Při výkladu a použití Úmluvy je nutné přihlížet k tomu, že Úmluva má povahu mezinárodního práva, a k nutnosti podporovat jednotnost.
Není-li v Úmluvě potřebné ustanovení, platí vnitrostátní právo.
Vnitrostátním právem se rozumí právo státu, ve kterém oprávněný uplatňuje svůj nárok, včetně kolizních norem.
Zúčtovací jednotkou předvídanou v přípojcích je zvláštní právo čerpání, jak je definováno Mezinárodním měnovým fondem.
Hodnota vnitrostátní měny členského státu, který je zároveň členem Mezinárodního měnového fondu, vyjádřená ve zvláštních právech čerpání, se stanoví podle přepočtové metody Mezinárodního měnového fondu používané pro jeho vlastní operace a transakce.
Hodnota vnitrostátní měny členského státu, který není zároveň členem Mezinárodního měnového fondu, vyjádřená ve zvláštních právech čerpání, se vypočte způsobem, který stanoví tento stát. Výpočet musí ve vnitrostátní měně vést pokud možno k téže reálné hodnotě, jaká by vyplynula z použití § 2.
Pro členský stát, který není zároveň členem Mezinárodního měnového fondu a jehož zákonodárství nedovoluje použití § 2 nebo § 3, se zúčtovací jednotka předvídaná v přípojcích rovná hodnotě tří zlatých franků. Zlatý frank je definován 10/31 gramu zlata o ryzosti 0,900. Přepočet zlatého franku musí ve vnitrostátní měně vést pokud možno k téže reálné hodnotě, jaká by vyplynula z použití § 2.
Do tří měsíců po vstupu Úmluvy v platnost a poté vždy, když dojde ke změně metody výpočtu nebo ke změně hodnoty vnitrostátní měny v poměru ke zúčtovací jednotce, sdělí členské státy svou metodu výpočtu podle § 3 nebo výsledek přepočtu podle § 4 generálnímu sekretáři Organizace. Generální sekretář dá tato sdělení na vědomí ostatním členským státům.
Částka vyjádřená ve zúčtovacích jednotkách se přepočítá na vnitrostátní měnu státu soudu, u něhož se právní věc projednává. Přepočet se provádí podle odpovídající hodnoty příslušné měny v den vynesení rozsudku nebo v den, na kterém se strany dohodly.
Dva nebo více členských států může vydávat doplňující ustanovení nebo dva nebo více dopravců se může dohodnout na doplňujících ustanoveních k provádění Jednotných právních předpisů CIV a Jednotných právních předpisů CIM, která se od ustanovení těchto Jednotných právních předpisů nesmějí odchylovat.
Doplňující ustanovení podle § 1 vstupují v platnost a jsou zveřejněna ve formě uvedené v zákonech a předpisech příslušného členského státu. Doplňující ustanovení členských států a jejich vstup v platnost se sdělí generálnímu sekretáři Organizace, který o nich zpraví ostatní členské státy.
U žalob podávaných na základě Jednotných právních předpisů CIV, Jednotných právních předpisů CIM, Jednotných právních předpisů CUV nebo Jednotných právních předpisů CUI nelze vyžadovat poskytování záruk na náklady právního sporu.
Rozsudky, včetně rozsudků o zmeškání, které byly vyneseny na základě Úmluvy příslušným soudem, a které se staly vykonatelnými podle zákonů rozhodných pro posuzující soud, jsou vykonatelné v každém z ostatních členských států, jakmile ve státě, ve kterém má být rozsudek vykonán, jsou splněny předepsané formality. Věcné přezkoumání případu není přípustné. Tato ustanovení platí také pro soudní smíry.
§ 1 se nepoužije na rozsudky vykonatelné pouze předběžně a na rozsudky, které žalobci kvůli jeho podlehnutí v právním sporu ukládají kromě úhrady výloh také povinnost náhrady škody.
Příslušejí-li dopravnímu podniku vůči jinému dopravnímu podniku, který nesídlí v tomtéž členském státě, pohledávky z přepravy, na niž se použijí Jednotné právní předpisy CIV nebo Jednotné právní předpisy CIM, mohou být tyto pohledávky zabaveny nebo obstaveny pouze na základě rozhodnutí soudů členského státu, v němž sídlí dopravní podnik, který je věřitelem pohledávky, určené k obstavení.
Pohledávky na základě smluv, na které se použijí Jednotné právní předpisy CUV nebo Jednotné právní předpisy CUI, mohou být zabaveny nebo obstaveny pouze na základě rozhodnutí soudů členského státu, v němž sídlí dopravní podnik, který je věřitelem pohledávky určené k obstavení.
Železniční vozidla mohou být zabavena nebo obstavena v jiném členském státě než v tom, ve kterém má držitel své sídlo, pouze na základě rozhodnutí soudů tohoto státu. Výraz „držitel“ označuje toho, kdo jako vlastník nebo jako osoba jinak oprávněná k disponování trvale hospodářsky užívá vůz jako přepravní prostředek.