vyhlášené znění

  1. 2.2.41.1.9 Pro účely ADR jsou samovolně se rozkládající látky tepelně nestálé látky, které se mohou i bez přítomnosti kyslíku (vzduchu) silně exotermicky rozkládat. Látky se nepovažují za samovolně se rozkládající látky třídy 4.1, jestliže:

    (a) jsou výbušnými látkami dle kritérií pro třídu 1;

    (b) jsou látkami podporujícími hoření podle přiřazovacího postupu pro třídu 5.1 (viz pododdíl 2.2.51.1), s výjimkou toho, že směsi látek podporujících hoření, které obsahují nejméně 5 % hořlavých organických látek, musí být podrobeny klasifikačnímu postupu definovanému v POZNÁMCE 2;

    (c) jsou organickými peroxidy podle kritérií pro třídu 5.2 (viz pododdíl 2.2.52.1);

    (d) jejich rozkladné teplo je menší než 300 J/g; nebo

    (e) jejich teplota samourychlujícího se rozkladu (SADT) (viz POZNÁMKA 3 níže) je vyšší než 75 °C pro kus o hmotnosti 50 kg.

  2. POZNÁMKA 1: Rozkladné teplo může být určeno libovolnou mezinárodně uznávanou metodou, např. dynamickou diferenční kalorimetrií a adiabatickou kalorimetrií.
  3. POZNÁMKA 2: Směsí látek podporujících hoření splňující kritéria třídy 5.1, které obsahují nejméně 5 % hořlavých organických látek, ale které nesplňují kritéria uvedená výše pod písmeny (a), (c), (d) nebo (e), musí být podrobeny klasifikačnímu postupu pro samovolně se rozkládající látky.

    Směs vykazující vlastnosti samovolně se rozkládající látky typu B až F musí být zařazena jako samovolně se rozkládající látka třídy 4.1.

    Směs vykazující vlastnosti samovolně se rozkládající látky typu G podle zásady uvedené v pododdílu 20.4.3 (g) části II Příručky zkoušek a kritérií musí být posouzena pro zařazení jako látka třídy 5.1 (viz 2.2.51.1).

  4. POZNÁMKA 3: Teplota samourychlujícího se rozkladu (SADT) je nejnižší teplota, při které může dojít k samovolnému rozkladu látky v obalu používaném během přepravy. Potřebné předpisy k určení této teploty jsou obsaženy v Příručce zkoušek a kritérií, části II. kapitole 20 a oddílu 28.4.
  5. POZNÁMKA 4: Všechny látky, které vykazují vlastnosti samovolně se rozkládajících látek, musí být zařazeny jako takové, i když vykazují podle 2.2.42.1.5 pozitivní výsledek zkoušky pro zařazení do třídy 4.2.
  6. Vlastnosti

  1. 2.2.41.1.10 Rozklad samovolně se rozkládajících látek může být vyvolán teplem, stykem s katalytickými nečistotami (např. kyselinami, sloučeninami těžkých kovů, zásadami), třením nebo nárazem. Rychlost rozkladu se zvyšuje se stoupající teplotou a je rozdílná podle druhu látky. Rozklad může mít, zvláště jestliže nedojde k zapálení, za následek vývin toxických plynů nebo par. U určitých samovolně se rozkládajících látek musí být teplota řízena. Některé samovolně se rozkládající látky se mohou především pod uzavřením výbušně rozkládat. Tato vlastnost může být zmenšena přidáním ředidel nebo použitím vhodných obalů. Určité samovolně se rozkládající látky prudce hoří. Samovolně se rozkládající látky jsou například určité sloučeniny níže uvedených typů:

    alifatické azosloučeniny (-C-N=N-C-)

    organické azidy (-C-N3);

    diazoniové soli (-CN2+ Z-);

    N - nitroso sloučeniny (-N-N=O); a

    aromatické sulfonyhydrazidy (-SO2-NH-NH2).

    Tento výčet není úplný; látky s jinými reaktivními skupinami a některé směsi látek mohou mít podobné vlastnosti.

    Klasifikace

  1. 2.2.41.1.11 Samovolně se rozkládající látky jsou na základě svého stupně nebezpečnosti rozděleny do sedmi typů. Typy samovolně se rozkládajících látek začínají od typu A, který není připuštěn k přepravě v obalu, ve kterém byl zkoušen, až po typ G, který nepodléhá ustanovením pro samovolně se rozkládající látky třídy 4.1. Zařazení samovolně se rozkládajících látek typů B až F přímo závisí na největším přípustném množství v jednom obalu. Zásady pro zařazování, jeho postupy, zkušební metody a kritéria a vzor vhodného zkušebního protokolu jsou uvedeny v Příručce zkoušek a kritérií, části II.
  2. 2.2.41.1.12 Již zařazené samovolně se rozkládající látky, které jsou popuštěny k přepravě v obalech, jsou uvedeny v pododdílu 2.2.41.4, ty, které jsou již připuštěny k přepravě v IBC, jsou uvedeny v pododdílu 4.1.4.2, pokynu pro balení IBC520 a ty, které jsou již popuštěny k přepravě v cisternách podle kapitoly 4.2, jsou uvedeny v pododdílu 4.2.5.2, pokynu pro přemístitelné cisterny T23. Každá uvedená připuštěná látka je přiřazena k druhové položce tabulky A kapitoly 3.2 (UN čísla 3221 až 3240) a udávají se příslušná vedlejší nebezpečí a poznámky obsahující informace pro přepravu.

    Tyto hromadné položky udávají:

    1. - typy samovolně se rozkládajících látek B až F, viz 2.2.41.1.11;
    2. - skupenství (kapalné/ tuhé); a
    3. - řízení teploty (je-li vyžadováno), viz 2.2.41.1.17.

    Klasifikace samovolně se rozkládajících látek uvedených v pododdíle 2.2.41.4 se provádí na základě technicky čisté látky (pokud není uvedena koncentrace menší než 100 %).

  1. 2.2.41.1.13 Klasifikaci samovolně se rozkládajících látek, které nejsou uvedeny v pododdílu 2.2.41.4, pododdílu 4.1.4.2, pokynu pro balení IBC520 nebo v pododdílu 4.2.5.2, pokynu pro přemístitelné cisterny T23, jakož i jejich přiřazení k hromadné položce musí provést příslušný orgán země původu na základě zkušebního protokolu. Osvědčení o schválení musí obsahovat klasifikaci a odpovídající přepravní podmínky. Jestliže země původu není smluvní stranou ADR, musí zařazení a přepravní podmínky uznat příslušný orgán prvního státu smluvní strany ADR, který přijde do styku se zásilkou.
  2. 2.2.41.1.14 Aktivační přísady, jako zinkové sloučeniny, se mohou přidat k některým samovolně se rozkládajícím látkám ke změně jejich reakční schopnosti. Podle druhu a koncentrace aktivační přísady může poklesnout tepelná stálost, což může mít za následek změnu výbušných vlastností. Pokud dojde ke změně jedné z těchto vlastností, je třeba nový přípravek posoudit podle klasifikačního postupu.
  3. 2.2.41.1.15 Vzorky samovolně se rozkládajících látek nebo přípravků samovolně se rozkládajících látek, které nejsou uvedeny v pododdíle 2.2.41.4, pro které není k dispozici úplná sada výsledků zkoušek a které je nutno přepravit k provedení dalších zkoušek a hodnocení, je třeba zařadit pod odpovídající položku samovolně se rozkládajících látek typu C, jestliže
    1. - podle dostupných údajů není vzorek nebezpečnější než samovolně se rozkládající látka typu B;
    2. - vzorek je zabalen podle způsobu balení OP2 a množství na dopravní jednotku nepřesahuje 10 kg;
    3. - dostupné údaje ukazují, že řízená teplota, pokud je, je dostatečně nízká, aby se zabránilo nebezpečnému rozkladu a zároveň dostatečně vysoká, aby se předešlo nebezpečnému oddělování (separaci) fází.

    Znecitlivění

  1. 2.2.41.1.16 Pro zajištění bezpečné přepravy samovolně se rozkládajících látek, jsou tyto v mnoha případech znecitlivěné ředidlem. Jestliže je pevně stanoven procentní podíl látky, vztahuje se k podílu hmotnosti, zaokrouhlenému na nejbližší celé číslo. Jestliže je použito ředidlo, musí být samovolně se rozkládající látka spolu s ředidlem vyzkoušena, a to v koncentraci a formě užívaných k přepravě. Ředidla, která mohou dovolit samovolně se rozkládající látce koncentrovat se na nebezpečný stupeň při úniku z obalu, se nesmějí používat. Každé použité ředidlo se musí snášet se samovolně se rozkládající látkou. Z toho hlediska jsou tuhá nebo kapalná ředidla snášenlivá, jestliže nemají žádné nepříznivé účinky na tepelnou stálost a druh nebezpečnosti samovolně se rozkládající látky. Kapalná ředidla v přípravcích vyžadujících řízení teploty (viz 2.2.41.1.14) musí mít bod varu nejméně 60 °C a bod vzplanutí nejméně 5 °C. Bod varu kapaliny musí být o nejméně 50 °C vyšší než řízená teplota samovolně se rozkládající látky.

    Ustanovení o řízení teploty

  1. 2.2.41.1.17 Samovolně se rozkládající látky s SADT nejvýše 55 °C musí být podrobeny během přepravy řízení teploty. Viz 7.1.7.

    Znecitlivěné tuhé výbušné látky

  1. 2.2.41.1.18 Znecitlivěné tuhé výbušné látky jsou látky, které jsou navlhčeny vodou nebo alkoholy, nebo jsou zředěny jinými látkami tak, aby se potlačily jejich výbušné vlastnosti. Takové položky jsou v tabulce A kapitoly 3.2 označeny následujícími UN čísly: 1310, 1320, 1321, 1322, 1336, 1337, 1344, 1347, 1348, 1349, 1354, 1355, 1356, 1357, 1517, 1571, 2555, 2556, 2557, 2852, 2907, 3317, 3319, 3344, 3364, 3365, 3366, 3367, 3368, 3369, 3370, 3376, 3380 a 3474.

    Látky příbuzné samovolně se rozkládajícím látkám

  1. 2.2.41.1.19 Látky, které

    (a) jsou podle výsledků sérií zkoušek 1 a 2 předběžně přiřazeny ke třídě 1, avšak podle výsledků série zkoušek 6 jsou vyňaty z platnosti třídy 1,

    (b) nejsou samovolně se rozkládajícími látkami třídy 4.1, a

    (c) nejsou látkami třídy 5.1 nebo 5.2,

    jsou rovněž přiřazeny ke třídě 4.1, a to k položkám UN čísel 2956, 3241, 3242 a 3251.

    Polymerizující látky

    Definice a vlastnosti

  1. 2.2.41.1.20 Polymerizující látky jsou látky, které jsou bez stabilizace schopné projít silnou exotermickou reakcí, jejímž výsledkem je tvoření větších molekul nebo tvoření polymerů za normálních podmínek přepravy. Takové látky jsou považovány za polymerizující látky třídy 4.1 jestliže:

    (a) jejich teplota samourychlující se polymerace (SAPT) je nejvýše 75 °C za podmínek (s chemickou stabilizací nebo bez ní při podávání k přepravě) a v obalu, IBC nebo cisterně, v němž (níž) má být látka nebo směs přepravována;

    (b) mají reakční teplo větší než 300 J/g; a

    (c) nesplňují žádné jiné z kritérií pro zařazení do tříd 1 až 8.

    Směs splňující kritéria pro polymerizující látku musí být klasifikována jako polymerizující látka třídy 4.1.

    Ustanovení o řízení teploty

  1. 2.2.41.1.21 Polymerizující látky podléhají řízení teploty při přepravě, jestliže jejich teplota samourychlující se polymerace (SAPT) je:

    (a) při podávání k přepravě v obalu nebo IBC nejvýše 50 °C v obalu nebo IBC, v němž má být látka přepravována; nebo

    (b) při podávání k přepravě v cisterně nejvýše 45 °C v cisterně, v níž má být látka přepravována.

    1. Viz 7.1.7.
  2. POZNÁMKA: Látky splňující kritéria pro polymerizující látky a též pro zařazení do tříd 1 až 8 podléhají požadavkům zvláštního ustanovení 386 kapitoly 3.3.
  1. 2.2.41.2 Látky nepřipuštěné k přepravě
    1. 2.2.41.2.1 Chemicky nestálé látky třídy 4.1 jsou připuštěny k přepravě pouze tehdy, pokud byla provedena potřebná opatření zabraňující jejich nebezpečnému rozkladu nebo polymeraci během přepravy. Za tímto účelem se musí dbát zvláště na to, aby nádoby a cisterny neobsahovaly žádné látky, které by tyto reakce mohly podporovat.
    2. 2.2.41.2.2 Hořlavé tuhé látky, podporující hoření, které jsou přiřazeny k UN číslu 3097, nejsou k přepravě připuštěny, ledaže by odpovídaly předpisům pro třídu 1 (viz také pododdíl 2.1.3.7).
    3. 2.2.41.2.3 Následující látky nejsou k přepravě připuštěny:
      1. - samovolně se rozkládající látky typu A [viz Příručku zkoušek a kritérií, část II, odstavec 20.4.2 (a)];
      2. - sulfidy fosforu, které nejsou prosty žlutého nebo bílého fosforu;
      3. - jiné, než v tabulce A kapitoly 3.2 uvedené znecitlivěné tuhé výbušné látky;
      4. - anorganické hořlavé látky v roztaveném stavu, s výjimkou UN 2448 SÍRA, ROZTAVENÁ;
  1. 2.2.41.3 Seznam hromadných položek
    Obrázek
    Obrázek
  1. 2.2.41.4 Seznam již zařazených samovolně se rozkládajících látek v obalech

    Kódy „OP1“ až „OP8“ uvedené ve sloupci „Způsob balení“ se vztahují ke způsobům balení v pododdílu 4.1.4.1, pokynu pro balení P520 (viz též pododdíl 4.1.7.1). Samovolně se rozkládající látky, které se mají přepravovat, musí odpovídat klasifikaci a řízeným a kritickým teplotám (odvozeným od SADT), jak jsou uvedeny. K látkám připuštěným v IBC viz pododdíl 4.1.4.2, pokyn pro balení IBC520 a k látkám připuštěným v cisternách podle kapitoly 4.2, viz pododdíl 4.2.5.2.6, pokyn pro přemístitelné cisterny T23. Přípravky uvedené v pokynu pro balení IBC520 v 4.1.4.2 a v pokynu pro přemístitelné cisterny T23 v 4.2.5.2.6 smějí být přepravovány též zabalené podle způsobu balení OP8 pokynu pro balení P520 v 4.1.4.1, s totožnými řízenými a kritickými teplotami, je-li to použitelné.

  2. POZNÁMKA: Zatřídění uvedené v této tabulce se zakládá na technicky čisté látce (s výjimkou případů, kde je udána koncentrace nižší než 100 %). Pro jiné koncentrace může být látka zařazena rozdílně podle postupů uvedených v části II Příručky zkoušek a kritérií a v 2.2.41.1.17.
  3. Znecitlivěné tuhé výbušné látky Látky příbuzné samovolně se rozkládajícím látkám Polymerizující látky
    SAMOVOLNĚ SE ROZKLÁDAJÍCÍ LÁTKA Koncen-trace
    (%)
    Způsob
    baleni
    Řízená
    teplota
    (°C)
    Kritická
    teplota
    (°C)
    UN
    číslo
    Poznámky
    ACETON-PYROGALLOL KOPOLYMER 2-DIAZO-1-NAFTOL-5-SULFONÁT 100 OP8 3228
    AZOFORMAMID (1,1AZOBIFORMAMID),
    PŘÍPRAVEK, TYP B, VYŽADUJÍCÍ ŘÍZENÍ TEPLOTY
    < 100 OP5 3232 (1) (2)
    AZOFORMAMID (1,1AZOBIFORMAMID),
    PŘÍPRAVEK TYP C
    < 100 OP6 3224 (3)
    AZOFORMAMID (1,1AZOBIFORMAMID),
    PŘÍPRAVEK, TYP C, VYŽADUJÍCÍ ŘÍZENÍ TEPLOTY
    < 100 OP6 3234 (4)
    AZOFORMAMID (1,1AZOBIFORMAMID),
    PŘÍPRAVEK TYP D
    < 100 OP7 3226 (5)
    AZOFORMAMID (1,1AZOBIFORMAMID),
    PŘÍPRAVEK, TYP D, VYŽADUJÍCÍ ŘÍZENÍ TEPLOTY
    < 100 OP7 3236 (6)
    2,2'-AZODI(2,4-DIMETHYL-4-
    METOXYVALERONITRIL)
    100 OP7 -5 +5 3236
    2,2'-AZODI(2,4 DIMETHYLVALERONITRIL) 100 OP7 +10 +15 3236
    2,2'-AZODI-(ETYL-2 METHYLPROPIONÁT) 100 OP7 +20 +25 3235
    1,1'-AZODI-(HEXAHYDROBENZONITRIL) 100 OP7 3226
    2,2'- AZODI-(ISOBUTYRONITRIL 100 OP6 +40 +45 3234
    2,2'- AZODI-(ISOBUTYRONITRIL), jako pasta na vodní bázi ≤ 50 OP6 3224
    2,2'-AZODI(2-METHYLBUTYRONITRIL) 100 OP7 +35 +40 3236
    BENZEN-1,3-DISULFONYLHYDRAZID, jako pasta 52 OP7 3226
    BENZENSULFONYLHYDRAZID 100 OP7 3226
    4-(BENZYL(ETHYL)AMINO)-3-
    TETRACHLOROZINEČNATAN
    100 OP7 3226
    4-(BENZYL(METHYL)-AMINO)-3-
    ETOXYBENZENDIAZONIUM-ZINKOCHLORID
    100 OP7 +40 +45 3236
    3-CHLOR-4(DIETHYLAMINO)BENZENDIAZONIUM
    TETRACHLOROZINEČNATAN
    100 OP7 3226
    2-DIAZO-1-NAFTOL-4 SULFONYLCHLORID 100 OP5 3222 (2)
    2-DIAZO-1-NAFTOL-5 SULFONYLCHLORID 100 OP5 3222 (2)
    2-DIAZO-1-NAFTOL-ESTER KYSELINY
    SULFONOVÉ, SMĚS, TYP D
    < 100 OP7 3226 (9)
    2,5-DIBUTOXY-4-(4-MORFOLINYL)-
    BENZENDIAZONIUM, TETRACHLORZINKÁT (2:1)
    100 OP8 3228
    2.5-DIETOXY-4-MORFOLINOBENZEN-
    DIAZONIUM-ZINKOCHLORID
    67-100 OP7 +35 +40 3236
    2.5-DIETOXY-4-MORFOLINO-
    BENZENDIAZONIUM-ZINKOCHLORID
    66 OP7 +40 +45 3236
    2,5-DIETOXY-4-MORFOLINOBENZEN-
    DIAZONIUM-TETRAFLUOROBORÁT
    100 OP7 +30 +35 3236
    2,5-DIETOXY-4-(4-MORFOLINYL)-
    BENZENDIAZONIUM-SULFÁT
    100 OP7 3226
    2,5-DIETOXY-4-(FENYLSULFONYL)-BENZEN-DIAZONIUM-ZINKOCHLORID 67 OP7 +40 +45 3236
    DIETHYLENGLYKOL-BIS-
    (ALYLKARBONÁT)+DIISOPROPYLPER
    OXYDI KARBONÁT
    ≥88
    ≤12
    OP8 -10 0 3237
    O,O - KYSELINA THIOFOSFOREČNÁ,
    O-[(KYANOFENYLMETHYLEN)AZANYL]O,
    O-DIETHYLESTER
    82-91
    (Z isomer)
    OP8 3227 (10)
    2,5-DIMETOXY-4-(4-
    METHYLFENYLSULFONYL)-BENZEN-DIAZONIUM-ZINKOCHLORID
    79 OP7 +40 +45 3236
    4-(DIMETHYLAMINO)-BENZENDIAZONIUM TRICHLORZINKÁT (-1) 100 OP8 3228
    4-DIMETHYLAMINO-6-(2-DIMETYLAMINO-
    ETOXY)TOLUEN-2-DIAZONIUM-
    ZINKOCHLORID
    100 OP7 +40 +45 3236
    N,N'-DINITROSO-N,N'-DIMETHYL-
    TETRAFTALAMID, jako pasta
    72 OP6 3224
    N,N'-DINITROSOPENTAMETHYLEN-
    TETRAMIN
    82 OP6 3224 (7)
    DIFENYLOXID-4,4'-DISULFONYLHYDRAZID 100 OP7 3226
    4-(DIPROPYLAMINO)BENZENDIAZONIU
    M-ZINKOCHLORID
    100 OP7 3226
    2-(N,N-ETOXYKARBONYLFENYLAMINO) -3-
    METOXY-4-(N-METHYL-A-
    CYKLOHEXYLAMINO)- BENZENDIAZONIUM-ZINKOCHLORID
    63-92 OP7 +40 +45 3236
    2-(N,N ETOXYKARBONYLFENYLAMINO) -3-
    METOXY-4-(N-METHYL-A-CYKLO-
    HEXYLAMINO)-BENZENDIAZONIUM-
    ZINKOCHLORID
    62 OP7 +35 +40 3236
    N-FORMYL-2-(NITROMETHYLEN)-1,3-
    PERHYDROTIAZIN
    100 OP7 +45 +50 3236
    2-(2HYDROXYETOXY)-1-(PYROLIDIN-1 -YL)-BENZEN-4-DIAZONIUM ZINKOCHLORID 100 OP7 +45 +50 3236
    3-(2-HYDROXYETOXY)-4-(PYROLIDIN-1-YL)-BENZENDIAZONIUM-ZINKOCHLORID 100 OP7 +40 +45 3236
    2-(N,N-METHYLAMINOEHTYL-KARBONYL)-4- (3,4-DIMETHYLFENYL SULFONYL) BENZEN-DIAZONIUM HYDROGEN SULFÁT 96 OP7 +45 +50 3236
    4-METHYLBENZENSULFONYLHYDRAZID 100 OP7 3226
    3-METYL-4-(PYROLIDIN-1-YL)-
    BENZENDIAZONIUM-TETRAFLUOROBORÁT
    95 OP6 +45 +50 3234
    4-NITROSOFENOL 100 OP7 +35 +40 3236
    LÁTKA SAMOVOLNĚ SE ROZKLÁDAJÍCÍ, KAPALNÁ, VZOREK OP2 3223 (8)
    LÁTKA SAMOVOLNĚ SE ROZKLÁDAJÍCÍ, KAPALNÁ, VZOREK VYŽADUJÍCÍ ŘÍZENÍ TEPLOTY OP2 3233 (8)
    LÁTKA SAMOVOLNĚ SE ROZKLÁDAJÍCÍ, TUHÁ, VZOREK OP2 3224 (8)
    LÁTKA SAMOVOLNĚ SE ROZKLÁDAJÍCÍ, TUHÁ, VZOREK VYŽADUJÍCÍ ŘÍZENÍ TEPLOTY OP2 3234 (8)
    2-DIAZO-1-NAFTOL-4-SULFONÁT SODNÝ 100 OP7 3226
    2-DIAZO-1-NAFTOL-5-SULFONÁT SODNÝ 100 OP7 3226
    TETRAMINOPALADIUM-(II)-NITRÁT 100 OP6 +30 +35 3234
  4. Poznámky:
  5. (1) Azoformamid-přípravky, které splňují kritéria Příručky zkoušek a kritérií, odstavce 20.4.2 (b). Řízená a kritická teplota musí být stanoveny postupem uvedeným v 7.1.7.3.1 až 7.1.7.3.6.
  6. (2) Vyžaduje se bezpečnostní značka označující vedlejší nebezpečí “VÝBUŠNÝ“ podle vzoru č.1 (viz 5.2.2.2.2).
  7. (3) Azoformamid-přípravky, které splňují kritéria Příručky zkoušek a kritérií, odstavce 20.4.2 (c).
  8. (4) Azoformamid-přípravky, které splňují kritéria Příručky zkoušek a kritérií, odstavce 20.4.2 (c). Řízená a kritická teplota musí být stanoveny postupem uvedeným v 7.1.7.3.1 až 7.1.7.3.6.
  9. (5) Azoformamid-přípravky, které splňují kritéria Příručky zkoušek a kritérií, odstavce 20.4.2 (d).
  10. (6) Azoformamid-přípravky, které splňují kritéria Příručky zkoušek a kritérií, odstavce 20.4.2 (d). Řízená a kritická teplota musí být stanoveny postupem uvedeným v 7.1.7.3.1 až 7.1.7.3.6.
  11. (7) Se snášenlivým ředidlem s bodem varu nejméně 150 °C.
  12. (8) Viz 2.2.41.1.15.
  13. (9) Tato položka platí pro směsi esterů kyseliny 2-diazo-1-naftol-4-sulfonové a kyseliny 2-diazo-1-naftol-5-sulfonové, které splňují kritéria Příručky zkoušek a kritérií, odstavce 20.4.2 (d).
  14. (10) Tato položka se vztahuje na technickou směs v n-butanolu se specifickým koncentračním limitem (Z)isomer.
  1. 2.2.42 Třída 4.2 Samozápalné látky
    1. 2.2.42.1 Kritéria
      1. 2.2.42.1.1 Název třídy 4.2 zahrnuje:
        1. - pyroforní látky, což jsou látky včetně směsí a roztoků (kapalné nebo tuhé), které při styku se vzduchem již v malých množstvích vzplanou do 5 minut. Toto jsou látky třídy 4.2, které jsou nejvíce náchylné k samovznícení; a
        2. - látky a předměty schopné samoohřevu, což jsou látky a předměty včetně směsí a roztoků, které jsou ve styku se vzduchem bez přívodu energie schopné se zahřívat. Tyto látky mohou vzplanout jen ve velkých množstvích (kilogramech) a po dlouhé době (hodiny nebo dny).
      1. 2.2.42.1.2 Látky a předměty třídy 4.2 se dělí následovně:
        Znecitlivěné tuhé výbušné látky Látky příbuzné samovolně se rozkládajícím látkám Polymerizující látky
        S Samozápalné látky bez vedlejšího nebezpečí:
        S1 organické, kapalné
        S2 organické, tuhé
        S3 anorganické, kapalné
        S4 anorganické, tuhé
        S5 organokovové
        S6 předměty
        SW Samozápalné látky, které ve styku s vodou vyvíjejí hořlavé plyny
        SO Samozápalné látky, podporující hoření
        ST Samozápalné látky, toxické
        ST1 organické, toxické, kapalné
        ST2 organické, toxické, tuhé
        ST3 anorganické, toxické, kapalné
        ST4 anorganické, toxické, tuhé
        SC Samozápalné látky, žíravé
        SC1 organické, žíravé, kapalné
        SC2 organické, žíravé, tuhé
        SC3 anorganické, žíravé, kapalné
        SC4 anorganické, žíravé, tuhé

        Vlastnosti

      1. 2.2.42.1.3 Samozahřívání látky je proces, při němž postupná reakce této látky s kyslíkem (ve vzduchu) vytváří teplo. Jestliže je množství vytvořeného tepla větší než množství tepelných ztrát, bude teplota látky narůstat, což může vést po latentní periodě k samovznícení a hoření.

        Klasifikace

      1. 2.2.42.1.4 Látky a předměty zařazené do třídy 4.2 jsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2. Přiřazení látek a předmětů, které nejsou v tabulce A kapitoly 3.2 jmenovitě uvedeny, pod příslušnou specifickou J.N. položku pododdílu 2.2.42.3, podle ustanovení kapitoly 2.1, může být provedeno na základě zkušeností nebo na základě výsledků zkušebních postupů podle Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 33.4. Přiřazení k všeobecným J.N. položkám třídy 4.2 se musí provést na základě výsledků zkušebních postupů podle Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 33.4; přitom se musí přihlédnout také ke zkušenostem, jestliže vedou k přísnějšímu zařazení.
      2. 2.2.42.1.5 Jestliže se jmenovitě neuvedené látky nebo předměty na základě zkušebních postupů podle Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 33.4 přiřazují k jedné z položek uvedených v pododdíle 2.2.42.3, platí následující kritéria:

        (a) samozápalné (pyroforní) tuhé látky se přiřadí ke třídě 4.2, jestliže vzplanou při pádu z výšky 1 m nebo do 5 minut poté, nebo

        (b) samozápalné (pyroforní) kapalné látky se přiřadí ke třídě 4.2, jestliže

        (i) nanesené na inertní nosný materiál vzplanou do 5 minut, nebo

        (ii) v případě negativního výsledku zkoušky podle (i), po nanesení na vroubkovaný suchý filtrační papír (Whatman-filtr č. 3), tento do 5 minut zapálí nebo zuhelnatí;

        (c) látky, u nichž dojde u krychlového vzorku o straně 10 cm při zkušební teplotě 140 °C do 24 hodin k samovznícení nebo stoupnutí teploty nad 200 °C, se přiřadí ke třídě 4.2. Toto kritérium se zakládá na samozápalné teplotě dřevěného uhlí, která činí 50 °C pro krychlový vzorek 27 m3. Látky s vyšší samozápalnou teplotou než 50 °C pro objem 27 m3 se ke třídě 4.2 nepřiřadí.

      3. POZNÁMKA 1: Látky, které budou přepravovány v kusech o objemu nepřesahujícím 3 m3, nespadají do třídy 4.2, pokud při zkoušce provedené na krychlovém vzorku o straně 10 cm při teplotě 120 °C nedojde do 24 hodin k samovznícení nebo ke stoupnutí teploty nad 180 °C.
      4. POZNÁMKA 2: Látky, které budou přepravovány v kusech o objemu nepřesahujícím 450 l, nespadají do třídy 4.2, pokud při zkoušce provedené na krychlovém vzorku o straně 10 cm při teplotě 100°C nedojde do 24 hodin k samovznícení nebo ke stoupnutí teploty nad 160° C.