Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Římského statutu Mezinárodního trestního soudu

Nullum crimen sine lege

1. 1. Osoba je trestně odpovědná podle tohoto Statutu pouze pokud její čin, v době spáchání, naplnil znaky zločinu spadajícího do jurisdikce Soudu.
2. 2. Definice zločinu bude vykládána v přesném slova smyslu a nebude rozšiřována prostřednictvím analogie. V případě nejasností bude skutková podstata vykládána ve prospěch osoby vyšetřované, stíhané či odsouzené.
3. 3. Tento článek nemá vliv na rozhodnutí, že určitý čin je trestný podle mezinárodního práva nezávisle na tomto Statutu.

Nulla poena sine lege

Osobě odsouzené Soudem může být uložen trest pouze v souladu s tímto Statutem.

Vyloučení zpětné účinnosti ratione personae

1. 1. Nikdo není trestně odpovědný podle tohoto Statutu za čin spáchaný před vstupem tohoto Statutu v platnost.
2. 2. Pokud před vynesením pravomocného rozsudku bude změněno právo použitelné v daném případě, uplatňuje se právo příznivější pro osobu vyšetřovanou, stíhanou či odsouzenou.

Individuální trestní odpovědnost

1. 1. Soud má podle tohoto Statutu jurisdikci nad fyzickými osobami.
2. 2. Pachatel zločinu spadajícího do jurisdikce Soudu má individuální odpovědnost a může mu být uložen trest podle tohoto Statutu.
3. 3. V souladu s tímto Statutem je osoba trestně odpovědná a může jí být uložen trest za zločin spadající do jurisdikce Soudu, pokud tato osoba:
   1. a) spáchala takový zločin samostatně, společně s jinou osobou nebo prostřednictvím jiné osoby, bez ohledu na trestní odpovědnost této jiné osoby;
   2. b) nařídila spáchání takového zločinu, navedla či podněcovala jiného ke spáchání zločinu, který byl skutečně dokonán nebo došlo k jeho pokusu;
   3. c) s cílem usnadnit spáchání takového zločinu se dopustila napomáhání či nadržování nebo jinak pomáhala při jeho spáchání či pokusu, včetně poskytnutí prostředků pro jeho spáchání;
   4. d) jinak přispěla ke spáchání zločinu nebo jeho pokusu skupinou osob jednajících se společným záměrem. Přispění musí být úmyslné a musí:

      (i) směřovat k podpoře trestné činnosti nebo zločinného záměru skupiny, pokud tato činnost či záměr zahrnuje spáchání zločinu spadajícího do jurisdikce Soudu; nebo

      (ii) být provedeno s vědomím, že skupina má v úmyslu spáchat takový zločin.

   1. e) pokud jde o zločin genocidy, přímo a veřejně podněcuje jiné k páchání genocidy;
   2. f) dopustí se pokusu takového zločinu spočívajícího v tom, že vykoná čin zásadním způsobem zahajující naplňování skutkové podstaty zločinu, nicméně zločin není dokonán vzhledem k okolnostem nezávislým na jejím úmyslu. Osoba, která upustí od dalšího jednání potřebného k dokonání zločinu či jinak zmaří dokonání zločinu, nebude trestána za pokus podle tohoto Statutu, pokud zcela a dobrovolně upustila od zločinného úmyslu.

1. 4. Žádným z ustanovení tohoto Statutu o individuální trestní odpovědnosti nebude dotčena odpovědnost států podle mezinárodního práva.

Vyloučení jurisdikce nad osobami mladšími osmnácti let

Soud nemá jurisdikci nad osobou, která v době údajného spáchání činu nedovršila osmnáctý rok věku.

Zákaz zohledňování veřejné funkce

1. 1. Tento Statut platí stejně pro všechny, bez rozdílů založených na výkonu veřejné funkce. Zejména osoby zastávající funkce hlavy státu nebo vlády, člena vlády nebo parlamentu, voleného zástupce nebo vládního činitele nejsou v žádném případě vyňaty z trestní odpovědnosti podle tohoto Statutu a jejich funkce sama o sobě není důvodem ke snížení trestu.
2. 2. Imunity a zvláštní procesní pravidla případně stanovená vnitrostátním nebo mezinárodním právem pro veřejnou funkci osoby nebudou Soudu na překážku při výkonu jurisdikce nad takovou osobou.

Odpovědnost velitelů a jiných nadřízených

Kromě jiných okolností zakládajících trestní odpovědnost podle tohoto Statutu za zločiny spadající do jurisdikce Soudu:

1. a) Vojenský velitel nebo osoba fakticky vykonávající funkci vojenského velitele má trestní odpovědnost za zločiny spadající do jurisdikce Soudu, kterých se dopustí ozbrojené síly podléhající jeho faktickému velení a kontrole, respektive vedení a kontrole, v důsledku toho, že tento velitel nebo tato osoba řádně nevykonává kontrolu nad ozbrojenými silami, pokud:

   (i) tento vojenský velitel či osoba si byli vědomi nebo vzhledem k okolnostem v daném okamžiku si měli být vědomi, že ozbrojené síly páchají nebo připravují takové zločiny; a

   (ii) tento vojenský velitel či osoba neučinili v rámci svých pravomocí veškerá potřebná a opodstatněná opatření s cílem předejít či zmařit páchání těchto zločinů nebo neučinili oznámení příslušným orgánům k vyšetření a trestnímu stíhání.

1. b) Pokud jde o vztahy mezi nadřízenými a podřízenými neupravené písmenem a), nadřízený je trestně odpovědný za zločiny spadající do jurisdikce Soudu, kterých se dopustí podřízení podléhající jeho faktickému vedení a kontrole v důsledku toho, že nadřízený řádně nevykonával kontrolu nad takovými podřízenými, pokud:

   (i) nadřízený si byl vědom skutečností zřetelně nasvědčujících tomu, že podřízení páchají nebo připravují takové zločiny, nebo tyto skutečnosti úmyslně nebral na vědomí;

   (ii) zločiny se týkaly činností spadajících fakticky do pravomoci a pod kontrolu nadřízeného; a

   (iii) nadřízený neučinil v rámci své pravomoci veškerá potřebná a přiměřená opatření s cílem předejít či zmařit páchání těchto zločinů nebo neučinil oznámení příslušným orgánům k vyšetření a trestnímu stíhání.

Nepromlčitelnost

Zločiny spadající do jurisdikce Soudu jsou nepromlčitelné.

Subjektivní stránka

1. 1. Není-li stanoveno jinak, osoba je trestně odpovědná a může jí být uložen trest za zločin spadající do jurisdikce Soudu, pouze pokud naplnila objektivní stránku zločinu úmyslně a vědomě.
2. 2. Pro účely tohoto článku se „úmyslem“ rozumí:
   1. a) pokud jde o jednání, že osoba má v úmyslu se dopustit určitého jednání;
   2. b) pokud jde o následek, že osoba má v úmyslu způsobit určitý následek nebo si je vědoma, že za obvyklého sledu událostí dojde k takovému následku.

1. 3. Pro účely tohoto článku se „vědomím“ rozumí vědomí existence určitých okolností nebo vědomí, že za obvyklého sledu událostí dojde k určitému následku. Výrazy „vědět“ a „vědomě“ se vykládají v tomto smyslu.

Okolnosti vylučující trestní odpovědnost

1. 1. Kromě jiných okolností vylučujících trestní odpovědnost podle tohoto Statutu není osoba trestně odpovědná, pokud v době spáchání činu:
   1. a) trpěla duševní chorobou nebo poruchou, pro niž nebyla schopna rozpoznat protiprávnost či povahu svého jednání nebo své jednání ovládat natolik, aby bylo v souladu s právem stanovenými požadavky;
   2. b) byla požitím omamné látky uvedena do stavu nepříčetnosti, pro nějž nebyla schopna rozpoznat protiprávnost či povahu svého jednání nebo své jednání ovládat natolik, aby bylo v souladu s právem stanovenými požadavky, s výjimkou případů, kdy se osoba úmyslně uvede do stavu nepříčetnosti za okolností, kdy si je vědoma nebezpečí, že v důsledku této nepříčetnosti se zřejmě dopustí jednání, jež naplňuje znaky zločinu spadajícího do jurisdikce Soudu, či toto nebezpečí nebere na vědomí;
   3. c) jednala přiměřeně s cílem bránit sebe či jinou osobu nebo, v případě válečných zločinů, věci nezbytné pro její vlastní přežití či přežití jiné osoby nebo věci nezbytné pro splnění bojového úkolu, proti hrozícímu a protiprávnímu použití síly, přičemž toto jednání bylo přiměřené stupni ohrožení osoby či jiné osoby či věci. Skutečnost, že osoba se podílela na obranné operaci vedené ozbrojenými silami, sama o sobě není důvodem k vyloučení trestní odpovědnosti podle tohoto písmene;
   4. d) jednání, jež mělo naplnit znaky skutkové podstaty zločinu spadajícího do jurisdikce Soudu, se osoba dopustila v nouzi spočívající v bezprostředním ohrožení života či trvající nebo bezprostřední hrozbě těžké újmy na zdraví této nebo jiné osoby, přičemž způsob odvracení nebezpečí byl nutný a přiměřený, s výjimkou případů, kdy osoba měla v úmyslu takto způsobit větší újmu, než byla újma, kterou se snažila odvrátit. Taková hrozba může být buď:

      (i) vyvolána jinými osobami; anebo

      (ii) vyvolána jinými okolnostmi, které nejsou v moci této osoby.

1. 2. O uplatnění okolností vylučujících trestní odpovědnost, uvedených v tomto Statutu, v projednávané věci rozhodne Soud.
2. 3. V průběhu soudního řízení může Soud posoudit jinou okolnost vylučující trestní odpovědnost než je uvedena v odstavci 1, v případě, že taková okolnost je odvozena z použitelného práva podle čl. 21. Pravidla posouzení takových okolností stanoví Jednací a důkazní řád.

Skutkový nebo právní omyl

1. 1. Skutkový omyl je důvodem vylučujícím trestní odpovědnost pouze v případě, že popírá naplnění nutných znaků subjektivní stránky daného zločinu.
2. 2. Právní omyl v hodnocení, zda určité jednání je zločinem spadajícím do jurisdikce Soudu, není důvodem k vyloučení trestní odpovědnosti. Právní omyl však může být důvodem vylučujícím trestní odpovědnosti, pokud popírá naplnění nutných znaků subjektivní stránky zločinu, nebo v případech stanovených čl. 33.

Rozkazy nadřízeného a právní povinnosti

1. 1. Skutečnost, že osoba spáchala zločin spadající do jurisdikce Soudu na základě rozkazu vydaného vládou nebo vojenským či civilním nadřízeným, nezbavuje tuto osobu trestní odpovědnosti, s výjimkou případů, kdy:
   1. a) tato osoba byla ze zákona povinna uposlechnout rozkaz vlády či příslušného nadřízeného;
   2. b) tato osoba si nebyla vědoma, že rozkaz je protiprávní; a
   3. c) rozkaz nebyl zjevně protiprávní.

1. 2. Pro účely tohoto článku se rozkaz spáchat genocidu nebo zločiny proti lidskosti považuje za zjevně protiprávní.

Orgány Soudu

Soud se skládá z následujících orgánů:

1. a) předsednictvo;
2. b) odvolací úsek, projednací úsek a přípravný úsek;
3. c) úřad žalobce;
4. d) kancelář.

Pracovní vztah soudce

1. 1. Všichni soudci jsou voleni jako členové Soudu na plný úvazek a jsou Soudu k dispozici pro práci na plný úvazek od počátku svého funkčního období.
2. 2. Soudci tvořící předsednictvo vykonávají svůj úřad na plný úvazek od okamžiku zvolení.
3. 3. S ohledem na vytíženost Soudu a po poradě s jeho členy může předsednictvo občas rozhodnout, v jakém rozsahu musí zbývající soudci vykonávat svůj úřad na plný úvazek. Ustanovení čl. 40 nebudou takovým opatřením dotčena.
4. 4. Finanční náležitosti soudců, kteří nemusí vykonávat svůj úřad na plný úvazek, se řídí čl. 49.

Předpoklady, navrhování a volba soudců

1. 1. S výjimkou případů stanovených v odstavci 2 tvoří Soud 18 soudců.
2. 2. a) Předsednictvo může jménem Soudu navrhnout navýšení počtu soudců stanoveného v odstavci 1, přičemž uvede důvody, proč je navýšení považováno za nezbytné a vhodné. Tajemník neprodleně vyrozumí o takovém návrhu všechny smluvní strany.
   1. b) Jakýkoli takový návrh bude poté projednán na zasedání Shromáždění smluvních stran svolané podle čl. 112. Návrh bude považován za přijatý, pokud jej zasedání schválí dvoutřetinovou většinou hlasů členů Shromáždění smluvních stran, a vstoupí v platnost k datu stanovenému Shromážděním smluvních stran.
   2. c)

      (i) Jakmile je přijat návrh na navýšení počtu soudců podle písmene (b), koná se v průběhu následujícího zasedání Shromáždění smluvních stran volba dodatečných soudců podle odstavců 3 až 8 včetně a podle čl. 37 odst. 2;

      (ii) Byl-li přijat a uskutečněn návrh na navýšení počtu soudců podle písmene (b) a písmene c) bodu (i), má předsednictvo kdykoli poté možnost navrhnout snížení počtu soudců, pokud to odůvodňuje vytíženost Soudu, pod podmínkou, že počet soudců se nesníží pod hranici stanovenou v odstavci 1. Takový návrh bude projednán postupem stanoveným v písmenech a) a (b). Po přijetí tohoto návrhu bude počet soudců postupně snižován podle toho, jak jednotlivým soudcům skončí funkční období, dokud nebude dosaženo požadovaného počtu.

1. 3. a) Soudci jsou vybíráni z osob vysoké morální úrovně, nestranných a bezúhonných, splňujících podmínky pro výkon nejvyšších soudních funkcí ve svých státech.
   1. b) Každý kandidát na zvolení členem Soudu musí být:

      (i) uznávaným odborníkem v oblasti trestního práva a trestního práva procesního, musí mít potřebnou praxi v oboru ve funkci soudce, žalobce, advokáta nebo v podobné funkci v trestním řízení; nebo

      (ii) uznávaným odborníkem v příslušných oblastech mezinárodního práva, například mezinárodním humanitárním právu a právu lidských práv, a mít rozsáhlou praxi v právnické funkci související s činností Soudu;

   1. c) Každý kandidát na zvolení členem Soudu musí mít vynikající znalost alespoň jednoho z pracovních jazyků Soudu a musí být schopen tímto jazykem plynně hovořit.

1. 4. a) Návrhy kandidátů na zvolení členy Soudu může předložit kterákoli smluvní strana tohoto Statutu a může tak učinit buď:

   (i) postupem stanoveným pro navrhování kandidátů na nejvyšší soudní funkce příslušného státu; nebo

   (ii) postupem stanoveným pro navrhování kandidátů do Mezinárodního soudního dvora podle Statutu tohoto soudního dvora.

   K návrhům se přikládá dostatečně podrobné vyjádření o tom, jak kandidát splňuje požadavky odstavce 3.

   1. b) Každá smluvní strana může pro kteroukoli volbu navrhnout jednoho kandidáta, který nemusí nezbytně být občanem této smluvní strany, ale v každém případě musí být občanem některé ze smluvních stran.
   2. c) Shromáždění smluvních stran může v případě potřeby rozhodnout o ustavení Poradního výboru pro kandidatury. V takovém případě stanoví složení a mandát Výboru Shromáždění smluvních stran.

1. 5. Pro účely volby jsou vedeny dvě kandidátní listiny:
   1. Listina A obsahující jména kandidátů s předpoklady uvedenými v odstavci 3 písm. b) bodu (i); a
   2. Listina B obsahující jména kandidátů s předpoklady uvedenými v odstavci 3 písm. b) bodu (ii).

   Kandidát s dostatečnými předpoklady pro zařazení na obě listiny si může vybrat, na které listině chce být uveden. Při první volbě členů Soudu musí být zvoleno alespoň devět soudců z listiny A a alespoň pět soudců z listiny B. Následné volby budou organizovány tak, aby se v Soudu zachoval ekvivalentní poměr soudců s předpoklady opravňujícími k zařazení na tyto dvě listiny.

1. 6. a) Soudci jsou voleni v tajném hlasování na schůzi Shromáždění smluvních stran svolaném za tím účelem podle čl. 112. S výhradou odstavce 7 je za zvolené členy Soudu pokládáno 18 kandidátů, kteří získali nejvyšší počet hlasů a byli zvoleni dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných a hlasujících smluvních stran.
   1. b) Není-li v prvním kole hlasování zvolen dostatečný počet soudců, konají se další kola postupem stanoveným v písmenu a), dokud nejsou obsazena zbývající místa.

1. 7. Mezi soudci nemůže být více než jeden občanem téhož státu. Osoba, která by pro účely členství v Soudu mohla být považována za občana více než jednoho státu, je považována za občana toho státu, v němž obvykle vykonává svá občanská a politická práva.
2. 8. a) Při výběru soudců smluvní strany zohlední potřebu zajistit v rámci Soudu:

   (i) zastoupení hlavních světových právních systémů;

   (ii) rovnoměrné zastoupení geografických oblastí;

   (iii) spravedlivé zastoupení žen a mužů mezi soudci.

   1. b) Smluvní strany dále zohlední potřebu zařadit do Soudu soudce s právnickými znalostmi z určitých oborů, mimo jiné pokud jde o násilí na ženách nebo dětech.

1. 9. a) S výhradou písmene b) vykonávají soudci svůj úřad po dobu devíti let a nemohou být, s výhradou písmene c) a čl. 37 odst. 2, zvoleni znovu;
   1. b) Při první volbě bude jedna třetina zvolených soudců vybrána losem k výkonu úřadu po dobu tří let; jedna třetina soudců bude vybrána losem k výkonu úřadu po dobu šesti let a zbývající soudci budou vykonávat úřad po dobu devíti let.
   2. c) Soudce vybraný losem k výkonu úřadu po dobu tří let podle písmene b) může být poté zvolen na řádné funkční období.

1. 10. Nezávisle na ustanoveních odstavce 9 musí soudce přidělený k projednacímu či odvolacímu senátu podle čl. 39 pokračovat ve výkonu svého úřadu až do uzavření hlavního líčení či odvolacího řízení, které již bylo zahájeno před tímto senátem.

Uprázdněná místa soudců

1. 1. Uprázdní-li se místo soudce, koná se za účelem jeho obsazení volba podle čl. 36.
2. 2. Soudce zvolený na uprázdněné místo vykonává úřad po zbytek funkčního období svého předchůdce a může být, pokud je toto období tříleté či kratší, zvolen znovu na řádné funkční období podle čl. 36.

Předsednictvo

1. 1. Předseda a první a druhý místopředseda se volí absolutní většinou hlasů soudců. Svůj úřad vykonávají po dobu tří let nebo do skončení svého funkčního období soudce, v závislosti na tom, které z těchto období skončí dříve. Mohou být jednou zvoleni znovu.
2. 2. První místopředseda zastupuje předsedu v případě, kdy předseda není k dispozici nebo není schopen výkonu úřadu. Druhý místopředseda zastupuje předsedu v případě, že předseda i první místopředseda nejsou k dispozici nebo nejsou schopni výkonu úřadu.
3. 3. Předseda společně s prvním a druhým místopředsedou tvoří předsednictvo odpovědné za:
   1. a) řádnou správu Soudu, s výjimkou úřadu žalobce; a
   2. b) ostatní funkce svěřené mu v souladu s tímto Statutem.

1. 4. Při plnění svých povinností podle odstavce 3 písm. a) předsednictvo koordinuje svůj postup s a usiluje o dohodu s žalobcem ve všech záležitostech společného zájmu.

Senáty

1. 1. Po zvolení soudců se Soud co nejdříve rozdělí na úseky uvedené v čl. 34 odst. písm. b). Odvolací úsek tvoří předseda a čtyři další soudci, projednací úsek nejméně šest soudců a přípravný úsek nejméně šest soudců. Soudci jsou přidělováni k jednotlivým úsekům v závislosti na povaze činnosti úseku a předpokladech a praxi soudců zvolených do Soudu tak, aby v každém úseku vznikla vhodná kombinace soudců s praxí v oboru trestního práva a trestního řízení a mezinárodního práva. Projednací a přípravný úsek jsou složeny převážně ze soudců s praxí v oboru trestního soudnictví.
2. 2. a) Soudní funkce Soudu budou vykonávány v každém úseku senáty.
   1. b) (i) Odvolací senát tvoří všichni soudci odvolacího úseku;

      (ii) Funkce projednacího senátu vykonávají tři soudci projednacího úseku;

      (iii) Funkce přípravného senátu vykonávají buď tři soudci přípravného úseku, anebo jeden soudce tohoto úseku podle tohoto Statutu a Jednacího a důkazního řádu;

   1. c) Žádné z ustanovení tohoto odstavce nevylučuje souběžné ustavení více než jednoho projednacího senátu nebo přípravného senátu, pokud to je potřebné pro efektivní vyřizování agendy Soudu.

1. 3. a) Soudci přidělení k projednacímu a přípravnému úseku působí na tomto úseku po dobu tří let a poté do uzavření případu, který již příslušný úsek začal projednávat;
   1. b) Soudci přidělení k odvolacímu úseku působí na tomto úseku po celé funkční období.

1. 4. Soudci přidělení k odvolacímu úseku působí pouze na tomto úseku. Žádné z ustanovení tohoto článku však nevylučuje dočasné přeložení soudců z projednacího úseku do přípravného úseku nebo opačně, pokud to předsednictvo považuje za potřebné vzhledem k efektivnímu vyřizování agendy Soudu, pod podmínkou, že soudce, který se podílel na přípravném řízení případu, nebude moci zasednout v projednacím senátu projednávajícím tento případ.

Nezávislost soudců

1. 1. Soudci jsou při výkonu svých funkcí nezávislí.
2. 2. Soudci se nesmějí zabývat činností, která by mohla být neslučitelná s jejich soudcovskou činností nebo mít vliv na důvěru v jejich nezávislost.
3. 3. Soudci, kteří mají pracovat na plný úvazek v sídle Soudu, se nesmějí zabývat jinou činností, která by měla povahu povolání.
4. 4. O otázkách související s uplatňováním odstavců 2 a 3 se rozhoduje absolutní většinou hlasů soudců. Pokud se otázka týká určitého soudce, nepodílí se tento soudce na rozhodování.

Uvolnění a vyloučení soudců

1. 1. Na žádost soudce může předsednictvo tohoto soudce uvolnit z výkonu funkce podle tohoto Statutu v souladu s Jednacím a důkazním řádem.
2. 2. a) Soudce se nesmí podílet na projednávání případu, ve kterém by v souvislosti s tímto případem mohla být z jakéhokoli důvodu oprávněně zpochybněna jeho nestrannost. Soudce je vyloučen z projednávání případu podle tohoto odstavce, mimo jiné pokud se tímto případem již dříve zabýval v jakékoli funkci před Soudem nebo se na vnitrostátní úrovni zabýval související trestní věcí, která se týkala vyšetřované či stíhané osoby. Soudce bude vyloučen i z jiných důvodů stanovených Jednacím a důkazním řádem.
   1. b) Žalobce nebo vyšetřovaná či stíhaná osoba může požádat o vyloučení soudce podle tohoto odstavce;
   2. c) O otázkách souvisejících s vyloučením soudce se rozhoduje absolutní většinou hlasů soudců. Soudce, proti němuž byla vznesena námitka podjatosti, má právo se k věci vyjádřit, ale nepodílí se na rozhodování.

Úřad žalobce

1. 1. Úřad žalobce jedná nezávisle jako samostatný orgán Soudu. Odpovídá za přijímání oznámení a podložených informací o zločinech spadajících do jurisdikce Soudu, jejich prověření a vedení vyšetřování a stíhání před Soudem. Pracovníci úřadu žalobce nesmějí vyžadovat ani provádět pokyny ze zdrojů mimo úřad žalobce.
2. 2. V čele úřadu žalobce stojí žalobce. Žalobce má veškeré pravomoci k řízení a správě úřadu žalobce, jeho pracovníků, zařízení a jiných zdrojů. Žalobci pomáhá nejméně jeden zástupce žalobce s oprávněním provádět veškeré úkony, které se od žalobce vyžadují podle tohoto Statutu. Žalobce a zástupci žalobce musí mít odlišné občanství. Své funkce vykonávají na plný úvazek.
3. 3. Žalobce a zástupci žalobce musí být osoby vysoké mravní úrovně, s vysokou odborností a rozsáhlou praxí v oboru trestního stíhání či soudnictví. Musí mít vynikající znalost alespoň jednoho pracovního jazyka Soudu a být schopni tímto jazykem plynně hovořit.
4. 4. Žalobce se volí tajným hlasováním absolutní většinou hlasů členů Shromáždění smluvních stran. Zástupci žalobce se volí týmž způsobem z kandidátní listiny, kterou poskytne žalobce. Žalobce navrhne tři kandidáty na každé místo zástupce, jež má být obsazeno. Není-li v době volby rozhodnuto o zkrácení funkčního období, vykonávají žalobce a zástupci žalobce svůj úřad po dobu devíti let a nemohou být zvoleni znovu.
5. 5. Žalobce a zástupce žalobce se nesmí zabývat činností, která by mohla být neslučitelná s funkcí žalobce nebo mít vliv na důvěru v jejich nezávislost. Nesmí se zabývat jinou činností, která by měla povahu povolání.
6. 6. Předsednictvo může žalobce nebo zástupce žalobce na vlastní žádost uvolnit z účasti na projednávání určitého případu.
7. 7. Žalobce a zástupce žalobce se nesmí podílet na projednávání věci, ve které by z jakéhokoli důvodu mohla být oprávněně zpochybněna jejich nestrannost. Jsou vyloučeni z projednávání případu podle tohoto odstavce, mimo jiné pokud se tímto případem dříve zabývali v jakékoli funkci před Soudem nebo se na vnitrostátní úrovni zabývali souvisejícím trestním případem, který se týkal vyšetřované či stíhané osoby.
8. 8. O otázkách souvisejících s vyloučením žalobce nebo zástupce žalobce rozhoduje odvolací senát.
   1. a) Vyšetřovaná či stíhaná osoba může kdykoli dát podnět k vyloučení žalobce nebo zástupce žalobce z důvodů uvedených v tomto odstavci.
   2. b) Žalobce nebo případně zástupce žalobce je oprávněn se k této záležitosti vyjádřit.

1. 9. Žalobce jmenuje poradce se znalostí konkrétních oblastí práva, včetně sexuálního násilí, násilí z důvodu pohlaví a násilí na dětech.

Kancelář

1. 1. Kancelář odpovídá za tu stránku správy a služeb Soudu, která se netýká přímo jeho soudních funkcí, aniž by tím byly dotčeny funkce a pravomoci žalobce podle čl. 42.
2. 2. Kancelář vede tajemník, který je hlavním administrativním úředníkem Soudu. Tajemník vykonává svůj úřad pod vedením předsedy Soudu.
3. 3. Tajemník a zástupce tajemníka musí být osoby vysoké mravní úrovně, musí být vysoce kompetentní, mít vynikající znalost alespoň jednoho pracovního jazyka Soudu a být schopny tímto jazykem plynně hovořit.
4. 4. Soudci volí tajemníka v tajném hlasování absolutní většinou hlasů, s přihlédnutím k doporučení Shromáždění smluvních stran. V případě potřeby a na tajemníkovo doporučení soudci týmž způsobem volí zástupce tajemníka.
5. 5. Tajemník vykonává svůj úřad po dobu pěti let, může být jednou znovu zvolen a pracuje na plný úvazek. Zástupce tajemníka vykonává svůj úřad po dobu pěti let nebo po kratší dobu stanovenou rozhodnutím přijatým absolutní většinou hlasů soudců a může být zvolen v případech, kdy je zapotřebí služeb zástupce tajemníka.
6. 6. Tajemník ustaví v rámci kanceláře útvar pro služby obětem a svědkům. Útvar bude ve spolupráci s úřadem žalobce zajišťovat ochranná a bezpečnostní opatření, poradenskou činnost a jinou vhodnou pomoc svědkům, obětem, které se dostaví k Soudu, či jiným osobám ohroženým z důvodu výpovědi těchto svědků. Útvar bude mít pracovníky s odbornými znalostmi v oboru duševního traumatu, zejména traumatu způsobeného sexuálními násilnými činy.

Personál

1. 1. Žalobce a tajemník zaměstnají kvalifikovaný personál podle potřeby svých úřadů. V případě žalobce to zahrnuje i jmenování vyšetřovatelů.
2. 2. Žalobce i tajemník zajistí, aby příslušníci personálu splňovali nejvyšší požadavky na výkonnost, kompetentnost a bezúhonnost a zohlední přiměřeně kritéria stanovená v čl. 36 odst. 8.
3. 3. Tajemník, se souhlasem předsednictva a žalobce, navrhne personální řád stanovící podmínky přijímání, odměňování a propouštění personálu Soudu. Personální řád schválí Shromáždění smluvních stran.
4. 4. Soud může za výjimečných okolností zdarma využívat odborných znalostí personálu nabízeného smluvními stranami nebo mezivládními a nevládními organizacemi jako výpomoc pro některý z orgánů Soudu. Žalobce může takovou nabídku přijmout jménem úřadu žalobce. Tito příslušníci personálu jsou zaměstnáváni v souladu se směrnicemi, které stanoví Shromáždění smluvních stran.

Slavnostní slib

Soudci, žalobce, zástupci žalobce, tajemník a zástupci tajemníka dříve, než se ujmou svého úřadu, složí na veřejném zasedání Soudu slavnostní slib, že budou svůj úřad vykonávat nestranně a svědomitě.

Odvolání

1. 1. Soudce, žalobce, zástupce žalobce, tajemník nebo zástupce tajemníka budou odvoláni z funkce na základě příslušného rozhodnutí přijatého podle odstavce 2, pokud:
   1. a) vyjde najevo, že se dopustil závažného zneužití postavení nebo závažného porušení svých povinností vyplývajících ze Statutu, jak stanoví Jednací a důkazní řád; nebo
   2. b) je neschopen výkonu funkcí vyžadovaných tímto Statutem.

1. 2. O odvolání soudce, žalobce nebo zástupce žalobce podle odstavce 1 rozhodne Shromáždění smluvních stran v tajném hlasování:
   1. a) v případě soudce dvoutřetinovou většinou hlasů smluvních stran na základě doporučení schváleného dvoutřetinovou většinou hlasů ostatních soudců;
   2. b) v případě žalobce absolutní většinou hlasů smluvních stran;
   3. c) v případě zástupce žalobce absolutní většinou hlasů smluvních stran na základě doporučení žalobce.

1. 3. Rozhodnutí o odvolání tajemníka či zástupce tajemníka přijímají soudci absolutní většinou hlasů.
2. 4. Soudce, žalobce, zástupce žalobce, tajemník nebo zástupce tajemníka, proti jejichž jednání nebo způsobilosti k výkonu úředních funkcí požadovaných tímto Statutem byla vznesena námitka podle tohoto článku, bude mít veškeré možnosti předkládat a přijímat důkazy a činit podání v souladu s Jednacím a důkazním řádem. Dotčená osoba se na projednávání věci jinak nepodílí.

Disciplinární opatření

Soudce, žalobce, zástupce žalobce, tajemník či zástupce tajemníka, který se dopustí zneužití postavení méně závažné povahy než v případech upravených v čl. 46 odst. 1, budou potrestáni disciplinárním opatřením podle Jednacího a důkazního řádu.

Výsady a imunity

1. 1. Soud požívá na území každé smluvní strany výsady a imunity nezbytné pro naplnění svého účelu.
2. 2. Soudci, žalobce, zástupci žalobce a tajemník při výkonu služebních úkolů Soudu nebo v souvislosti s nimi požívají stejných výsad a imunit, jaké jsou udělovány vedoucím diplomatických misí, a po skončení funkčního období se na ně nadále vztahuje imunita vůči jakémukoli právnímu řízení v souvislosti s ústními či písemnými výroky nebo jednáním při výkonu svých funkcí.
3. 3. Zástupce žalobce, personál úřadu žalobce a personál kanceláře požívají výsady, imunity a výhody nezbytné pro plnění svých funkcí v souladu s dohodou o výsadách a imunitách Soudu.
4. 4. Advokátům, znalcům, svědkům a jiným osobám, jejichž přítomnost v sídle Soudu je nezbytná, se dostane zacházení nezbytného pro řádné fungování Soudu, v souladu s dohodou o výsadách a imunitách Soudu.
5. 5. Výsad a imunit:
   1. a) soudce či žalobce se mohou vzdát soudci absolutní většinou hlasů;
   2. b) tajemníka se může vzdát předsednictvo;
   3. c) zástupců žalobce a personálu úřadu žalobce se může vzdát žalobce;
   4. d) zástupce tajemníka a personálu kanceláře se může vzdát tajemník.

Platy, příspěvky a náhrady

Soudci, žalobce, zástupci žalobce, tajemník a zástupce tajemníka obdrží platy, příspěvky a náhrady stanovené Shromážděním smluvních stran. Tyto platy a příspěvky nebudou po dobu trvání jejich funkčního období snižovány.

Úřední a pracovní jazyky

1. 1. Úředními jazyky Soudu jsou arabština, čínština, angličtina, francouzština, ruština a španělština. Rozsudky Soudu, jakož i jiná rozhodnutí řešící zásadní otázky před Soudem se zveřejňují v úředních jazycích. Předsednictvo v souladu s kritérii stanovenými Jednacím a důkazním řádem určí, která rozhodnutí mohou být považována za řešení zásadních otázek pro účely tohoto odstavce.
2. 2. Pracovními jazyky Soudu jsou angličtina a francouzština. Jednací a důkazní řád stanoví, ve kterých případech lze jako pracovní jazyky užívat ostatní úřední jazyky.
3. 3. Na žádost kteréhokoli z účastníků řízení nebo státu, kterému bylo umožněno zapojit se do řízení, povolí Soud tomuto účastníkovi či státu užívat jiný jazyk než angličtinu nebo francouzštinu, pokud takové povolení považuje za dostatečně opodstatněné.

Jednací a důkazní řád

1. 1. Jednací a důkazní řád vstoupí v platnost po přijetí dvoutřetinovou většinou hlasů členů Shromáždění smluvních stran.
2. 2. Změny Jednacího a důkazního řádu může navrhnout:
   1. a) kterákoli smluvní strana;
   2. b) soudci na základě rozhodnutí přijatého absolutní většinou hlasů; nebo
   3. c) žalobce.

   Tyto změny vstoupí v platnost po přijetí dvoutřetinovou většinou členů Shromáždění smluvních stran.

1. 3. Po přijetí Jednacího a důkazního řádu mohou soudci v naléhavých případech, kdy tento jednací řád neupravuje určitou situaci vzniklou před Soudem, dvoutřetinovou většinou hlasů stanovit přechodná pravidla, která budou uplatňována až do svého přijetí, pozměnění či zamítnutí na příštím řádném či zvláštním zasedání Shromáždění smluvních stran.
2. 4. Jednací a důkazní řád, jeho změny a přechodná pravidla musí být v souladu s tímto Statutem. Změny Jednacího a důkazního řádu i přechodných pravidel nejsou uplatňovány se zpětnou účinností na úkor vyšetřované, stíhané nebo odsouzené osoby.
3. 5. V případě rozporu mezi Statutem a Jednacím a důkazním řádem je rozhodující Statut.

Vnitřní předpisy Soudu

1. 1. Soudci v souladu s tímto Statutem a Jednacím a důkazním řádem přijmou absolutní většinou hlasů vnitřní předpisy potřebné pro běžné fungování Soudu.
2. 2. Při vypracovávání vnitřních předpisů a jejich změn musí být konzultován žalobce a tajemník.
3. 3. Nerozhodnou-li soudci jinak, nabývají vnitřní předpisy a jejich změny účinnosti přijetím. Bezprostředně po přijetí budou rozeslány smluvním stranám k připomínkám. Pokud většina států nevznese námitky do šesti měsíců, zůstanou vnitřní předpisy v platnosti.