Platné znění

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Římského statutu Mezinárodního trestního soudu

vyhlášené znění

Hlavní líčeníČást 6.

OdkazČlánek 62

Místo hlavního líčení

Není-li stanoveno jinak, místem hlavního líčení je sídlo Soudu.

OdkazČlánek 63

Hlavní líčení v přítomnosti obviněného

  1. 1. Obviněný musí být přítomen při hlavním líčení.
  2. 2. Pokud obviněný, který je přítomen před Soudem, soustavně narušuje průběh líčení, může projednací senát obviněného vykázat a umožnit mu sledovat líčení z prostor mimo jednací síň a dávat pokyny svému obhájci pomocí komunikačních technologií, je-li toho zapotřebí. Tato opatření lze uplatnit jen za výjimečných okolností, kdy jsou přiměřená alternativní opatření shledána nedostatečnými, a pouze na dobu nezbytně nutnou.
OdkazČlánek 64

Funkce a pravomoci projednacího senátu

  1. 1. Projednací senát vykonává funkce a pravomoci stanovené tímto článkem v souladu s tímto Statutem a Jednacím a důkazním řádem.
  2. 2. Projednací senát dbá na spravedlivé a rychlé projednání věci při plném respektování práv obviněného a s ohledem na ochranu obětí a svědků.
  3. 3. Po postoupení věci k hlavnímu líčení podle tohoto Statutu projednací senát, kterému byla věc přidělena:
    1. a) po poradě se stranami přijme opatření nezbytná k usnadnění spravedlivého a rychlého projednání věci;
    2. b) stanoví, který jazyk nebo jazyky se budou užívat během hlavního líčení; a
    3. c) s výhradou všech ostatních relevantních ustanovení tohoto Statutu zajistí zpřístupnění dosud nezpřístupněných písemností či informací v dostatečném předstihu před hlavním líčením tak, aby umožnil dostatečnou přípravu na hlavní líčení.
  1. 4. Projednací senát může, je-li to potřebné pro jeho účinné a spravedlivé fungování, předat řešení předběžných otázek přípravnému senátu nebo v případě potřeby jinému soudci přípravného úseku, který je k dispozici.
  2. 5. Pokud je obviněna více než jedna osoba, může projednací senát po vyrozumění stran podle potřeby nařídit sloučení nebo rozdělení obvinění.
  3. 6. Při výkonu funkcí před hlavním líčením a v průběhu hlavního líčení může projednací senát podle potřeby:
    1. a) vykonávat funkce přípravného senátu uvedené v čl. 61 odst. 11;
    2. b) vyžadovat přítomnost a výpověď svědků a předkládání písemností a jiných důkazů a v případě potřeby si pro tento účel vyžádat pomoc států podle tohoto Statutu;
    3. c) zajistit ochranu důvěrných informací;
    4. d) nařídit provádění dalších důkazů k doplnění důkazů, které byly shromážděny před hlavním líčením nebo které strany předložily během hlavního líčení;
    5. e) zajistit ochranu obviněného, svědků a obětí; a
    6. f) rozhodovat v dalších příslušných otázkách.
  1. 7. Hlavní líčení je veřejné. Projednací senát však může rozhodnout, že vzhledem ke zvláštním okolnostem je nutné konat jisté části řízení s vyloučením veřejnosti pro účely čl. 68 nebo pro účely ochrany důvěrných nebo citlivých informací, které mají být předloženy jako důkaz.
  2. 8. a) Při zahájení hlavního líčení nechá projednací senát přednést obviněnému obvinění dříve potvrzená přípravným senátem. Projednací senát se ujistí, že obviněný rozumí povaze obvinění. Poskytne mu možnost přiznat vinu podle čl. 65 nebo ji popřít.
    1. b) V průběhu hlavního líčení může předseda senátu vydávat pokyny ohledně vedení řízení, včetně nařízení, která mají zajistit jeho spravedlivé a nestranné vedení. S výhradou pokynů předsedy senátu mohou strany předkládat důkazy v souladu s ustanoveními tohoto Statutu.
  1. 9. Projednací senát má mimo jiné pravomoc na návrh strany nebo z vlastní iniciativy:
    1. a) rozhodovat o přijatelnosti nebo významu důkazů; a
    2. b) přijímat opatření potřebná pro udržení pořádku v průběhu slyšení.
  1. 10. Projednací senát zajistí sepsání úplného protokolu o hlavním líčení, který přesně zachycuje průběh líčení, a jeho vedení a uchování tajemníkem.
OdkazČlánek 65

Řízení o přiznání viny

  1. 1. Pokud obviněný přizná vinu podle čl. 64 odst. 8 písm. a), projednací senát rozhodne, zda:
    1. a) si je obviněný vědom povahy a důsledků přiznání viny;
    2. b) obviněný přiznal vinu dobrovolně po dostatečné poradě se svým obhájcem; a
    3. c) přiznání odpovídá skutkovému stavu podle:

      (i) obvinění vznesených žalobcem, k nimž se obviněný přiznal;

      (ii) materiálů, které žalobce předložil na doplnění obvinění a s nimiž obviněný souhlasí; a

      (iii) jiných důkazů, například svědeckých výpovědí, které provedl žalobce nebo obviněný.

  1. 2. Pokud projednací senát shledá, že požadavky uvedené v odstavci 1 jsou splněny, bude mít za to, že doznání a dodatečně provedené důkazy objasňují veškeré skutečnosti významné pro prokázání zločinu, k němuž se obviněný přiznal, a může obviněného za tento zločin odsoudit.
  2. 3. Pokud projednací senát neshledá, že požadavky podle odstavce 1 jsou splněny, bude mít za to, že k přiznání viny nedošlo, a nařídí pokračování hlavního líčení obvyklým postupem stanoveným tímto Statutem a může postoupit věc jinému projednacímu senátu.
  3. 4. Pokud projednací senát shledá, že v zájmu spravedlnosti, zejména v zájmu obětí je třeba úplnější objasnění skutkového stavu věci, může:
    1. a) požádat žalobce o provedení dalších důkazů, včetně svědeckých výpovědí; nebo
    2. b) nařídit pokračování hlavního líčení obvyklým postupem podle tohoto Statutu, přičemž se na obviněného pohlíží tak, jako by vinu nepřiznal, a postoupit věc jinému projednacímu senátu.
  1. 5. Jednání mezi žalobcem a obhajobou ohledně změn obvinění, přiznání viny či trestu, který by měl být uložen, nejsou pro Soud závazná.
OdkazČlánek 66

Presumpce neviny

  1. 1. Každý musí být pokládán za nevinného, dokud není jeho vina prokázána před Soudem v souladu s použitelným právem.
  2. 2. Břemeno dokazování viny obviněného leží na žalobci.
  3. 3. Před vynesením rozsudku, jímž se obviněný uznává vinným, musí být Soud nade vší pochybnost přesvědčen o vině obviněného.
OdkazČlánek 67

Práva obviněného

  1. 1. Při rozhodování o jakémkoli bodu obvinění, který se mu klade za vinu, má obviněný právo na veřejné slyšení s přihlédnutím k ustanovením tohoto Statutu a na spravedlivé a nestranné řízení s následujícími minimálními zárukami při zachování úplné rovnosti:
    1. a) být neprodleně a podrobně vyrozuměn o povaze, příčině a obsahu obvinění v jazyce, kterému obviněný plně rozumí a kterým plně hovoří;
    2. b) mít dostatek času a možností k přípravě obhajoby a volné a důvěrné komunikaci s obhájcem podle své volby;
    3. c) být souzen bez zbytečných průtahů;
    4. d) s výhradou čl. 63 odst. 2 být přítomen při hlavním líčení, vést svou obhajobu sám či prostřednictvím právní pomoci podle své volby, a nemá-li právní pomoc, být poučen o tomto právu a mít právní pomoc ustavenou Soudem v případech, kdy je to v zájmu spravedlnosti, a to bezplatně, pokud obviněný nemá dostatečné prostředky na její úhradu;
    5. e) klást nebo nechat klást otázky svědkům obžaloby a vyžadovat přítomnost a výslech svědků obhajoby za stejných podmínek jako výslech svědků obžaloby. Obviněný má rovněž právo uvádět okolnosti sloužící k jeho obhajobě a předkládat jiné důkazy přípustné podle tohoto Statutu;
    6. f) mít bezplatnou pomoc schopného tlumočníka a takové překlady, které jsou nezbytné k naplnění požadavků spravedlnosti, pokud některá část řízení nebo písemnosti předkládané Soudu nejsou v jazyce, kterému obviněný plně rozumí a kterým plně hovoří;
    7. g) nebýt nucen k výpovědi či přiznání viny a moci odepřít výpověď, přičemž k odepření výpovědi nesmí být přihlíženo při rozhodování o vině nebo nevině obviněného;
    8. h) učinit bezpřísežné ústní či písemné prohlášení na svou obhajobu; a
    9. i) nebýt nucen převzít důkazní břemeno či jeho vyvrácení.
  1. 2. Kromě jiných důkazů podle tohoto Statutu žalobce co nejdříve poskytne obhajobě důkazy, které má v držení nebo pod kontrolou, pokud podle jeho názoru svědčí nebo by mohly svědčit o nevině obviněného či být posuzovány jako polehčující okolnosti nebo mít vliv na důvěryhodnost důkazů obžaloby. V případě pochybností ohledně uplatňování tohoto odstavce rozhodne Soud.
OdkazČlánek 68

Ochrana obětí a svědků a jejich účast na řízení

  1. 1. Soud přijme vhodná opatření na ochranu bezpečnosti, tělesného i duševního zdraví, důstojnosti a soukromí obětí a svědků. Soud přitom přihlédne ke všem příslušným okolnostem, včetně věku, pohlaví, jak je definováno v čl. 7 odst. 3, a zdravotního stavu, a k povaze zločinu, zejména pokud se jedná o zločin s prvky sexuálního násilí nebo násilí z důvodu pohlaví nebo násilí na dětech. Tato opatření žalobce uplatňuje zejména v průběhu vyšetřování a stíhání takových zločinů. Tato opatření nesmí být na újmu nebo neslučitelná s právy obviněného a zásadou spravedlivého a nestranného řízení.
  2. 2. Senáty Soudu mohou učinit výjimku ze zásady veřejnosti slyšení stanovené čl. 67 a v zájmu ochrany obětí a svědků či obviněného vyloučit veřejnost z kterékoli části řízení nebo umožnit předkládání důkazů pomocí elektronických či jiných specializovaných prostředků. Tato opatření jsou zejména uplatňována v případě oběti sexuálního násilí nebo dětské oběti či svědka, pokud Soud s přihlédnutím k veškerým okolnostem, zejména k názoru oběti či svědka, nenařídí něco jiného.
  3. 3. Jsou-li dotčeny osobní zájmy obětí, Soud umožní přednesení a projednání jejich názorů a obav v těch úsecích řízení, které Soud uzná za vhodné, a to způsobem, který nesmí být na újmu právům obviněného a zásadě spravedlivého a nestranného řízení a nesmí s nimi být neslučitelný. Pokud to Soud uzná za vhodné, mohou tyto názory a obavy přednést právní zástupci obětí v souladu s Jednacím a důkazním řádem.
  4. 4. Útvar pro ochranu obětí a svědků může radit žalobci a Soudu ohledně vhodných ochranných a bezpečnostních opatření, poradenské služby a pomoci podle čl. 43 odst. 6.
  5. 5. Pokud by zpřístupnění důkazů nebo informací podle tohoto Statutu mělo za následek vážné ohrožení bezpečnosti svědka či jeho rodinných příslušníků, může žalobce pro účely kteréhokoli úkonu před zahájením hlavního líčení zadržet tyto důkazy nebo informace a poskytnout pouze jejich shrnutí. Způsob uplatňování těchto opatření nesmí být na újmu nebo neslučitelný s právy obviněného a zásadou spravedlivého a nestranného řízení.
  6. 6. Stát může požádat o přijetí potřebných opatření na ochranu svých zaměstnanců nebo zástupců a ochranu důvěrných či citlivých informací.
OdkazČlánek 69

Důkazy

  1. 1. Před výpovědí každý svědek v souladu s Jednacím a důkazním řádem odpřísáhne, že bude vypovídat pravdivě.
  2. 2. Při hlavním líčení vypovídá svědek osobně, s výjimkou případů, kdy to neumožňují opatření stanovená v čl. 68 nebo Jednacím a důkazním řádu. Soud může rovněž připustit podání výpovědi v přímém přenosu (ústně) či ze záznamu pomocí video- či audiotechniky, jakož i předkládání písemností a protokolů za podmínek stanovených tímto Statutem a v souladu s Jednacím a důkazním řádem. Tato opatření nesmí být na újmu nebo neslučitelná s právy obviněného.
  3. 3. Strany mohou předkládat důkazy významné pro případ v souladu s čl. 64. Soud má pravomoc vyžadovat předložení veškerých důkazů, které považuje za potřebné pro objasnění skutečného stavu věci.
  4. 4. Soud může v souladu s Jednacím a důkazním řádem rozhodnout o významu či přípustnosti důkazů, mimo jiné s ohledem na jejich důkazní hodnotu a případné ohrožení spravedlivého procesu a spravedlivého posuzování svědeckých výpovědí.
  5. 5. Soud respektuje a dodržuje zásadu důvěrnosti sdělení stanovenou Jednacím a důkazním řádem.
  6. 6. Soud nevyžaduje důkazy o obecně známých skutečnostech, nicméně k nim může přihlédnout při rozhodování.
  7. 7. Důkazy získané porušením tohoto Statutu nebo mezinárodně uznávaných lidských práv jsou nepřípustné, pokud:
    1. a) v důsledku porušení byla podstatným způsobem zpochybněna spolehlivost důkazu; nebo
    2. b) připuštění důkazů by bylo v rozporu s řádným průběhem řízení a mohlo by jej vážně poškodit.
  1. 8. Při rozhodování o významu nebo přípustnosti důkazů shromážděných státem Soud nerozhoduje o uplatňování vnitrostátního práva tohoto státu.
OdkazČlánek 70

Trestné činy proti výkonu spravedlnosti

  1. 1. Soud má jurisdikci nad následujícími trestnými činy proti výkonu spravedlnosti, pokud jsou spáchány úmyslně:
    1. a) křivá výpověď podaná osobou, která přísahala, že bude vypovídat pravdivě podle čl. 69 odst. 1;
    2. b) vědomé předkládání nepravdivých či padělaných důkazů;
    3. c) podplácení svědka, maření či bránění v přítomnosti svědka u Soudu či jeho výpovědi, pomsta svědkovi za výpověď nebo ničení a pozměňování důkazů nebo bránění v shromažďování důkazů;
    4. d) ztěžování splnění úkolu pracovníka Soudu, jeho zastrašování či působení na něj v úmyslu donutit či přesvědčit tohoto pracovníka, aby vůbec nekonal nebo nesprávně konal některou ze svých povinností;
    5. e) pomsta vůči pracovníkovi Soudu pro výkon povinností tohoto nebo jiného pracovníka;
    6. f) vyžadování či přijímání úplatku pracovníkem Soudu v souvislosti s jeho úředními povinnostmi.
  1. 2. Výkon jurisdikce Soudu nad trestnými činy podle tohoto článku se řídí zásadami a postupy stanovenými Jednacím a důkazním řádem. Podmínky poskytování mezinárodní součinnosti Soudu v souvislosti s řízeními podle tohoto článku se řídí vnitrostátním právem dožádaného státu.
  2. 3. Obviněnému, který je uznán vinným, může Soud uložit trest odnětí svobody až na pět let nebo peněžitý trest podle Jednacího a důkazního řádu, nebo oba tresty.
  3. 4. a) Každá smluvní strana rozšíří své trestněprávní předpisy postihující trestné činy proti řádnému průběhu svého vyšetřování a soudního řízení i na trestné činy proti výkonu spravedlnosti podle tohoto článku spáchané na jeho území nebo některým z jeho občanů;
    1. b) Na žádost Soudu, kdykoliv to Soud považuje za vhodné, postoupí stát případ svým příslušným orgánům za účelem trestního stíhání. Tyto orgány musí vyřizovat takové případy s náležitou péčí a věnovat dostatečné prostředky na jejich účinné projednání.
OdkazČlánek 71

Postihy za nepřístojné chování před Soudem

  1. 1. Soud může postihnout osoby přítomné při jeho jednání za nepřístojné chování, včetně rušení jednání nebo svévolného odepření řídit se pokyny Soudu, administrativními opatřeními jinými než trest odnětí svobody, například dočasným či trvalým vykázáním z jednací síně, pokutou či podobnými opatřeními podle Jednacího a důkazního řádu.
  2. 2. Řízení vedoucí k uložení opatření uvedených v odstavci 1 stanoví Jednací a důkazní řád.
OdkazČlánek 72

Ochrana informací souvisejících s bezpečností státu

  1. 1. Tento článek upravuje případy, kdy by podle názoru státu zpřístupnění informací nebo písemností tohoto státu poškodilo jeho národní bezpečnostní zájmy. Mezi tyto případy patří případy spadající do působnosti čl. 56 odst. 2 a 3, čl. 61 odst. 3, čl. 64 odst. 3, čl. 67 odst. 2, čl. 68 odst. 6, čl. 87 odst. 6 a čl. 93, jakož i případy vznikající v jiných úsecích řízení, kdy se může jednat o takové zpřístupnění.
  2. 2. Tento článek se vztahuje i na případy, kdy osoba, která byla požádána o poskytnutí informací či důkazů, odmítne tak učinit nebo předá věc státu s tím, že zpřístupnění těchto informací či důkazů by poškodilo národní bezpečnostní zájmy státu, a dotčený stát potvrdí, že podle jeho názoru by zpřístupnění poškodilo jeho národní bezpečnostní zájmy.
  3. 3. Žádným z ustanovení tohoto článku není dotčena povinnost zajistit ochranu důvěrných informací podle čl. 54 odst. 3 písm. e) a f) nebo uplatňování čl. 73.
  4. 4. Pokud stát zjistí, že jeho informace či písemnosti jsou nebo zřejmě budou zpřístupněny v některém úseku řízení, přičemž podle jeho názoru by zpřístupnění poškodilo jeho národní bezpečnostní zájmy, je tento stát oprávněn zasáhnout do řízení s cílem dosáhnout řešení této otázky podle tohoto článku.
  5. 5. Jestliže je stát názoru, že zpřístupnění informací by poškodilo jeho národní bezpečnostní zájmy, podnikne ve spolupráci s žalobcem, obhajobou nebo přípravným či projednacím senátem podle okolností případu veškeré vhodné kroky s cílem společně řešit tuto otázku. Těmito kroky může být:
    1. a) pozměnění nebo upřesnění žádosti;
    2. b) rozhodnutí Soudu ohledně významu požadovaných informací či důkazů nebo rozhodnutí, zda tyto důkazy, ač významné pro řízení, nelze získat nebo nebyly získány z jiného zdroje než od dožádaného státu;
    3. c) získání informací nebo důkazů z jiného zdroje či jinou formou; nebo
    4. d) dohoda o podmínkách poskytování pomoci, mimo jiné včetně poskytování souhrnů nebo upravených verzí, omezeného zpřístupnění, používání zasedání s vyloučením veřejnosti nebo protistrany, nebo jiných ochranných opatření přípustných podle tohoto Statutu a Jednacího a důkazního řádu.
  1. 6. Jakmile byly podniknuty veškeré vhodné kroky ke společnému vyřešení této otázky, avšak podle názoru státu neexistují prostředky ani podmínky umožňující poskytnutí nebo zpřístupnění informace či písemnosti bez poškození jeho národních bezpečnostních zájmů, sdělí žalobci nebo Soudu konkrétní důvody svého rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy by uvedení konkrétních důvodů nevyhnutelně způsobilo poškození národních bezpečnostních zájmů státu.
  2. 7. Pokud Soud poté rozhodne, že tyto důkazy jsou významné pro řízení a nezbytné pro rozhodnutí o vině či nevině obviněného, může Soud podniknout následující kroky:
    1. a) požaduje-li se poskytnutí informace či písemnosti na základě žádosti o spolupráci podle části 9 nebo okolností popsaných v odstavci 2 a dožádaný stát uvedl důvod odmítnutí zmíněný v čl. 93 odst. 4:

      (i) Soud může před vyvozením závěrů podle odstavce 7 písm. a) bodu (ii) vyžádat další konzultace za účelem projednání prohlášení státu, které podle potřeby mohou zahrnovat slyšení s vyloučením veřejnosti a protistrany;

      (ii) dojde-li Soud k závěru, že uvedení důvodu odmítnutí podle čl. 93 odst. 4 za daných okolností znamená, že dožádaný stát nejedná v souladu se svými povinnostmi podle tohoto Statutu, může Soud postoupit věc podle čl. 87 odst. 7, s uvedením důvodů tohoto závěru; a

      (iii) Soud může podle okolností učinit takové závěry v hlavním líčení s obviněným ohledně existence nebo neexistence jisté skutečnosti; nebo

    1. b) za všech jiných okolností:

      (i) nařídit zpřístupnění; nebo

      (ii) v případech, kdy nenařídí zpřístupnění, podle okolností učinit takové závěry v hlavním líčení s obviněným ohledně existence nebo neexistence jisté skutečnosti.

OdkazČlánek 73

Informace nebo písemnosti třetí strany

Je-li smluvní strana požádána Soudem o poskytnutí písemnosti nebo informace, kterou má ve správě, v držení nebo pod kontrolou, kterou mu důvěrně zpřístupnily stát, mezivládní organizace nebo mezinárodní organizace, požádá tato strana původce informace nebo písemnosti o souhlas s jejím zpřístupněním. Je-li původcem smluvní strana, dá souhlas se zpřístupněním této informace či písemnosti nebo se zaváže projednat tuto otázku se Soudem za podmínek ustanovení čl. 72. Pokud původce není smluvní stranou a nedá souhlas se zpřístupněním informace nebo písemnosti, dožádaný stát sdělí Soudu, že není schopen poskytnout písemnost či informaci, z důvodu již existujícího závazku důvěrnosti vůči původci.

OdkazČlánek 74

Náležitosti rozhodnutí

  1. 1. Všichni soudci projednacího senátu jsou stále přítomni v každé části hlavního líčení a při poradě o rozhodnutí. Předsednictvo může v určitých případech pověřit jednoho nebo více z náhradních soudců, který je k dispozici, aby byl stále přítomen v každé části hlavního líčení a nahradil člena projednacího senátu, který se nadále nemůže dostavovat k hlavnímu líčení.
  2. 2. Rozhodnutí projednacího senátu vychází z hodnocení důkazů a celého řízení. Rozhodnutí nesmí překročit rámec skutečností a okolností uvedených v obvinění a jeho změnách. Soud může při rozhodování přihlédnout jen k těm důkazům, které byly provedeny a projednány v hlavním líčení.
  3. 3. Soudci usilují o dosažení jednomyslného rozhodnutí, nelze-li jednomyslného rozhodnutí dosáhnout, přijímá se rozhodnutí většinou hlasů soudců.
  4. 4. Porada projednacího senátu o rozhodnutí je tajná.
  5. 5. Rozhodnutí se vyhotovuje písemně a obsahuje úplné a odůvodněné zjištění projednacího senátu ohledně důkazů a závěrů. Projednací senát vydává jedno rozhodnutí. Není-li rozhodnutí projednacího senátu přijato většinou hlasů, musí obsahovat názory většiny a menšiny. Rozhodnutí nebo jeho shrnutí se vyhlašuje ve veřejném zasedání.
OdkazČlánek 75

Odškodnění obětí

  1. 1. Soud stanoví zásady pro odškodňování obětí nebo odškodňování souvisejícího s oběťmi, včetně restituce, kompenzace a rehabilitace. Na tomto základě může Soud ve svém rozhodnutí na návrh nebo, za výjimečných okolností, z vlastního podnětu rozhodnout o rozsahu a výši škody, ztráty nebo újmy způsobené obětem nebo související s oběťmi a uvede zásady, na jejichž základě takto postupuje.
  2. 2. Soud může přímo odsouzenému nařízením uložit povinnost poskytnout odškodnění obětem nebo odškodnění související s oběťmi, včetně restituce, kompenzace nebo rehabilitace. Ve vhodných případech může Soud nařídit odškodnění ze Svěřeneckého fondu uvedeného v čl. 79.
  3. 3. Dříve než vydá nařízení podle tohoto článku, může Soud vyžádat a vzít v úvahu prohlášení odsouzeného, obětí, jiných zainteresovaných osob či států nebo prohlášení učiněná jejich jménem.
  4. 4. Při výkonu pravomoci podle tohoto článku může Soud po odsouzení osoby za zločin spadající do jurisdikce Soudu rozhodnout, zda pro vykonatelnost případného nařízení podle tohoto článkuje nezbytné vyžadovat přijetí opatření podle čl. 93 odst. 1.
  5. 5. Smluvní strana vykoná rozhodnutí podle tohoto článku tak, jako by se na tento článek vztahovala ustanovení čl. 109.
  6. 6. Žádné z ustanovení tohoto článku nebude vykládáno tak, že by jím byla dotčena práva obětí podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva.
OdkazČlánek 76

Ukládání trestů

  1. 1. Byl-li obviněný uznán vinným, projednací senát zváží, jaký přiměřený trest mu má být uložen, a zohlední provedené důkazy a podání učiněná během hlavního líčení, které mají význam pro výrok o trestu.
  2. 2. S výjimkou případů upravených čl. 65 a před uzavřením hlavního líčení projednací senát z vlastního podnětu může a na návrh žalobce nebo obviněného musí konat další slyšení za účelem projednání dalších důkazů nebo podání důležitých pro rozhodnutí o vině v souladu s Jednacím a důkazním řádem.
  3. 3. V případech podle odstavce 2 musí být jakákoli prohlášení podle čl. 75 projednána během dalšího slyšení uvedeného v odstavci 2 a během dodatečného slyšení, je-li toho zapotřebí.
  4. 4. Výrok o trestu je vyhlašován veřejně a pokud možno v přítomnosti obviněného.

TrestyČást 7.

OdkazČlánek 77

Použitelné tresty

  1. 1. S výhradou čl. 110 může Soud uložit osobě odsouzené za zločin podle čl. 5 tohoto Statutu některý z následujících trestů:
    1. a) trest odnětí svobody na určitý počet let, jehož výměra nesmí překročit horní hranici třiceti let; nebo
    2. b) trest odnětí svobody na doživotí, pokud to odůvodňuje mimořádná závažnost zločinu a osobní poměry odsouzeného.
  1. 2. Kromě trestu odnětí svobody může Soud nařídit:
    1. a) peněžitý trest podle kritérií stanovených Jednacím a důkazním řádem;
    2. b) propadnutí výnosů, majetku a aktiv, které pochází přímo či nepřímo z daného zločinu, aniž by tím byla dotčena práva třetích stran v dobré víře.
OdkazČlánek 78

Ukládání trestů

  1. 1. Při ukládání trestů Soud v souladu s Jednacím a důkazním řádem zohlední takové okolnosti, jako je závažnost zločinu a osobní poměry odsouzeného.
  2. 2. Při ukládání trestu odnětí svobody Soud započítá dobu, kterou odsouzený strávil ve vazbě z příkazu Soudu. Soud může započítat dobu, kterou odsouzený strávil v jiné vazbě v souvislosti sjednáním zakládajícím skutkovou podstatu předmětného zločinu.
  3. 3. Osobě odsouzené za více než jeden zločin Soud uloží trest za každý zločin a úhrnný trest stanovící celkovou výši trestu odnětí svobody. Úhrnný trest nesmí být nižší než nejvyšší z jednotlivých uložených trestů a nesmí přesahovat hranici 30 let odnětí svobody nebo odnětí svobody na doživotí podle čl. 77 odst. 1 písm. b).
OdkazČlánek 79

Svěřenecký fond

  1. 1. Rozhodnutím Shromáždění smluvních stran se zakládá Svěřenecký fond pro oběti zločinů spadajících do jurisdikce Soudu a pro rodinné příslušníky těchto obětí.
  2. 2. Soud může nařídit převod peněz a jiného majetku získaného z peněžitých trestů a trestů propadnutí majetku uložených Soudem do Svěřeneckého fondu.
  3. 3. Svěřenecký fond je spravován podle kritérií stanovených Shromážděním smluvních stran.
OdkazČlánek 80

Vyloučení vlivu na vnitrostátní ukládání trestů a uplatňování vnitrostátního práva

Žádným z ustanovení této části Statutu není dotčeno ukládání trestů státy podle jejich vnitrostátního práva ani uplatňování vnitrostátního práva států, které nestanoví tresty předepsané v této části.

Odvolání a přezkumČást 8.

OdkazČlánek 81

Odvolání proti rozhodnutí o zproštění nebo rozhodnutí o vině či výrok o trestu

  1. 1. Rozhodnutí podle čl. 74 lze napadnout odvoláním podle Jednacího a důkazního řádu následujícím způsobem:
    1. a) Žalobce může podat odvolání z následujících důvodů:

      (i) vada v řízení,

      (ii) skutkový omyl, nebo

      (iii) právní omyl;

    1. b) Odsouzený nebo žalobce za odsouzeného může podat odvolání z následujících důvodů:

      (i) vada v řízení,

      (ii) skutkový omyl,

      (iii) právní omyl, nebo

      (iv) jiný důvod mající vliv na spravedlivost nebo hodnověrnost řízení či rozhodnutí.

  1. 2. a) V souladu s Jednacím a důkazním řádem může žalobce či odsouzený napadnout odvoláním výrok o trestu z důvodu nepoměru mezi zločinem a trestem;
    1. b) Je-li podáno odvolání proti výroku o trestu a Soud shledá, že jsou důvody k úplnému či částečnému zrušení rozhodnutí o vině, může vyzvat žalobce a odsouzeného k uplatnění důvodů podle čl. 81 odst. 1 písm. a) nebo b) a může vynést rozhodnutí o vině v souladu s čl. 83;
    2. c) stejný postup se uplatňuje, směřuje-li podání pouze proti rozhodnutí o vině a Soud shledá, že jsou důvody ke snížení trestu podle odstavce 2 písm. a).
  1. 3. a) Nenařídí-li projednací senát něco jiného, odsouzený zůstává ve vazbě až do projednání odvolání;
    1. b) pokud je doba strávená ve vazbě delší než uložený trest odnětí svobody, musí být osoba propuštěna na svobodu, s tou výjimkou, že pokud žalobce rovněž podal odvolání, může být propuštění vázáno na podmínky podle písmene c);
    2. c) v případě zprošťujícího rozsudku musí být obviněný propuštěn na svobodu okamžitě za následujících podmínek:

      (i) za výjimečných okolností, mimo jiné vzhledem ke konkrétnímu riziku útěku, závažnosti zločinu, ze kterého byl obviněn, a pravděpodobnosti úspěchu odvolání, projednací senát může na návrh žalobce ponechat osobu ve vazbě až do projednání odvolání;

      (ii) rozhodnutí projednacího senátu podle písmene c) bodu (i) lze napadnout odvoláním podle Jednacího a důkazního řádu.

  1. 4. S výhradou ustanovení odstavce 3 písm. a) a b) se výkon rozhodnutí nebo trestu odkládá po dobu stanovenou pro podání odvolání a po dobu trvání odvolacího řízení.
OdkazČlánek 82

Odvolání proti jiným rozhodnutím

  1. 1. Každá ze stran se v souladu s Jednacím a důkazním řádem může odvolat proti kterémukoli z následujících rozhodnutí:
    1. a) rozhodnutí ohledně jurisdikce či přípustnosti;
    2. b) rozhodnutí povolující či zakazující propuštění vyšetřovaného nebo stíhaného;
    3. c) rozhodnutí přípravného senátu postupovat z vlastní iniciativy podle čl. 56 odst. 3;
    4. d) rozhodnutí v otázce, která by významně ovlivnila spravedlivost a rychlost řízení či výsledek hlavního líčení a jejíž okamžité řešení odvolacím senátem by podle názoru přípravného či projednacího senátu vedlo ke značnému pokroku v řízení.
  1. 2. Rozhodnutí přípravného senátu podle čl. 57 odst. 3 písm. d) může odvoláním napadnout dotčený stát nebo žalobce se souhlasem přípravného senátu. Toto odvolání musí být projednáno urychleně.
  2. 3. Odvolání samo o sobě nemá odkladný účinek, s výjimkou případů, kdy odklad nařídí odvolací senát na žádost v souladu s Jednacím a důkazním řádem.
  3. 4. Právní zástupce obětí, odsouzený nebo vlastník nemovitosti v dobré víře, jehož se nepříznivě dotýká nařízení podle čl. 75, se může odvolat proti nařízení o odškodnění podle Jednacího a důkazního řádu.
OdkazČlánek 83

Odvolací řízení

  1. 1. Pro účely řízení podle čl. 81 a tohoto článku má odvolací senát veškeré pravomoci projednacího senátu.
  2. 2. Pokud odvolací senát shledá, že řízení, proti němuž odvolání směřuje, bylo nespravedlivé, čímž byla nepříznivě ovlivněna hodnověrnost rozhodnutí či výroku o trestu, nebo že napadené rozhodnutí či výrok o trestu byly významně ovlivněny skutkovým nebo právním omylem nebo vadou v řízení, může:
    1. a) zrušit či změnit toto rozhodnutí nebo výrok o trestu; nebo
    2. b) nařídit nové projednání věci jiným projednacím senátem.

    Pro tyto účely může odvolací senát vrátit skutkovou otázku původnímu projednacímu senátu, aby tuto otázku rozhodl a sdělil výsledek, nebo si může sám vyžádat důkazy a rozhodnout tuto otázku. Pokud se proti rozhodnutí nebo výroku o trestu odvolal pouze odsouzený nebo žalobce za odsouzeného nelze rozhodnutí změnit v neprospěch odsouzeného.

  1. 3. Pokud v odvolacím řízení odvolací senát shledá, že trest je v nepoměru ke zločinu, může změnit výrok o trestu v souladu s částí 7.
  2. 4. Odvolací senát rozhoduje o rozsudku většinou hlasů soudců a rozsudek vyhlašuje ve veřejném zasedání. Rozsudek obsahuje odůvodnění. Nelze-li dosáhnout jednomyslnosti, rozsudek odvolacího senátu obsahuje názory většiny a menšiny, ovšem soudce může připojit i separátní nebo opoziční votum ohledně některé právní otázky.
  3. 5. Odvolací senát může vyhlásit rozsudek v nepřítomnosti osoby zproštěné obvinění či odsouzené.
OdkazČlánek 84

Přezkum odsuzujícího rozsudku nebo výroku o trestu

  1. 1. Odsouzený nebo po jeho smrti manžel, manželka, děti, rodiče nebo osoba žijící v době smrti odsouzeného, která dostala od odsouzeného výslovný písemný pokyn podat odvolání, nebo žalobce za odsouzeného může požádat odvolací senát o přezkum pravomocného rozhodnutí o vině či výroku o trestu z následujících důvodů:
    1. a) vyšly najevo dříve neznámé důkazy, které:

      (i) byly v době hlavního líčení nedostupné, přičemž jejich nedostupnost nebyla zcela nebo zčásti způsobena žádající stranou; a

      (ii) jsou natolik významné, že jejich uvedení během hlavního líčení by pravděpodobně odůvodnilo jiné rozhodnutí;

    1. b) bylo nově zjištěno, že rozhodující důkazy, k nimž bylo přihlíženo během hlavního líčení a o něž se opíralo rozhodnutí o vině, byly nepravdivé, pozměněné či padělané;
    2. c) soudce nebo soudci, kteří se podíleli na rozhodování o vině nebo na potvrzení obvinění, se v tomto případě dopustili závažného zneužití postavení nebo závažného porušení svých úředních povinností takové závažnosti, že odůvodňují odvolání podle čl. 46.
  1. 2. Odvolací senát žádost zamítne, shledá-li, že není důvodná. Pokud rozhodne, že žádost je důvodná, může podle okolností:
    1. a) znovu svolat původní projednací senát;
    2. b) ustavit nový projednací senát; nebo
    3. c) ponechat si jurisdikci v této věci a po vyslechnutí stran způsobem stanoveným Jednacím a důkazním řádem rozhodnout, zda je třeba přezkoumat rozsudek.
OdkazČlánek 85

Kompenzace zatčenému nebo odsouzenému

  1. 1. Osoba, která byla protiprávně zatčena či držena ve vazbě, má vymahatelné právo na kompenzaci.
  2. 2. Pokud byla osoba pravomocně odsouzena za trestný čin a rozhodnutí o vině bylo poté zrušeno vzhledem k tomu, že vyšly najevo nové či dříve neznámé skutečnosti nezvratně prokazující, že došlo k justičnímu omylu, osoba, na které byl na základě tohoto rozhodnutí o vině vykonán trest, bude odškodněna v souladu s právem, s výjimkou případů, kdy se prokáže, že dříve neznámá skutečnost nebyla uplatněna včas částečně nebo zcela v důsledku jednání této osoby.
  3. 3. Za výjimečných okolností, zjistí-li Soud skutečnosti nezvratně prokazující, že došlo k závažnému a zjevnému justičnímu omylu, může podle vlastního uvážení nařídit kompenzaci pro osobu, která byla propuštěna na svobodu na základě pravomocného zprošťujícího rozsudku nebo zastavení řízení z uvedeného důvodu, podle kritérií stanovených Jednacím a důkazním řádem.