Vyhláška ministerstva financí o účetní evidenci hospodářských, rozpočtových a jiných organizací

§ 41

účinné od 1. 1. 1959(1) Základní prostředky se oceňují v rozvaze a v běžné účetní evidenci skutečnou pořizovací hodnotou s výjimkami podle odstavců 2 a 3 a podle zvláštních předpisů.*)

účinné od 1. 1. 1959(2) Základní prostředky, které byly organizací socialistického sektoru pořízeny (nabyty) bezplatně ze základních prostředků jiných organizací socialistického sektoru, s výjimkou jednotných zemědělských družstev, se oceňují pořizovací hodnotou, v níž byly u odevzdávající organizace zachyceny v účetní evidenci. Odevzdávající organizace sníží tuto hodnotu o náklady, které vynaložila na montáž odevzdávaného základního prostředku a nabývající organizace ji zvýší o náklady na novou montáž, popřípadě o jiné náklady patřící do pořizovací hodnoty.

účinné od 1. 1. 1959(3) Základní prostředky, které byly pořízeny (nabyty) za úplatu ze základních prostředků jiných organizací socialistického sektoru a dále bezplatně nebo za úplatu z majetku jednotných zemědělských družstev a soukromých osob, se oceňují reprodukční pořizovací hodnotou ke dni tohoto pořízení. Obdobně se oceňují i nově zjištěné, avšak v účetní evidenci nezachycené základní prostředky, nedá-li se zjistit jejich skutečná pořizovací hodnota.

účinné od 1. 1. 1959(4) Ocenění základních prostředků lze měnit jen tehdy, zjistí-li se prokazatelná chyba v jejich ocenění.

§ 42

účinné od 1. 1. 1959(1) Skutečná pořizovací hodnota základních prostředků zahrnuje skutečné vlastní náklady jejich pořízení, počítajíc v to i náklady na jejich projekt, dopravu na místo určení a montáž. Do této hodnoty se však nezapočítávají náklady spojené

1. účinné od 1. 1. 1959a) s odevzdáním a převzetím základních prostředků, včetně jejich komplexního vyzkoušení, se zkušebním provozem, s povolením k uvedení do trvalého provozu (užívání) a s jejich záběhem,
2. účinné od 1. 1. 1959b) s přemístěním základních prostředků uvnitř organizace, pokud k přemístění nedochází v rámci výstavby nebo rekonstrukce.

účinné od 1. 1. 1959(2) Reprodukční pořizovací hodnota odpovídá skutečné pořizovací hodnotě, kterou by ke dni pořízení měl oceňovaný základní prostředek, kdyby byl pořízen jako nový. Nestanoví-li ministerstvo financí jinak, zjišťuje se reprodukční pořizovací hodnota na podkladě stanovených cen (velkoobchodních, maloobchodních apod.) stejných, popřípadě srovnatelných předmětů tuzemské výroby. Reprodukční pořizovací hodnota pozemků se stanoví na podkladě ceníků vydaných pro jejich nové ocenění při generální inventarizaci.

§ 43

účinné od 1. 1. 1959(1) Opotřebení základních prostředků, u kterých se podle zvláštních předpisů*) provádějí odpisy, se v rozvaze a v běžné účetní evidenci vyjadřuje jako oprávky. Částka oprávek se postupně zvyšuje o prováděné odpisy a snižuje o skutečné vlastní náklady generálních oprav.

účinné od 1. 1. 1959(2) Počáteční stav oprávek k základním prostředkům, které byly pořízeny

1. účinné od 1. 1. 1959a) podle ustanovení § 41 odst. 2 a u odevzdávající organizace se odpisovaly, se převezme v částce vyúčtované u této organizace ke dni odevzdání, nejvýše však v částce pořizovací hodnoty nabytého základního prostředku,
2. účinné od 1. 1. 1959b) v ostatních případech podle § 41 odst. 2 a v případech podle ustanovení § 41 odst. 3, se vypočte jako opotřebení základních prostředků přiměřeně podle předpisů o generální inventarizaci.^**)

§ 44

účinné od 1. 1. 1959(1) Nedokončené a dokončené investice a generální opravy se v rozvaze a v běžné účetní evidenci oceňují skutečnými vlastními náklady jejich pořízení. U investic a generálních oprav pořizovaných ve vlastní režii se za skutečné vlastní náklady pořízení považují částky vnitropodnikové faktury.

účinné od 1. 1. 1959(2) Pořizují-li se základní prostředky způsobem uvedeným v § 41 odst. 2 a 3, patří do investic jen částky skutečně na ně vynaložené.

§ 45

účinné od 1. 1. 1959(1) Jako základní prostředky se vyúčtují

1. účinné od 1. 1. 1959a) stavby a budovy, adaptace zvyšující jejich pořizovací hodnotu a zařízení vyžadující montáž po jejich dokončení a převzetí,
2. účinné od 1. 1. 1959b) jiné předměty patřící do základních prostředků (včetně strojů a zařízení vyžadujících montáž, určených pro rezervu) a nakupovaná zvířata patřící do základních prostředků po jejich převzetí,
3. účinné od 1. 1. 1959c) zvířata vlastního chovu patřící do základních prostředků, jakmile nabudou znaků dospělých chovných nebo tažných zvířat,
4. účinné od 1. 1. 1959d) základní prostředky v účetní evidenci nezachycené po jejich zjištění a ověření (§ 72 odst. 2).

účinné od 1. 1. 1959(2) Investiční náklady spojené se zakládáním dlouhodobých porostů a s investičními pracemi na pozemcích, na lesních a vodních plochách (meliorační, vysušovací, zavlažovací a podobné práce) se vyúčtují jako základní prostředky koncem každého roku ve vynaložené částce bez zřetele k tomu, zda byl nebo nebyl dokončen celý komplex prací.

účinné od 1. 1. 1959(3) Ustanovení odstavce 1 písm. a) a odstavce 2 platí u investora obdobně i o investičních pracích v cizích základních prostředcích.

§ 46

účinné od 1. 1. 1959(1) Ze základních prostředků se odpíší opotřebené, prodané a bezplatně předané základní prostředky po jejich fyzickém vyřazení na podkladě zvláštních předpisů.*) Rovněž se odpíší chybějící nebo zničené základní prostředky po zjištění a ověření těchto skutečností (§ 72 odst. 1).

účinné od 1. 1. 1959(2) Současně s vyúčtováním vyřazených základních prostředků se odpíší odpovídající oprávky, pokud se podle zvláštních předpisů u těchto základních prostředků prováděly odpisy.

§ 47

účinné od 1. 1. 1959(1) Investiční náklady, kterými se nezvětšuje pořizovací hodnota základních prostředků, se nezahrnují do těchto prostředků a na konci roku se odpíší na vrub zdrojů jejich financování.

účinné od 1. 1. 1959(2) V ostatních případech se náklady na investice odpíší, a to na vrub zdrojů jejich financování, jen tehdy, bylo-li podle zvláštních předpisů*) rozhodnuto, že se příslušné investiční práce trvale zastavují a že jich nebude použito k žádnému účelu.

§ 48

účinné od 1. 1. 1959(1) Základní materiál, pomocný materiál, palivo, obaly, náhradní součástky, nedokončená výroba, polotovary vlastní výroby, výrobky a zboží se oceňují v rozvaze a v běžné účetní evidenci skutečnými vlastními náklady jejich pořízení, s výjimkami a úpravami uvedenými v §§ 49 a 52 až 56. Odpad a materiál vrácený z používání se oceňuje cenou možného použití.

účinné od 1. 1. 1959(2) V rozpočtových organizacích a ve společenských organizacích se oceňuje materiál, palivo, obaly a náhradní součástky v rozvaze a v běžné účetní evidenci skutečnými nákupními cenami. Výrobky, které rozpočtové organizace získávají z vlastní činnosti, se oceňují cenami maloobchodními nebo výkupními, popřípadě, nelze-li těchto cen použít, cenami stanovenými odhadem.

§ 49

účinné od 1. 1. 1959Základní materiál, pomocný materiál, palivo, obaly a náhradní součástky je dovoleno v běžné účetní evidenci oceňovat buď

1. účinné od 1. 1. 1959a) plánovanými vlastními náklady jejich pořízení s odděleným účtováním odchylek skutečných vlastních nákladů pořízení od plánovaných (oceňovacích odchylek), nebo
2. účinné od 1. 1. 1959b) velkoobchodními cenami, popřípadě skutečnými výkupními cenami, s odděleným účtováním rozdílů mezi těmito cenami a skutečnými vlastními náklady pořízení (vedlejších pořizovacích nákladů),
3. účinné od 1. 1. 1959c) v rozpočtových organizacích však zúčtovacími cenami s odděleným účtováním oceňovacích odchylek skutečných nákupních cen od cen zúčtovacích.

§ 50

účinné od 1. 1. 1959(1) Drobné a krátkodobé předměty na skladě a v používání se s výjimkami podle odstavců 2 a 3 oceňují v běžné účetní evidenci skutečnými vlastními náklady jejich pořízení, při čemž se jejich opotřebení vyjadřuje jako oprávky.

účinné od 1. 1. 1959(2) Drobné a krátkodobé předměty na skladě je dovoleno v běžné účetní evidenci oceňovat také podle ustanovení § 49.

účinné od 1. 1. 1959(3) Drobné a krátkodobé předměty v používání je dovoleno v běžné účetní evidenci oceňovat také plánovanými vlastními náklady nebo velkoobchodními cenami.

účinné od 1. 1. 1959(4) Drobné a krátkodobé předměty na skladě i v používání se uvádějí v rozvaze hodnotou odpovídající jejich ocenění podle odstavců 1 a 3 po odečtení oprávek.

účinné od 1. 1. 1959(5) Hodnota do používání vydaných krátkodobých předmětů, drobných předmětů, pracovního oděvu, pracovní obuvi a ložní výbavy, jakož i výměnných zařízení s výjimkou těch, které mají zároveň povahu speciálních nástrojů nebo speciálních přípravků, se odpisuje podle doby jejich upotřebitelnosti nebo tak, že se jako opotřebení vyúčtuje 50 % hodnoty při jejich vydání ze skladu do používání a zbývajících 50 % po odečtení ceny jejich možného použití při vyřazení.

účinné od 1. 1. 1959(6) Hodnotu krátkodobých předmětů, drobných předmětů, pracovního oděvu, pracovní obuvi a ložní výbavy, jejichž doba upotřebitelnosti je kratší než měsíc nebo jejichž hodnota je nižší než 300 Kčs, je dovoleno odepsat plně při jejich vydání do používání. Směrnice k účtovým osnovám nebo ústřední orgány mohou stanovit nižší hranici než 300 Kčs.

účinné od 1. 1. 1959(7) Hodnota speciálních nástrojů a speciálních přípravků určených pro jednu zakázku nebo sérii, se odpisuje plně při zahájení její výroby. Hodnota ostatních speciálních nástrojů a speciálních přípravků se odpisuje podle množství výrobků, plánovaného nejdéle na období dvou let nebo se souhlasem přímo nadřízeného orgánu nejdéle na období čtyř let od vydání těchto předmětů do používání.

účinné od 1. 1. 1959(8) Hodnota výměnných zařízení, která mají povahu speciálních nástrojů nebo speciálních přípravků, se odpisuje způsobem uvedeným v odstavci 7.

§ 51

účinné od 1. 1. 1959(1) V rozpočtových organizacích se drobné a krátkodobé předměty na skladě i v používání, zařazené podle směrnic k účtové osnově do fondu v drobných a krátkodobých předmětech, oceňují v rozvaze a v běžné účetní evidenci zúčtovacími cenami. Ostatní drobné a krátkodobé předměty na skladě se oceňují v rozvaze skutečnými nákupními cenami.

účinné od 1. 1. 1959(2) Ve společenských organizacích se drobné a krátkodobé předměty oceňují v rozvaze a v běžné účetní evidenci skutečnými vlastními náklady pořízení.

účinné od 1. 1. 1959(3) V rozvaze a v běžné účetní evidenci rozpočtových organizací a společenských organizací se opotřebení drobných a krátkodobých předmětů nevyjadřuje a nevytvářejí se oprávky.

§ 52

účinné od 1. 1. 1959(1) Nedokončenou výrobu a polotovary vlastní výroby je dovoleno v rozvaze a v běžné účetní evidenci oceňovat

1. účinné od 1. 1. 1959a) v průmyslové výrobě hromadné a sériové běžnými normovými vlastními náklady,
2. účinné od 1. 1. 1959b) v průmyslové výrobě kusové skutečnými přímými náklady a běžnými normovými sazbami v položkách dílenské a celopodnikové režie.

účinné od 1. 1. 1959(2) Polotovary vlastní výroby je však také dovoleno v běžné účetní evidenci oceňovat buď plánovanými vlastními náklady jejich pořízení, nebo velkoobchodními cenami za podmínek uvedených v § 49.

účinné od 1. 1. 1959(3) Nedokončené stavební práce je dovoleno v rozvaze a v běžné účetní evidenci oceňovat normovými vlastními náklady podle výrobní kalkulace.

§ 53

účinné od 1. 1. 1959Výrobky je dovoleno v běžné účetní evidenci oceňovat buď plánovanými vlastními náklady jejich pořízení s odděleným účtováním odchylek skutečných vlastních nákladů pořízení od plánovaných, nebo velkoobchodními cenami (bez daně z obratu) s odděleným účtováním rozdílů mezi těmito cenami a skutečnými vlastními náklady pořízení.

§ 54

účinné od 1. 1. 1959Vlastní výrobky zemědělské výroby (rostlinné i živočišné), mladá zvířata a zvířata ve výkrmu se v rozvaze a v běžné účetní evidenci oceňují skutečnými vlastními náklady jejich pořízení. Vlastní výrobky zemědělské výroby získané během roku, jakož i kusové, váhové a vzrůstové přírůstky mladých zvířat a zvířat ve výkrmu se mohou oceňovat během roku do sestavení výsledné kalkulace plánovanými vlastními náklady pořízení.

§ 55

účinné od 1. 1. 1959(1) Zboží ve velkoobchodních skladech, v maloobchodních prodejnách a skladech a v závodech veřejného stravování se v rozvaze oceňuje skutečnými nákupními cenami zvýšenými o skutečné náklady na dopravu zboží. Jsou-li tyto náklady nepatrné, je možno zboží v maloobchodních prodejnách a skladech a v závodech veřejného stravování oceňovat skutečnými nákupními cenami.

účinné od 1. 1. 1959(2) Vykoupené zboží se v rozvaze oceňuje skutečnými výkupními cenami, nestanoví-li směrnice k účtovým osnovám výjimečně jinak.

účinné od 1. 1. 1959(3) Zboží ve skladech podniků pro zahraniční obchod se v rozvaze oceňuje skutečnými nákupními cenami.

účinné od 1. 1. 1959(4) Podle schválených vzorů účetních výkazů lze hodnotu zboží uvádět v rozvaze v několika složkách.

§ 56

účinné od 1. 1. 1959(1) Zboží v odbytových (zásobovacích) skladech je podle jeho určení dovoleno v běžné účetní evidenci oceňovat velkoobchodními, popřípadě fakturními nebo maloobchodními cenami s odděleným účtováním vedlejších pořizovacích nákladů a zvlášť obchodních přirážek nebo srážek.

účinné od 1. 1. 1959(2) Zboží ve velkoobchodních skladech je dovoleno v běžné účetní evidenci oceňovat buď maloobchodními cenami s odděleným účtováním skutečných nákladů na dopravu zboží a zvlášť obchodních srážek, nebo skutečnými nákupními cenami s odděleným účtováním skutečných nákladů na dopravu zboží.

účinné od 1. 1. 1959(3) Zboží v maloobchodních prodejnách a skladech a v závodech veřejného stravování je dovoleno v běžné účetní evidenci oceňovat maloobchodními cenami s odděleným účtováním skutečných nákladů na dopravu zboží a zvlášť obchodních srážek. Jsou-li náklady na dopravu zboží nepatrné, je možno zboží oceňovat maloobchodními cenami s odděleným účtováním obchodních srážek.

účinné od 1. 1. 1959(4) Vykoupené zboží je dovoleno v běžné účetní evidenci oceňovat

1. účinné od 1. 1. 1959a) plánovanými výkupními cenami s odděleným účtováním odchylek skutečných výkupních cen od plánovaných nebo
2. účinné od 1. 1. 1959b) skutečnými výkupními cenami s odděleným účtováním skutečných vedlejších pořizovacích nákladů.

účinné od 1. 1. 1959(5) Zboží ve skladech podniků pro zahraniční obchod je dovoleno v běžné účetní evidenci oceňovat plánovanými nákupními cenami s odděleným účtováním odchylek skutečných nákupních cen od plánovaných.

účinné od 1. 1. 1959(6) Pro organizace jednotlivých odvětví se určí ve směrnicích k účtovým osnovám, kterého ze způsobů oceňování zboží uvedených v odstavcích 1 až 5 se u nich použije.

§ 57

účinné od 1. 1. 1959(1) Skutečné vlastní náklady pořízení zásob zahrnují,

1. účinné od 1. 1. 1959a) jde-li o nákup, skutečnou nákupní cenu a všechny skutečné vedlejší pořizovací náklady (tj. zejména náklady na dopravu, manka vzniklá během dopravy přirozeným úbytkem a nepřevyšující stanovené normy, náklady spojené s dodáním do skladu, nikoliv však zdržné, stojné a jiné neproduktivní náklady),
2. účinné od 1. 1. 1959b) jde-li o vlastní výrobu, všechny náklady skutečně na ni vynaložené.

účinné od 1. 1. 1959(2) U zásob, které se v běžné účetní evidenci oceňují velkoobchodními cenami a byly pořízeny nákupem za velkoobchodní cenu franko stanice nebo sklad příjemce, může být tato cena z důvodu zjednodušení pokládána za skutečné vlastní náklady pořízení, jsou-li vedlejší pořizovací náklady nepatrné.

§ 58

účinné od 1. 1. 1959(1) Hodnota zásob v rozvaze a v běžné účetní evidenci se jednorázově sníží na cenu možného použití, popřípadě se zcela odpíše u zásob

1. účinné od 1. 1. 1959a) poškozených nebo fyzicky znehodnocených přirozeným úbytkem jakosti,
2. účinné od 1. 1. 1959b) odevzdaných do sběru bez náhrady, odvezených nebo určených k odvozu na odval, popřípadě vydaných nebo určených k vydání do použití ve vlastní organizaci jako odpadu, šrotu nebo sběrné suroviny,
3. účinné od 1. 1. 1959c) nepotřebných pro vlastní organizaci ani pro jiné organizace, není-li ještě účelné naložit s nimi podle písmene b) nebo je prodat a dá-li k snížení hodnoty souhlas přímo nadřízený orgán (u ústředních orgánů jejich vedoucí). Nadřízený orgán může své oprávnění převést na vedoucího podřízené organizace.

účinné od 1. 1. 1959(2) Nepotřebnost zásob pro jiné organizace musí být prokázána tím, že tyto organizace nemají zájem o koupi zásob, a to ani za sníženou cenu, odpovídající ceně jejich možného použití. Za průkaz lze pokládat

1. účinné od 1. 1. 1959a) písemné odmítnutí nabídky zásob učiněné několika organizacím spotřebitelských odvětví nebo orgánu jim nadřízenému, nebo
2. účinné od 1. 1. 1959b) písemné odmítnutí nabídky zásob učiněné příslušné výkupní nebo dodavatelské organizaci, nebo
3. účinné od 1. 1. 1959c) bezvýslednou inzerci v tisku, nebo
4. účinné od 1. 1. 1959d) bezvýsledné nabízení na výstavě, ve výprodeji, na zvlášť organizovaných trzích apod.

účinné od 1. 1. 1959(3) Hodnota zásob snížená podle odstavce 1 nesmí být později znovu zvyšována, a to ani když se změnou poměrů zvýší cena jejich možného použití.

§ 59

účinné od 1. 1. 1959(1) Hodnota zásob v rozvaze a v běžné účetní evidenci se jednorázově sníží nebo zvýší, dochází-li ke změně státních velkoobchodních a velkoobchodních cen nebo státních maloobchodních a maloobchodních cen podle zvláštních předpisů.

účinné od 1. 1. 1959(2) Úprava hodnoty partiového a jiného neplnohodnotného průmyslového zboží ve velkoobchodních skladech a v maloobchodních prodejnách a skladech se provádí v souladu se zvláštními předpisy.*)

§ 60

účinné od 1. 1. 1959Ministerstvo financí může v ekonomicky zdůvodněných případech podle potřeb jednotlivých resortů povolit výjimky z ustanovení o oceňování zásob, zejména pokud jde o hotové výrobky.

§ 61

účinné od 1. 1. 1959Peněžní prostředky v hotovosti, ceniny, pohledávky, dluhy a ostatní aktiva a pasíva, jejichž oceňování není upraveno v §§ 41 až 59, popřípadě směrnicemi k účtovým osnovám, se v účetní evidenci uvádějí jmenovitou částkou.

§ 62

účinné od 1. 1. 1959Pohledávky a dluhy uvádí organizace v účetní evidenci částkami podle příslušných vnějších účetních dokladů.

§ 63

účinné od 1. 1. 1959Nároky z penále, smluvních pokut a z obdobných právních titulů se v zúčastněných organizacích vyúčtují jako pohledávka nebo dluh nejpozději ke dni, kdy s nimi dlužník projeví souhlas, popřípadě je uhradí, nebo — neučiní-li tak — ke dni, kdy nabylo právní moci rozhodnutí příslušného orgánu o těchto nárocích. Za souhlas se pro účely účetní evidence pokládá také, jestliže dlužník nevznese proti nároku námitky ve lhůtě k tomu stanovené zvláštními předpisy, popřípadě organizací, která nárok uplatňuje.

§ 64

účinné od 1. 1. 1959(1) Pohledávky a zároveň i odpovídající dluhy se smějí odepsat jen tehdy, došlo-li

1. účinné od 1. 1. 1959a) k prominutí dluhu,
2. účinné od 1. 1. 1959b) k pravomocnému rozhodnutí příslušného orgánu o zamítnutí uplatňované pohledávky,
3. účinné od 1. 1. 1959c) k promlčení pohledávky,
4. účinné od 1. 1. 1959d) k zániku pohledávky uplynutím doby,
5. účinné od 1. 1. 1959e) k zrušení pohledávky úředním opatřením.

účinné od 1. 1. 1959(2) Pohledávky lze též odepsat, bylo-li upuštěno od jejich vymáhání pro jejich nepatrnost, nedobytnost nebo neprůkaznost.

účinné od 1. 1. 1959(3) Pohledávky odepsané jen pro přechodnou nedobytnost nebo neprůkaznost se musí evidovat na podrozvahovém účtě po dobu, dokud se nedobytnost nebo neprůkaznost nestane trvalou nebo dokud nenastane některá ze skutečností uvedených v odstavci 1.

účinné od 1. 1. 1959(4) Pohledávky smějí být odepsány nebo vypuštěny z evidence na podrozvahovém účtě až po řízení provedeném podle zvláštních předpisů.*)

§ 65

účinné od 1. 1. 1959Zůstatky zúčtování s peněžními ústavy, popřípadě s podřízenými organizacemi se musí běžně sesouhlasovat podle docházejících výpisů z účtů, popřípadě podle předložených účetních výkazů, a rozdíly musí být odstraněny nejpozději do deseti dnů ode dne, kdy byl rozdíl zjištěn.

§ 66

účinné od 1. 1. 1959Jako peníze na cestě se smějí v rozvaze uvést

1. účinné od 1. 1. 1959a) vklady organizace v hotovosti na účty u peněžního ústavu nebo výběry hotovostí z nich,
2. účinné od 1. 1. 1959b) převody mezi účty organizace u peněžních ústavů,
3. účinné od 1. 1. 1959c) převody mezi účty nadřízeného orgánu a podřízené organizace u peněžních ústavů týkající se odvodů a přídělů,

účinné od 1. 1. 1959jestliže jde u zúčastněných organizací o účetní případy různých období.

§ 67

účinné od 1. 1. 1959(1) Výdaje, které hospodářsky souvisí s činností organizace v příštích obdobích, se vyúčtují do nákladů nejdéle během dvou let, ve zvláštních případech se souhlasem přímo nadřízeného orgánu během čtyř let.

účinné od 1. 1. 1959(2) Náklady na přípravu a záběh výroby se odpisují podle množství výrobků plánovaného nejdéle na období podle odstavce 1. Náklady na důlní přípravné práce se odpisují podle plánovaného množství vytěžených surovin nebo během plánované doby trvání těžby.

účinné od 1. 1. 1959(3) Náklady na neplánované běžné opravy musí být zahrnuty do nákladů toho roku, v němž byly provedeny.

účinné od 1. 1. 1959(4) Náklady na staveništní zařízení se odpisují postupně, nejdéle po dobu provádění prací na staveništi.

§ 68

účinné od 1. 1. 1959(1) Časově rozlišené mzdy, platy a pojistné nemocenského pojištění zaměstnanců připadající na dobu dovolené zaměstnanců a na placené dny pracovního volna lze zahrnovat do nákladů jednotlivých měsíčních období stanoveným procentem z ročního plánovaného úhrnu mezd a platů.

účinné od 1. 1. 1959(2) Bankovní úroky a nájemné placené čtvrtletně je dovoleno zahrnovat patřičnými podíly do nákladů měsíčních období téhož čtvrtletí.

účinné od 1. 1. 1959(3) Náklady na plánované běžné opravy, které se provádějí během roku nerovnoměrně, je dovoleno zahrnout během roku do nákladů jednotlivých měsíčních období, a to částkami plánovanými pro tato období.

účinné od 1. 1. 1959(4) Odpisy základních prostředků připadající na období, v němž je v organizaci hromadná dovolená (celopodniková, celozávodní nebo celoprovozní), mohou se zahrnout do nákladů ostatních období téhož roku.

§ 69

účinné od 1. 1. 1959(1) V organizacích, v kterých se pracuje jen po určitou část roku (sezónní výroba), se výdaje za období mimo sezónu účtují do skutečných nákladů výroby po dobu sezóny.

účinné od 1. 1. 1959(2) V organizacích prodávajících individuální výrobky se zárukou nebo prodávajících jiné výrobky se zárukou delší než čtyři léta je dovoleno tvořit rezervu na záruční opravy a náhrady odběratelům těchto výrobků, nejvýše však do plánovaných částek záručních závazků. Nepoužité částky této rezervy se vyúčtují po uplynutí záruční lhůty za jednotlivé dodávky.

§ 70

účinné od 1. 1. 1959Jiné rezervy, než jsou uvedeny v §§ 68 a 69, se smějí tvořit jen tehdy, jestliže to stanoví nebo k tomu dá souhlas ministerstvo financí.

§ 71

účinné od 1. 1. 1959Příjmy, které hospodářsky souvisí s činností organizace v příštích obdobích, se vyúčtují do výnosů v obdobích, jichž se hospodářské operace týkají.

§ 72

účinné od 1. 1. 1959(1) Chybějící hospodářské prostředky (manka) a zničené hospodářské prostředky se v účetní evidenci po zjištění a ověření skutečnosti odpíší a vyúčtují způsobem určeným ve směrnicích k účtovým osnovám.

účinné od 1. 1. 1959(2) Hospodářské prostředky, které měly být, avšak nejsou zachyceny v účetní evidenci, se po jejich zjištění a ověření musí řádně vyúčtovat jako přebytky.

§ 73

účinné od 1. 1. 1959(1) Měnovou jednotkou pro oceňování hospodářských prostředků v účetní evidenci je koruna československá. S výjimkou rozvahy a účetních výkazů o výsledcích hospodaření je však v účetní evidenci organizací, které jsou v hospodářském styku s cizinou, dovoleno používat kromě toho také cizí měny.

účinné od 1. 1. 1959(2) Cizí měna se přepočítává na koruny československé kursem platným v den účtování.

§ 74

účinné od 1. 1. 1959(1) Periodické inventarizace aktiv, dluhů, rezerv a položek financování se musí provádět alespoň jednou za kalendářní rok, neurčí-li nadřízený orgán, aby byly prováděny vícekrát za rok.

účinné od 1. 1. 1959(2) Nadřízené orgány určí období, ve kterých musí být periodické inventarizace prováděny, popřípadě i den, k němuž musí být provedeny, a to tak, aby se zvláště v ročních účetních výkazech zajistil soulad jejich údajů se skutečností.

účinné od 1. 1. 1959(3) Periodické inventarizace se provádějí zpravidla k poslednímu dni měsíce, a to vždy najednou alespoň u všech hospodářských prostředků účtovaných na jednom syntetickém účtu, popřípadě na jednom skupinovém analytickém účtu.

účinné od 1. 1. 1959(4) Periodickou inventarizaci hospodářských prostředků není třeba provádět, je-li v období nebo ke dni podle odstavce 2 provedena mimořádná inventarizace těchto prostředků (§ 75).

§ 75

účinné od 1. 1. 1959Organizace musí provést mimořádnou inventarizaci hospodářských prostředků

1. účinné od 1. 1. 1959a) při změně pracovníků přímo odpovědných za tyto hospodářské prostředky, a to ke dni odevzdání a převzetí funkcí,
2. účinné od 1. 1. 1959b) v případech stanovených zvláštními předpisy, ministerstvem financí, nadřízeným orgánem nebo orgánem příslušným podle zvláštních předpisů.

§ 76

účinné od 1. 1. 1959(1) Při inventarizaci se musí zjistit skutečné stavy hospodářských prostředků, srovnat s jejich stavy podle údajů účetní evidence, vyšetřit rozdíly mezi těmito stavy (dále jen „inventarizační rozdíly“) a jejich příčiny. Inventarizaci podléhají i hospodářské prostředky, které sice organizaci nepatří, avšak jsou u ní v době provádění inventarizace; tato povinnost se netýká dopravních podniků, pokud jde o předměty odevzdané jim k přepravě.

účinné od 1. 1. 1959(2) Postup při provádění inventarizací se musí organizovat tak, aby se zabezpečilo zejména úplné a správné zjištění skutečných stavů hospodářských prostředků.

§ 77

účinné od 1. 1. 1959(1) K provedení inventarizace ustanoví vedoucí organizace jednu nebo více inventarizačních komisí a jejich vedoucí.

účinné od 1. 1. 1959(2) Inventarizaci hospodářských prostředků, u nichž se provádí dokladová inventura (§ 78 odst. 1), není třeba provádět inventarizační komisí.

účinné od 1. 1. 1959(3) Pracovník přímo odpovědný za inventarizované hospodářské prostředky může být členem inventarizační komise, nikoli však jejím vedoucím.

§ 78

účinné od 1. 1. 1959(1) Skutečné stavy hospodářských prostředků se musí zjistit fyzickou inventurou, připouští-li to jejich povaha (u základních prostředků, zásob, hotovostí, cenin apod.) a nebrání-li tomu místo, kde v době provádění inventarizace jsou. V ostatních případech (u pohledávek, dluhů, položek financování apod.) a zpravidla také u budov, staveb a pozemků se skutečné stavy zjišťují dokladovou inventurou.

účinné od 1. 1. 1959(2) Fyzické inventury se musí zúčastnit pracovník přímo odpovědný za hospodářské prostředky. Jde-li o inventuru při změně přímo odpovědného pracovníka, musí se ji zúčastnit pracovník funkci odevzdávající i přejímající.

účinné od 1. 1. 1959(3) Nemůže-li se pracovník přímo odpovědný za hospodářské prostředky fyzické inventury ze závažných důvodů zúčastnit, provede inventarizační komise inventuru bez jeho účasti.

§ 79

účinné od 1. 1. 1959(1) Skutečné stavy těch hospodářských prostředků, u nichž se provádí zásadně fyzická inventura, se musí zachytit v inventurních seznamech s takovým označením, aby byla spolehlivě zjistitelná jejich totožnost. Je dovoleno zachycovat skutečné stavy hospodářských prostředků pomocí mechanizačních prostředků.

účinné od 1. 1. 1959(2) Inventurní seznamy musí být sestaveny tak, aby se stavy hospodářských prostředků v nich zapsaných daly snadno sesouhlasit s údaji účetní evidence.

účinné od 1. 1. 1959(3) Inventurní seznamy mohou být spojeny s jinými písemnostmi. Mohou být též upraveny tak, aby se jich mohlo použít i při více inventurách, jestliže se z nich dá spolehlivě určit stav hospodářských prostředků zjištěných při jednotlivých inventurách.

účinné od 1. 1. 1959(4) Srovnávají-li se skutečné stavy základních prostředků, zjištěné fyzickou inventurou na místě, se zápisy na inventárních kartách (v inventární knize), postačí zapsat do inventurního seznamu jen inventární číslo. U základních prostředků, u nichž byly zjištěny nesrovnalosti, se musí uvést v inventurním seznamu i jiné potřebné údaje. Obdobně je dovoleno postupovat i u drobných a krátkodobých předmětů, pokud jsou opatřeny čísly a pokud je o nich vedena spolehlivá evidence podle těchto čísel.

účinné od 1. 1. 1959(5) Hospodářské prostředky, které patří jiným organizacím (§ 76 odst. 1), se zapíší do zvláštních inventurních seznamů odděleně podle jednotlivých organizací, jimž se zašle kopie inventurního seznamu.

§ 80

účinné od 1. 1. 1959(1) Jednotlivé inventarizační rozdíly se musí písemně zachytit.

účinné od 1. 1. 1959(2) Provedení inventarizace musí inventarizační komise neprodleně doložit inventarizačním zápisem, podepsaným všemi jejími členy, v němž uvede zejména

1. účinné od 1. 1. 1959a) označení inventarizovaných hospodářských prostředků,
2. účinné od 1. 1. 1959b) den, k němuž byla inventarizace provedena,
3. účinné od 1. 1. 1959c) den započetí a ukončení inventury,
4. účinné od 1. 1. 1959d) přehled vyhotovených inventurních seznamů,
5. účinné od 1. 1. 1959e) úhrn zjištěných inventarizačních rozdílů, jejich příčiny a alespoň souborný výpočet, z něhož vyplývá, že uvedený úhrn obsahuje všechny inventarizační rozdíly,
6. účinné od 1. 1. 1959f) návrh na vypořádání inventarizačních rozdílů,
7. účinné od 1. 1. 1959g) datum sepsání inventarizačního zápisu, které se pokládá za den ukončení inventarizace.

účinné od 1. 1. 1959(3) Pracovník přímo odpovědný za inventarizované hospodářské prostředky potvrdí v jejich inventurním seznamu nebo v odpovídajícím inventarizačním zápisu, že

1. účinné od 1. 1. 1959a) fyzická inventura všech příslušných hospodářských prostředků, za které je přímo odpovědný, byla provedena za jeho účasti a že žádné hospodářské prostředky nezatajil,
2. účinné od 1. 1. 1959b) hospodářské prostředky v inventurním seznamu zapsané jsou v jeho opatrování.

§ 81

účinné od 1. 1. 1959O opravách inventurních seznamů a inventarizačních zápisů platí přiměřeně ustanovení § 34. Poznámka o provedení opravy však musí být podepsána všemi členy inventarizační komise, a týká-li se oprava skutečných stavů hospodářských prostředků zjištěných fyzickou inventurou, také pracovníkem přímo za ně odpovědným.

§ 82

účinné od 1. 1. 1959Inventarizační rozdíly se musí vyúčtovat do deseti dní po ukončení inventarizace, vždy však ještě do roku, do něhož spadá den, ke kterému byla inventarizace provedena.

§ 83

účinné od 1. 1. 1959(1) Při inventarizaci se musí také zjistit a uvést v inventarizačních zápisech

1. účinné od 1. 1. 1959a) investiční práce, v nichž se nebude pokračovat, a navrhnout, aby bylo rozhodnuto o jejich trvalém zastavení (§ 47 odst. 2),
2. účinné od 1. 1. 1959b) poškozené, fyzicky znehodnocené a nepotřebné zásoby a navrhnout snížení nebo odepsání jejich hodnoty, popřípadě jejich likvidaci (§ 58 odst. 1),
3. účinné od 1. 1. 1959c) pohledávky k odepsání a navrhnout je k příslušnému řízení (§ 64),
4. účinné od 1. 1. 1959d) dluhy k odepsání a upozornit na nutnost jejich odepsání (§ 64 odst. 1),
5. účinné od 1. 1. 1959e) neupotřebitelné, popřípadě nevyužité základní prostředky a navrhnout opatření ve smyslu zvláštních předpisů,*)
6. účinné od 1. 1. 1959f) případy, ve kterých již bylo rozhodnuto v příslušném řízení podle písm. a), b) a c), avšak které nebyly ještě vyúčtovány, a upozornit na nutnost jejich řádného vyúčtování.

účinné od 1. 1. 1959(2) O dalším postupu na podkladě návrhů učiněných podle odstavce 1 musí být rozhodnuto do deseti dní po ukončení inventarizace. Účetní zápisy podle odstavce 1 písm. d) a f) musí být provedený ve stejné lhůtě jako vyúčtování inventarizačních rozdílů (§ 82).

§ 84

účinné od 1. 1. 1959Nebyla-li k provedení dokladové inventury ustanovena inventarizační komise (§ 77 odst. 2), sepíše pracovník, který ji provedl, inventarizační zápis přiměřeně podle § 80 odst. 2 a podepíše jej.

§ 85

účinné od 1. 1. 1959Ministerstva a jiné ústřední úřady a orgány vydají v mezích úpravy podle §§ 76 až 84 podrobnější předpisy o postupu při provádění inventarizací a o způsobu zjišťování mank.

§ 86

účinné od 1. 1. 1959(1) Písemnosti účetní evidence, jakmile jich není třeba k běžným účtárenským pracím a lze z nich vytvořit ucelené soubory, se uspořádaně podle předem stanoveného pořádku ukládají do uzamknutelných místností nebo skříní odděleně od jiných písemností (účetní archiv) a svěří se do opatrování určenému pracovníku. V účetním archívu zůstanou písemnosti účetní evidence uloženy po přechodnou dobu stanovenou uschovacími lhůtami, než po skartaci dojde k jejich trvalému uložení do podnikových nebo jiných archívů.**)

účinné od 1. 1. 1959(2) Před uložením do účetního archívu musí být písemnosti účetní evidence uspořádaně uschovány na jiných místech, zpravidla pod odpovědností pracovníků, kteří jich používají k své práci, a zabezpečeny proti ztrátě, zničení nebo poškození.

účinné od 1. 1. 1959(3) O ztrátě nebo zničení písemností účetní evidence, jakož i o takovém jejich poškození, jímž byly zničeny nebo se staly nečitelnými části jejich obsahu, se musí sepsat zápis. Je-li důvodné podezření, že ztráta, zničení nebo poškození písemností byly způsobeny trestným činem nebo přestupkem byť i neznámého pachatele, je nutno uvědomit o věci písemně přímo nadřízený orgán a místně příslušné oddělení veřejné bezpečnosti.

účinné od 1. 1. 1959(4) Obdobně jako písemnosti účetní evidence se musí uspořádaně uschovávat i evidenční listy o době zaměstnání a výdělku pro účely sociálního zabezpečení zaměstnanců a členů výrobních družstev, a to do té doby, pokud nevznikne povinnost je odevzdat orgánům sociálního zabezpečení podle zvláštních předpisů.*) Tyto evidenční listy se však do účetního archívu neukládají.

§ 87

účinné od 1. 1. 1959(1) Písemnosti účetní evidence ve vázaných knihách se ukládají do účetního archívu zpravidla samostatně. Účetní knihy na volných listech, účetní doklady a ostatní písemnosti účetní evidence na volných listech se ukládají v určitých souborech (např. deník, popřípadě jednotlivé deníky, hlavní kniha v uspořádání podle účtového rozvrhu, účetní doklady v pořadí jejich čísel, inventarizační zápisy s inventurními seznamy), které se spojí do svazků označených podle jejich obsahu. Při tvoření souborů se přihlíží také k předpisům o utajování, které jsou touto vyhláškou nedotčeny, a k tomu, aby písemnosti téhož souboru měly stejnou uschovací lhůtu.

účinné od 1. 1. 1959(2) Ukládané knihy a svazky se zapisují jednotlivě do vázané archívní knihy, která patří k písemnostem účetní evidence a pro kterou platí přiměřeně ustanovení této vyhlášky o vázaných účetních knihách. Zápis musí obsahovat datum uložení a takové údaje, aby se podle nich dala spolehlivě zjistit totožnost jednotlivých knih a svazků.

§ 88

účinné od 1. 1. 1959(1) Písemnosti účetní evidence lze vydávat z účetního archívu pracovníkům organizace jen na potvrzení.

účinné od 1. 1. 1959(2) Vydávat písemnosti účetní evidence, i neuložené dosud v účetním archívu, orgánům nebo osobám mimo organizaci je dovoleno jen se souhlasem jejího vedoucího. Osobně lze písemnost vydat jen na potvrzení, při zasílání poštou nebo pod. je nutno o vydání písemnosti vyhotovit záznam.

§ 89

účinné od 1. 1. 1959(1) Při zániku organizace a převodu celého jejího majetku a všech závazků do jiné organizace převezme její písemnosti účetní evidence přejímající organizace.

účinné od 1. 1. 1959(2) Při vynětí částí majetku nebo závazků z organizace a jejich převodu do jiné nebo více jiných organizací se rozdělí a převezmou také příslušné písemnosti účetní evidence. Jejich rozdělení a převzetí zajistí ve vzájemné dohodě nadřízené orgány, které nařídily změny.

účinné od 1. 1. 1959(3) Dojde-li k zániku organizace likvidací bez právního nástupce, rozhodne o dalším uložení a úschově písemností účetní evidence nadřízený orgán, který nařídil likvidaci. Tam, kde nadřízený orgán není, je orgán, který provádí likvidaci, povinen naložit s písemnostmi účetní evidence v závěru likvidace podle ustanovení § 91 bez ohledu na uschovací lhůty.

§ 90

účinné od 1. 1. 1959(1) Lhůty pro úschovu písemností účetní evidence v účetním archívu upravují účetní zásady.

účinné od 1. 1. 1959(2) Děrné štítky a obdobné pomůcky pro práci na strojích na děrné štítky a na samočinných počítačích, které obsahují napsané nebo natištěné údaje tvořící součást písemností účetní evidence (zejména sdružené štítky), se ukládají a uschovávají v účetním archívu podle ustanovení platných pro příslušné písemnosti. Ostatní děrné štítky, děrné pásky apod. nejsou písemnostmi účetní evidence a není třeba je v účetním archívu uschovávat.

§ 91

účinné od 1. 1. 1959(1) Po uplynutí uschovacích lhůt se písemnosti účetní evidence vyřadí z účetního archívu podle platných předpisů o vyřazování (skartaci) písemností, a předpisů o archivnictví.*) Vyřazení se zaznamená v archívní knize a doklady o něm se uschovají jako její příloha.

účinné od 1. 1. 1959(2) K vyřazení knih analytické evidence pohledávek a dluhů, účetních dokladů, popřípadě i jiných písemností účetní evidence, které vyplývají z přímého styku s cizinou před 1. lednem 1949 (§ 26 odst. 4 účetních zásad), je třeba souhlasu. Ústředního likvidátora peněžních ústavů a podniků.