Vyhláška ministerstva financí o účetní evidenci hospodářských, rozpočtových a jiných organizací

§ 1

účinné od 1. 1. 1959Opatření ke zvýšení ekonomické účinnosti řízení, plánování a financování dále rozšiřují pravomoc a odpovědnost podniků, národních výborů a jiných organizací a vytvářejí nové předpoklady k rozvinutí nejširší iniciativy pracujících a jejich zvýšené účasti na řízení hospodářství a správě státu. Každý pracující tak prohlubuje svůj vztah vlastníka k úkolům ve výrobě a v hospodaření. Tím se upevňuje i socialistické uvědomění všech pracujících, které je kvalitativní stránkou dalšího rozvoje socialistických výrobních vztahů v období dovršení výstavby socialismu.

účinné od 1. 1. 1959Jedním z významných nástrojů pracujících při jejich účasti na řízení a kontrole hospodářských procesů je účetní evidence. Účetní evidenci je třeba přizpůsobit novým podmínkám dalšího vývoje, aby se jí mohlo lépe využívat zejména k aktivnímu ovlivňování rozvoje výrobních sil a efektivnosti národního hospodářství. Zvýšení zájmu pracujících a jejich podniků na dobrém hospodaření a na vytváření vlastních zdrojů pro trvalý rozvoj podniku vyžaduje, aby účetní evidence co nejlépe sloužila potřebám pracujících a vnitropodnikového řízení.

účinné od 1. 1. 1959Účetní evidence se tak stává přímo záležitostí každého pracujícího, protože mu poskytuje přehled o tom, z čeho se tvoří jeho příjmy, jak se vytvářejí a používají vlastní zdroje podniku, jak podnik plní své úkoly vůči společnosti a jak se podnik rozvíjí v souladu se zájmy společnosti. Takto každý pracující jako hospodář a vlastník se stává současně i účetním v zájmu vlastním i celé společnosti.

§ 2

účinné od 1. 1. 1959(1) Touto vyhláškou se řídí:

1. účinné od 1. 1. 1959a) hospodářské organizace,
2. účinné od 1. 1. 1959b) rozpočtové organizace,
3. účinné od 1. 1. 1959c) rozpočtové zvláštní organizace,
4. účinné od 1. 1. 1959d) společenské organizace, jejichž hospodaření je součástí státního plánu rozvoje národního hospodářství nebo které dostávají příspěvky ze státního rozpočtu a jsou povinny prokázat jejich použití nebo připustit jeho kontrolu, jakož i účelová zařízení těchto organizací.

účinné od 1. 1. 1959Organizace vyjmenované pod písm. a) až d) se dále označují „organizace“.

účinné od 1. 1. 1959(2) Tato vyhláška se nevztahuje na místní národní výbory v malých obcích, pro které upraví ministerstvo financí účetní evidenci zvláštními předpisy, a na jednotná zemědělská družstva, jejichž účetní evidenci upraví ministerstvo financí samostatnou vyhláškou v dohodě s ministerstvem zemědělství a lesního hospodářství.

účinné od 1. 1. 1959(3) Ustanovení §§ 38 až 40, 43, § 48 odst. 1, §§ 50, 52 až 54, 56, 57, 67 až 71 se nevztahují na rozpočtové organizace a společenské organizace, vztahují se však na účelová zařízení společenských organizací.

§ 3

účinné od 1. 1. 1959(1) Účetní evidenci je třeba organizovat tak, aby odpovídala potřebám řízení příslušného podniku, organizace a hospodářského odvětví, zejména také jejich ekonomickým, organizačním a technickým podmínkám a aby umožnila tvořivou účast všech pracujících na hodnocení jejich práce i celého podniku a tím na řízení podniku a organizace. Má napomáhat k úspěšnému plnění úlohy stranické, odborové a mládežnické organizace. Přitom je nutno zvolit takové formy a techniku účetní evidence, aby se z ní získávaly potřebné údaje nejhospodárnější cestou, a využít všech možností mechanizace účetních prací a pokrokových metod jejich organizace a plánování.

účinné od 1. 1. 1959(2) Účetní evidenci je třeba dále organizovat tak, aby tvořila s operativně technickou evidencí a statistikou celek a aby v národohospodářské evidenci organizací nevznikaly zbytečné duplicity.

§ 4

účinné od 1. 1. 1959Účetní evidenci je nutno vést dochvilně, aby údajů, které poskytuje, mohlo být plně využito pro řízení, plánování a kontrolu jednotlivých organizací a jejich vnitřních složek i národního hospodářství vcelku.

§ 5

účinné od 1. 1. 1959Účetní zápisy v běžné účetní evidenci, účetní výkazy, účetní doklady a ostatní písemnosti účetní evidence musí být úplné, pravdivé, srozumitelné, přehledné a snadno kontrolovatelné.

§ 6

účinné od 1. 1. 1959(1) Běžnou účetní evidenci je třeba více přizpůsobit potřebám vnitropodnikového řízení. Proto se běžná účetní evidence může v organizacích decentralizovat do jednotlivých jejich vnitřních složek (např. do závodů, provozů). Rozsah decentralizace má být vždy v souladu s pravomocí, která byla dána vnitřní složce organizace. Přitom však musí decentralizované úseky účetní evidence na sebe navazovat tak, aby bylo možno sestavovat z jejích údajů účetní výkazy za organizaci jako celek.

účinné od 1. 1. 1959(2) Při decentralizaci účetní evidence je třeba dbát zásady účelnosti, hospodárnosti a možnosti co největšího využití mechanizačních prostředků.

§ 7

účinné od 1. 1. 1959Běžná účetní evidence, ve které se účetními zápisy uspořádaně zachycují stavy hospodářských prostředků a jejich změny při hospodářských a účetních operacích (účetní případy), se vede podle jejich

1. účinné od 1. 1. 1959a) věcného uspořádání (soustavné neboli systematické zápisy) a
2. účinné od 1. 1. 1959b) časového uspořádání (časové neboli chronologické zápisy).

§ 8

účinné od 1. 1. 1959(1) Soustavné zápisy se provádějí na účtech, přičemž se účetní případy třídí a seskupují

1. účinné od 1. 1. 1959a) v syntetické evidenci na syntetických účtech stanovených účtovou osnovou a
2. účinné od 1. 1. 1959b) v analytické evidenci, ve které se zapisují podle potřeb organizace podrobněji rozvedené nebo doplněné údaje zápisů na jednotlivých syntetických účtech, a to nejméně v rozsahu stanoveném směrnicemi k účtové osnově.

účinné od 1. 1. 1959(2) Peněžni částky vyplývající ze zápisů analytické evidence musí odpovídat příslušným peněžním částkám na syntetickém účtu (účtech), k němuž (k nimž) se analytická evidence vede.

účinné od 1. 1. 1959(3) Časové zápisy stejnorodých účetních případů lze sbírat (sborníkovat) v obdobích nejdéle měsíčních a pak zachycovat jejich údaje soustavnými zápisy hromadně.

§ 9

účinné od 1. 1. 1959(1) Syntetická evidence se vede jen v peněžních jednotkách.

účinné od 1. 1. 1959(2) Analytická evidence se vede v peněžních jednotkách nebo v jednotkách množství nebo v obojích jednotkách podle povahy hospodářských operací a podle potřeb organizace. Vede-li se jen v jednotkách množství, je nutno zajistit vazbu v peněžních jednotkách alespoň v souhrnu (např. kontrolními soupiskami zůstatků) na zápisy syntetické evidence.

§ 10

účinné od 1. 1. 1959(1) Organizace musí vést všechny syntetické účty stanovené účtovou osnovou, pokud jsou pro ně dány účetní případy.

účinné od 1. 1. 1959(2) Každá organizace sestaví na každý rok účtový rozvrh, v němž podle účtové osnovy uvede názvy a číselná označení syntetických, popřípadě i analytických účtů nutných k zachycení účetních případů, které se mohou během roku vyskytnout. Vznikne-li během roku potřeba dalších syntetických, popřípadě i analytických účtů, účtový rozvrh se doplní.

§ 11

účinné od 1. 1. 1959(1) Časové zápisy se provádějí v deníku (denících) podle účetních dokladů a musí zachycovat účetní případy jednotlivě. Je však dovoleno jedním zápisem zachycovat více jednotlivých stejnorodých účetních případů, jsou-li zahrnuty v jednom původním účetním dokladu nebo vyhotoví-li se na ně sběrný účetní doklad (§ 22).

účinné od 1. 1. 1959(2) Při vedení deníku lze postupovat i tak, že účetní doklady za určité časové období kratší než měsíc (např. za dekádu) se napřed roztřídí na skupiny podle věcného uspořádání a teprve účetní doklady každé skupiny se zaúčtují podle jejich časového uspořádání.

účinné od 1. 1. 1959(3) Od vedení deníků lze upustit pro úseky běžné účetní evidence vedené formou sestav (§ 14) na sebe navazujících, jsou-li účetní případy zachyceny podle jednotlivých účetních dokladů v sestavách uspořádaných soustavně a jsou-li jednotlivé účetní doklady uschovávány v takovém pořádku, aby je bylo možno snadno vyhledat podle jednotlivých účetních zápisů a naopak.

§ 12

účinné od 1. 1. 1959Na účty syntetické a analytické evidence se musí zapsat stavy aktiv a pasív ke dni otevření účtů. Tyto zápisy se musí provést

1. účinné od 1. 1. 1959a) ke dni, k němuž se v nově zřízených organizacích sestaví zahajovací rozvaha,
2. účinné od 1. 1. 1959b) k začátku následujícího dne, k němuž se účty uzavírají podle § 13 odst. 1, pokračuje-li organizace ve své činnosti, popřípadě ke dni, jímž zahájila likvidaci. Stavy aktiv a pasív, jimiž se účty otevírají, musí navazovat na stavy aktiv a pasív, jimiž byly účty uzavřeny.

§ 13

účinné od 1. 1. 1959(1) Účty syntetické evidence a zásadně i analytické evidence se musí po vyúčtování všech účetních případů roku řádně uzavřít (účetní uzávěrka) ke konci posledního dne roku (roční rozvahový neboli bilanční den). Účty analytické evidence základních prostředků podle inventárních předmětů se uzavírají jen při vyřazení těchto předmětů.

účinné od 1. 1. 1959(2) Účetní uzávěrku je nutno v organizaci provést také ke dni zahájení její likvidace nebo ke dni jejího zániku bez likvidace. V těchto případech je nutné také sestavit mimořádnou rozvahu.

účinné od 1. 1. 1959(3) Při účetní uzávěrce je třeba na účtě uvést jeho zůstatek. Pokračuje-li se v příštím roce na témže účtovém listě, je třeba nové zápisy zřetelně oddělit od zápisů předchozího roku.

§ 14

účinné od 1. 1. 1959Účetní zápisy se provádějí v účetních knihách. Účetní knihy se mohou vést jako volné listy nebo jako vázané knihy, popřípadě jako sestavy vyhotovované na strojích na děrné štítky nebo na samočinných počítačích (dále jen „sestavy“). Formou těchto sestav se mohou vyhotovovat i účetní doklady a ostatní písemnosti běžné účetní evidence, pokud to jejich povaha připouští.

§ 15

účinné od 1. 1. 1959(1) Při používání volných listů je nutno

1. účinné od 1. 1. 1959a) opatřit účtové listy pro každý účet a deníkové listy pro každý deník před započetím účtování pořadovými čísly stránek (listů), počínajíc číslem 1 od nového založení účetních knih,
2. účinné od 1. 1. 1959b) sečíst nebo saldovat účtované peněžní částky a účtovaná množství na konci každé stránky (listu) a zajistit spojitost součtů nebo sald s dalšími zápisy,
3. účinné od 1. 1. 1959c) udržovat listy tvořící účetní knihu v určitém souboru (např. v lístkovnici, v pořadačích) podle předem stanoveného pořádku,
4. účinné od 1. 1. 1959d) nově zakládat knihu syntetické evidence (hlavní knihu) na volných listech pro každý rok.

účinné od 1. 1. 1959(2) Každá organizace musí vést seznam účtů zvlášť podle jednotlivých účetních knih, pro které používá volných účtových listů, v knize použitých listů tak, aby na jejím podkladě mohla být bezpečně prokázána úplnost účetní knihy. Mzdové listy se do knihy použitých listů nezapisují. Kniha použitých listů musí být buď vázaná a platí pak pro ni přiměřeně ustanovení o vázaných účetních knihách, nebo na volných listech a platí pak pro ni přiměřeně ustanovení odstavce 1 písm. a) a c).

účinné od 1. 1. 1959(3) Kniha použitých listů pro syntetickou, popřípadě analytickou evidenci může být spojena s účtovým rozvrhem. Knihy použitých listů pro analytickou evidenci mohou být také spojeny s knihami sloužícími k jiným účelům v účetní evidenci.

§ 16

účinné od 1. 1. 1959(1) Při vedení běžné účetní evidence formou sestav (§ 14) je nutno mít a udržovat v běžném stavu přehledně uspořádaný seznam sestav s označením a popisem každé sestavy.

účinné od 1. 1. 1959(2) Seznam sestav musí obsahovat pro každou sestavu schema jejího horizontálního i vertikálního uspořádání a údaje o tom,

1. účinné od 1. 1. 1959a) kterou účetní knihou nebo kterou jinou písemností běžné účetní evidence sestava je,
2. účinné od 1. 1. 1959b) kdy a za jaké období, popřípadě ke kterému dni se vyhotovuje,
3. účinné od 1. 1. 1959c) z kterých písemností účetní evidence, popřípadě z kterých jejích údajů se vyhotovuje,
4. účinné od 1. 1. 1959d) ke kterým dalším sestavám nebo jiným zápisům v účetní evidenci se používá jejích údajů.

účinné od 1. 1. 1959(3) Při používání sestav je nutno

1. účinné od 1. 1. 1959a) v záhlaví každé sestavy nebo na zvláštním listu pro více sestav se stejně uspořádanými sloupci uvést výstižné označení jednotlivých sloupců (sloupcové záhlaví) nebo označení sestavy podle seznamu sestav,
2. účinné od 1. 1. 1959b) listy jedné sestavy pořadově očíslovat nebo je svázat (slepit, sešít) do knihy nebo je trvale spojit (slepením, sešitím) do jediného pásu, nejsou-li peněžní částky a množství na každém listu sečteny nebo saldovány a není-li zajištěna jejich spojitost se zápisy na dalším listu.

účinné od 1. 1. 1959(4) Sestavy, které jsou nutnou součástí běžné účetní evidence, se musí vyhotovovat nejvýše za období jednoho měsíce.

§ 17

účinné od 1. 1. 1959(1) V každé vázané účetní knize se před započetím účtování pořadově očíslují stránky nebo listy (folia), počínajíc číslem 1, a počet očíslovaných stránek (listů) se uvede v poznámce na začátku nebo na konci knihy.

účinné od 1. 1. 1959(2) Ve vázané účetní knize obsahující také perforované listy se ustanovení odstavce 1 týká jen pevných listů. Perforované listy se očíslují shodně s příslušným pevným listem.

§ 18

účinné od 1. 1. 1959Účetní zápisy musí být doloženy řádnými účetními doklady původními nebo sběrnými.

§ 19

účinné od 1. 1. 1959Původními účetními doklady se ověřuje provedení

1. účinné od 1. 1. 1959a) jednotlivých hospodářských operací v nich zachycených,
2. účinné od 1. 1. 1959b) jednotlivých účetních operací v nich zachycených (např. účetních převodů, oprav účetních zápisů).

§ 20

účinné od 1. 1. 1959(1) Původní účetní doklady ověřující provedení hospodářských operací jsou

1. účinné od 1. 1. 1959a) vnější, jestliže vyplývají ze styku organizace s vnějškem (např. vydané a přijaté faktury, doklady o příjmu a výdaji peněžních prostředků na účtech u peněžních ústavů, doklady pokladní),
2. účinné od 1. 1. 1959b) vnitřní, jestliže vyplývají z vnitřní činnosti organizace; vnitřními účetními doklady mohou být také písemnosti operativně technické evidence, pokud mají náležitosti původního účetního dokladu (odstavec 2).

účinné od 1. 1. 1959(2) Původní účetní doklady ověřující provedení hospodářských operací musí mít alespoň tyto náležitosti:

1. účinné od 1. 1. 1959a) název účetního dokladu, nevyplývá-li z účetního dokladu alespoň nepřímo,
2. účinné od 1. 1. 1959b) označení účastníků hospodářské operace,
3. účinné od 1. 1. 1959c) datum vyhotovení účetního dokladu (popřípadě v něm obsaženého příkazu k provedení hospodářské operace), a jde-li o vnější účetní doklady došlé, také datum jejich doručení,
4. účinné od 1. 1. 1959d) popis obsahu hospodářské operace a datum nebo období jejího provedení, neshoduje-li se s datem vyhotovení účetního dokladu nebo nevyplývá-li z účetního dokladu alespoň nepřímo,
5. účinné od 1. 1. 1959e) peněžní částku nebo údaj o množství, popřípadě obojí, podle povahy hospodářské operace,
6. účinné od 1. 1. 1959f) podpisy osob odpovědných za provedení hospodářské operace.

účinné od 1. 1. 1959(3) Původní účetní doklady ověřující provedení hospodářských operací musí být vyhotoveny ve lhůtách stanovených zvláštními předpisy, a není-li takových lhůt, neprodleně po dokončení ověřované hospodářské operace.

§ 21

účinné od 1. 1. 1959Původní účetní doklady o účetních operacích jsou doklady vnitřními a musí obsahovat údaje uvedené v § 20 odst. 2, pokud přicházejí v úvahu.

§ 22

účinné od 1. 1. 1959(1) Pro účetní zápis může být místo jednotlivých původních účetních dokladů o stejnorodých hospodářských nebo účetních operacích vyhotoven sběrný účetní doklad. Do jednoho sběrného účetního dokladu se však mohou shrnout nejvýše údaje původních účetních dokladů

1. účinné od 1. 1. 1959a) vnějších, které téhož dne došly, byly odeslány, vyhotoveny, proplaceny nebo pod.,
2. účinné od 1. 1. 1959b) vnitřních za jedno měsíční období.

účinné od 1. 1. 1959(2) Sběrný účetní doklad musí obsahovat alespoň

1. účinné od 1. 1. 1959a) název, vyjadřující, že jde o sběrný účetní doklad, a označení vnitřní složky organizace, která jej vyhotovila,
2. účinné od 1. 1. 1959b) datum vyhotovení a období, za které jsou v něm shrnuty údaje původních účetních dokladů,
3. účinné od 1. 1. 1959c) označení hospodářských nebo účetních operací v něm zachycených, nevyplývá-li již z názvu,
4. účinné od 1. 1. 1959d) úhrn peněžních částek nebo též údajů o množství buď rozepsaný podle jednotlivých původních účetních dokladů s odvoláním na ně, nebo původními účetními doklady jinak snadno prokazatelný,
5. účinné od 1. 1. 1959e) podpis vyhotovitele.

účinné od 1. 1. 1959(3) Je nutno zajistit, aby bylo možné snadno vyhledat jednotlivé původní účetní doklady podle jednotlivých položek sběrného účetního dokladu a naopak.

§ 23

účinné od 1. 1. 1959(1) Účetní pracovníci musí původní účetní doklady před jejich zaúčtováním přezkoušet, pokud jde o úplnost předepsaných náležitostí a o oprávněnost osob, které nařídily, schválily nebo provedly hospodářské nebo účetní operace doklady ověřované. Kromě toho je musí přezkoušet, i pokud jde o početní správnost číselných údajů v dokladech obsažených a o přípustnost ověřovaných operací, není-li možno zajistit, aby je po těchto stránkách přezkušovali především pracovníci příslušných organizačních útvarů.

účinné od 1. 1. 1959(2) Obdobně musí účetní pracovníci přezkoušet i původní účetní doklady shrnuté do sběrného účetního dokladu nejpozději před jeho zaúčtováním. Zároveň se musí přezkoušet sběrné účetní doklady, pokud jde o úplnost předepsaných náležitostí, o početní správnost číselných údajů v nich obsažených a o jejich shodu s původními účetními doklady do nich shrnutými.

§ 24

účinné od 1. 1. 1959(1) Pro opravy účetních dokladů platí přiměřeně ustanovení § 34 odst. 1. K opravovanému zápisu se připojí datovaná poznámka o provedení opravy, podepsaná osobou (osobami) odpovědnou za správnost opravovaného údaje.

účinné od 1. 1. 1959(2) V původních účetních dokladech, které se týkají operací pokladních nebo ve styku s peněžními ústavy, nejsou dovoleny opravy náležitostí uvedených v § 20 odst. 2.

§ 25

účinné od 1. 1. 1959Oběh účetních dokladů a jiných písemností potřebných k vedení účetní evidence musí být uspořádán tak, aby byla zabezpečena její dochvilnost.

§ 26

účinné od 1. 1. 1959(1) Běžná účetní evidence a zápisy v ní musí být uspořádány tak, aby umožnily snadnou orientaci, zejména také orgánům vnější kontroly.

účinné od 1. 1. 1959(2) Účetní knihy a ostatní písemnosti běžné účetní evidence je nutno vést tak, aby se zabránilo dodatečnému měnění nebo doplňování (falšování) účetních zápisů a jiných zápisů v běžné účetní evidenci. Volné řádky nebo prázdné plochy mezi jednotlivými účetními zápisy lze vynechat zpravidla jen tehdy, je-li to odůvodněno účetní technikou; jinak je nutno volná místa proškrtnout, nejde-li o volné řádky nebo o prázdné plochy mezi formálně uzavřenými částmi účetních zápisů (např. mezi jednotlivými účty).

§ 27

účinné od 1. 1. 1959(1) Každá organizace musí mít a udržovat v běžném stavu seznam všech účetních knih, obsahující pro každou z nich alespoň název, odpovídající jejímu obsahu, popřípadě též vymezení její funkce v souboru všech písemností běžné účetní evidence. U sestav jej nahrazuje seznam podle § 16 odst. 1 a 2.

účinné od 1. 1. 1959(2) Z jednotlivých volných listů účetní knihy musí být patrno, ke které účetní knize patří a kterého období se týkají. Volné listy knihy analytické evidence musí být označeny také číselným znakem syntetického účtu, k němuž se kniha vede.

účinné od 1. 1. 1959(3) Každá vázaná účetní kniha musí být označena názvem podle odstavce 1 a obdobím, kterého se týká. Ve vázané účetní knize pro soustavné zápisy musí být veden a běžně doplňován seznam v ní otevřených účtů s uvedením stránky (listu), na které každý z nich začíná. Seznam účtů ve vázané hlavní knize může být spojen s účtovým rozvrhem.

účinné od 1. 1. 1959(4) Jednotlivé účty musí být v záhlaví označeny názvem, odpovídajícím jejich obsahu, a číselným nebo jiným znakem podle předem stanoveného pořádku, syntetické účty shodně s účtovým rozvrhem. V sestavách stačí, dá-li se bezpečně určit účet z jeho obsahu.

účinné od 1. 1. 1959(5) Ostatní písemnosti běžné účetní evidence musí být označeny názvem, odpovídajícím jejich obsahu, a dále obdobím, kterého se týkají, popřípadě dnem, k němuž byly sestaveny, nevyplývá-li to z jejich obsahu. Skládá-li se písemnost z více částí (listů, příloh), které spolu nejsou pevně spojeny, musí být jednotlivé části označeny tak, aby nemohly vznikat pochybnosti, ke které písemnosti patří.

účinné od 1. 1. 1959(6) Mohlo-li by dojít k záměně písemností běžné účetní evidence různých organizací (např. při jejich vydání z organizace), musí být označeny tak, aby nemohly vznikat pochybností, které organizaci patří. To platí přiměřeně i o písemnostech běžné účetní evidence, které se týkají jen některé vnitřní složky organizace v případech, kdy je běžná účetní evidence podle těchto složek decentralizována.

§ 28

účinné od 1. 1. 1959Každá organizace musí mít a udržovat v běžném stavu seznam (seznamy) všech číselných znaků nebo jiných symbolů, popřípadě zkratek (které nejsou běžné), užívaných v běžné účetní evidenci, s uvedením jejich významu.

§ 29

účinné od 1. 1. 1959(1) V běžné účetní evidenci je nutno zabezpečit spojitost mezi účetními doklady a účetními zápisy a spojitost účetních zápisů téhož účetního případu.

účinné od 1. 1. 1959(2) V účetních dokladech, podle nichž se účtuje, se spojitost mezi nimi a účetními zápisy vyjadřuje

1. účinné od 1. 1. 1959a) účtovacím předpisem, pokud způsob zaúčtování nevyplývá přímo z úpravy účetních dokladů; účtovacím předpisem se stanoví alespoň syntetické účty a jejich strany, na které se účetní doklad zaúčtuje, a jde-li o složitý účetní zápis též rozpis příslušných peněžních částek,
2. účinné od 1. 1. 1959b) poznámkou (vyznačením) o zaúčtování a
3. účinné od 1. 1. 1959c) číslováním nebo jiným označováním účetních dokladů, popřípadě pořádkem, ve kterém se ukládají.

účinné od 1. 1. 1959(3) V účtovacím předpisu lze stanovit složité účetní zápisy, při nichž

1. účinné od 1. 1. 1959a) účetní zápis na straně Má dáti (Dal) jednoho syntetického účtu má souvztažné zápisy na straně Dal (Má dáti) více syntetických účtů,
2. účinné od 1. 1. 1959b) účetní zápis na straně Má dáti (Dal) několika syntetických účtů má souvztažné zápisy na straně Dal (Má dáti) více syntetických účtů, jen tehdy, jsou-li podmíněny povahou hospodářské operace zachycené v původním účetním dokladu.

§ 30

účinné od 1. 1. 1959V rozpočtových organizacích je dovoleno provádět převody zápisů mezi analytickými účty k témuž syntetickému účtu též červeným zápisem na jednom účtu a černým zápisem na téže straně druhého účtu (jiných účtů).

§ 31

účinné od 1. 1. 1959(1) Účetní zápisy je nutno provádět prostředkem zaručujícím jejich trvanlivost, zejména perem nebo strojem. Při ručním propisování účetních zápisů a v analytické evidenci je dovoleno používat inkoustové tužky.

účinné od 1. 1. 1959(2) Účetní zápisy není dovoleno provádět těsnopisem.

účinné od 1. 1. 1959(3) Účetní zápisy je nutno provádět pečlivě, zejména též čitelně.

účinné od 1. 1. 1959(4) Účetní zápisy se nesmějí opravovat přepisováním, vymazávat, vyškrabovat, ani jiným způsobem činit zcela nebo zčásti nečitelnými.

§ 32

účinné od 1. 1. 1959Ustanovení § 31 platí přiměřeně též o zápisech v účetních dokladech, v kalkulačních listech, v účetních výkazech, v archívní knize a v ostatních písemnostech účetní evidence. V účetních dokladech je dovoleno používat inkoustové tužky, neodporuje-li to zvláštním předpisům.

§ 33

účinné od 1. 1. 1959V účetních knihách se opravy peněžních částek a jejich zaúčtování provádějí

1. účinné od 1. 1. 1959a) doplňkovým zápisem, byla-li na správné účty (správný účet) a na jejich správné strany (správnou stranu) zapsána nižší peněžní částka,
2. účinné od 1. 1. 1959b) částečným červeným stornem, byla-li na správné účty (správný účet) a na jejich správné strany (správnou stranu) zapsána vyšší peněžní částka,
3. účinné od 1. 1. 1959c) úplným červeným stornem a podle potřeby novým účetním zápisem v ostatních případech; takto je dovoleno postupovat i při opravách peněžních částek a jejich zaúčtování v případech uvedených pod písm. a) a b),
4. účinné od 1. 1. 1959d) zápisem chybně zaúčtovaných peněžních částek na opačné strany účtů a podle potřeby novým účetním zápisem, nezkreslují-li se tím obraty účtů potřebné jako ukazatele v účetních výkazech.

§ 34

účinné od 1. 1. 1959(1) V účetních knihách je dovoleno provést opravy peněžních částek a jejich zaúčtování i tak, že se opravovaná část původního zápisu přeškrtne tenkou čarou, aby zůstala čitelná, a nad ni, popřípadě na jiné místo (např. na druhou stranu účtu, na jiný účet, na jiný řádek deníku) se napíše nový zápis. Tohoto způsobu se smí použít jen do té doby, dokud nebyly ještě předloženy účetní výkazy za období, jehož se oprava týká.

účinné od 1. 1. 1959(2) K opravovanému zápisu se připojí datovaná poznámka o provedení opravy, podepsaná pracovníkem oprávněným k jejímu provedení, pokud povaha opravy nevyžaduje zvláštního dokladu.

účinné od 1. 1. 1959(3) Místo opravování sestavy v případech uvedených v odstavci 1 je dovoleno vyhotovit novou správnou sestavu.

§ 35

účinné od 1. 1. 1959Ustanovení § 34 platí přiměřeně také o provádění jiných oprav (popřípadě doplňků) v účetních knihách a oprav v ostatních písemnostech účetní evidence. Poznámka o provedení opravy v podepsaném účetním výkazu musí být podepsána pracovníky oprávněnými k jeho podpisování.

§ 36

účinné od 1. 1. 1959(1) Formální správnost údajů běžné účetní evidence se musí kontrolovat alespoň jednou za měsíc ke konci posledního dne měsíce, a to přezkoušením podvojnosti zápisů syntetické evidence, číselné shody údajů soustavných a časových zápisů a číselné shody údajů syntetické a analytické evidence za uplynulé období. Shodu údajů syntetické evidence základních prostředků a jejich analytické evidence podle inventárních předmětů však stačí přezkušovat alespoň jednou ročně ke dni inventarizace základních prostředků.

účinné od 1. 1. 1959(2) Podvojnost zápisů syntetické evidence a číselná shoda jejích údajů s údaji časových zápisů se přezkušuje na podkladě předvahy, která musí pro jednotlivé syntetické účty obsahovat alespoň

1. účinné od 1. 1. 1959a) jejich číselná označení,
2. účinné od 1. 1. 1959b) jejich zůstatky k začátku prvního dne sledovaného měsíce (k začátku prvního dne roku), popřípadě rozvedené na aktivní a pasívní,
3. účinné od 1. 1. 1959c) jejich obraty za sledovaný měsíc (od začátku roku),
4. účinné od 1. 1. 1959d) jejich zůstatky ke konci posledního dne měsíce, popřípadě rozvedené na aktivní a pasívní, s vyznačením spojitosti mezi nimi a položkami rozvahy, není-li tato spojitost zajištěna jiným způsobem.

účinné od 1. 1. 1959(3) Číselná shoda údajů syntetické a analytické evidence se přezkušuje podle obratů nebo zůstatků příslušných účtů. Nevyplývá-li tato číselná shoda přímo z účetních knih (při použití určité účetní techniky) nebo z jiných písemností účetní evidence, musí se jako podklad k jejímu přezkoušení sestavit ke každému syntetickému účtu kontrolní soupiska z obratů nebo zůstatků příslušných analytických účtů. Kontrolní soupisku však není třeba sestavovat ze mzdových listů.

účinné od 1. 1. 1959(4) V rozpočtových organizacích může předvaha místo obratů uvedených v odstavci 2 písm. c) obsahovat součty (obraty od začátku roku včetně zůstatku k začátku prvního dne roku). Stejně se pak postupuje u kontrolních soupisek (odstavec 3).

§ 37

účinné od 1. 1. 1959(1) Věcnou správnost údajů běžné účetní evidence je nutno zabezpečovat soustavou organizačních a kontrolních opatření, aby byly všechny doklady zaúčtovány správnými částkami do patřičného období a na správné účty.

účinné od 1. 1. 1959(2) Věcná správnost údajů běžné účetní evidence se kontroluje periodicky inventarizací hospodářských prostředků.

§ 38

účinné od 1. 1. 1959(1) Výsledná kalkulace vlastních nákladů se sestavuje z údajů běžné účetní evidence nebo z účetních dokladů, popřípadě s využitím údajů operativně technické evidence a statistiky.

účinné od 1. 1. 1959(2) Pokud si to nevyhradí ústřední orgán, určí nižší nadřízené orgány, v kterých případech musí podřízené organizace sestavovat výsledné kalkulace vlastních nákladů.

§ 39

účinné od 1. 1. 1959(1) Výsledná kalkulace vlastních nákladů se sestavuje pro jednotlivé kalkulační jednice podle stanoveného odborového kalkulačního vzorce a pokynů k němu.

účinné od 1. 1. 1959(2) Kalkulační jednicí se rozumějí výrobky a výkony, popřípadě jejich části nebo skupiny, vymezené množstvím, časem nebo jiným způsobem.

účinné od 1. 1. 1959(3) Výsledná kalkulace vlastních nákladů musí být srovnatelná s jejich předběžnou kalkulací.

§ 40

účinné od 1. 1. 1959(1) Vlastní náklady kalkulační jednice se zachycují v kalkulačních listech, pokud nevyplývají přímo z analytické evidence.

účinné od 1. 1. 1959(2) Údaje o nákladech v kalkulačních listech, pokud nevyplývají z běžné účetní evidence, musí být doloženy doklady, pro něž platí přiměřeně ustanovení o účetních dokladech.