Vyhláška státního úřadu sociálního zabezpečení o povinnostech zaměstnavatelů vést záznamy a podávat hlášení pro účely sociálního zabezpečení.

§ 1.

(1) Zaměstnavatelem ve smyslu této vyhlášky je, kdo zaměstnává aspoň jednu osobu, která má nárok na dávky důchodového zabezpečení zaměstnanců podle § 3 odst. 1 a 2 zákona (dále jen „zaměstnanec”).^*)

(2) Kdo má povinnosti zaměstnavatele podle této vyhlášky, pokud jde o osoby, které mají nárok na dávky důchodového zabezpečení podle § 3 odst. 3 zákona,^**) stanoví zvláštní předpisy.

§ 2.

Povinnosti uložené zaměstnavateli plní u všech zaměstnanců téhož zaměstnavatele, včetně zaměstnanců přidělených na pobočná (místně oddělená) pracoviště, útvar, u něhož je vedena účetní evidence jejich mezd.

§ 3.

(1) Zaměstnavatel je povinen vést záznamy o okolnostech rozhodných pro nárok na dávky důchodového zabezpečení a pro jejich výši v evidenci zaměstnanců, a to zpravidla na mzdových listech.

(2) Zaměstnavatel soukromého sektoru splní svou povinnost, jestliže má o svém zaměstnanci zaznamenány údaje předepsané v § 4 odst. 1 této vyhlášky na mzdovém listě založeném pro účely daně ze mzdy (bod 57 vyhlášky ministerstva financí č. 369/1952 Ú. l., kterou se provádí zákon o dani ze mzdy).

§ 4.

(1) Evidence, kterou zaměstnavatel vede o svých zaměstnancích,^*) musí obsahovat pro účely sociálního zabezpečení tyto údaje:

1. a) příjmení, jméno, osobní data a bydliště zaměstnance; při změně příjmení je nutno zaznamenat dřívější i nové příjmení;
2. b) rodné číslo zaměstnance složené z rodných dat a koncového trojčíslí určeného státním úřadem sociálního zabezpečení (číslo zapsané na 14. straně nového občanského průkazu nebo na 1. straně starého občanského průkazu);
3. c) počátek a konec pracovního poměru zaměstnance;
4. d) přesné označení druhu zaměstnání a doby jeho trvání, při čemž u zaměstnanců, kteří vykonávají zaměstnání zařazené do I. nebo II. pracovní kategorie, se zaměstnání označí podle názvosloví, po případě podle evidenčních čísel uvedených v předpisech o tom vydaných;^**)
5. e) hrubý výdělek (příjem) zaměstnance za jednotlivá mzdová (výplatní) období a jeho složky;
6. f) dobu, po kterou zaměstnanec pobíral peněžité dávky nemocenského pojištění poskytované místo mzdy;
7. g) dobu výkonu vojenské služby zaměstnance;
8. h) záznam, zda zaměstnanec pobírá důchod a jaký.

(2) Za hrubý výdělek (příjem) zaměstnance se považuje výdělek podle vyhlášky č. 2/1957 Ú. l., o průměrném ročním výdělku pro účely důchodového zabezpečení.

§ 5.

Povinnost hlášení.

(1) Zaměstnavatel je povinen předkládat státnímu úřadu sociálního zabezpečení výkazy o výdělku^***) a na výzvu podávat zvláštní hlášení.

(2) Výkazy o výdělku se předkládají za období a ve lhůtách stanovených státním úřadem sociálního zabezpečení, a to prostřednictvím odboru sociálního zabezpečení rady okresního národního výboru, v jehož obvodu má zaměstnavatel své sídlo. Místo pracoviště zaměstnanců není rozhodující. Obsah zvláštního hlášení je určen výzvou.

§ 6.

(1) Výkaz o výdělku založí zaměstnavatel ihned při vstupu zaměstnance do zaměstnání a vede ho po celou dobu, po kterou pracovní poměr trvá. Jakmile uplyne období, pro které je výkaz o výdělku určen, založí se výkaz nový a předchozí výkaz se předloží podle ustanovení § 5 odst. 2.

(2) Přechází-li zaměstnanec u téhož zaměstnavatele na jiné pracoviště, založí se pro něj nový výkaz o výdělku jen tehdy, jestliže se pro zaměstnance založí nový mzdový list (jiná obdobná evidenční pomůcka). V tom případě bude dosavadní výkaz o výdělku předložen, jako kdyby zaměstnanec natrvalo vystoupil ze zaměstnání (§ 8). Jestliže se na novém pracovišti použije dosavadního mzdového listu (evidenční pomůcky) zaměstnance, použije se i dosavadního výkazu o výdělku.

§ 7.

Do výkazu o výdělku se zapisuje za každý kalendářní rok, a to do tří měsíců po jeho uplynutí, doba trvání pracovního poměru, druh zaměstnání, hrubý výdělek (příjem) a doba, po kterou zaměstnanec pobíral peněžité dávky nemocenského pojištění poskytované místo mzdy. U zaměstnanců, kteří vykonávají zaměstnání zařazené do I. nebo II. pracovní kategorie, se do výkazu o výdělku zapisují jako druh zaměstnání údaje o době trvání a druhu zaměstnání podle názvosloví, po případě podle evidenčních čísel uvedených v předpisech o tom vydaných.

§ 8.

(1) Mimo lhůtu stanovenou státním úřadem sociálního zabezpečení pro periodická předkládání výkazů o výdělku je zaměstnavatel povinen předložit výkaz do jednoho týdne:

1. a) po výstupu zaměstnance ze zaměstnání, jestliže nelze podle okolností předpokládat, že zaměstnanec v brzké době opět do tohoto zaměstnání vstoupí:
2. b) po zrušení závodu (organisace, úřadu, zařízení); výkaz o výdělku se nepředkládá, jde-li o takovou reorganisaci, při níž se mění jen název podniku, avšak zaměstnanci jsou novým podnikem převzati, a při níž se pokračuje v záznamech na dosavadních mzdových listech (evidenčních pomůckách).

(2) Požádá-li zaměstnanec o důchod, předloží zaměstnavatel výkaz o výdělku ihned. Zůstane-li zaměstnanec v zaměstnání i poté, co požádal o důchod, založí pro něj zaměstnavatel nový výkaz o výdělku.

§ 9.

Odchylky.

Pro některé skupiny zaměstnanců, u nichž toho vyžaduje zvláštní povaha jejich činnosti,^*) může státní úřad sociálního zabezpečení stanovit odchylný způsob vedení záznamů a hlášení okolností rozhodných pro nárok na dávky důchodového zabezpečení.

§ 10.

Hlášení vstupu některých důchodců do zaměstnání.

(1) Zaměstnavatel je povinen ohlásit vstup do zaměstnání

1. a) zaměstnance, který pobírá starobní důchod a je mladší 65 let, po případě mladší 60 let, jde-li o důchodce I. pracovní kategorie a ženy,
2. b) ženy, která je příjemkyní důchodu manželky,
3. c) příjemce sociálního důchodu.

(2) Hlášení musí obsahovat příjmení, jméno a osobní data příjemce důchodu, jeho rodné číslo a den vstupu do zaměstnání.

(3) Zaměstnavatel je povinen hlášení odeslat do 15 dnů po vstupu příjemce důchodu do zaměstnání odboru sociálního zabezpečení rady okresního národního výboru, v jehož obvodu má příjemce důchodu své bydliště, nebo přímo státnímu úřadu sociálního zabezpečení.

(4) Ohlašovací povinnost podle odstavce 1 se považuje za splněnou, jestliže zaměstnavatel, k němuž vstupuje do zaměstnání některá z osob uvedených v odstavci 1, řádně doplní tiskopis přihlášky do zaměstnání vystavený odborem sociálního zabezpečení rady okresního národního výboru a ve lhůtě 3 dnů vrátí tomuto odboru potvrzený díl „B” (potvrzenku) tohoto tiskopisu.

§ 11.

Ohlašování pracovních úrazů.

Zaměstnavatel je povinen ohlásit státnímu úřadů sociálního zabezpečení prostřednictvím odboru sociálního zabezpečení rady okresního národního výboru pracovní úraz nebo nemoc z povolání (§ 16 odst. 2 a 3 zákona) zaměstnance, jestliže úraz způsobil smrt nebo jestliže lze předpokládat, že úraz (nemoc z povolání) způsobí aspoň částečnou invaliditu [§ 2 vyhlášky č. 250/1956 Ú. l., o zásadách pro posuzování invalidity, a částečné invalidity pro účely důchodového zabezpečení (pojištění)]. Hlášení je povinen podat do jednoho měsíce ode dne, kdy k úrazu došlo, po případě kdy nemoc z povolání byla zjištěna, a to na tiskopise vydaném státním úřadem sociálního zabezpečení.^*)

§ 12.

Kontrolní oprávnění.

Zaměstnanci orgánů sociálního zabezpečení, kteří jsou podle § 77 zákona oprávnění vstupovat do závodů a na pracoviště, mají právo přezkoumávat správnost a úplnost záznamů v evidenci zaměstnanců, které slouží pro účely sociálního zabezpečení; dále přezkoumávají správnost a úplnost údajů zapsaných ve výkazech o výdělku, zejména pokud jde o dobu trvání a druh zaměstnání zařazeného do I. nebo II. pracovní kategorie, výši hrubého výdělku (příjmu), dobu, po kterou zaměstnanec pobíral dávky nemocenského pojištění poskytované místo mzdy, a správnost a úplnost identifikačních údajů o zaměstnanci.

§ 13.

Spolupráce s odborovými orgány.

Zaměstnavatelé i orgány sociálního zabezpečení spolupracují při plnění svých povinností podle této vyhlášky s orgány odborových svazů v závodech, zejména s komisemi národního pojištění.

§ 14.

Náhrada neprávem vyplacených dávek.

Jestliže zaměstnavatel zavinil nesprávným hlášením nebo neoznámením vstupu důchodce do zaměstnání, že byla dávka poskytnuta neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, je podle § 76 odst. 2 zákona povinen nahradit neprávem vyplacené dávky.

§ 15.

Ustanovení této vyhlášky platí obdobně pro výrobní družstva také pokud jde o důchodové zabezpečení jejich členů podle § 6 vládního nařízení č. 57/1956 Sb.

§ 16.

Pro rok 1957 se použije pro hlášení podle §§ 5 až 8 této vyhlášky dosavadních tiskopisů výkazů státního úřadu důchodového zabezpečení o výdělku, určených pro pětiletí 1953 až 1957, po případě výkazů státního úřadu důchodového zabezpečení o výdělku domáckého dělníka, sezónního dělníka a výpomocného zaměstnance, určených pro období 1956 a 1957. Půjde-li o zaměstnání zařazené do I. nebo II. pracovní kategorie, uvedou zaměstnavatelé ve výkazech o výdělku podrobné údaje o druhu zaměstnání a době jeho trvání nejen za léta 1953 až 1957, ale i za dobu před 1. lednem 1953, pokud v této době byl zaměstnanec u nich zaměstnán; přitom použijí pro označení druhu zaměstnání názvosloví, po případě evidenčních čísel uvedených v předpisech o tom vydaných.

§ 17.

Zaměstnavatel je povinen založit do 30. června 1957 záznamy o době výkonu a druhu zaměstnání Zařazených do I. nebo II. pracovní kategorie [§ 4 odst. 1 písm. d)] pro zaměstnance, kteří ke dni 1. ledna 1957 tato zaměstnání u něho vykonávají, jakož i pro zaměstnance, kteří ke dni 1. ledna 1957 jsou u něho v pracovním poměru a tato zaměstnání vykonávali o něho v minulosti.

§ 18.

Zrušuje se vyhláška ministerstva sociální péče 2494/1948 Ú. l. I, o záznamech o příjmech zaměstnanců pro účely národního pojištění. Současně se zrušují ustanovení § 9 odst. 4, § 10 odst. 3 a § 17 vyhlášky č. 136/1952 Ú. l., o provádění nemocenského pojištění a o poskytování rodinných přídavků v závodech.

§ 19.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1957.