Vyhláška ministerstva dopravy o sazbách za přepravu v nákladní automobilové dopravě a o náhradách za skladování a zasilatelské výkony.

§ 22.

Výpočet dovozného.

(1) Ustanovení tohoto oddílu se vztahuje na přepravu nábytku bytového, kancelářského, podnikového a podobného zařízení bez příslušenství nebo s příslušenstvím (zásob paliva, potravin, prádla, šatů, kancelářských strojů, spisového materiálu a pod. — stěhování), provedenou speciálními vozidly stěhovacími nebo nákladními automobily.

(2) Podkladem výpočtu dovozného při přepravě speciálními stěhovacími vozidly je ložný prostor skutečně nákladem využitý, vyjádřený v metrech délky skříňové karoserie speciálního stěhovacího vozidla. Délka skříňové karoserie se zjišťuje na vnější podélné straně; případný ložný prostor nad kabinou řidiče se připočítává jednou třetinou délky (hloubky) tohoto prostoru. Takto zjištěná délka musí být vyznačena v pravém dolním rohu obou podélných stran skříně karoserie. Započatý 0,5 m se zaokrouhluje na celý 0,5 m, překročený 0,5 m se zaokrouhluje na celý metr jak při stanovení délky vozidla, tak při výpočtu dovozného.

(3) Ustanovení platná pro speciální stěhovací vozidla se vztahují i na přepravu nábytkovými vozy (speciální stěhovací vozidla bez motoru) taženými motorovými vozidly, po případě zvířecími potahy.

(4) Dovozné za přepravu nákladů uvedených v odstavci 1 provedenou speciálními stěhovacími vozidly se počítá podle sazeb za stěhování (položka 511) odstupňovaných podle přepravních vzdáleností (§ 6 odst. 2). Nejméně se dovozné počítá za 2 m délky speciálního stěhovacího vozidla.

(5) Dovozné za přepravu nákladů uvedených v odstavci 1 provedenou nákladními vozidly se počítá za ložnou váhu (§ 8 odst. 6) vozidla, odpovídajícího ustanovení § 9 odst. 1 sazbou tarifní třídy 1 položek 101 nebo 102; o přepravní vzdálenosti platí ustanovení § 6 odst. 2. Nejméně se dovozné počítá za 2 tuny.

(6) Jsou-li splněny podmínky stanovené v § 12, poskytne se sleva. Pro posouzení míry využití je rozhodné

1. a) u speciálních stěhovacích vozidel skutečné využití vozidla v metrech,
2. b) u nákladních vozidel využití vahou, za kterou se počítá dovozné.

§ 23.

Náhrady a příplatky.

(1) Za nakládání nebo vykládání provedené dopravním podnikem se počítají náhrady stanovené položkou 521. Náhrady za nakládání nebo vykládání jsou stanoveny podle nosnosti nákladního vozidla nebo délky stěhovacího vozu; smějí být počítány jen za nosnost nákladního vozidla, odpovídající objednané přepravě nebo jen za délku stěhovacího vozidla, odpovídající jeho skutečnému využití. Nejméně se počítá za 2 tuny nosnosti nebo 2 m délky. Provádějí-li nakládání nebo vykládání společně zaměstnanci dopravního podniku s přepravcem, snižují se stanovené náhrady podle ustanovení § 13 odst. 7; řidič, pokud spolupracuje, se započítává do počtu zaměstnanců dopravního podniku,

(2) Provádí-li se přenášení nábytku nebo zařízení po úzkém točitém nebo strmém schodišti, oknem nebo přes frekventovanou ulici a pod., vynáší-li se uhlí ze sklepa, případně s pytlováním nebo je-li nutno náklad přenášet na větší vzdálenost než 25 m od vozidla nebo k vozidlu — délka schodiště se do této vzdálenosti nezapočítává — (ztížené stěhování nebo přemisťování), počítá se k sazbě za tyto výkony zvláštní příplatek, jehož výše je stanovena v položkách 531, 532 a 534.

(3) Je-li při stěhování nebo přemisťování použito výtahu k dopravě všech stěhovacích svršků, počítá se sazba pro první poschodí.

(4) Při stěhování těžkých předmětů se počítají příplatky podle položky 533.

(5) Náhrady za ztrátu času zaměstnanců dopravního podniku (závozníků) po dolu jízdy při přepravě speciálním stěhovacím vozidlem jsou zahrnuty v sazbách za stěhování, stanovených položkou 511. U přeprav nákladními vozidly, u nichž se dovozné počítá podle sazeb položek 101 nebo 102, platí pro počítání náhrady za spolujízdu ustanovení § 16 odst. 1.

(6) O náhradách za jízdy bez nákladu platí ustanovení § 15.

(7) Provádí-li nakládání (vykládání) při přepravě nákladními vozidly přepravce sám, počítá se za celou dobu nakládání (vykládání) za vozidlo náhrada podle časových sazeb (položka 311) snížených o 50 %.

(8) Ustanovení § 13 odst. 15 o lhůtách pro nakládání (vykládání) přepravcem jakož i o náhradách za jejich překročení nebo prémiích za jejich zkrácení se na přepravy podle tohoto oddílu nevztahují. Náhrada za zdržení se počítá jen v případech uvedených v § 14 odst. 1 písm. a) až f).

(9) Přepraví-li se, pokud stačí místo v kabině řidiče, při stěhování speciálními stěhovacími vozidly i průvodci, přepravují se nejvýše 3 osoby bezplatně a další za náhradu stanovenou položkou 601. Nejvýše přípustný počet přepravovaných osob se řídí předpisy o provozu na silnicích.

(10) Za zprostředkování pojištění u Státní pojišťovny se počítá náhrada stanovená položkou 529.

(11) O počítání náhrad nebo příplatků za jiné zvláštní výkony platí přiměřeně ustanovení oddílu 2.

§ 24.

Stěhování s použitím železnice.

(1) Stěhování s použitím železnice se provádí

1. a) nábytkovým vozem naloženým na železniční vůz,
2. b) přeložením stěhovaných svršků do železničního vozu.

(2) Při stěhování nábytkovým vozem naloženým na železniční vůz se počítá

1. a) za výkony v místě odeslání nebo určení
   1. 1. přepravné podle podmínek a sazeb platných pro stěhování jen po silnici, v místě odeslání bez náhrad a příplatků za vyložení a v místě určení bez náhrad a příplatků za naložení,
   2. 2. náhrady za naložení loženého nábytkového vozu na železniční vůz a za jeho složení se železničního vozu (lowrová manipulace), které stanoví položka 523.
   3. 3. náhrada za zapůjčení nábytkového vozu k přepravě stěhovaných svršků po železnici a za zpětnou přepravu prázdného nábytkového vozu po železnici, kterou stanoví položka 524.
   4. 4. náhrada za jízdu samotného tažného vozna, nutnou pro odtažení loženého nebo prázdného nábytkového vozu, stanovená položkou 528;

1. b) za přepravu po železnici přepravné, které počítala železnice za přepravu loženého nábytkového vozu.

(3) Za zdržení nábytkového vozu při přepravě po železnici v místě určení přes 3 dny (den příchodu a den odchodu se započítává) se počítá náhrada stanovená položkou 525.

(4) Při stěhování s přeložením stěhovaných svršků do železničního vozu a ze železničního vozu se počítá

1. a) za výkony v místě odeslání nebo určení přepravné podle sazeb a ustanovení platných pro stěhování (přepravu) jen po silnici; za překládání do železničního vozu nebo z něho se počítají jen náhrady platné pro naložení z přízemí bez dalších příplatků;
2. b) za přepravu po železnici přepravné, které počítala železnice.

§ 25.

Přepravy speciálními vozidly.

(1) Při přepravě nákladů provedené na žádost přepravce nebo proto, že druh nákladu nebo způsob provádění přepravy to vyžaduje, zvlášť zařízenými (speciálními) vozidly

1. a) stěhovacími, s výjimkou stěhování (oddíl 3),
2. b) chladírenskými,
3. c) cisternovými (kotlákovými, tankovými),
4. d) na nichž je uložena cisterna dodaná dopravním podnikem,
5. e) dopravním podnikem vybavenými schránami na přepravu živé drůbeže a zvířat.

platí pro výpočet přepravného podmínky a sazby stanovené v oddíle 2, při čemž se dovozné a náhrady za jízdy bez nákladu zvýší o procento stanovené položkou 604.

(2) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje 1 na přepravu vozidly zařízenými na přepravu dlouhých nákladů (oplenovými); dovozné ani náhrady za jízdy bez nákladu se však nezvyšují.

(3) Za přepravu nákladů vozidly, na nichž byla uložena cisterna dodaná přepravcem, se dovozné počítá vždy za váhu plné cisterny (včetně váhy cisterny). Za přepravu prázdné cisterny se počítají náhrady podle nezvýšených sazeb za jízdy bez nákladu podle ustanovení platných pro speciální vozidla (§ 15 odst. 1 písm. b); počet kilometrů ujetých prázdným vozidlem se stanoviště na místo naložení cisterny a z místa složení cisterny zpět se připočítává k počtu kilometrů ujetých s prázdnou cisternou. Přepravuje-li se současně s prázdnou cisternou jiný náklad, počítá se za jeho přepravu zvlášť přepravné podle ustanovení platných pro přepravu vozových, po případě kusových zásilek (oddíl 2 nebo 10).

(4) Vozidla pro určitý druh přepravy zvlášť zařízená, v předchozích odstavcích neuvedená, se považují za speciální, jen souhlasí-li s tím přepravce. Při výpočtu přepravného se postupuje podle ustanovení platných pro speciální vozidla, jimž se svou konstrukcí nebo určením nejvíce přibližují.

§ 26.

Přeprava speciálními podvozky.

(1) Dovozné podvozky, jako cullemavery, trallery, podvalníky, hlubinovými vozy a pod., se počítá podle vozových sazeb (položky 101 nebo 102), za přepravní vzdálenost (§ 6) a skutečnou váhu nákladu, a to podle sazeb tarifní třídy 1; nejméně se dovozné počítá

1. a) je-li náklad přepravován na jednom speciálním podvozku o nosnosti

   § 26. Přeprava speciálními podvozky.

   od 15 do 30 tun	za 15 tun
   nad 30 do 50 tun	za 20 tun
   nad 50 tun	za 25 tun

1. b) je-li náklad přepravován na dvou speciálních podvozcích o jejich celkové nosnosti

   § 26. Přeprava speciálními podvozky.

   od 15 do 29,9 tun	za 15 tun
   od 30 do 50 tun	za 25 tun
   nad 50 tun	za 30 tun

1. c) je-li náklad přepracován na jednom nebo dvou speciálních podvozcích o celkové nosnosti pod 15 tun, za váhu ložnou (§ 8 odst. 6).

Jsou-li splněny podmínky § 30, může se pro výpočet dovozného použít sazeb časových, které stanoví položka 313.

(2) Vozové sazby se zvyšují o 20 %, je-li nutné při přepravě nákladů, při níž se dovozné počítá nejvýše za 20 tun, použít (kromě jednoho tažného) ještě dalšího motorového vozidla.

(3) Při výpočtu dovozného podle vozových sazeb (položka 101 nebo 102) se za vozidlo (soupravu včetně řidičů) za celkovou dobu nakládání a vykládání, sníženou o 2 hodiny, počítá náhrada podle časových sazeb (položka 313) snížených o 50 %. Za zaměstnance dopravního podniku se za nakládání (vykládání) počítá náhrada podle ustanovení položky 411.

(4) Za dobu zdržení zaviněného přepravcem (§ 14 odst. 1 písm. a až f) se počítá náhrada za zdržení (položka 321 a 322).

(5) Náhrady za jízdy bez nákladu se počítají zvlášť podle ustanovení § 15 odst. 1 písm. b), a to zvlášť pro tažné vozidlo a pro podvozky.

(6) Za použití obvyklých pomůcek pro nakládání nebo vykládání, jako líh, válců, podkladů, heverů, nesmějí být počítány žádné zvláštní náhrady (nájemné, náhrady za opotřebení a pod.). Za použití motorového navijáku, jímž je vybaveno vozidlo provádějící přepravu, se počítají náhrady stanovené položkou 612. Bylo-li zvlášť přistaveno k provedení pomocných prací vozidlo vybavené navijákem, počítají se za toto vozidlo náhrady podle ustanovení §§ 15 a 30.

(7) Za přepravu nákladů na speciálních podvozcích dodaných přepravcem počítá dopravní podnik dovozné podle předchozích ustanovení, snížené o 50 %.

(8) Pokud není v předchozích odstavcích výslovně uvedeno jinak, platí pro výpočet přepravného přiměřeně ustanovení oddílu 2.

§ 27.

Rozsah platnosti.

(1) Ustanovení tohoto oddílu se vztahuje na přepravy provedené z příkazu přepravce nebo s jeho souhlasem.

1. a) vozidly o nosnosti do 2000 kg opatrnými úředně zkoušenými taxametry (dále jen „nákladní autotaxi“),
2. b) dodávkovými vozidly nebo nákladními vozidly o nosností do 1500 kg, výjimečně, bylo-li tak mezi dopravním podnikem a přepravcem dohodnuto, i nákladními vozidly o nosnosti nad 1500 kg do 2000 kg (dále jen „lehká nákladní vozidla“).

§ 28.

Výpočet přepravného.

(1) Za přepravu provedenou vozidly uvedenými v § 27 se počítá

1. a) dovozné sazbou stanovenou za 1 kilometr přepravní vzdálenosti,
2. b) náhrada za celkovou dobu zdržení vozidla a zaměstnanců pokud zdržení nebylo zaviněno dopravním podnikem nebo neodvratitelnou náhodou a za výkony zaměstnanců dopravního podniku v této době (nakládání, vykládání a pod.), sazbu stanovenou za minutu, jde-li o nákladní autotaxi a za 15 minut, jde-li o lehká nákladní vozidla.
3. c) náhrada za spolujízdu zaměstnanců dopravního podniku sazbou stanovenou za 1 kilometr přepravní vzdálenosti,
4. d) základní sazba, jen jde-li o přepravy nákladními autotaxi,
5. e) příplatek za urychlené provedení přepravy, jen jde-li, o přepravy lehkými nákladními vozidly, žádá-li přepravce, aby se přeprava provedla téhož dne, kdy ji objednal, pokud nejde o výkony na podkladě hospodářských smluv nebo jiných ujednání.

(2) Za přepravní vzdálenost se považuje

1. a) jde-li o přepravy provedené v obvodu obce, kde je domovské stanoviště vozidla (dále jen „místní přepravy") vzdálenost ujetá ze stanoviště vozidla na místo, kde byla přepravovaná zásilka vyložena, po případě na místo, kde byl řidič zpraven o odřeknutí přepravy,
2. b) jde-li o přepravy do míst nebo z míst mimo obvod obce, kde je domovské stanoviště vozidla (dále jen „meziměstské přepravy“), vzdálenost ujetá ze stanoviště vozidla zpět na toto stanoviště.

Neurčil-li přepravce směr, kterým se má jízda provést, smí se do přepravní vzdálenosti započítat jen jízda nejkratším směrem, kterým vozidlo může jet, a to ze stanoviště nejbližšího místu nakládání u všech přeprav a u meziměstských přeprav také zpět na stanoviště nejbližší místu vykládání.

(3) Skutečně ujetá vzdálenost se zaokrouhluje nahoru na celý kilometr. Celková skutečná doba zdržení se zaokrouhluje na celou jednotku, za níž je stanovena sazba.

(4) Odřekne-li přepravce objednanou přepravu po odjezdu vozidla ze stanoviště, počítá dopravní podnik vedle dovozného, po případě dalších náhrad, ještě přirážku.

(5) Sazby dovozného náhrad a přirážky stanoví položky 201 až 205.

§ 29.

Výjimečné sazby; podmínky použití.

(1) Za podmínek, které stanoví APŘ, může dopravní podnik výjimečně na žádost přepravce přistavit vozidlo k plnění jeho přepravních úkolů, při čemž organisaci a způsob provádění přepravních úkolů řídí přepravce podle zvláštní dohody s dopravním podnikem.

(2) Přistaví-li dopravní podnik vozidlo podle odstavce 1, počítá za dobu použití vozidla počínající okamžikem odjezdu vozidla ze stanoviště a končící okamžikem jeho návratu na stanoviště, náhradu podle podmínek a sazeb, které stanoví položka 104a.

(3) Vedle náhrady podle odstavce 2 se počítá za každý ujetý kilometr paušální náhrada podle sazeb, které stanoví položka 104 a.

(4) Přistaví-li si dopravní podnik na žádost přepravce sklápěčku, zvyšují se náhrady podle odstavců 2 a 3 o procento, které stanoví položka 104 b.

(5) Dá-li výjimečně dopravní podnik přepravci také závozníka, počítá náhradu, kterou stanoví položka 104 c.

(6) V dohodě o přistavení vozidla k disposici přepravce mohou být mezi dopravním podnikem a přepravcem stanoveny minimální výkony, které má přepravce v době použití vozidlem provést a minimální náhrady podle odstavce 3, které bude dopravní podnik počítat, jestliže přepravce způsobí, že stanovené minimální výkony nebudou provedeny.

§ 30.

Použití časových sazeb za výkony vozidel.

(1) V mimořádných případech, kdy vzhledem k provozním poměrům nebo povaze prováděných výkonů není doba trvání výkonů úměrná provedeným výkonům, může dopravní podnik použít časových sazeb stanovených v příloze I část 3, oddíl 1, a to

1. a) k výpočtu dovozného
   1. 1. jde-li o přepravní výkony, při nichž průměrná rychlost jízdy vozidla (bez doby nakládání a vykládání a jiných zdržení) nepřevýší 10 km za hodinu; uplatní-li přepravce námitky proti použití časových sazeb rozhodne o nich příslušný výkonný orgán okresního národního výboru,
   2. 2. při přepravě výlučně uvnitř závodu;

1. b) k výpočtu náhrad za výkony vozidel
   1. 1. při provádění vyprošťovacích, pomocných a podobných prací na místě vozidlem jakéhokoli druhu,
   2. 2. v jiných případech zvlášť stanovených.

(2) Dovozné, po případě náhrada, se počítá podle sazeb stanovených za 30 minut (půlhodinu) trvání výkonu podle skupin nosnosti vozidel včetně přívěsů (§ 9 odst. 2 a 3); časové sazby obsahují úhradu veškerých nákladů spojených s provedením přepravního výkonu včetně nákladů na řidiče, všech zdržení vozidla a řidiče a všech jízd bez nákladu.

(3) Každá započatá půlhodina se počítá za celou půlhodinu; činí-li doba trvání výkonu, který trvá déle než 2 hodiny, v poslední půlhodině nejvýše 10 minut, dovozné ani náhrady se za těchto 10 minut nepočítají.

(4) Sazeb časových se použije

1. a) u vozidel provádějících vyprošťovací práce a podobné výkony na místě, za dobu výkonu, který počíná okamžikem příjezdu na místo pracovního výkonu a končí okamžikem odjezdu z tohoto místa.
2. b) u ostatních vozidel za dobu výkonu, který počíná okamžikem odjezdu vozidla ze stanoviště k provedení objednané přepravy a končí okamžikem jeho návratu na stanoviště.

O náhradách za jízdu vozidla k provedení prací na místě podle písmeny a) platí ustanovení § 15 odst. 2.

(5) Doba zdržení způsobeného dopravním podnikem nebo doba po kterou je vozidlo vyřazeno z provádění přepravy odstraňováním poruchy na vozidle nebo neodvratitelnou náhodou, se do doby výkonu nezapočítává.

(6) Použije-li se traktoru bez přívěsů, počítá se dovozné podle sazeb časových (položky 311, 312) za dobu výkonu podle odstavce 4 písm. b).

§ 31.

Použití časových sazeb za výkony zaměstnanců.

(1) Za výkony zaměstnanců dopravního podniku se k výpočtu náhrad použije časových sazeb stanovených položkou 324

1. a) u přeprav, u nichž se dovozné počítá podle časových sazeb (§ 30),
2. b) při ztíženém nakládání (vykládání) (§ 13),
3. c) při přemisťování (§ 41),
4. d) při balení (§ 42).
5. e) za výkony technického zaměstnance, nutného k zajištění přepravy (odhad váhy, prozkoumání přepravní tratě, bezpečnostní dozor a pod.).
6. f) za šetření provedené na žádost přepravce, při němž nebyla zjištěna ztráta nebo poškození zásilky,
7. g) v jiných případech zvlášť stanovených.

(2) Náhrada se počítá, jde-li o případy podle odstavce 1

1. a) písm. a), za dobu trvání přepravy,
2. b) písm. b), za dobu trvání ztíženého nakládání (vykládání),
3. c) písm. c) až e), za dobu počínající odchodem ze stanoviště a končící návratem na stanoviště,
4. d) písm. f) a g), za skutečnou dobu trvání výkonu.

(3) O zaokrouhlení doby výkonu platí ustanovení § 30 odst. 3.

§ 32.

Podmínky paušálního přepravného.

(1) U přeprav, které se opakují za zásadně stejných podmínek, může být pro zjednodušení výpočtu přepravného mezi dopravním podnikem a přepravcem dohodnuto počítání paušálního přepravného. Základ pro výpočet paušálního přepravného tvoří

1. a) střední přepravní vzdálenost, kterou je úhrn jednotlivých přepravních vzdáleností při všech obratech, dělený počtem obratů,
2. b) váha (množství) nákladu přepravená celkem, po případě průměrná váha (množství) přepravená při jednom obratu,
3. c) náhrady nebo příplatky za výkony zaměstnanců dopravního podniku,
4. d) jiné okolnosti, které ovlivňují výši přepravného (slevy, prémie, terénní příplatky a pod.).

(2) Paušální přepravné může být stanoveno za jednotku váhy (množství) nebo za jeden obrat nebo za celkové množství, které se má přepravit. Dohoda o paušálním přepravném musí obsahovat rozbor jeho výpočtu.

(3) Bude-li to při zachování průměrné úrovně přepravného pro zjednodušení jeho výpočtu a zjišťování potřebných údajů účelné, zejména u různých rozvozů a svozů, po případě u střídajících se různých druhů přeprav pro téhož přepravce ve směně, prováděných malotonážními vozidly, může být mezi dopravním podnikem a přepravcem dohodnuto použití ustanovení oddílu 5 pro malotonážní vozidla až do nosnosti do 2000 kg.

(4) Obdobné podle ustanovení odstavce 1 mohou být mezi dopravním podnikem a přepravcem dohodnuty paušální náhrady za pomocné výkony jako braní vzorků, zkoušky jakosti, přijímání objednávek zboží a pod. Podkladem pro stanovení paušální náhrady je skutečná střední doba trvání výkonu a časová sazba, a to za výkony zaměstnanců nesnížená a za vozidlo (se řidičem) snížená o 50 %.

(5) Ministerstvo dopravy může stanovit nebo schválit paušální přepravné jako závazné pro určité přepravy nebo skupiny přepravců, jsou-li splněny podmínky odstavce 1; jde-li o přepravy místního významu pro různé přepravce, může schválit paušální přepravné výkonný orgán příslušného krajského národního výboru, který schválené sazby uveřejní vývěskou v místech, jichž se týkají.

(6) Náhrady za zdržení vozidla, které vzniknou pro nahromadění vozidel nezaviněné dopravním podnikem nebo proto, že nebyl připraven náklad nebo nebyli přítomni zaměstnanci přepravce, nelze do paušálních sazeb zahrnovat,

(7) Ministerstvo dopravy může v dohodě s příslušnými ústředními úřady stanovit další podmínky používání a výpočtu paušálního přepravného.

§ 33.

Náhrady za opožděné přistavení vozidla; přirážky.

(1) Nemůže-li dopravní podnik přistavit vozidlo (započít s přepravou) v ujednané lhůtě, je povinen o tom zpravit přepravce, nebylo-li jinak ujednáno, aspoň jednu hodinu předem; neučiní-li tak, zaplatí přepravci náhradu, kterou stanoví položka č. 653. Způsob a místo podání zprávy se stanoví se zřetelem k možnosti jejího uskutečnění dohodou mezí dopravním podnikem a přepravcem, a to v hospodářské smlouvě, po případě v objednávce přepravy. Za podání zprávy se považuje i marný pokus o její podání; hotové výlohy při marném pokusu hradí přepravce.

(2) Nesouhlasí-li při přezkoušení obsah zásilky s údaji, které uvedl přepravce, pokud by přepravně počítané podle údajů přepravce bylo nižší než přepravné odpovídající zjištěnému obsahu, počítá dopravní podnik vedle výloh s přezkoumáním spojených (§ 14 odst. 1 písm. b)) a přepravného odpovídajícího zjištěnému obsahu, ještě přirážku, kterou stanoví položka 652.

§ 34.

Pohotovost vozidla a zaměstnanců.

(1) Ponechává-li dopravní podnik na podkladě objednávky přepravce, po případě z příkazu orgánů státní správy vozidlo (se řidičem) v pohotovosti, počítá za celkovou skutečnou dobu pohotovosti vozidla v době

1. a) od 6 do 20 hod. náhradu podle časových sazeb,
2. b) od 20 do 6 hod. v pracovních dnech a v kterékoli době v neděli nebo ostatních dnech pracovního klidu náhradu podle časových sazeb snížených o 50 %.

Sazby stanoví položky 511 až 314.

(2) Za celkovou skutečnou dobu pohotovosti závozníků (nakladačů a pod.) se počítá ve všech případech náhrada podle časových sazeb (nesnížených) stanovených položkou 324.

(3) Pro očekávanou potřebu vozidla, po případě zaměstnanců v době podle odstavce 1 písm. b), může být mezi dopravním podnikem a přepravcem namísto pohotovosti ujednáno, že dopravní podnik přistaví vozidlo, po případě zaměstnance po ohlášení potřeby, za úhradu nákladů spojených s obstaráním řidiče nebo zaměstnanců.

§ 35.

Přepravné; přeplatky a nedoplatky; hotové výdaje.

(1) Každý příplatek, náhrada nebo přirážka, jsou-li stanoveny procentem z dovozného, se počítají samostatně, a to z dovozného, které není sníženo o slevy, ani zvýšeno o přirážky, po případě z dovozného počítaného podle ustanovení § 12 odst. 6.

(2) U dovozného nebo náhrad se ke zlomkům haléře nepřihlíží. Celkové přepravné se zaokrouhluje na nejblíže vyšších 10 h.

(3) Přepravné je povinen uhradit přepravce, a to buď podle obecných předpisů o placení dopravním organisacím nebo způsobem, který byl v rámci těchto předpisů zvlášť smluven, anebo před započetím přepravy hotově. Za placení v hotovosti se považuje i složení zálohy ve výši předběžně vypočteného přepravného před započetím přepravy; na zaplacenou částku vydá dopravní podnik potvrzení.

(4) Přeplatky a nedoplatky vzniklé nesprávným užitím sazeb, chybou při výpočtu přepravného, přirážek k dovoznému nebo chybou při účtování hotových výdajů nebo prémií, musí být vráceny nebo doplaceny, jestliže přeplatek nebo nedoplatek dosahuje u jednoho přepravního dokladu u vozových zásilek nejméně Kčs 5—, u kusových zásilek Kčs 2,—.

(5) Přeplatky a nedoplatky, které jednotlivě nedosahují výše uvedené v odstavci 4, mohou být požadovány jen v tom případě, jestliže jejich souhrnná výše za dobu jednoho měsíce činí u jednoho přepravce nejméně 30 Kčs.

(6) Dopravní podnik je oprávněn počítat k tíži přepravce ve skutečné výši bez jakékoliv přirážky všechny částky, které při přepravě prokazatelně vydal z příkazu přepravce nebo v jeho zájmu (na př. placené veřejné dávky a poplatky, meziměstské telefonické hovory, pojistné proti poškození nebo ztrátě byl-li náklad pojištěn na příkaz přepravce.

(7) Daně nesmějí být k sazbám nebo přepravnému připočítávány.

(8) Náhrady cestovních výloh (diety) zaměstnanců dopravního podniku se nepovažují za hotové výlohy vynaložené dopravním podnikem v zájmu přepravce a nesmějí být přepravcům počítány.

§ 36.

Výpočet přepravného za kusové zásilky.

(1) Dovozné za přepravu kusových zásilek (§ 3 odst. 3) provedenou na žádost přepravce jen nákladní automobilovou dopravou se počítá sazbou odstupňovanou podle přepravních vzdáleností (odstavec 2) za skutečnou váhu zásilky, zaokrouhlenou u zásilek o váze

1. a) do 25 kg na 25 kg,
2. b) nad 25 kg do 50 kg na 50 kg,
3. c) nad 50 kg na nejblíže vyšších 100 kg, při čemž se k 10 kg převyšujícím 100 kg nepřihlíží.

Sazby dovozného stanoví položka 911 přílohy II.

(2) Přepravní vzdáleností je vzdálenost odpovídající ustanovení tarifu okrskové přepravy. Přepravní vzdálenost může být zjištěna též v kilometrech; v tom případě se pro výpočet dovozného považuje vzdálenost do 5 km za místní tarifní pásmo a vzdálenost do 10 km za jedno tarifní pásmo tarifu okrskové přepravy.

(3) Za přepravu jednotlivých kusů nábytku

1. a) jehož skutečná váha nepřevýší 800 kg,
2. b) zaujímá-li méně než 2 běžné m délky speciálního stěhovacího vozidla,
3. c) nebyla-li přeprava provedena zvláštní jízdou vozidla na výslovný příkaz přepravce nebo proto, že byl plně využit ložný prostor vozidla,

se počítá dovozné vždy podle sazeb platných pro neskladné druhy nákladů (položka 911b). Vedle dovozného se počítají ještě příplatky stanovené v příloze II (za těžké kusy o váze nad 100 kg, za přenášení na vzdálenost přes 15 m od vozidla a za zajištění zásilky).

(4) Pokud není v předcházejících odstavcích, po případě v příloze II výslovně uvedeno jinak, platí pro výpočet přepravného za přepravu kusových zásilek jen nákladní automobilovou dopravu sazby a podmínky jejich použití stanovené tarifem okrskové přepravy.

(5) Ustanovení § 32 o počítání paušálního přepravného platí přiměřeně i pro přepravu kusových zásilek.