Vyhláška ministerstva dopravy o sazbách za přepravu v nákladní automobilové dopravě a o náhradách za skladování a zasilatelské výkony.

§ 16.

Náhrady za spolujízdu zaměstnanců dopravního podniku při přepravě a za řidiče.

(1) Za ztrátu času zaměstnanců dopravního podniku během jízdy, potřebných k provedení přepravy, se počítá náhrada

1. a) podle sazeb stanovených položkou 601 za jeden kilometr, počítá-li se dovozné podle vozových sazeb (položky 101 až 103), a to
   1. 1. za celkový počet kilometrů, které zaměstnanec skutečně ujel s nákladem a
   2. 2. za počet kilometrů, které zaměstnanec skutečně ujel při jízdě bez nákladu, za niž může dopravní podnik počítat náhrady za jízdy bez nákladu (§ 15);

1. b) časovou sazbou podle § 31, počítá-li se dovozné podlá časových sazeb (§ 30).

(2) Za řidiče lze počítat zvláštní náhrady jen bylo-li z příkazu nebo v zájmu přepravce použito většího počtu řidičů, než je třeba k provedení přepravy ve stanovených dodacích lhůtách.

§ 17.

Náhrady za různé vedlejší výkony v souvislosti s přepravou.

(1) Provádí-li nebo obstarává-li dopravní podnik v souvislosti s objednanou přepravou vedlejší výkony, pokud jejich provedení nebylo zaviněno dopravním podnikem, a to

1. a) vyhotovení většího počtu přepravních dokladů po případě jejich opisů než je podle příslušných předpisů povinen vyhotovit,
2. b) jiné výkony,

počítá za ně náhradu.

(2) Za výkony podle odstavce 1 písm. a) počítá dopravní podnik náhradu stanovenou položkami 610 a 611.

(3) Při zjišťování váhy nákladu (odstavec 1 písm. b)), provádí-li se na náklad přepravce (§ 7 odst. 2), se vzdálenost ujetá k místu vážení a z místa vážení započítává do přepravní vzdálenosti (§ 6 odst. 2) a zdržení v souvislosti s vážením se započítává do doby zdržení vozidla. Vedle náhrady za zdržení počítá dopravní podnik jen hotové výdaje s vážením spojené. Obdobně se postupuje při zjištění váhy vozidla; náklady za jízdu bez nákladu s vážením spojenou se počítají podle § 15 odst. 2 písm. a).

(4) Provádí-li dopravní podnik při přepravě jiné výkony jako úpravu obalu zásilky, zjišťování obsahu zásilky nebo počtu kusů a pod., započítává se trvání těchto výkonů do doby zdržení vozidla, pokud nejde o ztížené nakládání (vykládání) podle § 13 odst. 5 písm. c).

(5) Za dobu účasti zaměstnanců dopravního podniku při výkonech podle odstavců 3 a 4 se počítá náhrada za zdržení (položka 322).

(6) Za vyčištění vozidla, které bylo zaviněním přepravců mimořádně znečištěno nebo za provedení desinfekce nutná vzhledem k přepravenému nákladu, se počítá přepravci náhrada podle položek 606 a 607; dá-li tyto výkony dopravní podnik provést jinému podniku, počítá přepravci náhradu nákladů s tím spojených.

§ 18.

Průvodci, nakladači, vykladači.

(1) Je-li zvláštní povahou nákladu odůvodněn jeho doprovod při přepravě průvodcem, přepravuje se při jízdě s nákladem jeden průvodce zdarma, za další průvodce, jakož i za jízdu všech průvodců, při níž se přepravuje náklad, který nedoprovázejí, se počítá náhrada.

(2) Průvodce je povinen dbát o náklad a provádět potřební opatření proti možným škodám.

(3) Za průvodce nákladu se nepokládají osoby použité přepravcem k naložení nebo vyložení vozových zásilek; tyto osoby se přepravují bezplatně, pokud jejich počet nepřesahuje

počítajíc v to průvodce nákladu. Nakladačem může být jen osoba, způsobilá k manipulaci se zásilkami.

(4) Přepravuje-li se na vozidle více než jeden průvodce, po případě více osob než je uvedeno v odstavci 3, počítá se za jejich přepravu náhrada, kterou stanoví položka 601, a to za celkový skutečný počet kilometrů jízdy s nákladem í bez nákladu, během níž byli přepravováni. Nejvýše přípustný počet přepravovaných osob se řídí předpisy o provozu na silnicích. Nakladači se přepravují, pokud místo stačí, v kabině řidiče, jinak v prostoru určeném pro náklad, a to jen na tažném vozidle.

§ 19.

Příplatky.

(1) Za jízdu loženým vozidlem provedenou u jedné přepravy na vzdálenost přes 25 m v mimořádně ztížených provozních poměrech (rozmoklý nebo rozježděný terén, sypký písek, mokrý jíl nebo mokrá zemina, rozmoklé nebo rozježděné polní nebo lesní cesty), počítá dopravní podnik terenní příplatek stanovený položkou 614 za každých 1000 kg váhy, která je podkladem výpočtu dovozného a za započatých 500 m vzdálenosti v terénu ujeté.

(2) Příplatek podle odstavce 1 se smí u opakovaných přeprav počítat jen za úseky, které byly dohodou mezi dopravním podnikem a přepravcem předem stanoveny a jen pokud trvají mimořádně ztížené provozní poměry. Ministerstvo dopravy může v dohodě s příslušnými ministerstvy stanovit podrobnější podmínky pro posouzení mimořádně ztížených provozních poměrů.

(3) Provádí-li se pro téhož přepravce přeprava, při níž se z jeho příkazu nebo v jeho zájmu zastavuje a manipuluje s nákladem na více místech, počítá se příplatek, který stanoví položka 613. Podkladem pro výpočet příplatku je součet zastavení na všech místech nakládání a všech místech vykládání, snížený o zastavení na výchozím a konečném místě jízdy s nákladem. Příplatek se nepočítá, provádí-li dopravní podnik ztížené nakládání, za něž počítá za vozidlo a zaměstnance náhradu podle časových sazeb podle ustanovení § 13 odst. 5.

(4) Za přepravu předmětů zvlášť cenných, jako drahých kovů, drahokamů, drahých kožešin, uměleckých předmětů a starožitností a pod., počítá dopravní podnik k dovoznému příplatek stanovený položkou 609 podle ceny předmětu. Cenu musí udat (§ 8 odst. 3 APŘ) u vozové zásilky objednatel, u kusové zásilky odesilatel.

§ 20.

Přeprava nákladů cizími přívěsy a přeprava nakládacích pomůcek.

(1) Za přepravu nákladů na přívěsných vozech dodaných přepravcem smí dopravní podnik počítat jen 70 % dovozného za váhu nákladu naloženého na přívěsném voze. Zapůjčí-li přepravce dopravnímu podniku přívěsný vůz k podepření dlouhých nákladů, smí dopravní podnik počítat za váhu nákladu, převyšující nosnost motorového vozidla (§ 9 odst. 2) jen 70 % dovozného. Za přepravu nákladů na přívěsných vozech dopravního podniku, provedenou tažným vozidlem přepravce, smí dopravní podnik počítat 30 % dovozného za váhu nákladu naloženého na přívěsném voze.

(2) Za pomůcky dodané přepravcem, které umožňují nebo usnadňují mechanisaci nakládání (vykládání) vozidla, jako kladky, kladkostroje, zvedáky, klece na přepravu cihel a pod. (nikoliv však obaly), se dovozné nepočítá, jsou-li přepravovány při zpětné jízdě v souvislosti s přepravou nákladů, u nichž jich bylo použito, nevyžaduje-li jejich přeprava zvláštní jízdy vozidla a nepřekročí-Ii jejich váha 10 % ložné váhy použitého vozidla. Jinak se za tyto přepravy počítá dovozné.

§ 21.

Zvláštní druhy přeprav.

(1) Použije-li se vozidla na podkladě objednávky k takovým přepravám, při nichž je nezbytnou součástí přepravy zdržení vozidla proto, že vozidla, po případě zařízení přepravce na něm naloženého se používá jako pojízdné prodejny, dílny, laboratoře, skladu, knihovny, chladírny a pod., počítá se

1. a) dovozné za přepravní vzdálenost odpovídající celkovému počtu kilometrů ujetých s nákladem podle sazeb položky 101 nebo 102, a to za ložnou váhu podle sazeb tarifní třídy 1,
2. b) náhrada za jízdy bez nákladu podle ustanovení § 15 odst. 1 písm. b),
3. c) za dobu použití vozidla jako pojízdné prodejny, k účelům výstavním a pod., sníženou o skutečnou dobu jízdy, se počítá náhrada podle sazeb časových (položka 311); trvá-li použití vozidla déle než 24 hodin, odečítá se kromě skutečné doby jízdy za každých 24 hodin 8 hodin na odpočinek;
4. d) náhrada za účast zaměstnanců dopravního podniku při přepravě, a to
   1. 1. za spolujízdu podle § 16 odst. 1,
   2. 2. za dobu uvedenou pod písm. c) podle časových sazeb stanovených položkou 324.

(2) Provede-li se na podkladě objednávky přeprava divadelních rekvisit, hudebních nástrojů, sportovních potřeb nebo podobných druhů nákladů na místo kulturního, sportovního nebo jiného pořadu, kde podle ujednání vozidlo po dobu pořadu čeká a po jeho skončeni přepraví náklad zpět, považuje se doba čekání na místě pořadu od příjezdu až do odjezdu za pohotovost vozidla a počítá se za ni náhrada podle § 34. Ostatní ustanovení o výpočtu přepravného zůstávají nedotčena.

(3) Jsou-li splněny podmínky § 12, poskytne se z dovozného podle odstavců 1 nebo 2 sleva.

(4) Provede-li se přeprava pojízdných zařízení přepravce vlečením motorovým vozidlem dopravního podniku, pokud nejde o přepravu podle § 20 odst. 1 nebo § 26 odst. 7, počítají se náhrady podle toho, jde-li

1. a) o vlečení motorovým vozidlem, na němž se přepravuje náklad, za jehož přepravu se počítá dovozné (vlečení při přepravě).
2. b) vlečení motorovým vozidlem prázdným nebo zatíženým přítěží (vlečení zvláštní jízdou);

náhrada je stanovena položkou 605 za každou tunu váhy vlečeného prostředku a každý kilometr vzdálenosti; o počítání náhrad za jízdy bez nákladu platí přiměřeně ustanovení § 15.

(5) O použití vozidel k účelům alegorickým, reklamním, k odstraňování sněhu a pod. platí ustanovení části třetí (§ 37).