Vyhláška Ústřední národní pojišťovny, kterou se vydává léčebný řád.

Čl. 51.

Trvání nároku na peněžitou pomoc v mateřství; výplata splátek.

(1) Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje nejdříve od 9. týdne před očekávaným porodem (pojištěnkám neschopným práce pro nemoc od skončení této pracovní neschopnosti), a to nejdéle do uplynutí podpůrčí doby v mateřství, která činí:

1. a) u pojištěnek, kterým se nevyplácí mzda (služné, plat, služební požitky) z důvodu mateřství, ode dne uplatnění nároku 18 týdnů;
2. b) u pojištěnek, kterým se vyplácí mzda (služné, plat, služební požitky) z důvodu mateřství, po vyčerpání tohoto nároku, nejdéle 18 týdnů, zkrácených o dobu, po kterou měla pojištěnka z důvodu mateřství nárok na uvedené požitky.

Podpůrčí doba v mateřství nemůže v žádném případě překročiti 18. týden po porodu.

(2) Dávka se vyplácí i za dobu ústavního ošetřování pro porod. Během podpůrčí doby v mateřství se však dávka nevyplácí za dny, ve kterých náleželo pojištěnce nemocenské nebo pojištěnka konala činnost podléhající pojištění; tuto okolnost je pojištěnka povinna oznámit pojišťovně.

(3) Peněžitá pomoc v mateřství se vyplácí ve výši nemocenského bez zvýšení podle § 43 zákona. Ke změnám vyměřovacího základu nastalým po uplatnění nároku se nepřihlíží, s výjimkou případů uvedených v § 36 odst. 3 poslední větě zákona. Ustanovení čl. 45 odst. 3 a 4 platí obdobně.

(4) Splátky pomoci v mateřství se vyplácejí ve lhůtách podle ustanovení čl. 43 odst. 2 na základě poukazu, který obsahuje zejména prohlášení pojištěnky o tom, že nevykonává činnost zakládající pojistnou povinnost; alespoň jednou měsíčně dá si pojištěnka takový poukaz ověřiti ošetřujícím lékařem.

(5) Pojišťovna může požadovati též potvrzení místního národního výboru (§ 221 zákona) o tom, že pojištěnka nevykonává žádnou činnost, zakládající pojistnou povinnost, nebo — jde-li o zaměstnankyni (spolupracující členku rodiny) — potvrzení posledního zaměstnavatele (osoby samostatně výdělečně činné) o této skutečnosti; jestliže pojištěnka přesídlila do jiného okresu, než ve kterém má sídlo zaměstnavatel (osoba samostatně výdělečně činná), nevyžaduje pojišťovna potvrzení zaměstnavatele (osoby samostatně výdělečně činné).

Čl. 52.

Podpory při ošetřování zaměstnanců.

(1) Rodinným příslušníkům zaměstnanců, kteří mají pro pracovní neschopnost nárok na nemocenské, náleží podpora (výživné) při ústavním ošetřování pojištěnce.

(2) Podpora se rovná nemocenskému, na které by měl pojištěnec nárok při pracovní neschopnosti i s případným zvýšením podle § 43 zákona; přitom se doba ústavního ošetřování klade na roveň době pracovní neschopnosti.

(3) Nemá-li ošetřovaný pojištěnec (odstavec 1) oprávněných rodinných příslušníků, náleží mu podpora (kapesné) ve výši poloviny nemocenského při splnění ostatních předpokladů, uvedených v odstavci 1, které by příslušelo rodinným příslušníkům podle předchozího ustanovení, nejvýše však Kčs 20.—. Kapesné se zvyšuje obdobně podle § 43 zákona nejvýše na Kčs 22.—, po případě na Kčs 23.—.

(4) Podpora se poskytuje ode dne a po dobu, po kterou by pojištěnci náleželo nemocenské. Pojištěnce se však podpora nevyplácí za dobu, za kterou jí náleží peněžitá pomoc v mateřství.

(5) Splátky této podpory se vyplácejí ve lhůtách podle ustanovení čl. 43 odst. 2 na předkládaná (zasílaná) potvrzení o trvání a době ústavního ošetřování.

(6) Dávka podle odstavce 1 náleží oprávněným rodinným příslušníkům společně. Při vybírání dávek platí ustanovení čl. 43 odst. 1. Pojišťovna je oprávněna vyplatiti je kterémukoliv z příslušníků.

Čl. 53.

Příspěvky při ošetřování osob samostatně výdělečně činných.

(1) Po dobu, po kterou jsou osoby samostatně výdělečně činné nebo spolupracující členové jejich rodin ošetřováni v ústavech podle § 28 zákona, může pojišťovna poskytnouti jejich oprávněným rodinným příslušníkům příspěvek podle obdoby čl. 52 odst. 1 v případech hodných zvláštního zřetele a s ohledem na sociální a hospodářské poměry rodiny. Za případy tohoto druhu jest pokládati zejména případy, u nichž jde:

1. a) o ústavní ošetřování pro tuberkulosu;
2. b) o zastavení provozu podniku pro nemoc provozovatele;
3. c) je-li rodina dlouhotrvající nemocí ošetřované osoby hospodářsky vyčerpána;
4. d) je-li výživa rodinných příslušníků z jiných důvodů ohrožena (§ 37 odst. 1 zákona).

(2) Příspěvek podle odstavce 1 se poskytuje zpravidla do výše nemocenského, které by v tom případě příslušelo při pracovní neschopnosti i s případným zvýšením podle § 43 zákona.

(3) Nemá-li osoba samostatně výdělečně činná oprávněných rodinných příslušníků, příspěvek se neposkytuje.

(4) Ustanovení čl. 52 odst. 4 až 6 platí obdobně.

Čl. 54.

Podpory při zvláštní léčebné péči zaměstnanců.

(1) Je-li zaměstnanci, který by měl při pracovní neschopnosti nárok na nemocenské, poskytována zvláštní léčebná péče podle čl. 35 odst. 2 nebo 3, poskytuje pojišťovna jeho rodinným příslušníkům podporu (výživné) ve výši plného nemocenského s případným zvýšením podle § 43 zákona, jestliže při tomto léčení nemá nárok na plat z důvodu dovolené nebo z důvodu nemoci.

(2) Nemá-li zaměstnanec uvedený v odstavci 1 rodinných příslušníků, náleží mu podpora (kapesné) podle ustanovení čl. 52 odst. 3.

(3) Ustanovení čl. 52 odst. 4 až 6 platí obdobně.

Čl. 55.

Příspěvky při zvláštní léčebné péči osob samostatně výdělečně činných.

(1) Ustanovení čl. 54 odst. 1 a 3 platí přiměřeně pro příspěvky při zvláštní léčebné péči osob samostatně výdělečně činných nebo spolupracujících členů jejich rodin s tím omezením, že je lze poskytnouti jen v případech zvláštního zřetele hodných.

(2) O tento příspěvek nutno žádati s udáním důvodů současně s návrhem na povolení zvláštní léčebné péče.

Čl. 56.

Všeobecné podmínky pro výpomoc.

(1) Pojištěncům (rodinným příslušníkům), postiženým některou sociální chorobou, může pojišťovna poskytnouti zvláštní jednorázovou nebo opětující se peněžitou výpomoc podle čl. 57 až 59, jestliže nepříznivé poměry jejich nebo osob, povinných podle zákona je živiti, brání úspěšnému jejich léčení nebo znemožňují řádnou výživu jejich a osob odkázaných na ně svou výživou.

(2) O poskytnutí této výpomoci rozhoduje pojišťovna podle okolností jednotlivého případu, přihlížejíc ke zdravotním, sociálním a hospodářským poměrům nemocného a jeho rodiny.

(3) Za sociální chorobu se považuje tuberkulosa, po případě další choroby, které budou uvedeny ve vyhlášce Ústřední národní pojišťovny.

(4) Ústřední národní pojišťovna vydá po dohodě s jednotnou odborovou organisací směrnice, v nichž stanoví podrobnější podmínky o poskytování zvláštní výpomoci.

Čl. 57.

Rodinná podpora při ústavním ošetřování (zvláštní léčebné péči, isolaci).

(1) Zaměstnanci (§ 3 zákona), který má rodinné příslušníky, lze při ústavním ošetřování (zvláštní léčebné péči, isolaci) pro sociální chorobu poskytovati rodinnou podporu, zejména nedosahuje-li příjem rodiny existenčního minima.

(2) Rodinnou podporu podle odstavce 1 lze poskytovati i po vyčerpání podpůrčí doby nebo u zaměstnanců podle § 7 zákona po skončení nároku na plat.

(3) Důchodcům, kteří mají rodinné příslušníky, lze poskytovati rodinnou podporu jen v případech zvláštního zřetele hodných, zejména nedosahuje-li jejich důchod existenčního minima.

(4) Osobám samostatně výdělečně činným a spolupracujícím členům jejich rodin, mají-li rodinné příslušníky, lze poskytovat rodinnou podporu v případech zvláštního zřetele hodných podle obdobných zásad, jako jest uvedeno v odstavci 1.

Čl. 58.

Příspěvek při ústavním ošetřování (zvláštní léčebné péči, isolaci).

(1) Zaměstnanci (§ 3 zákona), který nemá rodinné příslušníky, lze při ústavním ošetřování (zvláštní léčebné péči, isolaci) pro sociální chorobu poskytovati po vyčerpání podpůrčí doby nebo u zaměstnanců podle § 7 zákona po skončení nároku na plat příspěvek ve výši podle čl. 52 odst. 3 po odečtení jeho celkového příjmu ze všech pramenů.

(2) Jde-li o případ zvláštního zřetele hodný, zejména s ohledem na zvýšená vydání nemocného zaměstnance, lze příspěvek podle odstavce 1 přiměřeně zvýšiti.

(3) Je-li v ústavu ošetřován (isolován) pro sociální chorobu rodinný příslušník zaměstnance, může mu pojišťovna poskytnouti v případech zvláštního zřetele hodných příspěvek ve výší podle čl. 52 odst. 3.

(4) Osobám samostatně výdělečně činným (spolupracujícím členům jejich rodin) lze poskytnouti příspěvek v případech hodných zvláštního zřetele za předpokladů podle odstavce 1; jejich rodinným příslušníkům lze poskytnouti tento příspěvek za předpokladů odstavce 2.

Čl. 59.

Podpora při mimoústavním ošetřování (isolaci).

(1) K úhradě zvýšených výloh spojených s mimoústavním ošetřováním nebo mimoústavní isolací osoby nemocné sociální chorobou, lze poskytnouti buď jednorázovou nebo opakující se (pravidelnou) podporu.

(2) Jednorázová podpora se poskytuje k úhradě přechodných zvýšených výloh (na př. na samostatné lůžko nebo jiná zařízení pro nemocného, na nejnutnější vybavení do ústavního ošetřování a pod.).

(3) Opakující se (pravidelnou) podporu lze poskytovati za účelem úhrady zvýšených výloh ošetřování mimo ústav a zlepšení výživy nemocného.

Čl. 60.

Podmínky pro poskytnutí dávky.

(1) Není-li v obvodě pojišťovny zajištěno poskytování výpomoci v rodině jako věcné dávky, může pojišťovna místo ní poskytovati peněžitou náhradu v částce Kčs 30.— denně s případným zvýšením.

(2) O podmínkách pro poskytnutí dávky platí ustanovení čl. 41.

Čl. 61.

Výplata náhrady.

(1) Jednotlivé splátky peněžité náhrady za výpomoc v rodině se vyplácejí ve lhůtách uvedených v ustanovení čl. 43 odst. 2 po předložení předepsaného tiskopisu potvrzeného způsobem uvedeným v čl. 41 odst. 4, který pojištěnka (rodinná příslušnice) pravidelně předkládá (zasílá).

(2) Náhrada za výpomoc v rodině se poskytuje nejdříve od 15. dne po tom, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující její poskytnutí nebo od pozdějšího dne, kdy byla podána žádost o dávku u pojišťovny způsobem stanoveným v čl. 41; jestliže podmínky náhrady byly splněny již dříve, než byl nárok takto uplatněn, lze vyplatiti náhradu nejdéle za dobu 14 dnů před uplatněním.

(3) Výplata se zastaví, zanikla-li některá z podmínek pro poskytnutí této dávky podle čl. 41.

Čl. 62.

Pohřebné za pojištěnce.

(1) Uplatňuje-li nárok na pohřebné pozůstalý, předloží pojišťovně vedle dokladu o úmrtí též doklad o tom, že vypravil pohřeb, a prohlášení, v jakém příbuzenském poměru byl k zemřelému. Obstaral-li pohřeb pohřební ústav na základě smlouvy, uzavřené s pojištěncem, pokládá se za vypravení pohřbu, když pozůstalí obstarali ostatní záležitosti, související s pohřbem. Pohřebné pro pozůstalé činí Kčs 5000.—.

(2) Uplatňuje-li nárok jiná osoba fysická nebo právnická, předloží pojišťovně vedle dokladů o úmrtí též doklad o tom, že svým nákladem obstarala pohřeb, a doklad o výši tohoto nákladu, jakož i prohlášení o tom, že k takovému obstarání nebyla povinna podle smlouvy ani podle zákona. Pohřebné se v tomto případě vyplatí jen do výše skutečných výloh za vypravení pohřbu, nejvýše však v částce Kčs 2500.—.

(3) Jestliže výlohy pohřbu podle odstavce 2 činily méně než Kčs 2500.—, vyplatí se oprávněnému pozůstalému (v pořadí podle § 49 odst. 1 věty druhé zákona) případný rozdíl mezi částkou Kčs 2500.— a nižšími výlohami za vypravení pohřbu, které byly nahrazeny třetí osobě podle odstavce 2. Pozůstalý obdrží částku Kčs 2500.— celou, jestliže náklady za vypravení pohřbu nesla osoba třetí, která k tomu byla povinna podle smlouvy nebo zákona a která nemá nárok na pohřebné podle odstavce 2. V těchto případech předloží pozůstalý doklad o tom, že žil s pojištěncem v době jeho úmrtí ve společné domácnosti.

(4) Nárok na pohřebné se uplatňuje na tiskopise, předepsaném pojišťovnou.

(5) Nemá-li osoba, která uplatňuje nárok na pohřebné za důchodce doklad o tom, že zemřelý pobíral důchod, zjistí pojišťovna tuto okolnost sama. Jde-li o nezaměstnaného, jest předložiti potvrzení, že nezaměstnaný požíval do dne úmrtí podporu v nezaměstnanosti.

Čl. 63.

Pohřebné za rodinné příslušníky.

(1) Při úmrtí rodinného příslušníka má nárok na pohřebné pojištěnec, vypravil-li pohřeb. Ustanovení čl. 62 odst. 4 platí obdobně.

(2) Při uplatnění nároku předloží pojištěnec potvrzení místního národního výboru o tom, že jsou splněny podmínky § 54 zákona, a prohlášení, že vypravil pohřeb.

(3) Byl-li zemřelý rodinný příslušník mladší dvou let, poskytuje se pohřebné v částce Kčs 500.—, byl-li mladší čtrnácti let, v částce Kčs 1000.—, jinak v částce Kčs 1300.—; šlo-li o zemřelou manželku (manžela) nebo družku (druha), činí pohřebné Kčs 1500.— (§ 49 odst. 3 zákona).

(4) Ustanovení čl. 62 odst. 5 platí obdobně.