Platné znění

Vyhláška báňského hejtmanství v Praze o zabezpečení hnědouhelných dolů proti ohňům a výbuchům.

707.

VYHLÁŠKA

báňského hejtmanství v Praze

ze dne 2. prosince 1950

o zabezpečení hnědouhelných dolů proti ohňům a výbuchům.

Báňské hejtmanství v Praze vydává podle § 3 odst. 2 a 4 zákona č. 57/1928 Sb., o zařízení a působnosti báňských úřadů, tyto předpisy o zabezpečení hnědouhelných dolů proti ohňům a výbuchům.

  1. I. Ustanovení všeobecná.
    1. A. Rozsah platnosti.

      § 1.

      Odkaz § 1.

      (1) Tato vyhláška platí v plném znění pro všechny hnědouhelné doly v Čechách nebo jejich části, které zařadí revírní báňský úřad do II. nebo III. třídy nebezpečí (§§ 2 a 3).

      (2) Pro ostatní hnědouhelné hlubinné doly nebo jejich části, které jsou zařazeny do I. třídy nebezpečí, platí tato vyhláška s výjimkou ustanovení § 117 a ustanovení daných výslovně jen pro II. nebo III. třídu nebezpečí, pokud revírní báňský úřad neuzná za nutné, aby některé z uvedených ustanovení bylo zachováváno také v určitém dole I. třídy nebezpečí.

      (3) Pro hnědouhelné lomy, pokud mají, též hlubinná díla, platí obdobně ustanovení odstavce 2.

      (4) Pro hnědouhelné lomy, na které se nevztahuje odstavec 3, jakož i pro samostatné povrchové pomocné závody hnědouhelných dolů a lomů, pokud jsou podrobeny dozoru báňských úřadů, platí přiměřeně ustanovení §§ 49, 54 až 59, 64 až 69, 77, 78, 112, 113, 115, 160 [odst. 1, č. 1, písm. b)], 164, 165 [s výjimkou odst. 1 písm. a) a c)], 166, 167 [s výjimkou písm. c) a e)] a 172 až 175 této vyhlášky.

      (5) Závodní je povinen trvalou a dobře čitelnou vývěskou v místnosti pro dozorce a v zápisně uvědomiti zaměstnance o tom, jak je závod nebo jeho část podle této vyhlášky zařazen a která její ustanovení se naň vztahují. Vzor vývěsky je na příloze 1.

    1. B. Zařazení hlubinných dolů do tříd nebezpečí.

      § 2.

      Odkaz § 2.

      (1) Revírní báňský úřad zařadí podle stupně nebezpečí každý hlubinný důl do jedné ze tří tříd nebezpečí, označených římskými číslicemi.

      (2) Při stanovení třídy nebezpečí přihlíží revírní báňský úřad k těmto okolnostem:

      1. a) v jakém množství a jakým způsobem (zda stejnoměrně nebo nepravidelně a náhle) se v dole vyvinuje methan;
      2. b) do jaké míry je uhlí náchylné k samovznícení a do jaké míry je nebezpečné ohni (počet a rychlost průběhu ohňů a vlastnosti požárních plynů);
      3. c) v jakém množství se v dole tvoří uhelný prach a jak je nebezpečný (rozviřitelnost, vznětlivost a způsobilost přenášeti výbuch).

      § 3.

      Odkaz § 3.

      Zařazení jednotlivých částí téhož dolu do různých tříd nebezpečí je přípustné výjimečně jen tehdy, tvoří-li tyto části s hlediska větrání, těžby a pravidelné chůze mužstva samostatné provozní celky.

    1. C. Úvodní díla.

      § 4.

      Odkaz § 4.

      (1) Každý hnědouhelný hlubinný důl musí míti nejméně dvě schůdná úvodní díla, oddělená celinou, zajištěnou proti každému nebezpečí. Používá-li se těchto úvodních děl jako vtažných a výdušných větrních cest, musí býti od sebe tak vzdálena nebo tak zajištěna, aby podle zkušeností nemohly větry mezi nimi pronikati horninou.

      (2) Revírní báňský úřad můře výjimečně povoliti přechodné provozování dolu s jedním schůdným úvodním dílem, mají-li všechny provozní oddíly dobře schůdné spojení se sousedním dolem.

      (3) Revírní báňský úřad může dále výjimečně povoliti přechodné provozování dolu s jedním schůdným úvodním dílem, je-li toto úvodní dílo rozděleno větrní přehradou na dvě dokonale oddělené větrní zátyně a je-li vtažná zátyň opatřena jízdním zařízením, vyhovujícím předpisům o jízdě na laně.

      § 5.

      Odkaz § 5.

      (1) Každé vtažné úvodní dílo a všechny jeho spoje s povrchem musí míti u svého ústí na povrch ohnivzdornou, snadno přístupnou a lehce ovladatelnou uzávěru (poklop).

      (2) Použivatelnost a ovladatelnost uzávěr (poklopů) musí býti aspoň jednou za čtvrt roku zkoušena a výsledky zkoušek zaznamenány do požární knihy [§ 161 písm. d)].

      (3) K těsnému uzavření vtažných úvodních děl musí býti po ruce zásoba těsnicích hmot v takovém množství, aby uzávěra mohla jimi býti spolehlivě utěsněna. Obdobně musí býti pohotově těsnicí hmoty pro utěsnění uzávěr (dveří) všech ostatních spojů s povrchem, ústících do jámy pod poklopem, pokud nejsou stále těsně uzavřeny.

      (4) Všechny jiné otvory do vtažných úvodních děl (na př. pro potrubí, kabely a j.) nesmí býti ponechávány otevřené, nýbrž musí se ihned po upotřebení (položení potrubí, kabelů a pod.) řádně uzavříti.

      (5) Pokud vtažná úvodní díla neslouží těžbě nebo jízdě mužstva, musí býti zabezpečena trvalou ohnivzdornou ohradou přiměřené výšky. Dveře ohrady smějí být bez klíče otvíratelné pouze zevnitř.

      (6) Musí býti postaráno o to, aby při uzavření vtažného úvodního díla byl zajištěn jiný průchod pro vtažné větry a pro mužstvo, vyúsťující na takovém místě a v takové vzdálenosti, aby požární plyny nemohly tímto průchodem vniknouti do dolu. Výjimka z tohoto ustanovení je přípustna jen tehdy, je-li pro případ uzavření vtažného úvodního díla zajištěn výjezd mužstva jinak.

      § 6.

      Odkaz § 6.

      (1) Každá jáma musí být opatřena lezním oddělením.

      (2) Revírní báňský úřad může v odůvodněných případech povoliti výjimku.

      § 7.

      Odkaz § 7.

      (1) K pravidelné jízdě mužstva musí se používati vtažných jam.

      (2) Výdušných jam nebo hlavních výdušných chodeb smí se k pravidelné jízdě výjimečně používati jen tehdy, má-li mužstvo dostatečnou příležitost dostati se při výskytu nedýchatelných plynů rychle z výdušného větrního proudu do neohrožených nebo vztažných větrů a těmi na povrch. Tuto výjimku povoluje revírní báňský úřad.

    1. D. Vztahy k sousedním dolům.

      § 8.

      Odkaz § 8.

      (1) Každý hnědouhelný hlubinný důl musí míti své vlastní vtažné a výdušné úvodní dílo.

      (2) Revírní báňský úřad může výjimečně povoliti, aby dva samostatné doly používaly společně jedné vtažné nebo výdušné větrní jámy, jsou-li splněny tyto podmínky:

      1. a) Výdušný proud každého z obou dolů nesmí trvale vykazovati více než 0.3% methanu,
      2. b) Musí býti zajištěna bezpečnost proti přenosu výbuchu z jednoho dolu do druhého, a to zřízením vodních nebo prachových uzávěr v nárazištích společných jam a ve všech místech, kde se výdušné proudy spojují.
      3. c) Každý větrní proud vyúsťující ze společné větrní jámy nebo vúsťující do ní musí se dáti při požáru nebo po výbuchu bez nebezpečí a rychle uzavříti z dýchatelného větrního proudu ohnivzdornými kouřovými dveřmi.

      (3) Mají-li dva doly míti společnou větrní jámu, musí závodní těchto dolů předložiti revírnímu báňskému úřadu společným podáním k přezkoušení údaje o množství větrů, které bude společnou jamou pro každý důl přicházeti nebo z něho odcházeti, jakož i návrh opatření pro možnost regulace množství větrů přicházejících nebo odcházejících z každého dolu, a dále návrh opatření, která každý závod je povinen provésti v případě výbuchu nebo vzniku nebezpečného ohně na svém dole vzhledem ke společnému používání jedné větrní jámy.

      (4) Závodní dolů, používajících společně jedné větrní jámy jsou povinni vyrozumívati se navzájem ihned o změnách větrních poměrů a o všech příhodách ve svém dole, které by mohly míti vliv na větrání a složení větrů druhého dolu. Je-li již předem známo, že takové změny nastanou, nutno je oznámiti předem a včas.

      § 9.

      Odkaz § 9.

      K rubání ve vzdáleností menší než 40 m od společné hranice dvou sousedících dolů je potřebí povolení revírního báňského úřadu. Proto se musí tomuto úřadu oznámiti, jakmile se díla jednoho dolu přiblíží na vzdálenost 40 m k hranici dolu druhého.

  1. II. Větrání.

    § 10.

    Odkaz § 10.

    (1) Při opatřování, vedení a rozdělování větrů, jakož i při větrání jednotlivých důlních děl musí se přihlédnouti nejen k pravidelné potřebě čerstvého vzduchu pro osazenstvo, k nutnosti rozředění třaskavých nebo nedýchatelných větrů na neškodnou míru, k potřebnému ochlazení příliš oteplených větrů a k zamezení případného pronikání kouře z ohňů proti větrům, nýbrž i k zamezení vzniku ohňů.

    (2) Bez povolení revírního báňského úřadu nesmí se podtlak u hlavního větráku (větrníku) trvale zvětšiti o více než 20% dosavadního podtlaku.

    1. A. Opatřování větrů.

      Způsob opatřování.

      § 11.

      Odkaz § 11.

      (1) Větrní proud potřebný pro důl musí se opatřovati umělým ssacím větráním.

      (2) Revírní báňský úřad může výjimečně povoliti přirozené větrání

      § 12.

      Odkaz § 12.

      (1) V místnosti větrákového motoru musí být blízko vyústění výdušného proudu na dobře chráněném a snadno přístupném místě zabudován vhodný měřič podtlaku. U dolů III. třídy nebezpečí musí být tento měřič zařízen na samočinné zapisování. Diagramy podtlaku s označením dnů, na které se vztahují, musí býti uschovávány aspoň po 6 měsíců.

      (2) Na hlavní větráky u dolů II. a III. třídy nebezpečí musí se nepřetržitě dohlížeti. Stálý dozor může odpadnouti, je-li učiněno opatření, aby se závodní ihned dozvěděl o zastavení větráku při poruše.

      (3) Hlavní větráky, zejména lopatková kola a rozptylovače, musí býti prohlíženy jednou za rok. Zjistí-li se při tom větší nahromadění nečistot, je nutno je odstraniti.

      § 13.

      Odkaz § 13.

      Hlavní větráky dolů musí býti tak výkonné, aby se předepsané nejmenší množství větrů (§ 15) dalo v případě potřeby zvýšiti, a to u dolů III. třídy nebezpečí až o 25%.

      § 14.

      Odkaz § 14.

      Není-li v záloze další větrák nebo motor, musí býti v případě delší opravy hlavního větráku nebo jeho motoru zařízen okamžitý výjezd mužstva z jámy. Zastaví-li se hlavní větrák pro poruchu elektrického proudu, rozhodne závodní — přihlížeje k předpokládanému trvání poruchy a k ohrožení osazenstva dolu — o tom, má-li být zařízen výjezd mužstva z jámy nebo opuštění některých tím ohrožených pracovišť.

      Množství větrů.

      § 15.

      Odkaz § 15.

      (1) Hlavní výdušný proud (celého dolu) musí být tak silný, aby připadalo na muže v nejsilněji obsazené směně:

      1. a) u dolů I. třídy nebezpečí aspoň 4 m3 větrů za minutu,
      2. b) u dolů II. třídy nebezpečí aspoň 6 m3 větrů za minutu,
      3. c) u dolů III. třídy nebezpečí aspoň 7 m3 větrů za minutu.

      (2) Při tom musí být vyhověno ustanovením § 16.

      (3) Jestliže větrání dolu vyhovuje ustanovením § 16, může revírní báňský úřad povoliti úlevu z předpisu odstavce 1.

      § 16.

      Odkaz § 16.

      (1) Větrání každého dolu musí být upraveno tak, aby

      1. a) obsah methanu v dílčích výdušných proudech (jednotlivých větrních oddělení) nepřesahoval 1% při vyřizování a 1/2% po zahájení rubání,
      2. b) teplota větrů přivedených do pracovišť nepřesahovala na vlhkém teploměru 30° C,
      3. c) každý dílčí výdušný proud obsahoval nejméně 19 objemových procent kyslíku.

      (2) Výjimky z ustanovení odstavce 1, písm. b) povoluje revírní báňský úřad.

      § 17.

      Odkaz § 17.

      Ustanovení § 15, odst. 1 platí i pro stanovení množství větrů v každém větrním oddělení. Množství větrů jednotlivých větrních oddělení lze však snížiti až na 2 m3 na muže za minutu u dolů I. třídy a na 3 m3 na muže za minutu u dolů II. a III. třídy nebezpečí, pokud po tomto snížení není ve výdušném proudu za posledním pracovištěm methan v množství 1% při vyřizování a ½% při rubání.

      Měření a rozbory větrů.

      § 18.

      Odkaz § 18.

      (1) Za účelem posouzení, zda větrání vyhovuje předpisům §§ 15 až 17, musí se prováděti pravidelné měření množství a teploty větrů, jakož i rozbory vzorků větrů, a zaznamenávati podtlak u hlavního větráku a barometrický tlak, podle těchto předpisů:

      1. a) Množství větrů a jejich rozdělení v dole musí se zjišťovati u dolů I. třídy nebezpečí jednou za půl roku, u dolů II. a III. třídy nebezpečí jednou za měsíc.
      2. b) Rozbory výdušných proudů musí se prováděti u dolů I. třídy nebezpečí jednou za půl roku a to jen, pokud jde o hlavní výdušný proud, u dolů II. třídy nebezpečí jednou za půl roku a u dolů III. třídy nebezpečí jednou za čtvrt roku, a to v obou posledních případech jak z hlavního, tak z dílčích výdušných proudů. Každý vzorek budiž vzat co možná stejnoměrně z celého výdušného průřezů. Rozbor musí zahrnovati stanovení kyslíku, kysličníků uhelnatého a uhličitého a methanu, při čemž se má kysličník uhelnatý stanoviti na tisíciny objemového procenta a ostatní složky na desetiny objemového procenta.
      3. c) Teplota výdušných proudů (hlavních i dílčích) musí se zjišťovati v těchže obdobích jako množství, větrů.
      4. d) Barometrický tlak se musí odečítati a zaznamenávati denně, pokud na dole není samočinně zapisující tlakoměr. Je-li takový tlakoměr na dole, je nutno barogramy uschovávati po dobu aspoň 6 měsíců. V tom případě odečítá a zaznamenává se barometrický tlak v těchže obdobích jako množství větrů.
      5. e) Podtlak hlavního větráku se musí zjišťovati a zaznamenávati v těchže obdobích jako množství větrů.

      (2) Výsledky měření a rozborů větrů se musí zapisovati do knihy o měření a rozborech větrů podle vzoru příl. 2 [§ 161 písm. a)] a ponechávali spolu s diagramem podtlaku a barogramy pro revírní báňský úřad k nahlédnutí.

    1. B. Rozdělení a vedení větrů.

      § 19.

      Odkaz § 19.

      (1) Rozdělení a vedení větrů v dole má vyhovovati jednak základnímu požadavku, aby všechna důlní díla byla ovětrávána dostatečným množstvím větrů (§§ 15 a 17) při co nejmenším podtlaku u hlavních větráků, jednak zvláštním požadavkům, pokud jde o rozředění třaskavých nebo nedýchatelných větrů na neškodnou směs, snížení příliš velkých teplot větrů a zamezení samovznícení uhlí.

      (2) Pokud tato vyhláška nepřipouští větrání bez větracího zařízení (větrání difusí) nebo zvláštní větrání, musí být důlní díla větrána průchodním větrním proudem, který je vzbuzován hlavním větrákem nebo přirozeným tahem a vane od vtažného ústí dolu k jeho výdušnému ústí otevřenými důlními díly bez zvláštních pomocných zařízení (§ 30 odst. 1 a 2).

      1. 1. Docílení dostatečného množství větrů.

        Dělení větrního proudu.

        § 20.

        Odkaz § 20.

        (1) Větrní proud se musí děliti tak, aby bylo v dole zařízeno co nejvíce samostatných vědních oddělení.

        (2) Samostatným větrním oddělením rozumí se část dolu, větraná dílčím proudem, jehož vtažné větry se berou z čerstvého větrního proudu a jehož výdušné větry se odvádějí tak, aby jimi nebyla zasažena žádná další pracoviště (nejvýše jen přechodné práce menšího rozsahu, jako opravy, čištění a pod.).

        (3) Všechna spojení mezi samostatnými větrními odděleními třeba uzavříti hrázemi a, třeba-li udržovati spojení ve stavu sjízdném, nejméně dvěma hrázovými (větrními) dveřmi, proti sobě zavíratelnými (s výjimkou šípových dveří) a samočinně se zavírajícími i z krajní polohy. Stejně třeba uzavříti krátká spoje mezi vtažným a výdušným proudem samostatného větrního oddělení, může-li krátké spojení mezi nimi ohrožovati větrání větrního oddělení nebo celého dolu.

        (4) Pro dřevěná dveřní křídla hrázových dveří je užiti fošen, pokud možno prostých suků. Veřeje musí býti pevnější než dveře. Dveře musí na ně všude přesně dosedati plochou, u dveří obvyklé velikosti nejméně 5 cm širokou. Jsou-li dveře ve společné hrázi, musí býti od sebe tak vzdáleny, aby jedny z nich zůstaly vždy uzavřeny.

        (5) Mají-li hráze nebo hrázové dveře otvory pro převádění částí větrů, musí býti tyto otvory s obou stran opatřeny samočinnými záklopkami.

        § 21.

        Odkaz § 21.

        (1) Počet samostatných větrních oddělení musí být takový, aby v žádném z nich nebylo zaměstnáváno více než 100 lidí a aby větry přiváděné do každého předku byly dobře dýchatelné.

        (2) Revírní báňský úřad může v případech naléhavé provozní potřeby výjimečně povoliti, aby ve větrním oddělení bylo zaměstnáno více než 100 lidí, je-li postaráno o to, aby účinky případného výbuchu byly uvnitř větrního oddělení omezeny vodními nebo prachovými uzávěrami (§ 117) na menší úseky.

        Větrní cesty a jejich průřezy.

        § 22.

        Odkaz § 22.

        (1) Užitečné (nezastavěné) průřezy větrních cest musí býti tak velké, aby větrání dolu vyhovovalo ustanovením §§ 15 až 17 a aby rychlost větrů nikde nepřekračovala mez stanovenou v § 23.

        (2) Větrní cesty hlavních větrních proudů, t. j. takových, které vedou větry více samostatných větrních oddělení, a větrní cesty jednotlivých samostatných větrních oddělení musí míti nezastavěný průřez nejméně 2 m2. ostatní větrní cesty nezastavěný průřez nejméně 1 m2. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na větrní vrty.

        (3) U chodeb, jichž se často používá k chůzi nebo jízdě mužstva a k těžbě, musí se odečísti průřez vozíku od průřezu chodby.

        (4) Zvláště výdušné chodby, jimiž procházejí větry ze základních pásových chodeb při pruhovém dobývání, musí býti včas přibírány a nesmějí být zaplňovány odkládanými hmotami a odstavovanými vozíky, aby poskytovaly průchod odcházejícím větrům.

        (5) při ražení chodeb musí se dbáti, aby pokud možno ve stropu chodeb nevznikaly dutiny a chodby neměly ostré úhly a ohyby. Dutiny, jimž nebylo možno zabrániti, je třeba ihned zapažiti.

        Rychlost větrů.

        § 23.

        Odkaz § 23.

        (1) Rychlost větrů nesmí, překročiti 6 m za vteřinu. Jedině u větrních jam a zátyní, jakož i u výdušných chodeb, které slouží jen k průchodu větrů a jimiž se projíždí nebo prochází jen zřídka, může rychlost větrů obnášeti až 10 m za vteřinu.

        (2) Ustanovení předchozího odstavce se nevztahuje na větrní vrty.

        Zamezní ztrát větrů.

        § 24.

        Odkaz § 24.

        Všechna díla spojující hlavní větrní cesty téhož větrního oddělení musí býti uzavřena řádnými dveřmi nebo jinými uzávěrami, a to v takovém počtu a provedení, aby nebylo ohroženo větrání pracovišť (§ 37).

        Zařízení k oddělení a regulaci větrů.

        § 25.

        Odkaz § 25.

        (1) Větrní dveře, přepážky, zásuvky a pod. musí býti provedeny tak, aby řádně těsnily.

        (2) Větrní dveře se musí samočinně zavírati i z krajní polohy. Nepoužívané dveře se musí vyvěsiti. Kde se častěji projíždí nebo prochází větrními dveřmi, musí se postaviti více dveří v takových vzdálenostech, aby nejméně jedny zůstaly vždy uzavřeny.

        § 26.

        Odkaz § 26.

        (1) Větrní dveře, které při soustředném (centrálním) větrání oddělují mezi podvojnými jamami (vtažnou a výdušnou) hlavní vtažný větrní proud od hlavního výdušného větrního proudu, musí být provedeny jako isolační dveře. Isolační dveře musí býti tak pevné, aby odolaly statickému přetlaku nejméně 10 atmosfér, musí řádně těsniti (§ 20 odst. 4) a zabrániti Síření ohně. Musí míti ohnivzdorné veřeje a železná křídla a nesmí zůstávati otevřeny.

        (2) Vždy musí býti postaveny aspoň dvoje isolační dveře, proti sobě zavíratelné a samočinně se zavírající.

        (3) Chodby po obou stranách isolačních dveří musí býti vyzděny aspoň do vzdálenosti 2 m.

        Uzavření trvale nepoužívaných děl.

        § 27.

        Odkaz § 27.

        Aby se omezily ztráty větrů a zamezilo se jejich oteplování, musí býti díla a úseky, vyřazené trvale z používání, těsně uzavřeny.

        Zákaz předčasné přípravy.

        § 28.

        Odkaz § 28.

        Chodby k vyřizování porubního pole nesmí se raziti dříve, než je jich zapotřebí.

        Omezení ražení podvojných chodeb.

        § 29.

        Odkaz § 29.

        Podvojné chodby smějí býti raženy jen, pokud to je z provozních nebo bezpečnostních důvodů nutné.

        Zvláštní větrání.

        § 30.

        Odkaz § 30.

        (1) Větrání větrními přehradami nebo větračkami (lutnami) vsazenými do dřevěné uzávěry (peření) bez pomocného větráku — t. j. silou hlavního větráku — musí býti co nejvíce omezeno.

        (2) Při větrání Větračkami s pomocnými větráky nebo duvkami musí se dbáti těchto pravidel:

        1. a) Foukací větračky musí bytí na svém ssacím konci zahnuty proti čerstvým větrům, ssací větračky na svém foukacím konci pak po větrech, a to vždy nejméně na délku 3 m.
        2. b) Větračky musí být řádně utěsněny.
        3. c) Smáčknuté, zborcené nebo děravé větračky musí být včas opraveny.
        4. d) Větračky musí dosahovati až do pracovních předků.
        5. e) Plátěných větraček smí se používati pouze pro foukací část větrání a jen na kratší vzdálenost.

        (3) Větrání předků výlučně stlačeným vzduchem není dovoleno.

        Zvýšení podtlaku u hlavního větráku.

        § 31.

        Odkaz § 31.

        Nelze-li dosáhnouti potřebného zvětšení množství větrů v dole prostředky uvedenými v §§ 20 až 30, smí se zvětšit podtlak u hlavního větráku výdušné jámy (§ 10 odst. 2). Vlastní zvýšení podtlaku nesmí se pak prováděti náhle a najednou, nýbrž pozvolna a postupně.

      1. 2. Rozředění a zneškodnění plynů.

        Uzavření stařin a nevětraných děl.

        § 32.

        Odkaz § 32.

        (1) Stařiny vyrubaných polí musí se uzavříti hrázemi, aby se zabránilo náhlému výronu většího množství třaskavých nebo nedýchatelných plynů do otevřených důlních děl.

        (2) Díla, která nejsou dostatečně větrána, musí být v příchodní chodbě zřetelně označena pevným pažinovým křížem. Přístup do takto uzavřených děl je zakázán.

        Předvrtávání.

        § 33.

        Odkaz § 33.

        Razí-li se chodby pod stařinami nebo blíží-li se k uzavřeným starým porubům, závalům nebo starým chodbám, jakož i místům, kde se dají očekávati náhlé výrony plynů (na př. v blízkosti slojových poruch a pod.), musí se předvrtávati.

        Přímé odvádění větrů s nedýchatelnými plyny.

        § 34.

        Odkaz § 34.

        (1) Mají-li se s větrním proudem odváděti také větry z požářišť, pokud nebyly rozředěny na neškodnou směs, musí se průchodní větrní proud odváděti přímo do takových výdušných chodeb, ze kterých se nemůže dostati na žádné pracoviště.

        (2) Stejné opatření je nutno učiniti u všech průchodních větrních proudů, do kterých se dostaly nedýchatelné nebo třaskavé plyny, pokud nebyly rozředěny na neškodnou směs.

        (3) Nejsou-li opatření podle odstavců 1 a 2 proveditelná, je nutno odvolati osádky z ohrožených pracovišť.

        Větrní spojení.

        § 35.

        Odkaz § 35.

        Rozsáhlejší vyřizování důlních polí, v nichž lze očekávati vývin plynů, smí se prováděti jen po provedeném větrním spojení mezi vtažnou a výdušnou cestou.

        Zkoumání pracovišť na plyny.

        § 36.

        Odkaz § 36.

        (1) Všechna pracoviště, v nichž se nepracovalo 24 hodin nebo déle, musí dozorce nebo k tomu určená spolehlivá osoba prozkoumati úředně povolenou větérkou [§ 132 odst. 1 písm. d) 1 na obsah třaskavých nebo nedýchatelných plynů, a to bezprostředně, ne však dříve než tři hodiny před obsazením pracovišť.

        (2) O výsledcích předchozího zkoumání na plyny musí se vésti záznamy v knize o předběžných prohlídkách pracovišť [§ 161 písm. b)], které musí obsahovati jméno zkoumající osoby, den a hodinu pozorování, zjištěný obsah plynu a označení oněch míst, na nichž byl plyn větérkou zjištěn. Záznamy se musí každodenně předkládati závodnímu.

        (3) Závodní nebo osoba jím pověřená určí zápisem v knize o větrání [§ 161 písm. c)] — přihlížeje k pravděpodobnosti výskytu plynů —, v kterých, pracovištích musí předáci zkoumati na plyny před započetím práce i během směny, zvláště po delších pracovních přestávkách. V těchto pracovištích musí být po ruce větérka. Ostatní pracoviště zkoumá na plyny jen dozorce při své první pochůzce ve směně. Po této pochůzce musí míti dozorce větérku v pohotovém stavu připravenu na předem určeném, bezpečném, chráněném a stále střeženém místě v dole.

        Zaplynované pracoviště.

        § 37.

        Odkaz § 37.

        (1) Za zaplynované se pokládá pracoviště, v němž bylo větérkou zjištěno více než 1,5% methanu, jde-li o práce v uhelné sloji, nebo více než 2,5% methanu, jde-li o práce mimo uhelnou, sloj, nebo byl-li zjištěn takový nedostatek kyslíku, že plamen větérky při počvě hasne.

        (2) Dělníci zaměstnaní v zaplynovaném pracovišti musí je opustiti a odebrati se do nejbližší bezpečné chodby.

        (3) Každé zaplynování pracoviště musí být hlášeno dozorci. Dozorce musí zaříditi uzavření ohroženého pracoviště pažinovým křížem, postarati se o přivádění čerstvých větrů a hlásiti případ závodnímu. Zjistí-li zaplynování předák, musí ihned uzavříti pracoviště pažinovým křížem a ohlásiti případ dozorci.

        (4) Přístup do pracovišť uzavřených pažinovým křížem je zakázán.

      1. 3. Zamezení vysokých teplot větrů.

        § 38.

        Odkaz § 38.

        Vztažné větry musí se vésti od úvodních děl do jednotlivých porubních polí soustředěně pokud možno jen jedinou chodbou.

        § 39.

        Odkaz § 39.

        (1) Základní chodba při pruhovém dobývání musí se větrati dostatečně silným průchodním větrním proudem. Výjimky odůvodněné nepřekonatelnými technickými překážkami povoluje revírní báňský úřad.

        (2) Počet porubů a chodeb současně prováděných z jedné základní chodby smí býti jen takový, aby teplota větrů přiváděných do posledního pracoviště nepřekročila dovolenou mez (§ 16).

        (3) Při pruhovém dobývání musí se zvlášť pečlivě dbát na přesné dodržování pravidel pro zvláštní větrání (§ 30 odst. 2), aby se do porubů dostalo dostatečné množství větrů.

      1. 4. Omezení nebezpečí vzniku ohňů.

        Vyrovnaný tlak větrů.

        § 40.

        Odkaz § 40.

        Je nutno se zpravidla vyvarovati častého lomení chodeb, příliš náhlých změn průřezu chodeb a takového, dělení větrů, které by vyžadovalo příliš mnoho větrních isolačních objektů.

        Účelné rozmístění větrních dveří.

        § 41.

        Odkaz § 41.

        (1) Při umístění větrních dveří musí se dbáti, aby rozsedliny a drobivé části sloje nebyly vysazeny přetlaku větrů.

        (2) Počet větrních dveří v jednotlivých chodbách musí být takový, aby na jednotlivé dveře doléhal malý tlakový rozdíl.

    1. C. Větrání neproražených děl a porubů.

      Při hloubení jam.

      § 42.

      Odkaz § 42.

      (1) Jámy smějí se při hloubení větrati bez větracího zařízení do hloubky 10 m a to jen tehdy, nebyl-li na dně jámy zjištěn kysličník uhličitý.

      (2) Jinak se při hloubení jam musí větrati buď větračkami s pomocným větrákem nebo duvkou, nebo větrními přehradami.

      Při ražení překopů.

      § 43.

      Odkaz § 43.

      (1) Překopy vodorovné a úpadní smějí se při ražení větrati bez větracího zařízení do vzdálenosti 50 m od průchodního větrního proudu, a to jen do té doby, dokud předek není zaplynován (§ 37 odst. 1), nebo není-li obava z výronu plynů.

      (2) Jinak se musí vodorovné a úpadní překopy větrati zvlášť větračkami s pomocným větrákem nebo duvkou.

      (3) Pro větrání dovrchních překopů, t. j. překopů s větším stoupáním než 1:50, platí předpisy § 45.

      Při ražení směrných a úpadních chodeb.

      § 44.

      Odkaz § 44.

      (1) Směrné á úpadní chodby smějí se při ražení větrati bez větracího zařízení do vzdálenosti 50 m od průchodního větrního proudu, a to jen do té doby, dokud předek není zaplynován (§ 37 odst. 1), nebo není-li obava z výronu plynů.

      (2) Jinak se musí směrné a úpadní chodby větrati zvlášť větračkami s pomocným větrákem nebo duvkou.

      (3) Zvláštní větrání směrných a úpadních chodeb na vzdálenost větší než 500 m vyžaduje povolení revírního báňského úřadu.

      Při ražení dovrchních chodeb.

      § 45.

      Odkaz § 45.

      (1) Dovrchní chodby, t. j. chodby se stoupáním větším než 1:50, smějí se při ražení větrati bez větracího zařízení do vzdálenosti 30 m dolů I. třídy a 15 m u dolů II. a III. třídy nebezpečí, a to jen do té doby, dokud předek není zaplynován (§ 37 odst. 1), nebo není-li obava z výronu plynů.

      (2) Zvláštní větrání dovrchních chodeb do vzdálenosti větší než 500 m vyžaduje povolení revírního báňského úřadu.

      (3) Pomocné větráky nebo duvky musí být v pracovních i v nepracovních směnách a během střídání směn nepřetržitě v činnosti.

      Větrání porubů.

      § 46.

      Odkaz § 46.

      Poruby smějí se větrati bez větracího zařízení do vzdálenosti 30 m od průchodního větrního proudu jen do té doby, dokud porub není zaplynován (§ 37 odst. 1), nebo není-li obava z výronu plynů nebo nepřesahuje-li teplota větrů v porubu dovolenou mez (§ 16).

      § 47.

      Odkaz § 47.

      (1) Jinak se musí poruby větrat průchodním větrním proudem nebo větračkami s pomocným větrákem nebo duvkou.

      (2) Při větrání porubů průchodním větrním proudem musí býti výdušná větrní cesta volná.

      (3) Pomocné větráky nebo duvky musí být v pracovních i v nepracovních směnách a během střídání směn nepřetržitě v činnosti.

      § 48.

      Odkaz § 48.

      (1) Větrní proud v základní chodbě při pruhovém dobývání, jakož i výdušný proud z porubů musí míti zpravidla vzestupný nebo aspoň vodorovný směr.

      (2) Úpadní vedení větrů z porubů nebo základních chodeb po úklonu větším než 1:50 je přípustné na svislý výškový rozdíl nejvýše 15 m jen u dolů s umělým větráním, a to jen tehdy, je-li spolehlivě zabráněno krátkému spojení větrů. Při větším výškovém rozdílu je třeba povolení revírního báňského úřadu; toto omezení neplatí, nemá-li větrní proud nikde více než 1 ½ % methanu.