Vyhláška ministerstva stavebního průmyslu o podrobnějších předpisech pro pozemní stavby.

Oddíl 6. Komíny a topeniště. Oddíl 6.

1. A. Topeniště pro tuhá paliva v obytných budovách a místnostech.*)

   Všeobecná ustanovení.

   § 52.

   Odkaz § 52.

   (1) Komíny je nutno stavět tak, aby na ně bylo možno připojit veškerá topeniště, jimiž se v budově vytápí. V budovách vytápěných ústředně nebo elektricky se má pamatovat na zřízení reservních komínů pro topeniště na tuhá paliva tak, aby aspoň jednu vhodnou místnost každého bytu nebo každé samostatné skupiny místností bylo možno vytápět topidlem na tuhá paliva.

   (2) Každý byt nebo samostatná skupina místností má mít své vlastní komíny. Je zakázáno připojovat na jednotlivé komínové průduchy topeniště z různých pater (podlaží).

   (3) Na jednotlivé komínové průduchy je dovoleno připojovat společně jen taková topeniště, jejichž provoz se vzájemně neruší, a jen tehdy, nesnižuje-li se při tom bezpečnost požární ani bezpečnost osob. Z těchto důvodů

   1. a) tak zv. otevřená topeniště, jako jsou otevřené (anglické) krby, černé kuchyně, výhně a pod., musí být připojována vždy jen na komíny vyhrazené pouze pro tato otevřená topeniště,
   2. b) uzavřená topeniště na tuhá paliva, jako jsou běžné druhy těsně uzavíratelných sporáků, kamen, lázeňských kamen, prádelnových kotlů a pod., musí mít vždy vlastni komíny tak, aby na průduchy, na které jsou připojena tato topeniště, nebyla připojována ani otevřená topeniště [uvedená ad a), ani topeniště na paliva plynná nebo kapalná písm. c)],
   3. c) topeniště na paliva plynná a kapalná musí být připojena vždy na komíny vyhrazené pouze této skupině topenišť,
   4. d) na komínové průduchy, do kterých jsou zaústěna větší topeniště, jako kotle ústředních vytápění, vysokotlakové kotle, udírny, pece pekařské, keramické a pod., se nesmějí připojovat žádná topeniště z bytových jednotek a obdobných místností ani jakákoli topeniště otevřená [písm. a)], ani plynová a na kapalná paliva,
   5. e) komínového průduchu topenišť na tuhá kapalná nebo plynná paliva se nesmí nijak použít pro jakékoliv odvětrávání místností a pod. Otvory ve stěnách určené k odvádění kouřových plynů z topenišť do komínových průduchů, není-li jich používáno, se musí ohnivzdorně uzavřít.

   § 53.

   Odkaz § 53.

   (1) Komíny mají převyšovat svoje okolí tak, aby byl vyloučen rušivý vliv objektů v okolí komínů na jeho funkci a aby zplodiny hoření neobtěžovaly okolí. Komíny musí vyúsťovat nejméně o 65 cm nad hřeben střechy nebo nad rovinu proloženou hřebenem střechy a skloněnou dolů o 10° od vodorovné roviny (jak naznačeno na obr. 11 normy ČSN 2022-1940). V pochybných případech je třeba prokázat tah komínu. Musí být zajištěna stabilita komínu s = 1,5.

   (2) V objektech, v nichž je hromadně ustájen dobytek, má komín přečnívat hřeben střechy nejméně o 2 m, je-li užito krytiny hořlavé nebo spalné. Táž výška musí být dodržena i u nespalných krytin, jestliže je pod nimi uskladněn hořlavý materiál (stelivo, sušená píce a pod.) a nejde-li o střechu s dokonale utěsněnými sparami.

   (3) Komíny budov s plochými střechami musí vyúsťovat nad nejvyšší bod střechy (i nad atiky, poprsníkové zdi a jiné nástavky na střeše) aspoň 1,5 m, u zvlášť rozlehlých střech alespoň 2 m. Při tom mohou být komíny doplněny na předepsanou výši vhodně voleným nástavcem. Doporučuje se sdružovat komíny pokud možno vedle sebe, aby tvořily jeden celek.

   § 54.

   Odkaz § 54.

   (1) Veškeré komíny musí mít příčný (průtočný) průřez takový, aby se srovnával s počtem topenišť a množstvím vyvinujících se kouřových plynů.

   (2) Komínové průduchy mohou mít příčný (průtočný) průřez kruhový, čtvercový nebo obdélníkový. U obdélníkového průřezu nesmí delší strana v průřezu být větší než 1,5násobek strany kratší.

   (3) Komínové průduchy mají být svislé a pokud možno přímé. Komínové průduchy se smějí uhýbat od svislice nejvýše 30°, a to vždy jen v jednom směru. Výslovně je zakázáno převádět je z jedné zdi do druhé (t. j. stáčet je za rob).

   (4) Každý komínový průduch musí být zařízen tak, aby se dal v celém rozsahu spolehlivě a bezpečně vyčistit. Vybíraví nebo vymetací dvířka se nesmějí umístit v místnostech obytných, pokud stavební úřad ve zvláště odůvodněných případech nepovolí výjimku.

   (5) Komínové průduchy se nesmějí opatřit žádnými uzávěrkami (klapkami, šoupátky a pod.), které by zúžovaly jejich průřez nebo ztěžovaly čištění nad místem zaústění nejnižšího topeniště.

   § 55.

   Odkaz § 55.

   (1) Komíny se vyzdívají z plných, ostře pálených cihel normálních rozměrů a tvarů nebo z komínových tvarovek ze stejného materiálu. Zdivo se musí plně uložit do malty. Jako pojidla se užije vápenné nebo nastavované malty. Vnitřní povrch musí být hladký, v místech změny směru zaokrouhlený a spáry buď vyspárovány anebo zality maltou. Vnější povrch komínů v budovách musí být na všech stranách řádně omítnutý, nad střechou aspoň vyspárovaný.

   (2) Nedovoluje se vyzdívat komíny z přirozených kamenů, z dutých nebo lehčených cihel ani z betonových tvárnic. Výjimku může povolit jen ministerstvo stavebního průmyslu nebo orgán jím zmocněný. Procházejí-li komínové průduchy betonovými částmi stavby (průvlaky a pod.), musí být užito v místech proniku keramických pálených vložek (šamotových nebo z ostře pálené cihlářské hlíny). U skeletových staveb ze železového betonu se musí komín řídit jako samostatná oddělená konstrukce. Užívání komínových vložek vyžaduje povolení jejich druhů a způsobu montáže ministerstvem stavebního průmyslu.

   (3) Nejmenší přípustná tloušťka komínového zdivá z plných pálených cihel po každé straně komína je 15 cm. Použije-li se jiných stavebnin, je nutno prokázat, že tloušťka zdivá má stejnou isolační schopnost a vykazuje stejnou bezpečnost jako řádně provedené a omítnuté cihelné zdivo tloušťky 15 cm. Vyžaduje-li to požární bezpečnost nebo stabilita zdivá komínu, může stavební úřad předepsat větší tloušťku.

   (4) Komínové zdivo o tloušťce 15 cm nesmí být seslabováno rýhami pro domovní instalace plynovodů, vodovodů, elektrických vedení atd. Vnější Ke komínů na venkovních zdech se má chránit proti přílišnému ochlazování zesílením nebo zvláštní tepelnou isolací zajištěnou proti vlhkosti.

   (5) Dřevěné součástky nesmějí zasahovat do komínového zdiva. Dřevěné součásti nosné konstrukce, stropů a střech musí být nad kouřovými troubami nebo jinými nebezpečnými plochami topeniště vzdáleny aspoň 45 cm, hořlavé střešní konstrukce aspoň 1 m. Nelze-li tyto vzdálenosti z vážných důvodů dodržet, musí být dřevěné součásti zajištěny ochranou proti zahřátí na nebezpečnou teplotu zápalnosti.

   (6) V okolí vymetacích a vybíracích otvorů nemá být do vzdálenosti 15 cm od těchto otvorů žádná dřevěná součást nebo jiná hořlavá hmota; nelze-li tuto podmínku splnit, musí se tyto hořlavé součásti chránit pobitím plechem a pod.

   § 56.

   Odkaz § 56.

   (1) Odvádět kouř troubami do ulice nebo na dvůr, či jiná veřejná místa se zakazuje. Výjimky jen na přechodnou dobu může v odůvodněných případech povolit stavební úřad (na př. u příležitostných a pomocných staveb), nemá-li místní národní výbor námitky s hlediska požární ochrany. Také v těchto výjimečných případech se musí dbát, aby se co v největším rozsahu dodržely předpisy požární ochrany.

   (2) Vésti kouřové plyny troubami přes jiné místnosti do komínů se zakazuje. Kanály a kouřové trubky, jimiž se odvádí kouř z topenišť do komínů, se musí opatřit takovým počtem čisticích otvorů a na takových místech, aby umožňovaly dobré čištění v celé délce kanálu a kouřových trubek, mají být nejkratší a směřovat vždy vzhůru od topeniště, aby nebyl srážen ani brzděn tah ke komínu.

   § 57.

   Odkaz § 57.

   Komíny průlezné.

   (1) Zřizovat nové nebo obnovovat staré průlezné komíny pro připojení lokálních topenišť (sporáky, kamna a pod.) se nedovoluje.

   (2) Průlezné komíny pro zvláštní dědy mají mít nejmenší průřez 45 cm X 45 cm, nejsou-li vyšší než 10 m, a jsou na spodním konci vždy opatřeny železnými dvířky, která nesmějí být v místnosti obytné. Je třeba zřídit přístup i se strany.

   (3) Průlezné komíny vyšší než 10 m buďtež širší, než je uvedeno v odstavci 2, a uvnitř opatřeny železnými stupátky upravenými podle odstavce 96 normy ČSN 2022-1940.

   (4) Spojovat dohromady několik průlezných komínů není dovoleno.

   (5) Zakazuje se umisťovat v průlezných komínech jakékoli dřevěné části nebo jiné předměty (na př. hřebíky) do komínového zdivá.

   Komíny úzké (ruské).

   § 58.

   Odkaz § 58.

   (1) Každá skupina topenišť v jednotlivých patrech a v bytech má mít svůj vlastní komín.

   (2) Do jednoho komínového průduchu se smějí zapojit jen topeniště na týž druh paliva. Přitom

   1. a) do komínových průduchů kruhového průřezu o průměru 15 cm nebo čtvercového nebo obdélníkového průřezu o velikosti 200 až 225 cm se smějí zapojit nejvýše 2 uzavřená topeniště z téhož patra,
   2. b) do komínových průduchů kruhového průřezu o průměru nejméně 20 cm a do průduchu o příčném průřezu čtvercovém nebo obdélníkovém alespoň 300 cm² se smějí zaústit nejvýše 4 uzavřená topeniště, pokud náleží k jednomu bytu,
   3. c) topeniště otevřená a topeniště vytápěná plynem nebo kapalnými palivy nesmějí být zapojena do komínových průduchů, do kterých jsou zaústěna uzavřená topeniště,
   4. d) každé otevřené topeniště na tuhá paliva má mít samostatný úzký komín.

   § 59.

   Odkaz § 59.

   (1) Komíny úzké se mají zpravidla vymetat se střechy a musí se k nim zřídit bezpečná lávka se železným zábradlím. Od jeho zřízení se může upustit jen, je-li přístup ke komínu í bez můstku dostatečně bezpečný. Komíny se mohou vymetat i s půdy. Komíny vymetané s půdy se nemají opatřovat nástavci. Je-li však nutno takový komín opatřit nástavcem, musí být zvlášť zajištěn, aby při vyražení nemohl spadnout se střechy. Komíny vymetané s půdy nesmějí být vyšší než 6 m od dlažby; půdy.

   (2) Vymetací otvory se mohou zřizovat jen v přístupných prostorách na půdách, schodištích a chodbách, kde se nesmějí uskladňovat hořlavé předměty (zejména sláma, sušená pice, dříví a pod.), avšak ne v uzavřených místnostech podkroví.

   (3) Vymetací dvířka musí mít šířku rovnou světlosti komínu a výšku 40 cm. Musí být dvojitá, od sebe oddělená, ohnivzdorná do žlábku zasazená a uzamykatelná, po případě zajištěná závorou. Použití jiných dvířek vyžaduje schválení ministerstva stavebního průmyslu a ministerstva vnitra nebo orgánů jimi zmocněných. Vymetací dvířka musí být nejméně 65 cm vysoko nad úrovní podlahy. Podlaha pod vymetacími dvířky musí být z hmot vzdorujících ohni. Komíny, které je nutno čistit vypalováním, mají být opatřeny stejně upravenými dvířkami v každém patře.

   (4) K odstraňování sazí a popílku musí být komíny opatřeny vybíracími otvory se stejnými uzavíratelnými dvířkami jako otvory vymetací. Také úprava okolí dvířek vybíracích musí být stejná jako u vymetacích, velikost vybíracích dvířek může však být 15 cm X 25 cm.

   (5) Vybírací dvířka se mají zřizovat především ve sklepě, ale jen na přístupném místě, a musí být zajištěna proti otevření. Ve vyšších podlažích se mohou vybírací dvířka zřizovat jen v místnostech vedlejších, nikdy ne v místnostech obytných, Nelze-li jinak, je nutno zřídit v příslušném místě uzavíratelná komůrky. Dvířka vymetací a vybírací mají být vždy označena patrem, po případě číslem bytu, z něhož komínový průduch odvádí kouřové plyny.

   § 60.

   Odkaz § 60.

   (1) V zájmu zvýšení tahu a odstranění jiných poruch mohou být t. zv. stromkové komíny uzavřeny hradítky, které však musí ležet nejméně 50 cm pod zaústěním nejspodnější kouřové trubky. Není-li hradítko vytažitelné, musí byt nad ním zřízena vybírací dvířka. Hradítko i vybírací dvířka se musí upravit pokud možno z vedlejší místnosti.

   (2) Nově zřizovat stromkové komíny bez závažných konstruktivních důvodů se zakazuje.

   § 61.

   Odkaz § 61.

   Komínové nástavce.

   (1) Používání komínových nástavců se má omezit pouze na nezbytné případy a přitom je třeba dbát, aby nebyl porušen vzhled budovy. Nástavce mají být z materiálu vzdorujícího korosi způsobené kouřovými plyny a náhlým změnám teploty.

   (2) Nástavce mají mít stejný průtočný průřez jako příslušný komín. Nepřípustně jsou nástavce, které mají jen úzké výtokové otvory. Přednost nutno dát nástavcům, které nemají otočných částí. Nástavce, jejichž vršek není bezpečně přístupný, se musí opatřit uzavíratelnými dvířkami, aby se umožnilo čištění komínu.

   (3) Nástavce se musí náležitě upevnit v komínové hlavici, a to zapuštěním 20 cm hluboko, jsou-li kratší než 1 m, a 40 cm, jsou-li delší než 1 m. Zvlášť dlouhé nástavce se musí dobře zabezpečit proti nárazům větru. Nástavce komínů vymetaných s půdy se musí zajistit proti vyražení a spadnutí se střechy. Nástavce poškozené nebo uvolněné se musí neprodleně upevnit, opravit, po případě odstranit.

   § 62.

   Odkaz § 62.

   Instalace topenišť.

   (1) Místo, kde je instalováno topeniště, se musí vždy zajistit proti vzniku požáru tak, aby požár byl vyloučen i v mimořádných případech, jako při přetopení, vypadnutí žhavých uhlíků a pod. Proto je třeba, aby podlaha před každým topeništěm byla buď z nehořlavého materiálu nebo chráněna plechem, a to do vodorovné vzdálenosti od přikládacích a popelníkových dvířek u sporáků 60 cm, u pokojových kamen, alespoň 30 cm. Podlaha pod vlastním topeništěm musí být buď nespalná nebo chráněná dlažbou či plechem.

   (2) Stěny ve vodorovné vzdálenosti menší než 30 cm od nejdále vyčnívajících částí výhřevných ploch kamen nebo od povrchových ploch kouřových trubek musí být z nehořlavých hmot. To platí také pro stropy, jejichž podhled je níže než 45 cm nad horním povrchem kouřových trub nebo topenišť, a střešní konstrukce, jejichž spodní část je nad nimi níže než 1 m. Při instalaci cukrářských pecí, varných kotlů, restauračních sporáků a jiných topenišť je nutno dbát, aby v jejich základech byla ohnivzdorná deska, tlustá aspoň 10 cm.

   (3) Kouřové trubky, jimiž jsou topeniště v bytech i v provozovnách připojena na komín, musí být spolehlivě upevněny a náležitě zajištěny proti vypadávání jisker.

   (4) Topeniště nebo jejich kouřové trubky se mohou opatřit jen takovým zařízením k regulaci tahu komína, které zajišťuje za všech okolností, bezpečně odvádění zplodin hoření z topeniště; v obytných a v podobných místnostech se smí užít v kouřovém hrdle kamen škrtících klapek nebo hradítek jen tak provedených, aby i při jejich uzavřené poloze zůstala volná aspoň 14 průtočného průřezu. Přitom musí tento zbývající volný průtočný průřez tvořit celek; a to v horní polovině průřezu kouřové trubky. V kouřových trubkách se smí zřídit klapka Jen, není-li zřízena v komínovém hrdle, a to za týchž podmínek. U kachlových kamen se reguluje hoření popelníkovými dvířkami. Zařízení k regulaci tahu přissáváním studeného vzduchu se nedoporučuje a nesmí se ho používat tam, kde na jeden společný komínový průduch je zapojeno více topenišť.

   (5) Přenosné části vnitřního zařízení, pokud jsou celé nebo zčásti z hořlavých hmot (ze dřeva, z textilií a pod.) se nesmějí umístit blíže k topeništím, ke kouřovým troubám nebo uzavřeným otvorům do komína než ve vzdálenosti 60 cm. Jsou-li umístěny blíže, musí být zajištěny proti vznícení vložením nesnadno odstranitelných a nespalných mezistěn, s obou stran vzduchem volně přístupných.

   (6) Veškerá topná zařízení se musí tak upravit, aby neobtěžovala svoje okolí vývinem kouře, popílkem nebo zápachem.

1. B. Komíny a topeniště pro ústřední vytápění a ohřívání užitkové vody.

   Provedení komínů.

   § 63.

   Odkaz § 63.

   (1) Pro komíny topenišť pro ústřední vytápění a ohřívání užitkové vody, provedené ve zdech obytných a jiných budov, platí obdobně předpisy požárně bezpečnostní jako pro ostatní druhy komínů obytných budov, pokud v dalším není jinak uvedeno.

   (2) Komíny mají být umístěny ve vnitřních zdech a pokud možno ve středu budovy. Není-li to z technických důvodů možné a je-li třeba komíny provést ve vnějších zdech budovy nebo přizděním k vnějším zdem, je třeba zdivo komínu chránit proti přílišnému ochlazování. Komíny mají vyúsťovat pokud možná nad nejvyšší hřeben střechy nebo aspoň tak vysoko, aby odchod spalin z komína a tím tah komínů nebyl nepříznivě ovlivněn vzdušnými proudy, způsobenými blízkostí částí budov nebo střechy. Přístup k hlavě komínu se musí zajistit obdobně jako u ostatních domovních komínů.

   (3) Tloušťka komínového zdivá musí být taková, aby zajišťovala jeho stabilitu, jakož i dostatečnou ochranu protipožární. U komínů o světlém průřezu 2000 cm² (asi 45 cm X 45 cm) a větším nesmí tloušťka zdivá z plných pálených cihel být menší než 30 cm. Může-li teplota spalin odcházejících z topenišť třeba i přechodně přestoupit teplotu 400°C), je třeba spodní část komínu nejméně do výšky 5 m vyzdít žárovzdornými hmotami. Vnitřek komínového zdivá se musí čistě vyspárovat, avšak nikoliv omítnout. Do komínového zdivá se nesmí vkládat potrubí ani jiná instalace, ani se nesmí jinak zeslabovat.

   § 64.

   Odkaz § 64.

   (1) Každý komínový průtah musí v celé své délce probíhat samostatně, beze změny svého světlého průřezu, pokud možno přímo nebo alespoň bez uhýbání ve větším úhlu než 30° od svislice. Zaústění topenišť a sopouchů do komína se musí provést bez ostrých hran a bez zúžení pod velikost světlého průřezu komína.

   (2) Do komínů topenišť ústředního vytápění a ohřívání užitkové vody nesmí být připojeno topeniště jiného druhu a pro jiné účely. Na jeden komín smí být připojeno jenom tolik topenišť a o takovém výkonu, aby i při provozu pouze jediného, nejmenšího z připojených topenišť, nevznikaly tahové závady následkem nadbytečného světlého průřezu komína. Nelze-li to zamezit, je třeba provést větší počet samostatných komínů. Pro topeniště, která mají být v provozu i v létě (na př. pro ústřední ohřívání užitkové vody), má být zřízen pokud možná, zvláštní komín.

   (3) Průřez komínů a jejich výška musí být stanoveny výpočtem tak, aby byl zaručen vývin tahu, potřebného pro dokonalé spalování a pro dosažení potřebného výkonů' připojených topenišť. Poměr velikosti stran světlého průřezu komína smí být nejvýše 2:3, ve výjimečných a zvláště odůvodněných případech 1:2.

   (4) Každý komín se musí na svém úpatí opatřit přiměřeně velkým sběračem popílku a sazí, přístupným dobře pro jejich vybírání.

   § 65.

   Odkaz § 65.

   Provedení sopouchů.

   (1) Vzájemná poloha kotelny a komínů má být taková, aby délka sopouchů od topenišť byla co nejkratší, aby bylo možné sopouchy správně a účelně provést a aby byla zajištěna možnost jejich náležitého čištění.

   (2) Sopouchy je třeba chránit před přílišným ochlazováním a před vlhkostí. Při větší délce sopouchů se doporučuje provést je ve stoupání směrem ke komínům.

   (3) Může-li teplota spalin odcházejících z topenišť třeba i přechodně přestoupit teplotu 400° C, je třeba sopouchy vyzdít žárovzdorným materiálem. Vnitřek zdivá sopouchů se musí čistě vyspárovat, avšak nikoliv omítnout.

   (4) Sopouchy musí mít takový počet čisticích otvorů a tak umístěných, aby sopouch byl v celé délce dobře čistitelný. Velikost čisticích dvířek má být dostatečná, nejméně však 30 cm X 30 cm. Veškerá čisticí dvířka do sopouchů musí být z materiálu vzdorujícího ohni, dvojitá a nesmějí být umístěna v obytných prostorách budovy.

   § 66.

   Odkaz § 66.

   Kotelna.

   (1) Kotelna má být umístěna v budově se zřetelem na nejúčelnější polohu a provedení komínů, na snadnou dopravu a montáž kotlů a strojového zařízení a na snadný dovoz paliva a odvoz popela. Má mít přiměřenou velikost půdorysné plochy a dostatečnou výšku.

   (2) Kotelna má být dobře osvětlena, pokud je to technicky možné, též přímým denním světlem. Veškerá elektrická instalace v kotelně se musí provést podle příslušných předpisů ESČ.

   (3) Kotelna musí být dostatečně větraná. U menších kotelen (asi do 2000 m³ prostoru vytápěných místností) postačí pouze přívod vzduchu, u větších kotelen je třeba zřídit též odvod vzduchu. Při přirozeném větrání má pro každých 500 m³ prostoru vytápěných místností činit světlý průřez ventilačních otvorů (kanálů) pro přívod vzduchu nejméně 1 dm². Světlý průřez otvorů (kanálů) pro odvod vzduchu má při přirozeném větrání činit nejméně ¹/₃ světlého průřezu všech komínů bez náhradních komínů.

   (4) Kotelna musí být připojena na kanalisaci. Není-li možné bezprostřední připojení, je nutno zřídit odpadní jímku s přečerpáváním ručním nebo u větších zařízení elektrickým čerpadlem do kanalisační sítě.

   (5) Všechny dveře v kotelně (s výjimkou dveří vedoucích do skladiště paliva) s musí otevírat směrem ven z kotelny. Dveře vedoucí z kotelny do vnitřku obytné budovy musí být opatřeny samočinným zavíracím zařízením, aby bylo zabráněno vnikání plynu a výparů do budovy. Všechny dveře vedoucí z kotelny (i dveře do skladiště paliva) musí být provedeny jako protipožárně bezpečné. U velkých kotelen má být kromě dveří do vnitřku budovy zřízen ještě zvláštní východ z kotelny přímo na venek, a to poblíž stanoviště topičova.

   (6) Podlaha kotelny se musí provést z nespalného materiálu, nejlépe betonová s cementovým potěrem a se spádem ke kanalisačním vpustím. V místech, kde se vybírá z kotlů žhavá škvára, má být podlaha alespoň do vzdálenosti 1 m chráněna před poškozením žáruvzdornými tvárnicemi.

   (7) Zdi i strop kotelny musí být provedeny z plného nespalného materiálu o tloušťce nejméně 30 cm. Strop kotelny má být plynotěsný tak, aby bylo zabráněno pronikání plynu do vnitřku budovy, nebo má být opatřen alespoň nátěrem vodního skla.

   Skladiště paliva.

   § 67.

   Odkaz § 67.

   (1) Skladiště paliva má být pokud možno bezprostředně u kotelny a tak situováno, aby umožňovalo snadné a rychlé zauhlování kotlů, jakož i zavážení paliva do skladiště.

   (2) Velikost skladiště je nutno stanovit se zřetelem na uskladnění požadované zásoby paliva, která má činit nejméně 2 až 3 měsíční jeho spotřebu při průměrné venkovní teplotě v zimním období. Zásadně nemá však být půdorysná plocha skladiště paliva menší než půdorysná plocha kotelny. Při tom je nutno brát v úvahu výšku skládky a druh skladovaného paliva se zřetelem na nebezpečí samovznícení. Nutno pamatovat na možnost větrání a odvádění výparů, avšak tak, aby vzduch nebyl nikdy přiváděn dovnitř skládky paliva. Větrací otvory musí být těsně uzavíratelné.

   (3) Skladiště paliva má být odděleno zdmi od kotelny, aby se zabránilo znečišťování kotelny. Pouze u malých kotelen je možné připustit uskladňování paliva přímo v kotelně ve vzdálenosti nejméně 114 m od kotle na vhodně ohrazeném místě tak, aby bylo znemožněno vznícení paliva při provozu kotlů.

   (4) U velikých zařízení se doporučuje z důvodů požární ochrany, jakož i z důvodů provozní hospodárnosti zřídit místo jednoho společného skladiště na palivo dvě až tři oddělená a uzavíratelná skladiště zvláštní.

   § 68.

   Odkaz § 68.

   (1) Podlaha skladiště na palivo musí být z nespalného materiálu. Otvory pro zavážení paliva se mají upravit tak, aby prostor skladiště paliva se dal celý vyplnit bez většího přehazování paliva.

   (2) Z důvodu zvýšeného drcení a otěru uhlí a zejména též z důvodu nebezpečí jeho samovznícení nemá výška násypu ve skladištích paliva přestoupit u tříděných paliv nad 10 mm zrnění, podle druhu, jakosti a vlhkosti paliv:

   § 68.

   u hnědých uhlí a polokoksu	2, nejvýše 3 m,
   u černých uhlí a koksu	3, nejvýše 4 m.

   (3) Otvory pro vhoz paliva musí být z materiálu vzdorujícího ohni s těsně přiléhajícími a uzavíratelnými dvířkami nebo poklopy.

   (4) Skladiště paliva provedená jako uzavřené bunkry (zásobníky ) s horním zauhlováním a se spodní výpustí paliv musí být provedena celá ze železa nebo betonu, s těsně přiléhajícími poklopy nebo uzávěrkami pro zavážení a vypouštění paliva. Kromě toho musí být uzavřené bunkry na palivo opatřeny dostatečně velkými, těsně uzavíratelnými revisními otvory pro vstup do bunkrů a každý uzavřený bunkr má být opatřen jalovou výpustí, aby při samovznícení paliva se mohl obsah bunkru vyprázdnit, není-li o tuto možnost postaráno jinak.

   § 69.

   Odkaz § 69.

   Kotle.

   (1) Každý kotel pro ústřední vytápění nebo ohříváni užitkové vody musí být před svým zaústěním do sopouchů opatřen kouřovým hradítkem nebo klapkou se zřetelným označením zavřené nebo otevřené jejich polohy (Z—O). Tato kouřová uzávěrka musí zajišťovat, aby i při její zcela uzavřené poloze neunikaly po odstavení kotle z provozu plyny do kotelny. Proto se musí kouřové hradítko opatřit ve své horní části otvorem nebo kouřová klapka vybráním, o světlém průřezu nejméně 10% průřezu otvoru, který uzavírá.

   (2) Regulace tahu komína připouštěním vzduchu do sopouchu nebo komína není dovolena.

Oddíl 7. Vytápění staveb. Oddíl 7.

1. A. Ústřední vytápění.

   § 70.

   Odkaz § 70.

   Všeobecná ustanovení.*)

   (1) Ministerstvo stavebního průmyslu stanoví, jaké druhy staveb mohou býti vybaveny ústředním vytápěním, a v jakém přednostním pořadí budou stavby zásobeny potřebným materiálem. V budovách přízemních i patrových s méně než 16 bytovými nebo kancelářskými místnostmi se prozatím nedovoluje ústřední vytápění. V odůvodněných případech, kde je možné připojení na teplárnu, může ministerstvo stavebního průmyslu povolit výjimku.

   (2) Projekty a výpis materiálu pro ústřední vytápění musí být vypracovány a podepsány odbornými projekčními závody. Navrhovatel ručí též za správnost a účelnost projektu kotelny, a správné dimensování komínů, přívodů vzduchu a ventilace za vhodnost otopné soustavy a kotlů pro ústřední vytápění s hlediska hospodaření teplem a určení nejvýhodnějšího druhu paliva, jakož i s hlediska provozních poměrů a konečně za zachování ustanovení o ústředním vytápění v této vyhlášce. Již při řešení stavebního návrhu musí pracovat projektant s navrhovatelem ústředního vytápění. Stropní trámy se musí pokud možno uspořádat tak, aby nepřekážely vedení. Při řešení rozvodu tepla se musí přihlížet k účelnému rozdělení pod A provozních a povětrnostních poměrů. Počet skupin nesmí být ani nadbytečný ani nedostatečný. Vhodnou stavební úpravou je třeba pamatovat na účelné soustředění místností speciálne vytápěných (v době prázdnin ve škole, v nočních hodinách v úřadech a pod.).

   (3) Pro ústřední vytápění teplým vzduchem lze užít pouze takových soustav, které pracují s umělou cirkulací a filtrací vzduchu a v případě potřeby též s klimatisací vzduchu; nutno také zajistit, aby nebyl zviřován při provozu zbytečně prach, zejména v nemocnicích. Při teplovodních systémech v půdorysné rozsáhlých stavbách se musí navrhovat pro snížení vany, železa systémy s umělou cirkulací. Při stavbě kotelen je nutno použít pokud možno největších kotlových jednotek, ale vždy tak, aby to nebylo na újmu hospodárnosti provozu na jaře a na podzim.

   (4) Pokud se použije nových vzorů otopných ploch, musí mít vhodnou stavební hloubku a malou spotřebu materiálu, musí být výrobně jednoduché a levné a po stránce tepelnětechnické musí být doporučeny Ústavem pro hospodárné využití paliv. Nátěry otopných těles hliníkovou barvou nebo jinými kovovými bronzy snižuje tepelný výkon a proto se nedoporučují.

   (5) V kuchyních a prádelnách pro hromadné vaření a praní je nutno se postarat o náležité odsávání par a podle potřeby též o odmlžování vzduchu.

   (6) Kde není možno zřídit ihned při. stavbě ústřední vytápěni, je třeba pamatovat v pronicích stropů na možnost dodatečného osazení potrubí, jakož i na stavební úpravu pro pozdější kotelnu, shozy uhlí a popelu a pod.; příslušná potrubí možno instalovat jen se zvláštním povolením ministerstva stavebního průmyslu. Komín pro ústřední vytápění se doporučuje vyzdít současně se stavbou.

   § 71.

   Odkaz § 71.

   Léčebné a ošetřovací ústavy.

   Pro léčebné a ošetřovací ústavy lze použít veškerých hygienických systémů současné tepelné techniky, musí se však dbát pokud možno úspor na váze. Zvláště je nutné pečovat o možnost snadného čištění otopných ploch. Pro vytápění operačních a porodních sálů a místností, které musí být rychle použitelné, i. když není ústřední vytápění v provozu, je třeba pamatovat na plnou reservu náhradním zdrojem a na možnost rychlého vytápění parními nebo elektrickými otopnými tělesy, je-li normální vytápění teplovodní. V létě možno užít otopných těles teplovodních s parními a elektrickými topnými vložkami.

   § 72.

   Odkaz § 72.

   Školy, tělocvičny, divadelní sály a pod.

   (1) Radiátory buďte pokud možno montovány k nejvíce ochlazované stěně. Normálně buď užito teplovodní vytápění se zvláštním přihlédnutím k účelnému dělení rozvodu a k regulaci; v zájmu úspory materiálu však není zásadních námitek, aby se výjimečně použilo parního vytápění. Rovněž není námitek proti vytápění teplovzdušnému, pokud to bude hospodárné.

   (2) Tělocvičny, domy osvěty, divadelní sály, auly a jiné velké prostory, jichž se používá občasně, je třeba opatřit vytápěním teplovzdušným a není-li možné, teplovodním nebo parním.

   § 73.

   Odkaz § 73.

   Správní budovy.

   Pro správní budovy je účelné vytápění teplovodními systémy. Pokud jsou v budovách byty a místnosti s delším, po př. nočním provozem (presidia, poradní sály, ústředny, vrátnice a pod.), musí se zapojit na samostatné, avšak nikoli nadbytečně dimensované větve.

   § 74.

   Odkaz § 74.

   Průmyslové závody.

   (1) Pro vytápění provozních místností je třeba zpravidla používat nástěnných teplovzdušných vytápěcích souprav, žebrových trub nebo konvektorů, po případě i hladkých ploch. Buď používáno vytápěcích souprav parních, teplovodních nebo horkovodních. Vzhledem k nynějšímu nedostatku kotlů je třeba využít pro vytápění také kotlů, sloužících k jiným účelům (provozním), jakož i přebytků tepelné energie při výrobě nebo odpadového tepla (odpadových vod nebo plynů, pokud je v nich k disposici tepelná reserva). Tam, kde jde o vytápění budov s provozem v jiné době, než je provoz dílenský, doporučuje se ve vhodných případech použít akumulátorů tepla. Pro vytápění provozoven se zvýšeným požárním nebezpečím platí zvláštní předpisy.

   (2) Skupiny bytových staveb pro zaměstnance průmyslových závodů, pokud je povoleno v nich zřídit ústřední vytápění, se připojují na kotelnu závodu, je-li to, účelné a hospodárné.

   (3) Pro vytápění prozatímních ubytoven se doporučuje navrhnout zjednodušené parní systémy.

   § 75.

   Odkaz § 75.

   Obytné budovy.

   (1) Jsou-li domy, v nichž se zřizuje ústřední vytápění, sdruženy (ve skupinách nebo bloku), musí být jejich vytápění soustředěno v jedné kotelně nebo pokud možno v nejmenším počtu společných kotelen tak, aby se dosáhlo co nejvhodnějšího řešení se zřetelem na hospodárnost provozu, potřebu stavebního a konstrukčního materiálu a investiční náklady. Buď dána přednost teplovodním systémům; kuchyňské prostory a koupelny je třeba vždy vytápět. Jako topné plochy se doporučují především radiátory, po případě jiná vhodné topná tělesa technicky odůvodněná.

   (2) Při stavbách o více než 8 podlažích je třeba použít systémů, které snášejí vysoké provozní tlaky, nebo zřídit po výšce několik samostatných topných soustav téhož systému.

   (3) O vybavení sídlišť ústředním vytápěním se rozhodne v každém případě zvlášť.

1. B. Kamna a sporáky pro lokální vytápění.

   § 76.

   Odkaz § 76.

   Všeobecná ustanovení.

   (1) Pokud bude použito spotřebičů plynových nebo elektrických, jsou dovoleny jen typy značkované Plynárenským, vodárenským a zdravotně technickým svazem (PVS) nebo Elektrotechnickým svazem československým (ESČ).

   (2) Pro lokální vytápění, pokud nebude stanoveno závazné značkování kamen, lze užít především těch typů kamen a sporáků, které byly přezkoušeny a doporučeny Ústavem pro hospodárné využití paliv.

   (3) Velikost jednotlivých otopných těles je při tom třeba hospodárně a účelně stanovit tak, aby místnosti mohly být dostatečně vytápěny.*)

   § 77.

   Odkaz § 77.

   Kuchyně.

   (1) V kterých oblastech se má používat plynových nebo elektrických sporáků, rozhodne v zájmu celostátního hospodaření energií a s přihlédnutím k výrobnímu plánu koordinační komise Československých energetických závodů.

   (2) Sporáků vytápěných tuhými palivy (uhlím, koksem a pod.) se užije buď stolových nebo s vrškem (t. j. s troubami uloženými v nástavku převyšujícím rovinu plátů), a to buď železošamotových nebo keramických (kachlových).

   (3) Kde to dovolují hospodářské důvody, je nutno v každé kuchyni pamatovat na možnost připojení plynového nebo alespoň elektrického vařidla. V elektrických kuchyních buď pamatováno na možnost vytápění kuchyně.

   (4) V bytech, kde se používá plynového nebo elektrického sporáku a obytné místnosti se vytápějí plynem nebo elektřinou, musí být umožněno lokálně vytápět alespoň jednu obytnou místnost.

   (5) Kombinace kuchyňského sporáku s kotlem pro ústřední vytápění se nedovoluje.

   (6) V kuchyních závodních a restauračních se řeší vytápění v každém případě zvlášť.

   § 78.

   Odkaz § 78.

   Obytné místnosti.

   (1) Pro obytné místnosti denně nebo často vytápěné pevnými palivy se opatří:

   1. a) železošamotová kamna regulační, jednoduchá nebo stáložárná, a to o výhřevné ploše 0,8 až 1,2 m² pro otop jedné, po příp. současně více místností zpravidla až do celkového obsahu 120 m³ nebo o výhřevné ploše 1,2 až 1,6 m² pro současný otop dvou nebo tří místností (otevřenými dveřmi nebo kamny vestavěnými do dělících příček),
   2. b) kachlová přenosná násypná nebo stáložárná kamna,
   3. c) kachlová kamna na nožkách, stavěná na místě.

   (2) V ložnicích pro zvýšení bezpečnosti se použije kachlových (akumulačních) kamen, v nichž se ukončí topení před spánkem.

   (3) Otop plynem nebo elektrickými akumulačními kamny možno připustit jen tam, kde to dovolí energetické poměry. Při vytápění plynem je nutno se postarat o náležité odvedení spalin.

   (4) Obytné místnosti vytápěné nepravidelně a po krátkou dobu se opatří železošamotovými kamny o výhřevné ploše 0,7 až 1,2 m², při čemž se k úspoře paliva doporučuje použít svislých kouřových trubek o délce alespoň 1 m nebo kamnového nástavce. Tato kamna jsou vhodná i pro výpomoc při velkých mrazech tam, kde se jinak vytápí kamny v sousední místnosti.

   § 79.

   Odkaz § 79.

   Koupelny.

   Pro koupelny se doporučují plynové průtokové ohřívače vody nebo elektrické zásobníky přiměřeného výkonu podle plánu koordinační komise Československých energetických závodů. Při vytápění plynem je nutno se postarat o náležité odvedení spalin. Pokud se použije uhelných lázeňských kamen, buďte provedena tak, aby topeniště bylo těsně uzaviratelné (s pevným dnem pod popelníkem).

   § 80.

   Odkaz § 80.

   Jiné místnosti.

   Pro kancelářské místnosti se hodí topidla obdobná jako v obytných místnostech. Pro speciální stavby, pokud nejsou vytápěny ústředně, buď použito topidel vhodné konstrukce a výkonnosti.

Oddlí 8. Instalační předměty a zařízení. Oddlí 8.