Platné znění

Vyhláška ministerstva stavebního průmyslu o podrobnějších předpisech pro pozemní stavby.

zrušený předpis

Část II.

Část II. Navrhování staveb. Část II.

Oddíl 1. Všeobecná ustanovení. Oddíl 1.

§ 6.

Odkaz § 6.

Je třeba dbát, aby stavby

  1. a) byly účelné, t. j. měly jednoduchý celkový tvar a přiměřený objem, vnitřní prostory způsobilé pro určenou potřebu svými rozměry, vzájemnou polohou a vnitřním vybavením, a byly co nejúspornější v použití stavebnin (zejména cementu, železa a dřeva), nezvětší-li se tím neúměrně stavební nebo udržovací náklady a není-li to na újmu bezpečnosti, jakosti a plné využitelnosti stavby,
  2. b) náležitě zajišťovaly bezpečnost statickou a požární, jakož i odolnost proti vlivům po větrnosti, spodní vodě, zemní vlhkosti, otřesům a jiným nepříznivým vlivům a aby bylo použito stavebnin trvanlivých a odolných proti poškození tak, aby zajišťovaly požadovanou životnost stavby,
  3. c) vyhovovaly zvláštním požadavkům v zájmu obrany vlasti,
  4. d) byly dobře osluněny, podle potřeby a účelu náležitě osvětleny, větratelné, způsobilé k hospodárnému vytápění a aby poskytovaly řádnou ochranu před vnějšími škodlivými vlivy potvěrnostními i jinými (kouřem, prachem, zápachem, hlomozem a pod.) a aby užívání stavby nebo její části nadměrně neobtěžovalo okolí,
  5. e) měly výtvarně jednoduchou architektonickou skladbu, rovnovážnou a úměrnou prostoru, v němž jsou umístěny, přičleňovaly se harmonicky k svému prostředí a neporušovaly architektonický vzhled sousedních objektů, zejména jde-li o památkově nebo jinak významné stavby, nebo vzhled veřejných prostranství nebo přírodní reservace.

§ 7.

Odkaz § 7.

(1) Pro navrhování novostaveb je třeba použít stanovených typů staveb; při všech stavbách (typisovaných i netypisovaných novostavbách, přístavbách, nástavbách a stavebních změnách) je třeba použít typisovaných konstruktivních prvků, dílců a částí, pokud není prokázána v jednotlivých případech nemožnost nebo nehospodárnost takového užití. Ve zvláště odůvodněných případech může ministerstvo stavebního průmyslu nebo orgán jím zmocněný povolit výjimku. I při stavbách netypisovaných je třeba se řídit zásadami řešení použitými ve stanovených typech, zejména s hlediska disposičního a konstruktivního. Pro rok 1951 se stanoví typy uvedené v „Typisačním sborníku pro rok 1951“, který vydalo býv. ministerstvo techniky,*) s výjimkou jeho části II (stavby pro zemědělství). Do tohoto sborníku mohou stavebníci a projektanti nahlédnout u stavebních úřadů nebo u krajských návrhových středisek Československých stavebních závodů, národního podniku, závodu „Stavoprojekt“.

(2) Další ustanovení této části vyhlášky platí

  1. a) pro stavby typisované, pokud tato ustanovení doplňují způsob provádění nebo vybavení stavby, kde není řešen stanovenými typy, nebo z důvodů hospodárnosti omezují detaily typů (na př. výběr druhů podlah),
  2. b) pro novostavby, pro něž nejsou stanoveny typy nebo pro něz byla povolena výjimka ze závazného typu,
  3. c) pro přístavby, nástavby a stavební změny, pokud to dovoluje účel, hospodárnost, konstrukce, disposice nebo výtvarná stránka stavby.

(3) Technické a hospodářské normy, stanovené za závazné,**) platí pokud nejsou v rozporu se stanovenými typy, typisovanými konstruktivními prvky, dílci nebo částmi nebo s ustanoveními této části vyhlášky.

§ 8.

Odkaz § 8.

(1) V platnosti zůstávají vyhlášky ministerstva techniky

  1. a) č. 3534/1948 Ú. l. I o používání trubkového lešení při pozemních stavbách,
  2. b) č. 670/1949 Ú. l. I o podmínkách pro povolení nových stavebnin a stavebních způsobů,
  3. c) č. 1195/1949 Ú. l. I, kterou se vydávají závazné směrnice pro navrhování průmyslových provozoven o jednom podlaží,
  4. d) č. 242/1950 Ú. l. I, kterou se vydávají pokyny a směrnice pro stavbu mlékáren a
  5. e) č. 408/1950 Ú. l. I o typu ubytoven průmyslového dělnictva.

(2) V platnosti zůstávají zvláštní předpisy o zařízeních požární a protiletecké ochrany a předpisy na ochranu života a zdraví zaměstnanců při práci.

§ 9.

Odkaz § 9.

(1) Stavební projekty staveb určených k plnění úkolů veřejné správy a staveb hospodářsky nebo jinak významných, pokud pro ně nejsou stanoveny typy, jakož i stavební projekty všech staveb, jež vyžadují složitá statická řešení, je třeba předem projednat s krajským národním výborem. Projektant je povinen předložit krajskému národnímu výboru předběžný návrh.

(2) Ministerstvo stavebného průmyslu si může vyhradit přezkoumání stavebních projektů staveb uvedených v odst. 1.

Oddíl 2. Stavebniny. Oddíl 2.

  1. A. Cement.

    § 10.

    Odkaz § 10.

    (1) Užívání cementu se řídí ustanoveními normy ČSN 1213-1947 „Cement portlandský, železoportlandský, vysokopecní a hlinitanový“ (II. revid. vydání) se změnami, které vyplývají z dalších ustanovení.

    (2) Používá se 5 jakostních tříd cementů podle zaručené pevnosti v tlaku a tahu po předepsané době tvrdnutí. Jsou to:

    1. a) obyčejné cementy portlandské, železo portlandské a vysokopecní:
      1. 1. cement 275,
      2. 2. cement 325,
      3. 3. cement 350,
    1. b) portlandský cement o velké počáteční pevnosti:
      1. 4. cement 450,
    1. c) hlinitanový cement:
      1. 5. cement 650

    (3) Nejmenší průměrné pevnosti a podmínky pro způsob a dobu uložení normových tělísek jsou uvedeny v této tabulce:

    § 10.
    CementNejmenší průměrná pevnost normových tělísek
    (v tahu/v tlaku) v kg/cm2 za
    1 den3 dny7 dní28 dní
    Vodního uložení
    275——18/20025/275
    325——18/20026/325
    350——23/25028/350
    450—25/27528/37530/450
    65025/45028/550—33/650

    (4) Jako „cementu 275“ se užívá též ve zvláštních případech t. zv. přehradového cementu, složeného ze stejných váhových dílů portlandského cementu a zásadité vysokopecní strusky, společným mletím dokonale smíšených. Pokud nebude vydána pro přehradový cement zvláštní norma, nutno jej považovat za vysokopecní cement. U vysokopecního cementu není závazná pevnost po 7 dnech, zde předepsaná.

    § 11.

    Odkaz § 11.

    (1) Dochází-li cement na stavbu v obalech, smí se ho užít jen tehdy, je-li na obalu uveden druh cementu (portlandský, železoportlandský, vysokopecní, hlinitanový nebo přehradový cement), jakostní třída (275, 325, 350,450, 650), hrubá váha a označení výrobny. Cementy smějí být dodávány s označením nejvýše té jakostní třídy, která odpovídá výsledku zkoušek popsaných v odstavci 2. O všech zkouškách vedou cementárny záznamy ve zvláštní knize.

    (2) Aby se mohl přesvědčit o jakosti cementu, má právo objednatel se zúčastnit zkoušek v cementárně nebo požadovat od ní předložení záznamů o výrobní kontrole jakosti cementu, kterou jsou cementárny povinny konat. Záleží nejméně v jedné úplné normové zkoušce (tuhnutí, stálost objemu, jemnost mletí a vaznost) z množství jednoho druhu cementu za jeden den zabaleného, a to z každých i načatých 750 t. Totéž právo má i dohlédací orgán. Náklady výrobní kontroly hradí cementárna.

    (3) Kromě této stálé výrobní kontroly může dohlédací orgán ustanovený ministerstvem stavebního průmyslu vykonat kdykoli namátkovou kontrolu vzorků cementu odebraných ve výrobně. Náklady těchto zkoušek hradí ministerstvo stavebního průmyslu.

    (4) Objednatel může nad to požadovat, aby se konaly přejímací zkoušky jednotlivých dodávek cementu. Prokáže-li se jimi, že cement nevyhovuje, hradí náklad na ni cementárna, jinak objednatel.

    § 12.

    Odkaz § 12.

    (1) Ustanovení čl. 1 normy ČSN 1213-1947 se vztahuje, pokud jde o vymezení složení cementu, pouze na slínek. Ustanovení čl. 2 téže normy o množství součástí nerozložitelných v kyselině solné se vztahuje rovněž jen na slínek.

    (2) Místo poslední věty čl. 2 téže normy platí toto ustanovení: „Kromě sádry a vody, jejichž množství je omezeno dovoleným obsahem kysličníku sírového a dovolenou ztrátou žíháním, a kromě nejvýše 5% dalších hydraulicky aktivních látek nesmějí činit jiné přísady celkem více než 5%“.

    (3) Ustanovení čl. 9 téže normy je upraveno zněním § 11 odst. 1 a 2 této vyhlášky.

    § 13.

    Odkaz § 13.

    (1) Cementu jednotlivých jakostních tříd je dovoleno užívat takto:

    1. 1. cementu 275 pro:
      1. a) méně namáhané konstrukce z betonu prostého nebo železového,
      2. b) malty cementové a nastavované,
      3. c) výplňový a podkladový beton,
      4. d) základový beton a
      5. e) méně namáhané cementové zboží;
    1. 2. cementu (portlandského nebo železoportlandského podle zvláštních požadavků na beton) 325 a 350 pro:
      1. a) důležité konstrukce ze železového nebo prostého betonu (převážně z betonu druhu e a f),
      2. b) betonové dlažby,
      3. c) prefabrikáty ze železového betonu,
      4. d) cementové zboží;
    1. 3. cementu 450 pro:
      1. a) předpjatý beton pro pozemní stavby a
      2. b) tenkostěnné konstrukce monolitické;
    1. 4. cementu 650:
      1. jen pro zvláštní práce.

    (2) Výjimky z použití podle odstavce 1 může povolit krajský národní výbor.

    § 14.

    Odkaz § 14.

    (1) Pro konstrukce ze železového betonu se stanoví tato nejmenší dovolená množství cementu (bez zřetele na jakostní třídu cementu) v kg na 1 m3 hotového betonu:

    § 14.
    KonstrukcePři zhutňování betonu
    vibrátorybez vibrátorů
    ve styku s vodou a vystavené účinkům střídavého zamrzání a rozmrzání240265
    nechráněné před povětrností220250
    chráněné před povětrností200220

    (2) Pro konstrukce z prostého betonu je nejmenší dovolené množství cementu 100 kg na 1 m3 hotového betonu. Pro beton druhu 135 (d)*) jsou množství uvedená v odstavci 1 zároveň největšími dovolenými množstvími cementu, jde-li o zn. 325 a vyšší, a to pro stavby průmyslové, obytné a zemědělské.

    (3) Uvedená největší množství cementu nejsou závazná pro zvláštní případy, kde se od betonu vyžaduje odolnost proti chemickým vlivům a podobně. Pro druhy betonu s většími požadovanými pevnostmi než 135 kg/cm2 a pro stavby neuvedená v odstavci 2 je dovoleno největší množství cementu podle odstavce 2 přiměřeně zvýšit.

    (4) Správnost zvoleného množství cementu se musí před betonováním ověřit průkazními zkouškami. Rovněž za betonování se musí jakost betonu pečlivě kontrolovat podle předpisů norem ČSN 1090-1948, ČSN 1090-1948 Dodatek, ČSN 1091-1935 a ČSN 1093-1935.

    § 15.

    Odkaz § 15.

    (1) Zakazuje se užívat betonové směsi s příliš velkým obsahem vody, u níž lze dosáhnout požadované pevnosti betonu jen zvýšením množství cementu. Vody musí být pro přípravu betonové směsi přidáno co nejméně, avšak směs musí být ještě dobře zpracovatelná.

    (2) Pro dobrou zpracovatelnost betonové směsi při malé spotřebě cementu je nutno věnovat zvláštní péči správnému složení směsi kamenných součástí, při čemž není podmínkou, aby čára zrnitosti (podle normy ČSN 1091-1935) plynule stoupala. Vhodné sestavení směsi se usnadňuje rozdělením kamenných součástí na dvě skupiny velikosti zrn (frakce).

    (3) Při přípravě betonové směsi nebo malty je nutno pečlivě odměřovat jednotlivé součásti, pokud možno podle váhy. Vlhkosti písku je třeba věnovati pozornost.

    (4) Aby se umožnilo zpracování betonu s poměrně menším obsahem vody a dosáhlo požadovaných pevností betonu s menším množstvím cementu, je nutno používat vibrátorů vždy, kdy je to možné.

    (5) Aby se zamezilo plýtvání cementem, je nutno věnovat co největší péči manipulaci s cementem při dopravě a při uskladňování.

  1. B. Ocel.

    § 16.

    Odkaz § 16.

    Užívání oceli ve stavebnictví se řídí normou ČSN 15101948 „Konstrukční oceli obvyklých jakostí. Stavební oceli“ a ustanovení této části vyhlášky.

    § 17.

    Odkaz § 17.

    (1) Pro výztuž kruhového průřezu se doporučuje užít oceli 10370 (37) nebo 10372 (37 P); užívání vložek kruhového průřezu z oceli 10452 (45 P) se zakazuje.

    (2) Výztuží z oceli Roxor (10512) se rozumí hutnicky přirozenou cestou vyrobená výztuž z této oceli o vysoké mezi průtažnosti. K dosažení větší pevnosti a soudržnosti mají pruty křížový průřez a jejich povrch je opatřen ve vzdálenostech rovných asi 1½ násobku největšího průměru prutu příčnými žebírky. Průřezová plocha prutů z oceli Roxor je F = 0,4816 D2 a jejich obvod U = 3,11 D, kde D značí průměr kruhu opsaného průřezu prutu Roxor.

    (3) Výztuží z oceli Toros (10492) se rozumí ocelová výztuž, která se vyrábí zkroucením jedné tyče za studená kolem její podélné osy, při čemž se vzájemná vzdálenost upínacích hlav stroje nemění. Původní týč je kruhového průřezu se dvěma diametrálně umístěnými lichoběžníkovými výstupky. Tyto výstupky tvoří na povrchu zkroucené tyče strmě stoupající šroubovici o střední výšce závitu rovné desetinásobnému průměru tyče a jsou při tyči průměru:

    1. od 5,5 do 10 mm nejméně 0,6 mm vysoké a 1,4 mm široké,
    2. od 12 do 16 mm nejméně 1,0 mm vysoké a 1,4 mm široké,
    3. od 18 do 22 mm nejméně 1,5 mm vysoké a 1,8 mm široké,
    4. od 24 do 28 mm nejméně 2,0 mm vysoké a 2,2 mm široké.

    Dovolené odchylky od těchto rozměrů žebírek jsou + 10%

    Za průřezovou plochu prutu je třeba do výpočtu za vést průřezovou plochu kruhové tyče téhož jmenovitého průměru. Stejnoměrné zkroucení, jež je zároveň zkouškou jakosti původního materiálu, způsobuje zvýšení meze průtažnosti a stlačitelnost, jakož i pevnost v tahu a v tlaku, zatím co šroubovité probíhající žebírka zvyšují dostatečně soudržnost

    (4) Výztuží z oceli Isteg (10472) se rozumí výztuž vyráběná tak, že dvě ocelové tyče kruhového průřezu, jejichž konce jsou pevně upnuty, se za studená splétají, čímž nastává jejich stejnoměrné protažení. Stočením se změní průřez kulatých tyčí hruškovitě, celková plocha průřezu zůstane však nezměněna. Průřezová plocha výztuže Isteg Fai je tedy

    1. kde di značí průměr nestočeného železa. Výška závitu musí být přibližně rovna 12,5násobnému průměru jednotlivého železa, ježto mez průtažnosti a pevnosti v tahu rostoucí s mírou stočení dostoupí při této výšce závitu největších hodnot.

    (5) V plánech a výpočtech se vyznačují pruty výztuže

    1. Roxor R (na př. 4 ø R 20 mm),
    2. Toros T (na př. 4 ø T 16 mm),
    3. Isteg J (na př. 4 ø J 12 mm).

    § 18.

    Odkaz § 18.

    (1) Pruty z oceli Roxor je dovoleno ohýbat za studená až do průměru 30 mm. Pruty průměru nad 30 mm je nutno ohýbat vesměs za tepla, při čemž nutno ohřát dostatečně dlouhý kus výztuže (rovný asi dvojnásobné délce oblouku) na stejnoměrnou teplotu 800—900° C, t. j. červený žár (ve stínu), ježto při teplotě 250—400° C nastává nebezpečí lámavosti za modra. Za tepla ohnutá výztuž se pak musí nechat na vzduchu pozvolna vychladnout. V teplém stavu se nesmí skládat na mokrou půdu, do vody nebo do sněhu a musí se chránit před deštěm nebo sněhem.

    (2) Pinty výztuže Toros a Isteg je dovoleno ohýbat jen za studená a není dovoleno je svařovat.

    (3) Vložky z oceli Roxor lze stykovat též svařováním, jež však smí provádět jedině výrobce této oceli, který ručí za její jakost. Výztuž Roxor smějí svařovat na stavbě jen ti svářeči, kteří pro to dostali povolení ministerstva stavebního průmyslu po úředním vyzkoušení. Totéž platí obdobně při použití elektrod. Mají-li se vložky z oceli Roxor na stavbě svařovat, musí se užít oceli se zaručenou svařitelností.

    (4) Při svařování za chladného počasí nebo v zimě se doporučuje konce obou prutů, jež se mají svařovat, ohřát na délku asi 50 cm od místa budoucího svaru. Při chladnutí svařených prutů je třeba dbát stejných opatrností jako při ohýbání za tepla.

    (5) Jde-li o výztuž, jež má být svařována, je nutno prokázat jakost materiálu v každém jednotlivém případě buď přejímacími zkouškami nebo hutním osvědčením (odstavec 3 poslední věta).

    § 19.

    Odkaz § 19.

    (1) Aby se omezilo nebezpečí vlasových trhlin vy tažených částech betonových průřezů, doporučuje se při stavbách vystavených kouřovým plynům nebo vlivům povětrnosti dát okolo tažených vložek pletivo a zvětšit normou předepsané krytí těchto vložek betonem o 1 cm.

    (2) U ocelových (neobetonovaných) tahových prutů z oceli zvláštního průřezu, na př. táhel z ocelí 10472 (Isteg) a 10492 (Toros), jež jsou jen po koncích kotveny do betonu, nelze upustit od koncových háků, není-li kotvení jinak zajištěno.

Oddíl 3. Konstrukce. Oddíl 3.

  1. A. Všeobecné konstruktivní pokyny.

    § 20.

    Odkaz § 20.

    (1) Při návrhu stavby lze volit jen účelově nezbytné a hospodářsky odůvodněné rozměry staveb a druhy konstrukcí. Rozměry všech konstrukcí je nutno navrhovat v modulových mírách, a je-li to možné, používat typisovaných rozponů. Kde to okolnosti připouštějí, je nutno nahradit velké rozpony členěním na menší pole.

    (2) Není-li zvláštních požadavků, je třeba počítat se zatížením stavebních konstrukcí podle normy ČSN 1050-1950 „Zatížení stavebních konstrukcí“. Volbu zatížení podle čl. 15 této normy je třeba vždy pečlivě uvážit a odůvodnit.

    § 21.

    Odkaz § 21.

    (1) Konstrukce pozemního stavitelství ze železového betonu, pokud nejsou navrhovány z betonu druhu 135 (d), se musí nadále navrhovat pro úsporu oceli jedině podle normy ČSN 1090-1948 Dodatek, „Navrhování staveb ze železového betonu podle stupně bezpečnosti“, doplněné podle odstavců 2 až 6.

    (2) Nosné desky ze železového betonu prostě podepřené po celém obvodě musí mít tloušťku nejméně 1/30, desky spojité nebo vetknuté nejméně 1/40 menšího rozpětí.

    (3) Stupně bezpečnosti uvedené v tabulce II čl. 7 normy ČSN 1090-1948 Dodatek (i po jejich zvětšení podle téhož článku normy, jde-li o menší průměr sloupu než 30 cm) se zvětšují pro případy uvedené ve sloupci 2 této tabulky o 15%, pro případy uvedené ve sloupci 3—4 téže tabulky o 10%, jde-li o návrh konstrukcí ze železového betonu,

    1. a) na něž působí přímé vlivy povětrnosti (nekryté konstrukce průmyslových lávek a pod.) nebo škodlivé prostředí (konstrukce v provozovnách, na něž působí ve větší míře účinky kyselin nebo zásad, konstrukce chladicích věží a pod., pokud nejsou uvedeny v odstavci 5), nebo
    2. b) které jsou zatíženy dynamicky rychloběžnými stroji, jeřáby a pod.

    (4) U konstrukcí ze železového betonu, kde je zvýšené nebezpečí poškození výztuže vlivy chemikálií, je třeba zabránit vzniku trhlin v betonové vrstvě, obalující tažené vložky vyloučením vysokohodnotné oceli, po případě zvýšením stupně bezpečnosti aspoň podle odstavce 3.

    (5) Zvýšené nebezpečí poškození výztuže vlivy chemikálií (odstavec 4 je při výrobě a zpracování kyseliny sírové, při zpracovávání fenolů a sirý ve výrobnách a skladištích síranu amonného, dusičnanu amonného, ledku vápenatého, ledku amonovápenatého, smíšených hnojiv, močoviny, kyseliny dusičné nebo kyseliny šťavelové, ve skladištích minerálních olejů, jakož i při výrobě, kde prchají, páry a plyny SO2, a všude tam, kde se kyseliny a louhy vyrábějí nebo kde se tyto látky zpracovávají anebo jsou vedlejším produktem.

    (6) U konstrukcí staveb, kde rozhoduje vodotěsnost, je nutno zabránit vzniku trhlin v betonu. Při tom je nutno vykázat stupeň bezpečnosti proti vzniku trhlin s = 1,5. Nutná výztuž se navrhne při tom za předpokladu, že beton v tahu nespolupůsobí.

    § 22.

    Odkaz § 22.

    (1) V konstrukcích ze železového betonu je třeba se vyvarovat příliš husté výztuže a nutno dodržovat normami předepsanou nejmenší vzdálenost vložek.

    (2) U konstrukcí, které jsou plně zatíženy až po delší době po vybetonování, se dovoluje prokázat pevnost betonu předpokládanou v projektu po době přiměřeně delší, než je předepsáno normami (na př. po 60 místo po 28 dnech), avšak nejpozději po 90 dnech.

    (3) Nosné části ze železového betonu namáhané ohybem, musí mít takovou konstruktivní výšku, aby se vystačilo s průřezem jednoduše vyztuženým. U částí ze železového betonu lze užít konstrukcí deskových místo trámových jen tam, kde je to hospodářsky odůvodněno.

    § 23.

    Odkaz § 23.

    (1) Pro úsporné navrhování nosných konstrukcí je zpravidla nutno zabezpečit a využít vzájemné statické spolupůsobení jednotlivých nosných prvků konstrukce.

    (2) U ocelových plnostěnných nosníků je třeba zpravidla zabezpečit a využít statické spolupůsobení jejich s deskou ze železového betonu (spřažené nosníky ocelobetonové) všude tam, kde se deska stýká přímo s tlačeným pasem ocelového nosníku nebo kde lze vhodným uspořádáním konstrukce bez zvláštních obtíží dosíci přímého styku.

    (3) U ocelových nosných konstrukcí a betonářské výztuže s výjimkou konstrukcí ze železového betonu, kde je zvýšené nebezpečí poškození výztuže vlivy chemikálií (§ 21 odst. 4 a 5), buď pokud možno dávána přednost kvalitním ocelím o zaručené vyšší mezi průtažnosti, jichž užitím možno dosáhnout jak úspory na váze nutné oceli, tak zpravidla i zmenšení stavebního nákladu.

    (4) Posledního odstavce čl. 103 normy ČSN 05 0110-1949 „Navrhování ocelových konstrukcí pozemního stavitelství“ se použije s doplňkem: „Srovnávací napětí nesmí překročiti 1,1 Kdov značí-li Kdov dovolené namáhání základního materiálu v tahu nebo tlaku“.

    § 24.

    Odkaz § 24.

    (1) Nosné i podporující konstrukce se mohou provádět jen z dobrých a osvědčených stavebnin a v rozměrech staticky a konstruktivně odůvodněných. Nových stavebnin a stavebních způsobů lze použít jen s povolením ministerstva stavebního průmyslu nebo orgánů jím k tomu zmocněných*).

    (2) Používat ocelových koster pro obytné domy je zakázáno. Kostry ze železového betonu nebo kombinovaného systému z oceli a železového betonu je nutno omezit na zvlášť odůvodněné případy**).

    (3) Části průmyslového závodu, které jsou ohněm zvlášť nebezpečné, je jako textilní trhárny, sušárny, tírny lnu, pece, provozovny nebo skladiště látek lehce vznětlivých a pod., musí být provedeny, nestanoví-li zvláštní předpisy jinak, jako stavby přízemní, ohnivzdorné, ohnivzdorně kryté s těsně uzavíratelnými ohnivzdornými dveřmi a po případě okenicemi, pokud možno v samostatné poloze a v bezpečné vzdálenosti od ostatních budov závodního objektu nebo sousedství. Místnosti v takových budovách nesmějí být vytápěny kamny, nýbrž ústředně parou, horkou vodou nebo vzduchem.

    § 25.

    Odkaz § 25.

    (1) Pro dřevěné konstrukce buďtež navržena zpravidla lehká provedení. Pro nosné části je třeba volit, pokud je to ze statických i jiných důvodů možné, složené nosníky s hřebíkovými spoji, hmoždinkami a pod. Vhodnou konstrukcí jsou hřebíkované nosníky příhradové nebo plnostěnné; je však třeba je dobře navrhnout a zvlášť ‘pečlivě provést. Kde nejsou zvláštní důvody statické nebo konstruktivní pro jiná řešení, je nutno při volbě profilu přihlížet k možnosti sestavení z průřezu, které lze vyrobit pokud možno ze slabé kulatiny.

    (2) Je třeba dbát všemožně toho, aby se použilo na stavbách pro dřevěné konstrukce dřeva dobré jakosti. Proto je také nutno i na staveniště řádně ukládat řezivo k přirozenému vysoušení na vzduchu. Konstruktivní dřevo vystavené škodlivým vlivům je nutno po důkladném vysušení impregnovat alespoň povrchově.

    (3) Stavby dřevěné (mimo základ a sklepní zdivo) možno provádět zpravidla jen jako jednotlivé, nebo jde-li o rodinné domky o jednom nebo 2 podlažích, zpravidla nejvýše jako trojdomky s přiměřeným protipožárním zabezpečením (na př. vápennou omítkou, ohnivzdornými nátěry a pod.). Dřevěné rodinné domky se mohou provádět jen v odůvodněných případech a jen s povolením ministerstva stavebního průmyslu nebo orgánu jím zmocněného.

  1. B. Zvláštní konstruktivní pokyny.

    § 26.

    Odkaz § 26.

    Základy staveb.

    (1) Základy staveb se musí provést z dobrých a trvanlivých stavebnin. Musí být navrženy v rozměrech staticky odůvodněných tak, aby zajišťovaly stabilitu budovy a správné roznášení výsledného zatížení v základové spáře na základovou půdu.

    (2) Hloubka základů se volí tak, aby stavba netrpěla promrzáním základové půdy.

    (3) Zřizovat základy a sklepní zdivo z betonu prostého nebo železového lze připustit jen tam, kde je jejich použití nezbytné.

    § 27.
    Odkaz § 27.

    Zdivo, příčky a římsy.

    (1) Nosné zdi musí vykazovat náležitou statickou bezpečnost. Obvodové zdi obytných staveb s výjimkou při nevytápěných schodišťových prostorách musí při dostatečně tepelné akumulaci isolovat tepelně stejně jako zeď tloušťky 45 cm, z plných pálených cihel na vápennou maltu, oboustranně omítnutá. Všechny stěny, zejména budov průmyslových, jiných výrobních, skladištních a jejich pomocných zařízení na straně k veřejným pozemkům, komunikacím a sousedním objektům musí být bezpečné proti ohni; toto ustanovení neplatí pro dřevěné stavby (§ 25 odst. 3).

    (2) Vnitřní zdi obytných staveb a veškeré zdi u ostatních budov musí mít tepelně isolační schopnost odůvodněnou účelem stavby a provozními podmínkami. Stěny vystavené povětrnostním vlivům musí být proti nim odolné.

    (3) Příčky musí dostatečně tepelně i zvukově isolovat oddělované prostory, a nejsou-li samonosné, musí snést deformaci podporující konstrukce. Použití železového betonu pro příčky je nutno co nejvíce omezit. Dělící dřevěné příčky se smějí používat, jen kde se nepracuje s ohněm nebo kde se neskladují ani nezpracovávají látky snadno zápalné.

    (4) U obytných staveb je pro plné pálené cihly závazný formát 29 cm X 14 cm X 6,5 cm.

    (5) Pro omítky a maltu do zdivá lze použít nastavovaná nebo cementové malty jen ve zvláště odůvodněných případech. Stropy ze železového betonu u průmyslových staveb se neomítají, pokud pro to nejsou zvláštní důvody.

    (6) Římsy se provádějí zpravidla z ohnivzdorných stavebnin. Dřevěné římsy se smějí zřídit jen u budov stojících o samotě nebo u volně stojících řad domů.

    § 28.
    Odkaz § 28.

    Požární zdi.

    (1) Jednotlivé budovy se spalnou konstrukcí krovu se musí oddělovat od sousedních budov požárními zdmi. Je-li budova delší než 45 m, umístí se požární zdi podle konstruktivních možností na vzdálenost asi 30 m od sebe; u staveb zemědělských pro živočišnou výrobu mohou být vzdálenosti požárních zdí od sebe větší (asi 60 m). U správních, školních a jiných veřejných budov a u staveb průmyslových se vzájemná vzdálenost požárních zdí určí podle povahy a konstrukce stavby, po případě podle zvláštních předpisů.

    (2) Požární zdi musí být aspoň 15 cm tlusté, z ohnivzdorných stavebnin a po obou stranách omítnuté. Musí přesahovat krytinu střechy aspoň o 15 cm a úplně oddělovat dřevěné konstrukce krovu. Jejich stabilita musí být náležitě zajištěna aspoň zesilujícími pilířky, po případě zvětšením tloušťky zdi v dolních podlažích a patce nebo uložením na nosné konstrukci a pod. V požárních zdech je třeba pamatovat na ponechání průlezných otvorů, které se zazdí zdí tlouštky 8 cm.

    (3) Otvory v požárních, zdech v podkroví a na půdě se musí opatřit dveřmi odolnými proti ohni v obrubě z ohnivzdorného materiálu. Dveře musí samy zapadat, musí se s obou stran opatřit klikami a být otvíratelné ve směru úniku.

    (4) U dvojdomků se požární zeď vyvede jen pod nespalnou krytinu, avšak musí oddělovat všechny dřevěné součásti krovu.

    (5) Části průmyslových budov, kde způsob výrobního provozu může snadno způsobit nebezpečí požáru nebo kde se skladují látky snadno vznětlivé, musí být proti ostatním částem budovy odděleny požární zdí probíhající od základu po celu výšce budovy a přesahující plochu střechy o 30 cm. To platí i pro oddělení obytné nebo kancelářské části budovy od části, provozní. Nutné provozní spojovací otvory v těchto zdech musí, být provedeny podobně jako u požárních zdí ostatních budov na půdách.

    § 29.
    Odkaz § 29.

    Stropní konstrukce a stropy.

    (1) Stropní konstrukce musí být trvanlivé, snést bezpečně vlastní váhu i užitelné zatížení, vyhovovat požadavkům tepelné a zvukové isolace, účelu stavby, provozním podmínkám a požárním předpisům. Konsoly a balkonové nosníky se nesmějí nehospodárně vykládat a nosné konstruce neúměrně přetěžovat. Dovoluje-li to provoz, je třeba části budov nejvíce zatížené umístiti vhodně do nepodsklepeného přízemí nebo podobně. Strop musí vykazovat tepelnou isolační schopnost alespoň danou součinitelem tepelné propustnosti 1 kcal/°C. hod. m2 a musí být neprůdušný. Materiál buď volen tak, aby se na vnitřním povrchu nesrážely výpary.

    (2) Monolitické stropy ze železového betonu se smějí provádět jen v nezbytně nutných případech. Užití lepší jakosti železového betonu než druhu 170(e) je přípustné, jen kde je to odůvodněno. Je třeba dávat přednost polospalným (oboustranně isolovaným proti ohni) úsporným stropům ze dřeva nebo stropům ze schválených betonových pivku, po případě předpjatého betonu.*)

    (3) Dřevěné stropy musí být oboustranně isolovány proti ohni na příklad s omítnutým podhledem a násypem nebo jinou vhodnou úpravou pod podlahou. Nad sklepy, kde se ukládá hořlavý materiál, se musí provést stropy ohnivzdorné.

    (4) U průmyslových budov a skladišť se nepřipouštějí zřizování spalných stropů s výjimkou krovu se zavěšeným spalným podhledem nad nejvyšším podlažím; kde je zvýšené nebezpečí požáru, musí se provést stropy ohnivzdorné. U léčebných a ošetřovacích ústavů se nedovoluje provádět dřevěné stropní konstrukce.

    (5) Nad stropy stájí se nepřipouští zřizovat obytné místnosti. Tam, kde nad stropem jsou prostory využité na skladování krmiv nebo steliva, musí být strop z ohnivzdorných stavebnin. Otvory v těchto nespalných stropech, které by bylo nutno zřídit pro přístup nebo vhoz krmivá, se musí uzavřít nespalnými záklopy. Dvířka, pro vymetání sazí z komínů se nemohou zřizovat v prostorách podkroví, které slouží za sýpky, ke skladování krmivá, steliva a jiných hořlavin.

    (6) Vjezd a vchod do domu s výjimkou u budov přízemních a rodiných domků se musí opatřit ohnivzdornými stropy.

Schodiště.

§ 30.
Odkaz § 30.

(1) Prostor schodiště musí být ohnivzdorný. Konstrukce schodiště se mohou zřizovat ze spalného materiálu jen u domků rodinných nejvýše o 2 podlažích (jednopatrových), u ostatních druhů staveb musí být schodiště ze stavebnin nespalných a proti půdě a krovu ohnivzdorně uzavřeno. U budov neobytných nejvýše o 2 podlažích se připouští provedení podhledu stropů nad schodištěm s ohnivzdornou omítkou na spalné konstrukci krovu.

(2) V budovách průmyslových, pro hromadné ubytování nebo shromažďování osob, v budovách správních, sociálních, léčebných a ošetřovacích ústavech a jiných veřejných budovách, mají-li více než jedno podlaží, musí být zřízeny ohnivzdorné rovnoramenné schody ve zvláštním zděném schodišti s ohnivzdornou střechou, které jsou snadno přístupné ze všech místností budovy a po kterých je možno sejít do volného prostoru. V rozsáhlých budovách je třeba zřídit více takových schodišť tak, aby ze žádného místa v patře nebyla cesta ke schodišti delší než 40 m. V závodech, kde se při výrobě užívá ve větším množství látek snadno vznětlivých, nemá být tato vzdálenost větší než 20 m. U staveb léčebných a ošetřovacích ústavů o více než 5 podlažích nad terénem se musí vždy zřídit v nejvzdálenějším místě křídla od hlavního schodiště nouzové schodiště. Každé schodiště musí mít volný výstup z budovy a má být ohnivzdorné, přímo osvětlené a větrané. Nepřipouštějí se schody tošité a kosé.

(3) Schodiště nemá být zpravidla připojováno přímo k pracovním místnostem; pro spojení mají být zřízeny ohnivzdorné, řádně osvětlené a větratelné chodby, aby bylo zamezeno šíření požáru a kouře z pracoven do schodiště. To platí také pro spojení podkrovních místností se schodištěm.

(4) U rodinných domků z cihelného zdivá se nepřipouští schodiště železobetonové zhotovené na místě.

§ 31.
Odkaz § 31.

(1) Nejmenší průchozí šířka schodišťových ramen, podest, chodeb a jiných vnitřních komunikací (s výjimkou u rodinných domků) je 120 cm, pokud jsou určeny nejvýše pro 50 osob. Pro každých dalších 50 osob nebo méně se zvětší' šířka o 50 cm nebo musí být zřízeno více schodišť. Vypočtenou šířku schodišťového ramene nutno zvětšit na šířku dělitelnou modulem (60 cm).

(2) U budov o větším počtu podlaží a velkém množství osob, kde by podle těchto předpisů pro výpočet šířky schodů a komunikací došlo k nadměrnému, nehospodárnému a prakticky neuskutečnitelnému řešení, je možno upravit výsledek výpočtu úhrnné potřebné šířky schodů, podest, chodeb a jiných vnitřních komunikací pro bezpečné vyprázdnění budovy při požáru nebo jiném nebezpečí, srovnáním s výsledkem výpočtů podle proudové methody prof. Beljajeva (uvedené v Typisačním sborníku pro rok 1951). Konečné navržené šířky a počty schodišťových ramen, podest, chodeb a jiných komunikací musí však býti přezkoušeny a schváleny příslušnými činiteli krajského národního výboru s hlediska bezpečnosti lidí a požární ochrany.

(3) Na volných stranách je třeba schody opatřit dostatečně pevným a pevně osazeným zábradlím ohnivzdorným (pokud schodiště není dřevěné) výšky alespoň 85 cm; u staveb veřejných, průmyslových, pro hromadné ubytování a shromaždování osob je tato výška nejméně 1 m. Madlo může být dřevěné. Povrch madel se musí opatřit zarážkami, aby se zamezilo sjiždění.

(4) Výška stupně v obytných domech (s výjimkou rodinných domků) u schodišť, která slouží pravidelnému provozu, je nejvýše 18 cm a šířka, měřená na vodorovném pravoúhlém průmětu horních předních hran, nejméně 26 cm. U ostatních staveb se rozměry upraví přiměřeně účelu.

§ 32.
Odkaz § 32.

Chodby.

(1) Chodby, které slouží k vyprazdňování budovy, musí mít alespoň takovou šířku jako rameno přilehlého schodiště a musí být z ohnivzdorného materiálu a konstrukcí před ohněm bezpečných. Zřizovat ojedinělé vyrovnávací stupně u vodorovných chodeb se zakazuje.

(2) U přízemních nebo dvoupodlažních budov, u nichž se užije dřevěného krovu se zavěšeným podhledem, se nepožaduje u chodby horního podlaží ohnivzdorný strop.

(3) V léčebných a ošetřovacích ústavech je nejmenší šířka chodeb, jichž se používá k dopravě nemocných, 230 cm. Musí býti dostatečně osvětleny a větrány. Kde se předpokládá transport nemocných, musí být vyloučeny předsunuté a vložené schody.

§ 33.
Odkaz § 33.

Sklepy.

Při zřizování sklepů je nutno pamatovat na předpisy požární a protiletecké ochrany. Ve sklepích se nedovoluje zřizovat byty a obytné místnosti. Sklepy, kde se ukládají snadno zápalné látky, musí mít otvory ohnivzdorně uzavřeny a být opatřeny ohnivzdornými stropy.

§ 34.
Odkaz § 34.

Parní generátory (kotle).

(1) Velké parní generátory se musí stavět ve zvláštní zděné kotelně s lehkou střechou a v bezpečné vzdálenosti od obytných místností. Takové kotelny se musí oddělit od pracovních místností plnou ochrannou cihelnou zdí o tloušťce nejméně 60 cm nebo stěnou jiné konstrukce stejné odolnosti pro případ možné nebezpečné poruchy generátoru. V této zdi smějí být jen naprosto nutné spojovací otvory. Snižuje-li se konstrukcí parního generátoru závažnost možné nebezpečné poruchy, lze se odchýlit od uvedených požadavků za souhlasu stavebního úřadu po slyšení příslušných znalců.

(2) Střední parní generátory nejvyššího přípustného vodního obsahu do 1000 l a tlaku páry nejvýše 6 kg/cm2 se smějí stavět i v pracovních místnostech a v budovách obydlených, avšak přímo nad nimi nesmějí být obydlené místnosti nebo prostory, ve kterých se stále zdržují lidé.

(3) Malé parní generátory (kotlíky) největšího přípustného vodního obsahu 500 l a tlaku páry nejvýše 4 kg/cm2 je možné postavit i v pracovních místnostech kdekoliv a bez povolení stavebního úřadu, jemuž je třeba postavení kotlíku oznámit a prokázat, že kotlík byl před uvedením do provozu podroben zákonné zkoušce vodním tlakem.

§ 35.
Odkaz § 35.

Odvádění vody a splašků.

(1) Podle konstrukce stavby, užitých stavebnin a polohy budovy k okolí nutno ji chránit přiměřeně proti povětrnosti a zajistit neškodné odvedení dešťové vody se střechy. Tam, kde to poloha budovy vzhledem k střešnímu sklonu a vzhledem k veřejné bezpečnosti vyžaduje, se řídí sněhové zarážky.

(2) Při každé stavbě je nutno se postarat o odvádění dešťové vody a splašků domovními přípojkami do veřejné kanalisační sítě. Kde není dosud vybudována veřejná kanalisace, odvádějí se dešťové vody a dočasně i nezávadné splašky dlážděnými povrchovými rigoly o dostatečném spádu.

(3) Odpadní vody je nutno čistit v kanalisační čistírně. Zřizuje-li se domovní čistírny nebo žumpy, musí být nepropustné, ve vzdálenosti nejméně 1 m od obvodových zdí budov a od studní podle místních poměrů nejméně 10 m. U větších budov nebo pro jejich skupinu se doporučuje zřídit dvouetážové usazovací studny. U malých staveb se doporučuje zřídit dvoukomorové žumpy s neprodyšným stropem, aby okolí nebylo obtěžováno zápachem. Prostor na vyhnívání kalů musí být chráněn vhodnou tepelnou isolací před ochlazováním v zimě a po případě před podzemní vodou. Kde není vybudována ústřední kanalisační čistírna, nesmějí být přepady ze žumpy napojeny na veřejnou kanalisační síť.

(4) U zemědělských staveb se na 1 stájovou jednotku při dvojím vyvážení počítá 3 m3 užitečného prostoru jímky pro močůvku a hnojůvku, z čehož 2/3 připadají na močůvku, 1/3 na hnojůvku; při častějším vyvážení se obsah jímek přiměřeně zmenší. Stěny a dno musí být nepropustné. Povrch jejich i stropu, pokud přijdou do styku s močůvkou, se musí chránit proti rozrušování kyselinami. Strop je betonový, deskový a může výhodně tvořit dno hnojiště. Dno jímky je pokud možno nad úrovní podzemní vody.

(5) Hnojiště je společné pro všechny druhy hospodářského zvířectva. Na jednu stájovou jednotku (500 kg váhy/ se počítá 3 m2 plochy hnojiště při dvojím vyvážení hnoje a za předpokladů výšky vrstvení nejvýše 2 m. Dno je nepropustné na kamenné nebo cihelné rovnanině; okraje zvednuty nad úroveň dvora. Dno má spád ke stružce odvádějící hnojůvku do žumpy, šířka hnojiště je pro jednostranné vyprazdňování 3 m, výška vrstvení 1,60—2 m.

§ 36.
Odkaz § 36.

Půda.

(1) Půda se musí uzavírat ohnivzdornými dveřmi ven otvíravými, zasazenými do ohnivzdorného rámu. Na půdě musí být ohnivzdorná dlažba nebo jiná vhodná mazanina.

(2) Půdní prostor se nesmí ničím přehrazovat, nesmí sloužit za skladiště ani k ukládám jakýchkoliv předmětů nebo k jiným účelům než sušení prádla. Výjimku tvoří půdy hospodářských objektů, kde je dovoleno skladovat seno a slámu.

§ 37.
Odkaz § 37.

Osvětlovací otvory a dveře.

(1) Otvory do světlosti 1,2 m, nelze-li je překlenout, se přeloží pokud možno keramickými nosníky. Toto ustanovení se nevztahuje na překlady typisovaných staveb, kde není možné takové řešení se zřetelem ke konstruktivní výšce a únosnosti překladů. Dílců ze železového betonu pro otvory světlosti nejvýše 1,2 m lze jinak použít jen tehdy, byly-li vyrobeny před počátkem účinnosti této vyhlášky.

(2) Pro úsporu oceli se zakazuje zřizovat u obytných a zemědělských staveb mříže v oknech, dveřích a nadsvětlících. Ocelová okna v obytných domech se zakazují. Pro vrchní kování oken a dveří se doporučuje užít náhradních hmot. Tato ustanovení platí pro veřejné stavby, pokud jejich účel to připouští.

(3) U průmyslových staveb, pokud se budou osvětlovat světlíky, se má použit pokud možno podélných světlíků. Volba příčných světlíků je odůvodněna tam, kde za zastavovacích podmínek nelze dosáhnout rozptýleného osvětlení pro druh výroby, kde by vnikáni slunečních paprsků znemožňovalo práci, ohrožovalo bezpečnost a pod.

(4) Při osvětlení prostorů šachtovým světlíkem je třeba volit konstrukci zasklení nespalnou a bezpečnou proti vypadávání skla. Zdivo světlíku je třeba vyvést 15 cm nad střechu a postarat se o náležité větrání.

(5) U všech světelných otvorů, kterými by mohly pronikat paprsky umělého osvětlení v noci, musí být provedeno zařízení pro zatemnění, t. j. neprůsvitné okenice, žaluzie, rolety nebo jiná vyhovující opatření. Prozatím musí být alespoň otvory (okna a pod.) upraveny tak, aby zatemňovací zařízení (papírové rolety, dřevěné rámečky potažené neprůsvitným papírem a pod.) mohlo být podle potřeby zřízeno v nejkratší době.

Střešní konstrukce.

§ 38.
Odkaz § 38.

(1) Střešní konstrukce musí snést bezpečně vlastní váhu i předepsané nahodilé zatížení (viz novinu ČSN 1050—1950) a chránit budovu se shora před vlivem povětrnosti a proti požáru. Musí se volit účelně a úsporně.

(2) Střešní konstrukce ocelové se smějí zřizovat jen v odůvodněných případech. Monolitické střešní konstrukce ze železového betonu, pokud nejsou nezbytně nutné, není dovoleno zřizovat a doporučuje se užít úsporných konstrukcí jiných, na př. dřevěných z jakostního dřeva nebo ze schválených prvků ze železového betonu.*)

(3) Z dřevěných konstrukcí krovů se doporučuje použít jen úsporných konstrukcí; je nutno pro ně volit jakostní řezivo a dostatečně je chránit před škodlivými vlivy. Konstrukce musí být správně navrženy a řádně provedeny (§ 25, odst. 2).

(4) Krovové soustavy možno navrhovati bez vazných trámů, pokud tomu nebrání statické nebo konstruktivní důvody.

(5) U domů nejvýše o 2 podlažích možno účelně spojit krovovou konstrukci s nosnou stropní konstrukcí nad posledním patrem (na př. vazného trámu možno použít jako stropnice). V domech o více než 2 podlažích budiž vždy konstrukce krovu oddělena ohnivzdorně od stropu nejvyššího podlaží. Strop nejvyššího podlaží musí mít v obou případech takovou sílu, aby mohl odolat za požáru tíži padajícího krovu a krytiny.

(6) Dřevěné části krovu mají být obezděny jen v nejnutnější míře, aby měl k nim přístup vzduch a jeho povrchové plochy byly viditelné.

§ 39.
Odkaz § 39.

(1) Dřevěných konstrukcí krovu se zavěšeným podhledem lze používat u budov přízemních a jednopatrových, u nichž strop mezi přízemím a prvním patrem je nespalný, které mají od sousedních budov odstup nejméně 15 m, a je-li u jedné z budov zvýšené požární nebezpečí, 20 m. Pokud se týče odstupu, může stavební úřad v odůvodněných případech, na př. u budov správních, kin, domů osvěty a jiných veřejných budov, povolit výjimku.

(2) Při použití dřevěné konstrukce se zavěšeným podhledem u budov, které jsou určeny pro shromažďování většího počtu osob, je třeba dbát těchto dalších ustanovení:

  1. a) V I. patře, t. j. pod spalným krovem, nesmějí být umístěny místnosti trvale obývané, jako byty, místnosti pro přenocování a pod.
  2. b) Střešní konstrukce s rovným stropním podhledem musí být chráněny proti snadnému vznícení na podhledové ploše omítkou nebo rovnocenným obložením. Od tohoto požadavku lze upustit pouze u prostorů, které jsou vyhlazeny výlučně k tělocvičným účelům bez diváků (zde může být podhled vytvořen dřevěným podbíjením). Do prostorů střešní konstrukce, pokud je průchozí nebo průlezná, musí být umožněn přístup, aby mohl být prostor střešní konstrukce kontrolován. Pokud je střešní konstrukce neprůchozí nebo neprůlezná, musí být buďto podhled spojen přímo s konstrukcí, nesoucí krytinu (na př. lamelové konstrukce), nebo se má ponechat volný průhled do nosně konstrukce. Střešní konstrukce nad shromažďovacím sálem musí být vždy opatřena spolehlivým protipožárním nátěrem. U přístupných půdních prostorů může stavební úřad v uvedených případech předepsat použití automatických požárních hlásičů, a není-li jich v době stavby dostatek, i dodatečné jejich osazení.
  3. c) Největší souvislá přípustná délka střešní konstrukce je 45 m. Účelově různé části budovy musí být od sebe v krovu vždy odděleny požární zdí nebo zavěšenou požární zástěnou, která musí sahat alespoň k ohnivzdorná krytině a oddělovati úplně krovové dříví. Přitom se u budov delších než 45 m zřizují požární zdi nebo zavěšené zástěny podle konstrukčních možností, zpravidla ve vzdálenostech 30 m. Doporučuje se používat zavěšených požárních zástěn na 15 m délky konstrukcí.
  4. d) U schodišť vedoucích do I. patra musí být použito na podhled zavěšeného stropu omítky cementové (místo rákosové), vyztužené keramickým nebo podobným pletivem (Staussovo, rabitzové a pod.).
  5. e) U budov pro shromažďování více než 200 osob musí vést alespoň polovina východů ze sálu přímo do volného prostranství. Při tom je třeba dodržet podmínku, že šířka východu bude taková, aby na 100 osob připadlo 120 cm šířky východu, východy měly šířku nejméně 120 cm a byly zřízeny nejméně dva.
  6. f) Nejvyšší přípustný počet návštěvníků u sálů, k nimž jest připojeno divadelní jeviště pro občasný divadelní provoz, je 500 osob.
  7. g) Veškeré elektrické instalace, jakož i nouzové osvětlení v sále musí vyhovovat předpisům ESč a nesmějí být vedeny ani v závěšeném podhledu, ani ve spalných stropech, ani v půdním prostoru.
  8. h) Bude-li u budov pro shromažďování zřízena promítárna s příslušenstvím pro použití hořlavého filmu, šířky 35 mm, musí být tato promítací část oddělena od ostatních částí budovy nespalnými konstrukcemi ve stěnách, podlaze i stropu. Nejmenší tloušťka oddělujících zdí je u cihel 30 cm a u prostého betonu 20 cm; lze použít jiné konstrukce stejné hodnoty. Nosné konstrukce stropu i podlahy v těchto místnostech musí být betonové a provedené na místě vcelku.
  9. ch) Použije-li se lokálního vytápění, musí být komíny při své patě opatřeny sběrači sazí, uzavřenými ohnivzdornými dvojitými dvířky. Komíny musí být též v celé výši omítnuty vně i uvnitř. V místech, kde prochází komín půdním prostorem, musí mít vrstvu vnější omítky nejméně 3 cm. Kamna musí být dostatečně dimensována a spočívat na ohnivzdorném podkladě, přesahujícím obvod kamen nejméně o 1 m, a musí být opatřena ohnivzdornou, k podlaze připevněnou zástěnou.
  10. i) V místech, kde je zaveden vodovod, musí být zřízen požární hydrant. Počet a rozmístění hasicích přístrojů i požárních hydrantů pro každou stavbu určí na místě stavební úřad. Veškeré hořlavé výzdoby sálu jsou zakázány.
  11. j) Stálá divadla se řídí zvláštními předpisy. Skladiště dekorací je třeba považovat za účelově oddělený celek podle předchozích ustanovení.
§ 40.
Odkaz § 40.

Ploty.

Ploty nutno provádět jen jednoduše, a s největší nutnou úsporou cementu a oceli.