Užije-li se jiné krytiny, než která je zde uvedena, musí být, není-li jinak předepsáno, ohnivzdorná a vždy nepropustná. Výjimku může stavební úřad povolit jen u staveb v isolovaném zastavění nejvýše o dvou podlažích, a to ze závažných, zejména konstruktivních důvodů, nemá-li místní národní výbor námitek s hlediska požární ochrany. Výjimku nelze povolit u staveb, kde se vyrábějí nebo uskladňují snadno vznětlivé látky a pro které platí zvláštní předpisy.
(1) Především je nutno použít taškové krytiny z tašek obyčejných, hladkých čili bobrovek.
(2) Krytiny z tašek drážkových se použije jen pro tvarově jednoduché střechy.
(3) Krytiny prejzové se použije jen pro opravy dosavadních prejzových krytin, po případě pro veřejné budovy a pro budovy památkové nebo jinak významné.
(4) Krytiny z vlnovek možno použít pro veřejné budovy a pro budovy památkové nebo jinak významné; pro ostatní budovy lze jich použít jen v oblastech, kde je výroba této krytiny zavedena nebo kde je možnost snadné její dopravy.
(5) Přírodní břidlice možno použít jen tuzemské, a to jen pro opravy dosavadní břidlicové krytiny. Na novostavby možno jí použít v blízkosti výskytu a výroby.
(6) Osinkocementových čtvercových desek lze použít pro opravy dosavadních krytin a pro nové krytiny na lehkých konstrukcích krovů, jakož i kde je předepsána živnostenskoprávními předpisy. Světlé barvy lze užít jen tam, kde to není na závadu vzhledu stavby, obrazu krajiny nebo z jiných vážných důvodů.
(7) Vlnitého eternitu se smí použít u typových staveb, kde je předepsán, a ve zvláště odůvodněných případech.
(8) Cementových drážkových tašek se smí užívat jen pro menší opravy dosavadních krytin stejného druhu.
(1) Provádění krytin z jednoduché lepenky se nepřipouští s výjimkou u staveb pomocných, příležitostných a pod. Pro živnostenské stavby (výrobny, skladiště a pod.) možno použít dvojité lepenkové krytiny na hladko, provedené ze dvou vložek impregnované lepenky E 500 A s příslušnými mezinátěry a se zatlačením křemílku do povrchového nátěru svrchní vložky. Pro trvanlivost a snížení udržovacích nákladů možno mezi lepenkové vložky položit další vložku jutového, po případě skelného tkaniva nebo plsti. Jinak lze s výhodou použít t. zv. zvláštních lepenkových krytin provedených po př. ze dvou vložek ruberoidu 35/500 nebo z vložky asfaltoidové č. 33, po případě z vložky skelného tkaniva. Kde je zvýšené nebezpečí požáru, smí se použít lepenky jen na ohnivzdorném podkladu.
(2) Lepenkové krytiny lze provádět buď na suchém bednění střešním nebo na betonovém podkladu, opatřeném penetračním nátěrem, a to jen za suchého počasí. Položená lepenka se nesmí ponechat přes noc bez nátěru. Jednoduché, asfaltoidové nebo speciální krytiny s vložkami juty nebo tkaniva ze skelné rohože nelze provádět na bednění.
(1) Ploché střechy možno zřizovat, je-li dána záruka řádného provedení a jakosti použitých hmot.
(2) Ploché střechy nepochůzné s upraveným spádem a se sokly kolem zdiva a všech proniků se kryjí tak, jak je uvedeno v § 43 odst. 1; v místech nouzových přechodů se položí dostatečná ochrana na krytinu.
(3) Na plochých střechách pochůzných s pečlivě upraveným spádem a utěsněnými proniky, zvláště u budov veřejných nebo kde to důvody architektonické vyžadují, možno provést dvouvrstvou krytinu z litého asfaltu o tloušťce 18 až 30 mm, s patřičným vytažením soklů. Jinak je možno se řídit ustanovením § 43 odst. 1 pro zřízení isolační lepenkové krytiny, na kterou se upraví buď betonová mazanina se zalitými dělicími sparami nebo se položí dlažba z keramických dlaždic.
(4) Při řešení plochých střech je nutno se pokud možno vystříhat vnitřních nebo zaatikových žlabů.
Provedení plechové krytiny lze povolit jen ve zláště odůvodněných případech.
(1) Vodotěsnící isolace musí bezpečně a trvale chránit stavbu proti vodě, zemní vlhkosti a vlivům atmosférickým. Nutno dbát nejen pečlivého položení a připevnění isolace, ale také řádného utěsnění spojů, řádné úpravy přesahů isolace a předem řádně provedené úpravy podkladů. Práce musí být řádně a pečlivě provedena a eventuální závady včas odstraněny, protože dodatečná oprava po zabudování je zpravidla nemožná.
(2) Při provádění vodotěsnících isolací budov
(3) Vodotěsnící isolace se smějí provádět jen za suchého počasí. Položená lepenka (po případě vložky) nesmí být přes noc ponechána bez nátěru.
(1) Volba druhu a způsob provádění vodotěsnící isolace závisí především na místních poměrech na staveništi (zejména na vlhkosti výkopu a okolí).
(2) Není-li ve výkopech základů zemní vlhkosti, je třeba provést vhodnou isolaci zdiva a nepodsklepené části budovy. Doporučuje se použíti isolačních lepenkových pasů asfaltových nebo dehtovaných z lepenky č. 500 s oboustrannou isolační vrstvou, řádně položených na vyrovnané zdivo.
(3) Byla-li zjištěna ve výkopech základů přirozená anebo snížená zemní vlhkost, je nutno provést za horka vodotěsnící isolaci vložkovým povlakem dehtovým nebo asfaltovým, sestávajícím z jedné vložky impregnované lepenky E 500 D nebo E 500 A mezi dvěma vrstvami dehtového anebo asfaltového nátěru za předpokladu řádného položení na vyrovnaný a upravený povrch zdiva nebo podklad podlahy. Isoluje se v nepodsklepené části budovy v nejnižším podlaží zdivo a podlaha (dlažba, mazanina). V podsklepené části budovy se isoluje stejným způsobem sklepní zdivo vodorovně a svisle. Isolace částí nepodsklepených a podsklepených se řádně spojí, aby celek vytvořil souvislou ochranu proti zemní vlhkosti. Svislá isolace zdiva pod terénem se chrání ¼ cihlovou přizdívkou. Přesahování spojů lepenkových vložek je 10 cm široké a je slepeno horkým lepidlem, nejlépe asfaltem. Isolace se vyvede na vnějším obvodu zdivá nad úroveň terénu anebo dlažby a zapustí do zdiva.
(4) Proti zvýšené zemní vlhkosti je třeba provést vodotěsnící isolaci vložkovým povlakem, obsahujícím 2 vložky asfaltem impregnované lepenky E 500 A mezi třemi vrstvami asfaltových nátěrů. Způsob provedení isolace jest obdobný, jak je uveden v odstavci 3.
(5) Isolaci proti beztlaké spodní vodě musí provést výhradně odborný asfaltér, a to vždy v takovém rozsahu, aby isolace budovy tvořila celistvou, uzavřenou ochrannou vrstvu, zamezující za všech okolností styk spodní vody se zdivem. Nebude-li jinak předepsáno, použije se na isolační povlak 3 vložek asfaltem impregnované lepenky E 500 A mezi čtyřmi vrstvami asfaltových nátěrů. Isolace se vyvede na vnějším obvodu zdivá nad úroveň terénu anebo dlažby. Při stavbě základového zdiva je nutno položit trati vod v patřičném spádu.
(6) Při tlakové spodní vodě je třeba vždy nejprve uvážit místní poměry a všechny podmínky, které mají vliv na volbu isolace a způsob provedení. Isolace, kterou musí provádět výhradně odborný asfaltér, vyžaduje odvedení spodní vody vhodnou drenáží nebo odčerpáním vody a přípravou podkladu pro isolaci. Místo přímého isolování základového zdiva budovy se provede obvykle po dokončení výkopu na jeho dně a svislých stěnách jako plášť ochranné zdivo, opatřené na vnitřních plochách omítkou se zastřeným povrchem a se zaoblenými přechody, hranami, rohy a kouty, kterého se použije za podklad k nanesení isolace. Celá plocha ochranného pláště se opatří penetračním nátěrem (asfaltovou emulsí) a po jeho zaschnutí se provede ve způsobu celistvého povlaku vodorovná a svislá isolace podle zvoleného způsobu provedeni a materiálu (na př. ze tří vložek asfaltem impregnované lepenky E 500 A mezi čtyřmi silnými nátěry horkého asfaltu nebo ze dvou vložek jutového tkaniva a svrchní vložky lepenky E 500 A mezi čtyřmi silnými nátěry asfaltu, po případě z vložek ruberoidu, asfaltoidu, skelného tkaniva nebo v kombinacích těchto vložek s impregnovanou lepenkou E 500 A mezi nátěry asfaltovými). Všechna nebezpečná místa, jako hrany, rohy a kouty, se provedou zesíleně položením další vložky v dostatečné šířce. Provedené isolace se chrání 3 cm tlustou omítkou. Isolace se vyvedou vždy nejméně 30 cm nad nejvyšší hladinu podzemní vody.
(7) Isolace dělících spar je třeba napojit vždy vodotěsně na isolaci zdiva. Isolace se provede buď zvlněním isolačního povlaku nebo ve zvláštních případech vložením a zaisolováním měděného žlábku dělicí spáry. Uzávěry otvorů pro části potrubí procházející isolaci se utěsní asfaltovým asbestovým pro vejcem nebo ve zvláštních případech měděnou plechovou přírubou, přes niž se přetáhne isolační povlak.
(8) Litinová potrubí a hlavně kolena se opatří vždy na celém povrchu neporušenou asfaltovou isolační vrstvou k ochraně před korosí. Porušený povrch nutno před zabudováním dodatečně na stavbě opatřit nátěrem.
(1) Na balkonech je zapotřebí pečlivého provedení vodotěsnící isolace na podkladní vrstvu provedenou ve spádu, a zvláštního zabezpečení u balkónových dveří. Na obvodu stěn bude vytažena isolace do výše nejméně 10 cm.
(2) Vodotěsnící, isolace pod dlažbami v koupelnách se musí provést s náležitým vytažením isolace kolem zdiva.
(3) Isolaci v prádelnách, hromadných umyvárnách a místnostech sprch pod dlažbami nebo mazaninami se doporučuje provést ve spádu s odvodem i prosáklé vody s isolace do guly a vytažením soklů kolem zdiva.
(4) Podzemní výtahové šachty se musí vodotěsně isolovat, a to alespoň povlakem o dvou vložkách.
(5) Vodotěsné isolace pod kouřovými kanály musí být dostatečně chráněny vyzděnou vrstvou, nejlépe ze šamotových cihel, aby horkem nebyly porušeny.
(6) Při vodách se škodlivými účinky, zvláště chemickými, nutno učinit vhodná opatření na ochranu stavby po odborném prozkoumání vykopávky a okolí.
Použití isolací proti otřesům, hluku a teplotám, jich umístění, způsob provedení a výběr hmot řeší odborník případ od případu podle okolností a potřeby.
(1) Pro dlažby nebo mazaniny je nutno použít podle místních poměrů a především z místní výroby keramických dlaždic, litého terazza, dlaždic terazzových, z pálené hlíny (teracoty) nebo xylolitu; z betonu je dovoleno je zřizovat, jen nelze-li ze závažných důvodů užít jiných hmot. Na podlahy a smí použít jehličnatého dřeva jen v nejnutnější míře, a to jen jeho kvalitních druhů.
(2) V jednotlivých místnostech se provedou podlahy, dlažby nebo mazaniny takto:
(3) Podle potřeby je nutno upravit předem pod podlahy, dlažby a mazaniny vhodné isolace vodotěsné, tepelné, zvukové nebo proti otřesům.
(4) Pro zvláštní účely (na př. u nemocnic, škol, provozních sálů a u poštovní správy pro telekomunikace) je nutno pamatovat na použití linolea nebo gumy jako povlaku.
(5) Podlaha stáje s výjimkou ovčínů musí být alespoň 15 cm nad přilehlým terénem. Ve všech stájích buď ve výši 15 cm nad podlahou provedena normální vodorovná isolace zdiva proti vzlínání stájové vlhkosti.
(1) Pro obklady stěn a soklů uvnitř budovy se použije keramických nebo skleněných obkladaček nebo jiných vhodných hmot podle místních poměrů a především z místní výroby. V lázních a u sprch nutno náležitým spárováním docílit dokonalé vodotěsnosti.
(2) Obklady stěn se provedou keramickými nebo skleněnými obkladačkami
(3) Pro obklady vnitřních soklů se užije:
(4) Splávky okenní se doporučuje provést z keramických okapnic.
(5) U všech staveb průmyslových a veřejných, zejména u nemocnic a zdravotně sociálních ústavů, je nutno při použití obkladů stěn a soklů přihlížet ke zvláštním požadavkům kladeným na tyto objekty, avšak zároveň je třeba zachovat účelnou hospodárnost.
(1) Komíny je nutno stavět tak, aby na ně bylo možno připojit veškerá topeniště, jimiž se v budově vytápí. V budovách vytápěných ústředně nebo elektricky se má pamatovat na zřízení reservních komínů pro topeniště na tuhá paliva tak, aby aspoň jednu vhodnou místnost každého bytu nebo každé samostatné skupiny místností bylo možno vytápět topidlem na tuhá paliva.
(2) Každý byt nebo samostatná skupina místností má mít své vlastní komíny. Je zakázáno připojovat na jednotlivé komínové průduchy topeniště z různých pater (podlaží).
(3) Na jednotlivé komínové průduchy je dovoleno připojovat společně jen taková topeniště, jejichž provoz se vzájemně neruší, a jen tehdy, nesnižuje-li se při tom bezpečnost požární ani bezpečnost osob. Z těchto důvodů
(1) Komíny mají převyšovat svoje okolí tak, aby byl vyloučen rušivý vliv objektů v okolí komínů na jeho funkci a aby zplodiny hoření neobtěžovaly okolí. Komíny musí vyúsťovat nejméně o 65 cm nad hřeben střechy nebo nad rovinu proloženou hřebenem střechy a skloněnou dolů o 10° od vodorovné roviny (jak naznačeno na obr. 11 normy ČSN 2022-1940). V pochybných případech je třeba prokázat tah komínu. Musí být zajištěna stabilita komínu s = 1,5.
(2) V objektech, v nichž je hromadně ustájen dobytek, má komín přečnívat hřeben střechy nejméně o 2 m, je-li užito krytiny hořlavé nebo spalné. Táž výška musí být dodržena i u nespalných krytin, jestliže je pod nimi uskladněn hořlavý materiál (stelivo, sušená píce a pod.) a nejde-li o střechu s dokonale utěsněnými sparami.
(3) Komíny budov s plochými střechami musí vyúsťovat nad nejvyšší bod střechy (i nad atiky, poprsníkové zdi a jiné nástavky na střeše) aspoň 1,5 m, u zvlášť rozlehlých střech alespoň 2 m. Při tom mohou být komíny doplněny na předepsanou výši vhodně voleným nástavcem. Doporučuje se sdružovat komíny pokud možno vedle sebe, aby tvořily jeden celek.
(1) Veškeré komíny musí mít příčný (průtočný) průřez takový, aby se srovnával s počtem topenišť a množstvím vyvinujících se kouřových plynů.
(2) Komínové průduchy mohou mít příčný (průtočný) průřez kruhový, čtvercový nebo obdélníkový. U obdélníkového průřezu nesmí delší strana v průřezu být větší než 1,5násobek strany kratší.
(3) Komínové průduchy mají být svislé a pokud možno přímé. Komínové průduchy se smějí uhýbat od svislice nejvýše 30°, a to vždy jen v jednom směru. Výslovně je zakázáno převádět je z jedné zdi do druhé (t. j. stáčet je za rob).
(4) Každý komínový průduch musí být zařízen tak, aby se dal v celém rozsahu spolehlivě a bezpečně vyčistit. Vybíraví nebo vymetací dvířka se nesmějí umístit v místnostech obytných, pokud stavební úřad ve zvláště odůvodněných případech nepovolí výjimku.
(5) Komínové průduchy se nesmějí opatřit žádnými uzávěrkami (klapkami, šoupátky a pod.), které by zúžovaly jejich průřez nebo ztěžovaly čištění nad místem zaústění nejnižšího topeniště.
(1) Komíny se vyzdívají z plných, ostře pálených cihel normálních rozměrů a tvarů nebo z komínových tvarovek ze stejného materiálu. Zdivo se musí plně uložit do malty. Jako pojidla se užije vápenné nebo nastavované malty. Vnitřní povrch musí být hladký, v místech změny směru zaokrouhlený a spáry buď vyspárovány anebo zality maltou. Vnější povrch komínů v budovách musí být na všech stranách řádně omítnutý, nad střechou aspoň vyspárovaný.
(2) Nedovoluje se vyzdívat komíny z přirozených kamenů, z dutých nebo lehčených cihel ani z betonových tvárnic. Výjimku může povolit jen ministerstvo stavebního průmyslu nebo orgán jím zmocněný. Procházejí-li komínové průduchy betonovými částmi stavby (průvlaky a pod.), musí být užito v místech proniku keramických pálených vložek (šamotových nebo z ostře pálené cihlářské hlíny). U skeletových staveb ze železového betonu se musí komín řídit jako samostatná oddělená konstrukce. Užívání komínových vložek vyžaduje povolení jejich druhů a způsobu montáže ministerstvem stavebního průmyslu.
(3) Nejmenší přípustná tloušťka komínového zdivá z plných pálených cihel po každé straně komína je 15 cm. Použije-li se jiných stavebnin, je nutno prokázat, že tloušťka zdivá má stejnou isolační schopnost a vykazuje stejnou bezpečnost jako řádně provedené a omítnuté cihelné zdivo tloušťky 15 cm. Vyžaduje-li to požární bezpečnost nebo stabilita zdivá komínu, může stavební úřad předepsat větší tloušťku.
(4) Komínové zdivo o tloušťce 15 cm nesmí být seslabováno rýhami pro domovní instalace plynovodů, vodovodů, elektrických vedení atd. Vnější Ke komínů na venkovních zdech se má chránit proti přílišnému ochlazování zesílením nebo zvláštní tepelnou isolací zajištěnou proti vlhkosti.
(5) Dřevěné součástky nesmějí zasahovat do komínového zdiva. Dřevěné součásti nosné konstrukce, stropů a střech musí být nad kouřovými troubami nebo jinými nebezpečnými plochami topeniště vzdáleny aspoň 45 cm, hořlavé střešní konstrukce aspoň 1 m. Nelze-li tyto vzdálenosti z vážných důvodů dodržet, musí být dřevěné součásti zajištěny ochranou proti zahřátí na nebezpečnou teplotu zápalnosti.
(6) V okolí vymetacích a vybíracích otvorů nemá být do vzdálenosti 15 cm od těchto otvorů žádná dřevěná součást nebo jiná hořlavá hmota; nelze-li tuto podmínku splnit, musí se tyto hořlavé součásti chránit pobitím plechem a pod.
(1) Odvádět kouř troubami do ulice nebo na dvůr, či jiná veřejná místa se zakazuje. Výjimky jen na přechodnou dobu může v odůvodněných případech povolit stavební úřad (na př. u příležitostných a pomocných staveb), nemá-li místní národní výbor námitky s hlediska požární ochrany. Také v těchto výjimečných případech se musí dbát, aby se co v největším rozsahu dodržely předpisy požární ochrany.
(2) Vésti kouřové plyny troubami přes jiné místnosti do komínů se zakazuje. Kanály a kouřové trubky, jimiž se odvádí kouř z topenišť do komínů, se musí opatřit takovým počtem čisticích otvorů a na takových místech, aby umožňovaly dobré čištění v celé délce kanálu a kouřových trubek, mají být nejkratší a směřovat vždy vzhůru od topeniště, aby nebyl srážen ani brzděn tah ke komínu.
(1) Zřizovat nové nebo obnovovat staré průlezné komíny pro připojení lokálních topenišť (sporáky, kamna a pod.) se nedovoluje.
(2) Průlezné komíny pro zvláštní dědy mají mít nejmenší průřez 45 cm X 45 cm, nejsou-li vyšší než 10 m, a jsou na spodním konci vždy opatřeny železnými dvířky, která nesmějí být v místnosti obytné. Je třeba zřídit přístup i se strany.
(3) Průlezné komíny vyšší než 10 m buďtež širší, než je uvedeno v odstavci 2, a uvnitř opatřeny železnými stupátky upravenými podle odstavce 96 normy ČSN 2022-1940.
(4) Spojovat dohromady několik průlezných komínů není dovoleno.
(5) Zakazuje se umisťovat v průlezných komínech jakékoli dřevěné části nebo jiné předměty (na př. hřebíky) do komínového zdivá.
(1) Každá skupina topenišť v jednotlivých patrech a v bytech má mít svůj vlastní komín.
(2) Do jednoho komínového průduchu se smějí zapojit jen topeniště na týž druh paliva. Přitom
(1) Komíny úzké se mají zpravidla vymetat se střechy a musí se k nim zřídit bezpečná lávka se železným zábradlím. Od jeho zřízení se může upustit jen, je-li přístup ke komínu í bez můstku dostatečně bezpečný. Komíny se mohou vymetat i s půdy. Komíny vymetané s půdy se nemají opatřovat nástavci. Je-li však nutno takový komín opatřit nástavcem, musí být zvlášť zajištěn, aby při vyražení nemohl spadnout se střechy. Komíny vymetané s půdy nesmějí být vyšší než 6 m od dlažby; půdy.
(2) Vymetací otvory se mohou zřizovat jen v přístupných prostorách na půdách, schodištích a chodbách, kde se nesmějí uskladňovat hořlavé předměty (zejména sláma, sušená pice, dříví a pod.), avšak ne v uzavřených místnostech podkroví.
(3) Vymetací dvířka musí mít šířku rovnou světlosti komínu a výšku 40 cm. Musí být dvojitá, od sebe oddělená, ohnivzdorná do žlábku zasazená a uzamykatelná, po případě zajištěná závorou. Použití jiných dvířek vyžaduje schválení ministerstva stavebního průmyslu a ministerstva vnitra nebo orgánů jimi zmocněných. Vymetací dvířka musí být nejméně 65 cm vysoko nad úrovní podlahy. Podlaha pod vymetacími dvířky musí být z hmot vzdorujících ohni. Komíny, které je nutno čistit vypalováním, mají být opatřeny stejně upravenými dvířkami v každém patře.
(4) K odstraňování sazí a popílku musí být komíny opatřeny vybíracími otvory se stejnými uzavíratelnými dvířkami jako otvory vymetací. Také úprava okolí dvířek vybíracích musí být stejná jako u vymetacích, velikost vybíracích dvířek může však být 15 cm X 25 cm.
(5) Vybírací dvířka se mají zřizovat především ve sklepě, ale jen na přístupném místě, a musí být zajištěna proti otevření. Ve vyšších podlažích se mohou vybírací dvířka zřizovat jen v místnostech vedlejších, nikdy ne v místnostech obytných, Nelze-li jinak, je nutno zřídit v příslušném místě uzavíratelná komůrky. Dvířka vymetací a vybírací mají být vždy označena patrem, po případě číslem bytu, z něhož komínový průduch odvádí kouřové plyny.
(1) V zájmu zvýšení tahu a odstranění jiných poruch mohou být t. zv. stromkové komíny uzavřeny hradítky, které však musí ležet nejméně 50 cm pod zaústěním nejspodnější kouřové trubky. Není-li hradítko vytažitelné, musí byt nad ním zřízena vybírací dvířka. Hradítko i vybírací dvířka se musí upravit pokud možno z vedlejší místnosti.
(2) Nově zřizovat stromkové komíny bez závažných konstruktivních důvodů se zakazuje.
(1) Používání komínových nástavců se má omezit pouze na nezbytné případy a přitom je třeba dbát, aby nebyl porušen vzhled budovy. Nástavce mají být z materiálu vzdorujícího korosi způsobené kouřovými plyny a náhlým změnám teploty.
(2) Nástavce mají mít stejný průtočný průřez jako příslušný komín. Nepřípustně jsou nástavce, které mají jen úzké výtokové otvory. Přednost nutno dát nástavcům, které nemají otočných částí. Nástavce, jejichž vršek není bezpečně přístupný, se musí opatřit uzavíratelnými dvířkami, aby se umožnilo čištění komínu.
(3) Nástavce se musí náležitě upevnit v komínové hlavici, a to zapuštěním 20 cm hluboko, jsou-li kratší než 1 m, a 40 cm, jsou-li delší než 1 m. Zvlášť dlouhé nástavce se musí dobře zabezpečit proti nárazům větru. Nástavce komínů vymetaných s půdy se musí zajistit proti vyražení a spadnutí se střechy. Nástavce poškozené nebo uvolněné se musí neprodleně upevnit, opravit, po případě odstranit.
(1) Místo, kde je instalováno topeniště, se musí vždy zajistit proti vzniku požáru tak, aby požár byl vyloučen i v mimořádných případech, jako při přetopení, vypadnutí žhavých uhlíků a pod. Proto je třeba, aby podlaha před každým topeništěm byla buď z nehořlavého materiálu nebo chráněna plechem, a to do vodorovné vzdálenosti od přikládacích a popelníkových dvířek u sporáků 60 cm, u pokojových kamen, alespoň 30 cm. Podlaha pod vlastním topeništěm musí být buď nespalná nebo chráněná dlažbou či plechem.
(2) Stěny ve vodorovné vzdálenosti menší než 30 cm od nejdále vyčnívajících částí výhřevných ploch kamen nebo od povrchových ploch kouřových trubek musí být z nehořlavých hmot. To platí také pro stropy, jejichž podhled je níže než 45 cm nad horním povrchem kouřových trub nebo topenišť, a střešní konstrukce, jejichž spodní část je nad nimi níže než 1 m. Při instalaci cukrářských pecí, varných kotlů, restauračních sporáků a jiných topenišť je nutno dbát, aby v jejich základech byla ohnivzdorná deska, tlustá aspoň 10 cm.
(3) Kouřové trubky, jimiž jsou topeniště v bytech i v provozovnách připojena na komín, musí být spolehlivě upevněny a náležitě zajištěny proti vypadávání jisker.
(4) Topeniště nebo jejich kouřové trubky se mohou opatřit jen takovým zařízením k regulaci tahu komína, které zajišťuje za všech okolností, bezpečně odvádění zplodin hoření z topeniště; v obytných a v podobných místnostech se smí užít v kouřovém hrdle kamen škrtících klapek nebo hradítek jen tak provedených, aby i při jejich uzavřené poloze zůstala volná aspoň 14 průtočného průřezu. Přitom musí tento zbývající volný průtočný průřez tvořit celek; a to v horní polovině průřezu kouřové trubky. V kouřových trubkách se smí zřídit klapka Jen, není-li zřízena v komínovém hrdle, a to za týchž podmínek. U kachlových kamen se reguluje hoření popelníkovými dvířkami. Zařízení k regulaci tahu přissáváním studeného vzduchu se nedoporučuje a nesmí se ho používat tam, kde na jeden společný komínový průduch je zapojeno více topenišť.
(5) Přenosné části vnitřního zařízení, pokud jsou celé nebo zčásti z hořlavých hmot (ze dřeva, z textilií a pod.) se nesmějí umístit blíže k topeništím, ke kouřovým troubám nebo uzavřeným otvorům do komína než ve vzdálenosti 60 cm. Jsou-li umístěny blíže, musí být zajištěny proti vznícení vložením nesnadno odstranitelných a nespalných mezistěn, s obou stran vzduchem volně přístupných.
(6) Veškerá topná zařízení se musí tak upravit, aby neobtěžovala svoje okolí vývinem kouře, popílkem nebo zápachem.
(1) Pro komíny topenišť pro ústřední vytápění a ohřívání užitkové vody, provedené ve zdech obytných a jiných budov, platí obdobně předpisy požárně bezpečnostní jako pro ostatní druhy komínů obytných budov, pokud v dalším není jinak uvedeno.
(2) Komíny mají být umístěny ve vnitřních zdech a pokud možno ve středu budovy. Není-li to z technických důvodů možné a je-li třeba komíny provést ve vnějších zdech budovy nebo přizděním k vnějším zdem, je třeba zdivo komínu chránit proti přílišnému ochlazování. Komíny mají vyúsťovat pokud možná nad nejvyšší hřeben střechy nebo aspoň tak vysoko, aby odchod spalin z komína a tím tah komínů nebyl nepříznivě ovlivněn vzdušnými proudy, způsobenými blízkostí částí budov nebo střechy. Přístup k hlavě komínu se musí zajistit obdobně jako u ostatních domovních komínů.
(3) Tloušťka komínového zdivá musí být taková, aby zajišťovala jeho stabilitu, jakož i dostatečnou ochranu protipožární. U komínů o světlém průřezu 2000 cm2 (asi 45 cm X 45 cm) a větším nesmí tloušťka zdivá z plných pálených cihel být menší než 30 cm. Může-li teplota spalin odcházejících z topenišť třeba i přechodně přestoupit teplotu 400°C), je třeba spodní část komínu nejméně do výšky 5 m vyzdít žárovzdornými hmotami. Vnitřek komínového zdivá se musí čistě vyspárovat, avšak nikoliv omítnout. Do komínového zdivá se nesmí vkládat potrubí ani jiná instalace, ani se nesmí jinak zeslabovat.
(1) Každý komínový průtah musí v celé své délce probíhat samostatně, beze změny svého světlého průřezu, pokud možno přímo nebo alespoň bez uhýbání ve větším úhlu než 30° od svislice. Zaústění topenišť a sopouchů do komína se musí provést bez ostrých hran a bez zúžení pod velikost světlého průřezu komína.
(2) Do komínů topenišť ústředního vytápění a ohřívání užitkové vody nesmí být připojeno topeniště jiného druhu a pro jiné účely. Na jeden komín smí být připojeno jenom tolik topenišť a o takovém výkonu, aby i při provozu pouze jediného, nejmenšího z připojených topenišť, nevznikaly tahové závady následkem nadbytečného světlého průřezu komína. Nelze-li to zamezit, je třeba provést větší počet samostatných komínů. Pro topeniště, která mají být v provozu i v létě (na př. pro ústřední ohřívání užitkové vody), má být zřízen pokud možná, zvláštní komín.
(3) Průřez komínů a jejich výška musí být stanoveny výpočtem tak, aby byl zaručen vývin tahu, potřebného pro dokonalé spalování a pro dosažení potřebného výkonů' připojených topenišť. Poměr velikosti stran světlého průřezu komína smí být nejvýše 2:3, ve výjimečných a zvláště odůvodněných případech 1:2.
(4) Každý komín se musí na svém úpatí opatřit přiměřeně velkým sběračem popílku a sazí, přístupným dobře pro jejich vybírání.
(1) Vzájemná poloha kotelny a komínů má být taková, aby délka sopouchů od topenišť byla co nejkratší, aby bylo možné sopouchy správně a účelně provést a aby byla zajištěna možnost jejich náležitého čištění.
(2) Sopouchy je třeba chránit před přílišným ochlazováním a před vlhkostí. Při větší délce sopouchů se doporučuje provést je ve stoupání směrem ke komínům.
(3) Může-li teplota spalin odcházejících z topenišť třeba i přechodně přestoupit teplotu 400° C, je třeba sopouchy vyzdít žárovzdorným materiálem. Vnitřek zdivá sopouchů se musí čistě vyspárovat, avšak nikoliv omítnout.
(4) Sopouchy musí mít takový počet čisticích otvorů a tak umístěných, aby sopouch byl v celé délce dobře čistitelný. Velikost čisticích dvířek má být dostatečná, nejméně však 30 cm X 30 cm. Veškerá čisticí dvířka do sopouchů musí být z materiálu vzdorujícího ohni, dvojitá a nesmějí být umístěna v obytných prostorách budovy.
(1) Kotelna má být umístěna v budově se zřetelem na nejúčelnější polohu a provedení komínů, na snadnou dopravu a montáž kotlů a strojového zařízení a na snadný dovoz paliva a odvoz popela. Má mít přiměřenou velikost půdorysné plochy a dostatečnou výšku.
(2) Kotelna má být dobře osvětlena, pokud je to technicky možné, též přímým denním světlem. Veškerá elektrická instalace v kotelně se musí provést podle příslušných předpisů ESČ.
(3) Kotelna musí být dostatečně větraná. U menších kotelen (asi do 2000 m3 prostoru vytápěných místností) postačí pouze přívod vzduchu, u větších kotelen je třeba zřídit též odvod vzduchu. Při přirozeném větrání má pro každých 500 m3 prostoru vytápěných místností činit světlý průřez ventilačních otvorů (kanálů) pro přívod vzduchu nejméně 1 dm2. Světlý průřez otvorů (kanálů) pro odvod vzduchu má při přirozeném větrání činit nejméně 1/3 světlého průřezu všech komínů bez náhradních komínů.
(4) Kotelna musí být připojena na kanalisaci. Není-li možné bezprostřední připojení, je nutno zřídit odpadní jímku s přečerpáváním ručním nebo u větších zařízení elektrickým čerpadlem do kanalisační sítě.
(5) Všechny dveře v kotelně (s výjimkou dveří vedoucích do skladiště paliva) s musí otevírat směrem ven z kotelny. Dveře vedoucí z kotelny do vnitřku obytné budovy musí být opatřeny samočinným zavíracím zařízením, aby bylo zabráněno vnikání plynu a výparů do budovy. Všechny dveře vedoucí z kotelny (i dveře do skladiště paliva) musí být provedeny jako protipožárně bezpečné. U velkých kotelen má být kromě dveří do vnitřku budovy zřízen ještě zvláštní východ z kotelny přímo na venek, a to poblíž stanoviště topičova.
(6) Podlaha kotelny se musí provést z nespalného materiálu, nejlépe betonová s cementovým potěrem a se spádem ke kanalisačním vpustím. V místech, kde se vybírá z kotlů žhavá škvára, má být podlaha alespoň do vzdálenosti 1 m chráněna před poškozením žáruvzdornými tvárnicemi.
(7) Zdi i strop kotelny musí být provedeny z plného nespalného materiálu o tloušťce nejméně 30 cm. Strop kotelny má být plynotěsný tak, aby bylo zabráněno pronikání plynu do vnitřku budovy, nebo má být opatřen alespoň nátěrem vodního skla.
(1) Skladiště paliva má být pokud možno bezprostředně u kotelny a tak situováno, aby umožňovalo snadné a rychlé zauhlování kotlů, jakož i zavážení paliva do skladiště.
(2) Velikost skladiště je nutno stanovit se zřetelem na uskladnění požadované zásoby paliva, která má činit nejméně 2 až 3 měsíční jeho spotřebu při průměrné venkovní teplotě v zimním období. Zásadně nemá však být půdorysná plocha skladiště paliva menší než půdorysná plocha kotelny. Při tom je nutno brát v úvahu výšku skládky a druh skladovaného paliva se zřetelem na nebezpečí samovznícení. Nutno pamatovat na možnost větrání a odvádění výparů, avšak tak, aby vzduch nebyl nikdy přiváděn dovnitř skládky paliva. Větrací otvory musí být těsně uzavíratelné.
(3) Skladiště paliva má být odděleno zdmi od kotelny, aby se zabránilo znečišťování kotelny. Pouze u malých kotelen je možné připustit uskladňování paliva přímo v kotelně ve vzdálenosti nejméně 114 m od kotle na vhodně ohrazeném místě tak, aby bylo znemožněno vznícení paliva při provozu kotlů.
(4) U velikých zařízení se doporučuje z důvodů požární ochrany, jakož i z důvodů provozní hospodárnosti zřídit místo jednoho společného skladiště na palivo dvě až tři oddělená a uzavíratelná skladiště zvláštní.
(1) Podlaha skladiště na palivo musí být z nespalného materiálu. Otvory pro zavážení paliva se mají upravit tak, aby prostor skladiště paliva se dal celý vyplnit bez většího přehazování paliva.
(2) Z důvodu zvýšeného drcení a otěru uhlí a zejména též z důvodu nebezpečí jeho samovznícení nemá výška násypu ve skladištích paliva přestoupit u tříděných paliv nad 10 mm zrnění, podle druhu, jakosti a vlhkosti paliv:
| u hnědých uhlí a polokoksu | 2, nejvýše 3 m, |
| u černých uhlí a koksu | 3, nejvýše 4 m. |
(3) Otvory pro vhoz paliva musí být z materiálu vzdorujícího ohni s těsně přiléhajícími a uzavíratelnými dvířkami nebo poklopy.
(4) Skladiště paliva provedená jako uzavřené bunkry (zásobníky ) s horním zauhlováním a se spodní výpustí paliv musí být provedena celá ze železa nebo betonu, s těsně přiléhajícími poklopy nebo uzávěrkami pro zavážení a vypouštění paliva. Kromě toho musí být uzavřené bunkry na palivo opatřeny dostatečně velkými, těsně uzavíratelnými revisními otvory pro vstup do bunkrů a každý uzavřený bunkr má být opatřen jalovou výpustí, aby při samovznícení paliva se mohl obsah bunkru vyprázdnit, není-li o tuto možnost postaráno jinak.
(1) Každý kotel pro ústřední vytápění nebo ohříváni užitkové vody musí být před svým zaústěním do sopouchů opatřen kouřovým hradítkem nebo klapkou se zřetelným označením zavřené nebo otevřené jejich polohy (Z—O). Tato kouřová uzávěrka musí zajišťovat, aby i při její zcela uzavřené poloze neunikaly po odstavení kotle z provozu plyny do kotelny. Proto se musí kouřové hradítko opatřit ve své horní části otvorem nebo kouřová klapka vybráním, o světlém průřezu nejméně 10% průřezu otvoru, který uzavírá.
(2) Regulace tahu komína připouštěním vzduchu do sopouchu nebo komína není dovolena.
(1) Ministerstvo stavebního průmyslu stanoví, jaké druhy staveb mohou býti vybaveny ústředním vytápěním, a v jakém přednostním pořadí budou stavby zásobeny potřebným materiálem. V budovách přízemních i patrových s méně než 16 bytovými nebo kancelářskými místnostmi se prozatím nedovoluje ústřední vytápění. V odůvodněných případech, kde je možné připojení na teplárnu, může ministerstvo stavebního průmyslu povolit výjimku.
(2) Projekty a výpis materiálu pro ústřední vytápění musí být vypracovány a podepsány odbornými projekčními závody. Navrhovatel ručí též za správnost a účelnost projektu kotelny, a správné dimensování komínů, přívodů vzduchu a ventilace za vhodnost otopné soustavy a kotlů pro ústřední vytápění s hlediska hospodaření teplem a určení nejvýhodnějšího druhu paliva, jakož i s hlediska provozních poměrů a konečně za zachování ustanovení o ústředním vytápění v této vyhlášce. Již při řešení stavebního návrhu musí pracovat projektant s navrhovatelem ústředního vytápění. Stropní trámy se musí pokud možno uspořádat tak, aby nepřekážely vedení. Při řešení rozvodu tepla se musí přihlížet k účelnému rozdělení pod A provozních a povětrnostních poměrů. Počet skupin nesmí být ani nadbytečný ani nedostatečný. Vhodnou stavební úpravou je třeba pamatovat na účelné soustředění místností speciálne vytápěných (v době prázdnin ve škole, v nočních hodinách v úřadech a pod.).
(3) Pro ústřední vytápění teplým vzduchem lze užít pouze takových soustav, které pracují s umělou cirkulací a filtrací vzduchu a v případě potřeby též s klimatisací vzduchu; nutno také zajistit, aby nebyl zviřován při provozu zbytečně prach, zejména v nemocnicích. Při teplovodních systémech v půdorysné rozsáhlých stavbách se musí navrhovat pro snížení vany, železa systémy s umělou cirkulací. Při stavbě kotelen je nutno použít pokud možno největších kotlových jednotek, ale vždy tak, aby to nebylo na újmu hospodárnosti provozu na jaře a na podzim.
(4) Pokud se použije nových vzorů otopných ploch, musí mít vhodnou stavební hloubku a malou spotřebu materiálu, musí být výrobně jednoduché a levné a po stránce tepelnětechnické musí být doporučeny Ústavem pro hospodárné využití paliv. Nátěry otopných těles hliníkovou barvou nebo jinými kovovými bronzy snižuje tepelný výkon a proto se nedoporučují.
(5) V kuchyních a prádelnách pro hromadné vaření a praní je nutno se postarat o náležité odsávání par a podle potřeby též o odmlžování vzduchu.
(6) Kde není možno zřídit ihned při. stavbě ústřední vytápěni, je třeba pamatovat v pronicích stropů na možnost dodatečného osazení potrubí, jakož i na stavební úpravu pro pozdější kotelnu, shozy uhlí a popelu a pod.; příslušná potrubí možno instalovat jen se zvláštním povolením ministerstva stavebního průmyslu. Komín pro ústřední vytápění se doporučuje vyzdít současně se stavbou.
Pro léčebné a ošetřovací ústavy lze použít veškerých hygienických systémů současné tepelné techniky, musí se však dbát pokud možno úspor na váze. Zvláště je nutné pečovat o možnost snadného čištění otopných ploch. Pro vytápění operačních a porodních sálů a místností, které musí být rychle použitelné, i. když není ústřední vytápění v provozu, je třeba pamatovat na plnou reservu náhradním zdrojem a na možnost rychlého vytápění parními nebo elektrickými otopnými tělesy, je-li normální vytápění teplovodní. V létě možno užít otopných těles teplovodních s parními a elektrickými topnými vložkami.
(1) Radiátory buďte pokud možno montovány k nejvíce ochlazované stěně. Normálně buď užito teplovodní vytápění se zvláštním přihlédnutím k účelnému dělení rozvodu a k regulaci; v zájmu úspory materiálu však není zásadních námitek, aby se výjimečně použilo parního vytápění. Rovněž není námitek proti vytápění teplovzdušnému, pokud to bude hospodárné.
(2) Tělocvičny, domy osvěty, divadelní sály, auly a jiné velké prostory, jichž se používá občasně, je třeba opatřit vytápěním teplovzdušným a není-li možné, teplovodním nebo parním.
Pro správní budovy je účelné vytápění teplovodními systémy. Pokud jsou v budovách byty a místnosti s delším, po př. nočním provozem (presidia, poradní sály, ústředny, vrátnice a pod.), musí se zapojit na samostatné, avšak nikoli nadbytečně dimensované větve.
(1) Pro vytápění provozních místností je třeba zpravidla používat nástěnných teplovzdušných vytápěcích souprav, žebrových trub nebo konvektorů, po případě i hladkých ploch. Buď používáno vytápěcích souprav parních, teplovodních nebo horkovodních. Vzhledem k nynějšímu nedostatku kotlů je třeba využít pro vytápění také kotlů, sloužících k jiným účelům (provozním), jakož i přebytků tepelné energie při výrobě nebo odpadového tepla (odpadových vod nebo plynů, pokud je v nich k disposici tepelná reserva). Tam, kde jde o vytápění budov s provozem v jiné době, než je provoz dílenský, doporučuje se ve vhodných případech použít akumulátorů tepla. Pro vytápění provozoven se zvýšeným požárním nebezpečím platí zvláštní předpisy.
(2) Skupiny bytových staveb pro zaměstnance průmyslových závodů, pokud je povoleno v nich zřídit ústřední vytápění, se připojují na kotelnu závodu, je-li to, účelné a hospodárné.
(3) Pro vytápění prozatímních ubytoven se doporučuje navrhnout zjednodušené parní systémy.
(1) Jsou-li domy, v nichž se zřizuje ústřední vytápění, sdruženy (ve skupinách nebo bloku), musí být jejich vytápění soustředěno v jedné kotelně nebo pokud možno v nejmenším počtu společných kotelen tak, aby se dosáhlo co nejvhodnějšího řešení se zřetelem na hospodárnost provozu, potřebu stavebního a konstrukčního materiálu a investiční náklady. Buď dána přednost teplovodním systémům; kuchyňské prostory a koupelny je třeba vždy vytápět. Jako topné plochy se doporučují především radiátory, po případě jiná vhodné topná tělesa technicky odůvodněná.
(2) Při stavbách o více než 8 podlažích je třeba použít systémů, které snášejí vysoké provozní tlaky, nebo zřídit po výšce několik samostatných topných soustav téhož systému.
(3) O vybavení sídlišť ústředním vytápěním se rozhodne v každém případě zvlášť.
(1) Pokud bude použito spotřebičů plynových nebo elektrických, jsou dovoleny jen typy značkované Plynárenským, vodárenským a zdravotně technickým svazem (PVS) nebo Elektrotechnickým svazem československým (ESČ).
(2) Pro lokální vytápění, pokud nebude stanoveno závazné značkování kamen, lze užít především těch typů kamen a sporáků, které byly přezkoušeny a doporučeny Ústavem pro hospodárné využití paliv.
(3) Velikost jednotlivých otopných těles je při tom třeba hospodárně a účelně stanovit tak, aby místnosti mohly být dostatečně vytápěny.*)
(1) V kterých oblastech se má používat plynových nebo elektrických sporáků, rozhodne v zájmu celostátního hospodaření energií a s přihlédnutím k výrobnímu plánu koordinační komise Československých energetických závodů.
(2) Sporáků vytápěných tuhými palivy (uhlím, koksem a pod.) se užije buď stolových nebo s vrškem (t. j. s troubami uloženými v nástavku převyšujícím rovinu plátů), a to buď železošamotových nebo keramických (kachlových).
(3) Kde to dovolují hospodářské důvody, je nutno v každé kuchyni pamatovat na možnost připojení plynového nebo alespoň elektrického vařidla. V elektrických kuchyních buď pamatováno na možnost vytápění kuchyně.
(4) V bytech, kde se používá plynového nebo elektrického sporáku a obytné místnosti se vytápějí plynem nebo elektřinou, musí být umožněno lokálně vytápět alespoň jednu obytnou místnost.
(5) Kombinace kuchyňského sporáku s kotlem pro ústřední vytápění se nedovoluje.
(6) V kuchyních závodních a restauračních se řeší vytápění v každém případě zvlášť.
(1) Pro obytné místnosti denně nebo často vytápěné pevnými palivy se opatří:
(2) V ložnicích pro zvýšení bezpečnosti se použije kachlových (akumulačních) kamen, v nichž se ukončí topení před spánkem.
(3) Otop plynem nebo elektrickými akumulačními kamny možno připustit jen tam, kde to dovolí energetické poměry. Při vytápění plynem je nutno se postarat o náležité odvedení spalin.
(4) Obytné místnosti vytápěné nepravidelně a po krátkou dobu se opatří železošamotovými kamny o výhřevné ploše 0,7 až 1,2 m2, při čemž se k úspoře paliva doporučuje použít svislých kouřových trubek o délce alespoň 1 m nebo kamnového nástavce. Tato kamna jsou vhodná i pro výpomoc při velkých mrazech tam, kde se jinak vytápí kamny v sousední místnosti.
Pro koupelny se doporučují plynové průtokové ohřívače vody nebo elektrické zásobníky přiměřeného výkonu podle plánu koordinační komise Československých energetických závodů. Při vytápění plynem je nutno se postarat o náležité odvedení spalin. Pokud se použije uhelných lázeňských kamen, buďte provedena tak, aby topeniště bylo těsně uzaviratelné (s pevným dnem pod popelníkem).
Pro kancelářské místnosti se hodí topidla obdobná jako v obytných místnostech. Pro speciální stavby, pokud nejsou vytápěny ústředně, buď použito topidel vhodné konstrukce a výkonnosti.