Český lékopis 1997

Z chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se vypočítá procentuální obsah známých a neznámých nečistot podle následujících vzorců:

v nichž značí:

1. A₁ - plochu píku jednotlivé nečistoty (L-cystin, L-cystein, N,N-diacetyl-L-cystin a N,S-diacetyl-L-cystein) na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
2. A₂ - plochu píku jednotlivé nečistoty (L-cystin, L-cystein, N,N-diacetyl-L-cystin, N,S-diacetyl-L--cystein) na chromatogramu porovnávacího roztoku (a),
3. A₃ - plochu píku neznámé nečistoty na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
4. A₄ - plochu píku acetylcysteinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b),
5. m₁ - hmotnost zkoušené látky ve zkoušeném roztoku (a),
6. m₂ - hmotnost jednotlivé nečistoty v porovnávacím roztoku (a),
7. m₃ - hmotnost acetylcysteinu v porovnávacím roztoku (b).

Procentuální obsah jednotlivé známé a jednotlivé neznámé nečistoty není větší než 0,5 %. Celkový obsah známých a neznámých nečistot není větší než 0,5 %. Nepřihlíží se k píkům rozpouštědla, k píku s retenčním časem asi 3,3 min odpovídajícímu kyselině 2-methyl-2-thiazolin-4-karboxylové a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Zinek. Nejvýše 10 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II). Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztoky. Porovnávací roztoky se připraví za použití základního roztoku zinku (5 mg Zn/ml) zředěného kyselinou chlorovodíkovou 0,001 mol/l RS.

Změří se absorbance při 213,8 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření, plamene vzduch-acetylen a korekčního postupu pro nespecifickou absorpci.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 3 h ve vakuové sušárně při 70 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,140 g se rozpustí v 60 ml vody R a přidá se 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Po ochlazení v ledové vodě se přidá 10 ml jodidu draselného RS a titruje se jodem 0,05 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 16,32 mg C₅H₉NO₃S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Nečistoty

1. A. L-cystin,
2. B. L-cystein,

1. C. N,N-diacetyl-L-cystin,

1. D. N,S-diacetyl-L-cystein.

† Aciclovirum

Aciklovir

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylsulfoxidu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin a alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem acikloviru CRL.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,25 g se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 25 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R. Roztoky se připravují těsně před použitím.

   Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v dimethylsulfoxidu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg acikloviru nečistoty A CRL se rozpustí v dimethylsulfoxidu R a zředí se jím na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí dimethylsulfoxidem R na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku, vysuší se v proudu teplého vzduchu a po ochlazení se vrstva vyvíjí směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R(2 + 20 + 80) po dráze 10 cm. Potom se vrstva vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světlem při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku o R_F vyšším než hlavní skvrna není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

1. B. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

   Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v 10 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R (20 + 80) a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.

   Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml.

   Porovnávací roztok (b). 20 mg acikloviru CRL a 20 mg acikloviru nečistoty A CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R (20 + 80) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

   Porovnávací roztok (c). 7 mg guaninu R se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

   Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

   1. - nerezové ocelové kolony 0,10 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),
   2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min připravené takto: 6,0 g dihydrogenfosforečnanu sodného R a 1,0 g dekansulfonanu sodného R se rozpustí v 900 ml vody R a upraví se hodnota pH na 3 ± 0,1 kyselinou fosforečnou R. Přidá se 40 ml acetonitrilu R a zředí se vodou R na 1000 ml,
   3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm,
   4. - injektorové smyčky.

   Nastříkne se po 20 μl každého roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 7násobku retenčního času acikloviru. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) počet teoretických pater, počítáno pro pík acikloviru nečistoty A, je nejméně 1500 a jeho kapacitní poměr je nejméně 7 (počítáno V₀ z píku odpovídajícího kyselině octové). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího guaninu není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,7 %). Plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího guaninu, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Součet ploch všech píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího guaninu, není větší než 2násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,05násobku plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

   Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 6,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

   Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 22,52 mg C₈H₁₁N₅O₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 2-amino-9- {[2-(acetyloxy)ethoxy]methyl} -1,9-dihydro-6H-purin-6-on,

1. B. 2-amino-1,7-dihydro-6H-purin-6-on,

1. C. 2-amino-7-[(2-hydroxyethoxy)methyl]-1,7-dihydro-6H-purin-6-on,

1. D. 2-amino-9-{[2-(benzoyloxy)ethoxy]methyl}-1,9-dihydro-6H-purin-6-on,

1. E. 6-amino-9-[(2-hydroxyethoxy)methyl]-1,3-dihydro-2H-purin-2-on,

1. F. N-acetyl-2-amino-9-[(2-hydroxyethoxy)methyl]-1,9-dihydro-6H-purin-6-on,

1. G. N-acetyl-2-amino-9-{[2-(acetyloxy)ethoxy]methyl}-1,9-dihydro-6H-purin-6-on,

1. H. N-acetyl-2-amino-9-{[2-(benzoyloxy)ethoxy]methyl}-1,9-dihydro-6H-purin-6-on.

† Acidum aceticum 99%

Kyselina octová 99%

Synonyma. Acidum aceticum concentratum, ledová kyselina octová, Acidum aceticum glaciale

Vlastnosti

Krystalická hmota nebo čirá bezbarvá těkavá kapalina. Je mísitelná s vodou, s lihem 96%, s etherem a s dichlormethanem.

Zkoušky totožnosti

1. A. Roztok (100 g/l) je silně kyselý (2.2.4).
2. B. K 0,03 ml se přidají 3 ml vody R a neutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS. Roztok vyhovuje zkoušce (b) na octany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 20 ml se zředí vodou destilovanou R na 100 ml.

Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II) kapalina.

Teplota tuhnutí (2.2.18). Nejméně 14,8 °C.

Redukující látky. K 5,0 ml se přidá 10,0 ml vody R a promíchá se. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 6 ml kyseliny sírové R a po ochlazení se přidají 2,0 ml dichromanu draselného 0,167 mol/l VS. Roztok se nechá stát 1 min a pak se přidá 25 ml vody R a 1 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (100 g/l). Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1,0 ml škrobu RS jako indikátoru. Spotřebuje se nejméně 1,0 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS. Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (25 μg/ml).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (50 μg/ml).

Železo (2.4.9). 5,0 ml roztoku (a) získaného při zkoušce Těžké kovy se zředí vodou R na 10,0 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (5 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). Zbytek získaný při zkoušce Zbytek po odpaření se rozpustí zahřátím ve dvakrát 15 ml vody R a zředí se vodou R na 50,0 ml (roztok a). 12 ml roztoku (a) vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (5 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Zbytek po odpaření. 20 g se odpaří na vodní lázni do sucha a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Odparek váží nejvýše 2,0 mg (0,01 %).

Stanovení obsahu

Kuželová baňka se zabroušenou zátkou obsahující 25 ml vody R se zváží, přidá se 1,0 ml zkoušené látky a opět se zváží. Pak se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 60,1 mg C₂H₄O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Acidum acetylsalicylicum

Kyselina acetylsalicylová

Synonymum. Acidum acetylosalicylicum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%, dobře rozpustná v etheru.

Taje při asi 143 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kyseliny acetylsalicylové CRL.
2. B. K 0,2 g se přidají 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a roztok se 3 min vaří. Po ochlazení se přidá 5 ml kyseliny sírové zředěné RS. Vyloučená krystalická sraženina se odfiltruje, promyje a vysuší při 100 °C až 105 °C. Teplota tání (2.2.14) je 156 °C až 161 °C.
3. C. 0,1 g se promísí ve zkumavce s 0,5 g hydroxidu vápenatého R. Směs se zahřívá a vyvíjí se páry, které zbarví filtrační papír navlhčený 0,05 ml nitrobenzaldehydu RS žlutozeleně nebo modrozeleně. Zbarvení papíru se po zvlhčení kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS změní na modré.
4. D. Asi 20 mg sraženiny ze zkoušky B se zahřátím rozpustí v 10 ml vody R a ochladí se. Tento roztok vyhovuje zkoušce na salicylany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 9 ml lihu 96% R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Asi 0,1 %, počítáno jako kyselina acetylsalicyloylsalicylová. 0,15 g se rozpustí v 100ml odměrné baňce v 10 ml tetrabutylamoniumhydroxidu v propanolu 0,1 mol/l RS. Po 10 min se přidá 8,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a 20,0 ml roztoku tetraboritanu sodného R (19 g/l) a promíchá se. Potom se za stálého míchání přidají 2,0 ml roztoku aminopyrazolonu R (10 g/l) a 2,0 ml roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (10 g/l) a za 2 min se zředí vodou R na 100,0 ml. Po 20 min se měří absorbance (2.2.25) při 505 nm ve 2cm kyvetě proti vodě R jako kontrolní tekutině. Absorbance není vyšší než 0,25.

Kyselina salicylová. Nejvýše 500 μg/g. 0,10 g se rozpustí v 5 ml lihu 96% R, přidá se 15 ml ledové vody R a 0,05 ml roztoku chloridu železitého R (5 g/l). Tento roztok se do 1 min nezbarví intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně přidáním směsi obsahující 0,05 ml roztoku chloridu železitého R (5 g/l), 0,1 ml kyseliny octové R, 4 ml lihu 96% R a 15 ml vody R k 1 ml roztoku obsahujícímu 5,0 mg kyseliny salicylové R ve 100 ml lihu 96% R.

Těžké kovy (2.4.8). 0,75 g se rozpustí v 9 ml acetonu R a zředí se vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok olova (1 μg Pb/ml) se připraví zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a acetonu R (6 + 9).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuu.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

1,000 g se rozpustí v baňce se zabroušenou zátkou v 10 ml lihu 96% R a přidá se 50,0 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS. Baňka se uzavře a nechá se stát 1 h. Potom se přidá 0,2 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 45,04 mg C₉H₈O₄.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Acidum alginicum

Kyselina alginová

Vlastnosti

Bílý až slabě žlutohnědý krystalický nebo amorfní prášek. Je velmi těžce rozpustná nebo prakticky nerozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v organických rozpouštědlech. Ve vodě bobtná, ale nerozpouští se; rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

1. A. K 0,2 g se přidá 20 ml vody R a 0,5 ml uhličitanu sodného RS. Směs se protřepe a zfiltruje. K 5 ml filtrátu se přidá 1 ml chloridu vápenatého RS; vznikne objemná gelovitá hmota.
2. B. K 5 ml filtrátu získaného ve zkoušce A se přidá 0,5 ml roztoku síranu horečnatého R (123 g/l); objemná gelovitá hmota se nevytvoří.
3. C. K 5 mg se přidá 5 ml vody R, 1 ml čerstvě připraveného roztoku 1,3-dihydroxynaftalenu R (10 g/l) v lihu 96% R a 5 ml kyseliny chlorovodíkové R. Mírně se 3 min vaří, ochladí se, přidá se 5 ml vody R a protřepe se s 15 ml diisopropyletheru R. Současně se provede slepá zkouška. Horní vrstva získaná se zkoušenou látkou je výrazněji modravě červeně zbarvena než horní vrstva u slepé zkoušky.

Zkoušky na čistotu

Chloridy. Nejvýše 1,0 %. K 2,50 g se přidá 50 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 1 h se protřepává, zředí se kyselinou dusičnou zředěnou RS na 100,0 ml a zfiltruje se. K 50,0 ml filtrátu se přidá 10,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, 5 ml toluenu R a titruje se za intenzivního protřepávání thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg Cl.

Těžké kovy. 1,0 g se smíchá s 0,5 g oxidu hořečnatého R1 a žíhá se při zahřátí kelímku do slabě červené barvy, dokud se nezíská homogenní bílá nebo našedlá hmota. Jestliže směs i po 30 min žíhání zůstane zbarvená, ochladí se, směs se promíchá skleněnou tyčinkou a žíhání se opakuje. Je-li to nutné, postup se opakuje. Pak se zahřívá asi 1 h při teplotě 800 °C. Zbytek se převede do dvakrát 5 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R. Tento roztok se 2 min vytřepává 25 ml isobutylmethylketonu R a vrstvy se nechají oddělit. Spodní vrstva se odpaří na vodní lázni do sucha, zbytek se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R a zředí se vodou R na 20 ml. Je-li potřeba, roztok se zfiltruje (konečný roztok zkoušené látky). K 12 ml takto získaného roztoku se přidají 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5 a promíchá se. Pak se přidá 1,2 ml thioacetamidu RS a ihned se promíchá. Po 2 min není hnědé zbarvení roztoku intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně takto:

K 0,5 g oxidu horečnatého R1 se přidají 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml), směs se vysuší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Žíhání, převední do kyseliny chlorovodíkové R, protřepávání s isobutylmethylketonem R, oddělení vrstev a odpaření spodní vrstvy do sucha se provede stejným způsobem jako u zkoušené látky. Zbytek se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R a zředí se vodou R na 20 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml konečného roztoku zkoušené látky a 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5. Promíchá se, přidá se 1,2 ml thioacetamidu RS a opět se promíchá (20 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 0,1000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 8,0 %, počítáno na vysušenou látku; stanoví se s 0,100 g zkoušené látky.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10² živých aerobních mikroorganismů v gramu. Stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce (2.6.13) na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella.

Stanovení obsahu

K 0,2500 g se přidá 25 ml vody R, 25,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a 0,2 ml fenolftaleinu RS. Titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,502 mg karboxylových skupin (COOH).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

† Acidum amidotrizoicum dihydricum

Dihydrát kyseliny amidotrizoové

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dihydrátu kyseliny amidotrizoové CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
3. C. 50 mg se mírně zahřeje v malé porcelánové misce nad otevřeným plamenem; vyvíjejí se fialové páry.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v hydroxidu sodném zředěném RS a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v roztoku amoniaku 17,5% R 3% (V/V) v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem amoniaku 17,5% R 3% (V/V) v methanolu R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí roztokem amoniaku 17,5% R 3% (V/V) v methanolu R na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 50 mg dihydrátu kyseliny amidotrizoové CRL se rozpustí v roztoku amoniaku 17,5% R 3% (V/V) v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí kyseliny mravenčí bezvodé R, 2-butanonu R, toluenu R (20 + 25 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší do vytěkání rozpouštědel a pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %).

Halogenidy. 0,55 g se rozpustí ve směsi 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 15 ml vody R, potom se přidá 6 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (2.4.4) (150 μg/g, vyjádřeno jako chloridy).

Volné aromatické aminy. Roztoky a zkoumadla se udržují v ledové vodě a chrání se před přímým světlem. 0,50 g se naváží do 50ml odměrné baňky, přidá se 15 ml vody R, protřepe se, přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a ochladí se v ledové vodě. K ochlazené směsi se přidá 5 ml čerstvě připraveného roztoku dusitanu sodného R (5 g/l) a 12 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Opatrně se protřepe a nechá se stát přesně 2 min po přidání kyseliny chlorovodíkové. Potom se přidá 10 ml roztoku amidosíranu amonného R (20 g/l). Nechá se 5 min stát za občasného protřepání, pak se přidá 0,15 ml roztoku 1-naftolu R (100 g/l) v lihu 96% R, protřepe se a nechá se stát dalších 5 min. Potom se přidá 3,5 ml tlumivého roztoku o pH 10,9, promíchá se a zředí se vodou R na 50,0 ml. Absorbance roztoku (2.2.25) při 485 nm měřená do 20 min po přípravě proti kontrolní tekutině připravené současně za stejných podmínek bez zkoušené látky je nejvýše 0,30.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). 4,5 % až 7,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

K 0,150 g ve 250ml varné baňce se přidá 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 20 ml vody R, 1 g zinku práškového R a několik varných kuliček. Směs se vaří 30 min pod zpětným chladičem, pak se ochladí a chladič se promyje 20 ml vody R, které se přidají do baňky. Obsah baňky se zfiltruje a filtr se promyje několikrát vodou R. Ke spojenému filtrátu s promývací tekutinou se přidá 40 ml kyseliny sírové zředěné RS a ihned se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) a za použití vhodného systému elektrod, např. stříbrného-merkurosulfatové elektrody.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,47 mg C₁₁H₉I₃N₂O_4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyselina 5-acetamido-3-amino-2,4,6-trijodbenzoová.

† Acidum aminocaproicum

Kyselina aminokapronová

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustná ve vodě, těžce rozpustná v lihu 96 %, prakticky nerozpustná v etheru.

Taje při asi 205 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny aminokapronové CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. 0,5 g se rozpustí ve 4 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vody R. Odpaří se do sucha zahříváním na vodní lázni a zbytek se vysuší v exsikátoru. Zbytek se rozpustí asi ve 2 ml vroucího ethanolu R, ochladí se a nechá se 3 h při 4 °C až 8 °C. Potom se zfiltruje za sníženého tlaku, zbytek se promyje asi 10 ml acetonu R a suší se 30 min při 60 °C. Zbytek taje (2.2.14) při 131 °C až 133 °C.
4. D. Asi 5 mg se rozpustí v 0,5 ml vody destilované R, přidají se 3 ml dimethylformamidu R, 2 ml kyseliny askorbové RS a směs se zahřívá na vodní lázni; vznikne oranžové zabarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je bezbarvý (2.2.2, Metoda II) a zůstává čirý (2.2.1) po 24 h stání.

Hodnota pH (2.2.3). 7,5 až 8,0; měří se roztok S.

Absorbance (2.2.25).

1. A. Absorbance roztoku S měřená při 287 nm není větší než 0,10 a při 450 nm není větší než 0,03.
2. B. 2,0 g se převedou do stejnoměrné vrstvy v mělké misce o průměru 9 cm. Miska se přikryje a nechá se stát při 98 °C až 102 °C po dobu 72 h. Potom se obsah misky rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Absorbance tohoto roztoku měřená při 287 nm je nejvýše 0,15 a při 450 nm je nejvýše 0,03.

Látky reagující s ninhydrinem. Stanoví se tenkovrstvou chromatografií (2.2.27) za použití vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg kyseliny aminokapronové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg kyseliny aminokapronové CRL a 10 mg leucinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku, usuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se při 100 °C až 105 °C po dobu 15 min. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 0,1 ml violeti krystalové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny modrofialového zbarvení na modrozelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 13,12 mg C₆H₁₃NO₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Acidum ascorbicum

Kyselina askorbová

Synonymum. Vitamin C

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Působením vzduchu a vlhkosti mění barvu. Je snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96% a prakticky nerozpustná v etheru.

Taje při asi 190 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a ihned se jí zředí na 100,0 ml. K 10 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS se přidá 1,0 ml tohoto roztoku a zředí se vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku ihned po zředění v maximu při 243 nm. Specifická absorbance v maximu je 545 až 585.