Český lékopis 1997

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli amoxicilinu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.

   Zkoušený roztok. 25 mg zkoušené látky se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg trihydrátu amoxicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Porovnávací roztok (b). 25 mg trihydrátu amoxicilinu CRL a 25 mg trihydrátu ampicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se po dráze 15 cm směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 5,0 kyselinou octovou ledovou R (10 + 90). Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a hodnotí se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení.
2. D. Zkoušená látka vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Roztok ihned po rozpuštění neopalizuje více než porovnávací suspenze II (2.2.1). Roztok může vykazovat počáteční, ale přechodné růžové zbarvení. Po 5 min není absorbance (2.2.25) měřená při 430 nm vyšší než 0,20.

Hodnota pH (2.2.3). 8,0 až 10,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +240° až +290°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 62,5 mg v roztoku hydrogenftalanu draselného R (4 g/l) a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (d) a eluuje se izokraticky do eluce píku amoxicilinu. Nastříkne se 50 μl zkoušeného roztoku (b) a začne se izokratická eluce. Ihned po eluci píku amoxicilinu se použije následující lineární gradient. Jestliže složení mobilní fáze bylo upraveno k požadovanému rozlišení, použije se v čase 0 gradientové eluce upravené složení.

Nastříkne se mobilní fáze A a použije se stejný eluční postup k provedení slepé zkoušky. Nastříkne se porovnávací roztok (e) a použije se stejný eluční postup. Tři nejdůležitější píky eluované po hlavním píku odpovídají amoxicilin-diketopiperazinu, dimeru amoxicilinu a trimeru amoxicilinu, vztaženo k hlavnímu píku, mají relativní retenční čas asi 3,4, 4,1 a 4,5. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) plocha žádného píku odpovídajícího dimeru amoxicilinu není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (4 %); plocha žádného píku, kromě plochy hlavního píku a žádného píku odpovídajícího dimeru amoxicilinu, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (2 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla.

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony je 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru je 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Chlorid sodný. Nejvýše 2,0 %, počítáno na bezvodou látku. 1,000 g se rozpustí v 50 ml vody destilované R a přidá se 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití indikační stříbrné elektrody a porovnávací merkurosulfatové nebo jiné vhodné elektrody.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,845 mg NaCl.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 4,0 %; stanoví se s 0,400 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králika 1,0 ml roztoku ve vodě na injekci R obsahujícího 20 mg zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). Připraví se těsně před použitím. 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 30,0 mg trihydrátu amoxicilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 4,0 mg cefadroxilu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se mobilní fází A na 100,0ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 2,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (e). K 0,20 g trihydrátu amoxicilinu R se přidá 1,0 ml vody R. Třepe se a přidává se po kapkách hydroxid sodný zředěný RS do vzniku roztoku. Hodnota pH roztoku je asi 8,5. Roztok se nechá 4 h stát při teplotě místnosti. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktedecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,0 ml/min:
3. - mobilní fáze A je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS 25% (V/V) (1 + 99) s upravenou hodnotou pH na 5,0 hydroxidem sodným zředěným RS,
4. - mobilní fáze B je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS 25% (V/V) (20 + 80) s upravenou hodnotou pH na hodnotu 5,0 hydroxidem sodným zředěným RS,
5. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Kolona se stabilizuje mobilní fází, v níž poměr fází A : B je 92 : 8. Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení na chromatogramu mezi píky odpovídajícími amoxicilinu a cefadroxilu je nejméně 2,0 (je-li třeba, upraví se poměr A : B mobilní fáze) a kapacitní poměr pro první pík (amoxicilin) je 1,3 až 2,5. Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (c). Systém se upraví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně 3. Nastříkne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku není větší než 1,0 %. Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a).

Procentuální obsah sodné soli amoxicilinu se vypočítá vynásobením procentuálního obsahu amoxicilinu číslem 1,060.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá pyrogenních látek.

Nečistoty

1. A. kyselina (2S,5R,6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová),

1. B. kyselina (2S,5R,6R)-6-[(2S)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]-3,3-diniethyl-7-oxo-4-thia-1--azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (L-amoxicilin),

1. C. kyselina(4S)-2-[5-(4-hydroxyfenyl)-3,6-dioxopiperazin-2-yl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (diketopiperaziny amoxicilinu),

1. D. kyselina (4S)-2{[(2R)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]-karboxymethyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penicilové kyseliny amoxicilinu),

1. E. kyselina (2RS,4S)-2-{[(2R)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]methyl}-5,5-dimethylthia-zolidin-4-karboxylová (penilové kyseliny amoxicilinu),

1. F. 3-(4-hydroxyfenyl)pyrazin-2-ol,

1. G. kyselina (2S,5R,6R)-6-{(2R)-2-[(2R)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido}-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová [L-(4-hydroxyfenyl)glycylamoxicilin],

1. H. kyselina (2R)-2-(2,2-dimethylpropionamido)-2-(4-hydroxyfenyl)octová,

1. I. kyselina (2R)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)octová,

1. J. ko-oligomery amoxicilinu a penicilových kyselin amoxicilinu,

1. K. oligomery penicilových kyselin amoxicilinu.

† Amoxicillinum trihydricum

Trihydrát amoxicilinu

Synonymum. Amoxicillinum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a v mastných olejích. Rozpouští se ve zředěných roztocích kyselin a alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem trihydrátu amoxicilinu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg trihydrátu amoxicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Porovnávací roztok (b). 25 mg trihydrátu amoxicilinu CRL a 25 mg trihydrátu ampicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl z každého roztoku a vyvíjí se po dráze 15 cm směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 kyselinou octovou ledovou R (10 + 90). Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a hodnotí se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg se dají do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody A a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Pomocí ultrazvukové lázně nebo mírného zahřátí se 0,100 g rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l RS. Odděleně se rozpustí 1,0 g v 10 ml amoniaku zředěného RS2. Roztoky ihned po rozpuštění neopalizují intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost {2.2.7). +290° až +315°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) s upraveným poměrem A : B mobilní fáze a tlumením, jak je popsáno u stanovení obsahu. Nastříkne se porovnávací roztok (d). Nastříkne se čerstvě připravený roztok zkoušené látky (b) a začne se izokratická eluce se zvolenou mobilní fází. Ihned po eluci píku amoxicilinu se začne lineární gradientová eluce k dosažení poměru mobilní fáze A : B 0 : 100 během 25 min. Pokračuje se s mobilní fází B po dobu 15 min, potom se kolona ustaluje po dobu 15 min původně zvolenou mobilní fází.

Nastříkne se mobilní fáze A a použije se stejná gradientová eluce k provedení slepé zkoušky. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) plocha žádného píku, kromě plochy hlavního píku a píků zaznamenaných na chromatogramu při slepé zkoušce, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1,0 %).

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R, impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony je 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru je 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 11,5 % až 14,5 %; stanoví se s 0,100 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 30,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 30,0 mg trihydrátu amoxicilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 4,0 mg cefadroxilu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se mobilní fází A na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 2,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provede za použití:

1. - nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,0 ml/min:
3. - mobilní fáze A je směs objemových dílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku o pH 5,0 (1 + 99),
4. - mobilní fáze B je směs objemových dílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku o pH 5,0 (20 + 80),
5. - příprava tlumivého roztoku: k 250 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS se přidává hydroxid sodný zředěný RS k dosažení hodnoty pH 5,0 a zředí se vodou R na 1000 ml,
6. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm,
7. - injektorové smyčky, 50 μl.

Kolona se ustaluje mobilní fází s poměrem fází A : B 92 : 8. Nastříkne se porovnávací roztok (b). Zkoušku nelze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 2,0. V případě potřeby se upraví poměr A : B mobilní fáze. Kapacitní poměr pro první pík (amoxicilin) je 1,3 až 2,5. Nastříkne se porovnávací roztok (c). Systém se upraví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně tři. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku není větší než 1,0 %. Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyselina (2S,5R,6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová),

1. B. kyselina (2S,5R,6R)-6-[(2S)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]-3,3-diniethyl-7-oxo-4-thia-1--azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (L-amoxicilin),

1. C. kyselina(4S)-2-[5-(4-hydroxyfenyl)-3,6-dioxopiperazin-2-yl]-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (diketopiperaziny amoxicilinu),

1. D. kyselina (4S)-2-{[(2R)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]-karboxymethyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penicilové kyseliny amoxicilinu),

1. E. kyselina (2RS,4S)-2-{[(2R)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido]methyl}-5,5-dimethylthia-zolidin-4-karboxylová (penilové kyseliny amoxicilinu),

1. F. 3-(4-hydroxyfenyl)pyrazin-2-ol,

1. G. kyselina (2S,5R,6R)-6-{(2R)-2-[(2R)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)acetaimdo]-2-(4-hydroxyfenyl)acetamido}-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová [L-(4-hydroxyfenyl)glycylamoxicilin],

1. H. kyselina (2R)-2-(2,2-dimethylpropionamido)-2-(4-hydroxyfenyl)octová,

1. I. kyselina (2R)-2-amino-2-(4-hydroxyfenyl)octová,

1. J. ko-oligomery amoxicilinu a penicilových kyselin amoxicilinu,

1. K. oligomery penicilových kyselin amoxicilinu.

† Ampicillinum

Ampicilin

Synonymum. Ampicillinum anhydricum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v acetonu, v lihu 96%, v etheru a v mastných olejích. Rozpouští se ve zředěných roztocích kyselin a alkalických hydroxidů.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ampicilinu CRL. Měří se tablety látek připravené s bromidem draselným R.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg ampicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Porovnávací roztok (b). 25 mg trihydrátu amoxicilinu CRL a 25 mg ampicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl z každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 kyselinou octovou ledovou R, (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a hodnotí se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem. Roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně: vzniká tmavě žluté zbarvení.
2. D. Zkouška Voda, semimikrostanovení, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. Odděleně se rozpustí 1,0 g v 10 ml amoniaku zředěného RS2. Roztoky ihned po rozpuštění neopalizují více než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,1 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 40 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +280° až +305°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 62,5 mg ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Nejvýše 1,0 %; stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu.

Nastříkne se porovnávací roztok (c) a izokraticky se eluuje. Nastříkne se čerstvě připravený zkoušený roztok (b) a izokraticky se začne eluovat. Ihned po eluci píku ampicilinu se použije následující lineární gradient. Jestliže složení mobilní fáze bylo upraveno k požadovanému rozlišení, použije se v čase 0 gradientové eluce upravené složení.

Kolona se ustaluje 15 min promýváním původní zvolenou fází. Nastříkne se mobilní fáze A a použije se stejná gradientová eluce k provedení slepé zkoušky.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) plocha žádného píku, kromě hlavního a píků pozorovaných při slepé zkoušce, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony je 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru je 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; provede se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 27,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 27,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 27,0 mg ampicilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,0 mg cefradinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se smíchá s 5,0 ml porovnávacího roztoku (a).

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí mobilní fází A na 25,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony 0,25 m dlouhé a o vnitřním průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,0 ml/min:
3. - mobilní fáze A je směs 0,5 ml kyseliny octové zředěné RS, 50 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS a 50 ml acetonitrilu R zředěná vodou R na 1000 ml,
4. - mobilní fáze B je směs 0,5 ml kyseliny octové zředěné RS, 50 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS a 400 ml acetonitrilu zředěná vodou R na 1000 ml,
5. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm,
6. - injektorové smyčky 50 μl.

Kolona se stabilizuje mobilní fází, v níž poměr fází A : B je 85 : 15. Nastříkne se porovnávací roztok (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je nejméně 3,0. Je-li třeba, upraví se poměr A : B mobilní fáze. Kapacitní poměr pro první pík (ampicilin) je 2,0 až 2,5. Nastříkne se porovnávací roztok (d). Systém se upraví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně 3. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku není větší než 1,0 %.

Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a). Vypočítá se procentuální obsah ampicilinu.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 30 °C.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyselina (2S,5R,6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová),

1. B. kyselina (2S,5R,6R)-6-[(S)-2-amino-2-fenylacetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo-[3,2,0]heptan-2-karboxylová (L-ampicilin),

1. C. kyselina (RS)-5,5-dimethyl-2-(3,6-dioxo-5-fenylpiperazin-2-yl)thiazolidin-4-karboxylová,

1. D. kyselina (2R,4S)-2-{(RS)-1-karboxy-1-[(R)-2-amino-2-fenylacetamido]methyl}-5,5-dimetbylthi-azolidin-4-karboxylová (penicilové kyseliny ampicilinu),

1. F. kyselina (2RS,4S)-2-[(R)-2-amino-2-fenylacetamido]methyl-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penilové kyseliny ampicilinu),

1. G. 3,6-difenylpiperazin-2,5-dion,

1. H. 3-fenylpyrazin-2-ol,

1. I. fenylglycylampicilin,

1. J. kyselina (2S,5R,6R)-6-(2,2-dimethylpropanaimdo)-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová,

1. K. kyselina 2-(2,2-dimethylpropanamido)-2-fenyloctová,

1. L. 2-fenylglycin,

1. M. oligomery ampicilinu a penicilových kyselin ampicilinu.

† Ampicillinum natricum

Sodná sůl ampicilinu

Výroba

Jestliže je látka vyráběna postupem, který zanechává zbytky kyseliny 2-ethylhexanové v produktu, vyhovuje následující zkoušce:

Kyselina 2-ethylhexanová. Nejvýš 0,8 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody.

Vlastnosti

Bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v acetonu, prakticky nerozpustná v etheru, v mastných olejích a v tekutém parafinu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 0,250 g se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 0,5 ml kyseliny octové zředěné R, promíchá se krouživým otáčivým pohybem a nechá se stát 10 min v ledové vodě. Krystaly se filtrují malým filtrem ze slinutého skla (40) za použití sání, promyjí se 2 ml až 3 ml směsi objemových dílů vody R a acetonu R (1 + 9) a suší 30 min v sušárně při 60 °C. Krystaly se zkoušejí infračervenou absorpční spektrofotometru (2.2.24). Absorpční spektrum zkoušené látky se shoduje se spektrem trihydrátu ampicilinu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg trihydrátu ampicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Porovnávací roztok (b). 25 mg trihydrátu amoxicilinu CRL a 25 mg trihydrátu ampicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 kyselinou octovou ledovou R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a hodnotí se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg se umístí do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem. Roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká tmavě žluté zbarvení.
2. D. Zkoušená látka vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. K 1,0 g se v kuželové baňce přidá pomalu a za stálého míchání 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. Odděleně se rozpustí 1,0 g ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Roztoky ihned po rozpuštění neopalizují intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku ve vodě R měřená při 430 nm není větší než 0,15.

Hodnota pH (2.2.3). 8,0 až 10,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním jí na 20 ml. Měří se roztok 10 min po rozpuštění.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +258° až +287°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 62,5 mg v roztoku hydrogenftalanu draselného R (4 g/l) a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29), jak je uvedeno ve Stanovení obsahu. Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (d) a eluuje se izokraticky do eluce píku ampicilinu. Nastříkne se 50 μl zkoušeného roztoku (b) a začne se izokratická eluce. Ihned po eluci píku ampicilinu se použije následující lineární gradient. Jestliže složení mobilní fáze bylo upraveno k požadovanému rozlišení, použije se v čase 0 gradientové eluce upravené složení.

Nastříkne se mobilní fáze A a použije se stejný eluční postup k provedení slepé zkoušky. Nastříkne se porovnávací roztok (e) a použije se stejný eluční postup. Chromatogram porovnávacího roztoku (e) vykazuje pík ampicilinu a pík dimeru s relativním retenčním časem 2,8 vzhledem k ampicilinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není plocha žádného píku odpovídajícího dimeru ampicilinu větší než 4,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (4,5 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla.

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g. Stanoví se plynovou chromatografii (2.2.28) za použití naftalenu A jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g zkoušené látky ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony je 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru je 150 °C. Nastřikuje se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Dichlormethan. Nejvýše 0,2 %, stanoví se plynovou chromatografii (2.2.28) za použití dichlorethanu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 1,0 ml dichlorethanu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí ve vodě R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 ml dichlormethanu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 10 % makrogolu 1000 R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 60 °C, teplota nástřikového prostoru na 100 °C a teplota detektoru na 150 °C. Vypočítá se obsah dichlormethanu s použitím hustoty, která je při teplotě 20 °C 1,325 g/ml.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,15 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 31,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). Připraví se těsně před použitím. 31,0 mg se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 27,0 mg ampicilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,0 mg cefradinu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 50,0 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidá 5,0 ml porovnávacího roztoku (a).

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází A na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází A na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (e). K 0,20 g zkoušené látky se přidá 1,0 ml vody R. Roztok se zahřívá 1 h při 60 °C. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktedecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,0 ml/min:
3. - mobilní fáze A je směs 0,5 ml kyseliny octové zředěné RS, 50 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS a 50 ml acetonitrilu R zředěná vodou R na 1000 ml,
4. - mobilní fáze B je směs 0,5 ml kyseliny octové zředěné RS, 50 ml dihydrogenfosforečnanu draselného 0,2 mol/l RS a 400 ml acetonitrilu R zředěná vodou R na 1000 ml,
5. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Kolona se stabilizuje mobilní fází, v níž poměr fází A : B je 85 : 15. Nastříkne se porovnávací roztok (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení na chromatogramu mezi dvěma hlavními píky je nejméně 3,0. Je-li třeba, upraví se poměr A : B mobilní fáze. Kapacitní poměr pro první pík (ampicilin) je 2,0 až 2,5.

Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (c). Systém se upraví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně 3. Nastříkne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku není větší než 1,0 %. Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a).

Procentuální obsah sodné soli ampicilinu se vypočítá vynásobením procentuálního obsahu ampicilinu faktorem 1,063.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

1. A. kyselina(2S,5R,6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová),

1. B. kyselina(2S,5R,6R)-6-[(2S)-2-amino-2-fenylacetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (L-ampicilin),

1. C. kyselina (4S)-2-(5-fenyl-3,6-dioxopiperazin-2-yl)-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová(dike-topiperaziny ampicilinu),

1. D. kyselina(4S)-2-{[(2R)-2-amino-2-fenylacetamido]-karboxymethyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4--karboxylová (penicilové kyseliny ampicilinu),

1. E. kyselina (R)-2-{[[(2S,5R,6R)-6-[(2R)-2-[(2R)-2-amino-2-fenylacetamido]-3,3-dimethyl-7-oxo-4--thia-1-azabicyklo[3,2,0]hept-2-yl]karbonyl]amino}-2-fenyloctová [ampicilinyl-D-(4-fenylglycin),

1. F. kyselina (2RS,4S)-2-{[(2R)-2-ammo-2-fenylacetaimdo]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penilové kyseliny ampicilinu),

1. G. (3R,6R)-3,6-difenylpiperazin-2,5-dion,

1. H. 3-fenylpyrazin-2-ol,

1. I. kyselina (2S,5R,6R)-6-{(2R)-2-[(2R)-2-amino-2-fenylacetamido]-2-fenylacetamido}-3,3-di--methyl-7-oxo-4-thia-1azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (D-fenylglycylampicilin),

1. J. kyselina (2S,5R,6R)-6-(2,2-dimethylpropionamido)-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo-[3,2,0]heptan-2-karboxylová,

1. K. kyselina (2R)-2-(2,2-dimethylpropionamido)-2-fenyloctová,

1. L. kyselina (2R)-2-amino-2-fenyloctová (D-fenylglycin),

1. M. ko-oligomery ampicilinu a penicilových kyselin ampicilinu,

1. N. oligomery penicilových kyselin ampicilinu.

† Ampicillinum trihydricum

Trihydrát ampicilinu

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%, v etheru a v mastných olejích. Rozpouští se ve zředěných roztocích kyselin a alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem trihydrátu ampicilinu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg trihydrátu ampicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.

   Porovnávací roztok (b). 25 mg trihydrátu amoxicilinu CRL a 25 mg triky drátu ampicilinu CRL se rozpustí v 10 ml hydrogenuhličitanu sodného RS.