Český lékopis 1997

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,2 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo 0,01 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R. Vrstva se před použitím 15 min zahřívá při 110 °C.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg antazoliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (c). 20 mg xylometazoliniumchloridu CRL se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se methanolem R na 5 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, methanolu R a ethylacetatu R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se 15 min suší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Potom se vrstva postříká směsí stejných objemových dílů roztoku chloridu železitého R (200 g/l) a roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (5 g/l) a ihned se pozoruje v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem ze zkoušky Ztráta sušením.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve 100 ml lihu 96% R, přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS1 a titruje se hydroxidem draselným v lihu 0,1 mol/l VS.

1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,1 mol/l VS odpovídá 30,18 mg C₁₇H₂₀ClN₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. N-(2-aminoethyl)-2-[(benzyl)(fenyl)amino] acetamid.

† Apomorphini hydrochloridum

Apomorfiniumchlorid

Synonymum. Apomorphinium chloratum

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý až zelenavě šedý, krystalický prášek nebo krystaly. Je mírně rozpustný ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru. Na vzduchu a světle se barví zřetelně zeleně.

Zkoušky totožnosti

1. A. 10,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm (2.2.25). Absorpční maximum roztoku je při 273 nm a prodleva při 300 nm až 310 nm. Specifická absorbance v maximu je 530 až 570.
2. B. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá několik mililitrů hydrogenuhličitanu sodného RS; vylučuje se bílá sraženina, která se zvolna barví zeleně. Přidá se 0,25 ml jodu 0,05 mol/l RS a protřepe se; sraženina se zbarví šedozeleně. Sraženina se odfiltruje; po rozpuštění v etheru R vzniká červeně zbarvený roztok, po rozpuštění v chloroformu R vzniká fialovomodře zbarvený roztok a po rozpuštění v lihu 96% R vzniká modrý roztok.
3. C. K 2 ml roztoku S se přidá 0,1 ml kyseliny dusičné R, promíchá se a zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S (10 ml) je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok připravený takto: 5 mg zkoušené látky se rozpustí ve 100 ml vody R. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 6 ml vody R, 1 ml hydrogenuhličitanu sodného RS, 0,5 ml jodu 0,05 mol/l VS, po 30 s 0,6 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 10 ml.

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -48° až -52°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,25 g v kyselině chlorovodíkové 0,02 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Morfin. Provede se tenkovrstvá chromatografie za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonitrilu R, ethylacetatu R, dichlormethanu R, kyseliny mravenčí bezvodé R a vody R (30 + 30 + 30 + 5 + 5) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem dusitanu sodného R (30 g/l) a vystaví se na několik minut v uzavřené nádobě parám amoniaku. Po vyjmutí se ponechá 1 h stát na světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku se neobjeví žádná červenooranžová skvrna o R_F, které je 0,3 až 0,5násobkem R_F hlavní skvrny (asi 2 % morfinu).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže je na chromatogramu porovnávacího roztoku zřetelně viditelná skvrna.

Ztráta sušením (2.2.32). 2,5 % až 4,2 %; suší se 0,50 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a 7 ml octanu rtuťnatého RS. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 30,38 mg C₁₇H₁₈ClNO₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Aprotinini solutio concentrata

Koncentrovaný roztok aprotininu

Je to koncentrovaný roztok aprotininu, což je polypeptid sestávající z řetězce padesáti osmi aminokyselin. Stechiometricky inhibuje účinnost několika proteolytických enzymů, jako jsou chymotrypsin, kalikrein, plasmin a trypsin. Obsahuje nejméně 15,0 Ph.Eur.j. účinnosti aprotininu v mililitru.

Výroba

Získává se extrakcí hovězí tkáně a čistí vhodným způsobem, např. gelovou filtrací. Zvířata, ze kterých se aprotinin získává, musí splňovat požadavky oprávněné autority na zdravá zvířata určená pro humánní konzumaci. Pokud se pro výrobu použije tkáň hovězího původu, má být zvířecí zdroj prostý bovinní spongiformní encefalopatie a neměl být nikdy vystaven rizikovým faktorům, jako je výkrm bílkovinami přežvýkavců. K dosažení tohoto cíle mají zvířata pocházet z ověřených zdrojů. Při výběru zdroje zvířecí tkáně, jež se má použít, se má vzít v úvahu relativní nakažlivost a možné riziko spojené s různými tkáněmi. Různé kategorie rizika popisují platná pravidla Evropské unie "Směrnice pro snížení na minimum rizika přenosu původců spongiformní encefalopatie prostřednictvím léčivých přípravků" (Guidelines for minimising the risk of transmission of agents causing spongiform encephalopathies via medicinal products) a platné pokyny Světové zdravotnické organizace.

Vyrábí se validovanými metodami extrakce a čistění v podmínkách zajišťujících minimální mikrobiologickou kontaminaci; výrobní metody musí prokazatelně redukovat jakoukoliv kontaminaci viry nebo jinými původci infekce na přijatelné limity.

Vlastnosti

Čirý bezbarvý roztok.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. Použije se roztok S, viz Zkoušky na čistotu.

   Porovnávací roztok. Použije se roztok aprotininu BRP.

   Na vrstvu se nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a kyseliny octové ledové R (80 + 100) obsahující 0,10 g octanu sodného R na 1 ml směsi po dráze 12 cm. Po vyjmutí z komory se vrstva usuší volně na vzduchu a postříká se roztokem 0,1 g ninhydrinu R ve směsi 6 ml roztoku chloridu měďnatého R (10 g/l), 21 ml kyseliny octové ledové R a 70 ml ethanolu R. Vrstva se usuší při 60 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. B. Stanoví se schopnost přípravku inhibovat účinnost trypsinu.

   Zkoušený roztok. 1 ml roztoku S se zředí tlumivým roztokem o pH 7,2 na 50 ml.

   Roztok trypsinu. 10 mg trypsinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,002 mol/l RS a zředí se jí na 100 ml.

   Roztok kaseinu. 0,2 g kaseinu R se rozpustí v tlumivém roztoku o pH 7,2 a zředí se jím na 100 ml.

   Srážecí roztok. Je to směs objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a ethanolu R (1 + 49 + 50).

   1 ml zkoušeného roztoku se smíchá s 1 ml roztoku trypsinu, směs se nechá 10 min stát, potom se přidá 1 ml roztoku kaseinu a inkubuje se 30 min při 35 °C. Směs se ochladí v ledové lázni, přidá se 0,5 ml srážecího roztoku a po protřepání se směs nechá stát 15 min při pokojové teplotě; roztok se zakalí. Postup se opakuje s tlumivým roztokem o pH 7,2 místo zkoušeného roztoku; roztok zůstane čirý.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Připraví se roztok obsahující 15 Ph.Eur.j. v mililitru. Připraví se, je-li třeba, ředěním podle účinnosti uvedené v označení na obalu zkoušeného přípravku.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).

Absorbance (2.2.25). Připraví se roztok obsahující 3,0 Ph.Eur.j./ml ve vodě R a měří se absorbance při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 277 nm a jeho absorbance v maximu je nejvýše 0,80.

Proteinové nečistoty o vyšší relativní molekulové hmotnosti. Zkoušený přípravek se lyofilizuje při tlaku 2,7 Pa a teplotě -30 °C. Lyofilizace, včetně dosušení při 15 °C až 25 °C, by měla trvat 6 h až 12 h. Zkouška se provede vylučovací chromatografií (2.2.30) za použití dextranu síťovaného pro chromatografii R2. K bobtnání gelu se použije roztok kyseliny octové bezvodé R (180 g/l) a stejné rozpouštědlo se použije jako eluční roztok. Připraveným gelem se naplní chromatografická kolona o délce 0,8 m až 1,0 m a průměru 25 mm tak, aby sloupec neobsahoval vzduchové bubliny. Na horní konec sloupce se nanese množství zkoušené látky odpovídající 300 Ph.Eur.j. rozpuštěné v 1 ml roztoku kyseliny octové bezvodé R (180 g/l) a eluuje se stejným rozpouštědlem. Odebírají se eluáty po 2 ml a měří se absorbance (2.2.25) každého odebraného eluátu v absorpčním maximu při 277 nm a naměřené hodnoty se vynesou do grafu. Na získaném chromatogramu není přítomno žádné absorpční maximum před elucí aprotininu.

Specifická účinnost vysušené látky. Nejméně 3,0 Ph.Eur.j. účinnosti v 1 miligramu vysušeného přípravku. 25,0 ml zkoušeného přípravku se odpaří na vodní lázni do sucha, zbytek se suší 15 h při 110 °C a zváží se. Vypočítá se počet Ph.Eur.j. připadající na 1 miligram vysušené látky z hmotnosti vysušeného zbytku a účinnosti zjištěné při Stanovení obsahu.

Neškodnost (2.6.9). Vyhovuje zkoušce na neškodnost. Každé myši se vstříkne 0,5 ml roztoku zkoušeného přípravku ve vodě na injekci R obsahujícího množství odpovídající 2 Ph.Eur.j.

Histamin (2.6.10). Nejvýše 0,2 μg ve 3 Ph.Eur.j., přepočteno na bázi histaminu.

Sterilita (2.6.1). Pokud je přípravek určen k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je přípravek určen pro výrobu parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstřikuje 1,0 ml roztoku zkoušené látky obsahujícího 15 Ph.Eur.j./ml.

Stanovení účinnosti

Účinnost zkoušeného přípravku se stanoví měřením inhibičního působení na roztok trypsinu o známé účinnosti. Inhibiční účinnost se vypočítá z rozdílu mezi počáteční a zbytkovou účinností trypsinu.

Inhibiční účinnost zkoušeného přípravku se vyjadřuje v jednotkách Ph.Eur.j. 1 Ph.Eur.j. inhibuje 50 % enzymové účinnosti 2 μkat trypsinu.

Použije se reakční nádobka o objemu asi 30 ml vybavená: temperovacím zařízením na (25 ± 0,1) °C, míchadlem (např. magnetickým míchadlem), uzávěrem s pěti otvory pro upevnění elektrod, špičky byrety, trubičky pro přívod dusíku a přidávání zkoumadel. Je možné použít manuální titraci nebo automatický titrátor. V případě manuální titrace má být byreta dělena po 0,05 ml a pH-metr má mít jemně dělenou stupnici a skleněnou a kalomelovou elektrodu.

Zkoušený roztok. Vhodným ředěním (D) zkoušeného přípravku se připraví roztok v tlumivém roztoku boritanovém o pH 8,0 (0,0015 mol/l) tak, aby jeho koncentrace činila asi 1,67 Ph.Eur.j./ml.

Roztok trypsinu. Připraví se roztok trypsinu CRL obsahující asi 0,8 μkat/ml (asi 1 mg/ml) v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS. Použije se čerstvě připravený roztok a při zkoušce se uchovává v ledové lázni.

Roztok trypsinu a aprotininu. Ke 4,0 ml roztoku trypsinu se přidá 1,0 ml zkoušeného roztoku. Směs se okamžitě zředí na 40,0 ml tlumivým roztokem boritanovým o pH 8,0 (0,0015 mol/l), nechá se stát 10 min při pokojové teplotě a potom se ponoří do ledové lázně. Roztok je použitelný 6 h.

Zředěný roztok trypsinu. 0,5 ml roztoku trypsinu se zředí na 10,0 ml tlumivým roztokem boritanovým o pH 8,0 (0,0015 mol/l) a nechá se 10 min stát při pokojové teplotě a potom se uchovává v ledové lázni.

Reakční nádobka se nasytí dusíkem a za stálého míchání se přidá 9,0 ml tlumivého roztoku boritanového o pH 8,0 (0,0015 mol/l) a 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku benzoylargininethylesterhydrochloridu R (6,9 g/l). Upraví se pH směsi na 8,0 pomocí hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Po vytemperování nádobky na (25 ± 0,1) °C se přidá 1,0 ml roztoku trypsinu a aprotininu a začne se měřit čas reakce. pH se udržuje na hodnotě 8,0 přidáváním hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a měří se přidaný objem každých 30 s po dobu 6 min. Vypočte se počet mililitrů hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za 1 sekundu (n1 ml). Tato titrace se provede také se zředěným roztokem trypsinu. Vypočte se počet mililitrů hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS spotřebovaného za 1 sekundu (n2 ml). Vypočte se účinnost v Ph.Eur.j. v 1 mililitru ze vzorce:

v němž značí:

1. D - zřeďovací faktor zkoušeného přípravku k získání koncentrace 1,67 Ph.Eur.j/ml. Nalezená hodnota účinnosti je v rozmezí 90 % až 110 % deklarované účinnosti.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných zabezpečených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - počet Ph.Eur.j. v 1 mililitru,
2. - zda je přípravek sterilní,
3. - zda je přípravek prostý pyrogenních látek.

† Aprotininum

Aprotinin

Výroba

Získává se extrakcí hovězí tkáně a čištěním vhodným způsobem, např. gelovou filtrací. Zvířata, ze kterých se aprotinin získává, musí splňovat požadavky oprávněné autority na zdravá zvířata určená pro humánní konzumaci. Pokud se pro výrobu použije tkáň hovězího původu, má být zvířecí zdroj prostý bovinní spongiformní encefalopatie a neměl být nikdy vystaven rizikovým faktorům, jako je výkrm bílkovinami přežvýkavců. K dosažení tohoto cíle mají zvířata pocházet z ověřených zdrojů. Při výběru zdroje zvířecí tkáně, jež se má použít, se má vzít do úvahy relativní nakažlivost a možné riziko spojené s různými tkáněmi. Různé kategorie rizika popisují platná pravidla Evropské unie "Směrnice pro snížení na minimum rizika přenosů původců spongiformní encefalopatie prostřednictvím léčivých přípravků (Guidelines for minimising the risk of transmission of agents causing spongiform encephalopathies via medicinal products) a platné pokyny Světové zdravotnické organizace.

Vyrábí se validovanými metodami extrakce a čistění v podmínkách zajišťujících minimální mikrobiologickou kontaminaci; výrobní metody musí prokazatelně redukovat jakoukoliv kontaminaci viry nebo jinými původci infekce na přijatelné limity.

Vlastnosti

Téměř bílý hygroskopický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v izotonických roztocích, prakticky nerozpustný v organických rozpouštědlech.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. Použije se roztok S, viz Zkoušky na čistotu.

Porovnávací roztok. Použije se roztok aprotininu BRP.

Na vrstvu se nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a kyseliny octové ledové R (80 + 100) obsahující 0,10 g octanu sodného R na 1 ml směsi po dráze 12 cm. Po vyjmutí z komory se vrstva usuší volně na vzduchu a postříká se roztokem 0,1 g ninhyhrinu R ve směsi 6 ml roztoku chloridu měďnatého R (10 g/l), 21 ml kyseliny octové ledové R a 70 ml ethanolu R. Vrstva se usuší při 60 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. B. Stanoví se schopnost zkoušené látky inhibovat účinnost trypsinu.

Zkoušený roztok. 1 ml roztoku S se zředí tlumivým roztokem o pH 7,2 na 50 ml.

Roztok trypsinu. 10 mg trypsinu CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,002 mol/l RS a zředí se jí na 100 ml.

Roztok kaseinu. 0,2 g kaseinu R se rozpustí v tlumivém roztoku o pH 7,2 a zředí se jím na 100 ml.

Srážecí roztok. Je to směs objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a ethanolu R (1 + 49 + 50).

1 ml zkoušeného roztoku se smíchá s 1 ml roztoku trypsinu, směs se nechá 10 min stát, potom se přidá 1 ml roztoku kaseinu a inkubuje se 30 min při 35 °C. Směs se ochladí v ledové lázni, přidá se 0,5 ml srážecího roztoku a po protřepání se směs nechá stát 15 min při pokojové teplotě; roztok se zakalí. Postup se opakuje s tlumivým roztokem o pH 7,2 místo zkoušené látky; roztok zůstane čirý.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Připraví se roztok obsahující 15 Ph.Eur.j. v mililitru. Koncentrace se stanoví podle účinnosti značené na obalu zkoušené látky.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).

Absorbance (2.2.25). Připraví se roztok obsahující 3,0 Ph.Eur.j./ml ve vodě R a měří se absorbance při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 277 nm a jeho absorbance v maximu je nejvýše 0,80.

Proteinové nečistoty o vyšší relativní molekulové hmotnosti. Stanoví se vylučovací chromatografií (2.2.30) za použití dextranu síťovaného pro chromatografii R2. K bobtnání gelu se použije roztok kyseliny octové bezvodé R (180 g/l) a stejné rozpouštědlo se použije jako eluční roztok. Připraveným gelem se naplní chromatografická kolona o délce 0,8 m až 1,0 m a průměru 25 mm tak, aby sloupec neobsahoval vzduchové bubliny. Na horní konec sloupce se nanese množství zkoušené látky odpovídající 300 Ph.Eur.j. rozpuštěné v 1 ml roztoku kyseliny octové bezvodé R (180 g/l) a eluuje se stejným rozpouštědlem. Odebírají se eluáty po 2 ml a měří se absorbance (2.2.25) každého odebraného eluátu v absorpčním maximu při 277 nm a naměřené hodnoty se vynesou do grafu. Na získaném chromatogramu není přítomno žádné absorpční maximum před elucí aprotininu.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,0 %; suší se 0,100 g látky ve vakuu.

Neškodnost (2.6.9). Vyhovuje zkoušce na neškodnost. Každé myši se vstříkne 0,5 ml roztoku zkoušené látky ve vodě na injekci R obsahujícího množství odpovídající 2 Ph.Eur.j.

Histamin (2.6.10). Nejvýše 0,2 μg ve 3 Ph.Eur.j., přepočteno na bázi histaminu.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstřikuje 1,0 ml roztoku zkoušené látky, obsahujícího 15 Ph.Eur.j./ml.

Stanovení účinnosti

Účinnost zkoušené látky se stanoví měřením inhibičního působení na roztok trypsinu o známé účinnosti. Inhibiční účinnost se vypočítá z rozdílu mezi počáteční a zbytkovou účinností trypsinu.

Inhibiční účinnost zkoušené látky se vyjadřuje v jednotkách Ph.Eur.j. 1 Ph.Eur.j. inhibuje 50 % enzymové účinnosti 2 μkat trypsinu.

Použije se reakční nádobka o objemu asi 30 ml vybavená: temperovacím zařízením na (25 ± 0,1) °C, míchadlem (např. magnetickým míchadlem), uzávěrem s pěti otvory pro upevnění elektrod, špičky byrety, trubičky pro přívod dusíku a přidávání zkoumadel. Je možné použít manuální titraci nebo automatický titrátor. V případě manuální titrace má být byreta dělena po 0,05 ml a pH-metr má mít jemně dělenou stupnici a skleněnou a kalomelovou elektrodu.

Zkoušený roztok. Připraví se roztok v tlumivém roztoku boritanovém o pH 8,0 (0,0015 mol/l) tak, aby jeho koncentrace činila asi 1,67 Ph.Eur.j./ml, tj. asi 0,6 mg (m mg) na mililitr.

Roztok trypsinu. Připraví se roztok trypsinu CRL obsahující asi 0,8 μkat/ml (asi 1 mg/ml) v kyselině chlorovodíkové 0,001 mol/l RS. Použije se čerstvě připravený roztok a při zkoušce se uchovává v ledové lázni.

Roztok trypsinu a aprotininu. Ke 4,0 ml roztoku trypsinu se přidá 1,0 ml zkoušeného roztoku. Směs se okamžitě zředí na 40,0 ml tlumivým roztokem boritanovým o pH 8,0 (0,0015 mol/l), nechá se stát 10 min při pokojové teplotě a potom se ponoří do ledové lázně. Roztok je použitelný 6 h.

Zředěný roztok trypsinu. 0,5 ml roztoku trypsinu se zředí na 10,0 ml tlumivým roztokem boritanovým o pH 8,0 (0,0015 mol/l) a nechá se 10 min stát při pokojové teplotě a pak se uchovává v ledové lázni.

Reakční nádobka se nasytí dusíkem a za stálého míchání se přidá 9,0 ml tlumivého roztoku boritanového o pH 8,0 (0,0015 mol/l) a 1,0 ml čerstvě připraveného roztoku benzoylargininethylesterhydrochloridu R (6,9 g/l). Upraví se pH směsi na hodnotu 8,0 pomocí hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Po vytemperování nádobky na (25 ± 0,1) °C se přidá 1,0 ml roztoku trypsinu a aprotininu a začne se měřit čas reakce. pH se udržuje na 8,0 přidáváním hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a měří se přidaný objem každých 30 s po dobu 6 min. Vypočte se počet mililitrů hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS za 1 sekundu (n1 ml). Tato titrace se provede také se zředěným roztokem trypsinu. Vypočte se počet mililitrů hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS spotřebovaného za 1 sekundu (n2 ml).

Vypočte se účinnost v Ph.Eur.j. v 1 miligramu ze vzorce:

Nalezená hodnota účinnosti je v rozmezí 90 % až 110 % deklarované účinnosti.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných zabezpečených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - počet Ph.Eur.j. v 1 miligramu,
2. - zda je látka sterilní,
3. - zda je látka prostá pyrogenních látek.

Aqua pro iniectione

Voda na injekci

Synonymum. Aqua ad iniectabilia

Voda na injekci nerozplněná

Získává se destilací pitné nebo čistěné vody. Části destilačních přístrojů, které přicházejí do styku s vodou, jsou z neutrálního skla, křemene nebo vhodného kovu. Destilační přístroj je vybaven výkonným zařízením pro zachytávání unášených kapiček. Přístroj musí vyrábět vodu prostou pyrogenních látek a k tomu je nezbytné udržovat jej v bezvadném technickém stavu. První část destilátu získaná na počátku destilace se odstraní. Destilát se shromažďuje a uchovává za podmínek, které brání růstu mikroorganismů a zamezují jinému znečištění.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá kapalina, bez chuti, prostá pyrogenních látek.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0; měří se roztok obsahující 0,3 ml nasyceného roztoku chloridu draselného R ve 100 ml zkoušené látky.

Oxidovatelné látky. Ke 100 ml se přidá 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a 5 min se vaří; roztok zůstane slabě růžový.

Chloridy. K 10 ml se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 0,2 ml dusičnanu stříbrného RS2; vzhled roztoku se do 15 min nezmění.

Dusičnany. 5 ml ve zkumavce se vloží do lázně s ledovou vodou, přidá se 0,4 ml roztoku chloridu draselného R (100 g/l), 0,1 ml difenylaminu RS a po kapkách za protřepávání 5 ml kyseliny sírové R. Zkumavka se přemístí na 15 min do vodní lázně zahřáté na 50 °C. Případně vzniklé modré zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 4,5 ml vody prosté dusičnanů R a 0,5 ml základního roztoku dusičnanů (2 μg NO₃/ml) (0,2 μg/g).

Sírany. K 10 ml se přidá 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 0,1 ml chloridu barnatého RS1; vzhled roztoku se do 1 h nezmění.

Amonium. Ke 20 ml se přidá 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS. Po 5 min se roztok pozoruje ve zkumavce podél svislé osy. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok připravený současně přidáním 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS ke směsi 4 ml základního roztoku amonia (1 μg NH₄/ml) R a 16 ml vody prosté amonia R (0,2 μg/g).

Vápník a hořčík. Ke 100 ml se přidají 2 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10, 50 mg černi eriochromové T s chloridem sodným R a 0,5 ml edetanu disodného 0,01 mol/l VS; vznikne jasně modré zbarvení.

Těžké kovy (2.4.8). 150 ml se zahřívá ve skleněné odpařovací misce na vodní lázni do zmenšení objemu na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (0,1 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Hliník (2.4.17). Je-li látka určena k přípravě dialyzačních roztoků, vyhovuje následující zkoušce na hliník. Ke 400 ml se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (0,01 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody R. Provede se slepá zkouška za použití směsi 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R.

Zbytek po odpaření. 100 ml se odpaří na vodní lázni a dosuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1 mg (0,001 %).

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 102 živých mikroorganismů v 1 ml. Stanoví se za použití Agarové půdy B membránovou filtrací.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v 1 ml.

Sterilizovaná voda na injekci

Je to voda na injekci rozplněná do vhodných nádob, nejlépe skleněných (3.2.1) nebo z jiného vhodného schváleného materiálu, uzavřených a sterilizovaných teplem za podmínek, které zajistí, aby výrobek zůstal prostý pyrogenních látek. Připravuje se z vody na injekci nerozplněné.

Vlastnosti

Zkouší se za vhodných podmínek viditelnosti. Je to čirá bezbarvá kapalina, prakticky prostá mechanických nečistot. Každá nádoba obsahuje dostatečné množství látky, které umožní, aby mohl být odebrán jmenovitý objem.

Zkoušky na čistotu

Vyhovuje požadavkům uvedeným v odstavci Voda na injekci nerozplněná, se změnami ve zkouškách Kysele nebo zásaditě reagující látky místo zkoušky Hodnota pH, Chloridy (jestliže jmenovitý objem nádoby není větší než 100 ml), Oxidovatelné látky a Zbytek po odpaření; zkouška Sterilita místo zkoušky Mikrobiální znečistění.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 20 ml se přidá 0,05 ml červeně fenolové RS. Pokud je roztok žlutý, přidáním 0,1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS se zbarví červeně. Pokud je roztok červený, přidáním 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS se zbarví žlutě.

Oxidovatelné látky. 100 ml se vaří s 10 ml kyseliny sírové zředěné RS. Pak se přidá 0,2 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a vaří se 5 min. Roztok zůstane slabě růžový.

Chloridy (2.4.4). Pro nádoby o jmenovitém objemu 100 ml nebo méně vyhovuje 15 ml limitní zkoušce na chloridy (0,5 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 1,5 ml základního roztoku chloridů (5 μg Cl/ml) a 13,5 ml vody R. Roztok se pozoruje podél svislé osy zkumavky.

Zbytek po odpaření. 100 ml se odpaří na vodní lázni a dosuší se při 100 °C až 105 °C. Pro nádoby o jmenovitém objemu 10 ml nebo méně zbytek váží nejvýše 4 mg (0,004 %). Pro nádoby o jmenovitém objemu větším než 10 ml zbytek váží nejvýše 3 mg (0,003 %).

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v 1 ml.

Voda na injekci nerozplněná

Vyhovuje následujícím dodatečným zkouškám.

Měrná vodivost (2.2.38). Nejvýše 3 μS.cm^-1.

Volný chlor.

Základní roztok volného chloru. 0,025 g dichromanu draselného R se rozpustí ve vodě R, přidá se 0,1 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 100,0 ml (roztok A).

1,50 g síranu měďnatého R se rozpustí ve vodě R, přidá se 1 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 100,0 ml (roztok B).

10,5 ml roztoku A se smíchá s 9,5 ml roztoku B (základní roztok). Roztok je použitelný po dobu 3 měsíců.

Postup. K 19 ml se přidá 1 ml o-tolidinu RS; po 5 min není zbarvení roztoku intenzivnější než současně připravený stejný objem porovnávacího roztoku připraveného těsně před použitím zředěním 5 ml základního roztoku volného chloru vodou R na 20 ml (0,05 μg/g).

Aqua purificata

Čištěná voda

Synonyma. Aqua demineralisata, Aqua destillata

Výroba

Čištěná voda se připravuje z pitné vody destilací, za použití iontoměničů nebo jinou vhodnou metodou z vody, která vyhovuje požadavkům na pitnou vodu (ČSN 75 7111).

Vlastnosti

Čirá bezbarvá kapalina, bez chuti.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0; měří se roztok obsahující 0,3 ml nasyceného roztoku chloridu draselného R ve 100 ml zkoušené látky.

Oxidovatelné látky. Ke 100 ml se přidá 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a 5 min se vaří; roztok zůstane slabě růžový.

Chloridy. K 10 ml se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 0,2 ml dusičnanu stříbrného RS2; vzhled roztoku se do 15 min nezmění.

Dusičnany. 5 ml ve zkumavce se vloží do lázně s ledovou vodou, přidá se 0,4 ml roztoku chloridu draselného R (100 g/l), 0,1 ml difenylaminu RS a po kapkách za protřepávání 5 ml kyseliny sírové R. Zkumavka se přemístí na 15 min do vodní lázně zahřáté na 50 °C. Případně vzniklé modré zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 4,5 ml vody prosté dusičnanů R a 0,5 ml základního roztoku dusičnanů (2 μg NO3/ml) (0,2 μg/g).

Sírany. K 10 ml se přidá 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 0,1 ml chloridu barnatého RS1; vzhled roztoku se do 1 h nezmění.

Amonium. Ke 20 ml se přidá 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS a po 5 min se roztok pozoruje ve zkumavce podél svislé osy. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok připravený současně přidáním 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS ke směsi 4 ml základního roztoku amonia (1 μg NH/ml) a 16 ml vody prosté amonia R (0,2 μg/g).

Vápník a hořčík. Ke 100 ml se přidají 2 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10, 50 mg černi eriochromové T s chloridem sodným R a 0,5 ml edetanu disodného 0,01 mol/l VS; vznikne jasně modré zbarvení.

Těžké kovy (2.4.8). 150 ml se zahřívá ve skleněné odpařovací misce na vodní lázni do zmenšení objemu na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (0,1 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Hliník (2.4.17). Je-li látka určena k přípravě dialyzačních roztoků, vyhovuje následující zkoušce na hliník. Ke 400 ml se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (0,01 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody R. Provede se slepá zkouška za použití směsi 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R.

Zbytek po odpaření. 100 ml se odpaří na vodní lázni a dosuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1 mg (0,001 %).

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10²živých mikroorganismů v 1 Stanoví se za použití Agarové půdy B membránovou filtrací.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Jestliže je látka určená k výrobě dialyzačních roztoků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v mililitru.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, které nemění vlastnosti vody.

Označování

V označení se uvede, zda je látka vhodná pro přípravu dialyzačních roztoků.

Čištěná voda vyhovuje následujícím dodatečným zkouškám.

Měrná vodivost (2.2.38). Nejvýše 6 μS.cm-¹.

Volný chlor.

Základní roztok volného chloru. 0,025 g dichromanu draselného R se rozpustí ve vodě R, přidá se 0,1 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 100,0 ml (roztok A).

1,50 g síranu měďnatého R se rozpustí ve vodě R, přidá se 1 ml kyseliny sírové R a zředí se vodou R na 100,0 ml (roztok B).

10,5 ml roztoku A se smíchá s 9,5 ml roztoku B (základní roztok). Roztok je použitelný po dobu 3 měsíců.

Postup. K 19 ml se přidá 1 ml o-tolidinu RS; po 5 min není zbarvení roztoku intenzivnější než současně připravený stejný objem porovnávacího roztoku připraveného těsně před použitím zředěním 5 ml základního roztoku volného chloru vodou R na 20 ml (0,05 μg/g).

Čištěná voda pro přípravu léčivých přípravků získaná destilací, demineralizací nebo jinou vhodnou metodou, u níž není zaručena požadovaná mikrobiologická jakost, se zbaví vhodným způsobem zárodků, např. varem po dobu nejméně 10 min a následným ochlazením nebo filtrací filtry zadržujícími bakterie. Tato voda se uchovává v dobře uzavřených zásobních obalech, nejlépe skleněných, sterilizovaných nebo jiným vhodným způsobem zbavených zárodků nejvýše 24 h při pokojové teplotě.

Při zkoušce Mikrobiální znečištění navíc vyhovuje zkoušce na nepřítomnost mikrobů z čeledi Enterobacteriaceae a Pseudomonas aerigunosa (2.6.13).

Arachidis oleum

Podzemnicový olej

Synonymum. Oleum arachidis

Vlastnosti

Čirá nažloutlá viskózní kapalina. Je velmi těžce rozpustný v lihu 96%, mísitelný s etherem a s etherem petrolejovým.

Tuhne při asi 2 °C.

Zkoušky totožnosti

Provede se zkouška Totožnost mastných olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušeného roztoku se shoduje s charakteristickým chromatogramem pro podzemnicový olej.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 0,912 až 0,918.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,6.

Pokud je látka určena k výrobě parenterálních lékových forem, vyhovuje požadavku: Nejvýše 0,5.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5,0.