Český lékopis 1997

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové ledové R a přidá se 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny oranžově žlutého zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 54,20 mg C₂₆H₂₈ClN₅O₆.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 5-chlor-2,3-dihydro-1-(4-piperidyl)-1H-benzimidazol-2-on,
2. B. 4-(5-chlor-2,3-dihydro-2-oxo-1H-benzimidazol-1-yl)-1-formylpiperidin,
3. C. 1-oxid cis-5-chlor-1-{1-[3-(2,3-dihydro-2-oxo-1H-benzimidazol-1-yl)propyl]-4-piperidyl}-2,3-dihydro-1H-benzimidazol-2-onu,
4. D. 5-chlor-3-[3-(2,3-dihydro-2-oxo-1H-benzimidazol-1-yl)propyl]-1-{1-[3-(2,3-dihydro-2-oxo-1H--benzimidazol-1-yl)propyl]-4-piperidyl}-2,3-dihydro-1H-benzimidazol-2-on,
5. E. 1-{3-[4-(5-chlor-2,3-dihydro-2-oxo-1H-benzimidazol-1-yl)-1-piperidyl]propyl}-3-[3-(2,3-dihydro--2-oxo-1H-benzimidazol-1-yl)propyl]-2,3-dihydro-1H-benzimidazol-2-on,
6. F. 1,1´-[(1,2-dihydro-2-oxo-1H-benzimidazol-1,3-diyl)di(propan-3,1-diyl)di(piperidin-1,4-diyl)]bis-[5-chlor-2,3-dihydro-1H-benzimidazol-2-on].

† Domperidonum

Domperidon

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dimethylformamidu, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 244 °C až 248 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety domperidonu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg domperidonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 20 mg domperidonu CRL a 20 mg droperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů octanu amonného RS, dioxanu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu teplého vzduchu, vystaví se působení par jodu do objevení skvrn a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. D. Vyhovuje zkoušce na barbituráty nesubstituované na dusíku (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,20 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 20,0 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví v čas potřeby.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg domperidonu CRL a 15,0 mg droperidolu CRL se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí dimethylformamidem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí dimethylformamidem R na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek (3 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku octanu amonného R (5 g/l) (3 + 7). Směs se v průběhu 10 min mění lineárním gradientem na methanol R a následuje eluce methanolem R po dobu 2 min. Průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 280 nm.

Kolona se ustaluje nejméně 30 min methanolem R a pak nejméně 5 min mobilní fází počátečního složení.

Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu s 10 μl porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: domperidonu asi 6,5 min a droperidolu asi 7 min.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky domperidonu a droperidolu není menší než 2,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace methanolu v mobilní fázi nebo časový program lineárního gradientu.

Nastříkne se odděleně 10 μl dimethylformamidu R jako kontrolní tekutiny, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píku kontrolní tekutiny a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1 + 7), přidá se 0,2 ml naftolbenzeinu RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny oranžově žlutého zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 42,59 mg C₂₂H₂₄ClN₅O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 5-chlor-2,3-dihydro-1-(4-piperidyl)-1H-benzimidazol-2-on,
2. B. 4-(5-chlor-2,3-dihydro-2-oxo-1H-benzimidazol-1-yl)-1-formylpiperidin,
3. C. 1-oxid cis-5-chlor-1-{1-[3-(2,3-dihydro-2-oxo-1H-benzimidazol-1-yl)propyl]-4-piperidyl}-2,3-dihydro-1H-benzimidazol-2-onu,
4. D. 5-chlor-3-[3-(2,3-dihydro-2-oxo-1H-benzimidazol-1-yl)propyl]-1-{1-[3-(2,3-dihydro-2-oxo-1H--benzimidazol-1-yl)propyl]-4-piperidyl}-2,3-dihydro-1H-benzimidazol-2-on,
5. E. 1-{3-[4-(5-chlor-2,3-dihydro-2-oxo-1H-benzimidazol-1-yl)-1-piperidyl]propyl}-3-[3-(2,3-dihydro--2-oxo-1H-benzimidazol-1-yl)propyl]-2,3-dihydro-1H-benzimidazol-2-on,
6. F. 1,1´-[(1,2-dihydro-2-oxo-1H-benzimidazol-1,3-diyl)di(propan-3,1-diyl)di(piperidin-1,4-diyl)]bis-[5-chlor-2,3-dihydro-1H-benzimidazol-2-on].

†† Dopamini hydrochloridum

Dopaminiumchlorid

Synonymum. Dopaminium chloratum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný v acetonu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 40,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou kyselinou na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 280 nm. Specifická absorbance v maximu je 136 až 150.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dopaminiumchloridu CRL. Tablety se připraví za použití chloridu draselného R.
3. C. Asi 5 mg se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a 5 ml vody R. Po přidání 0,1 ml dusitanu sodného RS obsahujícího molybdenan amonný R (100 g/l) vzniká žluté zbarvení, které přejde v červené po přidání hydroxidu sodného koncentrovaného RS.
4. D. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml vody R a přidá se 0,2 ml chloridu železitého RS2; vzniká zelené zbarvení, které po přidání 0,1 g methenaminu R přechází na modrofialové.
5. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,4 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H₆ nebo Ž₆ 2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml. Přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,75 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Přidá se 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,15 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 7,5 mg 4-O-methyldopaminiumchloridu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 7,5 mg 3-O-methyldopaminiumchloridu R a 7,5 mg 4-O-methyldopami-niumchloridu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, methanolu R a chloroformu R (2 + 7 + 36 + 52) po dráze 15 cm. Vrstva se 15 min suší na vzduchu a dostatečně se postříká čerstvě připravenou směsí stejných objemových dílů hexakyanoželezitanu draselného RS a chloridu železitého RS1. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna o R_F vyšším, než je R_F hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

V průběhu titrace se důkladně míchá, aby nedocházelo k přehřívání reakční směsi. Titrace se ukončí ihned po dosažení bodu ekvivalence.

0,1500 g se rozpustí v 10 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 18,96 mg C₈H₁₂ClNO₂.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

Nečistoty

1. A. 5-(2-aminoethyl)-2-methoxyfenol(4-O-methyldopamin).

† Dosulepini hydrochloridum

Dosulepiniumchlorid

Synonymum. Dosulepinium chloratum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý mikrokrystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 75,0 mg se rozpustí v methanolu R obsahujícím 1 % (V/V) kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm, roztok vykazuje absorpční maximum při 231 nm a 306 nm a absorpční minimum při 291 nm. Specifická absorbance v maximu při 231 nm je 655 až 724 a v maximu při 306 nm je 70 až 77.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dosulepiniumchloridu CRL.
3. C. Asi 2 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny sírové R a nechá se 5 min stát; vznikne hnědavě červené zbarvení.
4. D. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,00 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ₇ (2.2.2, Metoda II.

Hodnota pH. 4,2 až 5,2, měří se roztok S.

Cizí organické látky. Provedou se dvě tenkovrstvé chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5 mg dosulepinu nečistoty A CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg dosulepinu nečistoty B CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg dosulepinu nečistoty C CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 5 mg dosulepinu nečistoty D CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 5 mg dosulepiniumchloridu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (f). 5 mg dosulepiniumchloridu CRL, 5 mg dosulepinu nečistoty A CRL, 5 mg dosulepinu nečistoty B CRL a 5 mg dosulepinu nečistoty C CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 25,0 ml

Porovnávací roztok (g). 5 mg dosulepinu nečistoty D CRL a 5 mg dosulepiniumchloridu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 25,0 ml.

Chromatografie 1. Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl všech roztoků, kromě porovnávacího roztoku (d) a porovnávacího roztoku (g), a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, 2-propanolu R a dichlorethanu R (1 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a hodnotí se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající dosulepinu nečistotě A, dosulepinu nečistotě B a dosulepinu nečistotě C není intenzivnější než odpovídající skvrny na příslušných chromatogramech porovnávacích roztoků (a), (b) a (c) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících dosulepinu nečistotě A, dosulepinu nečistotě B a dosulepinu nečistotě C, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (f) jsou čtyři zřetelně oddělené skvrny.

Chromatografie 2. Na vrstvu se odděleně nanese 5 μl zkoušeného roztoku, 5 μl porovnávacího roztoku (d), 5 μl porovnávacího roztoku (e) a 5 μl porovnávacího roztoku (g) a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, acetonu R a hexanu R (0,5 + 40 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a hodnotí se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající dosulepinu nečistotě D není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající dosulepinu nečistotě D, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (g) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Z-Izomer. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R, 1-propanolu R a hexanu R (18 + 24 + 58) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem amino-propylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm) se specifickou plochou 500 m2 a velikostí póru 8 nm,
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů methanolu R obsahujícího 0,15 % (V/V) kyseliny chloristé R, 1-propanolu R a hexanu R (18 + 24 + 58), průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Teplota kolony se udržuje na 20 °C až 25 °C. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Za dodržení popsaných podmínek stanovení je relativní retenční čas Z-izomeru vzhledem k E-izomeru 0,875.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi druhým píkem (E-izomer) a prvním píkem (Z-izomer) je nejméně 1,5. Poměr plochy píku odpovídajícího E-izomeru k ploše píku odpovídajícího Z-izomeru je nejméně 19 (nejvýše 5 % Z-izomeru).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,600 g se rozpustí ve 100 ml acetonu R, přidá se 15 ml octanu rtuťnatého RS a 3 ml oranže methylové RS1 a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do vzniku růžového zbarvení.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 33,19 mg sloučeniny C₁₉H₂₂ClNS.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem a vlhkostí.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 11-(3-dimethylaminopropyliden)-6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-5-oxid(hydrochlorid),

1. B. 6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-on,

1. C. 11-(3-dimethylaminopropyl)-6,11-dihydrodibenzo[b,e]tbiepin-11-ol,

1. D. 11-(3-dimethylaminopropyliden)-6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-5,5-dioxid(hydrochlorid),
2. E. Z-izomer dosulepiniumchloridu.

† Doxepini hydrochloridum

Doxepiniumchlorid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 185 °C až 191 °C.
2. B. 50,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (1 g/l) v methanolu R a zředí se stejným roztokem na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R (1 g/l) v methanolu R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 297 nm. Specifická absorbance v maximu je 128 až 142.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. doxepiniumchloridu CRL.
4. D. Asi 5 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové R; vznikne tmavě červené zbarvení.
5. E. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Kysele reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 2 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (0,5 + 5 + 94,5) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %).

Z-Izomer. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,12 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné kuličkami silikagelu oktylsilanizovaného pro chromatografii R (5 μm) se specifickou plochou 220 m2/g a velikostí póru 80 nm,
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (30 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 2,5, (30 + 70). Průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Teplota kolony se udržuje na 50 °C. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (E-izomer) a druhým píkem (Z-izomer) je nejméně 1,5. Poměr plochy píku odpovídajícího E-izomeru k ploše píku odpovídajícího Z-izomeru je 4,4 až 6,7 (13,0 % až 18,5 % Z-izomeru).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny octové bezvodé R a 35 ml acetanhydridu R, přidá se 0,2 ml violeti krystalové RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny modrého zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 31,58 mg sloučeniny C₁₉H₂₂ClNO.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 6,11-dihydrodibenz[b,e]oxepin-11-on,

1. B. (RS)-11-(3-dimethylaminopropyl)-6,11-dihydrodibenzo[b,e]oxepin-11-ol.

†† Doxorubicini hydrochloridum

Doxombiciniumchlorid

Vlastnosti

Oranžovočervený krystalický hygroskopický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 1 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. Roztok měřený v rozmezí 220 nm až 550 nm (2.2.25) vykazuje šest maxim, při 234 nm, 252 nm, 288 nm, 475 nm, 495 nm a 530 nm.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem doxorubiciniumchloridu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a liší se polohou od hlavní skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
4. D. Asi 10 mg se rozpustí v 0,5 ml kyseliny dusičné R, přidá se 0,5 ml vody R a zahřívá se 2 min nad plamenem. Po ochlazení se přidá 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS1; vznikne bílá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 50 mg ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí v 1 ml vody R a zředí se methanolem R na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg doxorubiciniumchloridu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) a zředí se jí na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg daunorubiciniumchloridu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 90) a zředí se jí na 5 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg doxorubiciniumaglykonu CRL (doxorubicinon) se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 40 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně jako 5mm proužky po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a dichlormethanu R (1 + 2 + 15 + 82) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a ihned se hodnotí. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající doxorubiciniumaglykonu nepřevyšuje intenzitou hlavní skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %). Žádná skvrna mimo hlavní skvrnu a skvrnu příslušející doxorubiciniumaglykonu nepřevyšuje intenzitou hlavní skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %).

Aceton a ethanol. Nejvýše 2,0 %, z toho aceton nejvýše 0,5 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dioxanu R jako vnitřního standardu.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v 1,0 ml vody R obsahující dioxan R (1 g/l).

Porovnávací roztok. 0,50 g ethanolu R, 0,50 g acetonu R a 1,00 g dioxanu R se smíchá a zředí se vodou R na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné křemelinou pro chromatografii R1 impregnovanou 10 % makrogolu 20 000 R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony je 70 °C, nástřikového prostoru a detektoru 125 °C. Nastřikuje se po 1 μl každého roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 4 %, provede se s 0,100 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 2,2 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Stanovení se provede kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg doxorubiciniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg doxorubiciniumchloridu CRL a 10,0 mg epirubiciniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 10,0 ml z tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

- kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),

- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,8 ml/min, která je směsí objemových dílů methanolu R1, acetonitrilu R, roztoku laurylsíranu sodného R (2,88 g/l) a kyseliny fosforečné R (2,30 g/l) (5 + 45 + 50),

- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se šestkrát po 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu rozlišení mezi píky doxorubicinu a epirubicinu je nejméně 2,0 a je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku doxorubicinu nejvýše 1,0 %.

Nejsou-li splněny tyto požadavky, upraví se pracovní podmínky. Nastříkne se 20 μl zkoušeného a 20 μl porovnávacího roztoku (a) a vypočítá se obsah C₂₇H₃₀ClNO₁₁ v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Venenum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá bakteriálních endotoxinů.

† Doxycyclini hyclas

Doxycykliniumhyklat

Synonymum. Doxycyclinium chloratum

Vlastnosti

Žlutý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R. Vrstva se stejnoměrně postříká roztokem edetanu disodného R (100 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným koncentrovaným RS na 9,0, (asi 10 ml na desku rozměrů 100 mm x 200 mm). Vrstva se suší nejméně 1 h ve vodorovné poloze. Před použitím se vrstva 1 h zahřívá v sušárně při 110 °C.

   Zkoušený roztok. 5 mg zkoušené látky se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 5 mg doxycykliniumhyklatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 5 mg doxycykliniumhyklatu CRL a 5 mg tetracykliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (6 + 35 + 59) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. B. K asi 2 mg se přidá 5 ml kyseliny sírové R; vzniká žluté zbarvení.
2. C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 2,0 až 3,0; měří se následující roztok: 0,1 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.27). -105° až -120°, počítáno na bezvodou a ethanolu prostou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředěním stejnou směsí na 25,0 ml. Měření se provede do 5 min od přípravy roztoku.

Absorbance (2.2.25). 25,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí se stejnou směsí na 25,0 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100,0 ml. Specifická absorbance v maximu při 349 nm je 300 až 335, počítáno na bezvodou, ethanolu prostou látku. Měření se provede do 1 h od přípravy roztoku.

Světlo absorbující nečistoty. 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (1 + 99) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená při 490 nm a počítaná na bezvodou, ethanolu prostou látku není větší než 0,07. Měření se provede do 1 h od přípravy roztoku.