Český lékopis 1997

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota varu (2.2.12). 76 °C až 78 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. ethylacetatu.
3. C. Vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1).
4. D. Vyhovuje zkoušce na estery (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. Směs 1 ml zkoušené látky a 15 ml vody R je čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 10 ml lihu 96% R se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a tolik hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS, aby vzniklo růžové zbarvení. Přidá se 5,5 ml zkoušené látky a 0,25 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS; roztok zůstane nejméně 15 s růžový.

Relativní hustota (2.2.5). 0,898 až 0,902.

Index lomu (2.2.6). 1,370 až 1,373.

Reakce s kyselinou sírovou. 2 ml se opatrně přidají k 10 ml kyseliny sírové R. Na styku obou kapalin do 15 min nevznikne zbarvení.

Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. Zkoušená látka.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (136 μm až 173 μm),
2. - dusíku pro chromatografii R s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se zvyšuje rychlostí 8 °C/min z 90 °C až na 240 °C, při níž se udržuje 8 min; teplota nástřikového prostoru a detektoru je 240 °C.

Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, větší než 0,2 % plochy hlavního píku.

Odparek. 100,0 g se odpaří do sucha na vodní lázni a potom se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 3 mg (30 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 10,0 ml zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě do 30 °C.

Nečistoty

1. A. methylacetat,
2. B. ethanol,
3. C. methanol.

† Ethylis biscoumacetas

Ethylbiskumacetat

Synonymum. Ethylum biscumaceticum

Vlastnosti

Bílý až slabě nažloutlý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96 %.

Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A,B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 178 °C až 182 °C.
2. B. 25,0 mg se rozpustí ve 25 ml methanolu R, přidá se 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 25 ml methanolu R, 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se vodou R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 200 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 222 nm a 310 nm, a dvě prodlevy, při 240 nm a 290 nm.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ethylbiskumacetatu CRL.
4. D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí ve 20,0 ml chloroformu R, roztok se použije také ke zkoušce absorbance. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku ze zkoušky Vzhled roztoku měřená v 50mm vrstvě při 420 nm za použití chloroformu R jako kontrolního roztoku je nejvýše 0,14.

Volná kyselina bisoxykumarinyloctová. Nejvýše 1,6 %, počítáno na vysušenou látku. 2,500 g se rozpustí v 60 ml acetonu R přidá se 24 ml vody R, 5,5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a 10 min se nechá roztokem probublávat dusík. Potom se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS v atmosféře dusíku za potenciometrické indikace (skleněná a nasycená kalomelová elektroda, derivační křivka) (2.2.20) do druhého inflexního bodu. Odečte se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS mezi prvním a druhým inflexním bodem. Tato spotřeba se použije také ve zkoušce Stanovení obsahu.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 38,03 mg kyseliny bisoxykumarinyloctové.

Jiné organické látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,10 g ethylbiskumacetatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, chloroformu R a cyklohexanu R (2 + 5 + 5) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, jsou přítomny dvě skvrny odpovídající kyselině bisoxykumarinyloctové a 4,4´-anhydroderivátu ethylbiskumacetatu. Žádná další skvrna není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

4,4´-Anhydroderivát ethylbiskumacetatu. Nejvýše 1,4 %. K 0,800 g se v baňce se zabroušenou zátkou přidá 50 ml roztoku uhličitanu sodného R (58 g/l) a 10 min se třepe. Nerozpuštěný zbytek se odfiltruje předem zváženým filtrem ze slinutého skla (4). Baňka i filtr se promyjí po malých dávkách asi 50 ml vody R, zbytek se suší 3 h při 105 °C a nechá se vychladnout v exsikátoru; zbytek váží nejvýše 0,011 g.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,2 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,3000 g (m) se rozpustí v 60 ml acetonu R, přidá se 24 ml vody R roztokem se nechá 10 min probublávat dusík a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS způsobem uvedeným ve zkoušce Volná kyselina bisoxykumarinyloctová, viz Zkoušky na čistotu.. Od nalezené spotřeby se odečte spotřeba zjištěná ve zkoušce Volná kyselina bisoxykumarinyloctová přepočtená na navážku (m).

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 40,84 mg C₂₂H₁₆O₈.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyselina bisoxykumarinyloctová,
2. B. 4,4´-anhydroderivát ethylbiskumacetatu.

§§ Ethylmorphini hydrochloridum

Ethylmorfiniumchlorid

Synonyma. Ethylmorfínium chloratum, Aethylmorfinium chloratum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. ethylmorfinumchloridu.
2. B. 0,5 g se rozpustí ve zkumavce v 6 ml vody R a přidá se 15 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS. Krystalizace se urychlí třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky. Bílá krystalická sraženina se odfiltruje, promyje se a rozpustí ve 20 ml vody R zahřáté na 80 °C. Zfiltruje se a ochladí se ve vodě s ledem. Krystaly 12 h sušené ve vakuu tají (2.2.14) při 85 °C až 89 °C.
3. C. K asi 10 mg se přidá 1 ml kyseliny sírové R, 0,05 ml chloridu železitého RS2 a zahřeje se na vodní lázni; vznikne modré zbarvení. Přidá se 0,05 ml kyseliny dusičné R; zbarvení se změní na červené.
4. D. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,500 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,3 až 5,7; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -102° až -105°, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a vody R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R acetonu R lihu 96% R a toluenu R (2,5 + 32,5 + 35 + 35). Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným zředěným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 8,0 % až 10,0 %; stanoví se s 0,250 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 20 ml acetanhydridu R, 5 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 34,99 mg C₁₉H₂₄ClNO₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Omamná látka.

Ethylparabenum

Ethylparaben

Synonymum. Ethylis parahydroxybenzoas

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v etheru, v lihu 96% a v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 115 °C až 118 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ethylparabenu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
4. D. K asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS, zahřeje se k varu na 30 s a ochladí (roztok a). K dalším asi 10 mg v podobné zkumavce se přidá 1 ml uhličitanu sodného RS; látka se částečně rozpustí (roztok b). K roztokům (a) a (b) se současně přidá 5 ml aminopyrazolonu RS a 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS a promíchá se; roztok (b) je žlutý nebo oranžově hnědý; roztok (a) je oranžový nebo červený a jeho zbarvení je zřetelně intenzivnější než zbarvení roztoku (b).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidají 3 ml lihu 96% R, 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml zeleně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Stanoví se tenkovrstvou chromatografií (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg ethylparabenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg methylparabenu CRL se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R vody R a methanolu R (1 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) nepřevyšuje žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou patrny dvě zřetelně oddělené skvrny.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

2,000 g se odváží do baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 40,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zpětný chladič propláchne 5 ml vody R a promývací tekutina se přidá do baňky. Nadbytek hydroxidu sodného se titruje kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Současně se provede slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 166,2 mg C₉H₁₀O₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Nečistoty

1. A. 4-hydroxybenzoat,
2. B. methyl-4-hydroxybenzoat (methylparaben),
3. C. propyl-4-hydroxybenzoat (propylparaben),
4. D. butyl-4-hydroxybenzoat (butylparaben).

† Etofyllinum

Etofylin

Synonymum. Aethophyllinum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě a těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 161 °C až 166 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem etofylinu CRL. Měří se tablety připravené z 0,5 mg až 1 mg látek a 0,3 g bromidu draselného R.
3. C. 1 g se rozpustí v 5 ml acetanhydridu R a vaří se 15 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 100 ml směsi objemových dílů etheru R a etheru petrolejového R (20 + 80) a chladí se nejméně 20 min ve vodě s ledem za občasného protřepání. Zfiltruje se, sraženina se promyje směsí objemových dílů etheru R a etheru petrolejového R (20 + 80), rekrystalizuje se z lihu 96% R a vysuší se ve vakuu. Krystaly tají (2.2.14) při 101 °C až 105 °C.
4. D. Vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,25 ml modři bromthymolové RS1; roztok je žlutý nebo zelený. Přidáním nejvýše 0,4 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS se změní zbarvení indikátoru na modré.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,3 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (20 + 30) a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Připraví se bezprostředně před použitím.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,2 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg theofylinu R se rozpustí v methanolu R, přidá se 0,3 ml zkoušeného roztoku a zředí se methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, ethanolu R a chloroformu R (1 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (400 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Aby se předešlo přehřátí reakční směsi, promíchává se co nejdokonaleji a titrace se ukončí ihned, jakmile se dosáhne bodu ekvivalence.

0,200 g se rozpustí ve 3,0 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 50,0 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 22,42 mg C₉H₁₂N₄O₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Etoposidum

Etoposid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v methanolu, těžce rozpustný v dichlormethanu a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem etoposidu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu.

   Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

1. D. Ve zkumavce se rozpustí asi 5 mg zkoušené látky v 5 ml kyseliny octové ledové R a přidá se 0,05 ml chloridu železitého RS1. Roztok se promíchá, opatrně se navrství 2 ml kyseliny sírové R tak, aby vznikly dvě vrstvy, a nechá se asi 30 min stát; vzniká růžové až červenohnědé zbarvení na styku obou vrstev a žluté zbarvení horní vrstvy.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,6 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok stupně 6 nejpodobnějšího zbarvení (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -106° až -114°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 50 mg ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředěním stejnou směsí na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se jí na 2 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg etoposidu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se jí na 2 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 4 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese do 10mm proužků po 5 μl každého roztoku. Zkoušený roztok (a) se nanáší jako poslední. Vyvíjí se ihned směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R acetonu R a dichlormethanu R (1,5 + 8 + 20 + 100) po dráze 17 cm. Vrstva se suší 5 min v proudu teplého vzduchu, postříká se směsí objemových dílů kyseliny sírové R a lihu 96% R (1 + 9) a 15 min se zahřívá při 140 °C. Potom se vrstva ihned přikryje skleněnou deskou stejné velikosti a hodnotí se v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).