Český lékopis 1997

Gramicidin

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek, slabě hygroskopický, prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v cyklohexanu.

Taje při teplotě asi 230 °C.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku v rozmezí 240 nm až 320 nm (2.2.25). Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 282 nm a 290 nm, prodlevu při asi 275 nm a absorpční minimum při 247 nm. Specifická absorbance v maximu při 282 nm je 105 až 125.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 5 mg se rozpustí ve 2,0 ml lihu 96% R.

   Porovnávací roztok (a). 5 mg gramicidinu CRL se rozpustí ve 2,0 ml lihu 96% R.

   Porovnávací roztok (b). 5 mg tyrothricinu CRL se rozpustí ve 2,0 ml lihu 96% R.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 0,5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, 1-butanolu R, vody R, kyseliny octové R a butylacetatu R (2,5 + 7,5 + 12 + 20 + 40) po dráze 5 cm. Vrstva se suší 15 min při 125 °C a pak se ponoří do dimethylaminobenzaldehydu RS2. Vrstva se zahřívá při 90 °C do objevení skvrn. Hlavní skvrna nebo skupina hlavních skvrn na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně nebo skupině hlavních skvrn na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a skvrně nebo skupině skvrn s nejvyšší hodnotou R_F na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny nebo dvě zřetelně od sebe oddělené skupiny skvrn.

Zkoušky na čistotu

Absorbance. 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Stejně se připraví roztok gramicidinu CRL. Měří se absorbance obou roztoků v rozmezí 240 nm až 320 nm (2.2.25) a vyhodnotí se absorbance v maximu při 282 nm a v minimu při 247 nm. Pro každý roztok se vypočítá rozdíl absorbancí v maximu a v minimu. Počítáno na vysušenou látku, rozdíl vypočítaný u zkoušené látky se neliší o více než 4,0 % od rozdílu vypočítaného pro gramicidin CRL.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %. 1,000 g se 3 h zahřívá při 60 °C ve vakuu nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřesahujícím 0,1 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení účinnosti

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití turbidimetrické metody a gramicidinu CRL.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

† Griseofulvinum

Griseofulvin

Vlastnosti

Bílý nebo žlutavě bílý, velmi jemný prášek, o velikosti částic většinou do 5 μm, jen ojediněle přesahujících 30 μm, bez chuti. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylformamidu a chloridu uhličitém, těžce rozpustný v ethanolu a methanolu.

Taje při teplotě asi 220 °C.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem griseofulvinu CRL.
2. B. Asi 5 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny sírové R a přidá se asi 5 mg práškovaného dichromanu draselného R; vzniká vínově červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,75 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než barevný porovnávací roztok Ž₄ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. 0,25 g se suspenduje ve 20 ml lihu 96% R a přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 1,0 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +354° až +364°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dimethylformamidu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití difenylanthracenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,2 g difenylanthracenu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 0,10 g se rozpustí v acetonu R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se acetonem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 5,0 mg griseofulvinu CRL se rozpustí v acetonu R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se acetonem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 1 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R impregnovanou 1 % poly(kyanopropyl)(methylfenylmethyl)siloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 50 ml až 60 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 250 °C, teplota nástřikového prostoru na 270 °C a teplota detektoru na 300 °C.

Chromatogramy se vyvíjejí po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času píku odpovídajícího griseofulvinu, který je asi 11 min. Na chromatogramu porovnávacího roztoku se stanoví poměr plochy píku odpovídajícího griseofulvinu k píku odpovídajícímu vnitřnímu standardu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se stanoví poměr plochy píku odpovídajícího dechlorgriseofulvinu (relativní retenční čas vztažený ke griseofulvinu asi 0,6) k ploše píku vnitřního standardu. Právě tak se stanoví poměr plochy píku odpovídajícího dehydrogriseofulvinu (relativní retenční čas vztažený ke griseofulvinu asi 1,4) k ploše píku vnitřního standardu.

Poměry vypočítané z chromatogramu zkoušeného roztoku (b) dělené poměrem vypočítaným z chromatogramu porovnávacího roztoku jsou nejvýše 0,6 pro dechlorgriseofulvin a nejvýše 0,15 pro dehydrogriseofulvin.

Látky rozpustné v etheru petrolejovém. Nejvýše 0,2 %; 1,0 g se protřepe s 20 ml etheru petrolejového R a zahřívá se 10 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfíltruje a zbytek se třikrát promyje 15 ml etheru petrolejového R. Filtrát a promývací tekutina se spojí a na vodní lázni odpaří do sucha. Zbytek se suší 1 h při 100 °C až 105 °C a váží nejvýše 2 mg.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Neškodnost. Použije se 5 zdravých myší o hmotnosti 17 g až 22 g. Každé myši se podá orálně suspenze 0,1 g zkoušené látky v 0,5 ml až 1 ml vody R. Do 48 h po podání suspenze neuhyne žádná myš.

Stanovení obsahu

80,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 200,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml a změří se absorbance (2.2.25) v maximu při 291 nm.

Vypočítá se obsah C₁₇H₁₇ClO₆ za použití specifické absorbance, která má hodnotu 686.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

† Guaifenesinum

Guaifenesin

Synonymum. Aether glycerinoguaiacolicus

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 79 °C až 83 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem guaifenesinu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) je polohou, zbarvením a velikostí shodná s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, je-li třeba mírným zahřátím, a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS1; ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS. K 10 ml roztoku S se přidá 0,15 ml červeně methylové RS; ke změně zbarvení indikátoru na červené se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy o tloušťce 0,75 mm připravené následovně: 0,3 g karbomeru R se smíchá s 240 ml vody R a nechá se 1 h stát za mírného míchání. Postupným přidáváním hydroxidu sodného zředěného RS za míchání se upraví pH na hodnotu 7 a přidá se 30 g silikagelu H R. Po vysušení na vzduchu po dobu 16 h se zahřívá 1 h při 100 °C až 105 °C, ochladí se a ihned se použije.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg guaifenesinu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R a chloridu uhličitého R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a postříká se směsí stejných objemových dílů roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (10 g/l), roztoku chloridu železitého R (200 g/l) a lihu 96% R. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Guajakol. Nejvýše 500 μg/g. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml směsi stejných objemových dílů chloridu železitého RS1, vody R a nechá se 5 min stát. Roztok není intenzivněji zbarven (2.2.2, Metoda II) než směs připravená z 0,5 ml základního modrého roztoku, 1,5 ml základního žlutého roztoku, 3,5 ml základního červeného roztoku a 4,5 ml kyseliny chlorovodíkové R (10 g HCl/l).

Chloridy a monochlorhydriny. K 10 ml roztoku S se přidají 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 5 min se zahřívá na vodní lázni. Po ochlazení se přidají 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (2.4.4) (250 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a lihu 96% R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 25 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (25 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití roztoku olova (2 μg Pb/ml) získaného zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a lihu 96% R (1 + 9).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h ve vakuu při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

50,0 mg se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 20,0 ml jodistanu sodného RS, promíchá se a nechá se 10 min stát. Přidá se 25,0 ml arsenitanu sodného RS, 1 ml jodidu draselného RS a nechá se 10 min stát. Titruje se jodem 0,05 mol/l VS za použití 2 ml škrobu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 9,911 mg C₁₀H₁₄O₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

† Guanethidini sulfas

Guanethidiniumsulfat

Synonyma. Guanethidinium sulfuricum, Guanethidini monosulfas

Vlastnosti

Bezbarvý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.

Taje při asi 250 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Asi 25 mg se rozpustí ve 25 ml vody R, přidá se 20 ml trinitrofenolu RS a zfiltruje se. Sraženina promytá vodou R a vysušená při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při asi 154 °C.
2. B. Asi 25 mg se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 1 ml 1-naftolu RS a po kapkách za třepání se přidá 0,5 ml chlornanu sodného RS; vznikne světle růžová sraženina, která se změní stáním na fialově červenou.
3. C. Vyhovuje zkouškám na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,4 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S není intenzivněji zabarven než porovnávací barevný roztok ZŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,7 až 5,5; měří se roztok S.

Redukující látky. V kuželové baňce se zabroušenou zátkou se rozpustí 1,0 g v 25 ml vody R, přidá se 25 ml hydroxidu sodného zředěného RS a nechá se 10 min stát. Potom se přidá 1 g bromidu draselného R a 1 ml bromičnanu draselného 0,0083 mol/l VS, okyselí se 30 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, promíchá se a nechá se stát 5 min ve tmě. Přidají se 2 g jodidu draselného R, protřepe se, nechá se 2 min stát a titruje se uvolněný jod thiosíranem sodným 0,05 mol/l VS za použití škrobu RS jako indikátoru. K odbarvení roztoku se spotřebuje nejméně 0,3 ml thiosíranu sodného 0,05 mol/l VS.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v 30 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 15 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS (2.2.20) za použití 0,1 ml zeleně malachitové RS jako indikátoru do vzniku žlutozeleného zbarvení.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,64 mg C₁₀H₂₄N₄O₄S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Guar galactomannanum

Galaktomanan guar

Vlastnosti

Žlutobílý prášek. Je dobře rozpustný ve studené i horké vodě, prakticky nerozpustný v organických rozpouštědlech.

Zkoušky totožnosti

1. A. 5 g roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se smíchá s 0,5 ml roztoku tetraboritanu sodného R (10 g/l); rychle se vytvoří gel.
2. B. 20 g roztoku S se zahřívá 10 min ve vodní lázni. Po ochlazení se doplní na původní hmotnost vodou R; netvoří se gel.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se v silnostěnné odstřeďovací zkumavce smíchá se 2 ml roztoku kyseliny trifluoroctové R (230 g/l), intenzivně se protřepává až do rozpuštění vzniklého gelu a po uzavření zkumavky se zahřívá 1 h při 120 °C. Hydrolyzát se odstřeďuje, čirá supernatantní kapalina se opatrně převede do baňky na 50 ml, přidá se 10 ml vody R a roztok se odpaří za sníženého tlaku do sucha. Odparek se rozpustí v 10 ml vody R a znovu se odpaří za sníženého tlaku do sucha. K čirému odparku, který nepáchne po kyselině octové, se přidá 0,1 ml vody R a 1 ml methanolu, R. Odstřeďováním se oddělí amorfní sraženina. Je-li třeba, supernatantní tekutina se zředí methanolem R na 1 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg galaktosy R a 10 mg mannosy R se rozpustí ve 2 ml vody R a zředí se methanolem R na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 5 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a acetonitrilu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se postříká zkoumadlem aminohippurovým R a zahřívá se 5 min při 120 °C.

   Dvě zřetelně oddělené hnědavé skvrny v dolní části chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (galaktosa a mannosa podle vzestupných hodnot R_F).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se navlhčí 2 ml 2-propanolu R. Za stálého míchání se přidá voda R do celkové hmotnosti 100 g a míchá se, dokud není látka stejnoměrně dispergována. Pak se nechá stát nejméně 1 h. Je-li viskozita nižší než 200 mPa.s, použije se navážka 3,0 g zkoušené látky.

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok S.

Zdánlivá viskozita (2.2.8). Nejméně 75 % a nejvýše 140 % hodnoty uvedené na obalu. Množství odpovídající 2,00 g vysušené látky se navlhčí 2,5 ml 2-propanolu R a za stálého míchání se zředí vodou R na 100,0 ml. Po 1 h se měří viskozita rotačním viskozimetrem při 20 °C a smykovém poměru 100.s^-1.

Nerozpustné látky. Do baňky na 250 ml se za stálého míchání převede 1,50 g zkoušené látky do směsi 1,6 ml kyseliny sírové R, 150 ml vody R a zváží se. Baňka se ponoří do vodní lázně a zahřívá se 6 h pod zpětným chladičem a pak se doplní na původní hmotnost vodou R. Ještě horký roztok se filtruje předem zváženým filtrem ze slinutého skla (160). Filtr se promyje horkou vodou R a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 105 mg (7,0 %).

Bílkovina. Nejvýše 5,0 %; provede se stanovení dusíku mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9) s 0,400 g zkoušené látky. Výsledek se násobí hodnotou 6,25.

Tragant, slizy z rostlin rodu Sterculia, gelosa, algináty, karragenany. Malé množství zkoušené látky se smíchá s 0,2 ml čerstvě připravené červeně rutheniové RS. Při pozorování pod mikroskopem nejsou patrny žádné červeně zbarvené útvary.

Ztráta sušením. (2.2.32). Nejvýše 15,0 %; 1,000 g se suší 5 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel. (2.4.16). Nejvýše 1,8 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky, navlhčené 10 ml vody R.

Mikrobiální znečištění. Nejvýše 103 živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou (2.6.12). Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede zdánlivá viskozita roztoku (20 g/l) v milipascalsekundách.

† Haloperidolum

Haloperidol

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, v methanolu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14): 150 °C až 153 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety haloperidolu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného silikagelu oktadecylsilanizovaného.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg haloperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg haloperidolu CRL a 10 mg bromperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů tetrahydrofuranu R methanolu R a roztoku chloridu sodného (58 g/l) (10 + 45 + 45) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a pozoruje se v ultra-fialovém světle při 245 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduj e polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě skvrny, které nemusí být zcela odděleny.

1. D. Asi 10 mg se rozpustí v 5 ml ethanolu R, přidá se 0,5 ml dinitrobenzenu RS a 0,5 ml hydroxidu draselného v lihu 2 mol/l RS; vznikne fialové zbarvení, které po 20 min přechází na hnědočervené.
2. E. K 0,1 g v porcelánovém kelímku se přidá 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R, 10 min se zahřívá nad otevřeným plamenem a nechá se ochladit. Zbytek se převede do 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí ve 20 ml roztoku kyseliny mléčné R 1% (V/V). Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg haloperidolu CRL a 2,5 mg bromperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 1,0 tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (3 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min:
   1. - mobilní fáze A - roztok tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (17 g/l),
   2. - mobilní fáze B - acetonitril R.

1. - spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Kolona se nejméně 30 min ustaluje promýváním acetonitrilem A při průtokové rychlosti 1,5 ml/min a potom nejméně 5 min eluentem počátečního složení.

Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu získaném s 10 μl porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % rozsahu celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy haloperidolu asi 5,5 min a bromperidolu asi 6 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi píky haloperidolu a bromperidolu nejméně 3,0. Je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo se upraví doba programu pro lineární gradientovou eluci.

Nastříkne se odděleně 10 μl methanolu A jako slepá zkouška, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k píkům získaným ve slepé zkoušce a k píkům s plochou menší než je 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1 + 7) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 37,59 mg C₂₁H₂₃ClFNO₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 4-(4-fenyl-4-hydroxy-piperidin-1-yl)-1-(4-fluorfenyl)butan-1-on,

1. B. 1-(2-fluorfenyl)-4-[4-hydroxy-4-(4-chlorfenyl)-piperidin-1-yl]butan-1-on,

1. C. 1-(3-ethyl-4-fluorfenyl)-4-[4-hydroxy-4-(4-chlorfenyl)-piperidin-1-yl]butan-1-on,

1. D. 4-[4-hydroxy-4-(4-chlorfenyl)-piperidin-1-yl]-1-{4-[4-hydroxy-4-(4-chlorfenyl)-piperidin-1--yl]fenyl}butan-1-on,

1. E. 1-(4-fluorfenyl)-4-[4-hydroxy-4-(4ʹ-chlorbifenyl-4-yl)-piperidin-1-yl]butan-1-on,

1. F. 1-(4-fluorfenyl)-4-[4-hydroxy-4-(3ʹ-chlorbifenyl-4-yl)-piperidin-1-yljbutan-1-on.

Halothanum

Halotan

Vlastnosti

Čirá bezbarvá těkavá těžká nehořlavá kapalina. Je těžce rozpustný ve vodě, mísitelný s ethanolem, s etherem a s trichlorethylenem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Destilační rozmezí, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. halotanu. Měří se v 0,1mm kyvetě.
3. C. K 0,1 ml se přidají ve zkumavce 2 ml terc.butanolu R. Přidá se 1 ml edetanu měďnatého RS, 0,5 ml amoniaku 26% R a směs 0,4 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a 1,6 ml vody R (roztok a). Současně se připraví kontrolní roztok (roztok b). Obě zkumavky se ponoří na 15 min do vodní lázně při 50 °C, ochladí se a přidá se 0,3 ml kyseliny octové ledové R. K 1 ml každého roztoku (a) a (b) se přidá 0,5 ml stejných objemových dílů čerstvě připraveného roztoku alizarinu RS a dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Roztok (a) je žlutý, roztok (b) je červený.

   K 1 ml každého roztoku (a) a (b) se přidá 1 ml tlumivého roztoku o pH 5, 2, 1 ml červeně fenolové RS zředěné vodou R 1 : 10 a 0,1 ml chloraminu T RS. Roztok (a) je modrofialový, roztok (b) je žlutý.

   Ke 2 ml každého roztoku (a) a (b) se přidá 0,5 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové R a vody R (25 + 75), 0,5 ml acetonu R a 0,2 ml roztoku bromičnanu draselného R (50 g/l) a protřepe se. Zkumavky se zahřívají 2 min ve vodní lázni při 50 °C, ochladí se a přidá se 0,5 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny dusičné R a vody R a dále 0,5 ml dusičnanu stříbrné-ho RS2. Roztok (a) opalizuje a po několika minutách vznikne bílá sraženina, roztok (b) zůstane čirý.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 20 ml se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 3 min se třepe a nechá se stát. Oddělí se vodná vrstva a přidá se 0,2 ml červeně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS nebo 0,6 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS.

Relativní hustota (2.2.5). 1,872 až 1,877.

Destilační rozmezí (2.2.11). 49,0 °C až 51,0 °C; 95 % předestiluje v rozmezí 1,0 °C.

Těkavé příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití trichlortrifluorethanu R jako vnitřního standardu.

Zkoušený roztok (a). Použije se zkoušená látka.

Zkoušený roztok (b). 5,0 ml trichlortrifluorethanu R se zředí zkoušenou látkou na 100,0 ml. 1,0 ml roztoku se zředí zkoušenou látkou na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se dále zředí zkoušenou látkou na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 2,75 m a vnitřního průměru 5 mm naplněné kremelinou silanizovanou pro chromatografii R1 (180 μm až 250 μm), impregnovanou 30 % makrogolu 400 R v prvních 1,8 m délky kolony a 30 % dinonylftalatu R ve zbytku délky kolony,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
3. - plamenoionizaěního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 50 °C. Nastřikuje se po 5 μl zkoušeného roztoku (a) a (b).