Český lékopis 1997

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. benzylbenzoatu.
2. B. Ke 2 g se přidá 25 ml hydroxidu draselného v lihu RS a vaří se 2 h pod zpětným chladičem. Ethanol se odpaří na vodní lázni, přidá se 50 ml vody R a destiluje se. Zachytí se asi 25 ml destilátu pro zkoušku C. Tekutina, která zůstala v destilační baňce, se okyselí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS; vznikne bílá sraženina, která po promytí vodou R a usušení ve vakuu taje (2.2.14) při 121 °C až 124 °C.
3. C. K destilátu ze zkoušky B se přidá 2,5 g manganistanu draselného R a 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, vaří se 15 min pod zpětným chladičem, ochladí se a zfiltruje. Filtrát se okyselí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS; vznikne bílá sraženina, která po promytí vodou R a usušení ve vakuu taje (2.2.14) při 121 °C až 124 °C.

Zkoušky na čistotu

Kysele reagující látky. 2,0 g se rozpustí v lihu 96% R, zředí se jím na 10 ml a přidá se fenolftalein RS jako indikátor. Na změnu zbarvení indikátoru do růžova se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Relativní hustota (2.2.5). 1,118 až 1,122.

Index lomu (2.2.6). 1,568 až 1,570.

Teplota tuhnutí (2.2.18). Nejméně 17,0 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Ke 2,000 g se přidá 50,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se opatrně 1 h pod zpětným chladičem. Horký roztok se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS za použití 1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS odpovídá 106,1 mg C₁₄H₁₂O₂.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných, zcela naplněných obalech, chráněn před světlem.

† Benzylpenicillinum kalicum

Draselná sůl benzylpenicilinu

Synonymum. Penicillinum G kalicum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v mastných olejích a v tekutém parafinu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem draselné soli benzylpenicilinu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R

   Zkoušený roztok. 25 mg zkoušené látky se rozpustí v 5 ml vody R.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg draselné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.

   Porovnávací roztok (b). 25 mg draselné soli benzylpenicilinu CRL a 25 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 kyselinou octovou ledovou R, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a pozoruje se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg zkoušené látky se převedou do zkumavky dlouhé asi 150 mm a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá rychlým otáčivým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká červenohnědé zbarvení.
2. D. Vyhovuje zkoušce (a) na draslík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20,0 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +210° až +300°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 94,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Absorbance tohoto roztoku se měří při 325 nm, 280 nm a v maximu při 264 nm; v případě potřeby se pro měření při 264 nm roztok zředí. Absorbance při 325 nm a 280 nm není vyšší než 0,10 a absorbance v maximu při 264 nm je 0,80 až 0,88, počítáno na neředěný roztok (1,88 g/l). Ověří se rozlišovací schopnost přístroje (2.2.25); poměr absorbancí je nejméně 1,7.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d) a eluuje se izokraticky zvolenou mobilní fází. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (b) a začne se izokratická eluce. Ihned po eluci píku benzylpencilinu se použije následující lineární gradient.

Nastříkne se voda R a použije se stejný eluční postup k provedení slepé zkoušky. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1,0 ml roztoku ve vodě na injekci R obsahujícího 1,5 mg zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí ve vodě R A a zředí se jí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). Připraví se těsně před použitím. 80,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL a 10,0 mg kyseliny fenyloctové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 4,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,0 ml/min:
3. - mobilní fáze A, kterou je směs 10 objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (68 g/l) s upravenou hodnotou pH na 3,5 roztokem kyseliny fosforečné R (500 g/l), 30 objemových dílů methanolu R a 60 dílů vody R,
4. - mobilní fáze B, kterou je směs 10 objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (68 g/l) s upravenou hodnotou pH na 3,5 roztokem kyseliny fosforečné R (500 g/l), 40 objemových dílů vody R a 50 dílů methanolu R,
5. - spektrofotometrického detektoru, 225 nm.

Kolona se ustaluje mobilní fází, v níž poměr fází A : B je 70 : 30. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení na chromatogramu mezi dvěma hlavními píky je nejméně 6,0 (je-li třeba, upraví se poměr A : B mobilní fáze) a kapacitní faktor pro druhý pík (benzylpenicilin) je 4,0 až 6,0. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Systém se upraví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně 3. Nastříkne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku není větší než 1,0 %. Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a).

Vypočítá se obsah draselné soli benzylpenicilinu násobením procentuálního obsahu sodné soli benzylpenicilinu číslem 1,045.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá pyrogenních látek.

Nečistoty

1. A. kyselina(2S,5R,6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová),

1. B. kyselina fenyloctová,

1. C. kyselina (2S,5R,6R)-6-{[(4-hydroxyfenyl)acetyl]amino}-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová,

1. D. kyselina (3S,7R,7aR)-5-benzyl-2,2-dimethyl-2,3,7,7a-tetrahydroimidazo[5,1-b]thiazol-3,7-dikarboxylová (penilová kyselina benzylpenicilinu),

1. E. kyselina (4S)-2-{karboxy[(fenylacetyl)amino]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penicilová kyselina benzylpenicilinu),

1. F. kyselina (2RS,4S)-2-{[(fenylacetyl)amino]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penilová kyselina benzylpenicilinu).

† Benzylpenicillinum natricum

Sodná sůl benzylpenicilinu

Synonymum. Penicillinum G natricum

Výroba

Jestliže se připravuje postupem, který zanechává zbytky kyseliny 2-ethylhexanové v látce, vyhovuje následující zkoušce:

Kyselina 2-ethylhexanová. Nejvýše 0,5 %, stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v mastných olejích a v tekutém parafinu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B. C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli benzylpenicilinu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.

   Zkoušený roztok. 25 mg zkoušené látky se rozpustí v 5 ml vody R.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.

   Porovnávací roztok (b). 25 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL a 25 mg draselné soli fenoxymethylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 kyselinou octovou ledovou R, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a pozoruje se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg zkoušené látky se převedou do zkumavky dlouhé asi 150 mm a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá rychlým otáčivým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká červenohnědé zbarvení.
2. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +285° až +310°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25 ml.

Absorbance (2.2.25). 90,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Absorbance tohoto roztoku se měří při 325 nm, 280 nm a v maximu při 264 nm; v případě potřeby se pro měření při 264 nm roztok zředí. Absorbance při 325 nm a 280 nm není vyšší než 0,10 a absorbance v maximu při 264 nm je 0,80 až 0,88, počítáno na neředěný roztok (1,80 g/l). Ověří se rozlišovací schopnost přístroje 2.2.25); poměr absorbancí je nejméně 1,7.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d) a eluuje se izokraticky zvolenou mobilní fází. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (b) a začne se izokratická eluce. Ihned po eluci píku benzylpencilinu se použije následující lineární gradient.

Nastříkne se voda R a použije se stejný eluční postup k provedení slepé zkoušky. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1,0 ml roztoku ve vodě na injekci R obsahujícího 1,5 mg zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí ve vodě R A a zředí se jí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). Připraví se těsně před použitím. 80,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL a 10,0 mg kyseliny fenyloctové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 4,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provede za použití:

1. - kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,0 ml/min:
3. - mobilní fáze A, kterou je směs 10 objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (68 g/l) s upravenou hodnotou pH na 3,5 roztokem kyseliny fosforečné R (500 g/l), 30 dílů methanolu R a 60 dílů vody R,
4. - mobilní fáze B, kterou je směs 10 objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (68 g/l) s upravenou hodnotou pH na 3,5 roztokem kyseliny fosforečné R (500 g/l), 40 objemových dílů vody R a 50 objemových dílů methanolu R,
5. - spektrofotometrického detektoru, 225 nm.

Kolona se ustaluje mobilní fází, v níž poměr fází A : B je 70 : 30. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení na chromatogramu mezi dvěma hlavními píky je nejméně 6,0 (je-li třeba, upraví se poměr A : B mobilní fáze) a kapacitní faktor pro druhý pík (benzylpenicilin) je 4,0 až 6,0. Nastříkne se 20 pl porovnávacího roztoku (c). Systém se upraví tak, aby poměr signálu píku k šumu byl nejméně 3. Nastříkne se porovnávací roztok (a) šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka pro plochu hlavního píku není větší než 1,0 %. Nastříkne se střídavě zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá pyrogenních látek.

Nečistoty

1. A. kyselina(2S,5R,6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová),

1. B. kyselina fenyloctová,

1. C. kyselina (2S,5R,6R)-6-{[(4-hydroxyfenyl)acetyl]amino}-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabi-cyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová,

1. D. kyselina(3S,7R,7aR)-5-benzyl-2,2-dimethyl-2,3,7,7a-tetrahydroimidazo[5,1-6]thiazol-3,7-dikar-boxylová (penilová kyselina benzylpenicilinu),

1. E. kyselina (4S)-2-{karboxy[(fenylacetyl)amino]methyl} -5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penicilová kyselina benzylpenicilinu),

1. F. kyselina (2RS,4S)-2-{[(fenylacetyl)amino]methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penilová kyselina benzylpenicilinu).

Bergamottae etheroleum

Bergamotová silice

Je to silice získaná lisováním čerstvého oplodí druhu Citrus aurantium L. subsp. bergamia (RISSO. et POIT.) ENGLER.

Obsahuje nejméně 30,0 % esterů, počítáno jako linalylacetat (C₁₂H₂₀O₂; M_r 196,29).

Vlastnosti

Čirá žlutozelená až zelená kapalina, charakteristického pachu. Je mísitelná s ethanolem, etherem, petrolejovým etherem a mastnými oleji.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 1 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

   Porovnávací roztok. 10 μl linalolu R a 20 μl linalylacetatu R se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 10 min při 100 °C až 105 °C; pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrny odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je mezi startem a skvrnou linalolu patrna modrá skvrna odpovídající alfa-terpineolu; na chromatogramu mohou být další slabě zbarvené skvrny.

1. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 1 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg bergaptenu R a 10 mg citroptenu R se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a hexanu R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku hlavní skvrny odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku; mezi skvrnou citroptenu a čelem chromatogramu jsou patrné dvě skvrny, jedna fluoreskující modře (R_F asi 0,6) a druhá žlutě (R asi 0,7).

1. C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky na čistotu Chromatografický profil. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou retenční časy hlavních píků přibližně shodné s retenčními časy hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 0,876 až 0,884.

Index lomu (2.2.6). 1,464 až 1,468.

Optická otáčivost (2.2.7). +8,0° až +30,0°.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; 2,0 g se rozpustí v 5 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Voda v silicích (2.8.5). Vyhovuje požadavkům zkoušky Voda v silicích.

Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice.

Zbytek po odpaření silic (2.8.9). 4,2 % až 6,5 %. 5 g se odpařuje na vodní lázni 6 h.

Absorbance. 0,100 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 260 nm až 400 nm. Absorpční maximum roztoku je při 312 nm. Body A a B na absorpční křivce se spojí, viz obrázek 1. Vzdálenost bodu C od bodu D je 0,80 až 1,20.

Chromatografický profil. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. Zkoušená látka.

Porovnávací roztok. Připraví se směs navážením 20 % uvedených množství. 0,1 g β-pinenu R, 0,5 g limonenu R, 0,1 g, γ-terpinenu R, 0,3 g linalolu R, 0,5 g linalylacetatu R a 0,1 g citralu R se rozpustí v 1 g hexanu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - křemenné kapilární kolony délky 25 m až 60 m a vnitřního průměru asi 0,25 mm se stěnou pokrytou vázanou fází makrogolu 20 000 R,
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu,
3. - plamenoionizačního detektoru,
4. - programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 10 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 2 °C/min až na 180 °C, při níž se udržuje 20 min,
5. - teploty nástřikového prostoru 200 °C a detektoru 270 °C.

Obr. 1. Hodnocení absorpční křivky

Nastříkne se 0,2 μl porovnávacího roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek se eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční časy těchto látek.

Zkoušku lze hodnotit, pokud počet teoretických pater je nejméně 30 000, počítáno od píku limonenu, při teplotě 120 °C. Rozlišení mezi píky linalolu a linalylacetatu je nejméně 1,5 při teplotě 120 °C.

Nastříkne se asi 0,2 μl zkoušeného roztoku. Porovnáním s retenčními časy píků na chromatogramu porovnávacího roztoku se identifikují látky, které mají být přítomny ve zkoušeném roztoku, nepřihlíží se k píku hexanu.

Obsah jednotlivých látek v procentech se stanoví metodou vnitřní normalizace.

Obsah látek v procentech se pohybuje v rozmezí:

Bergapten. 0,15 % až 0,35 %. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,200 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 30 mg bergaptenu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 15 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (e). 20 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů ethylacetatu R a hexanu R (15 + 85), s průtokovou rychlostí 1,2 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 310 nm,
4. - injektorové smyčky.

Nastříkne se odděleně 10 μl porovnávacího roztoku (c), (d) a (e) a 10 μl zkoušeného roztoku. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže počet teoretických pater je nejméně 5000, počítáno od píku bergaptenu, a rozlišení mezi píky bergaptenu a citroptenu je nejméně 2,5. Relativní retenční čas píku citroptenu na chromatogramu zkoušeného roztoku činí asi 0,8násobek relativního retenčního času píku bergaptenu. Sestrojí se kalibrační graf z ploch píků porovnávacích roztoků (c), (d) a (e) a koncentrací těchto roztoků.

Metodou absolutní kalibrace, vyhodnocením z kalibračního grafu, se vypočítá obsah bergaptenu ve 100 ml zkoušeného roztoku.

1. Obsah bergaptenu v procentech se vypočítá podle vzorce:

   v němž značí:

   1. m - množství zkoušené látky v gramech,
   2. m₁ - množství bergaptenu v gramech obsažené ve 100 ml roztoku.

Stanovení obsahu

2,000 g se ve 100ml baňce smíchají s 20,00 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Pak se rychle ochladí, přidá se 50 ml vody R, 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS do změny zbarvení. Provede se slepá zkouška.

Obsah esterů, vyjádřeno jako linalylacetat (C₁₂H₂₀O₂), se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. n - množství hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS v mililitrech spotřebované při vlastním stanovení,
2. n₁ - množství hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS v mililitrech spotřebované při slepé zkoušce,
3. p - hmotnost zkoušené látky v gramech.

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem a teplem.

Betacarotenum

Betakaroten

Vlastnosti

Hnědočervený nebo nahnědle červený krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v cyklohexanu a v etheru, prakticky nerozpustný v ethanolu. Je citlivý na vzduch, teplo a světlo, zvláště ve formě roztoku.

Práce s ním se musí provádět tak rychle, jak je to jen možné, aby se nevystavil působení světla; používají se čerstvě připravené roztoky.

Zkoušky totožnosti

50,0 mg zkoušené látky se rozpustí v 10 ml chloroformu R a zředí se okamžitě na 100,0 ml cyklohexanem R 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml (roztok A; tento roztok se použije též pro zkoušku Příbuzné látky). 5,0 ml roztoku A se zředí cyklohexanem R na 50,0 ml (roztok B; tento roztok se použije též pro zkoušku Příbuzné látky a pro Stanovení obsahu). Měří se absorbance (2.2.25) při 455 nm až 483 nm za použití cyklohexanu R jako kontrolní tekutiny. Poměr absorbance měřené při 455 nm k absorbanci měřené při 483 nm je 1,14 až 1,18.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku B při 455 nm a roztoku A při 340 nm, viz Zkoušky totožnosti. Poměr absorbance měřené při 455 nm k absorbanci měřené při 340 nm je nejméně 1,5.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g zkoušené látky vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μl/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 2 ml základního roztoku olova (10 mg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,2 %; 1,000 g zkoušené látky se suší 4 h ve vakuu nad oxidem fosforečným R při 40 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky navlhčené směsí 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 5 ml lihu 96% R.

Stanovení obsahu

Měří se absorbance (2.2.25) roztoku B, viz Zkoušky totožnosti, v maximu při 455 nm, za použití cyklohexanu R jako kontrolní tekutiny. K výpočtu obsahu sloučeniny C₄₀H₅₆ se použije specifická absorbance, která má hodnotu 2500.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nejvýše 25 °C.

Betadexum

Betadex

Synonymum. Betacyclodextrinum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý amorfní nebo krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v propylenglykolu, prakticky nerozpustný v ethanolu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) ze zkoušky Stanovení obsahu jsou retenční čas a velikost hlavního píku přibližně shodné s retenčním časem a velikostí hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).
3. C. 0,2 g se rozpustí zahřátím ve vodní lázni ve 2 ml jodu RS4 a nechá se stát při pokojové teplotě; vzniká žlutohnědá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,000 g se rozpustí zahřátím ve vodě R, ochladí se a zředí se jí na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 8,0; měří se následující roztok: 10 ml roztoku S se smíchá s 0,1 ml nasyceného roztoku chloridu draselného R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +160° až +164°, počítáno na látku předepsaným způsobem vysušenou; měří se roztok S.

Redukující cukry.

Zkoušený roztok. K 1 ml roztoku S se přidá 1 ml vínanu měďnatého RS4, zahřívá se 10 min ve vodní lázni a ochladí se na pokojovou teplotu. Potom se přidá 10 ml zkoumadla molybdenan-hexaamonného R1 a nechá se 15 min stát.

Porovnávací roztok. Připraví se současně a stejným způsobem jako zkoušený roztok s tím, že se použije 1 ml roztoku glukosy R (0,02 g/l).

Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného a porovnávacího roztoku v maximu při 740 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny. Absorbance zkoušeného roztoku není vyšší než absorbance porovnávacího roztoku (0,2 %).

Absorbující nečistoty. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku S při 230 nm až 750 nm. Absorbance při 230 nm až 350 nm není vyšší než 0,10 a při 350 nm až 750 nm není vyšší než 0,05.