Český lékopis 1997

Teplota tání (2.2.15). Nejméně 58 °C. Zkoušená látka se roztaví zahřátím na vodní lázni při teplotě maximálně o 10 °C vyšší, než je očekávaná teplota tání; poté se vpraví do kapiláry a ponechá stát nejméně 16 h při teplotě 15 °C až 17 °C.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2. Je-li třeba, zahřívá se zkoušená látka na vodní lázni pod zpětným chladičem do úplného rozpuštění.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 120 až 180.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 15. Odeberou se kousky ve tvaru klínů, jejichž základna je tvořena povrchem zkoušené látky. Před stanovením se roztaví.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 12; 2,00 g se zahřívají 4 h pod zpětným chladičem.

Butylhydroxytoluen. Nejvýše 200 μg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití methyldekanoatu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,20 g methyldekanoatu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí v sirouhlíku R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,20 g butylhydroxytoluenu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R; před kolonu se umístí předkolona naplněná silanizovanou skelnou vatou,
2. - dusíku pro plynovou chromatografii R s průtokovou rychlostí 40 ml/min jako nosného plynu,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota vstřikovacího prostoru na 180 °C, teplota detektoru na 300 °C. Nastříknou se zvolené objemy zkoušeného roztoku (a) a (b) a porovnávacího roztoku.

Ztráta sušením 2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 2,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %.

Emulgační schopnost. 0,6 g se v třecí misce roztaví na vodní lázni s 9,4 g parafinu bílého měkkého R. Po vychladnutí se do směsi po částech vmíchá 20 ml vody R; vznikne téměř bílá emulze podobná masti, z níž se během 24 h neoddělí žádná voda.

Stanovení obsahu

0,1000 g se rozpustí v 12 ml horkého lihu R 90% (V/V), nechá se 18 h stát a potom se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (16). Filtr se promyje dvakrát 15 ml lihu R 90% (V/V). Ke spojenému filtrátu s promývací tekutinou se přidá 20 ml čerstvě připraveného roztoku digitoninu R (10 g/l) v lihu R 90% (V/V) a zahřeje se na asi 60 °C. Po ochlazení se zfiltruje přes filtr ze slinutého skla (16), sraženina se promyje 10 ml lihu R 90% (V/V) a usuší se do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C.

1 g zbytku odpovídá 0,239 g cholesterolu.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede množství butylhydroxytoluenu, pokud byl přidán.

§§ Alfentanili hydrochlondum

Alfentaniliumchlorid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v methanolu.

Taje při teplotě asi 140 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. alfentaniliumchloridu.
2. B. 50 mg zkoušené látky se rozpustí ve směsi 0,4 ml amoniaku 17,5% RS a 2 ml vody R, nechá se 5 min stát a zfiltruje se. Filtrát se okyselí kyselinou dusičnou zředěnou RS: vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). Pro přípravu in situ rozkladné sloučeniny (alfentanil nečistota E) se rozpustí 10 mg zkoušené látky v 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zahřívá se 4 h na vodní lázni pod zpětným chladičem. Pak se zneutralizuje 10,0 ml hydroxidu sodného zředěného RS a odpaří na vodní lázni do sucha. Po ochlazení se zbytek rozpustí v 10 ml methanolu R a zfiltruje se.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min s následujícím gradientovým programem:
3. - mobilní fáze A - roztok uhličitanu amonného R (5 g/l) ve směsi objemových dílů tetrahydrofuranu R a vody, R (10 + 90),
4. - mobilní fáze B - acetonitril R,

   Stanovení obsahu Uchovávání Označování §§ Alfentanili hydrochlondum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu

   Čas (min)	Mobilní fáze A (% V/V)	Mobilní fáze B (% V/V)	Poznámka
   0 až 15	90 → 40	10 → 60	lineární gradient
   15 až 20	40	60	izokratická eluce
   20 až 25	90	10	nastavení na původní podmínky
   25 = 0	90	10	začátek dalšího gradientu

1. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Kolona se promývá nejméně 30 min acetonitrilem R a pak nejméně 5 min mobilní fází o počátečním složení. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu získaném s 10 μl porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Pokud jsou chromatogramy zaznamenávány za předepsaných podmínek, jsou retenční časy: alfentanilu nečistoty E asi 6 min, alfentaniliumchloridu asi 7 min. Nepřihlíží se k žádnému jinému píku.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími alfentaniliumchloridu a alfentanilu nečistotě E je nejméně 4,0. Pokud je to nutné, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo program lineárního gradientu.

Nastříkne se odděleně 10 μl methanolu R jako slepá zkouška, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Nepřihlíží se k žádnému píku získanému ve slepé zkoušce a k žádnému píku s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,0 % až 4,0 %; provede se s 0,500 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,350 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů vody R a lihu 96% R (4 + 1) a přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence. Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 45,30 mg C₂₁H₃₃ClN₆O₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Omamná látka.

Nečistoty

1. A. N-oxid cis-N-{1-[2-(4-ethyl-4,5-dihydro-5-oxo-1H-.tetrazol-1-yl)ethyl]-4-(methoxymethyl)piperidin-4-yl} -N-fenylpropanamidu,

1. B. N-oxidtras-N-{1-[2-(4-ethyl-4,5-dihydro-5-oxo-1H-tetrazol-1-yl)ethyl]-4-(methoxymethyl)-piperidin-4-yl}-N-fenylpropanamidu,

1. C. N-[4-(methoxymethyl)piperidin-4-yl]-N-fenylpropanamid,

1. D. N- {1[2-(4-ethyl-4,5-dihydro-5-oxo-1H-tetrazol-1-yl)ethyl]-4-(methoxymethyl)piperidin-4-yl}-N-fenylacetamid,

1. E. 1-ethyl-1, 4-duhydro-4-{2-[4-(methoxymethyl)-4-fenylamino]piperidin-1-yl}ethyl-5H-tetrazol-5-on,

1. F. N-[1-(2-methoxymethyl)priperdin-4-yl]-N-fenylpropanamid,

1. G. 1-[2-4-ethyl-4,5-dihydro-5-oxo-1H-tetrazol-1-yl)ethyl]-4-[(1-oxopropyl)fenylamino]-4-piperidinomethyl-propionat,

1. H. N-{1-[2-(4-ethyl-4, 5-dihydro-5-oxo-1H-tetrazol-1-yl)ethyl]-4-(methoxymethyl)piperidin-4-yl}-N--fenylbutanamid.

Algeldratum

Algeldrat

Synonyma. Aluminium hydroxydatum colloidale, Aluminii oxidum hydricum, koloidní hydroxid hlinitý

Vlastnosti

Bílý amorfní prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách a v roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce na hliník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,25 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 7,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou destilovanou R na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Alkalicky reagující látky. 1,0 g se třepe 1 min s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a pak se zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; přidáním 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS růžové zbarvení nezmizí.

Neutralizační mohutnost. Zkouška se provede při 37 °C. 0,5 g se disperguje ve 100 ml vody R, zahřeje se, přidá se 100,0 ml předem zahřáté kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a nepřetržitě se míchá. pH (2.2.3) roztoku měřené po 10 min, 15 min a 20 min je nejméně 1,8,2,3 a 3,0 a v žádném čase není vyšší než 4,5. Pak se přidá 10,0 ml předem zahřáté kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/l VS, 1 h se nepřetržitě míchá a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do pH 3,5. Spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS je nejvýše 35,0 ml.

Chloridy (2.4.4). 0,1 g se rozpustí zahřátím v 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (1 %).

Sírany (2.4.13). 4 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 100 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (1 %).

Arsen (2.4.2). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (4 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S se neutralizuje amoniakem 26% R za použití žluti metanilové RS jako vnějšího indikátoru. V případě potřeby se roztok zfiltruje a zředí se vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (60 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 10 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Enterobacteria a určitých jiných gramnegativních bakterií a Escherichia coli (2.6.13).

Stanovení obsahu

0,800 g se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 10 ml kyseliny chlorovodíkové RS a po ochlazení se zředí vodou R na 50,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidává amoniak zředěný RS1, dokud nezačne vznikat sraženina. Pak se přidá kyselina chlorovodíková zředěná RS v nejmenším množství, které je třeba na rozpuštění sraženiny, a směs se zředí vodou R na 20 ml. Provede se chelatometrická titrace hliníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,098 mg Al₂O₃.

Uchovávání

Ve vzduchtěsných obalech, při teplotě pod 30 °C.

† Allopurinolum

Alopurinol

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 10 mg se rozpustí v 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 250 nm a absorpční minimum při 231 nm. Poměr absorbance naměřené v minimu při 231 nm k absorbanci naměřené v maximu při 250 nm je 0,52 až 0,62.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety připravené z asi 0,7 mg zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety alopurinolu CRL.
3. C. 0,3 g se rozpustí ve 2,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a přidá se 50 ml vody R. Pomalu se přidává za stálého třepání 5 ml dusičnanu stříbrného RS1; vznikne bílá sraženina, která se po přidání 5 ml amoniaku 17,5% RS nerozpustí.
4. D. 50 mg se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS, přidá se 1 ml tetrajodortuťnatanu draselného zásaditého RS, povaří se a nechá se stát; vznikne žlutá vločkovitá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve 20 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ nebo ZŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v amoniaku 26% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 5 mg 5-aminopyrazol-4-karboxamidhydrogensulfatu CRL se rozpustí v amoniaku 26% R a zředí se jím na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R methoxyethanolu R a 2-butanonu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Po vysušení v proudu vzduchu se vrstva pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,120 g se rozpustí, je-li třeba opatrným zahřátím, v 50 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 13,61 mg C₅H₄N₄O.

Uchovávání

Separandum.

Aloe barbadensis

Aloe barbadoské

Je to zahuštěná a usušená šťáva z listu druhu Aloe barbadensis MILL. Obsahuje nejméně 28,0 % hydroxyanthracenových derivátů, počítáno jako aloin (barbaloin) (C₂₁H₂₂O₉; M_r 418,4), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Tmavě hnědá hmota, slabě lesklá nebo matná, lasturovitého lomu nebo hnědý prášek. Je částečně rozpustné ve vroucí vodě, za horka dobře rozpustné v lihu 96%, prakticky nerozpustné v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 0,25 g práškované drogy se smíchá s 20 ml methanolu R a zahřeje se ve vodní lázni k varu. Protřepává se několik minut a po usazení se tekutina slije. Uchovává se při teplotě asi 4 °C, použije se do 24 h.

   Porovnávací roztok. 25 mg aloinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (13 + 17 + 100) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, pak se postříká roztokem hydroxidu draselného R (100 g/l) v methanolu R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je ve střední části patrna žlutě fluoreskující skvrna (aloin) odpovídající svojí polohou hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. V dolní části je patrna světle modře fluoreskující skvrna (aloesin). Vrstva se zahřívá 5 min při 110 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je těsně pod skvrnou odpovídající aloinu patrna skvrna fluoreskující fialově.

1. B. 1 g práškované drogy se protřepává se 100 ml vroucí vody R. Po ochlazení se přidá 1 g mastku R a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,25 g tetraboritanu sodného R a zahřívá se do rozpuštění.

   2 ml tohoto roztoku se smíchají s 20 ml vody R. Roztok fluoreskuje žlutozeleně. Fluorescence je zvlášť výrazná v ultrafialovém světle při 365 nm.

1. C. 5 ml roztoku ze Zkoušky totožnosti B se smíchá s 1 ml bromové vody R; vznikne hnědožlutá sraženina, supernatantní tekutina je zbarvena fialově.

Zkoušky na čistotu

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g práškované drogy se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 2,0 %.

Stanovení obsahu

Zkouška se provádí za ochrany před světlem.

0,300 g práškované drogy (180) se převede do kuželové baňky na 250 ml. Navlhčí se 2 ml methanolu R, přidá se 5 ml vody R asi 60 °C teplé a směs se promíchá. Pak se přidá dalších 75 ml vody R asi 60 °C teplé a 30 min se protřepává. Po ochlazení se zfiltruje do odměrné baňky. Kuželová baňka i filtr se promyjí 20 ml vody R. Promývací tekutina se přidá k filtrátu v odměrné baňce a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

10,0 ml tohoto roztoku se převede do baňky s kulatým dnem na 100 ml, přidá se 1 ml roztoku chloridu železitého R (600 g/l) a 6 ml kyseliny chlorovodíkové R. Směs se zahřívá 4 h ve vodní lázni pod zpětným chladičem tak, aby hladina vody ve vodní lázni přesahovala hladinu kapaliny v baňce. Po ochlazení se roztok převede do dělicí nálevky, baňka se promyje postupně 4 ml vody R, 4 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 4 ml vody R. Promývací tekutiny se přidají k roztoku v dělicí nálevce. Protřepává se třikrát 20 ml etheru R. Spojené etherové vrstvy se protřepou dvakrát 10 ml vody R. Spodní vrstva se odstraní, etherová vrstva se zředí etherem R na 100,0 ml. 20,0 ml tohoto roztoku se opatrně odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu horečnatého R (5 g/l) v methanolu R.

Změří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 512 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se procentuální obsah hydroxyanthracenových derivátů, počítáno jako aloin (C₂₁H₂₂O₉), podle vztahu:

v němž značí:

1. A - absorbanci zkoušeného roztoku při 512 nm,
2. m - navážku drogy v gramech.

Hodnota specifické absorbance aloinu je 255.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněno před světlem.

Aloe capensis

Aloe kapské

Je to zahuštěná a usušená šťáva z listů některých druhů Aloe, zejména Aloe ferox. MILL. a jeho kříženců. Obsahuje nejméně 18,0 % hydroxyanthracenových derivátů, počítáno jako aloin (barbaloin) (C₂₁H₂₂O₉; M_r 418,4), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Tmavě hnědá hmota, nazelenalého lesku, lesklého lasturovitého lomu nebo zelenohnědý prášek. Je částečně rozpustné ve vroucí vodě, za horka dobře rozpustné v lihu 96%, prakticky nerozpustné v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. Hodnotí se chromatogramy ze Zkoušky na čistotu Aloe barbadoské.

   Na chromatogramu zkoušeného roztoku je ve střední části patrna žlutě fluoreskující skvrna (aloin), která svojí polohou odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. V dolní části chromatogramu jsou patrny dvě žlutě fluoreskující skvrny (aloinosid A a B) a skvrna fluoreskující modře (aloesin).

1. B. 1 g práškované drogy (180) se protřepává se 100 ml vroucí vody R. Po ochlazení se přidá 1 g mastku R a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,25 g tetraboritanu sodného R a zahřívá se do rozpuštění. 2 ml tohoto roztoku se smíchají s 20 ml vody R. Roztok fluoreskuje žlutozeleně, fluorescence je zvlášť výrazná v ultrafialovém světle při 365 nm.
2. C. 5 ml filtrátu ze Zkoušky totožnosti B se smíchá s 1 ml čerstvě připravené bromové vody R; vznikne žlutá sraženina, supernatantní tekutina není fialově zbarvena.

Zkoušky na čistotu

Aloe barbadoské. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,25 g práškované drogy se smíchá s 20 ml methanolu R a zahřeje se k varu ve vodní lázni. Protřepává se několik minut a po usazení se tekutina slije. Uchovává se při teplotě asi 4 °C, použije se do 24 h.

Porovnávací roztok. 25 mg aloinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (13 + 17 + 100) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, pak se postříká roztokem hydroxidu draselného R (100 g/l) v methanolu R. Zahřívá se 5 min při 110 °C. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není bezprostředně pod skvrnou odpovídající aloinu skvrna fluoreskující fialově.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 2,0 %.

Stanovení obsahu

Zkouška se provádí za ochrany před světlem.

0,400 g práškované drogy (180) se převede do kuželové baňky na 250 ml. Navlhčí se 2 ml methanolu R a přidá se 5 ml vody R asi 60 °C teplé a důkladně se promíchá. Pak se přidá dalších 75 ml vody R asi 60 °C teplé a 30 min se protřepává. Po ochlazení se zfiltruje do odměrné baňky. Kuželová baňka a filtr se promyjí 20 ml vody R. Promývací tekutina se přidá k filtrátu v odměrné baňce a zředí se vodou R na 1000,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se převede do baňky s kulatým dnem na 100 ml, přidá se 1 ml roztoku chloridu železitého R (600 g/l) a 6 ml kyseliny chlorovodíkové R. Směs se zahřívá 4 h pod zpětným chladičem ve vodní lázni tak, aby hladina vody ve vodní lázni přesahovala hladinu kapaliny v baňce. Po ochlazení se roztok převede do dělicí nálevky, baňka se promyje postupně 4 ml vody R, 4 ml hydroxidu sodného 1,0 mol/l RS a 4 ml vody R. Promývací tekutiny se přidají k roztoku v dělicí nálevce. Protřepává se třikrát 20 ml etheru R. Spojené etherové vrstvy se protřepou dvakrát 10 ml vody R. Spodní vrstva se odstraní, etherová vrstva se zředí etherem R na 100,0 ml. 20,0 ml tohoto roztoku se opatrně odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu horečnatého R (5 g/l) v methanolu R.

Změří se absorbance (2.2.25) roztoku v maximu při 512 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se procentuální obsah hydroxyanthracenových derivátů, počítáno jako aloin (C₂₁H₂₂O₉), podle vztahu:

v němž značí:

1. A - absorbanci zkoušeného roztoku při 512 nm,
2. m - navážku drogy v gramech.

Hodnota specifická absorbance aloinu je 255.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněno před světlem.

Aloxiprinum

Aloxiprin

Vlastnosti

Jemný bílý nebo slabě růžový prášek, bez pachu nebo téměř bez pachu. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96 % a v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se vaří s 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, ochladí se a zfiltruje. Filtrát se použije pro zkoušku B. Zbytek na filtru se rozpustí v 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a neutralizuje se kyselinou octovou 1 mol/l RS. 1 ml tohoto roztoku vyhovuje zkoušce a) na salicylany (2.3.1).
2. B. Filtrát ze zkoušky A vyhovuje zkoušce na hliník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Asi 1,2 g (odpovídá 1,0 g celkových salicylanů) se třepe 30 min s 50 ml etheru R a rychle se zfiltruje přes skládaný papírový filtr. Filtrát se promyje několikrát etherem R, filtrát a promývací tekutina se spojí a zředí se etherem R na 100 ml.

Volná kyselina acetylsalicylová. Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená v maximu při 278 nm je nejvýše 0,36 (0,5 %, vztaženo na celkový obsah salicylanů).

Kyselina salicylová. Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená v maximu při 308 nm je nejvýše 0,50 (0,15 %, vztaženo na celkový obsah salicylanů).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). 2,0 g se opatrně spálí při nízké teplotě, ochladí se, přidají se 2 ml kyseliny dusičné R a 0,25 ml kyseliny sírové R, zahřívá se opatrně, dokud se vyvíjejí bílé dýmy, a potom se spaluje při 500 °C až 600 °C. Ochladí se, přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové R odpaří se do sucha na vodní lázni a dále se postupuje dle zkoušky C na těžké kovy počínaje "Zbytek se převede ...". K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší v exsikátoru nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.

Stanovení obsahu

Hliník. 2,0 se spálí ve zváženém křemenném kelímku, opatrně se zahřívá, dokud není organická látka rozložena, a potom se žíhá při 1000 °C do konstantní hmotnosti. 1 g zbytku odpovídá 0,5292 g Al.

Celkové salicylany.

Zkoušený roztok. K 0,250 g se přidá 50 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a mírně se vaří do rozpuštění. Ochladí se, přidá se 50 ml vody R, upraví se pH na hodnotu 2,40 až 2,50 za použití kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 500 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidají 4 ml chloridu železitého RS1, nechá se 30 min stát a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. Ke 4,0 ml roztoku kyseliny salicylové R (0,50 g/l) se přidají 4 ml chloridu železitého RS1, nechá se 30 min stát a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 530 nm proti kontrolní tekutině připravené zředěním 4 ml chloridu železitého RS1 vodou R na 50 ml.

Z naměřených absorbancí a koncentrací roztoků se vypočítá obsah celkových salicylanů, vyjádřeno jako kyselina acetylsalicylová (C₉H₈O₄).

1 g kyseliny salicylové odpovídá 1,305 C₉H₈O₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

§ Alprazolamum

Alprazolam

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu a mírně rozpustný v acetonu a v lihu 96%.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkoušená látka se rozpustí v co nejmenším množství ethylacetatu R a odpaří se do sucha na vodní lázni. 5,0 mg zkoušené látky se dobře smíchá s 5,0 mg alprazolamu CRL. Teplota tání (2.2.14) směsi se neliší od teploty tání zkoušené látky o více než 2 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety alprazolamu CRL. Pokud se spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství ethylacetatu R, odpaří se na vodní lázni do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg alprazolamu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg alprazolamu CRL a 10 mg midazolamu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R, methanolu R a ethylacetatu R (2 + 15 + 20 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

   Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2 mg alprazolamu CRL a 2 mg triazolamu CRL se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí dimethylformamidem R na 100,0 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí dimethylformamidem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem fenylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze o průtokové rychlosti 2 ml/min, při teplotě 40 °C a gradientu programovaného následujícím způsobem:
3. - mobilní fáze A - směs objemových dílů tlumivého roztoku a methanolu R (44 + 56),
4. - mobilní fáze B - směs objemových dílů tlumivého roztoku a methanolu R (5 + 95),
5. - tlumivý roztok - 7,7 g octanu amonného R se rozpustí v 1000 ml vody R a upraví se pH na hodnotu 4,2 pomocí kyseliny octové ledové R,

   Stanovení obsahu Uchovávání Označování §§ Alfentanili hydrochlondum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Algeldratum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Allopurinolum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Aloe barbadensis Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Aloe capensis Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Aloxiprinum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Celkové salicylany. Uchovávání § Alprazolamum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu

   Čas (min)	Mobilní fáze A (% V/V)	Mobilní fáze B (% V/V)	Poznámka
   0	98	2	izokraticky
   15	98	2	lineární gradient
   35	1	99	izokraticky
   40	1	99	konec chromatografického záznamu,
   			přepnout na počáteční podmínky
   41	98	2	ustalování
   50 = 0	98	2	konec ustalování

1. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Kolona se ustaluje promýváním mobilní fází o počátečním složení nejméně po dobu 30 min. Mezi jednotlivými chromatogramy se použijí podmínky popsané pro 40 min až 50 min. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Je-li chromatogram zaznamenáván za předepsaných podmínek, jsou retenční časy triazolamu asi 9 min a alprazolamu asi 10 min.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky alprazolamu a triazolamu je nejméně 1,5.

Nastříkne se odděleně 10 μl dimethylformamidu R jako slepá zkouška, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Nepřihlíží se k píkům získaným při slepé zkoušce a k píkům s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.