Český lékopis 1997

Diastereoizomery. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 25,0 mg fenoteroliumbromidu CRL (obsahujícího 4,0 % diastereoizomerů) se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktade-cylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm až 10 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je roztok připravený následovně: ke směsi 1 objemového dílu roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (9 g/l) a 69 objemových dílů roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (24 g/l), u níž bylo předem upraveno pH na hodnotu 8,5 pomocí kyseliny fosforečné R, se přidá 30 objemových dílů methanolu R. Průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 280 nm,
4. - injektorové smyčky.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška píku diastereoizomerů eluovaných ihned po hlavním píku nebyla menší než 10 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže výška minima oddělujícího pík diastereoizomerů od hlavního píku není menší než 4 % stupnice zapisovače; retenční čas hlavního píku je méně než 20 min.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku. Změří se výška píku každého diastereoizomeru na obou chromatogramech spuštěním kolmice z vrcholu píku k čáře vedené od minima mezi oběma píky k základní linii. Na chromatogramu zkoušeného roztoku výška tohoto píku není větší než výška odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (4,0 %).

Železo (2.4.9). Zbytek ze zkoušky Síranový popel se rozpustí ve 2,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou R na 10 ml. Takto připravený roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (5 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,600 g se rozpustí v 50 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a 2 ml síranu amonno železitého RS2. Protřepe se a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do oranžového zbarvení. Provede se slepá zkouška.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 38,43 mg C₁₇H₂₂BrNO₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. (RS)-1-(3,5-dihydroxyfenyl)-2-{(SR)-1-[2-(4-hydroxyfenyl)isopropylamino]}ethanol,

1. B. 1-(3,5-dihydroxyfenyl)-2-{(RS)-1-[2-(4-hydroxyfenyl)isopropylamino]}ethanon(fenon).

§§ Fentanyli dihydrogenocitras

Fentanyliumdihydrogencitrat

Synonymum. Fentanyli citras

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v methanolu, mírně rozpustný v lihu 96%.

Taje při teplotě asi 152 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. fentanyliumdihydrogencitratu.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). Pro přípravu rozkladné sloučeniny (nečistota D) in situ se 10 mg zkoušené látky rozpustí v 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zahřívá se na vodní lázni 4 h pod zpětným chladičem. Pak se zneutralizuje 10,0 ml hydroxidu sodného zředěného RS a odpaří se na vodní lázni do sucha. Ochladí se, zbytek se rozpustí v 10 ml methanolu R a zfiltruje se.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové oceloové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (3 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min s následujícím gradientovým programem:

   Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty §§ Fentanyli dihydrogenocitras Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu

   Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámka
   0 → 15	90 → 40	10 → 60	lineární gradient
   15 → 20	40	60	izokratická eluce
   20 → 25	90	10	přepnutí na původní podmínky
   25 = 0	90	10	začátek dalšího gradientu

1. - mobilní fáze A - roztok uhličitanu amonného R (5 g/l) ve směsi objemových dílů tetrahydrofuranu R a vody R (10 + 90),
2. - mobilní fáze B - acetonitril R,
3. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Kolona se promývá do ustavení rovnováhy nejméně 30 min acetonitrilem R a pak nejméně 5 min mobilní fází o počátečním složení. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu 10 μl porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy: fentanylu asi 10 min; nečistoty D asi 12 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem fentanylu a píkem nečistoty D je nejméně 8,0; je-li třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi nebo se upraví program lineárního gradientu.

Nastříkne se odděleně 10 μl methanolu R (slepá zkouška), 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k žádnému píku získanému ve slepé zkoušce, k žádnému píku, jehož relativní retenční čas vzhledem k hlavnímu píku je 0,05 nebo méně, a k žádnému píku s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuu při 60 °C.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1 + 7). Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 52,86 mg C₂₈H₃₆N₂O₈.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Omamná látka.

Nečistoty

1. A. N-oxid N-fenyl-N-[1(2-fenylethyl)piperidin-4-yl]propionamid,

1. B. N-fenyl-N-(piperidin-4-yl)propionamid,

1. C. N-fenyl-N-[1-(2-fenylethyl)piperidin-4-yl]acetamid,

1. D. N-fenyl-1-(2-fenylethyl)piperidin-4-amin.

Ferrosi fumaras

Fumaran železnatý

Synonymum. Ferrum fumaricum

Vlastnosti

Jemný červenooranžový nebo červenohnědý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

   Zkoušený roztok. K 1 g se přidá 25 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R a zahřívá se 15 min na vodní lázni. Po ochlazení se zfiltruje a filtrát se použije ve zkoušce C. Zbytek se promyje 50 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vody R (1 + 9) a promývací tekutina se odstraní. Zbytek se vysuší při 100 °C až 105 °C. 20 mg zbytku se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 20 mg kyseliny fumarové CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, dichlormethanu R, 1-butanolu R a heptanu R (12 + 16 + 32 + 44) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min při 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. B. 0,5 g se smíchá s 1 g resorcinolu R. K 0,5 g směsi v kelímku se přidá 0,15 ml kyseliny sírové R a opatrně se zahřívá; tvoří se tmavě červená polotuhá hmota. Tato hmota se opatrně převede do 100 ml vody R; vznikne oranžově žluté zbarvení a roztok nefluoreskuje.
2. C. Filtrát získaný ve zkoušce totožnosti A vyhovuje zkoušce (a) na železo (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Sírany (2.4.13). 0,15 g se zahřívá s 8 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 20 ml vody destilované R. Ochladí se ve vodě s ledem, zfiltruje se a zředí se vodou destilovanou R na 30 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,2 %).

Arsen (2.4.2). 1,0 g se smíchá s 15 ml vody R a 15 ml kyseliny sírové R a zahřívá se do úplného vysrážení kyseliny fumarové. Ochladí se, přidá se 30 ml vody R, zfiltruje se a sraženina se promyje vodou R. Filtrát a promývací tekutina se spojí a zředí se vodou R na 125 ml. 25 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (5 μg/g).

Železo (Fe³⁺). Nejvýše 2,0 %. 3,0 g se rozpustí v baňce se zabroušenou zátkou ve směsi 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 100 ml vody R a rychle se zahřeje k varu. 15 s se vaří, potom se rychle ochladí, přidají se 3 g jodidu draselného R, baňka se uzavře a nechá se 15 min stát chráněna před světlem. Přidají se 2 ml škrobu RS jako indikátoru a titruje se uvolněný jod thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška. Rozdíl mezi spotřebami při těchto titracích odpovídá jodu uvolněnému železitým iontem.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,585 mg Fe³⁺.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se vaří opatrně s 10 ml kyseliny chlorovodíkové RS, ochladí se, zfiltruje se a promyje se malými množstvími vody R. Filtrát a promývací tekutiny se spojí, přidají se 2 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a vaří se do zmenšení objemu na 5 ml. Po ochlazení se přidají 3 ml vody R, 12 ml kyseliny chlorovodíkové R, roztok se převede do dělicí nálevky a protřepe se pětkrát 20 ml isobutylmethylketonu nasyceného kyselinou chlorovodíkovou (připraví se protřepáním 100 ml čerstvě předestilovaného isobutylmethylketonu R s 1 ml kyseliny chlorovodíkové RS). Spojené vodné vrstvy se vaří do zmenšení objemu asi na 10 ml, ochladí se, upraví se pH roztoku amoniakem zředěným RS1 na 4 a zředí se vodou R na 25 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (50 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,150 g se mírným zahřátím rozpustí v 7,5 ml kyseliny sírové zředěné RS, ochladí se, přidá se 25 ml vody R a 0,1 ml feroinu RS. Ihned se titruje tetrasulfatoceričitanem amonným 0,1 mol/l VS do změny oranžového zbarvení na světle modrozelené.

1 ml tetrasulfatoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 16,99 mg C₄H₂FeO₄.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Ferrosi gluconas

Glukonan železnatý

Vlastnosti

Zelenožlutý až šedý prášek nebo granule. Je snadno, ale pomalu rozpustný ve vodě na zelenohnědý roztok, snadněji je rozpustný v horké vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí, je-li třeba zahřátím ve vodní lázni při 60 °C, ve 2 ml vody R.

   Porovnávací roztok. 20 mg glukonanu železnatého CRL se rozpustí, je-li třeba zahřátím ve vodní lázni při 60 °C, ve 2 ml vody R.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R, amoniaku 26% R, vody R a lihu 96% (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se 20 min suší při 100 °C až 105 °C, nechá se zchladnout a postříká se roztokem dichromanu draselného R (50 g/l) ve 40% roztoku kyseliny sírové R. Po 5 min je hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku shodná polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. B. 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na železo (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R, zahřeje se na 60 °C, ochladí se a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Vzhled roztoku. 2 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok pozorovaný proti světlu je čirý (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5; měří se roztok S za 3 h až 4 h po jeho přípravě.

Sacharosa a redukující cukry. 0,5 g se rozpustí v 10 ml teplé vody R, přidá se 1 ml amoniaku zředěného RS1 a 30 min se nechá probublávat sirovodíkem R. Filtruje se, sraženina se promyje dvakrát 5 ml vody R. Filtrát a promývací tekutina se spojí, okyselí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS za použití papíru lakmusového modrého R a navíc se přidají 2 ml stejné kyseliny. Roztok se vaří, dokud unikající páry nezpůsobují další tmavnutí papíru s octanem olovnatým R, a dále se vaří, dokud se objem nezmenší asi na 10 ml. Ochladí se, přidá se 15 ml uhličitanu sodného RS a po 5 min stání se zfiltruje. Filtrát se zředí vodou R na 100 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml vínanu měďnatého RS, 1 min se vaří a nechá se 1 min stát; nevznikne červená sraženina.

Chloridy (2.4.4). 0,8 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,06 %).

Šťavelany. 5,0 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny sírové zředěné RS a přidá se 40 ml vody R. Roztok se třepe 5 min s 50 ml etheru R. Vodná vrstva se oddělí a třepe se 5 min s 20 ml etheru R. Spojené etherové vrstvy se odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v 15 ml vody R a zfiltruje se. Filtrát se vaří, dokud se jeho objem nezmenší na 5 ml. Přidá se 1 ml kyseliny octové zředěné RS, 1,5 ml chloridu vápenatého RS a nechá se 30 min stát; nevznikne sraženina.

Sírany (2.4.13). Ke 3,0 ml roztoku S se přidají 3 ml kyseliny octové R a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (500 μg/g). Roztoky se pozorují proti světlu.

Arsen (2.4.2). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Baryum. 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 50 ml, přidá se 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a nechá se 5 min stát. Tento roztok neopalizuje intenzivněji než směs 10 ml roztoku S a 45 ml vody destilované R. Roztoky se pozorují proti světlu.

Železo (Fe3+). Nejvýše 1,0 %. 5,00 g se v baňce se zabroušenou zátkou rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Přidají se 3 g jodidu draselného R, baňka se uzavře a nechá se 5 min stát chráněna před světlem. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,5 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace. Provede se slepá zkouška. Při titraci se spotřebuje nejvýše 9,0 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS.

Těžké kovy (2.4.8). 2,5 g se dokonale smíchá v křemenném kelímku s 0,5 g oxidu hořečnatého R1 a žíhá se do matné červeně, dokud se nezíská homogenní hmota. 1 h se žíhá při 800 °C a po ochlazení se ke zbytku přidá 20 ml horké kyseliny chlorovodíkové R. Po ochlazení se tekutina převede do dělicí nálevky a třepe se 3 min třikrát s 20 ml isobutylmethylketonu R nasyceného kyselinou chlorovodíkovou (připraví se protřepáním 100 ml čerstvě předestilovaného isobutylmethylketonu R s 1 ml kyseliny chlorovodíkové R). Nechají se oddělit vrstvy a vodná vrstva se varem odpaří na polovinu objemu, ochladí se a zředí se vodou R na 25 ml. 7,5 ml tohoto roztoku se neutralizuje za použití papíru lakmusového červeného R a amoniaku zředěného RS1 a zředí se vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). 7,0 % až 10,5 %; 0,500 g se suší 5 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismů v 1 gramu. Stanoví se plotnovou metodou.

Stanovení obsahu

0,5 g hydrogenuhličitanu sodného R se rozpustí ve směsi 30 ml kyseliny sírové zředěné RS a 70 ml vody R. Když směs přestane šumět, přidá se 1,000 g zkoušené látky a opatrným mícháním se rozpustí. Přidá se 0,1 ml feroinu RS a titruje se hexanitratoceričitanem amonným 0,1 mol/l VS do vzniku červeného zbarvení.

1 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,585 mg dvojmocného železa.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Ferrosi sulfas

Síran železnatý

Vlastnosti

Krystalický světle zelený prášek nebo modrozelené krystalky, na vzduchu větrající. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný ve vroucí vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Oxidací na vlhkém vzduchu se barví do hněda.

Zkoušky totožnosti

1. A. Vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1).
2. B. Vyhovuje zkoušce (a) na železo (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R, přidá se 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS a zředí se vodou R na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným ropouštědlem na 10 ml.

Chloridy (2.4.4). 3,3 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml a přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (300 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití směsi 10 ml základního roztoku chloridu (5 μg Cl/ml) a 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Pro tuto zkoušku se použije 0,15 ml dusičnanu stříbrného RS2.

Železo (Fe3+). Nejvýše 0,5 %. 5,00 g se v kuželové baňce se zabroušenou zátkou rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Přidají se 3 g jodidu draselného R, baňka se uzavře a nechá se 5 min stát ve tmě. Uvolněný jod se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,5 ml škrobu RS přidaného před koncem titrace. Za stejných podmínek se provede slepá zkouška. Při titraci se spotřebuje nejvýše 4,5 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové RS, přidají se 2 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a vaří se do odpaření tekutiny na 5 ml. Ochladí se, zředí se kyselinou chlorovodíkovou RS na 20 ml, převede se do dělicí nálevky a třepe se 3 min třikrát s 20 ml isobutylmethylketonu nasyceného kyselinou chlorovodíkovou (připraví se protřepáním 100 ml čerstvě předestilovaného isobutylmethylketonu R s 1 ml kyseliny chlorovodíkové RS). Nechají se oddělit vrstvy a vodná vrstva se varem odpaří na polovinu objemu, ochladí se a zředí se vodou R na 25 ml (roztok a). 7,5 ml roztoku (a) se neutralizuje za použití papíru lakmusového R a amoniaku zředěného RS1 a zředí se vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (50 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Mangan. Nejvýše 0,1 %. 1,0 g se rozpustí ve 40 ml vody R, přidá se 10 ml kyseliny dusičné R a vaří se, dokud vznikají červené plyny. Přidá se 0,5 g peroxodisíranu diamonného R a 10 min se vaří. Případné růžové zbarvení se odstraní přidáváním po kapkách roztoku siřičitanu sodného R (50 g/l) a varem se odstraní pach oxidu siřičitého. Přidá se 10 ml vody R, 5 ml kyseliny fosforečné R, 0,5 g jodistanu sodného R, vaří se 1 min a ochladí se. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 1,0 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS, k němuž se přidají stejné objemy zkoumadel.

Zinek. Nejvýše 500 μg/g. K 5 ml roztoku (a) získaného ve zkoušce Těžké kovy se přidá 1 ml hexakyanoželeznatanu draselného RS a zředí se vodou R na 13 ml. Po 5 min vzniklý zákal není intenzivnější než porovnávací roztok připravený současně smícháním 10 ml základního roztoku zinku (10 μg Zn/ml), 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 1 ml hexakyanoželeznatanu draselného RS.

Stanovení obsahu

2,5 g hydrogenuhličitanu sodného R se rozpustí ve směsi 150 ml vody R a 10 ml kyseliny sírové R. Když směs přestane šumět, přidá se 0,500 g zkoušené látky a opatrným mícháním se rozpustí. Přidá se 0,1 ml feroinu RS a titruje se hexanitratoceričitanem amonným 0,1 mol/l VS do vzniku červeného zbarvení.

1 ml hexanitratoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,80 mg FeSO₄ . 7H₂O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Fibrini glutinum

Fibrinové lepidlo

Skládá se ze dvou základních složek: složka 1 (koncentrát fibrinogenu) je bílkovinná frakce obsahující lidský fibrinogen a lidský faktor XIII a složka 2 je přípravek obsahující lidský trombin. Tato druhá složka přeměňuje první na fibrin po rekonstituci a smíchání za přítomnosti iontů vápníku. Ostatní látky (např. lidský fibronektin a inhibitor plasminu jako aprotinin) a stabilizátory (např. lidský albumin) mohou být přidány před nebo v průběhu trombinem indukované tvorby fibrinu. Nepřidávají se protimikrobní konzervační látky.

Lidské složky se získávají z plazmy pro frakcionaci, která vyhovuje požadavkům článku Plasma humanum ad separationem. K použité plazmě se nepřidávají žádná antibiotika.

Po roztátí nebo rozpuštění v předepsaném objemu rozpouštědla obsahuje složka 1 nejméně 60 g srazitelné bílkoviny v litru a nejméně 10 jednotek faktoru XIII v mililitru. Účinnost trombinu ve složce 2 má široké rozmezí (přibližně od 4 m.j. do 500 m.j./ml).

Výroba

Metoda přípravy zahrnuje postup nebo postupy, které prokazatelně odstraňují nebo inaktivují známá infekční agens. Jsou-li k inaktivaci virů použity v průběhu výroby nějaké látky, následné čisticí postupy jsou validovány, aby se prokázalo, že koncentrace těchto látek je snížena na vyhovující úroveň a jejich zbytky neohrozí bezpečnost přípravku pro nemocné.

Složky nebo směsi složek se filtrují filtry zadržujícími bakterie a asepticky se rozplňují do sterilních nádob. Nádoby s lyofilizovanými složkami se uzavírají ve vakuu nebo se před uzavřením plní dusíkem prostým kyslíku nebo jiným vhodným inertním plynem. V každém případě se uzavírají tak, aby se vyloučila kontaminace mikroorganismy.

Vlastnosti

Lyofilizované složky jsou bílé nebo slabě žluté prášky nebo sypké hmoty. Zmražené složky jsou bezbarvé nebo slabě žluté neprůsvitné hmoty. Kapalné složky jsou bezbarvé nebo slabě žluté.

Lyofilizované a zmražené složky se předepsaným způsobem rozpustí nebo nechají roztát bezprostředně před provedením zkoušky totožnosti a dalších zkoušek s výjimkou zkoušky na rozpustnost a obsah vody.

1. I. Složka 1 (koncentrát fibrinogenu)

   Zkoušky totožnosti

   1. A. U zkoušeného přípravku se provedou precipitační zkoušky s vhodným rozsahem druhově specifických sér. Doporučuje se provést tyto zkoušky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat obvykle používaných v příslušné zemi k přípravě látek biologického původu. Zkoušený přípravek obsahuje bílkoviny lidského původu a dává negativní reakce se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám jiných druhů.
   2. B. Stanovení fibrinogenu přispívá k ověření totožnosti složky 1.
   3. C. Stanovení faktoru XIII přispívá k ověření totožnosti složky 1.

   Zkoušky na čistotu

   Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 8,0.

   Rozpustnost. Lyofilizované koncentráty se do 20 min rozpustí v předepsaném objemu rozpouštědla a při předepsané teplotě. Vznikne téměř bezbarvý, jasný nebo slabě zakalený roztok.

   Stabilita roztoku. Do 120 min od rozpuštění nebo roztátí se nevytvoří gel.

   Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; provede se u lyofilizovaných přípravků.

   Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

   Stanovení obsahu a účinnosti

   Fibrinogen (srazitelná bílkovina). Použije se metoda A nebo metoda B. Stanovený obsah srazitelné bílkoviny v miligramech je 70 % až 130 % deklarovaného množství.

   1. A. Srazitelná bílkovina (stanovení dusíku mineralizací s kyselinou sírovou). K 0,2 ml rekonstituovaného zkoušeného přípravku se přidají 2 ml vhodného tlumivého roztoku (pH 6,6 až 6,8) obsahujícího dostatečné množství trombinu R (přibližně 3 m.j./ml) a vápníku (0,05 mol/l). Nechá se 20 min stát při 37 °C, sraženina se oddělí odstřeďováním (5000 g_n, 20 min), důkladně se promyje roztokem chloridu sodného R (9 g/l) a stanoví se bílkovina jako dusík po mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9). Obsah bílkoviny se vypočítá násobením výsledku faktorem 6,0.
   2. B. Zkouška srážlivosti. Rekonstituovaný zkoušený přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby obsah fibrinogenu byl v rozmezí 0,1 mg/ml až 1 mg/ml. 0,2 ml zředěného přípravku se nechá stát 60 s při 37 °C a potom se přidají 0,2 ml vhodného roztoku trombinu R (přibližně 20 m.j./ml, který obsahuje nejméně 1 mmol vápníku/l). Vhodnou metodou se stanoví doba srážení. Postup se opakuje alespoň s třemi různými ředěními (ve výše uvedeném rozsahu) vhodného porovnávacího fibrinogenu (např. referenční lidská plazma). Referenční lidská plazma se kalibruje postupem podle této zkoušky proti smíšené čerstvé plazmě od více než 100 dárců. Ze vztahů naměřených časů srážení pro ředění porovnávacího přípravku a obsahu fíbrinogenu se na logaritmický papír sestrojí kalibrační křivka. Z této křivky se odečte obsah fibrinogenu ve zkoušeném přípravku.

   Faktor XIII. Pro stanovení účinnosti (funkční faktor XIII) se připraví vhodná ředění rekonstituované složky 1 a referenční lidské plazmy smícháním s roztokem obsahujícím chlorid sodný R (9 g/l) a lidský albumin (4 g/l). Ke každému ředění se přidá takové množství roztoku hovězího fibrinogenu, který nemá aktivitu faktoru XIII (AF XIII), a přebytek vápníku a trombinu, aby došlo ke koagulaci fibrinogenu. Nechá se stát 1 h při 37 °C. Do každé zkumavky se přidá vhodné množství roztoku kyseliny chloroctové R (10 g/l), protřepe se každých 10 min a za 30 min se zaznamená pro každý vzorek nejvyšší ředicí faktor (D), při němž koagulát ještě není rozpuštěn. Účinnost faktoru XIII v jednotkách na mililitr se vypočítá ze vzorce:

   Stanovená účinnost vyjádřená v jednotkách je nejméně 60 % a nejvýše 140 % udávané účinnosti.

1. II. Složka 2 (trombinový přípravek)

   Zkoušky totožnosti

   1. A. U zkoušeného přípravku se provedou precipitační zkoušky s vhodným rozsahem druhově specifických sér. Doporučuje se provést tyto zkoušky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat obvykle používaných v příslušné zemi k přípravě látek biologického původu. Přípravek obsahuje bílkoviny lidského původu a dává negativní reakce se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám jiných druhů.
   2. B. Stanovení trombinu přispívá k ověření totožnosti složky 2.

   Zkoušky na čistotu

   Hodnota pH (2.2.3). 6,0 až 8,0.

   Rozpustnost. Lyofilizované přípravky se do 5 min rozpustí v předepsaném objemu rozpouštědla; vznikne bezbarvý, čirý nebo slabě zakalený roztok.

   Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; provede se u lyofilizovaných přípravků.

   Sterilita (2.6.1) Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

   Stanovení účinnosti

   Trombin. Rekonstituovaný zkoušený přípravek se rozpustí v roztoku obsahujícím chlorid sodný R (9 g/l) a albumin hovězí R (10 g/l) a zředí se jím na přibližnou koncentraci 4 m.j. až 10 m.j. trombinu v mililitru. 0,1 ml zředěného roztoku se smíchá s 0,9 ml roztoku fibrinogenu (1 g/l srazitelné bílkoviny) zahřátého na 30 °C a okamžitě se začne měřit čas srážení.

   Postup se opakuje nejméně s třemi ředěními referenčního přípravku trombinu (v rozmezí uvedeném výše), kalibrovaného v mezinárodních jednotkách. Ze vztahu naměřených časů srážení referenčního přípravku a obsahu jednotek trombinu se na logaritmický papír sestrojí kalibrační křivka. Z této křivky se odečte obsah trombinu ve zkoušeném přípravku v mezinárodních jednotkách.

   Stanovená účinnost je nejméně 80 % a nejvýše 125 % udávané účinnosti.

   Uchovávání

   Chráněno před světlem.

   Označování

   V označení se uvede:

   1. - množství fibrinogenu (v miligramech srazitelné bílkoviny), faktoru XIII (v jednotkách) a trombinu (v mezinárodních jednotkách) v příslušném obalu,
   2. - kde je to vhodné, objem rozpouštědla na rozpuštění přípravku.

† Flucloxacillinum natricum

Sodná sůl flukloxacilinu

Výroba

Pokud se vyrábí způsobem, který může v látce zanechat zbytky kyseliny 2-ethylhexanové, vyhovuje následující zkoušce:

Kyselina 2-ethylhexanová. Nejvýše 0,8 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití vhodné validované metody.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě a v methanolu, dobře rozpustná v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli flukloxacilinu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu silanizovaného HR.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 5 ml vody R.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg sodné soli flukloxacilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.

   Porovnávací roztok (b). 25 mg sodné soli kloxacilinu CRL, 25 mg sodné soli dikloxacilinu CRL a 25 mg sodné soli flukloxacilinu CRL se rozpustí v 5 ml vody R.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou octovou ledovou R na 5,0, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a hodnotí se na denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tři zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá kroužením; roztok je slabě zelenožlutý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; roztok zežloutne.
2. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance roztoku S měřená při 430 nm (2.2.25) je nejvýše 0,04.

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +158° až +168°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) postupem uvedeným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se zkoušený roztok (a) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 5násobku retenčního času hlavního píku. Nastříkne se porovnávací roztok (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (5,0 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku se ve zkumavce se zabroušenou zátkou přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstřeďuje a použije se vrchní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R, impregnovanou 3 % polyfenylmethylsiloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru,
4. - teplota kolony se udržuje na 120 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je 150 °C.

Nastřikuje se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,0 % až 4,5 %; provede se s 0,300 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.