Český lékopis 1997

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1,0 ml roztoku zkoušené látky (20 mg/ml) ve vodě na injekci R.

Stanovení obsahu

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg sodné soli flukloxacilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg sodné soli flukloxacilinu CRL a 5 mg sodné soli kloxacilinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min. Je to směs objemových dílů roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (2,7 g/l), jehož pH bylo upraveno hydroxidem sodným zředěným RS na hodnotu 5,0, a acetonitrilu R (75 + 25),
3. - spektrofotometrického detektoru, 225 nm,
4. - injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (c). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavních píků na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (kloxacilin) a druhým píkem (flukloxacilin) je nejména 2,5. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku flukloxacilinu je nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 25 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilním vzduchotěsném zabezpečeném obalu.

Separandum.

Označování

1. V označení na obalu se uvede, zda je látka:
   1. - sterilní,
   2. - prostá pyrogenních látek.

Nečistoty

1. A. kyselina(4S)-2-{karboxy{[[3-(6-fluorfenyl-2-chlor)-5-methylisoxazol-4-yl]karbonyl]amino}--methyl}-5,5-dimethylthiazobdin-4-karboxylová (penicilové kyseliny flukloxacilinu),

1. B. kyselina (2RS,4S)-2-{{[[3-(6-nuorfenyl-2-chlor)-5-methylisoxazol-4-yl]karbonyl]amino}-methyl}-5,5-dimethylthiazolidin-4-karboxylová (penilové kyseliny flukloxacilinu),

1. C. kyselina (2S,5R,6R)-6-amino-3,3-dimethyl-7-oxo-4-thia-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-2-karboxylová (kyselina 6-aminopenicilanová),

1. D. kyselina 3-(6-fluorfenyl-2-chlor)-5-methylisoxazol-4-karboxylová.

† Flucytosinum

Flucytosin

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v ethanolu, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem flucytosinu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se zchladnout, přidá se 1 ml vody R 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do vzniku bezbarvého roztoku. Zfiltruje se a k filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu SRS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a porovná se zbarvení roztoku s kontrolním roztokem připraveným současně stejným způsobem; červené zbarvení roztoku se změní na žluté.
4. D. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,15 ml bromové vody R a protřepe se; roztok se odbarví.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₇ nebo Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 50 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 15) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 15) na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg flucytosinu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 15) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů vody R a methanolu R (10 + 15) na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg fluorouracilu CRL se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (a).

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R, methanolu R a ethylacetatu R (1 + 15 + 25 + 60) po dráze 12 cm. Po vytěkání rozpouštědel volně na vzduchu se vrstva vystaví na 5 min parám chloru v uzavřené komoře, do které byla předem na 15 min vložena miska se směsí objemových dílů roztoku manganistanu draselného R (15 g/l), kyseliny chlorovodíkové RS1 a vody R (2 + 1 + 1). Vrstva se suší v proudu studeného vzduchu do odstranění přebytku chloru; vrstva pod nanesenými body na startu nedává s kapkou škrobu s jodidem draselným RS modré zbarvení. Vrstva se rovnoměrně postříká roztokem škrobu s jodidem draselným R a pozoruje se v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Fluoridy. Nejvýše 200 μg/g. Provede se potenciometrické stanovení fluoridů za použití fluoridové selektivní indikační elektrody a srovnávací argentchloridové elektrody. Všechny roztoky se připravují a uchovávají v nádobách z plastů.

Tlumivý roztok. 58 g chloridu sodného R se rozpustí v 500 ml vody R, přidá se 57 ml kyseliny octové ledové R a 200 ml roztoku kyseliny cyklohexylendinitriltetraoctové R (100 g/l) v roztoku hydroxidu sodného 1 mol/l RS. Hodnota pH se upraví roztokem hydroxidu sodného R (200 g/l) na 5,0 až 5,5 a zředí se vodou R na 1000,0 ml.

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztoky. 4,42 g fluoridu sodného R, předem 2 h sušeného při 120 °C, se rozpustí v 300 ml vody R a zředí se jí na 1000,0 ml (roztok (a), 1,90 g/l fluoridů). Připraví se tři porovnávací roztoky ředěním roztoku (a) 1 ve 100, 1 v 1000 a 1 v 10 000.

K 20,0 ml každého porovnávacího roztoku se přidá 10,0 ml tlumivého roztoku a magneticky se míchá. Elektrody se zavedou do roztoku, 5 min se roztok nechá stát za stálého míchání a změří se rozdíl potenciálů mezi elektrodami. Hodnota potenciálu každého porovnávacího roztoku se nanese na semilogaritmický papír jako funkce koncentrace fluoridů. Za přesně stejných podmínek se zjistí rozdíl potenciálu u zkoušeného roztoku a vypočítá se obsah fluoridů.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Použije se platinový kelímek. Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 100 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 12,91 mg C₄H₄FN₃O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Fludrocortisoni acetas

Fludrokortisonacetat

Synonymum. Fludrocortisonum aceticum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v ethanolu, těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fludrokortisonacetatu CRL. Pokud spektra získaná se vzorky v tuhém stavu jsou rozdílná, rozpustí se odděleně zkoušená i referenční látka v minimálním objemu acetonu R, odpaří se do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra látek.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg fludrokortisonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 5 mg kortisonacetatu CRL se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (a).

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá na denním světle polohou a barvou, v ultrafialovém světle při 365 nm fluorescencí a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě zkoušeného roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se přenesou do 15ml skleněné zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluoroethylenovou zátkou, přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS a ihned se do roztoku zavede proud dusíku R a probublává se 5 min. Pak se zkumavka uzavře a zahřívá se 2 h 30 min ve vodní lázni při 45 °C chráněna před světlem. Nechá se zchladnout.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg fludrokortisonacetatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml (tento roztok se použije také k přípravě porovnávacího roztoku (b)). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se přenesou do 15ml skleněné zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluoroethylenovou zátkou, přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS a ihned se do roztoku zavede proud dusíku R a probublává se 5 min. Pak se zkumavka uzavře a zahřívá se 2 h 30 min ve vodní lázni při 45 °C chráněna před světlem. Nechá se zchladnout.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu, R (1,2 + 8) do směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS a zahřívá se 10 min nebo do objevení skvrn při 120 °C. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramech zkoušených roztoků odpovídá na denním světle polohou a barvou, v ultrafialovém světle při 365 nm fluorescencí a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu odpovídajícího porovnávacího roztoku. Hlavní skvrny na chromatogramech zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) mají hodnotu R_F zřetelně nižší než hlavní skvrny na chromatogramech zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

1. D. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku až do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se zchladnout, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do vzniku bezbarvého roztoku. Zfiltruje se a k filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a porovná se zbarvením roztoku s kontrolním roztokem připraveným současně stejným způsobem; červené zbarvení roztoku se změní na žluté.
2. E. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +148° až +156°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2,0 mg fludrokortisonacetatu CRL a 2,0 mg hydrokortisonacetatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,2 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R,
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů tetrahydrofuranu R a vody R (35 + 65), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku činila 70 % až 90 % celé stupnice zapisovače.

Kolona se ustálí promýváním mobilní fází po dobu asi 30 min při průtokové rychlosti 1 ml/min. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Jsou-li chromatogramy zaznamenány za popsaných podmínek, retenční časy jsou: hydrokortisonacetatu asi 8,5 min a fludrokortisonacetatu asi 10 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky hydrokortisonacetatu a fludrokortisonacetatu není menší než 1,0. Není-li dosaženo tohoto rozlišení, upraví se koncentrace tetrahydrofuranu v mobilní fázi. Zvýšením koncentrace tetrahydrofuranu se zkrátí retenční čas.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatografie se nechá probíhat po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 0,75násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

10,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 238 nm.

Obsah C₂₃H₃₁FO₆ se vypočítá za použití specifické absorbance, která má hodnotu 405.

Uchovávání

Separandum.

§ Flunitrazepamum

Flunitrazepam

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v etheru a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 168 °C až 172 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem flunitrazepamu CRL.
3. C. Chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
4. D. Asi 10 mg se rozpustí, je-li třeba zahřátím, ve 2 ml methanolu R. Přidá se 0,05 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vznikne intenzivní žluté zbarvení.
5. E. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku až do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Nechá se zchladnout, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do vzniku bezbarvého roztoku. Zfiltruje se a k filtrátu se přidá čerstvě připravená směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a porovná se barva roztoku s kontrolním roztokem připraveným současně stejným způsobem; červené zbarvení roztoku se změní na žluté.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Zkouška se provede za ochrany před světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml. Připraví se bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 20 ml. 3 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 8 mg flunitrazepamu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 8 mg flunitrazepamu CRL a 8 mg nitrazepamu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a nitromethanu R (15 + 85) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 31,33 mg C₁₆H₁₂FN₃O₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka.

† Fluocinoloni acetonidum

Fluocinolonacetonid

Synonymum. Acetonid fluocinolonu

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v petroletheru, dobře rozpustný v acetonu a v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fluocinolonacetonidu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití impregnované vrstvy křemeliny G R. Deska se vloží do komory obsahující potřebné množství směsi objemových dílů formamidu R a acetonu R (10 + 90) tak, aby byla deska ponořena ve směsi do výšky asi 5 mm. Vrstva se impregnuje vyvíjením směsí po dráze dosahující 1 cm nad předepsanou dráhu, potom se vyjme z komory a nechá se stát (asi 2 min až 5 min) do vymizení pachu rozpouštědel. Vrstva se použije do 2 h po impregnaci a vyvíjí se ve směru vyvíjení při impregnaci.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 25 mg fluocinolonacetonidu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů toluenu R, chloroformu R a cyklohexanu R (14,5 + 28 + 57,5) po dráze 15 cm. Vrstva se zahřívá 15 min při 120 °C a potom se postříká kyselinou sírovou v lihu RS. Pak se znovu zahřívá 15 min při 120 °C nebo až do vzniku skvrn. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá na denním světle polohou, zbarvením a velikostí a v ultrafialovém světle při 365 nm polohou, velikostí a fluorescencí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy křemeliny G R, která se impregnuje způsobem uvedeným ve zkoušce B. Vrstva se použije do 2 h po impregnaci a vyvíjí se ve směru stejném jako při impregnaci.

   Zkoušený roztok. 10 mg se v dělicí nálevce rozpustí v 1,5 ml kyseliny octové ledové R, přidá se 0,5 ml roztoku oxidu chromového R (20 g/l) a roztok se nechá 30 min stát. Pak se přidá 5 ml vody R a 2 ml dichlormethanu R a intenzivně se 2 min protřepává. Po oddělení se použije dolní vrstva.

   Porovnávací roztok. 10 mg fluocinolonacetonidu CRL se v dělicí nálevce rozpustí v 1,5 ml kyseliny octové ledové R, přidá se 0,5 ml roztoku oxidu chromového R (20 g/l) a roztok se nechá 30 min stát. Pak se přidá 5 ml vody R a 2 ml dichlormethanu R a intenzivně se 2 min protřepává. Po oddělení se použije dolní vrstva.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů toluenu R, chloroformu R a cyklohexanu R (14,5 + 28 + 57,5) po dráze 15 cm. Vrstva se zahřívá 15 min při 120 °C a potom se postříká kyselinou sírovou v lihu RS. Pak se znovu zahřívá 15 min při 120 °C nebo až do vzniku skvrn. Po ochlazení se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá na denním světle polohou, zbarvením a velikostí a v ultrafialovém světle při 365 nm polohou, velikostí a fluorescencí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. D. 0,5 ml nasyceného roztoku oxidu chromového R v kyselině sírové R se ve zkumavce zahřívá na přímém plameni až do vzniku bílého dýmu v horní části zkumavky. Roztok smáčí stěny zkumavky a nemá mastný vzhled. Přidají se asi 2 mg zkoušené látky a zahřívá se opět do vzniku bílého dýmu. Roztok nesmáčí stěny zkumavky a nedá se snadno vylít ze zkumavky.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +92° až +96°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 15,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml a měří se absorbance při 225 nm až 320 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 239 nm. Specifická absorbance v maximu je 345 až 375, počítáno na vysušenou látku.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 5 ml. Připraví se bezprostředně před použitím.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí chloroformem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí chloroformem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) ke směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g látky se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

V průběhu stanovení se roztoky chrání před světlem.

Barevné reakční produkty mají schopnost se absorbovat na povrch skleněného nádobí, což vede k nižším výsledkům. Skleněné nádoby ošetřené barevnými reakčními produkty se vyhradí pouze pro toto stanovení a mezi stanoveními se umývají pouze vodou R.

V odměrné baňce na 25 ml se rozpustí přesná navážka zkoušené látky v lihu prostém aldehydů R tak, aby 10,0 ml tohoto roztoku obsahovalo 300 μg až 350 μg zkoušené látky. Stejným způsobem se současně připraví porovnávací roztok rozpuštěním fluocinolonacetonidu CRL. Do třetí odměrné baňky na 25 ml (kontrolní roztok) se převede 10 ml lihu prostého aldehydů R Do každé baňky se přidají 2,0 ml trifenyltetrazoliumchloridu RS. Vzduch nad roztokem se vytěsní proudem dusíku prostého kyslíku R, rychle se přidají 2,0 ml tetramethylamoniumhydroxidu zředěného RS a pokračuje se v zavádění dusíku prostého kyslíku R. Baňky se uzavřou a obsah se opatrně promíchá a zahřívá 1 h ve vodní lázni při 30 °C. Roztoky se rychle ochladí, zředí lihem prostým aldehydů R na 25,0 ml a ihned se měří absorbance (2.2.25) roztoků v uzavřených lem kyvetách proti kontrolnímu roztoku v maximu při 485 nm. Práce se provádí tak, aby doba od přidání tetramethylamoniumhydroxidu zředěného RS do měření absorbance byla u obou roztoků stejná.

Obsah C₂₄H₃₀F₂O₆ se vypočítá ze změřených absorbancí a koncentrací roztoků.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Fluoresceinum natricum

Sodná sůl fluoresceinu

Vlastnosti

Oranžově červený jemný hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v hexanu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 10 ml; roztok vykazuje žlutozelenou fluorescenci. Přidá se 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS; fluorescence zmizí a po přidání 0,2 ml hydroxidu sodného zředěného RS se fluorescence opět objeví.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. sodné soli fluoresceinu.
3. C. Filtrační papír se povlhčí 0,05 ml roztoku připraveného pro zkoušku totožnosti A (před přidáním kyseliny chlorovodíkové zředěné RS); papír se zbarví žlutě. Vlhký papír se vystaví na 1 min parám bromu a pak parám amoniaku; žluté zbarvení se změní na tmavě růžové.
4. D. 0,1 g se žíhá v porcelánovém kelímku. Zbytek se rozpustí v 5 ml vody R a zfiltruje se. 2 ml filtrátu vyhovují zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1), oranžově žlutý a vykazuje žlutozelenou fluorescenci.

Hodnota pH. 7,0 až 9,0; měří se roztok S.

Příbuzné látky a resorcinol. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) v methanolu R a zředí se tímto roztokem na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 0,250 g se rozpustí v 5 ml vody R a pomocí 3 ml vody R se převede do dělicí nálevky, přidají se 2 ml tlumivého roztoku o pH 8 a 2,5 g chloridu sodného R. Protřepává se do rozpuštění chloridu sodného a pak se protřepává dvakrát s 25 ml etheru prostého peroxidických látek R. Etherová vrstva se vysuší síranem sodným bezvodým R a odpaří se do sucha za sníženého tlaku na rotační vakuové odparce. Zbytek se rozpustí v 10 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) v methanolu R.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) v methanolu R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) v methanolu R na 50 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R (10 g/l) v methanolu R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 25 mg resorcinolu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (e). 5 ml porovnávacího roztoku (c) se smíchá s 1 ml zkoušeného roztoku (a) a roztok se zředí methanolem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně 5 μl zkoušeného roztoku (a) a (b) a porovnávacích roztoků (a), (b), (d) a (e) a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Pak se vystaví na 30 min působení par jodu a pozoruje se v denním světle.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %).

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) skvrna odpovídající resorcinolu není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Skvrny odpovídající resorcinolu jsou viditelné pouze po detekci parami jodu.

Dimethylformamid. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití dimethylacetamidu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 20 μl dimethylacetamidu R se zředí vodou R na 100 ml.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v 10 ml vody R a za opatrného míchání se přidá 10 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (60 g/l). Nechá se 15 min stát a potom se odstřeďuje. V 5 ml supernatantní tekutiny se rozpustí 0,10 g fosforečnanu sodného dodekahydrátu R.

Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí v 10 ml roztoku vnitřního standardu a za opatrného míchání se přidá 10 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (60 g/l). Nechá se 15 min stát a potom se odstřeďuje. V 5 ml supernatantní tekutiny se rozpustí 0,10 g fosforečnanu sodného dodekahydrátu R

Porovnávací roztok. 20 μl dimethylformamidu R se zředí vodou R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml, přidá se 10 ml roztoku vnitřního standardu a promíchá se.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R (135 μm až 175 μm), impregnovanou 10 % makrogolu 1000 R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 120 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 170 °C. Nastříkne se po 2 μl každého roztoku.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se vypočítá poměr plochy píku dimethylformamidu k ploše píku vnitřního standardu; tento poměr není větší než odpovídající poměr na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %).

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se smíchá s 90 ml vody R a 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a po 10 min se zfiltruje. 10 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml; roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,25 %).

Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se smíchá s 90 ml vody destilované R, 2,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, zředí se vodou destilovanou R na 100 ml a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na sírany (1,0 %).

Zinek. 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml, přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zfiltruje se. Filtrát se smíchá s 0,1 ml kyanoželeznatanu draselného RS; nevznikne zákal ani sraženina.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

50,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml.

5,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem o pH 8,0 na 200,0 ml a měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 492 nm.

Vypočítá se obsah C₂₀H₁₀Na₂O₅ za použití specifické absorbance, která má hodnotu 2050.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

Nečistoty

1. A. resorcinol.

†† Fluorouracilum

Fluoruracil

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fluorouracilu CRL.
2. B. Chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. 0,5 ml nasyceného roztoku oxidu chromového R v kyselině sírové R se ve zkumavce zahřívá na přímém plameni do vzniku bílého dýmu v horní části zkumavky. Roztok smáčí stěnu zkumavky a nemá mastný vzhled. Přidají se asi 2 mg zkoušené látky a zahřívá se opět do vzniku bílého dýmu; roztok nesmáčí stěny zkumavky.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₇ nebo Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 5,0; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a vody R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg fluorouracilu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a vody R na 200 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg 5-hydroxyuracilu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R a zředí se stejnou směsí na 200 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, vody R a ethylacetatu R (15 + 15 + 70) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Vrstva se postříká čerstvě připraveným roztokem modři pravé B R (5,0 g/l) a potom hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídající 5-hydroxyuracilu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,25 %).

Těžké kovy (2.4.8). Použije se platinový kelímek. 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 4 h suší ve vakuu při 80 °C.