Český lékopis 1997

1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 11,31 mg C₁₁H₁₈N₂O₃.

Uchovávání

Psychotropní látka.

§ Pentobarbitalum natricum

Sodná sůl pentobarbitalu

Synonymum. Pentobarbitalum solubile

Vlastnosti

Bílý krystalický hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 5 ml kyseliny octové zředěné RS. Vznikne bílá krystalická sraženina, která se odfiltruje, promyje se vodou R a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Stanoví se teplota tání (2.2.14) sraženiny. Smíchají se stejné díly získané sraženiny a pentobarbitalu CRL a stanoví se teplota tání této směsi. Stanovené teploty tání, které jsou asi 131 °C, se od sebe liší nejvýše o 2 °C.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R

   Zkoušený roztok. 25 mg sraženiny získané ve zkoušce totožnosti A se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml.

   Porovnávací roztok. 25 mg pentobarbitalu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 18 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. K asi 10 mg se přidá asi 10 mg vanilinu R a 2 ml kyseliny sírové R Směs se 2 min zahřívá na vodní lázni; vzniká červenohnědé zbarvení. Po ochlazení se opatrně přidá 5 ml ethanolu R- zbarvení roztoku se změní na fialové a potom na modré.
2. D. 1 g se spálí. Zbytek vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 9,6 až 11,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Roztok se měří ihned po přípravě.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Potom se vrstva postříká zkoumadlem difenylkarbazon-rtuťnatým R Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká čerstvě připraveným hydroxidem draselným v lihu RS zředěným lihem 96% prostým aldehydů R (1 : 5), 5 min se zahřívá při 100 °C až 105 °C a ihned se hodnotí v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Volný pentobarbital. Nejvýše 3,5 %. 2,00 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 75 ml dimethylformamidu R. Přidá se 0,25 ml roztoku modře thymolové R (10 g/l) v dimethylformamidu R a titruje se methoxidem sodným 0,1 mol/l VS do změny olivově zeleného zbarvení na modré. Provede se slepá zkouška.

1 ml methoxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 22,63 mg pentobarbitalu.

Izomer. 0,3 g se rozpustí v 5 ml roztoku uhličitanu sodného bezvodého R (50 g/l). Přidá se roztok nitrobenzylchloridu R (0,3 g) v 10 ml lihu 96% R a zahřívá se 30 min pod zpětným chladičem. Roztok se ochladí na 25 °C, je-li třeba, tře se stěna nádoby skleněnou tyčinkou k vyvolání krystalizace. Roztok se zfiltruje, sraženina se promyje pětkrát 5 ml vody R. V malé baňce se sraženina rozpustí zahříváním pod zpětným chladičem ve 25 ml lihu 96% R na čirý roztok (asi 10 min). Roztok se ochladí na 25 °C, je-li třeba, tře se stěna baňky skleněnou tyčinkou k vyvolání krystalizace. Vyloučená sraženina se zfiltruje, promyje dvakrát 5 ml vody R a suší se 30 min při 100 °C až 105 °C. Sraženina taje (2.2.14) při 136 °C až 148 °C.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. K 7,5 ml tohoto roztoku se přidá 2,5 ml kyseliny octové zředěné RS a 2,5 ml tlumivého roztoku o pH 3,5 a zfiltruje se. Filtrát se zředí vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Při přípravě porovnávacího roztoku se nahradí tlumivý roztok vodou R. K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 15 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (127,5 g/l) v pyridinu R, přidá se 0,5 ml thymolftaleinu RS jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS do jasně modrého zbarvení. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 24,83 mg C₁₁H₁₇N₂NaO₃.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Psychotropní látka.

† Pentoxifyllinum

Pentoxifylin

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 103 °C až 107 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety pentoxifylinu CRL.
3. C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) polohou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. 4 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II.

Kysele reagující látky. K 8 ml roztoku S se přidá 12 ml vody R a 0,05 ml modři bromthymolové RS1; roztok je zelený nebo žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg pentoxifýlinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 20 mg pentoxifýlinu CRL a 20 mg theofylinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl 1 každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a ethylacetatu R (15 + 85) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). 20 ml roztoku S se protřepe v dělicí nálevce dvakrát s 20 ml isobutanolu R. 10 ml vodné vrstvy se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 (μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g)K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší nad oxidem fosforečným R při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 700 Pa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 5 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 27,83 mg C₁₃H₁₈N₄O₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. theobromin.

Pepsini pulvis

Pepsin práškový

Synonymum. Pepsinum

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý krystalický nebo amorfní hygroskopický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru. Vodný roztok může slabě opalizovat a mít slabě kyselou reakci.

Zkoušky totožnosti

30 mg modře fibrinové R se suspenduje ve 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS2. 1 ml této suspenze se umístí na filtrační papír, který se pak promývá kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS2 do získání bezbarvého filtrátu. Ve filtračním papim se udělá otvor a modř fibrinová R se vymývá 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS2 do kuželové baňky. Před použitím se protřepe. Množství zkoušené látky odpovídající nejméně 20 Ph.Eur.j. se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS2 a hodnota pH se upraví na 1,6 ± 0,1. 1 ml tohoto roztoku se přenese do zkumavky obsahující 4 ml suspenze modře fibrinové R, promíchá se, umístí se za opatrného protřepávání do vodní lázně při 25 °C. Současně se stejným způsobem provede slepá zkouška za použití 1 ml vody R. Po 15min zahřívání je kontrolní roztok získaný při slepé zkoušce bezbarvý a roztok se zkoušenou látkou je modrý.

Zkoušky na čistotu

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 0,500 g se suší 4 h nad oxidem fosforečným R při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 670 Pa.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10⁴živých mikroorganismů v gramu, stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13).

Stanovení účinnosti

Stanoví se porovnáním množství peptidů nevysrážených kyselinou trichloroctovou RS a stanovených zkoumadlem fosfomolybdenan-wolframovým R, uvolněných za 1 min z roztoku substrátu hemoglobinu RS s množstvím peptidů uvolněných pepsinem práškovým BRP ze stejného substrátu a za stejných podmínek.

Během přípravy zkoušeného a porovnávacího roztoku je třeba se vyvarovat jejich třepání a zpěnění.

Zkoušený roztok. Těsně před použitím se připraví roztok zkoušené látky v kyselině chlorovodíkové zředěné RS2 s předpokládanou účinností 0,5 Ph.Eur.j. v mililitru, je-li třeba, upraví se hodnota pH na 1,6 ± 0,1 kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS a zředí se na příslušný objem.

Porovnávací roztok. Méně než 15 min před použitím se připraví roztok pepsinu práškového BRP obsahující 0,5 Ph.Eur.j. v 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS2, je-li třeba, upraví se hodnota pH na 1,6 ± 0,1 kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS a zředí se na příslušný objem.

Kyselina trichloroctová RS a hemoglobin RS se temperují ve vodní lázni při (25 ±0,1) °C. Do stojanu se připraví tři zkumavky pro porovnávací roztok označené S₁, S₂, S₃a tři zkumavky pro slepou zkoušku (kontrolní roztoky) označené B_S1, B_S2, B_S3, ve kterých je tyčinka na míchání. Do dalšího stojanu se umístí tři zkumavky pro zkoušený roztok označené T₁, T₂, T₃a tři zkumavky pro slepou zkoušku (kontrolní roztoky) označené B_T1, B_T2, B_T3. Oba stojany se dají do vodní lázně při (25 ± 0,1) °C.

Do zkumavek S₁, S₂, S₃ a B_S1, B_S2, B_S3 se přidá 1,0 ml porovnávacího roztoku a do zkumavek T₁, T₂, T₃ a B_T1, B_T2, B_T3 se přidá 1,0 ml zkoušeného roztoku. Nechá se temperovat při (25 ±0,1) °C.

Do zkumavek B_S1, B_S2, B_S3 a B_T1, BT₂, B_T3 se přidá 10,0 ml kyseliny trichloroctové RS.

V čase 0 se přidá postupně 5,0 ml hemoglobinu RS v 30s intervalech do zkumavek S₁, S₂, S₃, a T₁, T₂, T₃. Roztoky se mírně promíchají.

Pak se přidá 5,0 ml hemoglobinu RS do zkumavek B_S1, B_S2, B_S3 a B_T1, B_T2, B_T3a mírně se promíchá. Přesně 10 min po přidání hemoglobinu RS a v intervalech 30 s se reakce zastaví přidáním 10,0 ml kyseliny trichloroctové RS do zkumavek S₁, S₂, S₃ a T₁, T₂, T₃ (použije se pevná dělená pipeta nebo automatická pipeta s odvzdušněním) a promíchá se.

Obsah každé zkumavky (zkoušené roztoky, porovnávací roztoky i kontrolní roztoky) se přefiltruje dvakrát přes vhodný filtrační papír, který byl předem promyt roztokem kyseliny trichloroctové R (50 g/l), pak vodou R a vysušen. Prvních 5 ml filtrátu se odstraní. 3,0 ml každého filtrátu se převede odděleně do zkumavek s 20 ml vody R a promíchá se.

Vhodný filtrační papír vyhovuje následující zkoušce. 5 ml roztoku kyseliny trichloroctové R (50 g/l) se zfiltruje přes bílý filtračního papír o průměru 7 cm. Absorbance (2.2.25) filtrátu měřená při 275 nm proti nefiltrovanému roztoku kyseliny trichloroctové R jako kontrolní kapalině je menší než 0,04.

Do každé zkumavky se přidá 1,0 ml hydroxidu sodného RS a 1,0 ml zkoumadla fosfomolybdenan-wolframového R počínaje kontrolními roztoky a pak zkoušenými a porovnávacími roztoky v každé sadě v uvedeném pořadí.

Nejméně po 15 min se měří absorbance (2.2.25) roztoků S₁, S₂, S₃ a T₁, T₂, T₃ při 540 nm proti odpovídajícím kontrolním roztokům. Zkoušku lze hodnotit, jestliže naměřená absorbance je 0,30 až 0,40. Vypočítá se průměrná absorbance pro roztoky S₁, S₂, S₃, a pro roztoky T₁, T₂, T₃.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Označování

V označení na obalu se uvede účinnost v Ph.Eur.j. v miligramu.

† Perphenazinum

Perfenazin

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích kyseliny chlorovodíkové.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 96 °C až 100 °C.
2. B. 10,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml. 10 ml roztoku se zředí methanolem R na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 257 nm a 313 nm. Poměr absorbance zjištěné v maximu při 313 nm k absorbanci zjištěné v maximu při 257 nm je 0,120 až 0,128.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety perfenazinu CRL.
4. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy křemeliny G R. Vrstva se impregnuje v uzavřené chromatografické komoře vyvíjením směsí obsahující 2,5 % (V/V) fenoxyethanolu R a 7,5 % (V/V) formamidu R v acetonu R tak, aby kraj desky s vrstvou byl ponořen ve vyvíjecí směsi asi 5 mm. Když vyvíjecí směs dosáhla nejméně 17 cm od spodního okraje desky, vyjme se deska z komory a ihned se použije. Vyvíjení chromatogramu se provede ve stejném směru, jako vyvíjení impregnační směsí.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 20 mg perfenazinu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se za chránění před světlem směsí objemových dílů diethylaminu R a etheru petrolejového R nasyceného fenoxyethanolem (2 + 100) po dráze 15 cm (6 objemových dílů fenoxyethanolu R se protřepává s 8 objemovými díly etheru petrolejového R, až se směs při třepání trvale zakalí. Potom se nechá ustát a použije se vrchní vrstva, i když je zakalená). Po vyjmutí z komory se vrstva vystaví působení ultrafialového světla při 365 nm a po několika minutách se pozoruje. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, fluorescencí a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Potom se vrstva 20 min zahřívá při 120 °C a po ochlazení se rovnoměrně postříká roztokem kyseliny sírové R 10% (V/V) v lihu 96% R. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku je stejně zbarvená jako hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,20 g se rozpustí v 10 ml methanolu R; roztok je čirý (2.2.1).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R. Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R vody R a 1-butanolu R (1 + 14 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogamu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h ve vakuu při 65 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1500 g se rozpustí ve 25 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,20 mg C₂₂H₂₆ClN₃OS.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

§§ Pethidini hydrochloridum

Pethidiniumchlorid

Synonymum. Pethidinium chloratum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 187 °C až 190 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pethidiniumchloridu.
3. C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml ethanolu R a přidá se 10 ml trinitrofenolu RS; tvoří se krystalická sraženina, která po promytí vodou R a vysušení při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 186 °C až 193 °C. Smíchá se stejné množství sraženiny a zkoušené látky a stanoví se teplota tání směsi, která je alespoň o 20 °C nižší než teplota tání sraženiny.
4. D. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 5 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,2 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Po přidání 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS se roztok zbarví červeně.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy křemeliny G R. Vrstva se impregnuje v uzavřené chromatografické komoře vyvíjením směsí objemových dílů fenoxyethanolu R a acetonu R (10 + 90) (deska je ponořena asi 5 mm ve směsi) po dráze nejméně 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu vzduchu a okamžitě se použije. Vyvíjení se provede stejným směrem jako impregnace.

Zkoušený roztok. 0,1 g látky se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 0,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 2 ml etheru R a protřepe se. Po oddělení vrstev se použije horní vrstva jako zkoušený roztok.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí etherem R na 50 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, fenoxyethanolu R a petroletheru R (1 + 8 + 100) po dráze 12 cm. Vrstva se 10 min suší na vzduchu a vyvíjení se opakuje. Vrstva se 10 min suší na vzduchu a postříká se roztokem dichlorfluoresceinu R (2 g/l) v methanolu R. Po 5 min se vrstva postříká vodou R, až je pozadí vrstvy bílé až slabě žluté. Při pozorování na denním světle jsou na chromatogramech patrné červené nebo oranžové skvrny. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %); pak se chromatogramy ihned pozorují v ultrafialovém světle při 365 nm; jsou patrny skvrny fluoreskující intenzivně žlutě. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 30 ml bezvodé kyseliny octové R, přidá se 5 ml octanu rtuťnatého RS, 0,1 ml violeti krystalové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS z fialově modrého do zeleného zbarvení.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 28,38 mg C₁₅H₂₂ClNO₂.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Omamná látka.

Petroselini radix

Petrželový kořen

Synonymum. Radix petroselini

Je to usušený kořen druhu Petroselinum crispum (MILL.) A.W.HILL. Obsahuje nejméně 1 ml silice v kilogramu drogy.

Vlastnosti

Droga aromatického pachu, nasládlé, slabě kořenité chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Kořen vřetenovitý, jen zřídka větvený, často podélně rozpůlený. Na svrchní straně nažloutle bílý, příčně kroužkovaný až hluboce brázditý, svraskalý. Lom nerovný, bělavý. Na příčném řezu patrná nažloutle bílá, úzká kůra a široké, na obvodu citronově žluté dřevo.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je nažloutlý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky parenchymu s malými škrobovými zrny o průměru až 1 μl; drobné siličné kanálky nebo jejich úlomky; skupiny sítkovic, úlomky korku.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 3 g čerstvě upráškované drogy (355) se protřepávají 10 min s 10 ml chloroformu R a pak se zfiltruje. Filtrát se odpaří opatrně na vodní lázni na asi 2 ml.

   Porovnávací roztok. 50 mg eugenolu R se rozpustí v 10 ml chloroformu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně 50 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se toluenem R po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem vanilinu R v kyselině sírové R (10 g/kg) a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě hlavní skvrny v oblasti vymezené skvrnou eugenolu na chromatogramu porovnávacího roztoku a čelem chromatogramu. Skvrna s vyšší hodnotou R_F, odpovídající myristicinu, je méně intenzivní než skvrna apiolu. Na chromatogramu mohou být další, méně intenzivní skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 % a nejvýše 5 % ztmavlé drogy.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 50,0 g čerstvě práškované drogy (355) se destiluje 3 h rychlostí 3 ml/min až 3,5 ml/min v 2000ml baňce se 600 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R

Uchovávám

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Phenacetinum

Fenacetin

Vlastnosti

Jemný bílý krystalický prášek nebo bílé lesklé šupinkovité krystalky. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 134 °C až 137 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem fenacetinu CRL.
3. C. K asi 50 mg se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 1 ml vody R a 30 s se vaří. Rychle se ochladí, zfiltruje, sraženina se promyje vodou R a rekrystaluje z lihu 96% R. Vzniklé žluté krystaly tají (2.2.14) při 100 °C až 103 °C.
4. D. K 0,1 g se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 1 min se vaří. Přidá se 10 ml vody R, ochladí se a zfiltruje. K filtrátu se přidá 0,1 ml dichromanu draselného RS; vznikne fialové zbarvení, které se rychle změní na rubínově červené.

Zkoušky na čistotu

Chloracetanilid. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. K 2,5 g se přidá 15 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (400 g/l) a zahřívá se pod zpětným chladičem až do úplného rozpuštění (30 min). Ochladí se na asi 40 °C a chladičem se přidá 15 ml methanolu R. Ochladí se asi na 20 °C, odstraní se chladič a za chlazení se přidá 15 ml amoniaku zředěného RS1. Zředí se methanolem R na 50 ml.

Porovnávací roztok. 38 mg chloranilinu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se dichlormethanem R po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu teplého vzduchu a vloží se na 15 min do komory s oxidy dusíku vznikajícími v kuželové baňce umístěné v komoře po přidání 2 ml roztoku kyseliny sírové R (500 g/l) k 10 ml roztoku obsahujícího dusitan sodný R (100 g/l) a jodid draselný R (30 g/l). Po odstranění oxidů dusíku z povrchu vrstvy proudem horkého vzduchu se vrstva postříká roztokem naftylethylendiamoniumdihydrochloridu R (5 g/l) v lihu 96% R. Vrstva se vysuší a znovu se postříká. Jestliže se na chromatogramu porovnávacího roztoku neobjeví skvrna, postříká se vrstva znovu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající chloracetanilidu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (100 μg/g).

p-Fenetidin. 0,3 g se rozpustí v 1 ml lihu 96% R, přidají se 3 ml vody R a 0,05 ml jodu 0,05 mol/l VS a zahřeje se k varu; nevzniká červené zbarvení.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 1 h v sušárně při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

K 0,350 g se přidá 17,5 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 12,5 ml vody R a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 15 ml kyseliny chlorovodíkové R a 40 ml vody R. Roztok se přemístí do lázně s ledovou vodou, přidá se 1 ml roztoku ferocyfenu R (10 g/l) v kyselině sírové R a titruje se zvolna dusitanem sodným 0,1 mol/l VS v atmosféře dusíku za magnetického míchání do změny žlutého zbarvení do čistě fialového.

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 17,92 mg C₁₀H₁₃NO_2.

Uchovávání

Separandum.

† Phenazonum

Fenazon

Synonymum. Antipyrinum