Český lékopis 1997

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 C až 105 C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,350 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 43,25 mg C₁₇H₂₈N₄O₇S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Tinidazolum

Tinidazol

Vlastnosti

Téměř bílý nebo světle žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a v dichlormethanu, mírně rozpustný v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14): 125 C až 128 C.
2. B. 10,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v rozmezí 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 310 nm. Specifická absorbance v maximuje 340 až 360.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety tinidazolu CRL.
4. D. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) polohou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
5. E. K asi 10 mg se přidá asi 10 mg zinku práškového R, 0,3 ml kyseliny chlorovodíkové R a 1 ml vody R. Zahřívá se 5 min ve vodní lázni a ochladí se. Roztok vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₅(2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí pomocí ultrazvukové lázně v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg tinidazolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 4 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg 2-methyl-5-nitroimidazolu R (tinidazol nečistota A) se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (e). 10 mg tinidazol nečistoty B CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100 ml.

Vrstva se zahřívá 1 h při 110 °C a nechá se vychladnout. Na vrstvu se nanese po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů 1-butanolu R a ethylacetatu R (25 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) skvrny odpovídající tinidazolu nečistotě A a tinidazolu nečistotě B nejsou intenzivnější než příslušná skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) a porovnávacího roztoku (e) (0,5 %). Žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající tinidazolu nečistotě A a tinidazolu nečistotě B na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 25 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 24,73 mg C₈H₁₃N₃O₄S.

Uchovávání

V dobře uzavřeném obalu, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 2-methyl-5-nitroimidazol,
2. B. 1-(2-ethylsulfonylethyl)-2-methyl-4-nitroimidazol.

Titanii dioxidum

Oxid titaničitý

Synonyma. Titanium dioxydatum, běloba titanová

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě. Nerozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách, ale pomalu se rozpouští v horké koncentrované kyselině sírové.

Zkoušky totožnosti

1. A. Za silného zahřívání slabě žloutne, při ochlazení se odbarví.
2. B. K 5 ml roztoku S2, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R; vznikne oranžově červené zbarvení.
3. C. K 5 ml roztoku S2 se přidá 0,5 g granulovaného zinku R; po 45 min má směs fialovomodré zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S1. 20,0 g se 1 min protřepává s 30 ml kyseliny chlorovodíkové R. Přidá se 100 ml vody destilované R a zahřeje se k varu. Horká směs se filtruje přes tvrzený papírový filtr, dokud filtrát není čirý. Filtr se promyje 60 ml vody destilované R, filtrát a promývací kapalina se spojí a zředí se vodou destilovanou R na 200 ml.

Roztok S2. 0,500 g (m) se smíchá s 5 g síranu sodného bezvodého R v 300ml spalovací baňce s dlouhým hrdlem. Přidá se 10 ml vody R a promíchá se. Přidá se 10 ml kyseliny sírové R a prudce se vaří za dodržení obvyklých bezpečnostních opatření, dokud roztok není čirý. Ochladí se, pomalu se přidává ochlazená směs obsahující 30 ml vody R a 10 ml kyseliny sírové R, znovu se ochladí a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S2 neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 5,0 g se 5 min protřepává s 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Odstřeďuje se nebo filtruje, dokud roztok není čirý. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml modře bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Látky rozpustné ve vodě. K 10,0 g se přidá roztok 0,5 g síranu amonného R ve 150 ml vody R a 5 min se vaří. Ochladí se, zředí se vodou R na 200 ml a filtruje se, dokud roztok není čirý. 100 ml tohoto roztoku se odpaří do sucha ve zvážené odpařovací misce a žíhá se: zbytek váží nejvýše 25 mg (0,5 %).

Antimon. K 10 ml roztoku S2 se přidá 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R. Pokud je to nutné, ochladí se na 20 °C a přidá se 0,15 ml dusitanu sodného RS. Po 5 min se přidá 5 ml roztoku hydroxylamoniumchloridu R (10 g/l) a 10 ml čerstvě připraveného roztoku rhodaminu B R (0,1 g/l) a po každém přidání se důkladně promíchá. Přidá se 10,0 ml toluenu R, 1 min se intenzivně třepe, vrstvy se nechají oddělit nebo, pokud je to nutné, 2 min se odstřeďuje. Růžové zbarvení toluenové fáze není intenzivnější než růžové zbarvení toluenové fáze porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 5,0 ml základního roztoku antimonu (1 μg Sb/ml), 10 ml kyseliny chlorovodíkové R, 15 ml roztoku obsahujícího 0,5 g síranu sodného bezvodého R a 2 ml kyseliny sírové R místo směsi obsahující 10 ml roztoku S2, 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R (100 μg/g).

Arsen (2.4.2). 0,50 g se umístí do 250ml baňky s kulatým dnem vybavené teploměrem, dělicí nálevkou a trubicí odvádějící páry do baňky obsahující 30 ml vody R. Přidá se 50 ml vody R, 0,5 g hydraziniumsulfatu R, 0,5 g bromidu draselného R a 20 g chloridu sodného R. Dělicí nálevkou se po kapkách přidává 25 ml kyseliny sírové R, zahřeje se a teplota se 20 min udržuje na 110 °C až 115 °C. Páry se jímají v baňce obsahující 30 ml vody R a pak se zředí vodou R na 50 ml. 20 ml roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (5 μg/g).

Baryum. K 10 ml roztoku S1 se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Po 30 min roztok neopalizuje intenzivněji než směs obsahující 10 ml roztoku S1 a 1 ml vody destilované R.

Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S1 se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Železo. K 8 ml roztoku S2 se přidají 4 ml vody R a promíchá se. Pak se přidá 0,05 ml bromové vody R, nechá se 5 min stát a přebytek bromu se odstraní proudem vzduchu. Přidají se 3 ml thiokyanatanu draselného RS. Zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi obsahující 4 ml základního roztoku železa (2 μg Fe/ml) a 8 ml roztoku kyseliny sírové R (200 g/l) (200 μg/g).

Stanovení obsahu

K 300 g granulovaného (710) zinku R se přidá 300 ml roztoku dusičnanu rtuťnatého R (20 g/l) a 2 ml kyseliny dusičné R, 10 min se protřepává a pak se promyje vodou R. Amalgamovaný zinek se naplní do skleněné trubice asi 400 mm dlouhé s průměrem asi 20 mm vybavené kohoutkem a fritou. Kolona se promývá 100 ml kyseliny sírové zředěné RS a pak 100 ml vody R, aby byl amalgám stále smáčen kapalinou. Do kolony se pomalu zavádí rychlostí asi 3 ml/min směs obsahující 100 ml kyseliny sírové zředěné RS a 100 ml vody R a pak 100 ml vody R. Eluát se jímá v 500ml kuželové baňce obsahující 50,0 ml roztoku síranu amonno-železitého R (150 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a vody R (1 + 3). Přidá se 0,1 ml feroinu R a ihned se titruje hexanitratoceričitanem amonným 0,1 mol/l VS do vzniku nazelenalého zbarvení (n₁ ml). Do kolony se pomalu zavádí rychlostí asi 3 ml/min nejprve směs obsahující 50 ml kyseliny sírové zředěné RS a 50 ml vody R, pak 20,0 ml roztoku S2, pak směs obsahující 50 ml kyseliny sírové zředěné RS a 50 ml vody R a nakonec 100 ml vody R. Eluát se jímá do 500ml kuželové baňky obsahující 50,0 ml roztoku síranu amonno-železitého R (150 g/l) ve směsi objemových dílů kyseliny sírové R a vody R (1 + 3). Spodní část kolony se propláchne vodou R, přidá se 0,1 ml feroinu R a ihned se titruje hexanitratoceričitanem amonným 0,1 mol/l VS do vzniku nazelenalého zbarvení (n₂ ml).

Obsah TiO₂ v procentech se vypočítá ze vztahu:

v němž značí:

1. m - hmotnost zkoušené látky použité k přípravě roztoku S2 v gramech.

† Tobramycinum

Tobramycin

Výroba

Vyrábí se metodami umožňujícími snížit nebo odstranit hypotenzivní látky.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Spektrum nukleární magnetické rezonance (2.2.33) roztoku zkoušené látky (100 g/l) v deuteriumoxidu R se shoduje se spektrem stejného roztoku tobramycinu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg tobramycinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

   Porovnávací roztok (b). 4 mg neomyciniumsulfatu CRL a 4 mg kanamyciniumsulfatu CRL se rozpustí v 1 ml porovnávacího roztoku (a).

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R, amoniaku 26 %R a methanolu R (10 + 20 + 30) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší proudem teplého vzduchu a postříká se směsí stejných objemových dílů roztoku 1,3-dihydroxynaftalenu R (2 g/l) v lihu 96% R a roztoku kyseliny sírové R (460 g/l). Zahřívá se 5 min až 10 min při 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou tři zřetelně oddělené hlavní skvrny.

1. C. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml vody R. Přidá se 5 ml roztoku ninhydrinu R (1 g/l) v lihu 96% R a zahřívá se 3 min na vodní lázni; vzniká fialově modré zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 9,0 až 11,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +138° až +148°, počítáno na bezvodou látku prostou 2-methyl-1-propanolu. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,00 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HR.

Zkoušený roztok. 80 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a vody R (1 + 99) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a vody R (1 + 99) na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí stejných objemových dílů lihu 96% R, amoniaku 26 %R a 2-butanonu R po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, pak se 10 min zahřívá při 110 °C a horká se postříká čerstvě připraveným roztokem chlornanu sodného R zředěného vodou R tak, aby obsahoval 0,5 % volného chloru. Suší se proudem studeného vzduchu tak dlouho, až postříkaná část vrstvy pod linií startu jeví po kapce škrobu s jodidem draselným RS velmi slabě modrou barvu. Vrstva se dále nevystavuje studenému vzduchu, ale celá se postříká škrobem s jodidem draselným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %).

2-Methyl-1-propanol (isobutanol). Nejvýše 1,0 %; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití 1-propanolu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 2,0 ml 1-propanolu R se zředí vodou R na 500,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v 1,0 ml vody R.

Zkoušený roztok (b). 0,20 g se rozpustí v 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a přidá se 1,0 ml vody R.

Porovnávací roztok. K 0,500 g isobutanolu R se přidá 1,0 ml 1-propanolu R a zředí se vodou R na 500,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzenem kopolymerem R (150 μm až 180 μm),
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony je 165 °C. Nastříkne se zvolený objem zkoušených roztoků a porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 8,0 %; provede se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,3 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 2,0 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení účinnosti

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech při teplotě nepřevyšující 25 °C. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá bakteriálních endotoxinů.

† Tocoferoli alfa acetas

Tokoferolacetat alfa

Synonyma. α-Tocopheroli acetas, Tocoferolum aceticum, Tocoferoli acetas, octan vitaminu E

Vlastnosti

Čirá slabě zelenožlutá viskózní olejovitá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v ethanolu, v etheru a v mastných olejích, dobře rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 10 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm (2.2.25). Absorpční maximum roztoku je při 284 nm, prodleva při 278 nm a minimum při 254 nm.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tokoferolacetatu alfa CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄ R

   Zkoušený roztok (a). Asi 10 mg se rozpustí ve 2 ml cyklohexanu R.

   Zkoušený roztok (b). Ve zkumavce se zabroušenou zátkou se rozpustí asi 10 mg ve 2 ml roztoku kyseliny sírové R v lihu 96% R (5 mol/l) a 5 min se zahřívá na vodní lázni. Po ochlazení se přidají 2 ml vody R, 2 ml cyklohexanu R a 1 min se protřepává. Po oddělení se použije horní vrstva.

   Porovnávací roztok (a). Asi 10 mg tokoferolacetatu alfa CRL se rozpustí ve 2 ml cyclohexanu R.

   Porovnávací roztok (b). Připraví se, jak je popsáno u zkoušeného roztoku (b). Namísto zkoušené látky se použije tokoferolacetat alfa CRL.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů etheru R a cyklohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramech zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) jsou dvě skvrny: skvrna s vyšší hodnotou R_F je skvrna tokoferolacetatu alfa a odpovídá skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a); skvrna o nižší hodnotě R_F je skvrna tokoferolu alfa. Deska se pak postříká směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R, roztoku chloridu železitého R (2,5 g/l) v lihu 96% R a roztoku fenantroliniumchloridu R (10 g/l) v lihu 96% R (10 + 40 + 40); na chromatogramech zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) je skvrna tokoferolu alfa zbarvena oranžově.

Zkoušky na čistotu

Absorbance (2.2.25). 0,150 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml (roztok a). 20,0 ml původního roztoku se zředí na 50,0 ml ethanolem R (roztok b). Změří se absorbance roztoku (a) v maximu při 284 nm a absorbance roztoku (b) v minimu při 254 nm. Specifická absorbance v maximuje 42,0 až 45,0 a v minimu je 7,0 až 9,0.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Volný tokoferol. Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se rozpustí ve 100 ml roztoku kyseliny sírové v lihu 96% (0,25 mol/l) RS. Přidá se 20 ml vody R a 0,1 ml roztoku difenylaminu R (2,5 g/l) v kyselině sírové R a titruje se tetrasulfatoceričitanem amonným 0,01 mol/l VS do modrého zbarvení, které vydrží 5 s. Provede se slepá zkouška.

1 ml tetrasulfatoceričitanu amonného 0,01 mol/l VS odpovídá 2,154 mg volného tokoferolu.

Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dotriakontanu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 1,0 g dotriakontanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v 10,0 ml roztoku vnitřního standardu, zředí se hexanem R na 50,0 ml a promíchá se.

Porovnávací roztok. 0,100 g tokoferolacetatu alfa CRL se rozpustí v 10,0 ml roztoku vnitřního standardu, zředí se hexanem R na 50,0 ml a promíchá se.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - silanizované skleněné kolony délky 2,0 m až 3,0 m a vnitřního průměru 2,2 mm až 4,0 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R (125 μm až 150 μm nebo 150 μm až 180 μm) silanizovanou dimethyldichlorsilanem, impregnovanou 1 % až 5 % polydimethylsiloxanu R; na obou koncích kolony je zátka silanizované skleněné vaty,
2. - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 25 ml/min až 90 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje konstantní v rozmezí 245 °C až 280 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je v rozmezí 270 °C až 320 °C. Teplota kolony a průtoková rychlost nosného plynu se nastaví tak, aby se dosáhlo požadovaného rozlišení.

Nastřikuje se přímo do kolony nebo prostřednictvím nástřikového prostoru (přednostně vyloženého sklem) za použití automatického nastřikovacího zařízení nebo nějaké jiné reprodukovatelné nastřikovací metody. Plochy píků se měří elektronickým integrátorem.

Rozlišení. Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Postup se opakuje, až odezvový faktor (R_F), stanovený jak je popsáno dále, je konstantní s odchylkou ±2 %. Rozlišení (R_s) je nejméně 1,4.

Zkouška na rušící látky. 0,100 g zkoušené látky se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Nastříkne se 1 μl a zaznamená se chromatogram. Nastaví se citlivost tak, aby výška píku tokoferolacetatu alfa byla větší než 50 % celé stupnice zapisovače. Během zaznamenávání se změní citlivost tak, aby pík se stejnou hodnotou t_R jako dotriakontan se zaznamenal s citlivostí nejméně osmkrát větší než pík tokoferolacetatu alfa. Jestliže se na registračním papíru šířky 250 mm zaznamená nějaký pík výšky alespoň 5 mm stejné hodnoty t_R jako pík dotriakontanu, použije se pro konečný výpočet korigovaná plocha píku S´_D(kor).

v němž značí:

1. S´_D - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
2. S_I - plochu rušícího píku (stejné hodnoty t_R jako má vnitřní standard) na chromatogramu získaném při zkoušce na rušící látky,
3. S´_T - plochu píku tokoferolacetatu alfa na chromatogramu zkoušeného roztoku,
4. S_TI - plochu píku tokoferolacetatu alfa na chromatogramu získaném při zkoušce na mšicí látky,
5. f - faktor vyjadřující změnu citlivosti.

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku a zaznamená se chromatogram, přičemž se nastaví taková citlivost, aby pík tokoferolacetatu alfa byl větší než 50 % rozsahu stupnice zapisovače. Změří se plochy píků tokoferolacetatu alfa (S_T) a dotriakontanu (S_D) a stanoví se odezvový faktor (R_F), jak je popsáno níže. Stejným způsobem se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku. Změří se plochy píků tokoferolacetatu alfa (S´_T) a dotriakontanu (S´_D).

Stanoví se odezvový faktor (R_F) pro tokoferolacetat alfa na chromatogramu porovnávacího roztoku z plochy píku tokoferolacetatu alfa a píku dotriakontanu podle vzorce:

Obsah tokoferolacetatu alfa v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Tocoferoli alfa acetatis pulvis

Tokoferolacetat alfa prášek

Synonymum. α-Tocopheroli acetatis pulvis

Je to jemná disperze tokoferolacetatu alfa připravená ve vhodném nosiči vhodné kvality (např. želatina, arabská klovatina, cukry, laktoproteiny a nebo jejich směsi) nebo získaná adsorpcí tokoferolacetatu alfa na kyselinu křemičitou vhodné kvality.

Deklarovaný obsah tokoferolacetatu alfa je nejméně 25 g na 100 g prášku. Přípravek obsahuje 90,0 % až 115,0 % deklarovaného obsahu.

Vlastnosti

Téměř bílé, nažloutlé nebo světle hnědé malé částečky, které podle způsobu přípravy mohou být prakticky nerozpustné ve vodě nebo bobtnat nebo tvořit disperzi.

Zkoušky totožnosti

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄ R

Zkoušený roztok. K množství prášku odpovídajícímu 50 mg tokoferolacetatu alfa se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a vloží se do ultrazvukové lázně 60 °C teplé. Přidá se 5 ml ethanolu R 10 ml cyklohexanu R, protřepává se 1 min a 5 min se odstřeďuje. Použije se horní vrstva.

Porovnávací roztok. 50 mg tokoferolacetatu alfa CRL se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů etheru R a cyklohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Stanovení obsahu

Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dotriakontanu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,20 g dotriakontanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. Odváží se přesně množství zkoušené látky odpovídající přibližně 0,100 g tokoferolacetatu alfa do 250ml kuželové baňky. Přidá se 20 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a vloží se na 20 min do ultrazvukové lázně 70 °C teplé. Potom se přidá 50 ml ethanolu R a 50,0 ml roztoku vnitřního standardu a důkladně se míchá 30 min. Po oddělení fází se použije horní vrstva.

Porovnávací roztok. 0,100 g tokoferolacetatu alfa CRL se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - silanizované skleněné kolony délky 2,0 m až 3,0 m a vnitřního průměru 2,2 mm až 4,0 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografií R (125 μl až 150 μm nebo 150 μm až 180 μm) silanizovanou dimethyldichlorsilanem, impregnovanou 1 % až 5 % polydimethylsiloxanu R; na obou koncích kolony je zátka silanizované skleněné vaty,
2. - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 25 ml/min až 90 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje konstantní v rozmezí 245 °C až 280 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je v rozmezí 270 °C až 320 °C. Teplota kolony a průtoková rychlost nosného plynu se nastaví tak, aby se dosáhlo požadovaného rozlišení.

Nastřikuje se přímo do kolony nebo prostřednictvím nástřikového prostoru (přednostně vyloženého sklem) za použití automatického nastřikovacího zařízení nebo nějaké jiné reprodukovatelné nastřikovací metody. Plochy píků se měří elektronickým integrátorem.

Rozlišení. Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Postup se opakuje, až odezvový faktor (R_F), stanovený, jak je popsáno dále, je konstantní s odchylkou ±2 %. Rozlišení (R) mezi píkem dotriakontanu a píkem tokoferolacetatu alfa je nejméně 1,4.

Zkouška na rušící látky. Odváží se přesně množství zkoušené látky odpovídající přibližně 0,100 g tokoferolacetatu alfa do 250ml kuželové baňky. Přidá se 20 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a vloží se na 20 min do ultrazvukové lázně 70 °C teplé. Potom se přidá 50 ml ethanolu R, 50 ml hexanu R a 30 min se důkladně míchá. Po oddělení vrstvy se nastříkne 1 μl horní vrstvy a zaznamená se chromatogram. Nastaví se citlivost tak, aby výška píku tokoferolacetatu alfa byla větší než 50 % celé stupnice zapisovače. Během zaznamenávání se změní citlivost tak, aby pík se stejnou hodnotou t_R jako dotriakontan se zaznamenal s citlivostí nejméně osmkrát větší než pík tokoferolacetatu alfa. Jestliže se na registračním papíru šířky 250 mm zaznamená nějaký pík výšky alespoň 5 mm stejné hodnoty t_R jako pík dotriakontanu, použije se pro konečný výpočet korigovaná plocha píku S´_D(kor) podle vzorce:

v němž značí:

1. Sʹ_D - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
2. S_I - plochu rušícího píku (stejné hodnoty t_R jako má vnitřní standard) na chromatogramu získaném při zkoušce na rušící látky,
3. Sʹ_T - plochu píku tokoferolacetatu alfa na chromatogramu zkoušeného roztoku,
4. S_TI - plochu píku tokoferolacetatu alfa na chromatogramu získaném při zkoušce na rušící látky,
5. f - faktor vyjadřující změnu citlivosti.

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku a zaznamená se chromatogram, přičemž se nastaví taková citlivost, aby pík tokoferolacetatu alfa byl větší než 50 % rozsahu stupnice zapisovače. Změří se plochy píků tokoferolacetatu alfa (S_T) a dotriakontanu (S_D ) a stanoví se odezvový faktor (RF), jak je popsáno níže. Stejným způsobem se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku. Změří se plochy píků tokoferolacetatu alfa (S´_T a dotriakontanu (S´_D).

Stanoví se odezvový faktor (RF) pro tokoferolacetat alfa na chromatogramu porovnávacího roztoku z plochy píku tokoferolacetatu alfa a píku dotriakontanu podle vzorce:

Obsah tokoferolacetatu alfa v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

Uchovávání

V dobře uzavřených, zcela naplněných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede obsah tokoferolacetatu alfa v gramech na 100 g prášku.

† Tocoferolum alfa

Tokoferol alfa

Synonyma. α-Tocopherolum, Tocoferolum

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo žlutohnědá viskózní olejovitá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v ethanolu, v etheru, v dichlormethanu a v mastných olejích.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Absorbance, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky je shodné se spektrem tokoferolu alfa CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄ R

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve 2 ml cyklohexanu R.

   Porovnávací roztok. 10 mg tokoferolu alfa CRL se rozpustí ve 2 ml cyclohexanu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů etheru R a cyclohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R, roztoku chloridu železitého R (2,5 g/l) v lihu 96% R a roztoku fenantroliniumchloridu R (10 g/l) v lihu 96% R (10 + 40 + 40). Po 1 h až 2 h se hlavní skvrny zbarví oranžově.

Zkoušky na čistotu

Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml (roztok a). 10,0 ml roztoku (a) se zředí ethanolem R na 100,0 ml (roztok b). Měří se absorbance roztoku (b) v maximu při 292 nm a roztoku (a) v minimu při 255 nm. Specifická absorbance v maximuje 72,0 až 76,0 a v minimu je 6,0 až 8,0.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Těžké kovy (2.4.8). 0,50 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Použije se kyselina sírová R namísto kyseliny sírové zředěné RS.

Stanovení obsahu

Stanoví se plynovou chromatografii (2.2.28) za použití dotriakontanu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,20 g dotriakontanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 50,0 ml. Porovnávací roztok. 0,100 g tokoferolu alfa CRL se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - silanizované skleněné kolony délky 2,0 m až 3,0 m a vnitřního průměru 2,2 mm až 4,0 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R (125 μm až 150 μm nebo 150 μm až 180 μm) silanizovanou dimethyldichlorsilanem, impregnovanou 1 % až 5 % polydimethylsiloxanu R; na obou koncích kolony je zátka silanizované skleněné vaty,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 25 ml/min až 90 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje konstantní v rozmezí 245 °C až 280 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je v rozmezí 270 °C až 320 °C. Teplota kolony a průtoková rychlost nosného plynu se nastaví tak, aby se dosáhlo požadovaného rozlišení.

Nastřikuje se přímo do kolony nebo prostřednictvím nástřikového prostoru (přednostně vyloženého sklem) za použití automatického nastřikovacího zařízení nebo nějaké jiné reprodukovatelné nastřikovací metody. Plochy píků se měří elektronickým integrátorem.

Rozlišení. Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Postup se opakuje, až odezvový faktor (RF), stanovený, jak je popsáno dále, je konstantní s odchylkou ±2 %. Rozlišení (R) mezi píkem dotriakontanu a tokoferolu alfa je nejméně 2,6.

Zkouška na rušící látky. 0,100 g zkoušené látky se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Nastříkne se 1 μl a zaznamená se chromatogram. Nastaví se citlivost tak, aby výška píku tokoferolu alfa byla větší než 50 % celé stupnice zapisovače. Během zaznamenávání se změní citlivost tak, aby pík se stejnou hodnotou t_R jako dotriakontan se zaznamenal s citlivostí nejméně osmkrát větší než pík tokoferolu alfa. Jestliže se na registračním papim šířky 250 mm zaznamená nějaký pík výšky alespoň 5 mm stejné hodnoty t_R jako pík dotriakontanu, použije se pro konečný výpočet korigovaná plocha píku S´_D(kor) podle vzorce:

v němž značí:

1. S´_D - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
2. S_I - plochu rušícího píku (stejné hodnoty t_R jako má vnitřní standard) na chromatogramu získaném při zkoušce na rušící látky,
3. S´_T - plochu píku tokoferolu alfa na chromatogramu zkoušeného roztoku,
4. S_TI - plochu píku tokoferolu alfa na chromatogramu získaném při zkoušce na rušící látky,
5. f - faktor vyjadřující změnu citlivosti.

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku a zaznamená se chromatogram, přičemž se nastaví taková citlivost, aby pík tokoferolu alfa byl větší než 50 % rozsahu stupnice zapisovače. Změří se plochy píků tokoferolu alfa (S_T) a dotriakontanu (S_D) a stanoví se odezvový faktor (RF), jak je popsáno níže. Stejným způsobem se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku. Změří se plochy píků tokoferolu alfa (2S´_T a dotriakontanu (S´_D).

Stanoví se odezvový faktor (RF) pro tokoferol alfa na chromatogramu porovnávacího roztoku z plochy píku tokoferolu alfa a píku dotriakontanu podle vzorce:

Obsah tokoferolu alfa v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech pod inertním plynem, chráněn před světlem.

Separandum.

† Tolbutamidum

Tolbutamid

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a v lihu 96%, těžce rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 126 °C až 130 °C.
2. B. 25,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 245 nm až 300 nm. Roztok vykazuje tři absorpční maxima: při 258 nm, 263 nm, 275 nm, a prodlevu při 268 nm. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 250,0 ml a změří se absorbance při 220 nm až 235 nm; roztok vykazuje jedno absorpční maximum při 228 nm. Specifická absorbance v maximuje 480 až 520.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tolbutamidu CRL.
4. D. K 0,2 g se přidá 8 ml roztoku kyseliny sírové R (500 g/l), 30 min se zahřívá pod zpětným chladičem a nechá se ochladit. Vyloučené krystaly se rekrystalizují z horké vody R a suší při 100 °C až 105 °C; teplota tání (2.2.14) je 135 °C až 140 °C.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a přidá se 5 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).