Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. K použití se může uvolnit jen taková šarže, která vyhovuje všem požadavkům uvedeným v odstavcích Zkoušky na čistotu a Stanovení obsahu. Za předpokladu, že zkouška na virovou inaktivaci byla provedena s vyhovujícím výsledkem u každé monovalentní spojené sklizně a že zkoušky na volný formaldehyd, ovalbumin a celkové bílkoviny byly provedeny s vyhovujícím výsledkem v konečné várce vakcíny, mohou se u šarže tyto zkoušky vynechat.
Zkouška totožnosti
Antigenní specifita se ověřuje při stanovení obsahu.
Zkoušky na čistotu
Virová inaktivace. 0,2 ml zkoušeného přípravku se vstříkne do alantoidní dutiny každého z deseti oplozených vajec a inkubuje se 3 dny při 33 °C až 37 °C. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že přežije osm embryí z deseti. Z každého přežívajícího embrya se odebere 0,5 ml alantoidní tekutiny a tekutiny se smíchají. 0,2 ml směsného vzorku se vstříkne dalším deseti oplozeným vejcím a inkubuje se 3 dny při teplotě 33 °C až 37 °C. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že přežije osm embryí z deseti. Z každého přežívajícího embrya se odebere 0,1 ml alantoidní tekutiny a s každou tekutinou se samostatně provede hemaglutinační zkouška na přítomnost živého viru.
Jestliže je v některé tekutině zjištěna hemaglutinace, provede se další pasáž na vejcích a zkouška hemaglutinace; nezjistí se žádná hemaglutinace.
Celkové bílkoviny. Nejvýše šestinásobek celkového obsahu hemaglutininu zjištěného ve Stanovení obsahu, ale nejvýše 100 μg bílkoviny na virový kmen v lidské dávce a nejvýše celkem 300 μg bílkoviny v lidské dávce.
Volný formaldehyd. Vyhovuje zkoušce na volný formaldehyd předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Protimikrobní konzervační látka. Kde je to vhodné, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Obsah je nejméně minimální účinné množství a nejvýše 115 % deklarovaného množství.
Ovalbumin. Nejvýše 1 μg ovalbuminu v lidské dávce, stanoveno vhodnou metodou s použitím vhodného referenčního přípravku ovalbuminu.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 100 m.j. endotoxinu v lidské dávce.
Stanovení obsahu
Obsah hemaglutinačního antigenu se stanoví imunodifuzí (2.7.1), porovnáním s hemaglutinačním referenčním antigenem nebo s antigenem kalibrovaným podle referenčního antigenu. Zkouška se provede při 20 °C až 25 °C. Interval spolehlivosti (P = 0,95) této zkoušky je v rozmezí 80 % až 125 % zjištěného obsahu. Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) odhadu obsahu hemaglutinačního antigenu je nejméně 80 % množství deklarovaného v označení pro každý kmen.
Uchovávám
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
- - že vakcína byla připravena na vejcích,
- - kmen nebo kmeny chřipkových virů použitých k přípravě vakcíny,
- - metoda inaktivace,
- - obsah hemaglutininu v mikrogramech na virový kmen na dávku,
- - sezóna, v níž je vakcína určena k ochraně.
Vaccinum influenzae inactivatum ex virorum fragmentis praeparatum 
Inaktivovaná vakcína proti chřipce (štěpený virion)
Je to sterilní vodná suspenze kmene nebo kmenů chřipkového viru typu A nebo B nebo směs kmenů obou typů. Virové kmeny se pěstují odděleně v kuřecích embryích, inaktivují se a ošetří tak, že se virové částice rozštěpí bez zmenšení antigenních vlastností antigenů hemaglutininu a neuraminidasy. Určené množství antigenů hemaglutininu každého kmene obsaženého ve vakcíně je 15 μg v dávce, pokud klinická situace nepodporuje použití jiného množství.
Vakcína je slabě opaleskující tekutina.
Výroba
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost pro humánní imunní séra a vakcíny (2.6.9).
Výběr vakcinačního kmene
Světová zdravotnická organizace vydává každý rok přehled světové epidemiologické situace, a je-li třeba, doporučuje nové kmeny odpovídající aktuální epidemiologické situaci. Tyto kmeny se použijí v souladu s platnými pravidly signatářských států Konvence o přípravě Evropského lékopisu. Nyní je obecnou praxí užívat vybrané kmeny mající vysoké výtěžky vhodných povrchových antigenů. Původ a průběh pasážování virových kmenů schvaluje oprávněná autorita.
Substrát pro pomnožení viru
Inokulum pro výrobu vakcíny se pomnoží v kuřecích embryích z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) nebo ve vhodných buněčných kulturách (5.2.4), například kuřecích embryonálních fibroblastech nebo kuřecích ledvinných buňkách získaných z chovů kuřat prostých specifikovaných patogenů. Pro výrobu se virus každého kmene pěstuje v alantoidní dutině oplozených slepičích vajec ze zdravého chovu.
Virové inokulum
Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace. Pracovní inokula jsou nejvýše patnáctou pasáží od schváleného vybraného kmene nebo od schváleného virového izolátu. Finální vakcínu představuje jedna pasáž z pracovního inokula. Pro potvrzení správnosti kmene chřipky se vhodnou metodou ověřuje hemaglutininový a neuramidasový antigen každého inokula. K přípravě monovalentní spojené sklizně se použije pracovní inokulum, které vyhovuje následujícím požadavkům.
Bakteriální a plísňová kontaminace. Provede se zkouška na sterilitu (2.6.1), na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Mykoplazmata (2.6.7). Provede se zkouška na mykoplazmata; použije se 10 ml.
Pomnožování a sklizeň viru
Do inokula se může přidat protimikrobní látka. Po inkubaci v kontrolované teplotě se odebere alantoidní tekutina a smíchá se do monovalentní spojené sklizně. Protimikrobní látka se může přidat i v době odběru. V žádném stupni výroby se nepoužije penicilin ani streptomycin.
Monovalentní spojená sklizeň
K omezení možnosti kontaminace se inaktivace zahájí co nejdříve možno po přípravě. Virus se inaktivuje metodou, u které byla výrobcem na třech po sobě jdoucích šaržích prokázána stejná účinnost. Inaktivační postup je prokazatelně schopný inaktivovat virus chřipky bez zničení jeho antigenity; postup může změnit hemaglutinační a neuraminidasový antigen co nejméně. Inaktivační postup je prokazatelně schopný inaktivovat virus ptačí leukózy a mykoplazmata. Jestliže se monovalentní spojená sklizeň uchovává po inaktivaci, použije se teplota (5 ± 3) °C. Při použití formaldehydového roztoku nepřesahuje jeho koncentrace v žádné chvíli inaktivace 0,2 g/l; při použití betapropiolaktonu jeho koncentrace nepřesahuje v žádné chvíli inaktivace 0,1 % (V/V).
Před nebo po inaktivačním postupu se monovalentní spojená sklizeň koncentruje a purifikuje vysokoobrátkovým odstřeďováním nebo jinou vhodnou metodou. Virové částice se rozštěpí schváleným postupem na subjednotkové složky. Pro každý nový kmen se provede validační zkouška, aby se dokázalo, že monovalentní spojená sklizeň sestává především z rozštěpených virových částic.
Jen taková monovalentní spojená sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě konečné várky vakcíny.
Hemaglutinační antigen. Obsah hemaglutinačního antigenu se stanoví imunodifuzí (2.7.1), porovnáním s referenčním antigenem8) nebo s antigenem kalibrovaným podle referenčního antigenu. Zkouška se provede při 20 °C až 25 °C.
Pro některé vakcíny fyzická forma částic hemaglutininu nedovoluje provést stanovení imunodifuze po inaktivaci viru. Pro tyto vakcíny se provádí stanovení hemaglutininu v monovalentní spojené sklizni před inaktivaci. Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo vhodné zachování hemaglutinačního antigenu, a je použit vhodný traser například pro stanovení obsahu proteinu.
Neuraminidasový antigen. Přítomnost a typ neuraminidasového antigenu se ověří vhodnou enzymatickou nebo imunologickou metodou na prvních třech monovalentních spojených sklizních z každého pracovního inokula.
Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu, na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Virová inaktivace. Provedou se zkoušky popsané v odstavci Zkoušky na čistotu.
Chemikálie použité k rozštěpem. V monovalentní spojené sklizni se provádějí zkoušky na chemikálie užité pro rozštěpení, limity schvaluje oprávněná autorita.
Konečná várka vakcíny
Odpovídající množství monovalentních spojených sklizní se smíchá do konečné várky vakcíny. K přípravě šarže se může použít jen taková konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům.
Protimikrobní konzervační látka. Kde je to vhodné, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Obsah je nejméně 85 % a nejvýše 115 % zamýšleného množství.
Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška na sterilitu, na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Šarže
Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů. Obaly se uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci. K použití se může uvolnit jen taková šarže, která vyhovuje všem požadavkům uvedeným v odstavcích Zkoušky na čistotu a Stanovení obsahu. Za předpokladu, že zkouška na virovou inaktivaci byla provedena s vyhovujícím výsledkem u každé monovalentní spojené sklizně a že zkoušky na volný formaldehyd, ovalbumin a celkové bílkoviny byly provedeny s vyhovujícím výsledkem v konečné várce vakcíny, mohou se u šarže tyto zkoušky vynechat.
Zkouška totožnosti
Antigenní specifita se ověřuje při stanovení obsahu.
Zkoušky na čistotu
Virová inaktivace. 0,2 ml zkoušeného přípravku se vstříkne do alantoidní dutiny každého z deseti oplozených vajec a inkubuje se 3 dny při 33 °C až 37 °C. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že přežije osm embryí z deseti. Z každého přežívajícího embrya se odebere 0,5 ml alantoidní tekutiny a tekutiny se smíchají. 0,2 ml směsného vzorku se vstříkne dalším deseti oplozeným vejcím a inkubuje se 3 dny při teplotě 33 °C až 37 °C. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že přežije osm embryí z deseti. Z každého přežívajícího embrya se odebere 0,1 ml alantoidní tekutiny a s každou tekutinou se samostatně provede hemaglutinační zkouška na přítomnost živého viru.
Jestliže je v některé tekutině zjištěna hemaglutinace, provede se další pasáž na vejcích a zkouška hemaglutinace; nezjistí se žádná hemaglutinace.
Celkové bílkoviny. Nejvýše šestinásobek celkového obsahu hemaglutininu zjištěného ve Stanovení obsahu, ale nejvýše 100 μg bílkoviny na virový kmen v lidské dávce a nejvýše celkem 300 μg bílkoviny v lidské dávce.
Volný formaldehyd. Vyhovuje zkoušce na volný formaldehyd předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Protimikrobní konzervační látka. Kde je to vhodné, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou metodou. Obsah je nejméně minimální účinné množství a nejvýše 115 % deklarovaného množství.
Ovalbumin. Nejvýše 1 μg ovalbuminu v lidské dávce, stanoveno vhodnou metodou s použitím vhodného referenčního přípravku ovalbuminu.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 100 m.j. endotoxinu v lidské dávce.
Stanovení obsahu
Obsah hemaglutinačního antigenu se stanoví imunodifuzí (2.7.1), porovnáním s hemaglutinačním referenčním antigenem nebo s antigenem kalibrovaným podle referenčního antigenu. Zkouška se provede při 20 °C až 25 °C. Interval spolehlivosti (P = 0,95) této zkoušky je v rozmezí 80 % až 125 % zjištěného obsahu. Dolní mez spolehlivosti (P = 0,95) odhadu obsahu hemaglutinačního antigenu je nejméně 80 % množství deklarovaného v označení pro každý kmen.
U některých vakcín není možné kvantitativní stanovení hemaglutinačního antigenu vzhledem k dostupným referenčním přípravkům. Místo toho se provede vhodnými metodami imunologický důkaz hemaglutinačního antigenu a jeho semikvantitativní stanovení.
Uschovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
- - že vakcína byla připravena na vejcích,
- - kmen nebo kmeny chřipkových virů použitých k přípravě vakcíny,
- - metoda inaktivace,
- - obsah hemaglutininu v mikrogramech na virový kmen na dávku,
- - sezóna, v níž je vakcína určena k ochraně.
Vaccinum laryngotracheitidis infectivae aviariae vivum ad pullum
Živá vakcína proti ptačí infekční laryngotracheitidě pro kuřata
Je to přípravek z vhodného kmene viru ptačí infekční laryngotracheitidy.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Vakcinační virus se pomnoží na chorioalantoidních blanách kuřecích embryí pocházejících z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2) nebo na vhodných buněčných kulturách (5.2.4). Pokud se použijí buněčné kultury ptačího původu, pocházejí z chovů prostých specifikovaných patogenů (5.2.2). Vakcína obsahuje vhodné stabilizující látky a lyofilizuje se.
Výběr vakcinačního kmene
Kmen viru by měl prokazatelně odpovídat z hlediska nevratnosti virulence, indexu intratracheální virulence, bezpečnosti a imunogenity pro zvířata, jimž je určen. Pro průkaz bezpečnosti (5.2.6) a účinnosti (5.2.7) se mohou použít tyto zkoušky.
Nevratnost virulence. Kápnutím do oka se podá takové množství vakcinačního viru (např. deset dávek), které umožní maximální získání viru při dále popsaném pasážování na pěti dvoutýdenních vnímavých kuřatech z chovu prostého specifikovaných patogenů. Za 3 až 5 dnů se z mukózy vhodných částí dýchacího ústrojí jednotlivých kuřat připraví suspenze a vytvoří se směsný vzorek. Každému z pěti dalších kuřat stejného věku a původu se kápnutím do oka podá 0,1 ml směsné mukózní suspenze. Tento postup se provede pětkrát. V každé pasáži se potvrdí přítomnost viru. Jestliže se v některé úrovni pasáže virus nezjistí, provede se druhá série pasáží.
Stanoví se dále popsaný index intratracheální virulence použitím nepasážovaného viru a viru, který byl získán z nejvyšší pasáže. Vakcinační virus vyhovuje zkoušce, jestliže nejsou pozorovány známky zvýšení virulence u viru v nejvyšší pasáži ve srovnání s virem nepasážovaným.
Jestliže vakcinační virus nebyl získán v obou sériích pasáží, vyhovuje rovněž této zkoušce.
Index intratracheální virulence. Pro každý zkoušený virus se použije nejméně šedesát desetidenních vnímavých kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů. Kuřata se namátkově rozdělí do tří skupin, které se umístí a obsluhují odděleně. Připraví se dvě desetinásobná sériová ředění suspenze viru o počátečním titru 105EID50nebo CCID50v 0,2 ml (nebo pro virus nabývající původní vlastnosti po maximálním pasážování, jak je popsáno výše. Jestliže tyto titry nemohou být dosaženy, použijí se nejvyšší dosažitelné titry). Neředěná virová suspenze a dvě ředění viru se přidělí různým skupinám kuřat. Každému kuřeti se podá intratracheálně 0,2 ml suspenze viru v koncentraci příslušející jeho skupině. Kuřata se pozorují 10 dnů a zaznamenává se počet uhynulých. Index intratracheální virulence je představován součtem počtu úhynů ve třech skupinách. Virový kmen je vyhovující, jestliže index intratracheální virulence není vyšší než 20.
Bezpečnost. Zkouška se provádí pro všechny způsoby podání uvedené v označení a na všech kategoriích kuřat, pro které je vakcína určena. U jednotlivých kategorií se použijí kuřata nejnižšího stáří.
Použije se nejméně dvacet vnímavých kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2). U brojlerů se může zkouška provést na sérologicky negativních kuřatech, která nejsou SPF, za předpokladu, že jednou bude zkouška provedena na kuřatech jiné kategorie z chovu prostého specifikovaných patogenů. Každému kuřeti se podá vakcinační virus v množství nejméně desetinásobku nejvyššího titru, pravděpodobně obsaženém v jedné vakcinační dávce. Kuřata se pozorují 21 dnů. Vakcinační virus vyhovuje zkoušce, jestliže žádné kuře nemá neobvyklé příznaky nebo neuhyne z příčin, které lze přisoudit vakcinačnímu viru.
Imunogenita. K průkazu imunogenity je vhodná zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti. Zkouška se provádí na kuřatech nejnižší věkové kategorie, pro kterou je vakcína určena.
Zkoušení šarže
Pokud byly zkoušky na viry aviární leukózy a cizí viry na buněčných kulturách a na kuřecích embryích provedeny s vyhovujícími výsledky na reprezentativní šarži vakcíny, mohou být tyto zkoušky při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěny, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.
Pokud bylo stanovení účinnosti provedeno s vyhovujícím výsledkem na reprezentativní šarži vakcíny, může být tato zkouška při rutinní kontrole jiných šarží vakcíny připravených z téhož inokula vypuštěna, pokud k tomu dá souhlas oprávněná autorita.
Zkouška totožnosti
Rekonstituovaná, a je-li třeba, i naředěná a monospecifickým sérem proti aviární infekční laryngotracheitidě neutralizovaná vakcína již dále neinfikuje chorioalantoidní membránu kuřecích embryí pocházejících z chovu prostých specifikovaných patogenů nebo citlivé buněčné kultury.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Použije se nejméně deset vnímavých kuřat z chovu prostého specifikovaných patogenů (5.2.2), která mají nejnižší stáří uvedené v označení. Kápnutím do oka se každému kuřeti podá deset dávek vakcíny ve vhodném objemu. Kuřata se pozorují 21 dnů. Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže během pozorovací doby uhynou nejvýše dvě kuřata z důvodů, které nelze přisuzovat vakcíně. Uhyne-li více kuřat, zkouška se opakuje. Přípravek vyhovuje zkoušce, jestliže žádné kuře nemá výrazné klinické příznaky onemocnění nebo neuhyne z příčin, které lze přisoudit vakcíně.
Viry ptačí leukózy (2.6.4). Je-li třeba, vakcína se nejprve naředí a potom neutralizuje monospecifickým sérem proti ptačí infekční laryngotracheitidě. Vyhovuje zkoušce na virus ptačí leukózy.
Cizí viry při použití buněčných kultur (2.6.5). Je-li třeba, vakcína se nejprve naředí a potom neutralizuje monospecifíckým sérem proti ptačí infekční laryngotracheitidě. Vyhovuje zkoušce na cizí viry při použití buněčných kultur.
Cizí viry při použití kuřecích embryí (2.6.3). Je-li třeba, vakcína se nejprve naředí a potom neutralizuje monospecifíckým sérem proti ptačí infekční laryngotracheitidě. Vyhovuje zkoušce na cizí viry při použití kuřecích embryí.
Cizí agens při použití kuřat (2.6.6). Vakcína vyhovuje zkoušce na cizí agens při použití kuřat. Vakcína rovněž vyhovuje zkoušce s fluorescenčními protilátkami nebo enzymové imunoanalýze (ELISA) na aviární retikuloendotelový virus a enzymové imunoanalýze (ELISA) na virus krůtí rhinotracheitidy, která se provede ze séra vakcinovaných kuřat.
Bakterie a houby. Provede se kvantitativní zkouška na bakterie a houby. Vakcína může obsahovat pouze jeden saprofytický mikroorganismus v jedné dávce a neobsahuje žádný patogenní mikroorganismus. Vakcíny určené k parenterálnímu podání spolu s příslušnou tekutinou vyhovují zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Mykoplazmata (2.6.7). Vakcína vyhovuje zkoušce na mykoplazmata.
Titr viru. Rekonstituovaná vakcína se titruje inokulací na chorioalantoidní membránu devítidenních až jedenáctidenních kuřecích embryí nebo na vhodné buněčné kultury. Jedna dávka vakcíny obsahuje nejméně takové množství viru, které odpovídá nejnižšímu titru uvedenému v označení.
Stanovení účinnosti
Použije se nejméně třicet vnímavých kuřat stejného původu z chovu prostého specifikovaných patogenů. Každému z nejméně dvaceti kuřat se podá jedna dávka vakcíny a nejméně deset kuřat slouží jako kontrola. Za 21 dnů se každé kuře intratracheálně čelenžuje dostatečným množstvím virulentního viru ptačí infekční laryngotracheitidy. Kuřata se pozorují 7 dnů po čelenži. Zaznamenají se úhyny, na konci pozorovací doby se provede postmortální vyšetření na makroskopické léze -- mukózní, hemoragický a pseudomembranózní zánět průdušnice a orbitálních sinů.
Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, jestliže nejméně 90 % kontrol uhyne nebo vykazuje průkazné makroskopické léze na průdušnici a v orbitálních sinech. V opačném případě se zkouška opakuje. Přípravek vyhovuje, jestliže nejméně 90 % vakcinovaných kuřat přežije a nemá makroskopické léze na průdušnici ani v orbitálních sinech.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Vaccinum leptospirosis ad usum veterinarium
Vakcína proti leptospiróze pro veterinární použití
Je to inaktivovaná suspenze jednoho nebo více kmenů Leptospira interrogans sérovar canicola nebo icterohaemorrhagiae či směs obou sérovarů.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Leptospiry se kultivují ve vhodné živné půdě, která může obsahovat sérum. Z konečného výrobku se sérum odstraní. Na konci růstu se mikroorganismy zcela inaktivují fyzikálními nebo chemickými prostředky nebo jejich kombinací. Může se přidat adjuvans a přípravek se může též lyofilizovat.
Následující požadavky platí pro tekuté přípravky a pro lyofilizované přípravky po jejich rekonstituování podle návodu.
Zkouška totožnosti
Když se přípravek podá pokusným zvířatům, vyvolá tvorbu aglutinačních protilátek proti sérovaru nebo sérovarům použitým k jeho přípravě.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Použijí se dvě zdravá zvířata toho druhu, pro který je přípravek určen a která jsou vnímavá k sérovaru či sérovarům použitým při výrobě přípravku. Sérum těchto zvířat neobsahuje aglutinační protilátky proti daným sérovarům. Každému zvířeti se doporučeným způsobem vstříkne dvojnásobek předepsané dávky pro psy uvedené v označení. Zvířata se pozorují 14 dní. Neprojeví se žádná výrazná místní ani systémová reakce.
Inaktivace. Zkouška na živé leptospiry se provede naočkováním do specifické živné půdy. Jeden mililitr zkoušeného přípravku se naočkuje do 100 ml živné půdy. Půda se inkubuje 14 dní při 30 °C, poté se vyočkuje do dalšího množství živné půdy a obě půdy se inkubují 14 dní při 30 °C; v žádné půdě se neobjeví růst leptospir. Současně se provede kontrolní zkouška naočkováním zkoušeného přípravku s kulturou leptospir do dalšího množství živné půdy. Inkubuje se 14 dní při 30 °C; během 14 dní se projeví růst leptospir.
Sérum. Pokud se během výroby přípravku použilo sérum, provede se sérum-precipitační zkouška, kterou se prokáže nepřítomnost séra v konečné várce.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Pěti křečkům ze stejného chovu nejvýše 3 měsíce starým se podkožně vstříkne po 1/40 dávky uvedené v označení pro psy. Za 15 až 20 dní se intraperitoneálně vstříkne vakcinovaným zvířatům i nevakcinovaným kontrolám, které tvoří 5 křečků ze stejného chovu, v přiměřeném množství virulentní kultura leptospir sérovaru obsaženého ve vakcíně nebo suspenze jaterní či ledvinové tkáně zvířat infikovaných leptospirami shodného sérovaru. Jestliže se použily k výrobě vakcíny L. interrogans sérovar canicola i sérovar icterohaemorrhagiae, provádí se zkouška účinnosti pro každý sérovar zvlášť. Během 14 dní po čelenži uhynou nejméně 4 kontrolní zvířata za příznaků leptospirózy. Vakcinovaná zvířata se pozorují ještě 14 dní po úhynu kontrolních zvířat a nejméně 4 z nich přežijí v dobrém zdraví.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení obalu se uvede:
- - sérovar nebo sérovary použité při výrobě,
- - zda bylo při výrobě použito sérum.
Vaccinum meningococcale polysaccharidicum
Polysacharidová vakcína proti meningokokům
Je to lyofilizovaný přípravek jednoho nebo více puntíkovaných kapsulárních polysacharidů získaných z jednoho nebo více vhodných kmenů Neisseria meningitidis skupiny A, C, Y a W 135, které jsou schopny trvale vytvářet polysacharidy.
Polysacharid V. meningitidis skupiny A tvoří opakující se jednotky částečně O-acetylovaného N-acetylmanosaminu spojené 1alfa 6 fosfodiesterovými vazbami.
Polysacharid N. meningitidis skupiny C tvoří opakující se jednotky částečně O-acetylované kyseliny sialové spojené 2alfa 9 glykosidickými vazbami.
Polysacharid N. meningitidis skupiny Y tvoří střídající se jednotky částečně O-acetylované kyseliny sialové a D-glukosy spojené 2alfa 6 a 1alfa 4 glykosidickými vazbami.
Polysacharid V. meningitidis skupiny W 135 tvoří střídající se jednotky částečně O-acetylované kyseliny sialové a D-galaktosy spojené 2alfa 6 a 1alfa 4 glykosidickými vazbami.
Polysacharidová složka nebo složky uvedené v označení na obalu tvoří společně s ionty vápníku a zbytkovou vlhkostí více než 90 % hmotnosti přípravku.
Zkoušený přípravek vyhovuje článku Vaccina ad usum humanum.
Výroba
Výroba je založena na systému jednotné inokulace. Výrobní postup prokazatelně poskytuje homogenní přípravek s dostatečnou imunogenitou a bezpečností pro člověka.
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že výrobek, bude-li zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a humánních vakcín (2.6.9).
Inokula
Kmeny N. meningitidis použité na matečná inokula se určí podle vývojových záznamů, které obsahují informace o jejich původu a jejich biochemických a sérologických charakteristikách.
Kultury z pracovního inokula mají stejné charakteristiky jako kmen použitý k přípravě matečného inokula. Kmeny mají následující charakteristiky:
- - kolonie získané z kultury jsou kruhovité, jednotného tvaru a lesku s mukózním, opalescentním a našedlým vzhledem,
- - barvení podle Grama ukazuje charakteristické gramnegativní diplokoky v uspořádání kávových zrn,
- - oxidasová zkouška je pozitivní,
- - kultury utilizují glukosu a maltosu,
- - suspenze kultur jsou vhodnými specifickými antiséry aglutinovány.
Růst a sklizeň
Pracovní inokula se pěstují na pevných půdách neobsahujících substance krevních skupin ani látky savčího původu. Inokulum může pocházet z jedné nebo více subkultivací v tekuté živné půdě před tím, než bylo použito k inokulaci konečné živné půdy. Použité tekuté půdy a konečná živná půda jsou semisyntetické a prosty látek srážených cetrimoniumbromidem (hexadecyltrimethylamoniumbromid) a neobsahují substance krevních skupin ani vysokomolekulární polysacharidy.
Bakteriální čistota kultury se ověřuje mikroskopickým vyšetřením nátěrů barvených podle Grama a naočkováním do vhodných půd; několik polí se pozoruje při velkém zvětšení tak, aby se vyšetřilo nejméně 10 000 organismů.
Kultury se odstředí a z tekutiny se polysacharidy vysrážejí přidáním cetrimoniumbromidu. Získaná sraženina se oddělí a může se uchovávat před další purifikací při -20 °C.
Purifikované polysacharidy
Po rozštěpení komplexu polysacharidů a cetrimoniumbromidu se polysacharidy purifikují za použití vhodných postupů k odstranění zbylých nukleových kyselin, bílkovin a lipopolysacharidů.
Posledním purifikačním stupněm je srážení polysacharidů ethanolem. Ty se potom vysuší a uchovávají při -20 °C. Ztráta sušením se stanoví termogravimetricky (2.2.34) a získaná hodnota se použije k přepočtu jiných chemických výsledků zkoušek na vysušenou látku.
K přípravě konečné várky vakcíny se mohou použít pouze takové purifikované polysacharidy, které vyhovují následujícím požadavkům.
Bílkoviny (2.5.16). Nejvýše 10 mg bílkovin v gramu purifikovaného polysacharidu, přepočteno na vysušenou látku.
Nukleové kyseliny (2.5.17). Nejvýše 10 mg nukleových kyselin v gramu purifikovaného polysacharidu, přepočteno na vysušenou látku.
O-acetyl skupiny (2.5.19). Nejvýše 2 mmol O-acetyl skupin v gramu purifikovaných polysacharidů skupiny A, nejvýše 1,5 mmol v gramu polysacharidů skupiny C, nejvýše 0,3 mmol v gramu polysacharidu skupin Y a W135, to vše přepočteno na vysušenou látku.
Fosfor (2.5.18). Nejvýše 80 mg fosforu v gramu purifikovaného polysacharidu skupiny A, přepočteno na vysušenou látku.
Kyselina sialová (2.5.23). Nejvýše 800 mg kyseliny sialové v gramu polysacharidu skupiny C a nejvýše 560 mg kyseliny sialové v gramu purifikovaného polysacharidu skupiny Y a W135, to vše přepočteno na vysušenou látku. Použijí se tyto porovnávací roztoky:
Polysacharid skupiny C: roztok kyseliny N-acetylneuraminové R (150 mg/l),
Polysacharid skupiny Y: roztok obsahující kyselinu N-acetylneuraminovou R (95 mg/l) a glukosu R (55 mg/l),
Polysacharid skupiny W135: roztok obsahující kyselinu N-acetylneuraminovou (95 mg/l) a galaktosu R (55 mg/l).
Vápník. Jestliže byly při purifikaci použity vápenaté soli, provede se stanovení vápníku, jehož obsah bude v rozmezí schváleném pro výrobek.
Rozdělení velikostí molekul. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30) s použitím agarosy pro chromatografii R nebo agarosy síťované pro chromatografii R. Použije se kolona délky asi 0,9 m a vnitřního průměru 16 mm, jejíž rovnováha byla ustavena rozpouštědlem s iontovou silou 0,2 mol/kg a hodnotou pH 7,0 až 7,5. Na kolonu se nanese 2,5 mg polysacharidu v objemu asi 1,5 ml a eluuje se asi 20 ml/h. Odebírají se frakce asi po 2,5 ml a obsah polysacharidu se stanoví vhodnou metodou.
Před dosažením distribučního koeficientu (KD) 0,50 se eluuje nejméně 65 % polysacharidu skupiny A, 75 % polysacharidu skupiny C, 80 % polysacharidu skupiny Y a 80 % polysacharidu skupiny W135. Mimo to jsou procenta eluovaná před dosažením tohoto distribučního koeficientu v rozmezích schválených pro jednotlivé výrobky.
Totožnost a sérologická specificita. Totožnost a sérologická specificita se stanoví vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Potvrdí se totožnost a čistota každého polysacharidu a dokáže se, že obsah polysacharidu heterologní skupiny N. meningitidis nepřesahuje 1 %.
Pyrogenní látky (2.6.8). Polysacharid vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne 1 ml roztoku obsahujícího 0,025 μg purifikovaného polysacharidu v mililitru.
Konečná várka vakciny
Jeden nebo více polysacharidů jedné nebo více skupin N. meningitidis se rozpustí ve vhodném rozpouštědle, které může obsahovat stabilizátor. Když se úplně rozpustí, zfiltruje se roztok filtrem zadržujícím bakterie.
K přípravě šarže se může použít jen taková konečná várka vakciny, která vyhovuje následujícímu požadavku.
Sterilita (2.6.1). Konečná várka vakciny vyhovuje zkoušce na sterilitu, při níž se na každou živnou půdu použije 10 ml.
Šarže
Konečná várka vakciny se asepticky rozdělí do sterilních obalů. Obaly se pak uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci.
Následující stránka