VI. a) Přezkum procedury přijetí napadeného ustanoveníVI. a)
21. Ústavní soud dříve, než přistoupil k posouzení ústavnosti napadeného ustanovení z věcného hlediska, posoudil v souladu s § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., zda bylo napadené ustanovení přijato v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Navrhovatel, další účastník ani vedlejší účastníci řízení žádné nedostatky zákonodárného procesu neuvedli a ani v řízení před Ústavním soudem nevyvstaly o ústavnosti napadeného ustanovení žádné pochybnosti.
VI. b) K rozsahu přezkumné činnosti Ústavního soudu v této věciVI. b)
22. Ústavní soud je vázán výrokem rozhodnutí požadovaným v návrhu (petitem) [viz např. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 38/23 ze dne 6. 12. 2023 (12/2024 Sb.), bod 49, nebo sp. zn. Pl. ÚS 9/07 ze dne 1. 7. 2010 (N 132/58 SbNU 3; 242/2010 Sb.), bod 16]. V případě konkrétní kontroly ústavnosti tak nemůže rozhodnout o protiústavnosti jiné části zákona, která nebyla návrhem napadena, a zrušit ji pro rozpor s ústavním pořádkem.
23. Toto omezení – co do výroku rozhodnutí Ústavního soudu – však nebrání tomu, aby Ústavní soud posuzoval napadenou větu druhou § 2958občanského zákoníku nikoli samostatně a izolovaně, nýbrž v logickém a významovém celku, který tvoří společně s větou první § 2958občanského zákoníku. Jiný postup by nebyl s ohledem na koncepci poskytování náhrady nemajetkové újmy na zdraví a konstrukci § 2958občanského zákoníku ani možný.
24. Jazykové vyjádření § 2958občanského zákoníku připouští výklad, že věta první obsahuje primární pravidlo pro odčinění nemajetkové újmy na zdraví (poskytnutí peněžité náhrady plně vyvažující vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy) a věta druhá (rozhodování podle zásad slušnosti) až pravidlo sekundární. Ústavní soud však připomíná, že jazykový výklad představuje jen prvotní přiblížení se významu normy [viz např. nález sp. zn. Pl. ÚS 33/97 ze dne 17. 12. 1997 (N 163/9 SbNU 399; 30/1998 Sb.)]. Nemá proto za to, že lze větu první a větu druhou § 2958občanského zákoníku výše popsaným způsobem oddělit, ačkoli by to jazykový výklad umožňoval. Obě věty § 2958občanského zákoníku je nutné interpretovat podle jejich smyslu a účelu jako jeden významový celek [shodně Doležal, T., Melzer, F. § 2958 (Náhrady při ublížení na zdraví a při usmrcení) in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX, § 2894-3081. 1. vydání. Praha: Leges, 2018, s. 998, bod 30]. Pouze tak je možné interpretací zjistit význam právní normy obsažené v napadeném ustanovení a tu podrobit ústavnímu přezkumu. Z tohoto východiska vychází věcný přezkum napadeného ustanovení, který následuje.
25. Ani skutečnost, že Metodika ve své preambuli uvádí, že její aplikací dochází k „naplnění zásad slušnosti ve smyslu § 2958o. z.“ (viz bod IV preambule Metodiky, citováno podle znění publikovaného na webových stránkách Nejvyššího soudu), a že i Nejvyšší soud ve své judikatuře spojuje Metodiku s (navrhovatelem napadenou) větou druhou (srov. usnesení sp. zn. 8 Tdo 190/2017 ze dne 20. 9. 2017, publikované pod č. 39/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bod 33; rozsudek sp. zn. 25 Cdo 2207/2020, bod 14; nebo rozsudek sp. zn. 25 Cdo 1361/2021 ze dne 15. 12. 2021, publikovaný pod č. 90/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bod 11), sama o sobě nevyvrací, že věta první a věta druhá tvoří jeden významový celek.
VI. c) Věcný přezkum – obecná ústavněprávní východiskaVI. c)
26. Každá právní úprava musí vyjadřovat respekt k obecným zásadám právním (principům), jako je důvěra v právo, právní jistota a předvídatelnost právních aktů, které strukturují právní řád demokratického právního státu, respektive jsou z něj odvoditelné. Na právní normy je nutno klást také požadavky obsahové, neboť v materiálním právním státě založeném na myšlence spravedlnosti představují základní práva korektiv jak obsahu právních norem, tak i jejich interpretace a aplikace [nález sp. zn. I. ÚS 2166/10 ze dne 22. 2. 2011 (N 21/60 SbNU 215), jehož závěry Ústavní soud převzal též v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 29/11 ze dne 21. 2. 2012 (N 34/64 SbNU 361; 147/2012 Sb.), bod 31]. Současně však Ústavní soud opakovaně varoval před excesivním lpěním na požadavcích na přesnost a dostatečnou konkrétnost formulace právního předpisu. Jistá míra neurčitosti je naopak nezbytnou vlastností každé právní normy [nálezy sp. zn. Pl. ÚS 28/12 ze dne 23. 4. 2013 (N 63/69 SbNU 187; 176/2013 Sb.), bod 25, a sp. zn. Pl. ÚS 98/20 ze dne 27. 4. 2021 (N 86/105 SbNU 381; 206/2021 Sb.), bod 34].
27. Také Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“) obecně při interpretaci Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) vyžaduje, aby zákon (v širším pojetí právo – law) byl formulován s dostatečnou přesností tak, aby umožňoval jeho adresátům v rozsahu přiměřeném okolnostem předvídat – v případě potřeby s vhodným poradenstvím – důsledky konkrétního jednání (viz např. rozsudek velkého senátu ESLP Vavřička a další proti České republice ze dne 8. 4. 2021, stížnost č. 47621/13 a další, bod 266). Nicméně určitá míra neurčitosti při formulaci právních předpisů je akceptovatelná. ESLP připouští, že absolutní přesnost ve formulování právních předpisů a snaha jí dosáhnout mohou vést k přílišné rigiditě. Mnohá právní ustanovení tak jsou formulována způsobem, který je ve větší či menší míře neurčitý a jehož intepretace a aplikace jsou otázkou praxe (např. rozsudek ESLP Klaus Müller proti Německu ze dne 19. 11. 2020, stížnost č. 24173/18, bod 50).
28. Ne všechna pravidla chování a právní pojmy je vhodné či možné přesně naformulovat. Naopak, některé oblasti právní úpravy pro svou povahu vyžadují nastavit právní rámec spíše pomocí účelu, kterého má být dosaženo, jakož i principů a cílů, které potom soudy a státní orgány uvádějí v život aplikační činností (blíže viz nález sp. zn. Pl. ÚS 98/20, bod 34).
29. Důvodem protiústavnosti ustanovení právního předpisu zásadně nejsou případné potíže při jeho výkladu [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 8/08 ze dne 8. 7. 2010 (N 137/58 SbNU 115; 256/2010 Sb.), část V]. Neposkytuje-li ustanovení pro některé situace jazykově jednoznačnou odpověď, neznamená to samo o sobě jeho protiústavnost, ale za pomoci dalších výkladových metod je třeba hledat smysl a účel interpretovaného zákonného ustanovení. Požadavek na míru určitosti právní úpravy se liší v různých oblastech práva. Nejvyšší je v právu trestním (zásada nulla poena sine lege certa), v oblasti soukromého práva je však přípustná (a často nutná) výrazně obecnější úprava, a to především s ohledem na „pestrost“ v oblasti soukromého života.