Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/25 ve věci návrhu na zrušení § 3 odst. 2 a přílohy č. 1 zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní)
98. Ústavní soud se v tomto nálezu zabýval ústavností § 3 odst. 2 a přílohy č. 1 zákona o rozpočtovém určení daní. Dospěl přitom k závěru, že napadená zákonná úprava nezasahuje do samotné podstaty práva územních samosprávných celků hospodařit s vlastním majetkem a podle vlastního rozpočtu (a v tomto smyslu ani do práva na samosprávu) a nezasahuje ani do jejich práva na ochranu vlastnictví. Ústavní soud dále uzavřel, že odlišné zacházení s kraji (poměřované jejich podíly na celostátních daňových výnosech), jež nelze hodnotit prizmatem čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Ústavy, není nepřípustným projevem legislativní svévole.