Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/26 ve věci návrhu na vyslovení neústavnosti části § 7 odst. 5 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců, ve znění účinném do 30. 9. 2025
63. Ústavní soud se dále zabýval tím, jaké časové účinky má mít vyslovení neústavnosti napadeného ustanovení.
64. Rozhoduje-li Ústavní soud o zrušení zákona, ruší jej s účinky do budoucna, tedy ex nunc [stanovisko pléna ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22 (ST 57/115 SbNU 246; 4/2023 Sb.), Plošné zveřejňování majetkových přiznání zastupitelů obcí a krajů, bod 27]. Důvod, pro který Ústavní soud shledal neústavnost zákona, ovšem může v některých případech bránit jeho použití i ve vztahu ke skutečnostem nastalým v době jeho účinnosti. V základu se časové účinky takového nálezu odvozují od toho, zda se neústavní úprava vztahovala na „právní vztahy vertikální, jejichž účastníky jsou stát jako nositel veřejné moci a jednotlivec, nebo […] právní vztahy horizontální, jejichž účastníky jsou jednotlivci navzájem“ (citované stanovisko, bod 33). U vertikálních vztahů „zásadně (nikoliv však bezvýjimečně)“ platí, že neústavní úprava se nepoužije ani na okolnosti nastalé v době před jejím zrušením; naopak u horizontálních vztahů „zásadně (i když znovu nikoliv bezvýjimečně)“ platí, že neústavní úprava se použije ve vztahu k okolnostem nastalým před jejím zrušením, a to z důvodu ochrany právní jistoty jednotlivců (citované stanovisko, bod 33).
65. Z těchto principů lze přiměřeně vyjít i u nálezů o vyslovení neústavnosti určitého zákonného ustanovení. I zde by teoreticky mohla nastat situace, kdy vyslovení neústavnosti bude mít spíše akademický význam, případně bude nutné neústavní ustanovení v některých případech přeci jen aplikovat, například kvůli ochraně právní jistoty účastníků dotčených právních vztahů. Je ovšem třeba zdůraznit, že zvláště u návrhů na vyslovení neústavnosti zákona se obecné soudy na Ústavní soud obracejí právě proto, aby nemusely použít zákon, který pokládají za neústavní (citované stanovisko, bod 29).
66. Napadené ustanovení upravovalo plat státních zástupkyň a zástupců. I když Ústavní soud připustil, že u platových poměrů soudkyň a soudců převažuje soukromoprávní charakter vztahu (nález ze dne 19. 7. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 20/15, Platy soudců XVI, bod 71), což by platilo i pro platy státních zástupkyň a zástupců, lze na druhou stranu konstatovat, že se tyto vztahy „blíží vztahu vertikálnímu“ (nález sp. zn. Pl. ÚS 16/24, Platová diskriminace začínajících soudkyň na mateřské a rodičovské dovolené, bod 105). V každém případě ale tato otázka není zcela rozhodující.
67. Zájem na tom, aby dotčené osoby nebyly vystaveny diskriminačnímu zacházení, v posuzované věci znatelně převažuje nad zájmem na ochraně právní jistoty. Proto je třeba, aby se napadené neústavní ustanovení ve sporech před obecnými soudy neaplikovalo. Obecné soudy tedy vyjdou z toho, že mateřská a rodičovská dovolená se vždy zahrnuje do doby započitatelné praxe.
68. Pro ochranu právní jistoty státu postačí, že se proti těmto nárokům může bránit námitkou promlčení. To omezuje časový rámec, v němž se právní závěry Ústavního soudu o neústavnosti daného ustanovení reálně promítnou do právních vztahů. Ke shodným závěrům Ústavní soud dospěl i v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/24, Platová diskriminace začínajících soudkyň na mateřské a rodičovské dovolené (bod 107).