Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 4/26 ve věci návrhu na vyslovení neústavnosti části § 7 odst. 5 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců, ve znění účinném do 30. 9. 2025

IX.2.a) Účinky napadeného ustanovení

1. 41. Pro posouzení napadené úpravy považuje Ústavní soud za potřebné nejprve vyložit, jaké má účinky, pomocí tří modelových příkladů. Obdobně Ústavní soud postupoval i v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/24, Platová diskriminace začínajících soudkyň na mateřské a rodičovské dovolené (bod 88 a násl.). V posuzované věci musí příklady zohledňovat to, že státní zástupkyní či zástupcem se lze stát již od 25 let věku, a to nejdříve po 3 letech praxe, která je potřebná pro složení odborné závěrečné zkoušky státních zástupců nebo jiné srovnatelné zkoušky.
2. 42. V úvahu je tedy třeba vzít tyto tři modelové příklady:
   1. 1) První osoba po třech letech přípravné praxe (např. právní čekatelky, asistentky soudce či advokátní koncipientky) složí odbornou zkoušku (např. závěrečnou zkoušku právního čekatele, justiční či advokátní zkoušku). Hned ve čtvrtém roce se stane státní zástupkyní okresního státního zastupitelství a plat se jí určí podle prvního platového koeficientu 0,88. Další dva roky stráví na mateřské a rodičovské dovolené. Poté, v sedmém roce, se vrátí k výkonu funkce. Postoupí na druhý platový koeficient 1,01, protože při přechodu z prvního na druhý koeficient se doba mateřské a rodičovské dovolené započítává. V devátém roce se této osobě začne plat určovat podle třetího platového koeficientu 1,14, protože již bude mít odpracovány tři roky ve funkci státní zástupkyně – napadené ustanovení na ni tedy negativně nedopadne. Ve dvanáctém roce dosáhne na čtvrtý platový koeficient 1,22.
   2. 2) Druhá osoba po třech letech přípravné praxe rovněž složí odbornou zkoušku, ale nestane se ihned státní zástupkyní a bude pokračovat výkonem jiné právnické praxe. Do funkce státní zástupkyně okresního státního zastupitelství bude jmenována v osmém roce svého profesního života, její plat se vzhledem k dosažené praxi určí podle druhého platového koeficientu 1,01. Poté dva roky stráví na mateřské a rodičovské dovolené. Po návratu k výkonu funkce ale na vyšší platový koeficient nedosáhne. Podle napadeného ustanovení se jí totiž mateřská a rodičovská dovolená nezapočítá pro postup z druhého platového koeficientu, dokud nestráví výkonem funkce státní zástupkyně alespoň tři roky. Další dva roky se proto bude její plat i nadále určovat podle druhého platového koeficientu 1,01.
   3. 3) Třetí osoba rovněž po třech letech přípravné praxe a složení odborné zkoušky bude pokračovat výkonem jiné právnické praxe. Státní zástupkyní okresního státního zastupitelství se stane až v devátém roce svého profesního života. Její plat se rovnou určí podle třetího platového koeficientu 1,14, napadené ustanovení na ni tedy negativně nedopadne (shodně viz důvodovou zprávu citovanou v bodě 52 níže a nález sp. zn. Pl. ÚS 16/24, Platová diskriminace začínajících soudkyň na mateřské a rodičovské dovolené, bod 87). Následující dva roky stráví na mateřské a rodičovské dovolené. Po návratu do funkce postoupí do čtvrtého platového koeficientu 1,22, protože i zde se uplatní obecné pravidlo, že mateřská a rodičovská dovolená se do doby praxe započítávají.
   Průběh profesního života těchto tří osob lze v tabulce znázornit takto:

   IX.2.a) Účinky napadeného ustanovení

   	První osoba	Druhá osoba	Třetí osoba
   1. rok	přípravná praxe –	přípravná praxe –	přípravná praxe –
   2. rok	přípravná praxe –	přípravná praxe –	přípravná praxe –
   3. rok	přípravná praxe –	přípravná praxe –	přípravná praxe –
   4. rok	nástup do funkce koeficient 0,88	jiná právnická praxe –	jiná právnická praxe –
   5. rok	rodičovská dovolená –	jiná právnická praxe –	jiná právnická praxe –
   6. rok	rodičovská dovolená –	jiná právnická praxe –	jiná právnická praxe –
   7. rok	výkon funkce koeficient 1,01	jiná právnická praxe –	jiná právnická praxe –
   8. rok	výkon funkce koeficient 1,01	nástup do funkce koeficient 1,01	jiná právnická praxe –
   9. rok	výkon funkce koeficient 1,14	rodičovská dovolená –	nástup do funkce koeficient 1,14
   10. rok	výkon funkce koeficient 1,14	rodičovská dovolená –	rodičovská dovolená –
   11. rok	výkon funkce koeficient 1,14	výkon funkce koeficient 1,01	rodičovská dovolená –
   12. rok	výkon funkce koeficient 1,22	výkon funkce koeficient 1,01	výkon funkce koeficient 1,22

   Obdobný průběh by měla kariéra muže, který se rozhodne odejít na rodičovskou dovolenou. Tabulka pro jednoduchost uvádí toliko rodičovskou dovolenou, nikoliv i mateřskou dovolenou.

IX.2.b) Posouzení z hlediska rovného zacházení

1. 43. Nyní je třeba posoudit, zda účinky napadeného ustanovení, jak byly popsány na třech modelových příkladech, jsou či nejsou diskriminační. Primárně je tak třeba učinit podle testu přímé diskriminace (viz body 46 až 49 níže).
2. 44. Tři osoby popsané v modelových příkladech lze považovat za srovnatelné. Všechny tři strávily z uvažovaných dvanácti let celkem deset let v právnické praxi (její různé formy považuje zákonodárce za rovnocenné, viz bod 25 výše). Všechny tři odešly po ročním působení ve funkci státní zástupkyně na mateřskou a rodičovskou dovolenou.
3. 45. Přesto je s těmito třemi osobami nakládáno odlišně. První a třetí osobě se mateřská a rodičovská dovolená započítá pro postup do vyššího platového koeficientu. Druhé osobě nikoliv – postup z druhého koeficientu jí bude umožněn až po dalších dvou letech výkonu funkce. Ve dvanáctém roce profesního života tak první a třetí osoba bude mít nárok na plat určený podle koeficientu 1,22, druhá osoba bude mít nárok pouze na plat určený koeficientem 1,01.
4. 46. Důvodem tohoto odlišného zacházení je moment, kdy tyto osoby odešly na mateřskou a rodičovskou dovolenou.
5. 47. I když kritérium mateřské a rodičovské dovolené není výslovně uvedeno v napadené části § 7 odst. 5 zákona o platu státních zástupců, je výslovně obsaženo v § 7 odst. 4 písm. b) tohoto zákona, na který toto ustanovení odkazuje. V tomto ohledu jde jen o odlišnost v legislativní technice, která není pro účely prováděného přezkumu relevantní.
6. 48. Na mateřskou a rodičovskou dovolenou mohou pochopitelně odejít jen rodiče dítěte, a to v právní úpravou pevně stanovených časových obdobích určovaných dle okamžiku narození dítěte. Napadená úprava tak ve svém důsledku pracuje s kritériem, kdy se určitá osoba stala rodičem. Rozlišuje tedy podle rodičovství. Jde o tzv. podezřelý důvod rozlišování, na který se lze dívat jako na „jiné postavení“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 Listiny, případně jako na důvod spadající pod tam explicitně uvedené kritérium pohlaví (k tomu viz nález sp. zn. Pl. ÚS 16/24, Platová diskriminace začínajících soudkyň na mateřské a rodičovské dovolené, body 81 a 83). Napadená úprava tak přímo pracuje s kritériem rodičovství a v tomto ohledu je namístě ji zkoumat testem přímé diskriminace.
7. 49. Současně nelze odhlédnout od toho, že v současnosti čerpají rodičovskou dovolenou výrazně častěji ženy než muži (shodně nález sp. zn. Pl. ÚS 16/24, Platová diskriminace začínajících soudkyň na mateřské a rodičovské dovolené, bod 81, viz též informace poskytnuté Ministerstvem práce a sociálních věcí o osobách čerpajících rodičovský příspěvek v letech 2019 až 2024, dostupné na https://mpsv.gov.cz/c-j-mpsv-2025-182159-statistika-rodicovsky-prispevek). Pouze ženy navíc mohou odejít na mateřskou dovolenou. Byť právní úprava s kritériem pohlaví nepracuje přímo, bude se mnohem častěji vztahovat na ženy. V tomto ohledu by bylo namístě ji zkoumat testem nepřímé diskriminace. Jeho další klíčové kroky, jak byly vyloženy v bodě 40, ale spočívají v podstatě v posouzení, zda jde odlišné zacházení dané skupině k tíži (zbytek kroku 1), a zda je ospravedlnitelné (krok 2). Shodují se tak se zbývajícími kroky testu přímé diskriminace. Proto bude posouzení nyní provedeno společně.
8. 50. Není pochyb o tom, že odlišné zacházení jde dotčeným osobám k tíži. Dotčené osobě se totiž (po určitou dobu) nezapočítává mateřská a rodičovská dovolená do rozhodné doby, a proto nedosáhne na vyšší platový koeficient. Je jí tedy odebíráno dobro v podobě postupu do vyššího platového koeficientu. Srovnatelné osoby, jimž se mateřská a rodičovská dovolená započítají, mohou v některých případech pobírat plat vyšší o více než 20 %, jak plyne z uvedených příkladů, kde druhá osoba pobírá ve dvanáctém roce plat určený koeficientem 1,01, ale první a třetí osoba plat určený koeficientem 1,22. Protože právě ženy – státní zástupkyně budou častěji na mateřské a rodičovské dovolené, hrozí pobírání tohoto nižšího platu častěji právě jim.
9. 51. Aby bylo toto odlišné zacházení ospravedlnitelné, muselo by v prvé řadě sledovat legitimní cíl.
10. 52. Cílem napadené úpravy zřejmě bylo, aby se začínající státní zástupkyně a zástupci předtím, než jim vznikne nárok na vyšší plat, s výkonem této funkce podrobně seznámili. Tento cíl je dokonce výslovně vyjádřen v důvodové zprávě k zákonu o platu státních zástupců: „Shodně jako u soudců je omezena možnost postupu státního zástupce do ‚3. platového stupně‘ podmínkou, že k takovému postupu může dojít pouze, vykonával-li v době potřebné k tomuto postupu skutečně funkci státního zástupce alespoň po dobu tří let, do které nelze zahrnout náhradní doby. Jde o ustanovení bránící tomu, aby do vyššího ‚platového stupně‘ mohl postoupit především začínající státní zástupce, který by stanovenou započitatelnou dobu naplnil převážně dobami sice z obecného pohledu pokládanými za započitatelné, které však dobami odborné praxe fakticky nejsou. Ustanovení se vztahuje pouze na ty státní zástupce, kteří v souvislosti se vznikem pracovního poměru v této funkci mají započitatelnou dobu v délce, odpovídající ‚prvnímu‘ až ‚druhému platovému stupni‘. Je-li v souvislosti se vznikem pracovního poměru státního zástupce určena započitatelná doba delší, vzniká státnímu zástupci nárok na platový koeficient, odpovídající takto stanovené započitatelné době a uvedené omezení postupu se na něho nevztahuje.“ (Poslanecká sněmovna, 2. volební období, 1996–1998, sněmovní tisk 141/0, zvláštní část, k § 7).
11. 53. Tvrzený cíl spočívající v tom, že před zvýšením platu se má dotčená osoba s výkonem funkce podrobně seznámit tak, že ji bude po určitou dobu vykonávat, Ústavní soud shledává legitimním. Ke shodnému závěru dospěl již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/24, Platová diskriminace začínajících soudkyň na mateřské a rodičovské dovolené (bod 82).
12. 54. Napadená úprava ale musí být též pro dosažení sledovaného cíle přiměřená. Intenzita přezkumu přiměřenosti se přitom liší podle toho, z jakých důvodů právní úprava rozlišuje, nikoliv podle toho, jakého práva se týká.
13. 55. I když se tedy napadené ustanovení týká práva státních zástupkyň a zástupců na „spravedlivou odměnu za práci“ podle čl. 28 Listiny, není tento fakt sám o sobě rozhodný pro stanovení intenzity přezkumu. Klíčové je, že právní úprava (přímo) rozlišuje podle podezřelého kritéria rodičovství (k povaze tohoto kritéria bod 48 výše) a (nepřímo) podle podezřelého kritéria pohlaví. Rozlišování podle těchto důvodů vyžaduje přísný přezkum. Napadená úprava proto musí obstát v testu proporcionality, tak jako jím musela obdobná úprava projít v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/24, Platová diskriminace začínajících soudkyň na mateřské a rodičovské dovolené (bod 83).
14. 56. Test proporcionality podle judikatury Ústavního soudu zahrnuje kritéria vhodnosti (způsobilosti), potřebnosti a přiměřenosti v užším smyslu. Kritérium vhodnosti zkoumá, zdali použitý prostředek, omezující určitý ústavní princip (typicky ústavně zaručené právo), je vůbec způsobilý dosáhnout sledovaného legitimního cíle. Kritérium potřebnosti spočívá v posouzení, zda nelze daného cíle ve srovnatelné míře dosáhnout jinak, a to při nižší míře zásahu do kolidujícího ústavního principu, či bez tohoto zásahu. V rámci kritéria přiměřenosti v užším smyslu potom probíhá vyvažování mezi oběma v kolizi stojícími ústavními principy [nález ze dne 22. 10. 2025 sp. zn. Pl. ÚS 17/25 (495/2025 Sb.), CHKO Soutok, bod 81].
15. 57. Jde-li o vhodnost, je třeba zdůraznit, že napadené ustanovení umožňuje dosáhnout sledovaného cíle jen u omezené skupiny osob, jejichž situace odpovídá druhému modelovému příkladu. Na osoby, které se stanou státními zástupkyněmi či zástupci a rodiči dříve (první příklad) či později (třetí příklad) nedopadá – tyto osoby mohou dosáhnout zvýšení platového koeficientu i po pouhém roku výkonu funkce státního zástupce, na který navážou mateřskou či rodičovskou dovolenou. Přesto Ústavní soud shledává, že kritérium vhodnosti je splněno. Přes obdobné výhrady dospěl ke stejnému závěru i v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/24, Platová diskriminace začínajících soudkyň na mateřské a rodičovské dovolené (bod 85).
16. 58. Klíčovou otázkou je, zda napadené ustanovení je nezbytné pro dosažení sledovaného cíle, nebo zda ho lze dosáhnout ve srovnatelné míře jinak a při menším zásahu do principu rovnosti.
17. 59. Kritérium nezbytnosti splněno není. Chtěl-li zákonodárce, aby ke zvyšování platového koeficientu docházelo u začínajících státních zástupkyň a zástupců až po určité době skutečného výkonu této funkce (například po třech letech), mohl a měl přijmout úpravu, která toto pravidlo stanoví plošně. Toto pravidlo by mu umožnilo dosáhnout sledovaného cíle ve stejné (respektive dokonce vyšší) míře než napadené ustanovení. Přitom by tolik nezasahovalo do principu rovnosti.
18. 60. Napadená úprava místo toho arbitrárně postihuje jen ty státní zástupkyně a zástupce, kteří nastoupí do funkce v době, kdy jim náleží jen první či druhý stupeň platového koeficientu, a kteří před mateřskou a rodičovskou dovolenou nestihnou v této funkci odsloužit tři roky (druhý modelový příklad). Ústavní soud neshledává důvod, proč by tyto osoby měly být v horším postavení než ti, kteří nastoupí do funkce dříve nebo později a u nichž ke zvýšení platového koeficientu může dojít i po krátké době, třeba i roce výkonu funkce, na který naváže mateřská a rodičovská dovolená (první a třetí modelový příklad). I tyto osoby totiž jsou začínající státní zástupkyně či zástupci. Podle napadené úpravy přitom může být plat těchto osob vyšší i o více než 20 %.
19. 61. Ústavní soud shrnuje, že „legitimní cíl je sledován selektivně pouze u některých osob na základě arbitrárního kritéria, což vytváří nedůvodné rozdíly“ mezi státními zástupkyněmi a zástupci. Ačkoliv tedy napadená úprava má poněkud odlišné účinky, než měla obdobná úprava u soudcovských platů, dospěl Ústavní soud k totožnému závěru jako v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 16/24, Platová diskriminace začínajících soudkyň na mateřské a rodičovské dovolené (bod 98).

IX.2.c) Shrnutí

1. 62. Napadené ustanovení bylo, jde-li o mateřskou a rodičovskou dovolenou, v rozporu s principem rovnosti a zákazem diskriminace podle čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny ve spojení s právem na spravedlivou odměnu za práci podle čl. 28 Listiny.