IX.1 Rovnost a zákaz diskriminace – obecná východiska
- 31. Podle čl. 1 Listiny jsou lidé „rovní v důstojnosti i v právech“.
- 32. Podle čl. 3 odst. 1 Listiny se základní práva a svobody zaručují „všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení“.
- 33. Jakým způsobem přistupovat ke vztahu obou citovaných ustanovení a jak přezkoumávat namítané porušení rovnosti a zákazu (přímé) diskriminace, Ústavní soud vyložil v nálezu ze dne 28. 6. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 18/15 (N 121/81 SbNU 889; 271/2016 Sb.), K protiústavnosti zdanění důchodů vysokopříjmových pracujících důchodců (body 99–102), a na něj navazující judikatuře. Z té plyne následující.
- 34. Ústavní právo na rovné zacházení je garantováno jednak v čl. 1 Listiny jako samostatné základní právo, jehož se lze domáhat přímo a bez dalšího (rovnost neakcesorická), jednak jako základní právo podmíněné, jehož se lze domáhat podle čl. 3 odst. 1 Listiny jen ve spojení s tvrzeným zásahem do jiného základního práva či svobody chráněných Listinou (rovnost akcesorická). Jelikož Ústavní soud ve své judikatuře připustil vedle ústavní ochrany rovnosti v základních právech dle čl. 3 odst. 1 Listiny též ústavní ochranu rovnosti ve všech právech, respektive obecný zákaz libovůle dle čl. 1 Listiny, nemá samo rozlišování akcesorické či neakcesorické rovnosti v řízení o kontrole právních předpisů před Ústavním soudem zásadní význam. Všechny možné námitky opřené o čl. 3 odst. 1 Listiny jsou vždy normativně „pokryty“ čl. 1 Listiny, jehož působnost je z povahy věci širší. Intenzita ústavního přezkumu není primárně závislá na skutečnosti, zda k nerovnému zacházení dochází ve vztahu k jinému ústavně zaručenému právu (akcesoricky), či nikoli (neakcesoricky). Klíčovým je zejména důvod odlišného zacházení, tedy stanovený rozlišovací znak, a zároveň konkrétní právo či statek, ve vztahu k němuž je odlišně zacházeno. Tomu pak musí odpovídat nároky kladené Ústavním soudem na zdůvodnění legitimity (ospravedlnění) odlišného zacházení.
- 35. Při rozlišování z důvodů tzv. podezřelých, tedy důvodů týkajících se osobních charakteristik jednotlivce majících úzký vztah k ochraně důstojnosti člověka, je potřeba klást na zdůvodnění odlišného zacházení velmi přísné nároky, byť by se odlišné zacházení netýkalo jiného základního práva. Naopak, bude-li důvodem odlišného zacházení (rozlišujícím znakem) kritérium běžně a nezbytně používané v určité oblasti právní regulace (např. výše příjmu v daňovém zákonodárství), byť by se odlišné zacházení dotýkalo jiného základního práva (např. ochrany vlastnictví), bude intenzita ústavního přezkumu nízká.
- 36. Za podezřelé důvody rozlišování je třeba považovat v prvé řadě ty, jež jsou výslovně uvedeny v čl. 3 odst. 1 Listiny (pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, víra a náboženství, politické či jiné smýšlení, národní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní nebo etnické menšině, majetek, rod). Dále ty, které těmto kategoriím typově odpovídají, a naplňují tak znaky jiného postavení ve smyslu odkazovaného ustanovení.
- 37. Při přezkumu, zda nedošlo k porušení práva na rovné zacházení z důvodu rozlišovacích kritérií užitých v právní úpravě, je třeba posoudit, zda:
- 1) jde o srovnatelné jednotlivce nebo skupiny;
- 2) je s nimi nakládáno odlišně a na základě jakého důvodu;
- 3) jde odlišné zacházení daným jednotlivcům nebo skupinám k tíži (uložením břemene nebo odepřením dobra);
- 4) je toto odlišné zacházení ospravedlnitelné, tedy
(a) sleduje legitimní cíl a
(b) je přiměřené.
- 38. To, jak intenzivní bude přezkum přiměřenosti odlišného zacházení [krok 4.b)], přitom bude záviset především na uplatněném důvodu odlišného zacházení a dále na tom, jakého konkrétního práva či statku se odlišné zacházení týká. Nižší míru intenzity bude představovat požadavek na racionální vztah právní úpravy ke sledovanému cíli, tedy zkoumání, zda posuzovaná úprava může nějakým způsobem přispět k dosažení sledovaného cíle. Nemusí tak jít o řešení nutně nejlepší, nejvhodnější, nejúčinnější či nejmoudřejší. Vyšší míru intenzity pak bude vyjadřovat požadavek na proporcionalitu ve vztahu ke sledovanému cíli.
- 39. Tyto principy Ústavní soud nedávno shrnul v nálezu ze dne 29. 4. 2026 sp. zn. Pl. ÚS 46/25 (84/2026 Sb.), Odměňování členů zastupitelstev územních samospráv (body 84–89 a tam citovaná judikatura). V posuzované věci nemá důvod se od nich odchýlit.
- 40. Vedle porušení principu rovnosti v důsledku přímé diskriminace rozeznává judikatura porušení v důsledku nepřímé diskriminace. V takovém případě zdánlivě neutrální úprava, která nepracuje s žádným z podezřelých důvodů, ve svých důsledcích znevýhodňuje skupinu identifikovatelnou tímto podezřelým důvodem. Podle judikatury Ústavního soudu se v řízení o kontrole norem při zkoumání možné nepřímé diskriminace hodnotí:
- 1) zda na první pohled neutrální kritérium dopadá o poznání silněji na chráněnou skupinu a
- 2) zda pro nepřiměřené znevýhodnění chráněné skupiny existuje objektivní a rozumné zdůvodnění.
Ani od těchto závěrů nemá Ústavní soud důvod se odchýlit, ostatně i ony byly vyjádřeny v nedávné judikatuře [nález ze dne 10. 12. 2025 sp. zn. Pl. ÚS 30/25 (3/2026 Sb.), Nerovnost při přijímání ukrajinských dětí k základnímu vzdělání, bod 70; navazující na nález ze dne 7. 4. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 30/16 (N 67/99 SbNU 258; 254/2020 Sb.), Zákon o významné tržní síle, bod 142].