Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/24 ve věci návrhu na vyslovení neústavnosti § 24a odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 17/2022 Sb.
69. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud shledal, že napadené ustanovení odporuje čl. 1 ve spojení s čl. 30 odst. 2 Listiny a jsou dány důvody pro jeho zrušení (§ 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). S ohledem na pozbytí účinnosti napadeného ustanovení, včetně jeho navazujících obsahových ekvivalentů (viz shora sub 4), ovšem připadá v úvahu pouze vyslovení neústavnosti [srov. nález ze dne 18. 5. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 23/20 (N 96/106 SbNU 70; 230/2021 Sb.)], což také Nejvyšší správní soud navrhuje.
Odůvodnění interpretativního výroku
70. Ani vyslovení neústavnosti napadeného ustanovení by však neústavní nerovnost nevyřešilo. Tehdy by vznikla mezera: zcela by chyběla právní úprava zakládající nárok na příspěvek na bydlení ve vztahu ke stavbám určeným k individuální či rodinné rekreaci. Bylo by na soudech, aby bez opory v zákoně dovodily, že se příspěvek na bydlení týká také těchto rekreačních staveb, včetně vlastníků i nájemců. Takové řešení Ústavní soud považuje za neefektivní a nepředvídatelné. Spolehlivé řešení problému nepředstavuje s ohledem na znění napadeného ustanovení ani vyslovení neústavnosti některé jeho části.
71. Je proto v duchu dosavadní judikatury Ústavního soudu namístě zamítnout návrh na zrušení napadeného ustanovení, respektive vyslovení neústavnosti, a přijmout výrok interpretativní [srov. zejména situaci řešenou v bodech 31 a násl. nálezu ze dne 7. 10. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 39/13 (N 188/75 SbNU 95; 275/2014 Sb.) a tam odkazovanou judikaturu].
72. Ústavní soud proto s ohledem na možnost ústavně konformního výkladu napadeného ustanovení návrh zamítl ve výroku I a závěry svého rozhodnutí zobecnil v interpretativním výroku II.
73. S ohledem na srovnatelné znění § 24a odst. 1 zákona o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 456/2022 Sb. a později také zákona č. 407/2023 Sb., kdy docházelo v podstatě jen k prodlužování tohoto režimu do doby přijetí zákona o dávce státní sociální pomoci, se závěry přijaté k právní úpravě účinné do 31. 12. 2022 (před nabytím účinnosti zákona č. 456/2022 Sb.) uplatní také pro pozdější srovnatelnou právní úpravu. K tomuto řešení Ústavní soud přistoupil, aby v eventuálních soudních řízeních, v nichž by bylo třeba aplikovat srovnatelné znění § 24a odst. 1 zákona o státní sociální podpoře, nebylo nutné znovu navrhovat zrušení, respektive prohlášení neústavnosti, těchto ustanovení. Je totiž evidentní, že pozdější, srovnatelná právní úprava trpí týmiž ústavními deficity. Znění interpretativního výroku II tudíž reflektuje také tyto úvahy.
74.Konečně, aby Ústavní soud vyjasnil časové účinky tohoto rozhodnutí, konstatuje, že jeho úmyslem je, aby nájemcům rekreačních staveb příspěvek na bydlení podle napadeného ustanovení a pozdější srovnatelné právní úpravy náležel zpětně. Součástí nosných důvodů tohoto rozhodnutí proto budiž také závěr, že u příspěvku na bydlení se ve vztahu k nájemcům rekreačních staveb lhůta podle § 54 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře, ve znění účinném do 30. 9. 2025, počítá ode dne vyhlášení tohoto nálezu. Ve vztahu k již vyřízeným žádostem pak také platí, že byla-li žádost nájemce rekreační stavby o příspěvek na bydlení zamítnuta podle napadeného ustanovení nebo pozdější srovnatelné právní úpravy, dávka se přizná jako neprávem odepřená podle § 53 odst. 1 písm. c) zákona o státní sociální podpoře. Aby přitom nebyli znevýhodněni ti žadatelé, kteří případně podali žádost dříve, neuplatní se v této situaci tříletá objektivní lhůta podle téhož ustanovení.