Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 18/25 ve věci návrhu na zrušení § 169r odst. 1 písm. l) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

V. Procesní předpoklady řízení

1. 51. Ústavní soud posoudil, zda jsou splněny zákonem stanovené procesní předpoklady pro projednání podaného návrhu podle čl. 87 odst. 1 písm. a) a čl. 95 odst. 2 Ústavy a § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
2. 52. Podle ustálené judikatury je obecný soud oprávněn navrhnout zrušení takového zákona nebo jeho ustanovení, jehož použití v dané věci je bezprostřední a nevyhnutelné. Zákon (jeho ustanovení) musí bránit tomu, aby bylo dosaženo ústavně konformního výsledku řízení. Nepostačuje tedy hypotetická možnost použití či jiné širší souvislosti zákona (jeho ustanovení) s věcí řešenou obecným soudem [nález sp. zn. Pl. ÚS 19/25 ze dne 1. 10. 2025 (430/2025 Sb.), Platy soudců XX, bod 43 a tam odkazovaná judikatura].
3. 53. Ze soudního spisu a ze správního spisu Ústavní soud ověřil, že u navrhovatele je vedeno řízení o správní žalobě proti rozhodnutí komise, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí ministerstva o zastavení řízení podle napadeného ustanovení. Ústavní soud dodává, že i když ministerstvo ve výroku usnesení uvedlo, že rozhodovalo na základě napadeného ustanovení ve znění účinném do 30. 6. 2023, jde toliko o chybu v psaní. Napadené ustanovení bylo naposledy novelizováno zákonem č. 255/2019 Sb. s účinností od 1. 1. 2021 a pozdější novelizace § 169r zákona o pobytu cizinců se netýkaly přímo napadeného ustanovení. Napadené ustanovení je tedy v řízení u navrhovatele bezprostředně použitelné a brání dosažení výsledku, který navrhovatel pokládá za ústavně konformní. Navrhovatel je tudíž aktivně legitimován k podání návrhu.
4. 54. Napadené ustanovení doposud platí. Návrh na jeho zrušení tedy splňuje i procesní předpoklady řízení podle § 66 a 67 zákona o Ústavním soudu.
5. 55. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené shrnuje, že ve věci byly splněny zákonem stanovené procesní předpoklady pro projednání podaného návrhu.

VI. Upuštění od ústního jednání

1. 56. Ústavní soud rozhodl, aniž nařídil ústní jednání, neboť dospěl k závěru, že by nepřineslo další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).

VII. Znění napadeného ustanovení a jeho kontext

1. 57. Podle napadeného ustanovení se usnesením zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec:

   „prohlásil, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, a neobstaral si na své náklady ve lhůtě stanovené správním orgánem tlumočníka nebo osobu, která splňuje podmínky pro ustanovení tlumočníkem podle zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, ačkoli správní orgán o této povinnosti cizince prokazatelně poučil“.

1. 58. Pro snazší porozumění uvádí Ústavní soud i znění souvisejících nenapadených ustanovení.
2. 59. Ustanovení § 16 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zní (bez poznámek pod čarou):

   „Každý, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků, kterého si obstará na své náklady. V řízení o žádosti si žadatel, který není občanem České republiky, obstará tlumočníka na své náklady sám, nestanoví-li zákon jinak.“

1. 60. Ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, zní:

   „Tlumočník nesmí provést tlumočnický úkon, jestliže lze mít důvodnou pochybnost o jeho nepodjatosti pro jeho poměr k věci, účastníkovi řízení nebo jeho zástupci, zadavateli, orgánu veřejné moci, který tlumočnický úkon zadal nebo provádí řízení nebo při jiném postupu správního orgánu, kde má být tlumočnický úkon použit.“

1. 61. Ustanovení § 25 tohoto zákona zní:

   „Orgán veřejné moci ustanoví, nebrání-li tomu okolnosti, tlumočníka se sídlem nebo kontaktní adresou v obvodu krajského soudu, v němž má orgán veřejné moci sídlo nebo pracoviště; při výběru tlumočníka orgán veřejné moci přihlédne také k zapsané specializaci. Orgán veřejné moci s tlumočníkem předem projedná zadání tlumočnického úkonu, termín jeho provedení, sdělí tlumočníkovi informace o předmětu tlumočnického úkonu a případně další informace ze spisu. Jedná-li se o tlumočnický úkon prováděný písemně nebo překladatelský úkon, lze tuto lhůtu na žádost tlumočníka nebo překladatele výjimečně v odůvodněných případech prodloužit; lhůtu lze prodloužit opakovaně z důvodů hodných zvláštního zřetele.“

1. 62. Ustanovení § 26 odst. 1 tohoto zákona zní:

   „Orgán veřejné moci může výjimečně ustanovit k provedení tlumočnického úkonu i jinou osobu, která není zapsána do seznamu tlumočníků a překladatelů pro daný jazyk, má potřebné odborné znalosti pro to, aby provedla tlumočnický úkon, a vyslovila se svým ustanovením souhlas, pokud pro daný jazyk není zapsán žádný tlumočník, nebo žádný tlumočník zapsaný v seznamu tlumočníků a překladatelů nemůže tlumočnický úkon provést, nebo by provedení tlumočnického úkonu tlumočníkem zapsaným do seznamu tlumočníků a překladatelů bylo spojeno s nepřiměřenými náklady nebo obtížemi.“

1. 63. Ústavní soud rovněž nepřehlédl, že je aktuálně v Poslanecké sněmovně projednáván vládní návrh nového zákona o vstupu a pobytu cizinců, který by měl nahradit současný zákon o pobytu cizinců (Poslanecká sněmovna, 10. období, od 2025, sněmovní tisk 144/0). Podle § 597 odst. 1 písm. o) návrhu by platilo, že „[ř]ízení o žádosti se zastaví také, jestliže […] cizinec prohlásil, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, a neobstaral si na své náklady ve lhůtě stanovené správním orgánem tlumočníka nebo osobu, která splňuje podmínky pro ustanovení tlumočníkem uvedené v § 26 zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích, ačkoli správní orgán o této povinnosti cizince prokazatelně poučil“. Jde tedy o zněním shodnou úpravu, jaká je v napadeném ustanovení.

VIII. Přezkum procedury přijetí napadeného ustanovení

1. 64. Poté, co Ústavní soud shledal, že jsou splněny procesní předpoklady řízení, přistoupil k přezkumu napadeného ustanovení. V souladu s § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu se nejdříve zabýval otázkou, zda bylo přijato a vydáno v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
2. 65. Napadené ustanovení bylo do zákona o pobytu cizinců vloženo zákonem č. 222/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Novelizováno bylo pouze jednou v podstatě z technických důvodů, a to zákonem č. 255/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích. Slova „uvedené v § 24 zákona o znalcích a tlumočnících“ byla nahrazena slovy „podle zákona o soudních tlumočnících a soudních překladatelích“.
3. 66. Z vyjádření komor Parlamentu a z veřejně dostupných sněmovních a senátních tisků, usnesení a stenozáznamů z jednání (https://www.psp.cz a https://www.senat.cz) Ústavní soud zjistil, že napadené ustanovení bylo přijato a vydáno v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. To ostatně není navrhovatelem, jinými účastníky ani vedlejšími účastníky nijak zpochybňováno.

IX. Věcný přezkum napadeného ustanovení

1. 67. Podle napadeného ustanovení musí být zastaveno řízení o žádosti, pokud si cizinec ve stanovené lhůtě neopatří tlumočníka nebo osobu, která může být tlumočníkem ustanovena. Toto ustanovení omezuje možnost žadatele domáhat se meritorního rozhodnutí o žádosti u správního orgánu a omezuje též to, co je předmětem navazujícího soudního přezkumu. Jde tedy o omezení práv zaručených čl. 36 Listiny.
2. 68. Ústavní soud níže nejprve shrne obecná východiska své judikatury týkající se práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 Listiny. Vysvětlí, že je třeba rozlišovat mezi zákonem stanovenými výlukami ze soudního přezkumu a mezi „pouhými“ omezeními práva na přístup k soudu. Objasní i to, proč některá omezení práva na přístup ke správnímu orgánu ve svých důsledcích omezují i právo na přístup k soudu.
3. 69. Poté se bude věnovat napadenému ustanovení. Vysvětlí, že i když se toto ustanovení vztahuje na řízení před správním orgánem, omezuje i navazující soudní přezkum. Odůvodní, že nejde o výluku ze soudního přezkumu, ale toliko o omezující podmínku pro přístup k soudu. Poté se Ústavní soud bude zabývat cíli napadeného ustanovení. Vyloží, že znění napadeného ustanovení umožňuje zastavit řízení i v případech, kdy to neslouží k dosažení žádného legitimního cíle, a je proto nutné jej vykládat zužujícím způsobem.