IX.1 Obecná východiska
- 70. Ustanovení čl. 36 Listiny zní:
(1) Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
(2) Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.
(3) […]
(4) Podmínky a podrobnosti upravuje zákon.
- 71. Podle ustálené judikatury je klíčovou součástí práva na soudní ochranu, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny, právo na přístup k soudu. To nespočívá pouze v právu jednotlivce zahájit řízení před soudem. Jde především o právo na to, aby soud o věci meritorně rozhodl, pokud jednotlivec dodržel zákonem stanovený (a ústavně souladný) postup a podmínky pro podání návrhu k soudu. Namísto práva na přístup k soudu proto někdy judikatura hovoří o právu „na meritorní rozhodnutí“ [nález sp. zn. Pl. ÚS 24/21 ze dne 2. 11. 2021 (N 190/109 SbNU 36; 484/2021 Sb.), Ústavnost § 257 písm. j) zákona o zadávání veřejných zakázek, body 71 a 72].
- 72. Právo na přístup k soudu není absolutní a lze jej omezit zákonem. S tím ostatně výslovně počítá i Listina, podle níž se soudní ochrany lze domáhat „stanoveným postupem“ a „podmínky a podrobnosti upravuje zákon“ (čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny).
- 73. Mezi uvedená omezení patří zejména zákonem stanovené (a) výluky ze soudního přezkumu, které jsou ovšem poměrně vzácné, a (b) podmínky pro přístup k soudu, které jsou naopak běžné. Tyto dvě formy omezení práva na přístup k soudu mají odlišný dopad a odlišně se posuzuje i to, zda jde o omezení ústavně souladné. Jde o rozdíly relevantní i v posuzované věci, a proto je třeba se jim nyní věnovat podrobněji.