účinné od 1. 1. 1962Při provádění úkonů trestního řízení se musí jednat s osobami na úkonu zúčastněnými tak, jak to vyžaduje význam a výchovný účel trestního řízení; vždy je nutno šetřit jejich osobnosti a jejich ústavou zaručených práv.
účinné od 1. 1. 1962(1) Soud, prokurátor a vyšetřovací orgány vykonávají jednotlivé úkony trestního řízení ve svém obvodu zpravidla sami. Mimo svůj obvod vykonávají jednotlivé úkony trestního řízení dožádáním okresního soudu, prokurátora nebo vyšetřovacího orgánu, v jehož obvodu má být úkon proveden, popřípadě též dožádáním vojenského soudu nebo vojenského prokurátora; jestliže věc nesnese odkladu nebo je-li toho pro řádné posouzení věci nezbytně třeba, vykonají však úkon i mimo svůj obvod sami.
účinné od 1. 1. 1962(2) Nejvyšší soud a krajský soud mohou jednotlivé úkony i ve svém obvodu vykonat dožádáním okresního soudu, v jehož obvodu má být úkon proveden; Nejvyšší soud může to učinit též dožádáním krajského soudu.
účinné od 1. 1. 1962(3) Vojenský soud a vojenský prokurátor mohou jednotlivé úkony trestního řízení vykonat též dožádáním okresního soudu nebo okresního prokurátora, v jehož obvodu má být úkon proveden.
účinné od 1. 1. 1962(1) V dožádání je třeba uvést spisové údaje, jejichž znalost je nutná k řádnému provedení úkonu. Je-li třeba, připojí dožadující orgán spisy a poukáže na ty jejich části, kde jsou potřebné údaje obsaženy. Dožádaný orgán je podle povahy věci a podle toho, co při provádění úkonu vyšlo najevo, oprávněn i povinen provést i další nezbytné úkony, zejména vyslechnout další osoby a dotazovat se na okolnosti v dožádání neuvedené, může-li to přispět k rychlému a správnému rozhodnutí věci.
účinné od 1. 1. 1962(2) Úkony dožádaného soudu koná soudce z povolání; má přitom práva a povinnosti předsedy senátu.
účinné od 1. 1. 1962(1) O každém úkonu trestního řízení se sepíše, a to zpravidla při úkonu nebo bezprostředně po něm, protokol, který musí obsahovat
účinné od 1. 1. 1962(2) Výpovědi osob, které již byly vyslechnuty, se do protokolu o hlavním líčení nebo veřejném zasedání zapisují jen potud, pokud obsahují odchylky nebo dodatky k dřívějším výpovědím.
účinné od 1. 1. 1962(3) Protokol o výpovědi osoby neznalé českého ani slovenského jazyka sepíše se některým z těchto jazyků; záleží-li na doslovném znění výpovědi, zapíše zapisovatel nebo tlumočník do protokolu příslušnou část výpovědi také v jazyku, jímž tato osoba vypovídá.
účinné od 1. 1. 1962(4) V důležitých případech lze kromě protokolu pořídit o jednání i těsnopisný zápis, který se pak spolu s přepisem do obyčejného písma připojí k protokolu. K zachycení průběhu jednání lze v případě potřeby použít i jiného vhodného prostředku. Pomůcku k tomu použitou je třeba označit, spolehlivě uschovat a v protokole poznamenat, kde je uložena.
účinné od 1. 1. 1962(1) Protokol o hlavním líčení a o veřejném a neveřejném zasedání podpisuje předseda senátu a zapisovatel; jiné protokoly podpíše ten, kdo úkon vykonal, a osoba, které se úkon týká, popřípadě zapisovatel, tlumočník, znalec nebo jiná osoba přivzatá k úkonu. Má-li protokol o výslechu více stránek, musí vyslýchaná osoba podepsat každou stránku protokolu. Odmítne-li vyslýchaný nebo jiná osoba přivzatá k úkonu protokol podepsat, uvede se to v protokolu s poznamenáním důvodu odmítnutí.
účinné od 1. 1. 1962(2) Nemůže-li předseda senátu pro překážku delšího trvání podepsat protokol o hlavním líčení nebo o veřejném či neveřejném zasedání, podpíše jej jiný člen senátu. Je-li tato překážka u jiné osoby, poznamená se v protokolu důvod, proč podpis odpadl.
účinné od 1. 1. 1962(1) O opravě a doplnění protokolu o hlavním líčení a o veřejném a neveřejném zasedání a rovněž o námitkách proti takovému protokolu rozhoduje soud, o jehož protokol jde. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost.
účinné od 1. 1. 1962(2) Ten, kdo řídil jednání nebo provádění úkonu, může i po podpisu protokolu nařídit nebo provést opravu písařských chyb nebo jiných zřejmých nesprávností. Oprava se provede tak, aby původní zápis zůstal čitelný; opravu podpíše ten, kdo ji nařídil.
účinné od 1. 1. 1962(1) V protokolu o hlasování se uvede kromě všeobecných náležitostí (§ 55 odst. 1)
účinné od 1. 1. 1962(2) Zápis o všech hlasováních, která se vyskytla v průběhu téhož jednání, pojme se do jediného protokolu o hlasování.
účinné od 1. 1. 1962(3) Protokol o hlasování podpisují všichni členové senátu a zapisovatel.
účinné od 1. 1. 1962(4) Protokol o hlasování se zalepí a připojí k protokolu o jednání. Otevřít jej smí jen předseda senátu u nadřízeného soudu při rozhodování o opravném prostředku a předseda senátu Nejvyššího soudu nebo předseda Nejvyššího soudu při rozhodování o stížnosti pro porušení zákona, jakož i soudce pověřený vyhotovením rozsudku; po nahlédnutí jej opět zalepí a otevření potvrdí svým podpisem.
účinné od 1. 1. 1962(5) Protokol o hlasování se nesepisuje, jde-li o jednoduchá rozhodnutí, na kterých se senát usnesl jednomyslně a kterým předcházela porada pouze v jednací síni bez přerušení jednání; v protokole o jednání se v takovém případě poznamená, že usnesení bylo učiněno bez přerušení jednání.
účinné od 1. 1. 1962(1) Podání se posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno. Lze je učinit písemně, ústně do protokolu, telegraficky nebo dálnopisem.
účinné od 1. 1. 1962(2) Činí-li se ústně trestní oznámení, je nutno oznamovatele vyslechnout o okolnostech, za nichž byl čin spáchán, o osobních poměrech toho, na něhož se oznámení podává, o důkazech a o výši škody způsobené oznámeným činem; je-li oznamovatel zároveň poškozeným nebo jeho zmocněncem, musí být vyslechnut též o tom, zda žádá, aby soud rozhodl v trestním řízení o jeho nároku na náhradu škody. Výslech má být proveden tak, aby byl získán podklad pro další řízení.
účinné od 1. 1. 1962(3) Jestliže byl protokol o trestním oznámení učiněném ústně sepsán u soudu, zašle jej soud neprodleně prokurátorovi.
účinné od 1. 1. 1962(1) Do lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
účinné od 1. 1. 1962(2) Lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
účinné od 1. 1. 1962(3) Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
účinné od 1. 1. 1962(4) Lhůta je zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě
účinné od 1. 1. 1962(1) Zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat, navrácení lhůty. O navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od pominutí překážky. Nebyl-li opravný prostředek ještě podán, je třeba jej se žádostí spojit. Jde-li o odvolání proti rozsudku, je možno odvolání odůvodnit ještě ve lhůtě osmi dnů od doručení usnesení o povolení navrácení lhůty.
účinné od 1. 1. 1962(2) Byl-li opravný prostředek už zamítnut jako opožděný, zruší orgán při povolení navrácení lhůty zároveň i svoje rozhodnutí o zamítnutí opravného prostředku.
účinné od 1. 1. 1962(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se užije přiměřeně i tehdy, ukáže-li se, že lhůta k podání opravného prostředku, který byl zamítnut jako opožděný, zmeškána nebyla.
účinné od 1. 1. 1962(1) Nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručí se zpravidla poštou.
účinné od 1. 1. 1962(2) V případě potřeby lze požádat o doručení orgán místního národního výboru a v případech zvlášť naléhavých, zejména při nařízeném předvedení, při neúspěšnosti pokusu doručit jiným způsobem do vlastních rukou adresáta zásilku, u níž je uložení vyloučeno, nebo při nebezpečí, že průtah v doručování povede ke zmaření jednání, i bezpečnostní orgán.
účinné od 1. 1. 1962(3) Nebyl-li adresát zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dorostlé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna písemnost převzít a její odevzdání obstarat.
účinné od 1. 1. 1962(4) Není-li takové osoby, uloží se písemnost na poště nebo u místního národního výboru a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedověděl.
účinné od 1. 1. 1962(5) Písemnosti určené osobám požívajícím diplomatických imunit a výsad nebo osobám v jejich bytech se předloží ministerstvu spravedlnosti; to zařídí jejich doručení.
účinné od 1. 1. 1962(1) Do vlastních rukou se doručuje
účinné od 1. 1. 1962(2) Nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou v oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledný, uloží se rozhodnutí na poště nebo u místního národního výboru a adresát se o tomto uložení vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl.
účinné od 1. 1. 1962(3) Uložit doručovanou zásilku podle odstavce 2 nelze, doručuje-li se
účinné od 1. 1. 1962(4) Je-li uložení doručované zásilky vyloučeno, musí to odesílatel na zásilce nápadně vyznačit.
účinné od 1. 1. 1962(1) Odepře-li adresát písemnost přijmout, poznamená se to na doručence spolu s datem a důvodem odepření a písemnost se vrátí.
účinné od 1. 1. 1962(2) Uzná-li předseda senátu, prokurátor nebo vyšetřovací orgán, který písemnost odeslal, že přijetí bylo odepřeno bezdůvodně, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí bylo odepřeno; na tento následek musí být adresát doručovatelem upozorněn.
účinné od 1. 1. 1962(1) Obviněný, poškozený a zúčastněná osoba, jejich obhájci a zmocněnci, jakož i společenský žalobce a společenský obhájce mají právo nahlížet do spisů, s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si výpisky a poznámky. Totéž právo mají zákonní zástupci nesvéprávného obviněného, poškozeného nebo zúčastněné osoby. Jiné osoby tak mohou činit se souhlasem předsedy senátu a v přípravném řízení se souhlasem prokurátora nebo vyšetřovacího orgánu, jen pokud je toho třeba k uplatnění jejich práv.
účinné od 1. 1. 1962(2) V přípravném řízení může prokurátor nebo vyšetřovací orgán nahlédnutí do spisů odepřít, jestliže by nahlížením byl mařen účel trestního stíhání; toto omezení se nevztahuje na obviněného a obhájce, přikročilo-li se již k seznamování obviněného s výsledky vyšetřování.
účinné od 1. 1. 1962(3) Tomu, kdo měl právo být úkonu přítomen, nemůže být odepřeno nahlédnutí do protokolu o takovém úkonu. Obviněnému a jeho obhájci nemůže být odepřeno nahlédnutí do usnesení o vznesení obvinění.
účinné od 1. 1. 1962(4) Práva státních orgánů nahlížet do spisů podle jiných zákonných předpisů nejsou ustanovením předchozích odstavců dotčena.
účinné od 1. 1. 1962(5) Při povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření, aby bylo zachováno státní, hospodářské a služební tajemství.
účinné od 1. 1. 1962(1) Kdo přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo se k soudu, prokurátorovi nebo vyšetřovacímu orgánu chová urážlivě nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu daného mu podle tohoto zákona, může být předsedou senátu a v přípravném řízení prokurátorem nebo vyšetřovacím orgánem potrestán pořádkovou pokutou do 500 Kčs. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
účinné od 1. 1. 1962(2) Dopustí-li se takového jednání příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, může se přenechat náčelníku, aby ho potrestal podle kázeňského řádu.
účinné od 1. 1. 1962(3) Dopustí-li se takového jednání osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, může se přenechat náčelníku nápravného zařízení, aby ji potrestal podle vězeňského řádu.
účinné od 1. 1. 1962Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jsou-li tu skutečnosti, které odůvodňují obavu,
účinné od 1. 1. 1962Vzít do vazby lze toliko osobu, proti které bylo vzneseno obvinění (§ 165). O vazbě rozhoduje soud, v přípravném řízení prokurátor.
účinné od 1. 1. 1962(1) Je-li toho třeba, vydá orgán, který rozhoduje o vazbě, příkaz, aby obviněný byl dodán do vazby. V řízení před soudem vydá tento příkaz předseda senátu.
účinné od 1. 1. 1962(2) Dodání provedou na podkladě příkazu bezpečnostní orgány, které jsou též povinny, je-li toho k provedení příkazu třeba, vypátrat pobyt obviněného.
účinné od 1. 1. 1962(3) Osoba dodaná do vazby musí být do 48 hodin vyslechnuta a musí jí být oznámeno rozhodnutí o vazbě.
účinné od 1. 1. 1962O vzetí do vazby je třeba bez průtahů vyrozumět některého rodinného příslušníka obviněného, jakož i vedoucího jeho pracoviště. O vzetí do vazby příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru je třeba vyrozumět též jeho velitele nebo náčelníka.
účinné od 1. 1. 1962(1) Vazba v přípravném řízení, včetně řízení podle hlavy desáté, může trvat nanejvýš dva měsíce. Nadřízený prokurátor může tuto dobu prodloužit o další jeden měsíc. Na delší dobu může vazbu prodloužit jen generální prokurátor.
účinné od 1. 1. 1962(2) Doba uvedená v odstavci 1 se počítá ode dne, kdy došlo k omezení osobní svobody obviněného.
účinné od 1. 1. 1962(1) Všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny zkoumat v každém období trestního stíhání, zda důvody vazby ještě trvají; pomine-li důvod vazby, musí být obviněný ihned propuštěn na svobodu.
účinné od 1. 1. 1962(2) Obviněný má právo kdykoli žádat o propuštění na svobodu; jeho žádost musí být vyřízena neprodleně.
účinné od 1. 1. 1962(3) Souhlasí-li prokurátor s propuštěním obviněného na svobodu, může v řízení před soudem o propuštění z vazby rozhodnout předseda senátu.
účinné od 1. 1. 1962(1) Je-li tu jen důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) nebo c) a organizace uvedená v § 4 odst. 1 nabídne převzetí záruky za další chování obviněného, a za to, že se na vyzvání dostaví k soudu, prokurátorovi nebo vyšetřovacímu orgánu, může orgán rozhodující o vazbě, považuje-li záruku vzhledem k osobě obviněného a k povaze vyšetřovaného případu za dostatečnou, ji přijmout a ponechat obviněného na svobodě nebo ho na svobodu propustit.
účinné od 1. 1. 1962(2) Stejně může orgán rozhodující o vazbě postupovat, je-li tu jen důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) a obviněný dá písemný slib, že se na vyzvání dostaví k soudu, prokurátorovi nebo vyšetřovacímu orgánu a že každou změnu svého pobytu předem ohlásí, považuje-li orgán vzhledem k osobě obviněného a k povaze vyšetřovaného případu slib za dostatečný.
účinné od 1. 1. 1962(1) Proti rozhodnutí o vazbě je přípustná stížnost.
účinné od 1. 1. 1962(2) Odkladný účinek má pouze stížnost prokurátora proti rozhodnutí soudu o propuštění obviněného z vazby. Byl-li však prokurátor při vyhlášení takového rozhodnutí přítomen, má jeho stížnost odkladný účinek jen tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí; jde-li o propuštění z vazby po zprošťujícím rozsudku, má stížnost prokurátora odkladný účinek jen tehdy, podal-li prokurátor také odvolání proti rozsudku.
účinné od 1. 1. 1962Jestliže je tu některý z důvodů vazby (§ 67) a pro neodkladnost věci nelze rozhodnutí prokurátora o vazbě předem opatřit, může vyšetřovací orgán obviněného zadržet prozatím sám. Je však povinen provedené zadržení prokurátorovi bezodkladně ohlásit a nejpozději do 48 hodin od zadržení obviněného prokurátorovi odevzdat, nebo propustit na svobodu. Spolu s obviněným odevzdá prokurátorovi i opis protokolu, který sepsal při zadržení, a popřípadě i další materiál, který prokurátor potřebuje, aby mohl rozhodnout o vazbě.
účinné od 1. 1. 1962(1) Osobu podezřelou ze spáchání trestného činu může, je-li tu některý z důvodů vazby (§ 67), vyšetřovací nebo i bezpečnostní orgán v naléhavých případech zadržet, i když proti ní dosud nebylo vzneseno obvinění podle § 165. K zadržení je třeba předchozího souhlasu prokurátora. Bez takového souhlasu lze zadržení provést, jen jestliže věc nesnese odkladu a souhlasu předem nelze dosáhnout, zejména byla-li ona osoba přistižena při trestném činu anebo zastižena na útěku.
účinné od 1. 1. 1962(2) Osobu, která byla přistižena při trestném činu, smí zadržet kdokoli, je-li toho nezbytně třeba ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazu. Je však povinen odevzdat zadrženého ihned prokurátorovi anebo vyšetřovacímu nebo bezpečnostnímu orgánu; zadrženého příslušníka ozbrojených sil může též odevzdat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li zadrženého takto odevzdat, je třeba některému z uvedených orgánů zadržení aspoň ihned oznámit.
účinné od 1. 1. 1962(3) Orgán, který zadržení provedl, sepíše o něm bezodkladně protokol, v němž označí místo, čas a bližší okolnosti zadržení, jakož i podstatné jeho důvody a uvede osobní údaje zadržené osoby. Opis protokolu doručí neprodleně prokurátorovi. Obdobně postupuje orgán, který převzal osobu zadrženou podle odstavce 2.
účinné od 1. 1. 1962(4) Orgán, který zadržení provedl nebo kterému zadržená osoba byla odevzdána, tuto osobu bezodkladně vyslechne a propustí ji na svobodu, bude-li podezření rozptýleno nebo důvody zadržení z jiné příčiny odpadnou. Nepropustí-li zadrženou osobu na svobodu, je tento orgán povinen odevzdat ji nejpozději do 48 hodin od zadržení nebo převzetí spolu s důkazním materiálem prokurátorovi.
účinné od 1. 1. 1962Nenařídil-li prokurátor propustit osobu zadrženou podle předchozích ustanovení na svobodu už na podkladě hlášení o zadržení obviněného (§ 75) nebo na podkladě protokolu o zadržení podezřelého (§ 76 odst. 3), je povinen nejpozději do 48 hodin poté, co mu byla zadržená osoba odevzdána, rozhodnout podle § 68 o jejím vzetí do vazby, anebo ji propustit na svobodu.
účinné od 1. 1. 1962(1) Kdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení, je povinen ji na vyzvání předložit soudu, prokurátorovi nebo vyšetřovacímu orgánu; je-li ji nutno pro účely trestního řízení zajistit, je povinen věc na vyzvání těmto orgánům vydat. Při vyzvání je třeba ho upozornit na to, že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky nevyhovění (§ 66).
účinné od 1. 1. 1962(2) Povinnost podle odstavce 1 se nevztahuje na listinu, jejíž obsah se týká okolnosti, o které platí zákaz výslechu, ledaže došlo k zproštění povinnosti zachovat věc v tajnosti nebo k zproštění povinnosti mlčenlivosti (§ 99).
účinné od 1. 1. 1962(3) Vyzvat k vydání věci je oprávněn předseda senátu, v přípravném řízení prokurátor nebo vyšetřovací orgán, v naléhavých případech i bezpečnostní orgán.
účinné od 1. 1. 1962(1) Nebude-li věc důležitá pro trestní řízení na vyzvání vydána tím, kdo ji má u sebe, může mu být na příkaz předsedy senátu a v přípravném řízení na příkaz prokurátora nebo vyšetřovacího orgánu odňata. Vyšetřovací orgán potřebuje k vydání takového příkazu předchozí souhlas prokurátora.
účinné od 1. 1. 1962(2) Nevykoná-li orgán, který příkaz k odnětí věci vydal, odnětí věci sám, provede je na podkladě příkazu bezpečnostní orgán.
účinné od 1. 1. 1962(3) Bez příkazu uvedeného v odstavci 1 může být věc bezpečnostním orgánem odňata jen tehdy, jestliže nelze příkazu předem dosáhnout a věc nesnese odkladu.
účinné od 1. 1. 1962(4) K odnětí věci se podle možnosti přibere osoba, která není na věci zúčastněna.
účinné od 1. 1. 1962(5) Protokol o vydání a odnětí věci musí obsahovat též dostatečně přesný popis vydané nebo odňaté věci, který by umožnil určit její totožnost.
účinné od 1. 1. 1962(6) Osobě, která věc vydala nebo jíž byla věc odňata, vydá orgán, který úkon provedl, ihned písemné potvrzení o převzetí věci nebo opis protokolu.
účinné od 1. 1. 1962(1) Není-li věci, která byla podle § 78 vydána nebo podle § 79 odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy státního notářství a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních.
účinné od 1. 1. 1962(2) Je-li nebezpečí, že se věc, která nemohla být vrácena nebo vydána podle odstavce 1, zkazí, prodá se a částka za ni stržená se uloží do úschovy státního notářství. Na prodej se užije přiměřeně předpisů o soudním prodeji zabavených movitých věcí.
účinné od 1. 1. 1962(3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 činí předseda senátu, v přípravném řízení prokurátor nebo vyšetřovací orgán. Vyšetřovací orgán potřebuje k tomu předchozí souhlas prokurátora. Proti rozhodnutí o vrácení a vydání věci, jakož i o uložení do úschovy je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
účinné od 1. 1. 1962(1) Jestliže byla obviněným vydána nebo mu odňata věc, kterou získal nebo pravděpodobně získal trestným činem, a buď není známo, komu věc patří, nebo není znám pobyt poškozeného, vyhlásí se veřejně popis věci. Vyhlášení se učiní způsobem pro vypátrání poškozeného nejúčelnějším, a to spolu s vyzváním, aby se poškozený přihlásil do šesti měsíců od vyhlášení.
účinné od 1. 1. 1962(2) Uplatnil-li ve lhůtě uvedené v odstavci 1 nárok na věc někdo jiný než obviněný, postupuje se podle § 80 odst. 1. Jestliže nárok na věc neuplatnil nikdo jiný, vydá se věc, nebo byla-li zatím pro nebezpečí zkázy už prodána, částka za ni stržená obviněnému na jeho žádost, pokud nejde o věc, kterou získal trestným činem. Jde-li o takovou věc nebo nepožádal-li obviněný o vrácení věci, věc se odevzdá národnímu výboru, který provede její realizaci. Tím není dotčeno právo vlastníka žádat vydání částky stržené za věc.
účinné od 1. 1. 1962(3) Jde-li o věc bezcennou, lze ji zničit, a jde-li o věc nepatrné ceny, lze ji odevzdat národnímu výboru k realizaci, a to v obou případech i bez předchozího vyhlášení popisu.
účinné od 1. 1. 1962(4) Opatření a rozhodnutí uvedená v odstavcích 1 až 3 činí předseda senátu a v přípravném řízení prokurátor nebo vyšetřovací orgán. Vyšetřovací orgán potřebuje k tomu předchozí souhlas prokurátora. Proti usnesení o vydání věci, odevzdání věci národnímu výboru k realizaci nebo o zničení věci je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
účinné od 1. 1. 1962(1) Domovní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě či jiné místnosti nebo v prostoře k nim náležející je věc důležitá pro trestní řízení nebo že se tam skrývá osoba podezřelá z trestného činu.
účinné od 1. 1. 1962(2) Osobní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že někdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení.
účinné od 1. 1. 1962(3) U osoby zadržené a u osoby, která má být dodána nebo která se bere do vazby, lze vykonat osobní prohlídku též tehdy, je-li tu podezření, že má u sebe zbraň nebo jinou věc, jíž by mohla ohrozit život nebo zdraví vlastní nebo cizí.
účinné od 1. 1. 1962(1) Nařídit domovní nebo osobní prohlídku je oprávněn předseda senátu, v přípravném řízení prokurátor nebo vyšetřovací orgán. Vyšetřovací orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas prokurátora. Příkaz k domovní prohlídce musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se osobě, u níž se prohlídka koná, při prohlídce, a není-li to možné, nejdéle do 48 hodin po ní.
účinné od 1. 1. 1962(2) Nevykoná-li domovní nebo osobní prohlídku orgán, který ji nařídil, vykoná ji na jeho příkaz bezpečnostní orgán.
účinné od 1. 1. 1962(3) Bez příkazu nebo souhlasu uvedeného v odstavci 1 může vyšetřovací nebo bezpečnostní orgán vykonat domovní nebo osobní prohlídku jen tehdy, jestliže příkazu nebo souhlasu předem dosáhnout nelze a věc nesnese odkladu, anebo jestliže jde o osobu přistiženou při činu nebo o osobu, na kterou byl vydán příkaz k dodání do vazby. Bez příkazu nebo souhlasu lze též provést osobní prohlídku v případech uvedených v § 82 odst. 3.
účinné od 1. 1. 1962Domovní nebo osobní prohlídku lze vykonat jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na kom se má vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo ani dobrovolného vydání hledané věci, ani odstranění jiných důvodů, které vedly k prohlídce. Předchozího výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě.
účinné od 1. 1. 1962(1) Orgán vykonávající domovní prohlídku je povinen umožnit osobě, u níž se prohlídka koná, nebo některému dospělému členu její domácnosti účast při prohlídce. O právu účasti při prohlídce je povinen tyto osoby poučit.
účinné od 1. 1. 1962(2) K výkonu domovní a osobní prohlídky je třeba přibrat osobu, která není na věci zúčastněna. Orgán vykonávající prohlídku se prokáže svým oprávněním.
účinné od 1. 1. 1962(3) V protokole o prohlídce je třeba též uvést, zda byla dodržena ustanovení o předchozím výslechu, popřípadě označit důvody, proč dodržena nebyla. Došlo-li při prohlídce k vydání nebo odnětí věci, je třeba pojmout do protokolu také údaje uvedené v § 79 odst. 5.
účinné od 1. 1. 1962(4) Osobě, u které byla prohlídka vykonána, vydá orgán, který ji vykonal, ihned, a není-li to možné, nejdéle do 48 hodin po ní písemné potvrzení o jejím výsledku, jakož i o převzetí věcí, které byly při prohlídce vydány nebo odňaty, anebo opis protokolu.
účinné od 1. 1. 1962(1) Je-li k objasnění skutečností závažných pro trestní řízení nutno zjistit obsah nedoručených telegramů, dopisů nebo jiných zásilek, které pocházejí od obviněného nebo jsou pro něho určeny, nařídí předseda senátu a v přípravném řízení prokurátor nebo vyšetřovací orgán, aby mu je pošta nebo podnik provádějící jejich dopravu vydaly; vyšetřovací orgán potřebuje k tomu předchozí souhlas prokurátora.
účinné od 1. 1. 1962(2) Bez nařízení uvedeného v odstavci 1 může být doprava zásilky pozdržena na příkaz vyšetřovacího nebo i bezpečnostního orgánu, avšak jen tehdy, jestliže nelze tohoto nařízení předem dosáhnout a věc nesnese odkladu. Nedojde-li poště nebo podniku provádějícímu dopravu zásilek v takovém případě do tří dnů nařízení předsedy senátu, prokurátora nebo vyšetřovacího orgánu, aby mu byly zásilky vydány, nesmí pošta nebo podnik dopravu zásilek dále zdržovat.
účinné od 1. 1. 1962(1) Zásilku vydanou podle § 86 odst. 1 smí otevřít jen předseda senátu a v přípravném řízení prokurátor nebo vyšetřovací orgán; tento orgán potřebuje k otevření předchozí souhlas prokurátora.
účinné od 1. 1. 1962(2) Otevřená zásilka se odevzdá adresátovi, a není-li jeho pobyt znám, některému z jeho rodinných příslušníků; jinak se zásilka vrátí odesilateli. Je-li však obava, že by odevzdání zásilky mělo škodlivý vliv na trestní stíhání, připojí se zásilka ke spisu; je-li to vhodné, oznámí se adresátovi obsah dopisu nebo telegramu. Není-li jeho pobyt znám, učiní se oznámení některému z jeho rodinných příslušníků.
účinné od 1. 1. 1962(3) Zásilka, kterou nebylo uznáno za nutné otevřít, odevzdá se ihned adresátovi nebo se vrátí poště nebo podniku, který ji vydal.
účinné od 1. 1. 1962(1) Je-li nezbytně třeba ještě před zahájením vyšetřování provést zajišťovací úkony, k nimž jsou bezpečnostní orgány podle ustanovení oddílu třetího, čtvrtého a pátého této hlavy oprávněny, opatří si bezpečnostní orgány k jejich provedení předem souhlas prokurátora. Nelze-li pro neodkladnost věci opatřit souhlas předem, musí do 48 hodin prokurátora o provedeném úkonu uvědomit.
účinné od 1. 1. 1962(2) Při provádění úkonů jsou bezpečnostní orgány povinny i v případě uvedeném v odstavci 1 postupovat podle předpisů trestního řádu. Zákonnost a neodkladnost takových úkonů prokurátor vždy prověří.