Vyhláška o úplnom znení občianskeho súdneho poriadku

Posuzování opravných prostředků.

Nesprávně pojmenovaný opravný prostředek je třeba posoudit podle jeho obsahu.

Přípustnost.

(1) Odvolání je přípustné proti každému rozsudku soudu prvé stolice. Není přípustné odvolat se jen proti důvodům rozsudku.

(2) Není-li současně napadán výrok rozsudku ve věci samé, je proti jiným rozhodnutím pojatým do výroku rozsudku, zejména proti rozhodnutím o nákladech řízení a o procesní námitce, opravným prostředkem stížnost.

Lhůta k podání odvolání.

(1) K podání odvolání je lhůta patnáct dnů ode dne doručení rozsudku.

(2) Odvolání není podáno opožděně, jestliže je podala oprávněná osoba po uplynutí této lhůty jen proto, že se řídila nesprávným poučením soudu, nebo podala-li je ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení rozsudku přímo u odvolacího soudu nebo do protokolu u soudu, který není příslušný (§ 175 odst. 2).

Osoby oprávněné podat odvolání.

Odvolání může podat účastník nebo prokurátor.

(1) Odvolání lze podat písemným podáním nebo ústně do protokolu; advokát, i když je sám účastníkem, může podat odvolání jen písemně.

(2) Odvolání se podává u soudu, který vynesl rozsudek. Je-li odvolání podáno u jiného soudu, postoupí je tento soud ihned soudu příslušnému.

Odvolání má vedle všeobecných náležitostí podání obsahovat:

1. a) označení rozsudku, proti kterému se podává;
2. b) odvolací návrh;
3. c) důvody, popřípadě i nová skutková tvrzení a důkazy.

Podpůrná platnost ustanovení o řízení před soudem prvé stolice.

(1) Jestliže z dalších ustanovení neplyne něco jiného, užije se pro řízení před odvolacím soudem obdobně ustanovení platných pro řízení před soudem prvé stolice.

(2) Dojde-li k zpětvzetí návrhu na zahájení řízení po vyhlášení rozsudku soudem prvé stolice a přizná-li odvolací soud zpětvzetí účinnost, zruší též rozsudek soudu prvé stolice.

Odkladný účinek.

(1) Podala-li oprávněná osoba včas odvolání, napadený rozsudek až do vyřízení odvolání se nestane pravomocným, a nejde-li o rozsudek předběžně vykonatelný, odkládá se jeho vykonatelnost.

(2) Týká-li se rozsudek několika odpůrců nebo několika nároků se samostatným skutkovým základem a odvolání se výslovně vztahuje jen na některé odpůrce nebo některé nároky, nabývá nenapadená část rozsudku právní moci.

(1) Má-li předseda senátu soudu prvé stolice za to, že odvolání je podáno opožděně nebo osobou neoprávněnou, nebo že je nepřípustné proto, že napadá jen důvody rozsudku, předloží je spolu se spisy a se zprávou o tom příslušnému odvolacímu soudu. Totéž učiní, jestliže se marně pokusil o odstranění vad odvolání (§§ 176, 45 odst. 1 a 2).

(2) Nejde-li o žádný z těchto případů, zašle předseda senátu jeden stejnopis odvolání odpůrci odvolatele. Odpůrce odvolatele může do patnácti dnů na odvolání odpovědět písemným podáním nebo ústně do protokolu (§ 175); o tom je třeba ho poučit. Po uplynutí této lhůty, nebo jakmile došla odpověď na odvolání, předloží předseda senátu odvolání spolu se spisy odvolacímu soudu.

(1) V případech uvedených v § 179 odst. 1 odmítne odvolací soud odvolání usnesením bez ústního jednání, i když podmínky odmítnutí zjistí sám před nařízením ústního jednání. Stejně rozhodne, zjistí-li teprve při ústním jednání, že tu jsou takové podmínky.

(2) Má-li odvolací soud za to, že odvolání není podáno opožděně nebo osobou k tomu neoprávněnou, nebo že není nepřípustné proto, že napadá jen důvody rozsudku, doručí předseda odvolacího senátu jedno vyhotovení odpůrci odvolatele. Odpůrce odvolatele může na odvolání do patnácti dnů odpovědět písemným podáním nebo ústně do protokolu (§ 175), a to přímo u odvolacího soudu; o tom je třeba ho poučit.

(3) Bylo-li podání podáno přímo u odvolacího soudu, postoupí je předseda odvolacího senátu soudu prvé stolice, aby postupoval podle § 179 odst. 2.

Nebylo-li odvolání odmítnuto bez ústního jednání podle § 180 odst. 1, nařídí předseda senátu ústní jednání.

Po započetí ústního jednání přednese předseda senátu nebo jím pověřený člen senátu podle obsahu spisů soudu prvé stolice stav věci, jakož i dosavadní průběh řízení, pokud je toho třeba, aby se porozumělo odvolacímu návrhu a aby se mohla přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí. Po tomto přednesu a případných poznámkách přednese předseda nebo jím pověřený člen senátu obsah odvolání a odpovědi; když se tak stalo, upozorní předseda účastníky, že mohou své návrhy ústně odůvodnit.

(1) Odvolací soud není vázán skutkovým stavem, který zjistil soud prvé stolice. Účastníci mohou přednést též skutkové okolnosti a nabídnout důkazy, které nebyly v řízení před soudem prvé stolice ani uvedeny, ani nabídnuty. Odvolací soud může nařídit, aby se dokazování provedené před soudem prvé stolice opakovalo.

(2) Účastníci mohou až do skončení odvolacího jednání změnit svoje návrhy ve věci samé, učiněné před soudem prvé stolice, jestliže výsledky řízení před odvolacím soudem v souvislosti s výsledky řízení před soudem prvé stolice mohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu.

(3) Až do skončení odvolacího jednání lze měnit i odvolací návrhy a odvolací důvody. Soud může rozsudek prvé stolice zrušit, i když je navrhována jeho změna, a naopak.

(4) Odvolací soud však nepřipustí změnu podle odstavců 2 a 3:

1. a) týká-li se změna účastníků, proti nimž odvolání nesměřovalo;
2. b) týká-li se změna těch nároků uplatňovaných v řízení, které mají samostatný skutkový základ a nebyly odvoláním dotčeny.

Odvolací soud projedná věc v mezích odvolacích návrhů (§ 183 odst. 3 a 4). Přitom přihlíží k vadám řízení před soudem prvé stolice jen potud, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

(1) Odvolací soud rozhodne zpravidla rozsudkem ve věci samé, a to tak, že rozsudek soudu prvé stolice potvrdí nebo změní.

(2) Ve svém rozsudku může se odvolací soud odvolat i na skutkový stav zjištěný soudem prvé stolice.

(1) Odvolací soud může usnesením zrušit rozsudek soudu prvé stolice a vrátit mu věc k dalšímu řízení a k rozhodnutí, zejména jestliže se soud prvé stolice v podstatných bodech nezabýval skutkovým stavem věci.

(2) Odvolací soud může takto postupovat též tehdy, zjistí-li vady řízení uvedené v § 184 a jestliže by jejich odstranění vyžadovalo neúměrné doplnění řízení; vyžaduje-li to povaha věci, může zrušit i řízení před soudem prvé stolice.

(3) Soud prvé stolice je vázán právním názorem odvolacího soudu.

Náklady odvolacího řízení.

(1) Ustanovení o nákladech řízení před soudem prvé stolice platí i pro řízení odvolací.

(2) Změní-li soud druhé stolice rozsudek soudu stolice prvé, rozhodne též o nákladech předcházejícího řízení; zruší-li rozsudek, popřípadě i řízení před soudem prvé stolice, uloží tomuto soudu, aby v novém rozhodnutí rozhodl i o nákladech opravného řízení.

Vzetí odvolání zpět.

Odvolatel může vzít odvolání zpět do vynesení rozhodnutí odvolacího soudu. Co do účinnosti vzetí odvolání zpět platí přiměřeně ustanovení §§ 73 a 76.

Doručení rozhodnutí.

Po skončení odvolacího řízení vrátí odvolací soud spisy soudu prvé stolice; soud prvé stolice doručí rozhodnutí odvolacího soudu účastníkům.

Proti usnesení soudu prvé stolice je přípustná stížnost, jde-li o usnesení, jímž je soud vázán (§ 166).

(1) Stížnost není přípustná proti usnesením dožádaného nebo pověřeného soudce; je však přípustná, pokud ji zákon nevylučuje, proti usnesení dožadujícího nebo pověřujícího soudu, který rozhodl o ohrazení postižené osoby.

(2) Stížnost proti usnesením dožádaného soudu, pokud ji zákon nevylučuje, je přípustná, jde-li o právní pomoc žádanou cizozemským soudem (úřadem).

Stížnost není přípustná proti rozhodnutí:

1. a) jímž byl vyloučen soudce (§ 22);
2. b) jímž bylo vráceno podání s pokyny a poučením k odstranění vad podání (§ 45);
3. c) jímž byla postoupena věc pro nepříslušnost soudu po slyšení účastníka (§ 56 odst. 1);
4. d) jímž byl zamítnut návrh na vyloučení veřejnosti (§§ 63, 68);
5. e) jímž byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu (§ 72), anebo jímž byla nebo nebyla přiznána účinnost projevu účastníka o vzetí návrhu zpět (§ 73), uznání nebo vzdání se nároku (§ 74), anebo jímž byl nebo nebyl schválen soudní smír (§§ 40, 75);
6. f) jímž byla prodloužena lhůta nebo zamítnut návrh na její prodloužení (§ 84);
7. g) jímž bylo povoleno navrácení v předešlý stav (§ 86);
8. h) jímž bylo rozhodnuto o svědečném (§ 107) anebo o nárocích třetích osob na náhradu (§ 115 odst. 2, § 120 odst. 2);
9. ch) jímž bylo povoleno zajištění důkazu (§ 123);
10. i) jímž bylo uloženo složení zálohy na náklady (§ 128).

Novoty.

Stížnost lze opřít o nové skutečnosti a důkazy, pokud z jiných ustanovení neplyne něco jiného a pokud to povaha věci připouští.

(1) Soud prvé stolice může sám vyhovět stížnosti, napadá-li se stížností usnesení, z něhož nenabyla dosud práv osoba jiná než stěžovatel, anebo jde-li o usnesení, jímž byla uložena pokuta nebo nařízeno předvedení.

(2) Nemíní-li soud prvé stolice vyhovět stížnosti nebo napadá-li se stížností i jiné usnesení než usnesení uvedené v odstavci 1, vykoná předseda senátu šetření, pokud je uzná podle obsahu stížnosti za nutné, a předloží stížnost spolu se spisy soudu druhé stolice.

(1) Soud druhé stolice rozhodne o stížnosti usnesením zpravidla bez ústního jednání.

(2) Považuje-li to soud druhé stolice za potřebné, nařídí slyšení účastníků nebo jiné šetření; bylo-li rozhodnuto v prvé stolici po ústním jednání, může nařídit i ústní jednání.

Pokud neplyne z ustanovení o stížnosti něco jiného, užije se pro stížnost obdobně ustanovení platných pro odvolání.

Pravomocné rozhodnutí ve věci samé lze napadnou návrhem na obnovu řízení:

1. a) jsou-li tu nové skutečnosti, důkazy nebo pravomocné rozhodnutí soudu nebo úřadu (orgánu veřejné správy), jichž účastník nemohl bez své viny použít v původním řízení, anebo lze-li provést důkazy nařízené v původním řízení, poněvadž odpadly překážky, které tehdy bránily jejich provedení; z těchto důvodů je obnova řízení přípustná, jen pokud mohly přivodit pro účastníka příznivější rozhodnutí ve věci samé;
2. b) bylo-li rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce.

Soudní smír lze napadnou návrhem na obnovu řízení, pokud lze důvody obnovy vztahovat podle povahy věci i na soudní smír.

Obnova řízení je nepřípustná:

1. a) jde-li o rozhodnutí, jímž bylo vysloveno, že tu manželství není, nebo jímž byla vyslovena neplatnost manželství nebo rozvod, ledaže by šlo o otázku dobré víry při uzavírání manželství nebo viny na rozvodu;
2. b) v řízení o prohlášení za mrtvého nebo o důkazu smrti, v řízení o projednání dědictví, v řízení o soudním umoření listin a v řízení exekučním;
3. c) je-li možno zrušení nebo změny rozhodnutí dosáhnout bez obnovy řízení, nepočítajíc v to stížnost pro porušení zákona, anebo je-li obnova řízení vyloučena povahou věci.

(1) Návrh na obnovu řízení je nutno podat ve lhůtě tří měsíců.

(2) Lhůta se počítá ode dne právní moci rozhodnutí v původním řízení, popřípadě schválení soudního smíru; dověděl-li se však účastník o důvodu obnovy teprve později, anebo mohl-li jej teprve později uplatnit, počítá se mu lhůta ode dne, kdy se dověděl o důvodu obnovy, anebo kdy jej mohl uplatnit.

(3) Uplynulo-li pět let od doby, kdy se rozhodnutí stalo pravomocným, popřípadě kdy byl schválen soudní smír, může být návrh na obnovu řízení podán, jen byla-li účastníku nezákonným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Při zmeškání lhůty k podání návrhu na obnovu řízení není přípustné navrácení v předešlý stav.

Náležitosti návrhu na obnovu.

Návrh na obnovu řízení má vedle všeobecných náležitostí podání obsahovat:

1. a) označení rozhodnutí nebo soudního smíru, proti němuž směřuje;
2. b) uvedení zákonného důvodu obnovy;
3. c) skutečnosti dokazující zachování lhůty k podání návrhu na obnovu řízení;
4. d) určitý návrh na zrušení napadeného rozhodnutí nebo soudního smíru a na vynesení nového rozhodnutí;
5. e) skutečnosti a důkazy, odůvodňující návrh na obnovu řízení.

Příslušnost soudu.

O návrhu na obnovu řízení rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v prvé stolici.

Osoby oprávněné podat návrh na obnovu řízení.

Návrh na obnovu řízení může podat účastník nebo prokurátor.

(1) Je-li návrh na obnovu řízení podán zřejmě opožděně nebo nezakládá-li se na žádném ze zákonných důvodů, anebo je-li obnova řízení nepřípustná podle § 199, odmítne soud návrh usnesením bez ústního jednání. Stejně rozhodne, zjistí-li teprve při ústním jednání, že tu jsou takové skutečnosti.

(2) Podala-li návrh osoba neoprávněná, odmítne jej soud usnesením po ústním jednání.

(1) Navrhuje-li se obnova řízení pro trestný čin uvedený v § 197 písm. b) nebo pro jiný trestný čin, oznámí soud, pokud ještě trestné řízení nebylo zahájeno, věc prokurátorovi a vyčká výsledku trestního řízení.

(2) Když trestní soud nebo prokurátor oznamuje soudu usnesení, že řízení nebylo zahájeno, nebo že se zastavuje, označí výslovně důvod, proč se tak stalo.

(1) S řízením o návrhu na obnovu lze spojit řízení ve věci samé.

(2) Rozhodl-li soud nejprve o povolení obnovy, může jednat ve věci samé teprve tehdy, když se rozhodnutí o povolení obnovy stalo pravomocným.

(1) Jeví-li se z uplatňovaných důvodů obnovy pravděpodobným, že návrh na obnovu řízení bude mít úspěch, může soud na návrh účastníka i bez slyšení odpůrce usnesením nařídit odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nebo soudního smíru.

(2) Soud může takové své usnesení na návrh zrušit.

(3) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 není opravného prostředku.

(1) Pro řízení o návrhu na obnovu, počítaje v to opravné prostředky, se jinak užije ustanovení platných pro původní řízení.

(2) Vydržení nebo promlčení práva, které nastalo za řízení nebo po jeho skončení, nelze uplatnit v řízení o obnovu na újmu účastníka, v jehož prospěch byla obnova povolena.

(3) V novém rozhodnutí ve věci samé rozhodne soud o náhradě nákladů původního řízení i řízení o obnově.

Přípustnost.

(1) Proti pravomocnému rozhodnutí kteréhokoli soudu ve věcech občanskoprávních může generální prokurátor nebo předseda Nejvyššího soudu podat stížnost pro porušení zákona, má-li za to, že v řízení nebo při rozhodování byl porušen zákon.

(2) Pro vady řízení lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, bylo-li rozhodnuto o věci, která nepatří do pravomoci československých soudů nebo alespoň soudů obecných, anebo mohly-li vady řízení mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

(3) Stížnost pro porušení zákona nelze podat proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona.

Podání a náležitosti.

(1) Stížnost pro porušení zákona není vázána lhůtou. Podává se písemně u Nejvyššího soudu.

(2) Mimo všeobecné náležitosti podání musí stížnost obsahovat:

1. a) označení rozhodnutí, proti kterému směřuje;
2. b) údaj o tom, v čem se spatřuje porušení zákona, s náležitým odůvodněním;
3. c) určité prohlášení, zda se navrhuje jen výrok, že byl zákon porušen, anebo i zrušení původního rozhodnutí.

(3) Až do rozhodnutí o stížnosti lze měnit její důvody a návrh.

Vyžadování soudních spisů.

Generální prokurátor i předseda Nejvyššího soudu mohou si od kteréhokoli soudu vyžádat spisy, aby mohli posoudit, zda tu jsou důvody k podání stížnosti pro porušení zákona.

Odložení vykonatelnosti původního rozhodnutí.

Navrhuje-li generální prokurátor nebo předseda Nejvyššího soudu též zrušení původního rozhodnutí, může Nejvyšší soud i z úřední povinnosti před rozhodnutím o stížnosti odložit vykonatelnost původního rozhodnutí.

(1) O stížnosti pro porušení zákona rozhoduje Nejvyšší soud rozsudkem bez ústního jednání po slyšení generálního prokurátora.

(2) Nejvyšší soud může nařídit potřebné šetření i z úřední povinnosti.

(1) Nejvyšší soud v rozsudku buď vysloví, že byl porušen zákon, anebo stížnosti nevyhoví; byl-li zákon porušen rozhodnutími několika soudů, uvede vždy, které soudy zákon porušily. Rozsudek musí být odůvodněn; Nejvyšší soud jej doručí generálnímu prokurátorovi, a je-li to možné, též účastníkům nebo jejich právním nástupcům.

(2) Navrhne-li to před rozhodnutím generální prokurátor nebo předseda Nejvyššího soudu, který podal stížnost, zruší Nejvyšší soud v rozsudku též rozhodnutí, jímž byl porušen zákon, po případě i řízení, které je předcházelo.

(3) Nerozhodl-li Nejvyšší soud o zrušení již podle odstavce 2, může účastník nebo jeho právní nástupce takové zrušení navrhnout do patnácti dnů ode dne doručení rozsudku (odstavec 1). Návrh se podává u Nejvyššího soudu písemným podáním nebo ústně do protokolu. Návrh se pokládá za platně podaný, byl-li podán ve lhůtě u soudu prvé nebo druhé stolice nebo do protokolu u jiného soudu, který není příslušný; byl-li návrh podán u některého z těchto soudů, postoupí jej ihned Nejvyššímu soudu. O návrhu na zrušení rozhoduje nejvyšší soud bez ústního jednání.

Řízení po rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Zrušil-li Nejvyšší soud rozhodnutí, jímž byl porušen zákon, po případě i řízení, které je předcházelo (§ 215 odst. 2 a 3), uvede ve svém rozhodnutí též, zda a jaká opatření má učinit soud, který zákon porušil. Při novém rozhodnutí jsou soudy vázány právním názorem Nejvyššího soudu; v tomto rozhodnutí rozhodnou i o nákladech původního řízení.

Účinky rozsudku Nejvyššího soudu.

Mimo případy, kdy dojde k zrušení původního rozhodnutí, nemá rozsudek Nejvyššího soudu právní účinek na právní poměry účastníků původního řízení. Právní poměry třetích osob nemohou být dotčeny ani novým rozhodnutím ve věci, ledaže jim porušení zákona bylo nebo muselo být známo.

Nepřípustnost návrhu na zrušení původního rozhodnutí.

Návrh na zrušení původního rozhodnutí je nepřípustný:

1. a) jde-li o rozhodnutí, jímž bylo vysloveno, že tu manželství není, nebo jímž byla vyslovena neplatnost manželství anebo rozvod, ledaže by šlo o otázku dobré víry při uzavírání manželství nebo viny na rozvodu;
2. b) v řízení o prohlášení za mrtvého nebo o důkazu smrti;
3. c) je-li možno zrušení nebo změny vadného rozhodnutí dosáhnout bez podání stížnosti pro porušení zákona, nepočítajíc v to obnovu řízení, anebo je-li takový návrh vyloučen povahou věci.

Přípustnost.

Soud může nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby ještě před rozhodnutím byly prozatímně upraveny poměry účastníků, anebo je-li obava, že by jinak byl výkon soudního rozhodnutí ohrožen.

Příslušnost.

Předběžné opatření nařídí soud, u něhož je zahájeno řízení ve věci samé. Nebylo-li řízení ve věci samé dosud zahájeno, nařídí předběžné opatření soud, který by byl k zahájení řízení ve věci samé příslušný.

Řízení podle této hlavy koná bez ústního jednání soud ve stejném obsazení jako ve věci samé; nebylo-li řízení ve věci samé dosud zahájeno, koná řízení soudce.

Předběžné opatření nařídí soud na návrh oprávněného účastníka; jde-li o řízení, které se zahajuje z úřední povinnosti, může soud nařídit předběžné opatření i bez návrhu.

O nařízení předběžného opatření rozhodne soud po provedení případně nutného šetření, a shledá-li to účelným a připouští-li to povaha věci, i po slyšení účastníků nebo některého z nich. Jestliže je to vhodné a připouští-li to povaha věci, může navrhovateli uložit, aby složil přiměřenou jistotu.

V usnesení, kterým soud nařídí předběžné opatření, určí lhůtu, po jejímž uplynutí pozbývá předběžné opatření účinnosti; nebylo-li soudní řízení, o něž jde, dosud zahájeno a je-li k jeho zahájení třeba návrh účastníka, který předběžné opatření navrhl, uloží mu soud zároveň lhůtu, do níž má podat návrh na zahájení řízení.

Obsah.

Předběžným opatřením může soud zejména nařídit:

1. a) odpůrci, aby v určené lhůtě složil do soudní úschovy peněžitou částku, vkladní knížku, cenný papír nebo jiný předmět hodící se k soudní úschově;
2. b) odpůrci, aby nijak nenakládal s určitými věcmi nebo právy; týká-li se zákaz nemovité věci nebo práv k nemovité věci, zapíše se v knize pozemkové nebo železniční (dále jen „veřejná kniha“) nebo v listině uložené u soudu s účinkem proti třetím osobám; týká-li zákaz movitých věcí, může být spojen s nařízením vhodné úschovy;
3. c) poddlužníkovi, aby v čas splatnosti složil určenou částku peněz nebo věc místo svému věřiteli do soudní nebo jiné úschovy;
4. d) dlužníkovi, aby oprávněnému plnil předběžně určenou úhradu osobních potřeb podle zákona;
5. e) odpůrci nebo třetí osobě, aby něco konali nebo se něčeho zdrželi anebo trpěli, aby navrhovatel něco konal nebo se něčeho zdržel.

Zrušení.

(1) Změní-li se poměry tak, že předběžné opatření není již nutné ani účelné, zruší je soud na návrh nebo z úřední povinnosti.

(2) Předběžné opatření se kromě toho zruší z úřední povinnosti, jestliže:

1. a) navrhovatel nesložil včas jistotu (§ 223);
2. b) oprávněný nepodal včas návrh na zahájení soudního řízení (§ 224);
3. c) došlo již k vydání pravomocného soudního rozhodnutí, jehož výkon měl být předběžným opatřením zajištěn, a oprávněnému nebyl zajišťovaný nárok přiznán;
4. d) oprávněný nabyl možnosti vést exekuci a do patnácti dnů od této doby nenavrhl její povolení.

Náklady.

(1) Náklady vzniklé v souvislosti s předběžným opatřením, s výjimkou nákladů odpůrce, nese navrhovatel.

(2) O případném nároku na náhradu těchto nákladů vůči odpůrci a o případném nároku odpůrce na náhradu jeho nákladů rozhodne soud, který rozhodl v řízení ve věci samé, a nedošlo-li k tomuto řízení, rozhodne soud, který nařídil předběžné opatření.

(3) V případě odstavce 2 se užije obdobně ustanovení o náhradě nákladů.

(4) Zruší-li se předběžné opatření z jiného důvodu než proto, že navrhovateli byl nárok přiznán, nebo že byl jeho nárok uspokojen, nahradí navrhovatel odpůrci i třetí osobě všechny újmy, které jim způsobil. O tom rozhodne soud, který nařídil předběžné opatření.

Prodej movitých věcí dlužníkových bez exekučního titulu.

(1) Dovoluje-li zákon, aby se věřitel uspokojil soudním prodejem movitých věcí dlužníkových bez exekučního titulu, nařídí prodej na návrh věřitele soud, v jehož obvodu jsou věci.

(2) Prodej nařizuje a další řízení koná soudce bez ústního jednání. Prodej se nařídí bez slyšení dlužníka.

(3) Prodej se může vykonat i tehdy, není-li usnesení nařizující prodej dosud pravomocné; byla-li však proti tomuto usnesení podána stížnost, může soud, nejde-li o věci podléhající zkáze, výkon prodeje odložit až do právní moci usnesení, kterým byl prodej nařízen.

(4) Jinak platí pro výkon prodeje ustanovení tohoto zákona o exekučním prodeji movitých věcí.

Zájemné popsání movitých věcí nájemce.

(1) Zájemné popsání movitých věcí podle § 394 odst. 2 občanského zákoníka nařídí a provede soud, v jehož obvodu je předmět zájemného popsání.

(2) Zájemné popsání movitých věcí je nepřípustné u věcí vyloučených z exekuce.

(3) Řízení koná soudce bez ústního jednání; zájemné popsání provede výkonný úředník (§ 431).