Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/25 ve věci návrhu na zrušení nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů, nebo alternativně na zrušení jeho přílohy č. 3 části A
133. V Evropské unii je klíčovým legislativním nástrojem pro ochranu zdraví lidí a pohody před nadměrným hlukem způsobeným silniční, železniční a letištní dopravou a velkými průmyslovými zařízeními směrnice END. Směrnice END si klade za cíl vytvořit společný přístup k vyvarování se, prevenci nebo omezení škodlivých či obtěžujících účinků hluku ve venkovním prostředí. Cílem je snižovat nadměrnou hlukovou zátěž, nikoliv unifikace hlukových limitů ve státech EU.
134. Transpozici evropské právní úpravy v tomto ohledu obsahuje zejména zákon o ochraně veřejného zdraví. V ustanovení § 30 podrobně definuje hluk a vibrace (nikoliv jejich limity), upravuje povinnost provozovatelů a majitelů různých zařízení a objektů nepřekračovat hlukové limity a také definuje odlišné druhy chráněných prostor před hlukem (viz níže). Ustanovení § 34 odst. 1 téhož zákona uvádí: „Prováděcí právní předpis upraví hygienické limity hluku a vibrací pro denní a noční dobu, způsob jejich měření a hodnocení.“ Konečně § 108 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění zákona č. 267/2015 Sb., zmocňuje vládu, aby daným prováděcím předpisem bylo nařízení. Je tedy nepochybné, že v tomto případě zákonodárce vládu výslovně zmocnil k vydání nařízení, a tím projevil vůli k podrobnější úpravě nad obecný zákonný standard.
135. Ústavní soud nicméně pokládá za vhodné uvést, že byť zákon o ochraně veřejného zdraví neobsahuje žádný (ani výchozí) limit hluku a ponechává jeho určení na vládě, § 108 odst. 5 tohoto zákona stanoví konkrétní podmínky, které musí být při stanovení hlukových hygienických limitů zohledněny. Limity musí být stanoveny na základě hodnocení zdravotních rizik vyplývajících z přírodních, životních a pracovních podmínek a způsobu života, soudobých vědeckých poznatků, mezinárodních závazků České republiky v této oblasti a s přihlédnutím k doporučení Světové zdravotnické organizace.
136. Podle důvodové zprávy k poslední novele hlukového nařízení je tato úprava snahou o racionalizaci ochrany veřejného zdraví. Z vyjádření vlády a Ministerstva zdravotnictví je zjevné, že normotvůrce zohlednil zdravotní rizika v souladu se soudobými vědeckými poznatky a mezinárodními závazky České republiky, přičemž vzal v potaz i doporučení Světové zdravotnické organizace, jak ostatně vyplývá z příloh poskytnutých vládou k výzvě Ústavního soudu (bod 49 výše). Na základě předložených listin Ústavní soud shledal, že při přípravě novelizace přezkoumávaného nařízení Ministerstvo zdravotnictví spolupracovalo zejména s Národní referenční laboratoří pro komunální hluk při Zdravotním ústavu se sídlem v Ostravě, přičemž byly zohledněny její odborné poznatky, stanoviska, měření a expertní doporučení. Další podklady pak zahrnovaly výsledky měření hluku mj. na silnicích III. tříd v rámci České republiky, dopravní prognózy (TP 225) a rovněž i odborné publikace zabývající se problematikou hlukové zátěže, mezinárodní odborné dokumenty a přehledy. Jak dále uvedla vláda, hodnocení zdravotních rizik nebylo obsaženo v jediném samostatném dokumentu, nýbrž se jednalo o průběžný odborný proces spočívající ve vyhodnocování a zohledňování souboru odborných podkladů, vědeckých poznatků, výsledků měření, expertních stanovisek a mezinárodních doporučení využívaných při přípravě a následných úpravách právní úpravy ochrany před hlukem.
137. Jak dále Ústavní soud zjistil, formalizovaná závěrečná zpráva v podobě obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA) nebyla zpracována v souladu s plánem legislativních prací vlády na rok 2022. Z výše uvedeného je však zřejmé, že přípravě novely přezkoumávaného nařízení předcházela analýza právního a skutkového stavu, nařízení vlády bylo projednáno ve standardním meziresortním připomínkovém řízení, v němž byly všechny připomínky vypořádány či vysvětleny.
138. Český systém ochrany před hlukem je založen na stanovení závazných celostátních pevných hlukových limitů, které jsou u hluku z dopravy odvozeny z průměru za denní či noční dobu. Zvýšení hygienického limitu hluku pro silnice III. tříd neznamená automatické plošné zvýšení dopravy na těchto komunikacích – zvýšená hladina hluku v těchto místech byla již před novelizací hlukového nařízení a její významné zvýšení se nepředpokládá. Prognóza intenzity automobilové dopravy do roku 2055 (TP 225), ze které normotvůrce při stanovování hygienických limitů vycházel, ukazuje, že na těchto komunikacích nedojde do budoucna ani ke dvojnásobnému zvýšení intenzity dopravy (tj. zvýšení hladiny hluku o max. 3 dB). Vyšší hlukový limit se totiž týká komunikací vybudovaných do 31. 12. 2000, na kterých byl uplatňován hlukový limit pro starou hlukovou zátěž, tedy původně 72/62 dB, od roku 2006 70/60 dB.
139. Ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že nedochází ke snižování standardu ochrany životního prostředí, ba naopak, a to právě s ohledem na zrušení institutu staré hlukové zátěže; pro nové pozemní komunikace zůstal limit nezměněn (60/50 dB). Ač Světová zdravotnická organizace zařadila hluk jako druhou nejvýznamnější škodlivinu hned po znečištění ovzduší, přísný hlukový limit sám o sobě nepovede ke snížení hlučnosti z dopravy. Ani na mezinárodní úrovni dosud nebyla nalezena metoda a kritéria, jak hodnotit tzv. synergické působení hluku na člověka z hlediska dlouhodobých zdravotních účinků. Zvolené hodnoty odráží existující stav expozice obyvatelstva hluku a další faktory udržitelného rozvoje.
140. Výsledkem je kompromis mezi ideální hranicí hygienických limitů a reálnými možnostmi jejich dosažení, jak je rovněž zřejmé z vypořádání připomínek k novele hlukového nařízení v roce 2022. Při uvážení ochranné a restriktivní role hlukových limitů je totiž třeba mít na paměti, že zvolené hodnoty musí být realistické, tedy musí zohledňovat existující stav expozice obyvatelstva hluku a další faktory udržitelného rozvoje, na což ve svých připomínkách poukazovaly např. Jihomoravský a Středočeský kraj či Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR.
141. V tomto směru lze poukázat i na srovnání s ostatními evropskými zeměmi ve zprávě Evropské agentury pro životní prostředí za rok 2025, z níž vyplývá, že rozdíl mezi hlukovými limity a doporučeními WHO existuje i v České republice, kde se podíl populace exponované hladinám Lden, resp. Lnight nad doporučení WHO pohybuje kolem 30 %, resp. 25–28 %, avšak tato míra se neodlišuje výrazně od situace v řadě dalších členských států. Zatímco v některých zemích (například v Lucembursku s podílem přesahujícím 80 %, na Kypru s podílem kolem 60 % nebo ve Francii s podílem kolem 40–45 %) je tento podíl podstatně vyšší, v jiných zemích (například v Estonsku, Dánsku či Bulharsku, kde se podíl pohybuje kolem 15–20 %) je naopak nižší než v České republice. Postavení České republiky v rámci tohoto srovnání tak odpovídá spíše středu rozsahu, což svědčí o tom, že volba konkrétních hodnot hygienických limitů, byť mírnějších než doporučení WHO, není v evropském kontextu ničím neobvyklým a odráží obecné napětí mezi ideálním stavem vymezeným doporučeními WHO a reálnou možností jeho dosažení v podmínkách existující hlukové zátěže a infrastruktury [European Environment Agency. (2026). Environmental noise in Europe 2025 (EEA Report No. 05/2025). Luxembourg: Publications Office of the European Union. https://doi.org/10.2800/5134480, tabulka 2.3, strana 28].
142.Zákon o ochraně veřejného zdraví není samostatně stojící zákon, ale je jedním z katalogu zákonů, kterými se garantuje ochrana životního prostředí, přičemž tyto zákony mají určitou hierarchii ve smyslu speciality a obecnosti. Obecným předpisem ochrany životního prostředí je zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Tento předpis pak kromě principu trvale udržitelného rozvoje, jenž je stanoven v samotném § 1, stanoví dále v § 12 následující: „(1) Přípustnou míru znečišťování životního prostředí určují mezní hodnoty stanovené zvláštními předpisy; tyto hodnoty se stanoví v souladu s dosaženým stavem poznání tak, aby nebylo ohrožováno zdraví lidí a aby nebyly ohrožovány další živé organismy a ostatní složky životního prostředí. (2) Mezní hodnoty musejí být stanoveny s přihlédnutím k možnému kumulativnímu působení nebo spolupůsobení znečišťujících látek a činností.“
143. Z tohoto normativu plyne jednak to, že musí existovat korelace mezi poznáním, a z něj odvozenými hranicemi lidských schopností, a mírou ochrany. Jak plyne z bodů 138 až 142 tohoto nálezu, tento požadavek napadené hlukové nařízení splňuje.
144. Normotvůrce úpravou hlukových limitů podle důvodové zprávy k novele provedené nařízením vlády č. 433/2022 Sb. sledoval zpřehlednění celého přístupu k regulaci hluku z dopravy, tedy možnost urychlení projektové přípravy dopravních staveb, tj. silnic, dálnic a drah, při zachování odpovídající ochrany veřejného zdraví před hlukem. Rozvoj veřejné infrastruktury je legitimním cílem, úprava hlukových limitů není svévolným zásadním snížením celkového standardu základních práv. Není zde dán rozpor se zákonem podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy.