- 56. Ústavní soud souhlasí s tím, že je napadená úprava velmi přísná. Přesto nemá za to, že vede ve vztahu k auditorským společnostem – jako obchodním společnostem se specifickým předmětem podnikání – k nepřiměřenému omezení jejich práv.
- 57. Ústavní soud považuje za důležité rozlišující kritérium, že je pozastavení auditorské činnosti jako automatický následek vázáno na subjektivní stránku trestného činu ve formě úmyslu, nikoli nedbalosti. V případě trestní odpovědnosti právnické osoby není možné hovořit o zavinění ve stejné podobě jako u fyzických osob. Naplnění subjektivního znaku je nutné dokazovat nepřímo, prostřednictvím zavinění fyzických osob, které za právnickou osobu jednají a jejichž jednání se právnické osobě přičítá (viz komentář k § 8 in FENYK, Jaroslav a kol. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: Komentář. Praha: Wolters Kluwer, dostupné v ASPI podle právního stavu k 31. 3. 2024). Právnickou osobu koncipuje právní řád jako právní fikci. Proto u ní nelze nalézt „typický vnitřní subjektivní vztah fyzického pachatele k ostatním znakům trestného činu, založený na volní a vědomostní složce, protože právnická osoba sama o sobě není schopna takový vnitřní vztah k následku a dalším znakům skutkové podstaty trestného činu projevit“ (ŠÁMAL, Pavel. Ještě k zavinění právnické osoby podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Právní rozhledy, 2017, č. 5, s. 169-179, citováno dle Beck online). U právnických osob je tedy nutno posuzovat, přímo či nepřímo, vnitřní vztah fyzických osob spojených s právnickou osobou, majících na ni často zásadní vliv [srov. okruh osob, jejichž protiprávní jednání lze přičítat právnické osobě, podle § 8 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění zákona č. 183/2016 Sb.,(dále jen „TOPO“)], k protiprávnímu jednání.
- 58. Úmysl je obecně považován za těžší formu zavinění než nedbalost, neboť na rozdíl od nedbalosti je spojen s volní složkou – tj. vůlí spáchat trestný čin, tedy naplnit všechny znaky skutkové podstaty. Existence vůle k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu u fyzických osob vymezených § 8 odst. 1 TOPO je, oproti prosté nedbalosti, závažnou skutečností svědčící o vnitřních poměrech uvnitř právnické osoby, v tomto případě auditorské společnosti. Už při zahájení trestního stíhání pro trestný čin spáchaný úmyslně tak lze hovořit o ohrožení důvěry v řádný výkon auditorské činnosti, které odůvodňuje omezení práv auditorské společnosti.
- 59. Ústavní soud by navíc existenci „souvislosti s auditorskou činností“ pojímal šířeji než navrhovatel, který ji vidí pouze ve výkonu odborné auditorské činnosti per se. Okruh trestných činů, kterých se právnická osoba může dopustit, je v účinném znění zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim vymezen pomocí negativního výčtu; právnická osoba se může dopustit všech trestných činů vymezených v trestním zákoníku s výjimkou skutkových podstat uvedených v taxativním výčtu v § 7 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. V něm zákonodárce vyjímá skutkové podstaty, u nichž je obvykle z povahy věci vyloučeno, že by se jich mohla dopustit právnická osoba, takové, které jsou úzce navázány na pachatele – fyzickou osobu, nebo jde o vybrané skutkové podstaty s konkrétním či speciálním subjektem (ŠÁMAL, Pavel. K trestní odpovědnosti právnických osob po novele provedené zákonem č. 183/2016 Sb. Trestněprávní revue, 2016, č. 11–12, s. 247–253, citováno dle Beck online). Přestože tím zůstává otevřena možnost k trestnímu stíhání právnických osob pro výraznou většinu skutkových podstat stejně jako u fyzických osob, v praxi jasně a dlouhodobě dominují trestné činy daňové, podvody a kriminalita při veřejných zakázkách (viz komentář k § 7 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, in FENYK, Jaroslav a kol. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: Komentář. Opětovně citováno; data o trestních řízeních proti právnickým osobám, včetně rozdělení dle skutkových podstat, pro něž bylo trestní stíhání vedeno, zveřejňuje Ministerstvo spravedlnosti, dostupná z https://msp.gov.cz/web/msp/statisticke-udaje-z-oblasti-justice). Tomu ostatně odpovídá i případ trestního stíhání auditorské společnosti, o niž jde v řízení o kasační stížnosti vedeném navrhovatelem. V praxi tedy jasně převládají trestní stíhání vedená pro trestné činy v majetkové a hospodářské oblasti, na něž se ovšem auditorská činnost primárně zaměřuje, a kde tedy lze určitou souvislost také dovozovat.
- 60. Současně platí, že aby mohla být právnická osoba za trestný čin vůbec činěna trestněprávně odpovědnou, musí být protiprávní čin spáchán v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jak vyplývá z § 8 odst. 1 TOPO (blíže viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 627/2015 ze dne 24. 11. 2015, publ. pod č. 23/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jinak řečeno, trestní odpovědnost právnické osoby je pojmově spojena s tím, že skutek (protiprávní čin kladený jí za vinu) určitým způsobem souvisí s přičitatelným jednáním některé z osob uvedených v § 8 odst. 1 písm. a) až d) TOPO spáchaným v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, které je jí možno přičítat, a v důsledku toho je možno dovodit její trestní odpovědnost (§ 8 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů).
- 61. Podezření ze spáchání úmyslného trestného činu souvisejícího s výše vymezeným jednáním konkrétní auditorské společnosti tak vede – při veškerém respektu k presumpci neviny – ke snížení její důvěryhodnosti. Nelze vyloučit, že se pak promítne do zpochybnění „auditorského stavu“ jako takového, jak uvedlo Ministerstvo financí. Podstatnější však je, že pochybnosti o integritě auditorské společnosti snižují důvěryhodnost závěrů, k nimž dospěla při provádění auditorské činnosti. To poškozuje jak zájmy třetích osob, které ze závěrů auditu vycházejí a musejí být schopny a ochotny se na ně spolehnout, tak (zprostředkovaně) zájmy samotného auditovaného subjektu. Přísná regulace má proto působit preventivně proti „řetězovému znevěrohodnění“ celého systému auditu. Existence externího auditu není samoúčelná. Výstup z činnosti auditora, u něhož už a priori není naplněn předpoklad důvěryhodnosti, popírá samotný smysl a účel auditu v rámci celého systému dohledu nad fungováním trhu.
- 62. Ústavní soud opětovně konstatuje, že napadená úprava se týká pouze auditorských společností, tj. právnických osob povahy obchodní společnosti (srov. § 5 odst. 1 zákona o auditorech). Existence obdobné úpravy pro statutární auditory – fyzické osoby (viz § 6 odst. 1 zákona o auditorech, ve znění zákona č. 334/2014 Sb.) je v tuto chvíli nerozhodná, což má za důsledek, že závěry zde uvedené ve vztahu k auditorským společnostem nelze automaticky přenést také na statutární auditory.
- 63. Ústavní soud dále nepovažuje za rozhodující srovnání úpravy omezení výkonu činnosti auditorské společnosti oproti jiným profesím, které předložil jako stěžejní argument ve prospěch nepřiměřenosti navrhovatel. V té souvislosti navrhovatel vyslovil úvahu, že právní úprava § 6 odst. 3 zákona o auditorech porušuje princip rovnosti (čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny).
- 64. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi vychází z toho, že rovnost je kategorií relativní, pojmově vyžadující odstranění neodůvodněných rozdílů. K porušení principu rovnosti je třeba, aby se s různými subjekty, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, zacházelo rozdílným způsobem, aniž by pro takový přístup existovaly objektivní a rozumné důvody [srov. např. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 31/13 ze dne 10. 7. 2014, Sleva na dani pro pracující důchodce, (N 138/74 SbNU 141; 162/2014 Sb.), body 44 a 45, nebo sp. zn. Pl. ÚS 17/11 ze dne 15. 5. 2012, Zavedení odvodů a zdanění elektřiny z fotovoltaických elektráren, (N 102/65 SbNU 367; 220/2012 Sb.), bod 74].
- 65. Ustanovení § 6 odst. 3 zákona o auditorech zcela zjevně nestojí na žádném podezřelém diskriminačním důvodu, na nějž odkazuje čl. 3 odst. 1 Listiny [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 18/15 ze dne 28. 6. 2016, K protiústavnosti zdanění důchodů vysokopříjmových pracujících důchodců, (N 121/81 SbNU 889; 271/2016 Sb.), body 107 a 108]. Lze tedy vycházet pouze ze záruk neakcesorické rovnosti v čl. 1 Listiny. Těch se však podle judikatury Ústavního soudu mohou dovolávat jen lidé, nikoli právnické osoby [nálezy sp. zn. Pl. ÚS 30/15 ze dne 15. 3. 2016, K výjimce státu z povinnosti platit odvod za trvalé odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, (N 42/80 SbNU 517; 239/2016 Sb.), bod 26; recentně nález sp. zn. Pl. ÚS 26/24 ze dne 15. 1. 2025, Ochrana pověsti právnických osob, (47/2025 Sb.), bod 100].
- 66. Nehledě na to však Ústavní soud zvážil, zda srovnání předestřené navrhovatelem naznačuje nepřiměřenost přezkoumávané úpravy, když pro jiné profese a činnosti zákonodárce přijal úpravu mírnější v tom, že rozhodujícímu orgánu umožňuje diskreci i v případě trestního stíhání pro trestný čin spáchaný úmyslně, případně se omezuje na trestné činy související s danou činností.
- 67. Takové srovnání však má nadále omezenou vypovídací schopnost kvůli různorodosti profesí, činností a funkcí, jichž se navrhovatel dovolává [přiměřeně srov. nález sp. zn. I. ÚS 504/03 ze dne 25. 11. 2003 (N 138/31 SbNU 227)]. Část z nich představuje veřejné funkce, při nichž dochází k výkonu veřejné moci, jiné mají čistě výdělečný charakter (jde o formu podnikání). Například ve vztahu ke srovnatelnosti úpravy týkající se soudců, o níž vedl ve svých vyjádřeních polemiku navrhovatel s Ministerstvem financí, Ústavní soud především připomíná, že moc soudní je nadána zvláštními ústavními zárukami nezávislosti, pro kterou je obtížné vést mezi oběma profesemi a činnostmi jednoduché analogie.
- 68. Do jisté míry srovnatelné může být postavení auditorské společnosti a daňově poradenské společnosti ve smyslu § 3 odst. 6 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ačkoli daňově poradenská společnost není sama oprávněna k výkonu daňového poradenství a nestává se členem Komory daňových poradců. Navíc se z hlediska odborného zaměření daňové poradenství a auditorská činnost zčásti překrývají. Na druhou stranu, i při existujících podobnostech vykonávají auditorská společnost a daňově poradenská společnost zásadně odlišnou činnost. Daňové poradenství spočívá v poskytnutí odborných služeb klientovi pro naplnění jeho vlastního zájmu, zejména vůči státu (srov. zastupování klienta daňovým poradcem v daňovém řízení a případně v navazujícím soudním řízení správním). Naproti tomu auditorská činnost je vykonávána ve veřejném zájmu (viz body 42 a 43 výše). Ani zde proto nemůže Ústavní soud dospět k závěru o srovnatelnosti obou činností.
- 69. Co se týče možných obav z nedostatečně podložených obvinění a svévolného zahajování trestního stíhání auditorských společností, připomíná Ústavní soud, že je možné domáhat se ochrany před takovým postupem standardními nástroji v rámci trestního řízení – podáním stížnosti podle § 160 odst. 7 trestního řádu, případně dále podáním podnětu k provedení dohledu v rámci soustavy státních zastupitelství (§ 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů).
- 70. Ústavní soud současně vzal v potaz hmotněprávní ústavní záruku práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy a nesprávným úředním postupem, která plyne z čl. 36 odst. 3 Listiny. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně připomíná, že osoba, která byla povinna se podrobit úkonům orgánů činných v trestním řízení, musí mít záruku, že pokud trestnou činnost nespáchala, dostane se jí odškodnění za majetkovou i nemajetkovou újmu, kterou utrpěla [nález sp. zn. II. ÚS 417/21 ze dne 21. 6. 2021, Specifika odškodňování nemajetkové újmy způsobené veřejně činné osobě nezákonným trestním stíháním, (N 119/106 SbNU 290), bod 23]. Tento princip přímo souvisí s pojetím materiálního právního státu [viz již nález sp. zn. II. ÚS 590/08 ze dne 17. 6. 2008, Odškodnění za nedůvodnou vazbu, (N 108/49 SbNU 567), body 30 až 32]. V případě trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením trestního stíhání před podáním obžaloby, se vychází z předpokladu nezákonnosti usnesení o zahájení trestního stíhání jako rozhodnutí podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 35/09 ze dne 6. 12. 2011 (N 204/63 SbNU 381), z nedávné doby např. nálezy sp. zn. II. ÚS 379/23 ze dne 24. 4. 2024 nebo sp. zn. I. ÚS 1029/21 ze dne 13. 1. 2022 (N 4/110 SbNU 33); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Vždy je však nutné zohlednit specifické okolnosti konkrétní věci.
- 71. Podle judikatury Nejvyššího soudu lze za majetkovou újmu (škodu) způsobenou nezákonným rozhodnutím považovat i ušlý zisk (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2358/2021 ze dne 8. 3. 2022, v němž se Nejvyšší soud zabýval ušlým ziskem advokáta, jehož advokátní činnost byla pozastavena ex lege v návaznosti na nezákonné rozhodnutí o jeho vzetí do vazby). V nálezu sp. zn. I. ÚS 922/18 ze dne 30. 11. 2020 (N 221/103 SbNU 263) Ústavní soud zdůraznil, že požadavky kladené soudy na prokázání ušlého zisku musí být přiměřené konkrétní činnosti konkrétního poškozeného.
- 72. Ústavní soud proto konstatuje, že auditorská společnost, jejíž činnost byla pozastavena podle § 6 odst. 3 zákona o auditorech a jejíž trestní stíhání skončilo jinak než odsouzením, musí mít možnost domáhat se náhrady škody v podobě ušlého zisku, což plyne z čl. 36 odst. 3 Listiny zaručujícího právo na náhradu újmy způsobené nezákonně zahájeným trestním stíháním. Jelikož je automatickým následkem zahájení trestního stíhání pro úmyslně spáchaný trestný čin pozastavení auditorské činnosti, jsou dopady pozastavení nadále v přímé příčinné souvislosti s nezákonně zahájeným trestním stíháním, přestože k pozastavení výkonu auditorské činnosti dochází až na základě samostatně přezkoumatelného správního rozhodnutí Komory. Nemá-li být právo zaručené čl. 36 odst. 3 Listiny vyprázdněno, musí v obecné rovině existovat možnost auditorské společnosti domáhat se ušlého zisku [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 2/21 ze dne 19. 7. 2022, Odpovědnost státu za škodu způsobenou právnické osobě nezákonným trestním stíháním fyzických osob, které ji ovládají, (N 86/113 SbNU 51), body 14 až 15].
- 73. Z těchto důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že § 6 odst. 3 zákona o auditorech, na jehož základě dochází k pozastavení výkonu auditorské činnosti z důvodu zahájení trestního stíhání pro trestný čin spáchaný úmyslně, nevede k nepřiměřenému zásahu do práva podnikat a vykonávat jinou hospodářskou činnost.