Vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se stanoví podrobnější podmínky pro povolování výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek do oběhu a jejich přezkušování

Trhaviny

1. 1. Chemické složení průmyslové trhaviny (dále jen “trhaviny“) musí odpovídat složení, uvedenému v technickém požadavku trhaviny, pro kterou bylo vydáno povolení k uvedení do oběhu.

   Všechny složky je třeba smísit rovnoměrně v celém objemu.

   Obsah jednotlivých složek průmyslové trhaviny se určuje vhodnými analytickými metodami, uvedenými v technickém požadavku.

1. 2. Trhaviny se vyrábějí a dodávají podle technického požadavku

   (a) v náložkách ve tvaru válce

   (b) tvarované do jiného geometrického tvaru (např. hranoly, desky)

   (c) přímo plněné do pytlů nebo jiných obalů

   Průměr maloprůměrové náložky, tj. náložky o průměru do 50 mm, smí být v tolerancích (+2 mm, -1 mm) od jmenovitého průměru, průměr velkoprůměrové náložky, tj. náložky o průměru 50 mm a větším, smí být v tolerancích ± 15 % od jmenovitého průměru.

   Hmotnost maloprůměrové náložky smí být v tolerancích ± 5 % od jmenovité hmotnosti, hmotnost velkoprůměrové náložky smí být v tolerancích ± 15 % od jmenovité hmotnosti.

   Průměry maloprůměrových i velkoprůměrových náložek se prověřují nejméně u 10 náložek změřením pomocí posuvného měřítka. Průměr se měří přibližně v polovině délky náložky po její předchozí ruční úpravě do kruhového tvaru. Jako výsledek zkoušky se uvede aritmetický průměr zjištěných hodnot průměrů náložek.

   Hmotnosti náložek se prověřují nejméně u 20 náložek jejich jednotlivým zvážením s přesností na 1 g u náložek do hmotnosti 1 kg nebo s přesností na 10 g u náložek o hmotnosti nad 1 kg. Jako výsledek zkoušky se uvede aritmetický průměr zjištěných hodnot hmotností náložek.

   U skupinového balení maloprůměrových náložek se s přesností na 10 g zváží tolik balení, aby v nich bylo nejméně 20 jednotlivých náložek. Jako výsledek zkoušky, tj. hmotnost jednotlivé náložky, se uvede podíl hmotnosti balení a počtu náložek v nich.

1. 3. Hustota trhaviny, sypná hmotnost sypké trhaviny a objemová hmotnost náložky se nesmí lišit od hodnot uvedených v technickém požadavku.

   Hustota náložkované trhaviny se stanoví způsobem podle Závazného postupu č. 1 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, z rozměrů a hmotnosti náložky trhaviny s odříznutými čely a zbavené obalu.

   Objemová hmotnost se stanoví podle Závazného postupu č. 2 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, ponořením náložky do známého objemu vody předložené v odměrném válci. Z hmotnosti náložky a zvětšení celkového objemu se vypočítá objemová hmotnost (metoda A). Neumožňuje-li geometrický tvar náložky použití metody A, vypočítá se z rozměrů náložky objem a z takto zjištěného objemu a hmotnosti se vypočítá objemová hmotnost (metoda B).

   Sypná hmotnost nenáložkovaných sypkých trhavin se stanoví vážením předem daného objemu trhaviny podle Závazného postupu č. 2 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

1. 4. Pokud v rámci úředních zkoušek nebude stanoveno jinak, rozlišují se trhaviny barevným označením masy a obalů, nálepek či visaček (dále jen obalů) takto:

   Příloha č. 2 ZÁKLADNÍ PARAMETRY VÝBUŠNIN, VÝBUŠNÝCH PŘEDMĚTŮ A POMŮCEK K POUŽITÍ VÝBUŠNIN A ZPŮSOBY JEJICH ZKOUŠENÍ VÝBUŠNINY Trhaviny

   Trhavina			Barevné označení
   			masy	obalů
   povrchová			je předepsáno v technickém požadavku	žluté
   důlní skalní			červené, nevztahuje se na trhaviny emulsního typu	červené
   důlně bezpečná	protiprachová		modré	modré
   	protiplynová kategorie	I.	bílé	bílé
   	protiplynová kategorie	II.	zelené	zelené
   	protiplynová kategorie	III.	zelené	zelené s černým pruhem
   pro zvláštní použití			je předepsáno technickým požadavkem dané trhaviny

   Je nezbytné, aby značení na obalu bylo zřetelné a čitelné až do spotřebování trhaviny.

   Barevné značení obalů se kontroluje u náložek, vnitřního balení a nálepek či visaček expedičního balení.

1. 5. Výpotkem na povrchu náložkované trhaviny nesmí být ohrožena bezpečnost při práci.

   Při stanovení výpotku se kvalitativními zkouškami zjišťuje, zda výpotek je způsoben hygroskopičností některých složek trhaviny nebo vylučováním kapalných nitroesterů vícemocných alkoholů kyseliny dusičné, příp. kapalných aromatických nitrolátek.

   Zkoušky se provádějí u tří náhodně vybraných náložek způsobem podle Závazného postupu č. 3 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

1. 6. Trhavina musí detonovat spolehlivě a beze zbytku po celé délce nálože při průměru nálože uvedeném v technickém požadavku.

   Detonační schopnost se stanovuje při iniciaci jednotným počinem a to buď počinovou náložkou tvořenou pentritolovým tělískem, rozbuškou č. 3 nebo rozbuškou č. 8. Úplnost detonace se zjišťuje ze stopy na podkladu, která musí být patrná po celé délce nálože. Zkouška se provádí se třemi vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 4 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

   Stanovení dolního mezního průměru se provádí podle Závazného postupu č. 5 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Při stanovení dolního mezního průměru nálože se zjišťuje nejmenší průměr nálože trhaviny, kdy ještě detonace probíhá stabilně. Stanovení se provádí s trhavinou vnesenou do skleněných trubek s odstupňovanými vnitřními průměry. Jako dolní mezní průměr trhaviny při dané hustotě se uvádí nejmenší průměr, při kterém dojde při třech zkouškách k úplné detonaci nálože.

1. 7. Je nutno, aby trhavina vykazovala účinek odpovídající hodnotám, uvedeným v technickém požadavku.

   Stanovení účinku:

   1. a) Při stanovení účinku podle Trauzla se přivedením trhaviny o předepsané hmotnosti k detonaci vytvoří v olověném válci výduť, jejíž hodnota v cm³ vyjadřuje účinek zkoušené trhaviny. Zkouška se provádí se třemi vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 6 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.
   2. b) Při stanovení relativní pracovní schopnosti v balistickém moždíři se z pěti odpalů nálože o hmotnosti 10 g zjistí výchylky moždíře v mm. Z kalibrační křivky se určí hmotnost srovnávací trhaviny odpovídající aritmetickému průměru výchylek moždíře. Tato hmotnost, vynásobená 10, udává relativní pracovní schopnost trhaviny v procentech (viz Závazný postup č. 7 uvedený v příloze č. 3 této vyhlášky).
   3. c) Při stanovení brizance olověným válečkem se zkoušená trhavina, upravená do tvaru náložky, postaví na zkušební olověný váleček a iniciuje rozbuškou č. 8. Brizance trhaviny se vyjadřuje v mm stlačení válečku. Zkouška se provádí se třemi vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 8 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

1. 8. Trhavina musí mít schopnost přenášet detonaci z jedné náložky na druhou. Největší velikost vzduchové mezery mezi náložkami je uvedena v technickém požadavku jako hodnota přenosu detonace.

   Stanovení přenosu detonace se provádí na dřevěné podložce podle Závazného postupu č. 9 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

1. 9. Je nezbytné, aby trhavina byla dostatečně necitlivá vůči mechanickým podnětům (nárazu, tření).

   Stanovení citlivosti k nárazu se provádí podle Závazného postupu č. 10 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, stanovení citlivosti ke tření podle Závazného postupu č. 11 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

1. 10. Detonační rychlost trhaviny se nesmí lišit od hodnot uvedených v technickém požadavku.

   Detonační rychlost trhaviny se stanovuje buď metodou měření času potřebného k průchodu detonační vlny mezi dvěma snímači, nebo kontinuální metodou pomocí odporové sondy, nebo metodou podle Dautriche pomocí bleskovicového okruhu. Metoda měření času je zkouškou rozhodčí, metoda kontinuální se používá při ověřování průběhu detonace, metoda pomocí bleskovicového okruhu je informativní. Zkouška se provede se třemi vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 12 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

1. 11. Je nezbytné, aby chemickou stálost, uvedenou v technickém požadavku vykazovala trhavina po celou spotřební dobu.

   Při zkoušce chemické stálosti podle Závazného postupu č. 13 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky se určuje doba tepelné expozice v minutách, při níž se na jodoškrobovém papírku objeví zabarvení indikující zplodiny rozkladu. Provádí se dvě souběžná stanovení.

1. 12. Je nutno, aby trhaviny, určené pro práci pod vodou, vykazovaly odolnost proti působení tlaku vody, pro který jsou určeny.

   Stanovení stupně odolnosti proti vodě.

   Při určení stupně odolnosti proti vodě způsobem podle Závazného postupu č. 14 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, se zkušební vzorky - neupravené a upravené podélnými řezy - vkládají do ocelové nádoby s vodou, kde se podrobí působení vody za předepsaného tlaku a po předepsanou dobu. Po vyjmutí se vzorky zkoušejí na úplnost detonace postupem uvedeným v odst. 6.

   Pro zařazení do stupně odolnosti odpovídajícího podmínkám zkoušky je potřebné, aby došlo k úplné detonaci u tří vzorků neupravených a u tří vzorků upravených. Parametry přípustné vodní expozice, tj. tlak vody a doba, uvedené v technickém požadavku trhaviny, se ověřují postupem podle Závazného postupu č. 15 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Je nezbytné, aby při stanoveném tlaku vody po stanovené době expozice trhaviny detonovaly v šesti pokusech, provedených v řadě za sebou.

1. 13. Pokud v rámci úředních zkoušek nebude stanoveno jinak, nesmí důlní trhavina při výbuchu uvolňovat více jedovatých zplodin než 50 1.kg^-1 v přepočtu na oxid uhelnatý.

   Při stanovení jedovatých plynných zplodin výbuchu způsobem podle Závazného postupu č. 16 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, se trhavina přivede k výbuchu ve zkušební komoře.

   Po ochlazení zplodin se odeberou vzorky, v nichž se stanoví obsah oxidu uhelnatého a oxidů dusíku jako NO₂, případně ještě obsah sirovodíku podle Závazného postupu č. 17 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

1. 14. Mezná nálož důlně bezpečné protiprachové trhaviny nesmí způsobit zapálení směsi uhelného prachu se vzduchem o koncentraci 300 g.m^-3.

   Mezná nálož důlně bezpečné protiplynové trhaviny nesmí způsobit zapálení výbušné směsi metanu se vzduchem o koncentraci 8,5 až 9,5 % obj. a uhelného prachu se vzduchem o koncentraci 300 g.m^-3.

   Důlní bezpečnost se stanoví podle Závazného postupu č. 18 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

   Zkoušená trhavina se za předepsaných podmínek přivede k výbuchu. Zjišťuje se, zda došlo, či nedošlo ve výbuchové komoře pokusné štoly k výbuchu výbušné směsi metanu se vzduchem nebo uhelného prachu se vzduchem, vyplňující prostor výbuchové komory.

1. 15. Je nezbytné, aby důlně bezpečné protiplynové trhaviny II. a III. kategorie vykazovaly stanovenou míru odolnosti proti deflagraci.

   Odolnost proti deflagraci důlně bezpečných protiplynových trhavin se zkouší postupem podle Závazného postupu č. 19 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby trhavina nevykázala deflagraci při 11 pokusech v řadě za sebou, a to s únikovou tryskou o průměru 3,5 mm pro trhaviny II. kategorie a s únikovou tryskou o průměru 2 mm pro trhaviny III. kategorie.

1. 16. Je nutné, aby trhavina byla dostatečně necitlivá k tepelným podnětům.

   Citlivost trhaviny k tepelným podnětům se zkouší stanovením teploty vzbuchu podle Závazného postupu č. 13 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Při stanovení teploty vzbuchu se zjišťuje teplota, při níž dojde za stejnoměrného zvyšování teploty ke vzbuchu zkoušeného vzorku.

Střeliviny

1. 1. Chemické složení bezdýmného prachu musí odpovídat složení, uvedenému v technickém požadavku střeliviny, pro kterou bylo vydáno povolení k uvedení do oběhu.

   Obsah jednotlivých složek bezdýmného prachu se určuje analytickými metodami, uvedenými v technickém požadavku.

1. 2. Rozměry prachových elementů musí odpovídat hodnotám uvedeným v technickém požadavku.

   Rozměry elementů se měří mikroskopem, profilovým projektorem, mikrometrickým měřidlem, číselnicovým úchylkoměrem a posuvkou. Nejmenší počet měřených elementů je 30.

   Pomocí sítové analýzy se stanovuje střední průměr elementu u kuličkového prachu, přičemž počet sít řady, jmenovité rozměry ok síta, doba a rychlost sítování se předepisuje v technickém požadavku.

1. 3. Elementy bezdýmného prachu jsou stejnorodé. Elementů jiných druhů bezdýmného prachu může být v jednotlivých obalech nejvýše 0,05 %. Defektní elementy mohou být přítomny jen v množství, uvedeném v technickém požadavku.

   Na technických vahách se zváží 250 cm³ vzorku prachu s přesností na 0,1 g. Vzorek se rozprostře v tenké vrstvě na čistém bílém papíře, pinzetou se vyberou elementy jiných druhů prachů a zváží se na analytických vahách s přesností na 0,0002 g. Jejich množství se vyjádří v %.

1. 4. Cizí tvrdé příměsi, například písek, sklo, železné piliny, nesmí být přítomny.

   Cizí měkké příměsi, například zbytky nití a třísky, smí být přítomny jen v množství povoleném technickým požadavkem.

   Na technických vahách se zváží 250 cm³ vzorku prachu s přesností na 0,1 g. Vzorek se rozprostře v tenké vrstvě na čistém bílém papíře. Tvrdé mechanické nečistoty, viditelné pouhým okem, nesmí být zjištěny. Pinzetou se vyberou jiné mechanické nečistoty, jako např. zbytky nití, pryže, chuchvalce z pytlů a třísky a zváží se na analytických vahách s přesností na 0,0002 g. Jejich množství se vyjádří v %.

1. 5. Hustota a sypná hmotnost se nesmí lišit od hodnot, uvedených v technickém požadavku.

   Hustota bezdýmných prachů se stanoví pyknometricky podle Závazného postupu č. 20 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

   Sypná hmotnost bezdýmých prachů se stanoví vážkově v gravimetru způsobem podle Závazného postupu č. 21 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

1. 6. Čistá hmotnost bezdýmného prachu v jednotlivém obalu odpovídá vyznačené hmotnosti s tolerancí ± 1 %.

   Ze zásilky se náhodně vybere 5 % obalů, nejméně však 10 obalů, u nichž se stanoví hmotnost prachu.

1. 7. Pokud to vlastnosti bezdýmného prachu vyžadují, jsou obaly bezdýmného prachu hermetické.

   Zkoušený obal se připojí na zdroj stlačeného vzduchu tak, aby se v obalu docílilo přetlaku 10 kPa. Po uzavření přívodu stlačeného vzduchu nesmí tlak na kontrolním manometru během 30 s poklesnout.

1. 8. Je nezbytné, aby výbuchové teplo bezdýmného prachu odpovídalo hodnotě uvedené v technickém požadavku

   Výbuchové teplo se stanoví za předepsaných podmínek výbuchem vzorku prachu v kalorimetrické bombě. Uvolněné teplo se přepočítá na jednotku hmotnosti při stálém objemu a teplotě 18° C až 21° C. Vyjadřuje se v kJ.kg^-1. Zkouška se provádí se 2 vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 22 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

1. 9. V technickém požadavku se stanoví chemická stálost, kterou bezdýmný prach musí vykazovat po celou spotřební dobu.

   Stanovení chemické stálosti:

   1. a) Chemická stálost ztrátou hmotnosti při 95° C.

      Vzorek se zahřívá za předepsaných podmínek při 95° C do začátku jeho progresivního rozkladu. Mírou chemické stálosti je buď doba zkoušky ve dnech od začátku zahřívání vzorku do počátku progresivního rozkladu, nebo konstanta rozkladu, vyjadřující ztrátu hmotnosti vzorku v mg/den při jeho rovnoměrném rozkladu. Provádějí se dvě souběžná stanovení podle Závazného postupu č. 23 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

   1. b) Chemická stálost při 100° C.

      Vzorek bezdýmného prachu (jednosložkového nebo dvousložkového) se zahřívá při 100° C do vzniku žlutých, rudých nebo hnědých dýmů oxidu dusíku, viditelných zrakem. Provádí se dvě souběžná stanovení podle Závazného postupu č. 23 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Chemická stálost se vyjadřuje ve dnech.

   1. c) Chemická stálost podle Bergmanna-Junka.

      Vzorek o hmotnosti 5 g se zahřívá po dobu 5 hodin, jednosložkového při teplotě 132° C, dvousložkového při teplotě 120° C. Množství uvolněných oxidů dusíku se stanoví titračně. Zkouška se provádí se dvěma vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 23 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, současně se provádí slepý pokus. Chemická stálost se vyjadřuje v ml NO, uvolněných z 5 g vzorku.

1. 10. U bezdýmných prachů s přechodem hoření v detonaci se stanoví délka předdetonační zóny.

   Po odpálení nálože bezdýmného prachu, volně nasypaného do ocelové trubky, se zjišťuje ze stop zanechaných na mechanickém snímači působením detonačního tlaku vzdálenost, kde hoření prachu přešlo v detonaci. Provádějí se tři souběžná stanovení způsobem podle Závazného postupu č. 24 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

Zážehové rozbušky

1. 1. Průměr dutinky u ústí činí min. 6,0 mm vnitřní a max. 7,3 mm vnější.

   Průměr dutinky se stanoví mikrometrem.

1. 2. Rozbušky vykazují vyhovující schopnost zážehu a dostatečnou iniciační mohutnost.

   Schopnost zážehu se zkouší Zápalnicí č. 1. Požaduje se, aby průměr proraženého otvoru při zkoušce podle Závazného postupu č. 26 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky činil nejméně 7 mm. Zkouší se 10 rozbušek.

1. 3. Je nezbytné, aby schopnost zážehu a iniciační mohutnost nebyla podstatně ovlivněna vlhkostí při skladování rozbušek.

   Požaduje se, aby po 7 denním uložení rozbušek nad vodou při pokojové teplotě činila střední hodnota průměrů proražených otvorů nejméně 80 % střední hodnoty, zjištěné bez expozice vlhkostí podle odst. 2. Zkouší se 10 rozbušek, nedovolují se selhače, neúplné detonace a neúplné proražení destičky.

1. 4. Výbušná náplň v dutince je kryta pojistkou se středovým zážehovým otvorem.

   Kontroluje se vizuálním ohledáním.

1. 5. Rozbušky mají ploché dno a volný prostor u ústí před pojistkou min. 15 mm.

   Kontroluje se posuvným měřítkem a vizuálním ohledáním.

1. 6. Rozbušky musí být manipulačně bezpečné.

   Manipulační bezpečnost se zkouší po dobu 5 minut na natřásacím přístroji podle Závazného postupu č. 27 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Není dovolena detonace, uvolnění nebo vysypání výbušniny a uvolnění pojistky. Zkouší se 20 rozbušek.

1. 7. Na dně dutinky je vyražena ochranná známka výrobce.

   Kontroluje se vizuálním ohledáním.

Elektrická rozněcovadla

1. 1. Je nezbytné, aby stěny dutinek byly pevné, bez trhlin a mechanického poškození a na dně dutinky rozbušek byla vyražena ochranná známka výrobce.

   Vzhled se kontroluje u jedné sady elektrických časovaných rozbušek resp. u 10 elektrických mžikových palníků a 10 mžikových elektrických rozbušek, schvalovaných jako samostatný typ.

1. 2. Je třeba, aby vnitřní součásti byly v dutince pevně uloženy.

   Konstrukčně technické zabezpečení se kontroluje podle výrobní dokumentace. Mechanická pevnost celé sestavy se kontroluje podle Závazného postupu č. 28 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, metodou statickou i dynamickou. Není-li v technickém předpise uvedeno jinak, volí se pravděpodobnosti P=95 %, p=10 %, hmotnost závaží Q_s=5 kg, Q_d1=1 kg a Q_d2=3 kg a výšky h_s=5 m, h_d1=0,5 m a h_d2=0,5 m.

1. 3. Požaduje se, aby přívodní vodiče byly nejméně 2 m dlouhé. Toto se nevztahuje na přívodní vodiče rozněcovadel pro zvláštní účely.

   Délka přívodních vodičů se kontroluje metrem u jedné sady časovaných elektrických rozbušek resp. u 10 ks el. mžikových palníků a 10 ks mžikových el. rozbušek, schvalovaných jako samostatný typ.

1. 4. Je nutno, aby jádra přívodních vodičů z oceli měla jmenovitý průměr nejméně 0,6 mm, jádra z mědi 0,5 mm. Je třeba, aby jádra z oceli měla na povrchu vodivou vrstvu, která je chrání před korozí a umožňuje dobré vodivé spojení s připojovanými částmi.

   Jádra vodičů se kontrolují u vybraných typů rozněcovadel. Průměr jádra se měří mikrometrem u jedné sady časovaných el. rozbušek resp. u 10 ks el. palníků a el. mžikových rozbušek, schvalovaných jako samostatný typ. Pájitelnost jader vodičů se zkouší u stejného počtu vzorků pájkou Sn 40-Pb. Požaduje se, aby povlak jádra zajišťoval jeho spolehlivou pájitelnost po předchozím natření kalafunou, bez použití pájecího roztoku.

1. 5. Požaduje se, aby izolace přívodních vodičů byla podle podmínek použití mechanicky pevná, odolná proti klimatickým vlivům i elektrickým průrazům.

   Elektrická pevnost přívodních vodičů se zkouší podle Závazného postupu č. 29 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Není-li v technickém požadavku výrobku uvedeno jinak, volí se pravděpodobnosti P=95 %, p=10 % a zkušební napětí 1,5 kV_ss.

   U vybraných typů rozněcovadel se ověřuje i odolnost izolace vodičů proti oděru podle téhož závazného postupu. Není-li v technickém požadavku výrobku uvedeno jinak, volí se pravděpodobnosti P=95 %, p=10 % a hmotnost závaží 0,5 kg.

   Stejně tak se u vybraných typů ověřuje i odolnost izolace vodičů proti chladu a proti teplu podle Závazného postupu č. 30 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Není-li v technickém požadavku výrobku uvedeno jinak, volí se pravděpodobnosti P=95 % a p=10 %, chlad -20° C po dobu 4 hodin a teplota +60° C po dobu 4 hodin.

   Požaduje se, aby elektrická pevnost po zkoušce oděru, odolnosti proti chladu a odolnosti proti teplotě byla 1,5 kV_ss s pravděpodobností P=95 % a p=10 %.

1. 6. Je nutno, aby rozněcovadla vykazovala vodovzdornost i odolnost vůči teplotám odpovídající podmínkám použití podle technického požadavku. Je nezbytné, aby rozněcovadla, určená pro použití ve zvýšených teplotách a tlacích, v těchto podmínkách spolehlivě detonovala.

   Vodovzdornost se zkouší podle Závazného postupu č. 31 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, čl. 2a nebo 2c (podle stupně vodotěsnosti, zaručované technickým požadavkem výrobku) v rozsahu podle pravděpodobnosti P = 95 % a p = 10 %, není-li v technickém požadavku uvedeno jinak.

   Termostabilita rozbušek se ověřuje podle podmínek zaručovaných technickým požadavkem výrobku. Totéž platí pro rozbušky, určené pro použití ve zvýšených tlacích vody.

   U vybraných typů rozněcovadel se 50 vzorků temperuje 2 hodiny při teplotě -20° C a dalších 50 vzorků při teplotě +40° C. Požaduje se, aby bezprostředně po vyjmutí z klimatizačního prostoru vzorky vyhověly zkoušce zážehového impulsu.

1. 7. Odpor pilulí rozněcovadel odpovídá hodnotám, stanoveným v technickém požadavku.

   Jedna sada časovaných el. rozbušek resp. 10 ks mžikových el. palníků nebo mžikových el. rozbušek, schvalovaných jako samostatný typ se přezkouší způsobem podle Závazného postupu č. 32 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

1. 8. Žádné rozněcovadlo nesmí být iniciovatelné bezpečným stejnosměrným proudem, protékajícím po dobu 5 minut.

   Pokud nebude v rámci úředních zkoušek stanoveno jinak, činí intenzita bezpečného proudu 0,45 A u typu S, 1,0 A u typu SICCA-S a 4,0 A u typu V. Toto se nevztahuje na rozbušky pro speciální použití.

   Bezpečným proudem, protékajícím po dobu 5 minut, se jednotlivě přezkouší 5 sad časovaných el. rozbušek resp. 50 ks el. mžikových palníků nebo el. mžikových rozbušek. U žádného vzorku nesmí dojít k iniciaci.

1. 9. Žádné rozněcovadlo nesmí být iniciovatelné bezpečným impulsem. Není-li v technickém požadavku výrobku uvedeno jinak, musí být velikost bezpečného impulsu 8 mJ. Ω^-1 u typu S, 25 mJ.Ω^-1 u typu SICCA-S a 1,1 J.Ω^-1 u typu V.

   Bezpečným impulsem se způsobem podle Závazného postupu č. 33 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky jednotlivě přezkouší stejné množství rozněcovadel, jako v odst. 8. Nesmí dojít k iniciaci žádného vzorku.

1. 10. Požaduje se, aby každé rozněcovadlo vykázalo spolehlivou funkci při iniciaci zážehovým impulsem. Je nezbytné, aby jeho velikost byla menší než 4násobek bezpečného impulsu.

   Není-li v technickém požadavku výrobku uvedeno jinak, je velikost zážehového impulsu 16 mJ.Ω^-1 u typu S, 45 mJ.Ω^-1 u typu SICCA-S a 2,5 J.Ω^-1 u typu V.

   Zážehovým impulsem se způsobem podle Závazného postupu č. 33 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky jednotlivě přezkouší stejné množství rozněcovadel, jako v odst. 8. Nesmí dojít k selhávce žádného vzorku.

1. 11. Je nutno, aby sériově zapojená rozněcovadla spolehlivě reagovala po iniciaci předepsaným stejnosměrným roznětným proudem s dobou průtoku omezenou na 4 ms, nebo po iniciaci předepsaným roznětným impulsem.

   Pokud nebude v rámci úředních zkoušek stanoveno jinak, velikost stejnosměrného roznětného proudu nesmí být větší než 7násobek bezpečného proudu a velikost roznětného impulsu nesmí být větší než 5násobek bezpečného impulsu.

   Současnost roznětu 50 ks sériově zapojených el. rozněcovadel se přezkouší způsobem podle Závazného postupu č. 34 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky (elektrické palníky jsou adjustovány zážehovou rozbuškou). Nesmí dojít k selhávce.

   Není-li v technickém požadavku výrobku uvedeno jinak, zkouší se rozněcovadla S proudem 2,12 A/4 ms, rozněcovadla SICCA-S proudem 4,0 A/4 ms a rozněcovadla V impulsem 3 J.Ω^-1 z kondenzátoru 80 μF.

1. 12. Je nezbytné, aby elektrická pevnost rozněcovadla byla nejméně 1,5 kV_ss. Toto se nevztahuje na rozněcovadla pro zvláštní účely.

   Elektrická pevnost se zkouší způsobem podle Závazného postupu č. 29 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Není-li v technickém požadavku výrobku uvedeno jinak, požaduje se, aby rozněcovadlo vyhovělo napětí 1,5 kV_ss s pravděpodobností P = 95 % a p = 10 %.

1. 13. Je třeba, aby rozněcovadla vykazovala stanovenou odolnost vůči nábojům statické elektřiny, charakterizovaným kapacitou zkušebního kondenzátoru a napětím, na něž je kondenzátor nabit.

   Středně odolná rozněcovadla s Cu vodiči délky 3,5 m nesmí být iniciovatelná nábojem 2000 pF/5kV, rozněcovadla SICCA-S ve stejném provedení nesmí být iniciovatelná nábojem 2000 pF/8 kV a rozněcovadla vysokoodolná s týmiž vodiči nesmí být iniciovatelná nábojem 2500 pF/30 kV.

   Rozněcovadla s Fe vodiči délky 3,5 m pro dané kapacity vyhovují při dvojnásobně velkém napětí.

   Toto se nevztahuje na rozněcovadla pro zvláštní účely.

   Odolnost vůči nábojům statické elektřiny se zkouší způsobem podle Závazného postupu č. 35 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

   Není-li v technickém požadavku výrobku uvedeno jinak, požaduje se, aby rozněcovadla vyhověla při níže uvedených napětích s pravděpodobností P=95 % a p=10 %.

   Zkušební napětí pro rozněcovadla s 3,5m dlouhými měděnými vodiči jsou 5 kV pro typy S, 8 kV pro typ SICCA-S a 30 kV pro typ V.

   Rozněcovadla s ocelovými přívodními vodiči téže délky mají pro typy S zkušební napětí 10 kV a pro typ SICCA-S napětí 15 kV.

1. 14. Požaduje se, aby sekundární náplň rozbušky vykazovala dostatečný osový iniciační účinek. Dno dutinky rozbušky je ploché.

   Na průraz zkušební destičky se přezkouší jedna sada časovaných rozbušek, resp. 10 ks el. mžikových rozbušek, schvalovaných jako samostatný typ. Tloušťka zkušební destičky je 6 mm u rozbušek s měděnou dutinkou a 5 mm u rozbušek s dutinkou hliníkovou. Požaduje se, aby průměr vyraženého otvoru činil nejméně 7 mm.

   Toto se nevztahuje na speciální rozbušky.

1. 15. Je nezbytné, aby doby zpoždění časovaných rozbušek byly natolik rovnoměrné, aby se nevyskytlo překrytí dob zpoždění sousedních časových stupňů.

   Doba zpoždění mžikových i časovaných rozbušek se zkouší způsobem podle Závazného postupu č. 36 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky v rozsahu 30 vzorků na jeden časový stupeň.

1. 16. Elektrické rozbušky musí být manipulačně bezpečné.

   Manipulační bezpečnost při nátřasu s frekvencí 60 cyklů/min. a výšce pádu 150 mm se zkouší způsobem podle Závazného postupu č. 27 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky u jedné sady časovaných rozbušek, resp. u 10 ks el. mžikových rozbušek, schvalovaných jako samostatný typ. Během namáhání trvajícího 5 minut nesmí dojít k iniciaci a po zkoušce se požaduje, aby vzorky vyhověly požadavku zkoušky podle odst. 14.

1. 17. Náplň, materiál dutinky a ostatní součásti elektrické rozbušky se nesmí během skladování nebezpečně měnit.

   U vybraných typů rozněcovadel se 3 sady časovaných el. rozbušek resp. 30 ks el. mžikových rozbušek, schvalovaných jako samostatný typ, uloží na 4 týdny do prostředí s pokojovou teplotou a relativní vlhkostí nejméně 96 %. Po expozici se provede zkouška manipulační bezpečnosti, průrazu, bezpečného proudu a zážehového impulsu.

   Požaduje se, aby rozbušky vyhověly požadavkům uvedených zkoušek.

1. 18. Elektrické rozbušky, určené do výbušného prostředí, vykazují požadovaný stupeň bezpečnosti proti zapálení tohoto prostředí.

   Bezpečnost elektrických rozbušek ve výbušném prostředí se zkouší způsobem podle Závazného postupu č. 37 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Požaduje se, aby vzorky vyhověly uvedenému namáhání s pravděpodobností nejméně P=95 % a p=10 %.

1. 19. Náhodná iniciace elektrické rozbušky v expedičním obalu nesmí vyvolat hromadný výbuch. Toto se nevztahuje na rozbušky pro zvláštní účely.

   Odolnost proti hromadnému výbuchu se ověří způsobem podle Závazného postupu č. 38 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky. Při iniciaci jedné rozbušky v expedičním obalu nesmí dojít k přenosu iniciace na více než 50 % rozbušek v obalu.

1. 20. Dutinka elektrických mžikových palníků je provedena tak, aby zajistila snadné nasunutí zážehové rozbušky, její pevné uchycení a správnou funkci rozbušky po zážehu palníku.

   Ověřuje se u 10 ks mžikových palníků.

Zápalky

1. 1. Zápalky musí být manipulačně bezpečné.

   Zkouška manipulační bezpečnosti se provede se 20 vzorky způsobem podle Závazného postupu č. 27 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, při nátřasu s frekvencí 60 cyklů.min.^-1 a výšce pádu 150 mm. Během namáhání trvajícího 5 minut nesmí dojít k iniciaci.

1. 2. Je nezbytné, aby zalemování zápalek bylo provedeno tak, aby se nárazová slož nevyprašovala.

   Parametr se kontroluje při zkoušce dle odst. 1 tak, že zápalky pro zkoušku jsou baleny do bílého papíru.

Zvláštní rozněcovadla

1. 1. Zvláštní rozněcovadla musí být manipulačně bezpečná.

   Manipulační bezpečnost se ověřuje způsobem podle Závazného postupu č. 27 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, u 10 ks rozněcovadel, při nátřasu s frekvencí 60 cyklů.min.^-1 a výšce pádu 150 mm. Během namáhání trvajícího 5 minut nesmí dojít k iniciaci.

1. 2. Je nezbytné, aby rázové trubice svou funkcí neiniciovaly trhaviny a měly přiměřenou pevnost v tahu.
   1. a) Rázová trubice se v délce 10 cm zasune do náložky trhaviny, která má citlivost k nárazu podle Závazného postupu č. 10 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky nejvýše 15 cm.

      Při iniciaci rázové trubice nesmí dojít k aktivaci náložky trhaviny. Provede se 10 pokusů, vždy s novými vzorky.

   1. b) Rázová trubice se podrobí namáhání tahem 25 N po dobu 2 minut. Po namáhání musí vzorek vykázat řádnou funkci. Pokus se provede 10x, vždy s novým vzorkem.

1. 3. Tvoří-li zvláštní rozněcovadla součást časovaného systému, jsou intervaly zpoždění natolik rovnoměrné, aby nedošlo k překrytí dob zpoždění sousedních časových stupňů.

   Podle výkresové dokumentace systému se posoudí způsob jeho časování, zpoždění jednotlivých prvků systému se ověří podle Závazného postupu č. 36 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky.

1. 4. Požaduje se, aby zvláštní rozněcovadla vykazovala řádnou funkci v celém rozsahu teplot, pro který jsou určeny.

   Rozněcovadla se podrobí namáhání uložením po dobu 2 hodin v limitních teplotách podle technického požadavku výrobku. Požaduje se, aby po namáhání rozněcovadla vykázala řádnou funkci. Pokus se provede s 10 vzorky pro obě limitní teploty.

1. 5. Zvláštní rozněcovadla musí mít dostatečnou odolnost vůči zdrojům elektrostatické energie.

   Podle konkrétní konstrukce zvláštních rozněcovadel se provede zkouška dle Závazného postupu č. 35 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, event. modifikovaná dle konstrukce rozněcovadel. Požadované hodnoty odolnosti dle typu rozněcovadla jsou uvedeny v čl. 4, odst. 13.

1. 6. Je nezbytné, aby zvláštní rozněcovadla měla dostatečnou iniciační mohutnost.

   Kontrola iniciační mohutnosti se provede podle Závazného postupu č. 26 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky s 10 vzorky. Není-li to s ohledem na konstrukci rozněcovadla možné, ověří se s 10 vzorky schopnost iniciace prvku, následujícího v systému za rozněcovadlem (trhavina, počin), který má být rozněcovadlem iniciován.

Zápalnice

1. 1. Průměr zápalnice činí 5,2 ± 0,6 mm. Povrchová izolace je celistvá a chrání prachovou duši při běžné manipulaci se zápalnicí.

   Zápalnice o délce 1 m se volně navine na válec o průměru 4 cm. Nesmí přitom dojít k porušení souvislosti izolace zápalnice. Zkouška se provádí s pěti vzorky. Průměr zápalnice se kontroluje na 20 místech posuvným měřítkem.

1. 2. Doba hoření jednoho metru zápalnice za běžných podmínek činí 125 ± 15 sekund. Zápalnice je snadno zažehnutelná konzumními zápalkami.

   Zkouška doby hoření se provádí na úsecích zápalnice délky 110 cm. Na této délce se odměří 1 metr a v tomto místě se zápalnice nařízne až k prachové duši. Zápalnice se zapálí na začátku deseticentimetrového úseku zápalkou. V okamžiku, kdy plamen vyšlehne ze zářezu, označujícího 1 metr, se stopkami zachytí začátek hoření. Měřeni končí výšlehem plamene z konce zápalnice. Zkouška se provádí se 20 vzorky.

1. 3. Hoření zápalnice nesmí být podstatně ovlivněno jejím místním zatížením.

   Dva metry dlouhý úsek zápalnice je na 9 místech (po 20 cm) stlačován silou 100 N plochou ocelovou tyčí tloušťky 3 mm kolmo k ose zápalnice proti ocelové podložce. Zaoblení hran tyče má poloměr 0,5 mm. Rychlost hoření celého úseku nesmí klesnout pod 200 sekund, rovněž nesmí dojít k přerušení hoření. Zkouška se provádí s pěti vzorky.

1. 4. Je nezbytné, aby zápalnice byla odolná proti vyšší teplotě, mrazu a vodě. Zkouška se provádí následujícím způsobem:
   1. a) Svitek zápalnice se exponuje po dobu 2 hodin teplotou +45° C. Požaduje se, aby po ochlazení na pokojovou teplotu se svitek dal snadno rozvinout a doba hoření, zkoušená podle bodu 2, činila 125 ± 15 sekund. Zkouška se provádí s 5 vzorky.
   2. b) Další svitek zápalnice se exponuje po dobu 2 hodin teplotou -25° C. Požaduje se, aby po této době se svitek dal lehce rozvinout bez poškození izolace, které by mohlo ovlivnit správnou funkci zápalnice. Bezprostředně po expozici se podle bodu 2 zkouší doba hoření 5 vzorků zápalnice, požaduje se, aby činila 125 ± 15 s.
   3. c) Pět úseků zápalnice, každý délky 114 cm, se na obou koncích opatří vhodnou izolací, aby prachová duše byla chráněna před vlhkostí. Úseky zápalnice se na dobu 24 hodin ponoří do vody tak, aby konce vyčnívaly 10 cm nad hladinu. Po expozici se na koncích úseků odříznou 2 cm a podle odst. 2 se zkouší doba hoření zápalnice s požadavkem 125 ± 15 s.

1. 5. Při hoření svisle zavěšené zápalnice nesmí dojít k přerušení hoření.

   Pět úseků zápalnice délky 1 metr se volně zavěsí a dolní konec se zažehne. Nesmí dojít k přerušení hoření.

1. 6. Plamen při výšlehu z konce zápalnice je tak mohutný, aby byl zajištěn přenos zážehu.

   Výšleh plamene z kolmo seříznutého konce zápalnice musí zapálit hromádku 1 g suchého černého zápalnicového prachu, která má průměr nejvýše 2 cm a je umístěna v ose zápalnice svým okrajem ve vzdálenosti 3 cm od konce zápalnice. Zkouška se provede s 5 vzorky.

1. 7. Ochranný obal je černé nebo hnědé barvy.

Bleskovice

1. 1. Bleskovice má konstrukci, která zajišťuje její dostatečnou mechanickou pevnost a chrání trhavinovou duši při běžném mechanickém namáhání. Povrch bleskovice má stanovenou barvu, která nesmí být černá nebo hnědá.

   Pokud nebude při úředních zkouškách stanoveno jinak, zkouší se mechanická pevnost bleskovice takto:

   Na obou koncích úseku bleskovice délky 140 cm se provedou závěsná oka a bleskovice se na dobu 3 minut zatíží závažím o hmotnosti 50 kg. Závěsná oka se odříznou a bleskovice se přivede k detonaci rozbuškou č. 8. Požaduje se, aby detonující bleskovice spolehlivě iniciovala rozbušku, uchycenou na opačném konci úseku.

   Zkouška se provádí se 3 vzorky.

1. 2. Bleskovice je dostatečně vodovzdorná a teplotně odolná.

   Vodovzdornost a teplotní odolnost se zkouší:

   1. a) Úsek bleskovice délky 110 cm se na dobu 24 hodin ponoří do vody tak, aby oba konce vyčnívaly 5 cm nad hladinu. Po expozici se z konců odřízne po 5 cm a bleskovice se přivede k detonaci rozbuškou č. 8. Požaduje se, aby detonující bleskovice spolehlivě iniciovala rozbušku, uchycenou na opačném konci úseku. Zkouška se provádí s 5 vzorky.
   2. b) Dva úseky bleskovice délek 3 metry se stočí na průměr asi 10 cm a na třech místech převáží páskou. Po uložení na dobu 3 hodin při teplotě +45° C a následné temperaci na +20° C nesmí při rozmotání bleskovice dojít k poškození obalu. Požaduje se, aby bleskovice spolehlivě detonovala při iniciaci rozbuškou č. 8. Zkouška se provádí se dvěma vzorky.
   3. c) Bleskovice délky 3 metry, jedním koncem fixovaná k trnu o průměru 100 mm se na dobu 3 hodin uloží při teplotě -20° C. Po expozici se úsek v prostoru chladničky těsně navine na trn. Požaduje se, aby nedošlo k popraskání ochranného obalu a bleskovice spolehlivě detonovala po iniciaci rozbuškou č. 8. Zkouška se provádí se dvěma vzorky.

1. 3. Bleskovice má vyhovující citlivost k iniciaci a při stanoveném způsobu použití dostatečnou iniciační mohutnost.

   Citlivost k iniciaci a iniciační mohutnost se zkouší:

   1. a) K úseku bleskovice délky 1 metr se na obou koncích bočně uchytí rozbuška č. 8. Požaduje se, aby po iniciaci jedné rozbušky bleskovice spolehlivě detonovala a iniciovala rozbušku na opačném konci. U nízkogramážních bleskovic se rozbuška č. 8 uchytí v ose bleskovice. Zkouška se provádí s 5 vzorky.
   2. b) Dva úseky bleskovice o délkách 1 metr se k sobě bočně uchytí v délce 10 cm, jeden úsek se na volném konci opatří rozbuškou č. 8. Požaduje se, aby po iniciaci rozbušky oba úseky bleskovice spolehlivě detonovaly. Zkouška se provádí s 5 vzorky. Tato zkouška se neprovádí u nízkogramážních bleskovic.
   3. c) Úsek bleskovice délky 1 metr se bočně uchytí v délce 10 cm ke standardní bleskovici s náplní 12 g.m^-1. Požaduje se, aby po iniciaci standardní bleskovice plně detonoval i úsek zkoušené bleskovice. Zkouška se provádí s 5 vzorky. Tato zkouška se neprovádí u bezpečnostních a nízkogramážních bleskovic.

1. 4. Bezpečnostní bleskovice vykazuje vyhovující odolnost proti zapálení výbušného prostředí, její iniciační mohutnost postačuje k iniciaci bezpečnostních trhavin.

   Požaduje se, aby bezpečnostní bleskovice dále vyhověla následujícím zkouškám:

   1. a) Úsek bleskovice délky 4 metry se na obou koncích zasune do náložek 100g bezpečnostní trhaviny II. kategorie a vodorovně zavěsí ve výbuchové komoře pokusné štoly, náložka u papírové clony se adjustuje bezpečnostní rozbuškou. Při odpalu bleskovice nesmí dojít k zážehu metanovzdušné směsi o koncentraci 9,0 ± 0,5 %. Zkouška se provádí s 5 vzorky.
   2. b) Úsek bleskovice délky 1 metr se bočně adjustuje bezpečnostní rozbuškou a zasune do vývrtového moždíře 42/1200 mm, umístěného vně výbuchové komory pokusné štoly. Při odpalu bleskovice nesmí dojít k zážehu metanovzdušné směsi o koncentraci 9,0 ± 0,5 %. Zkouška se provádí s 5 vzorky.
   3. c) Úsek bleskovice délky 1 metr se na jednom konci adjustuje bezpečnostní rozbuškou, ke druhému konci se bočně uchytí náložka bezpečnostní trhaviny. Požaduje se, aby při odpalu bleskovice spolehlivě přivedla k detonaci náložku trhaviny. Pokus se provádí 3x pro každou bezpečnostní trhavinu, uvažovanou ke společnému použití s bezpečnostní bleskovicí.

1. 5. Bleskovice, určené pro použití ve zvýšených teplotách, spolehlivě detonují i po expozici v těchto teplotách.

   U bleskovic, určených pro použití ve zvýšených teplotách, se zkouška podle odst. 2b) provádí při stanovených vyšších teplotách.

Milisekundové bleskovicové zpožďovače

1. 1. Bleskovicové zpožďovače jsou vodovzdorné, teplotně odolné a manipulačně bezpečné.

   Teplotní odolnost a manipulační bezpečnost se zkouší:

   1. a) Deset zpožďovačů se na dobu 3 hodin uloží při teplotě +45° C. Dalších deset zpožďovačů se na dobu 3 hodin uloží při teplotě -20° C. Požaduje se, aby po následné temperaci při +20° C bleskovicové zpožďovače vykázaly řádnou funkci.
   2. b) Deset zpožďovačů se po dobu 5 minut v natřásacím přístroji podle Závazného postupu č. 27 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky podrobí pádům z výšky 15 cm. Požaduje se, aby po této expozici bleskovicové zpožďovače vykázaly řádnou funkci.

1. 2. Bleskovicové zpožďovače jsou bleskovicí spolehlivě iniciovány a bleskovici spolehlivě iniciují.

   Bleskovicový zpožďovač se stanoveným způsobem na obou koncích uchytí k úsekům bleskovice délky 1 metr, jeden úsek se na volném konci adjustuje rozbuškou č. 8. Požaduje se, aby po iniciaci rozbušky bleskovicový zpožďovač spolehlivě detonoval a přivedl k detonaci druhý úsek bleskovice. Pokus se provádí s 10 vzorky.

1. 3. Rozptyl dob zpoždění smí činit nejvýše ±50 % nominálního intervalu zpoždění.

   Těsně na obou stranách zpožďovače se se uchytí čidla podle Závazného postupu č. 39 uvedeného v příloze č. 3 této vyhlášky, obr. č. 1 a stanoví se doba průběhu detonace mezi oběma čidly. Požaduje se, aby výsledný čas byl v toleranci ±50 % nominálního intervalu zpoždění. Pokus se provádí s 10 vzorky.

1. 4. Iniciační schopnost a iniciační mohutnost nesmí být ovlivněna vlhkostí při skladování, materiál dutinky nesmí vykazovat nebezpečné změny.

   Deset bleskovicových zpožďovačů se na dobu 7 dnů uloží při pokojové teplotě do vlhké atmosféry nad vodní hladinu. Po této expozici nesmí dutinka zpožďovače vykazovat nebezpečné změny, požaduje se, aby bleskovicový zpožďovač vykázal spolehlivou funkci dle odst. 2.