Platné znění

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy

vyhlášené znění

Závislost musí být lineární, tj. standardní odchylka(y) rozdílů mezi naměřenými odezvami (yi) a odpovídajícími hodnotami odezev vypočítanými z regresní přímky (zi) dělených průměrnou hodnotou (ȳ) všech naměřených odezev nesmí přesáhnout 0,07 (5.1.3, čtvrtý pododstavec).

  1. 5.3.1 Příprava vzorku

    Vzorek analyzované potraviny musí být reprezentativním vzorkem potraviny předložené k analýze. Proto musí být před odběrem vzorku potravina promíchána nebo rozdrobena na malé kousky a promíchána.

  1. 5.3.2 Postup

    Připraví se dvě série alespoň po sedmi ampulích (4.4). Do každé ampule se vloží minimálně 5 g vzorku získaného ze zkoušené potraviny (5.3.1). Zajistí se, aby do každé ampule bylo přidáno stejné množství. Ampule se okamžitě uzavřou. Do každé ampule se přidá na každý gram vzorku 1 ml nejlépe destilované vody, nebo demineralizované vody alespoň stejné kvality, nebo, je-li zapotřebí, příslušného rozpouštědla. (poznámka: u homogenních potravin přídavek destilované nebo demineralizované vody není nutný). Do každé ampule se přidá takový objem zředěného standardního roztoku VC (5.1.2), obsahujícího vnitřní standard (3.3), pokud se považuje za užitečné, aby koncentrace VC přidaného do ampulí byly rovny hodnotám 0, 0,005, 0,010, 0,020, 0,030, 0,040, 0,050 atd. mg/kg potraviny. Zajistí se, aby celkový objem DMA nebo DMA obsahující vnitřní standard (3.3) byl stejný v každé ampuli. Množství zředěného standardního roztoku VC (5.1.2) a doplňujícího DMA, pokud byl použit, musí být takový, aby poměr mezi celkovým objemem (mikrolitry) těchto roztoků a množstvím (g) potraviny obsažené v ampuli byl co možná nejmenší, ale ne více než 5, a byl stejný ve všech ampulích. Ampule se utěsní a naloží se s nimi postupem uvedeným v bodě 5.4.

  1. 5.4 Stanovení plynovou chromatografií
  2. 5.4.1 Ampule se protřepou takovým způsobem, aby nedošlo ke styku obsažené kapaliny se septem (4.4), a aby se získaly co nejhomogennější roztoky nebo suspenze vzorků potraviny.
  3. 5.4.2 Všechny utěsněné ampule (5.2 a 5.3) se dají na dvě hodiny do vodní lázně o teplotě 60 ± 1 °C za účelem dosažení rovnováhy. V případě potřeby se znovu protřepou.
  4. 5.4.3 Z prostoru nad kapalinou v ampuli se odebere vzorek. Při ručním dávkování se musí dbát na to, aby byly odebírány reprodukovatelné vzorky (4.4), zejména injekční stříkačka musí být předehřátá na teplotu vzorku. Měří se plochy (nebo výšky) píků odpovídajících VC a, byl-li použit, vnitřnímu standardu.
  5. 5.4.4 Sestrojí se graf, ve kterém se na osu y vynesou hodnoty ploch (nebo výšek) píků VC, nebo poměr hodnot ploch (nebo výšek) píků VC k plochám (nebo výškám) píků vnitřního standardu a na osu x se vynese množství (mg) přidaného VC, vztažené na množství vzorku poživatiny navážené do jednotlivých ampulí (kg). Z grafu se odečte úsek na ose x. Získaná hodnota odpovídá koncentraci VC ve zkoušeném vzorku poživatiny.
  6. 5.4.5 Jakmile se na chromatogramu objeví pík DMA, odstraní se přebytek DMA z kolony (4.3), za použití vhodné metody.
  7. 6 Výsledky

    VC uvolněný výrobkem do zkoušené potraviny vyjádřený v mg/kg, je definován jako průměr dvou stanovení (5.4), za předpokladu, že je splněno kriterium reprodukovatelnosti uvedené v bodě 8.

  1. 7 Ověření množství VC
    1. V případech, kdy množství VC uvolněného z výrobku do potravin a vypočtené podle bodu 6 přesahuje kriterium uvedené v § 13 odst. 3 vyhlášky, musí být hodnoty získané v každém ze dvou stanovení (5.4) potvrzeny jedním ze tří následujících způsobů:
      1. - použitím alespoň jedné další kolony (4.3) se stacionární fází odlišné polarity. Tento postup je třeba opakovat tak dlouho, až na získaném chromatogramu nebudou žádné známky překrývání píků VC a/nebo vnitřního standardu se složkami vzorku potraviny.
      2. - použitím jiných detektorů, např. detektor založený na mikroelektrolytické vodivosti
      3. - v případě použití.hmotnostní spektrometrie; lze s velkou pravděpodobností usuzovat na přítomnost VC, byly-li nalezeny ionty molekul o výchozí hmotnosti (m/e) 62 a 64 v poměru 3 : 1. V případě pochybností je nutno zkontrolovat celé hmotnostní spektrum.
  1. 8 Přesnost metody

    Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení (5.4) provedených najednou nebo v rychlém sledu za sebou u stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí přesáhnout hodnotu 0,003 mg VC/kg potraviny.

Příloha č. 7

k vyhlášce č. 38/2001 Sb.

Seznam látek pro výrobky z elastomerů a materiálů na základě přírodního a syntetického kaučuku a podmínky jejich použití

  1. 1 Elastomery
    1. na bázi těchto sloučenin:
      1. 1.1 Část A
        1. 1.1.1 ethylen
        2. 1.1.2 propylen
        3. 1.1.3 1-buten
        4. 1.1.4 isobuten
        5. 1.1.5 1,3-butadien
        6. 1.1.6 isopren
        7. 1.1.7 styren
        8. 1.1.8 alfa-methylstyren
        9. 1.1.9 divinylbenzen
        10. 1.1.10 dicyklopentadien; (tricyklo[5,2,1,02,6]deka-3,8-dien)
        11. 1.1.11 5-methylen-2-norbornen; (5-methylen-bicyklo[2,2,1] hept-2-en)
        12. 1.1.12 5-vinyl-2-norbornen; (5-vinyl-bicyklo[2,2,1] hept-2-en)
        13. 1.1.13 silany a siloxany pro silikonové elastomery s nejméně jednou OH skupinou a jednou nebo více CH3 skupinami na každém Si atomu.
      1. 1.2 Část B
        1. 1.2.1 1,4-hexadien
        2. 1.2.2 chloropren; (2-chlor-1,3-butadien)
        3. 1.2.3 2,3-dichlor-1,3-butadien
        4. 1.2.4 1,2,3-trichlor-1,3-butadien
        5. 1.2.5 akrylonitril
        6. 1.2.6 kyselina methakrylová
        7. 1.2.7 methylmethakrylát
        8. 1.2.8 ethylenglykoldimethakrylát
        9. 1.2.9 vinylacetát
        10. 1.2.10 methylakrylát
        11. 1.2.11 ethylakrylát
        12. 1.2.12 butylakrylát
        13. 1.2.13 terc.butylakrylát
        14. 1.2.14 vinylalkylether
      2. *) v seznamu u některých látek jsou v závorce za běžně užívanými názvy uvedeny názvy systematické podle nomenklatury IUPAC nebo jiné obvyklé názvy.
  1. 2 Vulkanizační činidla

    Síťovací činidla

    1. 2.1 Část A
      1. 2.1.1. síra
    1. 2.2 Část B
      1. 2.2.1. bis (2,4-dichlorbenzoyl) peroxid 1/
      2. 2.2.2 dibenzoylperoxid 1/
      3. 2.2.3 dikumylperoxid 1/
      4. 2.2.4 di-terc.butylperoxid 1/
  1. 3 Urychlovače
    1. 3.1 Část A
      1. 3.1.1 tetramethylthiurammonosulfid 2/
      2. 3.1.2 tetramethylthiuramdisulfid 2/
      3. 3.1.3 tetraethylthiuramdisulfid 2/
      4. 3.1.4 tetrabutylthiurammonosulfid 2/
      5. 3.1.5 sym-dimethyldifenylthiuramdisulfid 2/
      6. 3.1.6 di-N-pentamethylenthiuramtetrasulfid 2/
      7. 3.1.7 di-thio-bis(2-benzothiazol) 2/
      8. 3.1.8 N,N-dimethyldithiokarbamát zinečnatý 3/
      9. 3.1.9 N,N-diethyldithiokarbamát zinečnatý 3/
      10. 3.1.10 N,N-dibutyldithiokarbamát zinečnatý 3/
      11. 3.1.11 N,N-dibenzyldithiokarbamát zinečnatý 3/
      12. 3.1.12 pentamethylendithiokarbamát zinečnatý 3/
      13. 3.1.13 ethylfenyldithiokarbamát zinečnatý 3/
    1. 3.2 Část B
      1. 3.2.1 1,3-difenylguanidin - nejvýše 0,3 %
      2. 3.2.2 1-(2-tolyl)biguanid; (o-tolylbiguanid) - nejvýše 1,0 %
      3. 3.2.3 2-merkapto-benzothiazol (a/nebo Zn sůl) - nejvýše 0,05 % 3/
  1. 4 Aktivátory
    1. 4.1 Část A
      1. 4.1.1 mastné kyseliny C6-C18 4/
      2. 4.1.2 zinečnaté soli mastných kyselin C6-C18 3/,4/
      3. 4.1.3 oxid zinečnatý 3/
      4. 4.1.4 uhličitan zinečnatý 3/
    1. 4.2. Část B
      1. 4.2.1 amidy mastných kyselin C14-C22 4/
      2. 4.2.2 uhličitan hořečnatý
      3. 4.2.3 oxid hořečnatý
      4. 4.2.4 dibutylamin 5/
      5. 4.2.5 dibutylamoniumoleát 5/
  1. 5 Retardéry
    1. 5.1 Část A
      1. 5.1.1 kyselina benzoová -nejvýše 1,0 % 6/
      2. 5.1.2 kyselina salicylová -nejvýše 1,0 % 6/
      3. 5.1.3 kyselina stearová -nejvýše 1,5 % 6/
      4. 5.1.4 ftalanhydrid -nejvýše 0,5 % 6/
  1. 6 Antidegradanty
    1. 6.1 Část A
      1. 6.1.1 2,6-di-terc.butyl-4-methylfenol 7/
      2. 6.1.2 pentaerythritol-tetrakis[3-(3°5°-di-terc.butyl-4°-hydroxyfenyl)] propionát 7/
      3. 6.1.3 1,3,5-trimethyl-2,4,6-tris(3,5-di-terc.butyl-4-hydroxybenzyl) benzen 7/
      4. 6.1.4 2,4-bis(oktylthiomethyl)-6-methylfenol - nejvýše 0,3 % 7/
    1. 6.2 Část B
      1. 6.2.1 reakční produkt: styren s difenylaminem 8/,9/
      2. 6.2.2 reakční produkty: styren a/nebo alfa-methyl-styren a/nebo alkeny (C3-C12) s fenolem a/nebo methylfenolem 9/
      3. 6.2.3 2,6-di-terc.butyl-4-methylfenol 9/
      4. 6.2.4 2,2'-methylen-bis(4-methyl-6-terc.butylfenol) 9/
      5. 6.2.5 2,2'-methylen-bis(4-methyl-6-cyklohexylfenol) 9/
      6. 6.2.6 2,2'-methylen-bis[4-methyl-6-(1-methylcyklohexyl)fenol] 9/
      7. 6.2.7 2,2'-methylen-bis(4-methyl-6-terc.oktylfenol) 9/
      8. 6.2.8 2,2'-methylen-bis(4-methyl-6-nonylfenol) 9/
      9. 6.2.9 2,2'-isobutyliden-bis(4,6-dimethylfenol) 9/
      10. 6.2.10 4,4'-butyliden-bis(3-methyl-6-terc.butylfenol) 9/
      11. 6.2.11 oktadecyl-3-(3',5'-di-terc.butyl-4'-hydroxyfenyl)propionát - nejvýše 0,5 % 9/
      12. 6.2.12 tris-(mono- a dinonylfenyl)fosfit 8/,9/,10/
      13. 6.2.13 směs alkylovaných arylfosfitů (Antioxidant 6) 8/,9/,10/
  1. 7 Zpracovatelské přísady
    1. 7.1 Část A
      1. 7.1.1 diisooktyladipát
      2. 7.1.2 di-n-oktylsebakát
      3. 7.1.3 rafinovaný minerální olej 11/
      4. 7.1.4 mikrokrystalický parafin 12/
      5. 7.1.5 zinečnaté a sodné soli mastných kyselin C6-C18 4/
      6. 7.1.6 lecithin 13/
      7. 7.1.7 polydimethylsiloxany
      8. 7.1.8 polyethylen 14/
      9. 7.1.9 polyethylenglykol (polyoxyethylen) molekulová hmotnost vyšší než 4000 (s obsahem ethylenglykolu a/nebo bis(2-hydroxyethyl)etheru menším než 0,3 %)
      10. 7.1.10 disproporcionovaná kalafuna a/nebo její draselná či sodná sůl
    1. 7.2 Část B
      1. 7.2.1 dibutylsebakát
      2. 7.2.2 acetyltributylcitrát
      3. 7.2.3 stearát vápenatý
      4. 7.2.4 parafin 15/
      5. 7.2.5 epoxidovaný sojový olej 16/