VII/c VII/c
Ustanovení § 272 tr. řádu bylo v průběhu řízení před Ústavním soudem částečně novelizováno zákonem č. 265/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Dle čl. I bodu 199 »V § 272 odst. 1 a 2 se slova „do tří měsíců od jejího podání“ nahrazují slovy „do šesti měsíců od jejího podání“.« Tato zákonná úprava je platná dnem 31. července 2001, tj. dnem rozeslání částky 102/2001 Sbírky zákonů, v níž byl předmětný zákon publikován, dle čl. XIV pak nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2002.
Dle § 67 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. je dán důvod zastavení řízení, jestliže zákon, jiný právní předpis, nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbudou platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem. K interpretaci uvedeného zákonného důvodu zastavení řízení se Ústavní soud vyjádřil zejména v usnesení sp. zn. Pl. ÚS 20/99 z 18. dubna 2001. Konstatoval, že v případě, je-li novelou zákona určité ustanovení zrušeno a zároveň ve shodné dikci přijato, avšak v systematice zákona zařazeno odlišně, jedná se o nový projev vůle zákonodárce, tudíž původně navrhovatelem napadené ustanovení pozbylo platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem. Za této situace Ústavní soud dospěl k závěru, že nejsou dány ani podmínky připuštění změny návrhu podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb. ve spojení s § 95 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu.
V předmětné věci se však jedná o případ odlišný, na který § 67 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. nedopadá. Novelou tr. řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., byla totiž změněna toliko část § 272 tr. řádu (prodloužením lhůty pro rozhodování Nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněného). Tato část z hlediska důvodů posuzování ústavnosti celého § 272 tr. řádu dotýkajícího se institutu stížnosti pro porušení zákona jako takového není rozhodná.
VII/d VII/d
Dle § 276 věty čtvrté tr. řádu „Zajistit osobu obviněného vydáním příkazu k zatčení a vzetím do vazby lze však jen tehdy, navrhne-li to ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona podané v neprospěch obviněného a považuje-li to Nejvyšší soud za nezbytné vzhledem k závažnosti trestného činu a naléhavosti vazebních důvodů.“.
Uvedené zákonné ustanovení v předmětné věci ze strany Nejvyššího soudu uplatněno nebylo, a tudíž u něj nebyly dány podmínky postupu dle § 78 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.
Podle ustáleného názoru Ústavního soudu je tento soud při svém rozhodování rozsahem podaného návrhu vázán a ve svém rozhodnutí z jeho hranic (ultra petitum) vykročit nemůže (viz např. nález ve věci sp. zn. Pl. ÚS 8/95, Sb. n. a u., sv. 4, s. 279; vyhlášen pod č. 29/1996 Sb.).
Ustanovení § 276 věty čtvrté tr. řádu se v důsledku zrušení § 272 tr. řádu (čili v důsledku zrušení kasační, resp. apelační pravomoci Nejvyššího soudu v řízení o stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněného) stává ustanovením obsoletním. Derogací skutkové podstaty obsažené v § 272 tr. řádu ztrácí § 276 věty čtvrté tr. řádu rozumný smysl: Ruší-li se kasační, resp. apelační pravomoc Nejvyššího soudu v řízení o stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněného a je ponechána možnost přijetí toliko akademického výroku bez konkrétního dopadu na obviněného, pak nelze než ponechání pravomoci Nejvyššího soudu v takovém řízení rozhodnout o zatčení obviněného, resp. o jeho vzetí do vazby považovat za contradictio in adiecto. Jinými slovy: V situaci, kdy v důsledku zrušení určitého zákonného ustanovení derogačním nálezem Ústavního soudu ustanovení jiné, obsahově od předchozího odvislé, ztrácí rozumný smysl, tj. ztrácí opodstatněnost své normativní existence, je tím dán důvod pro zrušení i tohoto zákonného ustanovení, a to aniž by se jednalo o postup ultra petitum. Platnost takového ustanovení zaniká totiž na základě principu cessante ratione legis, cessat lex ipsa, derogace provedená Ústavním soudem má proto toliko evidenční, technickou povahu.
Proto plénum Ústavního soudu v návaznosti na zrušení 272 tr. řádu zrušilo rovněž ustanovení § 276 věty čtvrté tr. řádu.
Z důvodů výše vyložených Ústavní soud odložil účinnost derogačního nálezu i ve vztahu k ustanovení § 276 věty čtvrté tr. řádu k datu 31. prosince 2001.
VII/e VII/e
Nad rámec rationis decidendi, toliko jako obiter dictum, považuje Ústavní soud za potřebné se vyjádřit i k právním důsledkům tohoto derogačního nálezu.
Důsledkem prvním je dopad § 71 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. na předmětnou věc.
Byl-li na základě právního předpisu, který byl zrušen, vydán soudem v trestním řízení rozsudek, který nabyl právní moci, ale nebyl dosud vykonán, je zrušení takového právního předpisu dle uvedeného zákonného ustanovení důvodem pro obnovu řízení podle ustanovení zákona o trestním řízení soudním. V posuzované věci však o takový důvod nejde. Porušení principu „rovnosti zbraní“ v zákonné úpravě aktivní legitimace k podání mimořádného opravného prostředku se totiž nedotýká ústavnosti, případně zákonnosti samotného řízení před Nejvyšším soudem, případně řízení na ně navazujícího. Zrušení 272 tr. řádu tudíž důvod obnovy řízení dle § 71 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. nezakládá.
Důsledkem druhým je pak otázka intertemporality derogačního nálezu, tj. otázka, zda se případná derogace 272 tr. řádu vztahuje i na případy, u nichž byla ministrem spravedlnosti podána stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného, avšak ke dni účinnosti zrušujícího nálezu o nich nebylo Nejvyšším soudem rozhodnuto. Jelikož Ústavní soud není oprávněn v souvislosti se svou pravomocí rušit zákony a jiné právní předpisy, resp. jejich jednotlivá ustanovení pozitivním způsobem upravit z toho plynoucí intertemporální důsledky, nelze než v této souvislosti odkázat na obecné principy právní. Pro oblast intertemporality v civilním i trestním procesu platí princip, dle něhož, nestanoví-li zákon jinak, soud postupuje podle procesní úpravy platné a účinné v době rozhodování. V rozhodované věci zrušením 272 tr. řádu se ruší toliko kasační a apelační pravomoc Nejvyššího soudu v řízení o stížnosti pro porušení zákona podané v neprospěch obviněného, neruší se ale řízení jako takové, tj. neruší se možnost přijmout v dané věci akademický výrok za účelem sjednocování judikatury pro futuro (§ 268 odst. 2 tr. řádu). Z toho plyne, že v případech, u nichž byla ministrem spravedlnosti podána stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného, avšak ke dni účinnosti zrušujícího nálezu o nich nebylo Nejvyšším soudem rozhodnuto, lze po nabytí účinnosti derogačního nálezu Ústavního soudu rozhodnout již toliko akademickým výrokem.
Následující stránka