VIII. VIII.
- 23. Ustanovení § 446 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2000 zní takto: „Kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje.“.
Ustanovení § 446 obchodního zákoníku v platném znění zní následovně:
„Kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje.“.
IX. IX.
- 24. Ústavní soud, jak mu ukládá ustanovení § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, následně zkoumal, zda příslušný zákon byl přijat v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Z těsnopisecké zprávy z 25. schůze Poslanecké sněmovny konané dne 30. 5. 2000 Ústavní soud zjistil, že zákon č. 370/2000 Sb. předložený vládou (tisk č. 476) byl přijat Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky usnesením č. 1061, když ze 172 přítomných poslanců se 128 vyslovilo pro a 34 proti. Z vyjádření předsedy Senátu, jakož i z těsnopisecké zprávy zaslané jako příloha k vyjádření Senátu, je zřejmé, že Senát návrh zákona projednal dne 12. 7. 2000 na své 20. schůzi ve druhém funkčním období a přijal k návrhu zákona usnesení č. 424, kterým návrh zákona Poslanecké sněmovně vrátil s pozměňovacími návrhy. Z 63 přítomných senátorů pro hlasovalo 54, proti jeden. Poslanecká sněmovna návrh zákona opětovně projednala dne 14. 9. 2000 na své 27. schůzi a usnesením č. 1171 jej ve znění pozměňovacích návrhů přijatých Senátem schválila; ze 185 přítomných poslanců se 108 vyslovilo pro, 55 proti. Ústavou předepsaný způsob přijetí zákona byl dodržen, stejně tak i jeho vydání, neboť zákon byl podepsán předsedou Poslanecké sněmovny, prezidentem republiky a předsedou vlády (čl. 51 Ústavy) a byl vyhlášen ve Sbírce zákonů (čl. 52 odst. 2 Ústavy) v částce 100, ročník 2000, rozeslané dne 25. 10. 2000. Dnem 1. 1. 2001 nabyl tento zákon účinnosti.
X. X.
- 25. Ústavní soud se ústavností ustanovení § 446 obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2000, autoritativně zabýval v nálezu sp. zn. I. ÚS 437/02 (Sbírka rozhodnutí, svazek 31, nález č. 110). Potvrdil v něm právní názor vyslovený v usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 112/01 (Sbírka rozhodnutí, svazek 23, usn. č. 30, str. 365), dle něhož „Ustanovení § 446 obchodního zákoníku významným způsobem zasahuje do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek a upřednostňuje před ním dobrou víru a jistotu účastníků obchodněprávních vztahů. Lze je proto aplikovat pouze za přísného respektování čl. 4 odst. 4 Listiny, neboť představuje zákonnou mez jednoho z nejdůležitějších základních práv, a je tedy při jeho aplikaci nezbytné striktně vyloučit jakékoliv jeho zneužití k jiným účelům, než pro které bylo stanoveno. Z toho důvodu je obzvláště nutné velmi přísně posuzovat otázku dobré víry nabyvatele....“.
- 26. V interpretaci předmětného zákonného ustanovení vycházel Ústavní soud z úvahy, dle níž koncepce upřednostnění dobré víry nabyvatele před ochranou vlastnického práva původního vlastníka představuje v rovině ústavněprávní zákonné omezení jednoho z nejpodstatnějších základních práv a svobod. Takové omezení je proto současně třeba vykládat tak, aby byla ještě vůbec šetřena podstata vlastnického práva a aby takové omezení nebylo zneužíváno k jiným účelům, resp. aby takové zneužívání nebylo ze strany soudu přijatým výkladem tolerováno či aprobováno (čl. 11 ve spojení s čl. 4 odst. 4 Listiny). Uvedl dále, že výklad, v důsledku něhož by na vlastníka bylo přeneseno důkazní břemeno vyvrácení dobré víry kupujícího, kterou nelze v takovém rozsahu vůbec prokázat, by absolutizoval přednost dobré víry nabyvatele před ochranou vlastnického práva.
- 27. V návaznosti na právní názor vyslovený v nálezu sp. zn. I. ÚS 437/02 Ústavní soud toliko dodává, že je věcí obecných soudů, aby s ohledem na konkrétní případ zvážily rozložení důkazního břemene mezi účastníky řízení.
- 28. Ústavní soud v řízení ve věci sp. zn. I. ÚS 437/02 zformuloval tudíž ústavně konformní výklad ustanovení § 446 obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2000, pročež nenalezl důvod přerušení řízení a podání návrhu na kontrolu norem [§ 78 odst. 2, § 64 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
- 29. Toliko jako obiter dictum Ústavní soud v závěru svého nálezu sp. zn. I. ÚS 437/02 připomenul, že úvahou, která by zohlednila shora uvedené působení ústavněprávních norem na formulaci ustanovení § 446 obchodního zákoníku, byl rovněž veden také zákonodárce, když novelou provedenou zákonem č. 370/2000 Sb. posílil zákonnou mez ochrany vlastnického práva výslovným zpřísněním požadavků na existenci dobré víry kupujícího [(...) věděl nebo vědět měl a mohl (...)].
- 30. A minori ad maius tudíž platí konstatování, dle něhož byla-li pro ustanovení § 446 obchodního zákoníku obsahujícího zvýšenou ochranu dobré víry na úkor ochrany práva vlastnického nalezena ústavně konformní interpretace [k jejímu pojmu viz zejména nálezy sp. zn. Pl. ÚS 48/95 (Sbírka rozhodnutí, svazek 5, nález č. 21; vyhlášen pod č. 121/1996 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 5/96 (Sbírka rozhodnutí, svazek 6, nález č. 98; vyhlášen pod č. 286/1996 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 19/98 (Sbírka rozhodnutí, svazek 13, nález č. 19; vyhlášen pod č. 38/1999 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 15/98 (Sbírka rozhodnutí, svazek 13, nález č. 48; vyhlášen pod č. 83/1999 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 4/99 (Sbírka rozhodnutí, svazek 14, nález č. 93; vyhlášen pod č. 192/1999 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 10/99 (Sbírka rozhodnutí, svazek 16, nález č. 150; vyhlášen pod č. 290/1999 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 17/99 (Sbírka rozhodnutí, svazek 16, nález č. 174; vyhlášen pod č. 3/2000 Sb.)], pak o to víc v kolizi principů ochrany dobré víry a vlastnického práva nutno za ústavně konformní považovat dikci § 446 obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 370/2000 Sb., jenž zákonnou ochranu vlastnického práva výslovným zpřísněním požadavků na existenci dobré víry kupujícího zvýšil. Vycházeje z takto vyložených důvodů nelze než dospět k závěru, že ustanovení § 446 obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 370/2000 Sb., plně odpovídá kautelám plynoucím z principu proporcionality, jak je Ústavní soud vyložil v řadě svých nálezů [sp. zn. Pl. ÚS 4/94 (Sbírka rozhodnutí, svazek 2, nález č. 46; vyhlášen pod č. 214/1994 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 15/96 (Sbírka rozhodnutí, svazek 6, nález č. 99; vyhlášen pod č. 280/1996 Sb.), sp. zn. III. ÚS 256/01 (Sbírka rozhodnutí, svazek 25, nález č. 37), sp. zn. Pl. ÚS 41/02 (Sbírka rozhodnutí, svazek 32, nález č. 10; vyhlášen pod č. 98/2004 Sb.), sp. zn. Pl. ÚS 7/03 (Sbírka rozhodnutí, svazek 34, nález č. 113; vyhlášen pod č. 512/2004 Sb.)], a je tudíž v souladu s čl. 11 odst. 1 a čl. 4 odst. 4 Listiny.
- 31. Pro uvedené okolnosti Ústavní soud návrh na zrušení ustanovení § 446 obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 370/2000 Sb., zamítl.