Vyhláška o systému epidemiologické bdělosti pro vybrané infekce

Klinická definice onemocnění

1. 1. Klinický obraz odpovídající pertusi, tj. kašel trvající minimálně 2 týdny s jedním z následujících příznaků: záchvaty kašle, kokrhavý kašel nebo zvracení po záchvatu kašle bez jiných zjevných příčin nebo apnoická pauza u kojenců. Inkubační doba 7 až 21 dnů.
2. 2. Typická forma pertuse:

   Onemocnění obvykle trvá 6 až 8 týdnů a má 3 stadia: katarální (1 až 2 týdny), paroxysmální (2 až 6 týdnů) a rekonvalescentní (1 až 3 týdny). Počáteční projevy (rýma, slzení, mírný suchý dráždivý kašel, subfebrilie) odpovídají příznakům běžného nachlazení. Během katarálního stadia se suchý dráždivý kašel zhoršuje a přechází v záchvatovitý kašel – stadium paroxysmální. Počet a závažnost záchvatů v průběhu tohoto stadia stoupá. Záchvat se vyznačuje sérií krátkých exspirií ukončených charakteristickým zajíkavým táhlým inspiriem. Záchvaty kašle bývají provázeny dávením i zvracením a objevují se jak v průběhu dne tak i v noci. Rekonvalescentní stadium je charakterizováno snížením počtu záchvatů a zmírněním kašle. Nejzávažnější průběh onemocnění bývá u dětí mladších 1 roku.

1. 3. U dětí ve věku do 15 let a dospělých se pertuse obvykle vyskytuje v lehčí formě. Probíhá jako suchý dráždivý kašel trvající 2 a více týdnů. Může být provázen dávením i zvracením, ale bez typických záchvatů.
2. 4. Období nakažlivosti začíná na konci inkubační doby, která trvá 7 - 21 dnů. Nejvyšší je v časném období katarálního stadia, pak se postupně snižuje. Končí obvykle tři týdny po začátku paroxysmálního stadia či pět dnů po léčbě antibiotiky.
3. 5. Parapertuse na rozdíl od pertuse má nižší manifestnost. Typický průběh parapertuse připomíná pertusi s krátkým katarálním stadiem i kratším stadiem paroxysmálním.

Laboratorní diagnostika

1. 1. Průkaz specifické protilátkové odpovědi proti dávivému kašli u osob, které nebyly v nedávné době (v průběhu předchozích 8 týdnů) očkovány.
2. 2. Detekce nukleové kyseliny Bordetella pertussis.
3. 3. Izolace Bordetella pertussis (nebo B. parapertussis) z klinického vzorku.
4. 4. Standardním laboratorním testem pro diagnózu dávivého kašle je kultivační průkaz Bordetella pertussis nebo B. parapertusis.
5. 5. K sérologickému vyšetření se odebírají 2 vzorky krve v 3 týdenním intervalu. První vzorek se odebírá co nejdříve v akutním stadiu. Předpokladem sérologické diagnózy je současné vyšetření prvního a druhého vzorku séra. Potvrzením probíhajícího onemocnění je prokázaný signifikantní (minimálně 4-násobný) vzestup hladin protilátek (proti pertusi nebo parapertusi) anebo sérokonverze z negativity do pozitivity.
6. 6. Jakákoli hladina protilátek v jediném vzorku není průkazem akutně probíhajícího onemocnění.
7. 7. Vyšetřující laboratoř zašle každý izolovaný kmen B. pertussis a B. parapertussis k ověření do Národní referenční laboratoře pro pertusi a difterii.

Epidemiologická kriteria

Epidemiologická souvislost – mezilidský přenos onemocnění, při kterém jeden z případů je laboratorně potvrzený.

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Případ, který splňuje definici klinického případu.
2. B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje definici klinického případu a má epidemiologickou souvislost.
3. C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického případu a je laboratorně potvrzený.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění dávivým kašlem, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění dávivým kašlem a úmrtí na toto onemocnění.

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt dávivého kašle

Osoba poskytující péči¹), která vyslovila podezření na onemocnění dávivým kašlem, zajistí odběr klinického vzorku na kultivační nebo PCR vyšetření a provede odběr krve na sérologické vyšetření a zajistí transport biologického materiálu neprodleně do vyšetřující laboratoře; nejméně za 3 týdny provede další odběr krve. Osoba poskytující péči¹) i vyšetřující laboratoř hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví výsledky podle čl. 4. Vyšetřující laboratoř zašle každý izolovaný kmen B. pertussis a B. parapertussis k ověření do Národní referenční laboratoře pro pertusi a difterii. Epidemiologické šetření včetně kontroly proočkovanosti zajistí orgán ochrany veřejného zdraví zejména s cílem určit zdroj infekce a cestu přenosu.

Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění dávivým kašlem

1. 1. Hlášení onemocnění dávivým kašlem podle čl. 5.
2. 2. Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta a kontaktů s kultivačně pozitivním nemocným, zajištění transportu biologického materiálu do příslušné laboratoře.
3. 3. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis²).
4. 4. Dítě po prodělaném laboratorně prokázaném onemocnění způsobeném B. pertussis nebo B. parapertussis je možné přijmout do kolektivního zařízení až po negativním kultivačním vyšetření, provedeném za týden po léčbě v odstupu 4 až 5 dnů.
5. 5. Do kolektivního zařízení, kde se vyskytlo onemocnění dávivým kašlem, se nepřijímají neočkované či nesprávně očkované děti po dobu maximální inkubační doby (21 dnů), nevnímavé fyzické osoby k nákaze dávivým kašlem očkované řádně a v termínech mohou do zařízení docházet.

Klinická definice onemocnění

1. 1. Klinický obraz odpovídající spalničkám, tj. febrilní stav s generalizovaným exantémem trvajícím déle než 3 dny, kterému předchází katarální příznaky, teploty >38°C a jeden nebo více z následujících příznaků: kašel, rýma, Koplikovy skvrny, konjunktivitida. Inkubační doba 7 až 18 dnů.
2. 2. Období nakažlivosti začíná od prvního dne před začátkem prodromálních příznaků a končí do čtyř dnů po vzniku exantému.

Laboratorní diagnostika

1. 1. Izolace spalničkového viru z klinického vzorku.
2. 2. Detekce nukleové kyseliny viru spalniček v klinickém vzorku odebraném v akutní fázi onemocnění.
3. 3. Přítomnost specifických protilátek proti spalničkovému viru charakteristických pro akutní infekci v séru nebo ve slinách:
   1. a) Detekce IgM protilátek proti viru spalniček u osob, které nebyly v posledních 6 týdnech očkovány.
   2. b) Pro možnost průkazu nízkých hodnot falešných spalničkových IgM pozitivit u sporadických zarděnkových případů je nutné vyloučit možné pozitivity IgM protilátek proti viru zarděnek, parvoviru B19, EBV a HHV6.

1. 4. Průkaz sérokonverze nebo výrazného, několikanásobného vzestupu hladin specifických spalničkových IgG protilátek vyšetřením dvojice sér (akutního a rekonvalescentního) osob, které nebyly v posledních 6 týdnech očkovány.
2. 5. Průkaz vzrůstu hladin preexistujících spalničkových IgG protilátek u reinfekcí.
3. 6. Detekce antigenu spalničkového viru pomocí přímé imunofluorescence v klinickém vzorku odebraném v akutní fázi onemocnění za použití monoklonálních protilátek specifických pro spalničky.

   Ke správné interpretaci laboratorních výsledků je třeba brát v úvahu též klinické a epidemiologické údaje včetně statusu očkování. Pokud bylo v posledních 3 až 6 týdnech provedeno očkování, je nutné zvážit vyšetření na nevakcinální virus.

   Izoláty viru spalniček izolované z klinického materiálu jsou zasílány do Národní referenční laboratoře pro spalničky, příušnice, zarděnky a parvovirus B19 k dalšímu určování.

Epidemiologická kriteria

Epidemiologická souvislost – mezilidský přenos onemocnění, při kterém jeden z případů je laboratorně potvrzený.

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Případ který splňuje klinickou definici onemocnění.
2. B. Pravděpodobný: Případ který splňuje klinickou definici onemocnění a je v epidemiologické souvislosti s potvrzeným případem.
3. C. Potvrzený: Případ, který nebyl v nedávné době (3 až 6 týdnů) očkován a je potvrzený výsledkem laboratorního vyšetření.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění spalničkami, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění a úmrtí na toto onemocnění, která splňují klinická a laboratorní kritéria. Vzhledem ke globálně probíhající eradikaci spalniček je třeba identifikovat importovaná onemocnění a jejich epidemiologickou souvislost.

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt spalniček

Osoba poskytující péči¹), která vyslovila podezření na onemocnění spalničkami, provede odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu etiologie a zajistí jejich transport do vyšetřující laboratoře. Vyšetřující laboratoř vzorky vyšetří i s ohledem na jinou možnou etiologii exantematických onemocnění a u laboratorně potvrzeného případu zajistí zaslání alikvotu séra do Národní referenční laboratoře pro zarděnky, spalničky, parotitidu a parvovirus B19 ke konfirmaci. Případ se uzavře až po vyšetření touto laboratoří. Epidemiologické šetření včetně kontroly proočkovanosti zajistí orgán ochrany veřejného zdraví zejména s cílem určit zdroj infekce a cestu přenosu.

Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění spalničkami

1. 1. Hlášení onemocnění spalničkami podle čl. 5.
2. 2. Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta a kontaktů k ověření diagnózy, zajištění transportu biologického materiálu do příslušné laboratoře.
3. 3. Izolace pacienta po dobu 7 dnů po objevení se exantému. Izolace se provádí podle klinické závažnosti a epidemiologických rizik. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis²).
4. 4. Aktivní vyhledávání zdroje nákazy a kontaktů, zaměřené na pobyt případu během doby jeho eventuální expozice (7 až 18 dní před začátkem exantému) a na kontakty, které měl v období nakažlivosti.
5. 5. Epidemiologické šetření v ohnisku nákazy, zpravidla do 48 hodin po nahlášení případu, včetně identifikace všech dosud vnímavých fyzických osob.
6. 6. Osoba poskytující péči¹) zajistí podání normálního lidského imunoglobulinu (NLIG) dětem do 15 měsíců věku (neočkovaným), osobám s trvalou kontraindikací, těhotným ženám a osobám s imunosupresí, které byly v kontaktu s možným, pravděpodobným nebo potvrzeným případem spalniček, a to dle souhrnu údajů o přípravku.
7. 7. Osoba poskytující péči¹) zajistí očkování vnímavých fyzických osob k nákaze spalničkami (dětí, kterým nebyly podány alespoň dvě dávky očkovací látky), u kterých ještě neuplynuly 3 dny od posledního styku s nemocným. Expozice spalničkám není kontraindikací očkování.
8. 8. U vnímavých fyzických osob k nákaze spalničkami, které byly v přímém kontaktu, a u kterých uplynuly více než 3 dny od posledního styku s nemocným, se provádí lékařský dohled; lékařský dohled trvá po dobu maximální inkubační doby (21 dní).
9. 9. Vnímavé děti, které byly v kontaktu se spalničkami, se přijímají do kolektivu nejdříve po uplynutí 21 dní.

Klinická definice onemocnění

1. 1. Klinický obraz infekce viry chřipky probíhá ve formě chřipce podobného onemocnění nebo ve formě akutní respirační infekce. Inkubační doba 1 až 4 dny.
   1. 1.1. Chřipce podobné onemocnění (ILI) je charakterizováno následujícími klinickými příznaky:
      1. a) náhlý nástup nemoci, a současně
      2. b) nejméně jedním z celkových symptomů, mezi které patří horečka nebo zimnice, nevolnost, bolest hlavy, bolest svalů, a současně
      3. c) nejméně jedním z následujících respiračních symptomů, mezi které patří kašel, pálení v krku, dechová nedostatečnost.
   1. 1.2. Akutní respirační infekce (ARI) je charakterizována následujícími klinickými příznaky:
      1. a) náhlý nástup nemoci, a současně
      2. b) nejméně jedním z následujících respiračních symptomů, mezi které patří kašel, pálení v krku, dechová nedostatečnost, rýma.

1. 2. Období nakažlivosti je u dospělých osob v prvním až pátém dni onemocnění. U osob imunosuprimovaných a u dětí může být období nakažlivosti až do desátého dne onemocnění.

Laboratorní diagnostika

1. 1. Detekce chřipkového antigenu či nukleové kyseliny ve vyšetřovaném klinickém materiálu metodami EIA, imunofluorescence, PCR nebo jinými adekvátními metodami. Vyšetřovaným klinickým materiálem se rozumí zejména výtěr z nazofaryngu, výtěr z nosu, výtěr z faryngu, nazofaryngeální aspirát, endotracheální a brochoalveolární laváž.
2. 2. Izolace viru chřipky z odebraného klinického materiálu kultivací v citlivém buněčném substrátu (buněčné kultury, kuřecí embrya); izolované viry se neprodleně zasílají k typizaci do Národní referenční laboratoře pro chřipku zřízenou Ministerstvem zdravotnictví.
3. 3. Sérologický průkaz specifické protilátkové odpovědi proti chřipce typu A nebo typu B spočívající v minimálně čtyřnásobném vzestupu titru protilátek v séru odebraném v akutním a rekonvalescentním stádiu onemocnění, a to v intervalu nejméně 10 dní. Doporučené metody: komplement-fixační reakce, test inhibice hemaglutinace, ELISA.
4. 4. Průkaz viru chřipky v pitevním materiálu, kterým je trachea, bifurkace bronchů nebo okrajová zóna pneumonického ložiska.

Epidemiologická kriteria

Epidemiologická souvislost – mezilidský přenos onemocnění, při kterém jeden z případů je laboratorně potvrzený. V případě chřipkové epidemie není nezbytně nutný laboratorní průkaz pro potvrzení epidemiologické souvislosti.

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění (ILI nebo ARI).
2. B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění (ILI nebo ARI), a je v epidemiologické souvislosti.
3. C. Potvrzený: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění (ILI nebo ARI), potvrzený výsledkem laboratorního vyšetření.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění chřipkou, komplikace a úmrtí na toto onemocnění, provede hlášení podle jiného právního předpisu²).

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt chřipky a akutních respiračních infekcí

1. 1. Protiepidemická oddělení OOVZ provádí epidemiologické šetření u všech netypických výskytů chřipkových onemocnění, zejména s nezvyklým průběhem v časové a místní souvislosti. Provádí epidemiologické šetření u všech hlášených úmrtí na chřipku a v přímé souvislosti s chřipkou a zjišťují, zda nemocná či zemřelá osoba byla očkována proti chřipce před aktuální chřipkovou sezónou.
2. 2. Osoba poskytující péči¹) ve spolupráci s místně příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví zajišťuje a provádí včasný odběr biologického materiálu k ověření diagnózy a jeho transport do příslušné laboratoře, která provede základní vyšetření (přímá detekce antigenu a izolační pokus). Další vyšetření provádí Národní referenční laboratoř pro chřipku.

Protiepidemická opatření v ohnisku chřipky

1. 1. Hlášení onemocnění dle čl. 5.
2. 2. Odběr biologického materiálu k ověření diagnózy a jeho transport do příslušné laboratoře k vyšetření zajišťuje a provádí osoba poskytující péči¹).
3. 3. V případě objevení se nové varianty chřipkového viru se postupuje podle Pandemického plánu České republiky pro případ pandemie chřipky vyvolané novou variantou chřipkového viru.

Klinická definice onemocnění

1. 1. Klinický obraz odpovídající meningokokovému onemocnění, tj. meningitida a/nebo meningokoková bakteriémie, která může rychle progredovat za vzniku fulminantní purpury, septického šoku a smrti. Další projevy jsou možné. Inkubační doba 2 až 7 dnů, výjimečně až 10 dnů.
2. 2. Invazivní meningokokové onemocnění zahrnuje následující klinické projevy:
   1. 2.1. meningokokovou meningitidu,
   2. 2.2. Waterhouseův-Friderichsenův syndrom,
   3. 2.3. akutní meningokokovou bakteriémii,
   4. 2.4. chronickou meningokokovou bakteriémie,
   5. 2.5. meningokokovou bakteriémii,
   6. 2.6 meningokokové onemocnění srdce,
   7. 2.7. jiné závažné meningokokové infekce, např. pneumonii, septickou artritidu, nebo
   8. 2.8. závažnou meningokokovou infekci nespecifikovanou.

1. 3. Období nakažlivosti - během celé doby přítomnosti meningokoků v sekretech nosu a úst.

   Obvykle mizí do 24 hodin po nasazení antibiotické léčby.

Laboratorní diagnostika

1. 1. Izolace Neisseria meningitidis z primárně sterilního místa (například krev nebo mozkomíšní mok, nebo méně často, z kloubní, pleurální nebo perikardiální tekutiny).
2. 2. Detekce nukleové kyseliny N. meningitidis z primárně sterilního místa.
3. 3. Detekce antigenu N. meningitidis z primárně sterilního místa.
4. 4. Mikroskopický průkaz gramnegativních diplokoků z primárně sterilního místa.
5. 5. Vzhledem ke skutečnosti, že výše uvedené klinické syndromy mohou být způsobeny řadou jiných etiologických agens, je laboratorní potvrzení etiologie N. meningitidis nezbytné. Zdůrazňuje se nutnost určování agens až do úrovně určení sérologické skupiny N. meningitidis. Odběr na kultivační vyšetření se provede před nasazením antibiotické terapie.
6. 6. Kmeny N. meningitidis izolované z klinického materiálu, který je za normálních podmínek sterilní, nebo z tělních tekutin, získané z klinických projevů (čl. 1), jsou zasílány do Národní referenční laboratoře pro meningokokové nákazy zřízené Ministerstvem zdravotnictví k dalšímu určování. Národní referenční laboratoř pro antibiotika zajišťuje sledování antibiotické rezistence.

Epidemiologická kriteria

Epidemiologická souvislost – mezilidský přenos onemocnění, při kterém jeden z případů je laboratorně potvrzený.

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění.
2. B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a epidemiologické kriterium.
3. C Potvrzený: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a nejméně jedno z laboratorních kriterií

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči, která diagnostikuje invazivní meningokokové onemocnění, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění a úmrtí na toto onemocnění. Asymptomatické nosičství nebo běžná respirační onemocnění s průkazem N. meningitidis se nehlásí.

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt IMO

Osoba poskytující péči¹), která vyslovila podezření na invazivní meningokokové onemocnění, provede odběr biologického materiálu k laboratornímu průkazu etiologie a zajistí jeho transport do vyšetřující laboratoře, která izoláty předá do Národní referenční laboratoře pro meningokokové nákazy k dalšímu určování. Národní referenční laboratoř pro antibiotika zajišťuje sledování antibiotické rezistence. Epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví zejména s cílem zjistit zdroj infekce.

Protiepidemická opatření v ohnisku invazivního meningokokového onemocnění

1. 1. Hlášení onemocnění invazivním meningokokovým onemocněním dle čl. 5.
2. 2. Zajištění odběru biologického materiálu k ověření diagnózy, jeho transport do příslušné laboratoře.
3. 3. Okamžitá hospitalizace a izolace nemocného. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis²).
4. 4. Protiepidemická opatření se provádějí při výskytu či na základě podezření u všech invazivních meningokokových onemocnění, u neinvazivních se žádná protiepidemická opatření neprovádějí.
5. 5. Při sporadickém výskytu invazivního meningokokového onemocnění se u osob v kontaktu s nemocným zajišťuje lékařský dohled po dobu jednoho týdne od posledního styku s nemocným, poučení o nutnosti kontaktovat lékaře při vzniku příznaků onemocnění včetně zvýšené teploty, doporučení omezení fyzické námahy.
6. 6. U rizikových osob (osoby v úzkém kontaktu s nemocným, osoby do jednoho roku věku, dospívající, osoby nad 65 let věku, osoby se známou imunodeficiencí či jiným oslabením a osoby s předchozím respiračním onemocněním) zahájí osoba poskytující péči¹) ihned protektivní chemoterapii.
7. 7. Při výskytu invazivního meningokokového onemocnění způsobeného séroskupinou, proti níž je dostupná vakcína, je osobám v kontaktu tato vakcína nabídnuta po uplynutí jednoho týdne od posledního kontaktu s nemocným.

Klinická definice onemocnění

Klinický obraz odpovídající invazivnímu onemocnění, tj. meningitida, epiglotitida, sepse, bakteriémie, pneumonie, artritida, osteomyelitida. Období nakažlivosti může být dlouhé, hlavně u bezpříznakových nosičů. Po zahájení terapie účinnými antibiotiky končí během 24 až 48 hodin. Inkubační doba 2 až 4 dny.

Laboratorní diagnostika

1. 1. Kultivační průkaz H. influenzae z klinického materiálu, který je za normálních podmínek sterilní (cerebrospinální mok, krev), nebo z tělních tekutin u klinických projevů (čl. 1).
2. 2. Kultivační průkaz H. influenzae z klinického materiálu vyšetřovaného při pneumonii: validní vzorek sputa nebo vzorek získaný z bronchoalveolární laváže (BAL) a hemokultivace.
3. 3. Bezkultivační průkaz antigenů a/nebo nukleové kyseliny H. influenzae z klinického materiálu, který je za normálních podmínek sterilní (cerebrospinální mok, krev), případně v kombinaci s přímým mikroskopickým průkazem.

   Vzhledem ke skutečnosti, že výše uvedené klinické syndromy mohou být způsobeny řadou jiných etiologických agens, je laboratorní potvrzení etiologie H. influenzae až do úrovně species H. influenzae a typů nezbytné. Kmeny H. influenzae izolované z klinického materiálu, který je za normálních podmínek sterilní, nebo z tělních tekutin, získaných z klinických projevů podle článku 1, jsou zasílány do Národní referenční laboratoře pro hemofilové nákazy k dalšímu určování. Národní referenční laboratoř pro antibiotika zjišťuje rezistenci vůči antibiotikům. Odběry biologického materiálu na kultivační vyšetření je nutné provést před nasazením ATB terapie.

Epidemiologická kritéria

Nejsou definována.

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Případ s klinickou epiglotitidou bez jakéhokoliv laboratorního průkazu nebo s průkazem pouze z nesterilního místa.
2. B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a ve výše uvedeném klinickém materiálu byl prokázán antigen H. influenzae.
3. C. Potvrzený: Případ potvrzený pozitivním výsledkem kultivačního vyšetření a/nebo detekcí nukleové kyseliny H. influenzae z výše uvedeného klinického materiálu.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči, která diagnostikuje invazivní onemocnění vyvolané H. influenzae hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví případ onemocnění a úmrtí na toto onemocnění.

Epidemiologické šetření při podezření na invazivní onemocnění způsobené H. influenzae

Osoba poskytující péči¹), která vyslovila podezření na invazivní onemocnění způsobené H. influenzae provede odběr biologického materiálu na laboratorní průkaz etiologie a zajistí jeho transport do vyšetřující laboratoře, která izoláty předá Národní referenční laboratoři pro hemofilové nákazy k dalšímu určování. Národní referenční laboratoř pro antibiotika zajišťuje sledování antibiotické rezistence. Epidemiologické šetření včetně kontroly proočkovannosti zajistí orgán ochrany veřejného zdraví zejména s cílem určit zdroj infekce.

Protiepidemická opatření v ohnisku invazivního onemocnění H. influenzae

1. 1. Hlášení onemocnění invazivním onemocněním způsobeným Haemophilus influenzae b a non-b podle čl. 5.
2. 2. Zajištění odběru biologického materiálu a jeho odeslání do příslušné laboratoře na laboratorní vyšetření.
3. 3. Izolace nemocného. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis²).
4. 4. Lékařský dohled po dobu 4 dnů od posledního kontaktu s nemocným u dětí mladších 6 let a poučení jejich zákonných zástupců o nutnosti kontaktovat lékaře při vzniku příznaků onemocnění včetně zvýšené teploty.
5. 5. Do dětských předškolních zařízení se nepřijímají vnímavé děti k nákazám způsobeným H. influenzae po dobu maximální inkubační doby od vyřazení nemocného dítěte.

Klinická definice onemocnění

1. 1. Klinický obraz infekce viry lidského imunodeficitu (HIV) probíhá řadu let.
   1. 1.1. Onemocnění vyvolané virem lidského imunodeficitu (AIDS).
      Zahrnuje všechny osoby infikované virem lidského imunodeficitu (HIV), které mají některou z klinických známek vyjmenovaných v definici případů Evropské surveillance AIDS.
   2. 1.2. Infekce vyvolané virem lidského imunodeficitu (HIV).

      Diagnóza je založena na laboratorních kritériích infekce HIV.

1. 2. Období nakažlivosti trvá po celou dobu HIV pozitivity.

Laboratorní diagnostika

1. 1. Dospělí, adolescenti a děti ve věku 18 měsíců a starší
   1. • Reaktivní výsledek screeningového testu (současná detekce HIV-1/2 protilátek a HIV-1 p24 antigenu) konfirmovaný v Národní referenční laboratoři pro AIDS zřízené Ministerstvem zdravotnictví.
   2. • Konfirmační vyšetření (současná detekce HIV-1/2 protilátek a HIV-1 p24 antigenu, Western blot a jiné blotingové testy, průkaz HIV-1 p24 antigenu, včetně neutralizačního testu).
   3. • Detekce HIV nukleové kyseliny (RNA nebo DNA).
   4. • Izolace HIV.

1. 2. Děti mladší 18 měsíců
   1. • Detekce HIV nukleové kyseliny (RNA nebo DNA).
   2. • Detekce HIV-1 p24 antigenu včetně neutralizačního testu.
   3. • Izolace HIV.

Epidemiologická kritéria

Nejsou definována.

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Nelze použít.
2. B. Pravděpodobný: Nelze použít.
3. C. Potvrzený: HIV infekce: jakákoliv osoba splňující laboratorní kritéria pro HIV infekci

   AIDS: jakákoliv osoba splňující klinická kritéria pro AIDS a laboratorní kritéria pro HIV infekci

1. Shromažďování údajů a jejich hlášení
   1. • Národní referenční laboratoř pro AIDS v případě potvrzení HIV pozitivity hlásí neprodleně výsledek testu:
      1. 1. laboratoři, která prováděla vyhledávací vyšetření
      2. 2. ošetřujícímu lékaři, který vyšetření ordinoval
      3. 3. lékaři příslušného AIDS centra
      4. 4. klientovi, který se nechal v Národní referenční laboratoři pro AIDS vyšetřit na vlastní žádost.
      5. 5. místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví
   1. • Lékař AIDS centra odesílá do Národní referenční laboratoře pro AIDS
      1. 1. při prvním kontaktu s HIV pozitivní osobou vyplněný formulář: Hlášení nového případu HIV pozitivity (současně oznamuje také určenému epidemiologovi příslušného KHS)
      2. 2. při změně klinického stavu a v případě úmrtí vyplněný formulář:
         1. Hlášení klinického případu AIDS
         2. Hlášení o úmrtí na HIV/AIDS.
   1. • Laboratoře provádějící screeningové vyšetření HIV zasílají na příslušném formuláři do Národní referenční laboratoře pro AIDS měsíční hlášení o počtu provedených vyšetření včetně údajů o vyšetřované populaci a použitých testech.
   2. • Národní referenční laboratoř pro AIDS údaje analyzuje a předává jako měsíční hlášení o výskytu HIV/AIDS ve formě tabulek a grafů Ministerstvu zdravotnictví, Ústavu zdravotnických informací a statistiky a dvakrát ročně na webových stránkách Státního zdravotního ústavu. Národní referenční laboratoř pro AIDS údaje o výskytu HIV/AIDS v ČR hlásí do Evropského monitorovacího centra.

Epidemiologické šetření při podezření na HIV/AIDS

Osoba poskytující péči¹), která vyslovila podezření na nákazu HIV/AIDS, provede odběr krve na vyšetření přítomnosti protilátek. Epidemiologické šetření zajistí osoba poskytující péči¹) nebo orgán ochrany veřejného zdraví zejména s cílem určit zdroj infekce a cestu přenosu.

Protiepidemická opatření

1. 1. Hlášení onemocnění vyvolaných virem lidského imunodeficitu (HIV/AIDS) podle čl. 5.
2. 2. Protiepidemická opatření spočívají v uplatňování specifických preventivních aktivit v dané populaci.
3. 3. Osoba poskytující péči¹) zajistí vyšetření osob, které se poranily o použitou injekční jehlu, podle uvedené tabulky.

   Příloha č. 8 Systém epidemiologické bdělosti nákaz vyvolaných virem lidského imunodeficitu (HIV/AIDS) Klinická definice onemocnění Laboratorní diagnostika Epidemiologická kritéria Klasifikace případu onemocnění Epidemiologické šetření při podezření na HIV/AIDS Protiepidemická opatření

   VYŠETŘENÍ	Do 72 hodin po poranění	Za 90 dnů po poranění	Za 180 dnů po poranění
   Virová hepatitida B	Ano*	Ano	Ano
   Virová hepatitida C	Ano	Ano	Ano
   HIV	Ano	Ano	Ne

4. * U poraněných osob s prokázaným ochranným titrem anti HBs po očkování nebo prožití nákazy se další vyšetřování markerů VHB ukončí.
1. Při negativním výsledku markerů HBsAg, anti HCV a anti HIV u potenciálního zdroje, pokud je známý, se sledování poraněné osoby ukončí.
2. Součástí vyšetření je i zjištění subjektivních potíží a klinických příznaků, které mohou souviset s onemocněním virovou hepatitidou a laboratorní vyšetření aktivity aminotransferáz.
3. Událost se vždy zaznamená do zdravotní dokumentace poraněné osoby.

Klinická definice onemocnění

1. Klinická kritéria TBC splňuje každá osoba s oběma kritérii 1, 2 nebo s kritériem 3:
   1. 1. rozhodnutí lékaře, že klinické příznaky nebo radiologické nálezy odpovídají tuberkulóze a
   2. 2. rozhodnutí lékaře léčit pacienta kompletní antituberkulotickou léčbou, nebo
   3. 3. postmortální nález patologických změn, které by za života pacienta vedly k zahájení antituberkulotické léčby.

Laboratorní diagnostika

Laboratorní diagnostika zahrnuje kultivační průkaz mikroorganismů komplexu Mycobacterium tuberculosis (s výjimkou Mycobacterium bovis BCG) z jakéhokoliv klinického vzorku.

Závažnost nálezu zvyšuje mikroskopický průkaz acidorezistentních tyček z jakéhokoliv klinického vzorku, zejména ze spontánního nebo indukovaného sputa.

V rámci laboratorní diagnostiky lze využít i rychlé diagnostické testy průkazu tuberkulózních bacilů typu Bactec – MGIT a MB/ BacT, testy detekce mykobakteriální DNA/RNA a testy průkazu interferonu gama (IGRA testy), stejně jako histologické vyšetření.

U bakteriologicky ověřených případů se provádí vyšetřování citlivosti na antituberkulotika.

U izolovaných kmenů Mycobacterium tuberculosis jsou výsledky testů citlivosti na antituberkulotika konfirmovány v Národní referenční laboratoři pro mykobakterie. K vyloučení nebo potvrzení multirezistentní nebo extenzivně rezistentní tuberkulózy provádějí mykobakteriologické laboratoře izolaci M. tuberculosis a testy citlivosti i u kmenů izolovaných ze sekčního materiálu nebo u kmenů izolovaných ze vzorků klinického materiálu osob, které v průběhu provádění laboratorních testů zemřely.

1. 1. Laboratorní kritéria pro potvrzený případ.
   1. Splnění nejméně jednoho z následujících dvou kritérií:
      1. 1.1. Izolace (kultivace) komplexu Mycobacterium tuberculosis (s výjimkou Mycobacterium bovis-BCG) z klinického vzorku materiálu.
      2. 1.2. Detekce nukleových kyselin komplexu M. tuberculosis v klinickém vzorku materiálu a nález acidorezistentních tyček (ART) při přímé mikroskopii vzorku.

1. 2. Laboratorní kritéria pro pravděpodobný případ.
   1. Splnění nejméně jednoho z následujících třech kritérií:
      1. 2.1. Nález acidorezistentních tyček (ART) při přímé mikroskopii vzorku.
      2. 2.2. Detekce nukleových kyselin komplexu M. tuberculosis v klinickém vzorku materiálu.
      3. 2.3. Nález granulomů (granulomatózních změn) při histologickém vyšetření.

Epidemiologická kritéria

Nejsou definována.

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění.
2. B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a laboratorní kritéria pro pravděpodobný případ.
3. C. Potvrzený: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a laboratorní kritéria pro potvrzený případ.
   1. 1. Klasifikace podle infekčnosti.
      1. 1.1. Případ s infekční formou TBC onemocnění:
         1. 1.1.1. osoba s TBC, vylučující ve sputu nebo v jiném materiálu bacily komplexu M. tuberculosis, prokázané kultivačně a zejména kultivačně a mikroskopicky.
      1. 1.2. Případ s důvodným podezřením na onemocnění infekční formou TBC:
         1. 1.2.1. osoba s nálezem svědčícím pro aktivní plicní TBC (rtg nález, histologie apod.), u které výsledky kultivace sputa nebo jiného materiálu nejsou dosud uzavřeny, nebo
         2. 1.2.2. osoba s nálezem svědčícím pro aktivní plicní TBC, u které materiál pro bakteriologické vyšetření nebyl získán, nebo
         3. 1.2.3. osoba s nálezem svědčícím pro aktivní pouze mimoplicní TBC, u které je důvodné podezření na vylučování tuberkulózních bacilů v tělesných sekretech nebo exkretech do vnějšího prostředí.
      1. 1.3. Případ s neprokázanou infekčností:
         1. 1.3.1. osoba s nálezem svědčícím pro aktivní plicní TBC s uzavřeným mykobakteriologickým vyšetřením s negativním výsledkem.
      1. 1.4. Případ s nepravděpodobnou infekčností:
         1. 1.4.1. osoba s nálezem svědčícím pro aktivní pouze mimoplicní TBC kromě situace uvedené v bodě 1.1.1. a 1.2.3.
   1. 2. Klasifikace podle lokalizace onemocnění.
      1. 2.1 Plicní tuberkulóza:

         Tuberkulóza plicního parenchymu nebo tracheo-bronchiálního stromu nebo hrtanu.

      1. 2.2 Mimoplicní tuberkulóza:

         Tuberkulóza jakékoliv lokalizace jiné než uvedené v bodě 2.1, včetně tuberkulózy pleury a nitrohrudních mízních uzlin bez postižení plicního parenchymu.

      1. 2.3 Diseminovaná tuberkulóza je klasifikována jako plicní tuberkulóza, je-li postižen plicní parenchym nebo tracheo-bronchiální strom nebo hrtan, v ostatních případech je klasifikována jako mimoplicní tuberkulóza.
      2. 2.4 Tuberkulóza dýchacího ústrojí:

         Plicní tuberkulóza nebo tuberkulóza pleury nebo tuberkulóza nitrohrudních mízních uzlin.

   1. 3. Klasifikace podle předchozí antituberkulotické léčby.
      1. 3.1 Dosud neléčen(a):

         Osoba, která nebyla nikdy v minulosti léčena pro aktivní tuberkulózu antituberkulotiky, nebo která užívala léky proti tuberkulóze méně než jeden měsíc.

      1. 3.2 Dříve léčen(a):

         Osoba, u níž byla v minulosti diagnostikována aktivní tuberkulóza, a která užívala léky proti tuberkulóze (mimo preventivní léčbu) minimálně jeden měsíc.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči, která zahajuje léčbu, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění tuberkulózou. V ostatních případech, kdy léčba není zahájena, hlásí onemocnění tuberkulózou lékař, který onemocnění diagnostikuje.Úmrtí na tuberkulózu hlásí osoba poskytující péči¹).

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt tuberkulózy

1. 1. Osoba poskytující péči¹), která vyslovila podezření na onemocnění infekční formou tuberkulózy provede anamnestické, klinické a rentgenologické vyšetření a zajistí převoz do lůžkového zařízení, které pacienta izoluje. Dále zajistí epidemiologické šetření zejména s cílem určit zdroj infekce a cestu přenosu. V případech infekční formy TBC onemocnění, zejména mikroskopicky pozitivních, s rozsahem ohniska přesahujícím rodinné kontakty, spolupracuje úzce při epidemiologickém šetření s orgánem ochrany veřejného zdraví.
2. 2. Ošetřující lékař dále zajistí odběr biologického materiálu na mikroskopické a kultivační vyšetření, zajistí jeho transport neprodleně do laboratoře a dále případně zajistí provedení tuberkulínového testu a případně testu IGRA.
3. 3. Ošetřující lékař v lůžkovém zařízení, dispenzarizující lékař zodpovědný za vyšetření kontaktů, orgán ochrany veřejného zdraví, případně jiný orgán podílející se na vyšetření kontaktů, shromažďují údaje potřebné pro vyšetření kontaktů.

Protiepidemická opatření v ohnisku nákazy

1. 1. Hlášení onemocnění tuberkulózou podle čl. 5.
2. 2. Anamnestické, klinické, rentgenologické vyšetření kontaktů.
3. 3. Provedení dalších testů u kontaktů a podání chemoprofylaxe podle platných doporučení.
4. 4. Při epidemiologicky závažném výskytu se na šetření a stanovení opatření podílí orgán ochrany veřejného zdraví.

Klinická definice legionelózy

1. 1. Legionářská nemoc – akutní onemocnění dolních cest dýchacích s příznaky pneumonie diagnostikované klinicky, rentgenologicky, laboratorně. Inkubační doba 2 až 10 dnů.
2. 2. Pontiacká horečka – akutní legionelová infekce bez postižení dolních cest dýchacích. Inkubační doba 1 až 2 dny.

Laboratorní diagnostika

1. Nejméně jedno z těchto kritérií:
   1. 1. Přímý průkaz antigenu v moči.
   2. 2. Průkaz specifických protilátek v séru.
   3. 3. Přímá detekce mikroba v respiračních sekretech.
   4. 4. Kultivace na selektivních půdách.
   5. 5. Typizace kmenů zaslaných do Národní referenční laboratoře pro legionely pomocí sekvenace.

Epidemiologická kritéria

Expozice stejnému společnému rezervoáru jako u potvrzeného případu.

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Nelze použít.
2. B. Pravděpodobný: Splňuje výše uvedenou klinickou definici onemocnění, epidemiologické kritérium a nejméně jedno z následujících laboratorních kritérií:
   1. 1. čtyřnásobný nebo vyšší vzestup protilátek proti L. pneumophila jiných sérologických skupin než sg. 1 nebo jiných druhů potvrzený nepřímou fluorescencí nebo mikroaglutinací;
   2. 2. vysoký titr protilátek proti L. pneumophila sg. 1 nebo dalších sérologických skupin nebo druhů;
   3. 3. průkaz specifického agens v respiračních sekretech a plicní tkáni pomocí přímé fluorescence s monoklonálními protilátkami;
   4. 4. průkaz legionel v biologickém materiálu molekulárně biologickými akreditovanými metodami (PCR).

1. C. Potvrzený: Splňuje výše uvedenou klinickou definici onemocnění a jedno nebo více z následujících laboratorních kritérií:
   1. 1. izolace legionel z bronchoalveolární laváže, sputa, pleurální tekutiny, plicní tkáně, krve nebo jiného biologického materiálu;
   2. 2. čtyřnásobný nebo vyšší vzestup specifických titrů protilátek proti Legionella pneumophila sg. 1 potvrzený nepřímou fluorescencí, mikroaglutinací nebo ELISA testem;
   3. 3. průkaz specifického antigenu v moči validovanou diagnostickou soupravou.

      Další klasifikace legionelóz pro účely národního systému epidemiologické bdělosti:

      1. a. Nozokomiální legionelózy – pacient se nakazil ve zdravotnickém zařízení.
      2. b. Cestovní legionelózy – pacient se nakazil při jednodenním nebo vícedenním pobytu v hotelu nebo jiném zařízení hromadného ubytování v ČR nebo v zahraničí, kde pobýval 2 až 10 dnů před objevením se klinických příznaků onemocnění.
      3. c. Profesionální legionelózy – nákazy, k nimž došlo při výkonu práce.
      4. d. Komunitní legionelózy – nákazy z ostatních rezervoárů.
      5. e. Jiné.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči¹), která diagnostikuje onemocnění legionelózou, neprodleně hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění a úmrtí na toto onemocnění.

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt legionelózy

Osoba poskytující péči¹), která vyslovila podezření na onemocnění legionelózou, provede odběry biologického materiálu (bronchoalveolární laváž, sputum nebo pleurální výpotek, moč, krev, případně další tělní tekutiny, v případě úmrtí část ze zasaženého ložiska plicní tkáně) k laboratornímu průkazu etiologie a zajistí jejich transport do vyšetřující laboratoře. Vykultivované kmeny, případně odebraný biologický materiál, předá laboratoř do Národní referenční laboratoře pro legionely k identifikaci a typizaci nebo zpracování. Epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví, zejména s cílem určit rezervoár infekce a cestu přenosu.

Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění legionelózou

1. 1. Hlášení onemocnění legionelózou podle článku 5.
2. 2. Zajištění odběru biologického materiálu k ověření diagnózy, jeho transport do příslušné laboratoře.
3. 3. Epidemiologické šetření v ohnisku nákazy včetně vymezení dalších ohrožených osob, prověření cestovní anamnézy, odběrů vzorků vod z technických zařízení, návrhu na technickou revizi.

Klinická definice onemocnění

1. 1. Klinický obraz odpovídající poliomyelitidě, tj. akutní nástup chabé parézy jedné či více končetin se sníženými nebo chybějícími šlachovými reflexy v postižené končetině bez zjevné příčiny a bez ztráty senzorických nebo kognitivních funkcí.
2. 2. Akutní forma poliomyelitidy je charakterizována jako:
   1. 2.1. akutní paralytická poliomyelitida, spojená s vakcinací (s očkovací látkou);
   2. 2.2. akutní paralytická poliomyelitida, divoký virus importovaný;
   3. 2.3. akutní paralytická poliomyelitida, divoký virus neimportovaný (domácí);
   4. 2.4. akutní paralytická poliomyelitida;
   5. 2.5. akutní neparalytická poliomyelitida;
   6. 2.6. akutní dětská obrna u osob mladších 15 let.

1. 3. Inkubační doba do vzniku paralýz je pět až dvanáct dní. Období nakažlivosti trvá od posledních dní inkubační doby. Vylučování viru nosohltanovým sekretem trvá asi jeden týden a stolicí až 6 týdnů. Virus vylučují také osoby s asymptomatickou nákazou (tj. 80 % ze všech nakažených). Paralytická forma vzniká jen u 1 % nakažených.

Laboratorní diagnostika

Alespoň jedno z následujících tří kriterií:

1. 1. Izolace polioviru z klinického vzorku a jeho intratypová diferenciace – divoký poliovirus (WPV)
2. 2. Virus odvozený z vakcinálního kmene (VDPV) – nejméně 85% shoda s vakcinálním virem v nukleotidové sekvenci VP1
3. 3. Sabin-like poliovirus: intratypická diferenciace provedená WHO akreditovanou laboratoří (pro VDPV >1% až 15% VP1 sekvenční rozdíl ve srovnání s vakcinálním virem stejného typu)
   1. Izoláty polioviru izolované z klinického materiálu jsou zasílány do Národní referenční laboratoře pro enteroviry k dalšímu určování.

Epidemiologická kriteria

Alespoň jedno za následujících epidemiologických souvislostí:

1. - přenos z člověk na člověka
2. - cestování v oblasti endemického výskytu poliomyelitidy nebo oblasti s předpokládanou či potvrzenou cirkulací polioviru.

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Případ, který splňuje definici klinického případu
2. B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje definici klinického případu s epidemiologickou souvislostí s potvrzeným případem
3. C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického případu a je laboratorně potvrzený

   Další údaje pro účely národní surveillance:

   1. - Zavlečený případ – zdroj nákazy mimo ČR, paralytické onemocnění se projeví do 30 dnů po příjezdu ze zahraničí, zejména z oblastí s endemickým výskytem paralytické poliomyelitidy.
   2. - Kontakt se zavlečeným případem – zdrojem nákazy je nemocný se zavlečeným případem paralytické poliomyelitidy. Paralytické onemocnění se u kontaktu projeví do 30 dnů po začátku paralytické poliomyelitidy zavlečeného případu.
   3. - Případ v souvislosti s očkováním živou vakcínou proti poliomyelitidě (VAPP)
      1. a) recipient – onemocní-li paralytickou poliomyelitidou osoba očkovaná v době od 4 do 30 dnů po podání vakcíny
      2. b) kontakt – onemocní-li paralytickou poliomyelitidou osoba, která v posledních 30 dnech sama očkovaná nebyla, ale byla v kontaktu s osobou očkovanou, která dostala živou vakcínu v posledních 60 dnech.
      3. Případ nezavlečený a bez souvislosti s očkováním („domácí“).

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči, která diagnostikuje onemocnění poliomyelitidou hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění a úmrtí na toto onemocnění. V rámci systému epidemiologické bdělosti poliomyelitidy se hlásí a prošetřují také případy akutních chabých paréz do 15 let věku.

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt poliomyelitidy

Osoba poskytující péči¹), která vyslovila podezření na onemocnění poliomyelitidou, provede odběr stolice a zajistí zaslání odběru do Národní referenční laboratoře pro enteroviry. Vyšetřující laboratoř zašle izolovaný kmen polioviru do regionální referenční laboratoře pro enteroviry ve Světové zdravotnické organizaci pro Evropu. Epidemiologické šetření včetně kontroly proočkovanosti zajistí orgán ochrany veřejného zdraví, zejména s cílem určit zdroj infekce a cestu přenosu.

Protiepidemická opatření v ohnisku poliomyelitidy

1. 1. Hlášení onemocnění.
2. 2. Zajištění odběru biologického materiálu (stolice) k ověření diagnózy a jeho zaslání do Národní referenční laboratoře pro enteroviry.
3. 3. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis²).
4. 4. Zajištění očkování osob proti poliomyelitidě, které byly v úzkém kontaktu s nemocným bez ohledu na to, zda byly v minulosti očkovány. V případě, že se jedná o vysoce podezřelý případ poliomyelitidy nebo o vysoce podezřelý případ akutní chabé parézy, provede se očkování proti poliomyelitidě jen u osob neočkovaných nebo u osob, jimž byly podány méně než 3 dávky poliovakcíny.
5. 5. Šetření v ohnisku nákazy.
6. 6. Lékařský dohled po dobu 35 dnů od posledního kontaktu s potvrzeným případem paralytické poliomyelitidy. U osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné je nařízen zvýšený zdravotnický dozor po dobu 6 týdnů od posledního kontaktu s potvrzeným případem paralytické poliomyelitidy.