25. Vláda ve svém vyjádření ze dne 9. 6. 2025 uvádí, že oblast soutoku řek Moravy a Dyje představuje jedno z biologicky nejvýznamnějších území České republiky. Jedná se o největší zachovalý komplex lužních lesů ve střední Evropě s mimořádnou druhovou rozmanitostí, který je současně územím s mezinárodním významem pro ochranu přírody. Snaha o zajištění adekvátní právní ochrany tohoto výjimečného přírodního dědictví sahá až do roku 1992, kdy byl poprvé představen návrh na rozšíření Chráněné krajinné oblasti Pálava o území Soutoku.
26. Již v minulosti bylo opakovaně vyhodnoceno, že stávající institut základní ochrany podle § 45c odst. 2ZOPK (EVL Soutok-Podluží a EVL Niva Dyje a Ptačí oblast Soutok-Tvrdonicko) nezajišťuje dostatečnou ochranu daného území.
27. Nedostatečná legislativní ochrana území vedla k nutnosti přijímat nestandardní opatření pro zajištění ochrany lesních ekosystémů, konkrétně prostřednictvím lesních hospodářských plánů, které však mají jiný účel a jejich využití pro účely ochrany přírody je limitováno.
28. Proces vyhlášení CHKO Soutok byl standardní a odpovídal § 40ZOPK. Formálnímu procesu předcházela rozsáhlá fáze předjednávání. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (dále jen „AOPK“) oslovovala dotčené samosprávy, hospodařící subjekty, orgány veřejné správy a místní občany s cílem představit návrh záměru a umožnit jim zapojit se do přípravné fáze ještě před samotným započetím zákonného procesu. Celkem se v regionu uskutečnilo přibližně 300 jednání.
29. Konečný záměr na vyhlášení CHKO Soutok zaslalo ministerstvo v srpnu 2023 obcím a Jihomoravskému kraji, jejichž území se záměr dotýká, byl oznámen veřejnou vyhláškou vlastníkům nemovitých věcí, zveřejněn na Portálu veřejné správy a na webových stránkách ministerstva k připomínkám široké veřejnosti. Záměr obsahoval veškeré zákonem požadované náležitosti, včetně podrobného odůvodnění nezbytnosti navrhované ochrany a komplexního testu proporcionality.
30. Na oznámený záměr reagovala veřejnost více než 1700 podáními. Z celkového počtu přibližně 6 870 vlastníků nemovitých věcí nacházejících se v daném území podalo námitky 219 subjektů, přičemž naprostá většina těchto námitek byla obsahově identická. Pouze 8 námitek bylo obsahově unikátních. Naopak vznik CHKO Soutok podpořilo peticí více než 15 000 občanů.
31. Ministerstvo o všech řádně podaných námitkách v rámci individuálních správních řízení rozhodlo. Bylo podáno 43 rozkladů, o nichž rozhodl ministr životního prostředí. Proti rozhodnutím ministra bylo podáno 30 správních žalob, přičemž 27 z nich bylo co do obsahu zcela identických. Všechny správní žaloby jsou zatím neúspěšné.
32. V meziresortním připomínkovém řízení byl návrh zpřístupněn všem subjektům zapsaným v elektronické knihovně vlády eKLEP. Obdržené připomínky byly řádně vypořádány postupem podle legislativních pravidel vlády (vláda doložila tabulku s vypořádáním připomínek).
33. Vyhlášení CHKO Soutok bylo nezbytným, zákonným a proporcionálním opatřením k zajištění efektivní ochrany mimořádných přírodních hodnot území, přičemž představuje jediné reálně proveditelné řešení zajištění jeho komplexní ochrany. Posouzení nezbytnosti vyhlášení CHKO bylo provedeno ve třech nezávislých dokumentech – záměr vyhlášení CHKO Soutok, důvodová zpráva, závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace (RIA), které vláda k vyjádření připojila.
34. Ministerstvo již v rámci záměru provedlo rozsáhlý test proporcionality (s. 12–31 záměru), z něj plyne nezbytnost této formy ochrany. Dosavadní ochrana neumožňovala komplexní péči o území, kterou lze na území CHKO Soutok usměrňovat v návaznosti na základní a bližší ochranné podmínky CHKO Soutok a diferencovaně nastavovat v adaptivním cyklu, což je v současné době probíhající klimatické změny pro uchování takto plošně rozsáhlého unikátního nivního ekosystému nezbytností. Vyhlášení CHKO Soutok zároveň umožňuje v důsledku plánování péče o území jako celku adekvátně zohlednit potřeby ochrany ptačích druhů, jež jsou předmětem ochrany Ptačí oblasti Soutok-Tvrdonicko. Zatížení způsobené navrhovaným způsobem ochrany území není pro dotčené subjekty významné, natož neúnosné.
35. Účel vyhlášení chráněné krajinné oblasti (dále též „CHKO“) je mnohem širší než pouhé zajištění ochrany jednotlivých cenných biotopů. Posláním CHKO je mimo jiné zachování přírodních funkcí krajiny (retence vody v krajině, migrační prostupnost, ekologická stabilita), dochovaného rázu krajiny atd., což nástroj maloplošných zvláště chráněných území nezajistí. Překryv CHKO a maloplošných zvláště chráněných území je zcela standardní ve všech existujících CHKO.
36. Ustanovení § 45c odst. 4ZOPK nijak nelimituje vyhlášení nové CHKO. Zápis do národního seznamu nepředstavuje podmínku pro vyhlášení CHKO postupem podle § 40ZOPK.
37. Institut smluvní ochrany podle § 39ZOPK se vztahuje k maloplošným zvláště chráněným územím, nikoli CHKO. Navíc na území obou EVL se nachází přibližně 6 870 jedinečných vlastníků pozemků, přičemž je nutno uzavírat jednu smlouvu se všemi dotčenými vlastníky. Nedojde-li k dohodě s některým z vlastníků, nelze smlouvu uzavřít. Na již vyhlášených maloplošných zvláště chráněných územích již není smluvní ochrana podle § 39 odst. 1ZOPK právně možná. Uzavírání smluv je navíc v pravomoci příslušného krajského úřadu, ministerstvo se tudíž nemohlo dopustit případného porušení zákona.
38. Je zcela nežádoucí, aby území CHKO bylo rozdrobeno do několika režimů ochrany (maloplošná zvláštně chráněná území, smluvní ochrana), což by znemožnilo systematickou a komplexní péči o území jako celek.
39. Vlastnické právo není absolutní a neomezené. Ze základních ochranných podmínek CHKO lze navíc podle § 43ZOPK povolit výjimku. Značná část omezení již dnes vyplývá z existence EVL a aplikace druhové ochrany podle ZOPK. Faktický dopad vyhlášení CHKO na výkon vlastnického práva je minimální. Navíc případné zásahy lze kompenzovat dle § 58 odst. 2ZOPK. Většina území CHKO (67 %) je v majetku státu, takže dopad na soukromé vlastníky je omezený. Hranice CHKO byly navrženy tak, aby minimalizovaly zásah do zastavěného území obcí (pouze 0,52 % rozlohy) a respektovaly legitimní rozvojové zájmy.
40. Právo na podnikání spadá pod čl. 41 odst. 1Listiny. Není zasažena podstata práva. Vyhlášením CHKO Soutok dojde pouze k dílčímu zanedbatelnému zvýšení administrativní zátěže podnikatelských subjektů hospodařících na území CHKO Soutok v souvislosti s povinností žádat o souhlas či povolení k některým činnostem dle ZOPK. Byl brán ohled na současný způsob vyžívání území a zemědělsky obhospodařované pozemky byly primárně zařazeny do III. zóny CHKO.
41. K argumentům týkajícím se společnosti VaK vláda uvádí, že na základě námitky VaK byly ochranné podmínky upraveny tak, aby se souhlas orgánu ochrany přírody nevyžadoval pro úkony související s údržbou, provozem a opravami vodárenských objektů sloužících k výrobě pitné vody. Nad rámec zákonných povinností ministerstvo nabídlo VaK i uzavření memoranda o spolupráci, které by deklarovalo, že vyhlášení CHKO neovlivní možnosti oprav a údržby stávající vodohospodářské infrastruktury a nebudou ztíženy podmínky pro povolení umísťování nových staveb vodohospodářské infrastruktury pro zásobování pitnou vodou. Společnost VaK memorandum odmítla uzavřít. Pro stavební činnost na území první zóny CHKO je sice nutno žádat výjimku, ovšem zásobování pitnou vodou je veřejným zájmem, který splňuje zákonem stanovené podmínky pro udělení výjimky.
42. K právu na samosprávu vláda uvádí, že záměr na vyhlášení CHKO Soutok byl v souladu s § 40 odst. 3ZOPK zaslán individuálně všem dotčeným obcím, které k němu mohly uplatnit námitky. Obce mohou podat námitky jak z pozice vlastníka nemovitých věcí, tak z pozice samosprávy, přičemž rozsah námitek obce není zákonem omezen. Řada připomínek obcí byla akceptována.
43. Vyhlášením CHKO je právo na samosprávu zachováno v plném rozsahu. Obce mohou nadále rozhodovat o svých záležitostech a rozvoji území, pouze musí při své činnosti dbát na zachování přírodních hodnot, pro které byla CHKO vyhlášena. Tato povinnost není ničím výjimečným – již dnes musí obce při územním plánování zohledňovat různé limity vyplývající například z vymezení ptačích oblastí či evropsky významných lokalit. Toto omezení je přiměřené. Hranice CHKO Soutok byla navrhována s maximální snahou o minimalizaci dopadů na obce a zahrnuje pouze minimální rozlohu zastavěného území a nezahrnuje souvisle zastavěná území obcí.
44. Ze ZOPK nevyplývá povinnost odložit legislativní proces do doby pravomocného skončení soudních řízení o námitkách. Městský soud v Praze již zamítl všechny návrhy žalobců na přiznání odkladného účinku žalobě (celkem 21 návrhů) a dosud vydal 21 zamítavých rozsudků z celkových 30 podaných žalob. Soudy navíc nemají pravomoc zasahovat do normotvorného procesu, jak vyplývá z ustálené judikatury NSS (např. rozsudek č. j. 6 As 162/2020-162).
IV. 2. Replika navrhovatelky
45. Navrhovatelka v replice ze dne 11. 7. 2025 uvádí, že vyjádření vlády opomíjí existenci, efektivitu a provázanost stávajících nástrojů ochrany. Hospodaření v lesních porostech obou EVL dlouhodobě funguje na základě dohody mezi Lesy České republiky a AOPK. Tato dohoda, spolu se schválenými lesními hospodářskými plány a souhrny doporučených opatření, představuje komplexní a funkční systém ochrany. Vláda vnímá jednotlivé nástroje a instituty ochrany poskytované EVL izolovaně, čímž uměle vyvolává pocit jejich nedostatečnosti.
46. Nic nebrání tomu, aby lesní hospodářské plány pokrývaly i zbytek území lesů v rámci dotčeného území, než je tomu doposud.
47. Území bylo historicky narušeno vlivem provedených vodohospodářských úprav za „minulého režimu“. Stav se nepodaří obnovit do své původní podoby. Současná ochrana tak dostačuje.
48. Pokud by argumentace vlády o absenci komplexní ochrany dotčeného území byla pravdivá, pak již nemusí existovat ochrana EVL.
49. Cílem navrhovatelky není zamezit ochraně významných přírodních hodnot, které se na dotčeném území nacházejí, ale zamezit tomu, aby bylo nehospodárně, nekoncepčně a pouze politicky protlačováno vyhlášení CHKO Soutok.
50. Nebyly předloženy konkrétní důvody a nástroje, které zajistí zlepšení dosavadního režimu ochrany území. Jde o pouhé predikce. Rozšíření zákazu vjezdu motorových vozidel na jiné než lesní pozemky a zákazu pořádání hromadných akcí nad 500 účastníků lze vnímat spíše podpůrně.
51. Navrhovatelka zpochybňuje argument vlády, že pro případy zajištění smluvní ochrany dle § 39ZOPK musí být uzavřena pouze jedna smlouva. Ve zbytku setrvává na již předestřené argumentaci.
IV. 3. Upuštění od ústního jednání
52. Jelikož Ústavní soud neočekával od ústního jednání další objasnění věci, dle § 44 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, od ústního jednání upustil.