V. Kompetence pro přijetí nařízení vlády
- 53. Ústavní soud se v souladu s § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., nejprve zabýval tím, zda nařízení vlády bylo přijato v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
- 54. K vydání nařízení vlády je podle čl. 78 Ústavy oprávněna vláda. Nařízení vláda schválila dne 15. 1. 2025, konečný text byl vyhlášen ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv dne 5. 3. 2025 pod č. 55/2025 Sb. s účinností od 1. 7. 2025.
- 55. Normotvorná kompetence prostřednictvím vládních nařízení je samostatnou nařizovací pravomocí podle čl. 78 Ústavy, vláda je oprávněna vydávat nařízení k provedení zákona a v jeho mezích a nepotřebuje k tomu žádné zvláštní zmocnění Parlamentu. Nařízení vlády nesmí vybočit ze zákonných mezí, tj. nemůže být praeter legem, a musí se držet v mezích zákona, které jsou buď vymezeny výslovně, anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona [např. nález sp. zn. Pl. ÚS 45/2000 (N 30/21 SbNU 261; 96/2001 Sb.; Cukerné kvóty I)]. Nařízení vlády tak 1. musí být vydáno oprávněným subjektem, 2. nemůže zasahovat do věcí vyhrazených zákonu a 3. musí být zřejmá vůle zákonodárce k úpravě nad zákonný standard, musí být tedy otevřen prostor pro sféru nařízení. Nařízení vlády může tak podrobněji konkretizovat problematiku upravenou v základních rysech již samotným zákonem [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 5/01 (N 149/24 SbNU 79; 410/2001 Sb.; Kvóty na mléko)].
- 56. Chráněné krajinné oblasti jsou definovány § 25 ZOPK následovně:
„(1) Rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení, lze vyhlásit za chráněné krajinné oblasti.
(2) Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Rekreační využití je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných krajinných oblastí.
(3) Chráněné krajinné oblasti, jejich poslání a bližší ochranné podmínky vyhlašuje vláda republiky nařízením.“
- 57. V § 27 („Členění území chráněných krajinných oblastí“) a § 26 ZOPK („Základní ochranné podmínky chráněných krajinných oblastí“) je upravena možnost členění CHKO do jednotlivých oblastí (zón) a zejména vymezena míra ochrany (prostřednictvím různých omezení) jak pro celou CHKO, tak pro jednotlivé oblasti (zóny).
- 58. Z doložených dokumentů (důvodová zpráva, záměr na vyhlášení CHKO, zejm. jeho s. 12–15) jednoznačně vyplývá, že nově vzniklou CHKO lze považovat za „rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení“ tak, jak předvídá § 25 odst. 1 ZOPK. To nepopírá ani navrhovatelka.
- 59. Navrhovatelka nespecifikuje, že by některá z konkrétních ochranných podmínek stanovená nařízením vlády (§ 5 – Bližší ochranné podmínky) sama o sobě vybočovala ze zákonných mezí přípustné regulace v CHKO. Podstatou jejích výhrad je, že samotné vyhlášení nové CHKO považuje za nepotřebné.
- 60. Z hlediska výše uvedených kritérií pro ústavnost a zákonnost nařízení vlády tak lze uzavřít, že nařízení bylo 1. vydáno oprávněným subjektem, 2. nijak nezasahuje do věcí vyhrazených zákonu a 3. je zřejmá vůle zákonodárce k podrobnější úpravě podzákonným předpisem.
- 61. K námitce, že nařízení bylo vydáno „předčasně“, neboť stále probíhají soudní řízení týkající se vypořádání námitek vznesených v průběhu přípravy nařízení vlády, Ústavní soud uvádí, že kompetence vlády vydat nařízení vlády není ústavně ani zákonem nijak časově vázána na případné předchozí soudní spory. V tomto ohledu vláda při vydání nařízení své kompetence nepřekročila.
- 62. Navrhovatelce nelze přisvědčit, že by proces schvalování a projednávání nařízení vlády vykazoval znaky libovůle, a byl tak rozporný s čl. 1 odst. 1 Ústavy. Argument vlády, že ministerstvo o všech podaných námitkách dle § 40 ZOPK rozhodlo, navrhovatelka nijak nevyvrací. Z doložené vypořádací tabulky též vyplývá, že i všechny připomínky vznesené v rámci mezirezortního připomínkového řízení byly vypořádány.
- 63. Navíc sama skutečnost, že námitkám či připomínkám nebylo v některých případech vyhověno, nepředstavuje vadu normotvorného procesu. Jak již připomněl Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 35/23 (111/2024 Sb.; Zvýšení hlukových limitů), případné rozpory s připomínkovými místy nemohou samy o sobě vést k závěru o neústavním způsobu přijetí nařízení vlády, neboť předložení návrhu k projednání vládě „bez rozporů“ není ústavní ani zákonnou podmínkou pro přijetí nařízení vlády.
- 64. Ústavní soud tak uzavírá, že nařízení vlády bylo přijato k tomu Ústavou zmocněným orgánem, v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem (čl. 76 odst. 1 a čl. 78 Ústavy).