Metodické pokyny Státní plánovací komise pro vypracování státního plánu rozvoje národního hospodářství

Článek 1

Úvodní ustanovení

(1) Tyto metodické pokyny upravují postup a metodiku vypracování státního plánu rozvoje národního hospodářství na léta 1966 až 1970 (dále jen „pětiletý plán“) a prováděcích plánů počínaje rokem 1966.

(2) Tyto metodické pokyny jsou závazné pro všechny ústřední orgány, krajské národní výbory a Národní výbor hl. města Prahy (dále jen krajské národní výbory), které se účastní prací na státním plánu rozvoje národního hospodářství, pokud není podrobnějšími ustanoveními závaznost vymezena jinak.

Pro nižší stupně řízení platí ustanovení těchto pokynů přiměřeně. Ústřední orgány, krajské národní výbory a oborová ředitelství je mohou účelně doplnit nebo upravit.

(3) Návrh plánu se vypracovává podle formulářů, vydaných Státní plánovací komisí.

(4) Přílohou metodických pokynů je seznam závazných úkolů a limitů návrhu státního plánu.

Článek 2

(1) Státní plán rozvoje národního hospodářství jako základní nástroj řízení usměrňuje vývoj základních proporcí a strukturu národního hospodářství a vytváří předpoklady pro dynamickou rovnováhu národního hospodářství.

Spolu s vědomým využíváním socialistických zbožně peněžních vztahů vytváří plán podmínky pro co nejefektivnější rozvoj hospodářství, pro neustálý růst životní úrovně pracujících.

(2) Základem sestavování plánu je všestranná analýza výchozího stavu ekonomiky i analýza a vědecké studie vývojových tendencí. Metody plánování se musí postupně zaměřovat na široké využití matematických metod a výpočetní techniky.

Zdokonalování současných metod tvorby plánu předpokládá dovést bilanční metodu až do strukturálních a mezioborových bilancí a v rozborech efektivnosti používat ve stále větší míře optimalizačních výpočtů.

Článek 3

(1) Pětiletý plán se vypracovává v procesu soustavné spolupráce mezi ústředními orgány, krajskými národními výbory a hospodářskými organizacemi a je systematicky zpřesňován se zřetelem na významné odchylky skutečného ekonomického vývoje od předpokladů plánu, na nové skutečnosti ve výchozí základně a na základě nových poznatků vývojových perspektiv.

(2) Ministerstva, ústřední orgány, krajské národní výbory, oborová ředitelství, podniky a organizace sestavují návrhy pětiletých plánů metodou postupného přibližování k nejvhodnějšímu řešení. Při tvorbě plánu vycházejí ze základních proporcí obsažených ve směrnici vlády k vypracování pětiletého plánu. Konečný návrh pětiletého plánu je syntézou výchozí směrnice a návrhů plánů ústředních orgánů, krajských národních výborů a výrobních hospodářských jednotek, vypracovaných na základě podnikových plánů.

Článek 4

(1) Prováděcí plány konkretizují a zpřesňují úkoly pětiletého plánu podle podmínek vytvořených při jeho plnění. Prováděcí plán se vypracovává jako roční plán doplněný výhledem na další jeden rok popřípadě na dva roky.

(2) Roční plán s výhledem na další jeden rok se vypracovává zásadně v celém národním hospodářství, přičemž výhled se vypracovává ve zjednodušené struktuře ukazatelů. Výhled na další jeden rok je po schválení státního prováděcího plánu vládou zároveň směrnicí pro vypracování prováděcího plánu v následujícím roce.

(3) Výhled na druhý navazující rok se vypracovává ve všech ústředně řízených průmyslových odvětvích a ve stavebnictví, a to

1. a) v oblasti těžkého strojírenství (strojírenství pro investiční výstavbu), stavebnictví a dovozu strojů a zařízení s dlouhým dodacím cyklem v zásadě v rozsahu podkladových údajů prováděcího plánu nutných z hlediska výrobního zajištění dodávek pro investiční výstavbu v jiných odvětvích a pro vývoz, jakož i z hlediska důsledků zajištění vlastních dodávek pro vlastní investiční výstavbu a z něho plynoucích termínů uvádění nových kapacit do provozu. Pokud jde o vývoz, dohodnou tyto úkoly s ministerstvem zahraničního obchodu;
2. b) v oblasti ostatních průmyslových odvětví v zásadě v rozsahu podkladových údajů prováděcího plánu nutných z hlediska plánování potřeby (odběru) dodávek z odvětví uvedených v písmeni a) pro vlastní investiční výstavbu a z hlediska termínů uvádění nových kapacit do provozu, vyplývajících z plánu investiční výstavby;
3. c) nároky na investiční výstavbu v dalších odvětvích národního hospodářství zpracují příslušné orgány formou celkových rozborů a studií.

(4) V prováděcím plánu na rok 1966 se vypracovává výhled ve zjednodušené formě.

Článek 5

Soustava ukazatelů

(1) Návrh plánu se vypracovává v soustavě podkladových údajů určených formuláři a nomenklaturami vydanými Státní plánovací komisí. Vybrané ukazatele této soustavy budou vládě navrženy jako závazné úkoly (popř. limity) a orientační ukazatele. Charakter těchto nástrojů je určen příslušným předpisem.

(2) Podkladové údaje pomáhají analyzovat dosavadní vývoj, stanovit cíle plánu a prověřovat jejich efektivnost a bilanční vazbu. Podkladovými údaji plánu jsou zejména:

1. a) údaje, které charakterizují výchozí ekonomickou základnu,
2. b) studie o vývoji na zahraničním i domácím trhu, studie pružnosti poptávky a nabídky, rozbory efektivnosti jednotlivých záměrů plánu z hlediska technickoekonomické koncepce, vztahu množství, jakosti a sériovosti výroby k vývoji světových a domácích cen apod.

   Zdrojem těchto údajů jsou zejména technickoekonomické studie, které jsou hlavními podklady pro zaměření kvalitativní stránky plánu;

1. c) údaje, charakterizující základní souvislosti a příčinné vztahy zejména v souvislosti se strukturálními změnami, které je možno získat jen soustavnou výměnou informací mezi jednotlivými stupni plánování;
2. d) údaje o skutečnostech a detailních vztazích, které nelze podrobně analyzovat na vyšších stupních řízení v příčinných souvislostech. Tyto údaje je účelné zpracovávat souhrnně matematicko-statistickými metodami (regresní a korrelační analýzou apod.).

Ve všech těchto skupinách je nutno využívat nejen plánových informací, ale i poznatků technických a společenských věd, statistických zjišťování, sociologických a psychologických průzkumů apod.

(3) Jednotlivé stupně řízení odpovídají za úplnost a pravdivost svých údajů uváděných v návrhu plánu. V těch částech plánu, kde to přichází v úvahu, musí být údaje o očekávaném splnění plánu a o navržených úkolech plánu předem v nezbytném rozsahu projednány mezi odběrateli a dodavateli.

(4) Pokud není stanoveno jinak, uvádějí se údaje, obsažené v časových řadách (v jednotlivých letech obsažených v příslušném plánu), přepočtené podle organizace a metodiky, popř. cen plánovaného roku. Spolu s návrhem plánu se předkládá podrobný propočet vlivu těchto změn. Při přepočtu se zpětně nepromítají věcné změny plánu, mzdové úpravy, zkrácení pracovní doby apod.

(5) Organickou součástí státního plánu jsou i ukazatele, které umožňují posoudit a aktivně ovlivňovat vytváření žádoucích oblastních proporcí, zejména pokud jde o rozvoj hospodářství na Slovensku (viz část XXIII.). Úkoly za hospodářství na Slovensku jsou určovány zásadně metodou územního průřezu, to znamená, že zahrnují i úkoly za závody na Slovensku, podřízené podnikům v českých krajích a nezahrnují závody v českých krajích, podřízené podnikům na Slovensku. Výjimky z této zásady jsou uvedeny v příslušných částech těchto pokynů. Seznam výrobních jednotek pro potřeby výpočtu územního průřezu dohodne příslušný ústřední orgán se Slovenskou plánovací komisí.

Článek 6

(1) Základní plánující jednotkou pro pětiletý a prováděcí plán je podnik či jiná jemu na roveň postavená organizace. Podniky vykonávají plánovací činnost v rámci výrobní hospodářské jednotky; přitom je řídí oborová ředitelství (nebo jiný nadřízený orgán, popř. příslušný národní výbor).

Oborová ředitelství a jim na roveň postavené organizace předkládají návrh plánu svému bezprostředně nadřízenému orgánu, a to v souhrnu za všechny své podřízené základní plánující jednotky. Ve stanoveném rozsahu předkládají návrhy plánu rovněž slovenským národním orgánům a krajským národním výborům.

(2) Při sestavování návrhu plánu postupují plánující jednotky podle směrnic nadřízených orgánů, které konfrontují se svými poznatky, získanými dlouhodobým a krátkodobým průzkumem potřeb, a předkládají nadřízeným orgánům plány v souladu s poznanými potřebami ekonomického vývoje na úseku své činnosti.

Článek 7

(1) V souvislosti se svými úkoly v oblasti úvěru a peněžního oběhu sestavuje Státní banka československá úvěrový a pokladní plán a účastní se projednávání finančních plánů a devizového plánu.

(2) Výrobní hospodářské jednotky a podniky projednávají s příslušnou pobočkou banky návrhy plánu v rozsahu zdůvodňujícím potřebu úvěrů a devizových prostředků od banky a zejména ty části svého plánu, pro jejichž realizaci tyto prostředky od banky potřebují, nebo v jejichž oblasti je kontrola použití celospolečenských finančních prostředků uložena bance.

(3) Výrobní hospodářské jednotky a podniky uvedou v komentáři k plánu, zda bylo dosaženo s bankou dohody o finančním zajištění plánovaných úkolů. V případě neshody uvedou v komentáři důvody a vyčíslí finanční důsledky rozporů s bankou.

(4) Výrobní hospodářské jednotky a podniky předávají příslušné pobočce banky ty části plánu a jejich změny, které podle odstavce 2 jsou povinny s bankou projednat.

Článek 8

(1) Odvětvové ústřední orgány spolupracují při tvorbě, projednání a stanovení úkolů plánu tak, aby návrhy plánů vytvářely předpoklady optimálního rozvoje v rámci prostředků, které jsou pro tento rozvoj vymezeny a odpovídaly koncepci rozvoje příslušných odvětví.

Při vypracování návrhů plánů rozvoje hospodářství, které řídí, vycházejí z rozborů hospodářské úrovně jednotlivých oblastí a zabezpečují žádoucí rozmístění výroby a výstavby.

(2) Odvětvové ústřední orgány zabezpečují vypracování návrhů plánu rozvoje hospodářství, které je jim na celém území státu podřízeno a vypracovávají komplexní návrh. Přitom spolupracují v jednotlivých etapách plánovacích prací se Státní plánovací komisí a ostatními objektivními orgány vlády, se slovenskými národními orgány a ústředními orgány dodavatelů a odběratelů.

(3) Odvětvovými ústředními orgány, které sestavují návrh plánu podle těchto metodických pokynů se rozumějí

1. a) ministerstva a ostatní ústřední orgány, jimž státní plán přímo ukládá úkoly; přitom ústředním orgánem jednotných zemědělských družstev se rozumí ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství, které předkládá plán v členění podle hlavních odvětví a ústředním orgánem peněžnictví a pojišťovnictví se rozumí ministerstvo financí a Státní banka československá;
2. b) ústřední orgány družstev jsou Ústřední svaz výrobních družstev a Ústřední svaz spotřebních družstev;
3. c) ústřední orgány plánujících společenských organizací jsou Ústřední rada odborů a Ústřední výbor Národní fronty;
4. d) Slovenská národní rada má funkci ústředního orgánu pro hospodářství, které řídí.

(4) Krajské národní výbory mají při sestavování plánu obdobnou funkci jako ústřední orgány a v některých případech jako oborová ředitelství. Spolupráce krajských národních výborů a ústředních orgánů při vypracování plánu hospodářství národních výborů je uvedena v části XXIV.

(5) Ústřední orgány (za všechny podřízené organizace) a krajské národní výbory (za hospodářství národních výborů) předkládají návrhy pětiletého plánu a prováděcích plánů Státní plánovací komisi a ostatním ústředním orgánům v rozsahu stanoveném těmito metodickými pokyny, jakož i formuláři a ve lhůtách stanovených vládou.

Článek 9

Postup při plánování rozvoje hospodářství na Slovensku

(1) Oborová ředitelství předkládají návrhy plánů za hospodářské jednotky a organizace na Slovensku v odvětvích řízených ústředně též Slovenské plánovací komisi a v odvětvích, ve kterých působí výkonné orgány Slovenské národní rady, těmto orgánům.

(2) Pověřenectva a komise SNR předkládají návrhy plánů příslušným ústředním orgánům a Slovenské plánovací komisi v plném rozsahu návrhu plánu za organizace, za které vystupují jako nositelé úkolů plánu, za ostatní organizace příslušného resortu jen v rozhodujících ukazatelích dohodnutých s ústředními orgány a Slovenskou plánovací komisí.

(3) Ústřední orgány předkládají své návrhy za hospodářství na Slovensku Státní plánovací komisi a Slovenské plánovací komisi v rozsahu stanoveném formuláři vydanými Státní plánovací komisí.

(4) Slovenská plánovací komise předkládá návrh plánu rozvoje národního hospodářství na Slovensku po projednání v předsednictvu Slovenské národní rady Státní plánovací komisi; tento návrh je předmětem společného projednání mezi Státní plánovací komisí, Slovenskou plánovací komisí, příslušným ústředním orgánem a krajským národním výborem.

(5) Návrhy plánů předkládané Státní plánovací komisí vládě obsahují též závazné úkoly a orientační ukazatele rozvoje hospodářství na Slovensku.

(6) Ústřední orgány a oborová ředitelství zajišťují, aby podniky na Slovensku zaslaly Slovenské plánovací komisi, popř. příslušným výkonným orgánům Slovenské národní rady své konečné podnikové plány.

Článek 10

Účast pracujících

(1) Aktivní účast pracujících na vypracování, realizaci a kontrole plánu je hlavní oblastí uplatnění jejich bezprostřední účasti na řízení národního hospodářství a nezbytnou součástí řídící práce.

(2) Pracující se podílejí na rozvoji, řízení a kontrole veškeré hospodářské a organizátorské činnosti formou účasti, kterou organizují odborové orgány diferencovaně podle charakteru odvětví, hospodářských organizací a jednotlivých stupňů řízení. V podnicích a oborových ředitelstvích projednávají zejména podklady a návrhy plánů, jejich rozpis, kontrolují a hodnotí jejich plnění spolu s rozvojem socialistického soutěžení především na výrobních poradách, v komplexních brigádách, na technickoekonomických konferencích a ve výrobních výborech.

(3) Ústřední orgány projednávají návrhy plánu rozvoje jimi řízeného hospodářství v etapách přípravy i schvalování s ústředními výbory příslušných odborových svazů. Seznamují je s jednotlivými problémy i celkovými úkoly daného odvětví nebo úseku národního hospodářství. Projednávají s nimi jejich stanoviska a společný postup při řešení důležitých otázek.

Obdobně projednávají rady krajských národních výborů návrhy plánu rozvoje svého hospodářství s krajskými odborovými radami.

(4) K zabezpečování plánu a ke zlepšování pracovních, zdravotních, sociálních a kulturních podmínek pracujících a k upevňování vztahu soudružské spolupráce uzavírají podle příslušných předpisů a směrnic ÚRO, jménem pracujících orgány Revolučního odborového hnutí s vedením organizací kolektivní smlouvy.

Článek 11

Zdokonalování plánovacích metod

(1) Pro zvýšení kvality plánu se budou používat postupně v co nejširším rozsahu ekonomicko-matematické metody, zejména soustava strukturálních bilancí, optimalizační výpočty, jakož i vyšší výpočetní technika a automatizovaný systém sběru a zpracování informací.

(2) Metoda strukturálních mezioborových bilancí se zavádí postupně tak, aby do roku 1970 se jí používalo v zásadě na všech stupních řízení, aby byla vytvořena návaznost v podstatě všech základních částí plánu. Forma a rozsah strukturálních bilancí se přizpůsobují charakteru a rozsahu činnosti příslušného stupně řízení.

(3) Státní plánovací komise sestavuje souhrnnou mezioborovou bilanci v peněžních jednotkách a souhrnnou materiálovou bilanci vybraných druhů energie, surovin, materiálů a výrobků převážně ve hmotných jednotkách. Na nižších stupních řízení se sestavují strukturální bilance především v peněžních jednotkách a podle potřeby i ve hmotných jednotkách. Bilance na nižším stupni řízení se zpravidla sestavují v podrobnějším členění, minimálně však v rozsahu bilance sestavované na nejblíže vyšším stupni.

(4) Současně se sestavováním mezioborových bilancí se postupně zavede plánování objemu výroby jako produkce zjišťované oborovou metodou místo dosavadní podnikové metody.

(5) Plán se sestavuje v návaznosti na jednotnou soustavu ekonomických klasifikací jako základního předpokladu pro oborové řízení a plánování národního hospodářství a tím pro postupné redukování výrobkového plánování na centrální úrovni.

Článek 12

Členění plánu rozvoje národního hospodářství

(1) Státní plán rozvoje národního hospodářství se člení na jednotlivé části, které se vypracovávají ve vzájemné komplexní návaznosti, jak to odpovídá vzájemné ekonomické podmíněnosti jednotlivých výrobních činitelů. Jsou to tyto části:

1. I. Základní rozbor efektivnosti

Plány výroby a jiných výkonů

1. II. Průmyslová produkce, dodávky a jejich užití
2. III. Stavebnictví
3. IV. Zemědělství a nákup zemědělských výrobků
4. V. Lesní hospodářství
5. VI. Vodní hospodářství
6. VII. Doprava
7. VIII. Spoje
8. IX. Geologický průzkum
9. X. Vnitřní obchod
10. XI. Zahraniční obchod a devizový plán
11. XII. Školství a kultura
12. XIII. Zdravotnictví
13. XIV. Sociální zabezpečení
14. XV. Místní hospodářství
15. XVI. Výrobní družstevnictví

Plány svodné a průřezové

1. XVII. Rozvoj vědy a techniky
2. XVIII. Investiční výstavba
3. XIX. Projektové práce
4. XX. Práce
5. XXI. Finance, náklady a hrubý důchod
6. XXII. Ceny
7. XXIII. Rozvoj oblastí
8. XXIV. Národní výbory

(2) Součástí soustavy národohospodářských plánů je rovněž zvláštní část státního plánu rozvoje národního hospodářství pro obranu, bezpečnost a těžbu radioaktivních surovin, pro které se vydávají zvláštní pokyny.

Článek 13

(1) Důležitou součástí plánů je rozbor efektivnosti základních záměrů plánu, který je současně klíčovým nástrojem pro zajišťování vztahů mezi jednotlivými plány.

(2) V rozboru efektivnosti se hlavní záměry plánu musí řešit v celém komplexu vztahů hmotných i hodnotových, jak z hlediska hmotného zabezpečení, tak v souvislosti s vývojem cen, produktivity práce, nákladů apod., a zejména z hlediska prodejnosti výrobků na domácím a světovém trhu a devizové výhodnosti, jakož i náročnosti na omezené zdroje ekonomického rozvoje.

Všechny plánovací stupně vytvářejí organizační podmínky pro to, aby základní proporce plánu byly rozpracovány komplexně a aby tato zásada nebyla narušena funkcionální organizací práce.

(3) Základní rozbor efektivnosti se zaměřuje na skloubení nejdůležitějších kvalitativních vztahů mezi výrobou, zahraničním obchodem, investicemi a produktivitou práce. Kromě toho jsou v jednotlivých částech plánu zajišťovány další podklady pro rozbor efektivnosti.

(4) Proporce, které v základním rozboru se uvádějí komplexně a synteticky, se podrobněji rozvádějí a analyzují v ostatních částech plánu. Číselné údaje a proporce uvedené v této části plánu musí být svázány s údaji v ostatních částech plánu.

Článek 14

Formy zpracování a projednání

(1) Rozbor efektivnosti se zpracovává jako syntetický rozbor údajů získaných na základě technickoekonomických studií, rozborů studia zahraničních zkušeností, projektů apod.

(2) Zpracování a projednání rozborů efektivnosti se organizuje tak, aby předcházelo uzavírání návrhu plánu, aby tedy nedošlo k tendencím uzavírat návrhy plánu bez ohledu na efektivnost. Kvantitativní vybilancovanost plánu není sama o sobě dostatečným dokladem efektivnosti úkolů plánu.

(3) Při rozborech efektivnosti je nutno zabezpečovat společenskou efektivnost včetně co nejúčelnějšího rozmístění výrobních sil, vytváření zdravého životního a pracovního prostředí apod.

Článek 15

Obsah rozboru efektivnosti

(1) Základní rozbor efektivnosti má tyto části:

1. a) rozbor efektivnosti struktury výroby,
2. b) rozbor efektivnosti investiční výstavby a využití základních fondů,
3. c) rozbor zajištění růstu produktivity práce.

(2) Rozbory efektivnosti předkládají vybrané resorty, podrobnosti jsou uvedeny na příslušných formulářích.

Článek 16

Rozbor efektivnosti struktury výroby

(1) Úkolem plánu je zabezpečit zvýšení efektivnosti struktury výroby, to je postupnou změnu k výrobkům výhodným z hlediska zahraničního i vnitřního trhu.

(2) Jako výchozí podklad pro rozbor změn struktury výroby v pětiletém plánu se rozebírají tendence ve světě ve struktuře výroby z hlediska technické úrovně, kvality, atraktivnosti výrobků apod. v souvislosti s ekonomickými předpoklady dosažení progresívních změn ve struktuře výroby. Dále se navrhují změny ve struktuře výroby na základě prováděných prověrek technické úrovně výrobků.

Celkové tendence změny struktury výroby se konkretizují v plánu výroby do úkolů zavádění nových výrobků do výroby, jakož i do vypouštění starých neefektivních výrob.

(3) Současně se provádí rozbor progresívních změn v potřebě surovin. Zejména se rozebírá vliv chemizace výroby na objem výroby a spotřeby a na vlastní náklady (suroviny, mzdy).

(4) Rozbor se vypracovává za nejdůležitější obory se zvláštní pozorností k oborům rozvojovým, technicky náročným, důležitým pro zahraniční obchod apod.

(5) Při vlastním rozboru efektivnosti se struktura výroby posuzuje z hlediska společenské produktivity práce v nejširším slova smyslu včetně efektivnosti ve vztahu vnitřních a světových cen (nikoliv tedy pouze z bilančních hledisek).

(6) Návrh se zpracovává na základě těchto rozborů:

1. a) základní bilanční úvaha, tj. vztah mezi množstvím výroby, domácí spotřebou, mezistátními závazky a možnostmi odbytu na světových trzích; tuto úvahu je nutno dovést až do vytyčení předpokladů vývozu a dovozu;
2. b) úvaha o efektivnosti výroby. V tomto směru je nutno zejména uvážit snížení nákladů výroby a z toho plynoucí vývoj běžné ceny výrobků, růst produktivity práce (tam, kde je účelné tento ukazatel podle výrobků zjišťovat), jakož i efektivnost z hlediska zahraničního obchodu. K tomu účelu je nutno zejména provést úvahu o vývoji našich vnitřních cen ve vztahu ke světovým cenám a o devizové výnosnosti výrobku;
3. c) rozbor optimální sériovosti (hromadnosti) výroby vzhledem ke světovým cenám;
4. d) rozbor problémů surovinového zajištění výroby, schopnosti konkurence na světových trzích, předpokladů snižování nákladů (přírodní podmínky, cena surovin, předpoklady v úrovni techniky apod.).

(7) Na základě těchto úvah se rozbor zpracovává ve variantách a to tak, aby jednak byly kryty známé potřeby (na základě požadavků odběratelů a průzkumu trhu) jednak na optimální sériovost (hromadnost) výroby při reálné možnosti růstu technické úrovně výroby, jednak podle předpokladů plánu.

(8) Devizová výnosnost výrobku se posuzuje z hlediska efektivnosti mezinárodní dělby práce souborem ukazatelů podle pokynů Státní plánovací komise a ministerstva financí.

(9) Návrh se vypracovává za vybrané důležité výrobky nebo výrobky - reprezentanty, popř. skupiny výrobků. Při stanovení nomenklatury se vychází z jednotné klasifikace výrobků a plánovací nomenklatury průmyslové produkce. Nomenklatura bude dohodnuta se Státní plánovací komisí. Kromě dohodnuté nomenklatury provedou podniky a výrobní hospodářské jednotky rozbor ve vlastní širší nomenklatuře podle svých potřeb.

(10) Při provádění rozboru využijí ministerstva a výrobní hospodářské jednotky v plné míře podkladů, které předávají podnikům zahraničního obchodu pro účely rozboru efektivnosti vývozu a rovněž podkladů plánu cen.

Článek 17

(1) Rozbory efektivnosti struktury výroby se dovádějí až do stanovení nosných výrobních programů, to je takových programů, které mají rozhodný význam pro růst technické úrovně, efektivnost zahraničního obchodu apod. Na zabezpečení těchto programů by mělo být soustředěno všechno úsilí a příslušné podniky by měly být vybaveny všemi potřebnými prostředky.

(2) Při výběru těchto úkolů je nutno se zaměřit především na výrobky, u kterých je možno v krátkém čase dosáhnout nebo předstihnout světovou technickou úroveň a současně dosáhnout výhodných cen na světových trzích. Půjde tedy zejména o výrobky:

1. a) kterých je na světovém trhu nedostatek, jejichž spotřeba bude v příštích letech růst anebo kde se ČSSR může z jiných důvodů prosadit na světových trzích;
2. b) kde je možno dosáhnout takové úrovně vlastních nákladů, která zaručuje výhodné relace v zahraničním obchodě;
3. c) kde jsou dány předpoklady v technickém rozvoji pro to, aby v krátkém čase bylo možno dosáhnout nebo předstihnout světovou úroveň techniky; jde tedy o výrobky
   1. - jejichž současná technická úroveň (parametry) je již na světovém průměru nebo jej předstihuje,
   2. - v jejichž výrobě má Československo dlouholetou tradici, i když výroba u nich technicky zastarala, ale vzhledem k výrobním zkušenostem je předpoklad světové úrovně znovu dosáhnout,
   3. - u nichž sice v současné době nedosahuje ČSSR světové úrovně, ale kde jsou předpoklady pomocí existující dostatečné výzkumné vývojové kapacity světové úrovně dosáhnout;

1. d) které ve své výrobě buď vůbec nebo jen v malém množství potřebují suroviny a materiál dovážený z kapitalistických států a které co nejlépe zhodnocují naši vlastní surovinovou základnu.

Článek 18

Ekonomické zdůvodnění a rozbor efektivnosti investiční výstavby a využití základních fondů

(1) Pro souhrnné posouzení vývoje základních fondů a jejich využití zpracují ústřední orgány a krajské národní výbory bilanci základních fondů a provedou za průmyslové podniky a stavební organizace propočet ukazatelů, které charakterizují vazbu mezi základními fondy, výrobou, produktivitou práce a vlastními náklady. Vztahy mezi těmito ukazateli, jakož i vnitřní vztahy v reprodukci základních fondů souhrnně charakterizují vývoj efektivnosti výrobní základny jednotlivých odvětví a oborů a efektivnost nově vynakládaných prostředků.

Zdůvodnění plánovaného využití základních fondů a jejich vývoje se musí opírat o podrobnější rozbory stavu a vývoje opotřebení základních fondů, jejich potřebné obnovy, souladu věcné struktury základních fondů s požadavky výroby, možnosti ve snižování vlastních nákladů a prostředků na jejich mobilizaci, zvýšení rentability vynakládaných investic.

(2) Efektivnost investiční výstavby jako celku i jednotlivých staveb se posuzuje podle jednotných kritérií. Hlavním kritériem při zařazování staveb do plánu investiční výstavby je hledisko společenské produktivity práce v nejširším slova smyslu.

(3) U staveb závodů, jejichž produkce je zaměnitelná prostřednictvím zahraničního obchodu toto kritérium sleduje hledisko nejefektivnějšího zapojení do mezinárodní dělby práce. Toto hledisko se posuzuje ukazateli investiční náročnosti jednotky produkce, oceněné ve světových cenách a ukazateli úplných vlastních nákladů na jednotku produkce oceněné ve světových cenách a syntézou těchto ukazatelů v souhrnném propočtovém ukazateli efektivnosti s použitím stanovené lhůty splatnosti pro varianty investičně náročnější.

(4) U staveb závodů, jejichž produkce není zaměnitelná prostřednictvím zahraničního obchodu se jako hlavní hledisko sleduje investiční náročnost a úplné vlastní náklady na jednotku produkce (respektive na uspokojení společenské potřeby); rovněž je třeba přihlížet při porovnání úplných vlastních nákladů ke světovým cenám z hlediska efektivnosti záměny výrobních činitelů.

(5) Ukazatele navrhovaných staveb se porovnávají s nejprogresívnějšími ukazateli dosahovanými u nás i v zahraničí (rozsah výroby, sériovost, produktivita práce, spotřeba surovin a energie apod.) a dosahováním těchto progresívních ukazatelů se zajišťuje jejich nejvyšší efektivnost.

(6) Hlavním kritériem efektivnosti staveb nevýrobního charakteru zabezpečujících převážně společenskou spotřebu jsou minimální investiční náklady na zajišťování komplexních podmínek společenského a hospodářského rozvoje při dosažení odpovídajícího standardu vybavení.

(7) U všech staveb, zejména však u akcí s méně výhodnými syntetickými ukazateli se při výběru pro zařazení do plánu hodnotí rovněž další hlediska:

1. - vliv na vytváření optimální struktury národního hospodářství a na meziodvětvové vztahy, jakož i přínos pro racionální rozmístění výrobních sil, a pro rozvoj méně vyvinutých oblastí,
2. - nároky na vyvolané investice a generální opravy spojené s výstavbou i s provozem zařízení,
3. - zajištění provozu nových základních fondů limitovanými zdroji rozvoje (pracovní síly včetně výchovy kvalifikovaných kádrů, suroviny, energie apod.),
4. - tvorba finančních zdrojů v čase a poskytnutí potřebných prostředků z centrálních zdrojů,
5. - lhůta výstavby,
6. - vývoj rozestavěnosti v příslušném odvětví a oboru.

(8) Pro zhodnocení vlivu jednotlivých staveb na růst společenské produktivity práce, na vývoj územní proporcionality a na tvorbu životního prostředí se použije před jejich zařazením do plánu investiční výstavby nebo do plánu projektových a průzkumných prací technickoekonomická charakteristika stavby.^*) Údaje technickoekonomické charakteristiky stavby vycházejí z údajů schválené přípravné nebo projektové dokumentace (investiční studie, investiční úkol, úvodní projekt) a jsou jednotnými a závaznými podklady pro všechny úrovně řízení a plánování. Investor zpracuje a závazně potvrdí technickoekonomickou charakteristiku stavby bezodkladně po schválení příslušné dokumentace a pro určené kategorie staveb ji předloží příslušným ústředním orgánům, které předložené návrhy posoudí z uvedených hledisek a podle výsledku posouzení zařadí stavbu do evidence.

(9) V případě, že dojde ke změně základních údajů technickoekonomické charakteristiky stavby, které mají přímý vztah k údajům plánu (zejména celkový rozpočtový náklad stavby, kapacita, doba výstavby, počet pracovníků a úplné vlastní náklady) je investor povinen upravit technickoekonomickou charakteristiku na základě schválené změny a předložit ji týmž orgánům, jako původní návrh.

(10) Pro vypracování návrhů plánu se používá vždy posledních platných údajů evidované technickoekonomické charakteristiky staveb, o jejichž zařazení do plánu investiční výstavby bylo rozhodnuto na základě posouzení efektivnosti a předpokladů hmotného a kapacitního zajištění v příslušných bilancích.

(11) V podrobnostech bude postup uvedený v odstavcích 8 a 9 upraven pokyny, které pro vedení evidence rozestavěných staveb i staveb uvažovaných k zařazení do plánu vydává Státní komise pro investiční výstavbu.

Článek 19

Rozbor zajištění růstu produktivity práce

(1) V zájmu zvýšení efektivnosti národního hospodářství s ohledem na vysoký stupeň využití pracovních zdrojů v ČSSR je třeba ve všech odvětvích, zejména v průmyslu a ve stavebnictví, zvýšit efektivnost využití pracovních sil a vytvořit podmínky pro to, aby růst produkce v průmyslu a stavebnictví jako celku byl prakticky plně kryt růstem produktivity práce a aby zejména v některých odvětvích a závodech zpracovatelského průmyslu mohly být stavy pracovníků i při rostoucích objemech výroby snižovány.

Proto je třeba při přípravě plánu na všech organizačních stupních analyzovat a aktivně zabezpečovat růst produktivity práce.

(2) Rozbor růstu produktivity práce musí vycházet ze záměrů ve specializaci a koncentraci výroby a počítat se širokým uplatněním progresívní technologie a techniky a s podstatným zvýšením úrovně organizace výroby a práce. Přitom je nutno organizovat co nejužší spolupráci všech navazujících útvarů a orgánů (technické, investiční útvary, výzkumné a projektové organizace, Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky, Státní komise pro investiční výstavbu atd.) a využít všech navazujících podkladů (plán výroby, technickoekonomické koncepce, plán vědy a techniky, plán investiční výstavby atd.).

(3) Ústřední orgány předkládají s návrhem pětiletého plánu studie o zajištění růstu produktivity práce, v nichž se provádí jednak rozbor dosavadního vývoje a podle možností i srovnání s přední světovou úrovní produktivity práce, jednak rozbor základních faktorů růstu produktivity práce během plánovaného období, v tom zejména:

1. a) v průmyslu
   1. 1. vlivu nově budovaných a rekonstruovaných závodů (uvedených do provozu z jmenovité investiční výstavby a z oborové výstavby u akcí posuzovaných Státní plánovací komisí, Státní komisí pro investiční výstavbu a příslušným ústředním orgánem),
   2. 2. vlivu likvidace neefektivních provozoven,
   3. 3. vlivu růstu produktivity práce v ostatních kapacitách.

   Ústřední orgány provádějí rozbor zdrojů růstu produktivity práce v rozsahu stanoveném Státní plánovací komisí s přihlédnutím ke konkrétním podmínkách jednotlivých odvětví a věcným problémům plánu. Podklady předložené ústředními orgány mají přitom Státní plánovací komisi umožnit propočet vlastních variant plánu s přihlédnutím k eventuálním rozdílům v objemu a struktuře výroby, v objemu a rozdělení investic a v uvažovaném růstu mezd apod.

1. b) v ostatních odvětvích (např. ve stavebnictví, v dopravě, v obchodu) provádějí ústřední orgány rozbor podle konkrétních podmínek jednotlivých odvětví v rozsahu dohodnutém se Státní plánovací komisí.

(4) V návrhu prováděcího plánu se provádí rozbor zdrojů růstu produktivity práce ve zjednodušeném rozsahu dohodnutém Státní plánovací komisí a resorty s přihlédnutím ke konkrétním podmínkám jednotlivých odvětví.

(5) Způsob provedení rozboru zdrojů růstu produktivity práce ve výrobních hospodářských jednotkách, podnicích a závodech určují ústřední orgány, popř. oborová ředitelství.

Článek 20

(1) Cílem plánování průmyslové produkce, dodávek a jejich užití je správné poznání a vyjádření potřeb, zdrojů a užití průmyslových výrobků v národním hospodářství v základních i významných dílčích proporcích, zaměření rozvoje průmyslu na nejefektivnější strukturu produkce při ekonomickém využití mezinárodní dělby práce za účelem neustálého všestranného růstu úrovně průmyslu a tím i maximálně možného uspokojování rostoucích potřeb pracujících a celé společnosti.

(2) Plán průmyslové produkce, dodávek a jejich užití se realizuje převážně na základě bezprostředních dodavatelskoodběratelských vztahů mezi socialistickými organizacemi v rámci působení ekonomických nástrojů řízení, jimiž se uvádějí do souladu zájmy podnikové se zájmy společenskými a s cíli vyjádřenými v dlouhodobých plánech.

Základní proporce ve vývoji průmyslové produkce z hlediska dlouhodobého rozvoje určují ústřední orgány prostřednictvím státního plánu investiční výstavby.

Jen v omezeném rozsahu je realizace průmyslové produkce a dodávek zabezpečována formou závazných výrobních a dodávkových úkolů.

(3) Dodavatelské podniky provádějí systematicky dlouhodobý a krátkodobý průzkum trhu a vývoje potřeb v národním hospodářství (ve spolupráci s organizacemi zahraničního obchodu i na zahraničních trzích) a sestavují výrobkové bilance. Oborová ředitelství sestavují výrobkové bilance jen v případech, kdy je to z vážných důvodů nutné a neomezuje-li se tím podstatněji ekonomická samostatnost podřízených podniků a nevytváří-li se tak neúčelný mezičlánek mezi přímým dodavatelem a odběratelem.

(4) Plán průmyslové produkce, dodávek a jejich užití se sestavuje v těchto skupinách ukazatelů:

1. - ukazatele celkového objemu produkce,
2. - ukazatele celkového objemu dodávek a jejich užití,
3. - ukazatele hmotné struktury produkce, dodávek a jejich užití,
4. - ukazatele dovozu.

(5) Plán průmyslové produkce předkládají všechny ústřední orgány a krajské národní výbory, které řídí průmyslové podniky. Některé části plánu průmyslové produkce se předkládají i za průmyslovou činnost neprůmyslových organizací.

Článek 21

(1) Celkový objem průmyslové produkce se ve státním plánu určuje pomocí ukazatelů v peněžním vyjádření, tj. pomocí ukazatelů hrubé výroby, výroby zboží a jiných souhrnných ukazatelů, zpravidla odvětvově diferencovaných.

(2) Ukazatele celkového objemu průmyslové produkce mají v plánu zásadně orientační nebo podkladový charakter.

(3) Ukazatel hrubé výroby je nejobecnějším ukazatelem plánu průmyslové produkce; určuje v peněžním vyjádření celkový objem veškeré vynaložené živé i zhmotnělé práce.

(4) Ukazatel výroby zboží určuje v peněžním vyjádření tu část průmyslové produkce, která je převážně určena k realizaci.

(5) Podrobnější náplň těchto ukazatelů je uvedena ve vysvětlivkách k formulářům.

Článek 22

K sledování potřeby živé práce, bilancování pracovních sil apod. se používá dalších souhrnných ukazatelů celkového objemu výroby, zpravidla odvětvově diferencovaných. Jejich konstrukci stanoví příslušná ministerstva a ústřední orgány v dohodě se Státní plánovací komisí.

Článek 23

(1) Hrubá výroba, výroba zboží a ostatní souhrnné ukazatele celkového objemu produkce se plánují (až na další) podnikovou metodou, s výjimkou plánu průmyslové produkce za Slovensko, kde se tyto ukazatele sestavují metodou územního průřezu.

(2) Plán průmyslové produkce oborových ředitelství, ústředních orgánů a krajských národních výborů obsahuje výrobu všech podřízených průmyslových podniků.

(3) Průmyslová výroba neprůmyslových organizací se do průmyslové produkce nezahrnuje, s výjimkou výroby průmyslových dílen a provozů stavebních organizací a dopravy.

(4) Výroba pomocných závodů, dílen a provozů průmyslových podniků se zahrnuje do celkového objemu průmyslové produkce podle stejných zásad jako výroba provozů hlavní činnosti podniku.

(5) Při zahájení výroby v nových výrobních kapacitách se započítává tato výroba do plánu produkce ode dne, kdy budou výrobní kapacity uvedeny do provozu, a to v souladu s plánem výroby ve hmotných jednotkách. Výroba dosažená v průběhu zkušebního provozu se započítává do plánu.

Článek 24

Celkový objem dodávek

(1) Celkový objem dodávek vyjadřuje celkové dodávky (odbyt) podniků a organizací vůči ostatnímu národnímu hospodářství. Sestavuje se podnikovou metodou, tzn., že celkové objemy dodávek na všech nadpodnikových stupních řízení jsou součtem celkových objemů dodávek jednotlivých podniků.

(2) Celkový objem dodávek se dále člení podle základních odběratelských oblastí, tj. na dodávky pro vnitřní obchod, pro vývoz, pro investiční výstavbu a generální opravy (týká se pouze strojů a zařízení, včetně montáží, nářadí a inventáře) a pro ostatní účely (pro výrobní nebo jinou spotřebu).

Článek 25

Náplň objemu dodávek

(1) Náplň objemu dodávek tvoří zásadně jak dodávky (odbyt) z výrobních podniků, tak i dodávky (odbyt) odbytových organizací.

(2) Objem dodávek zahrnuje i dodávky obchodního zboží nakoupeného z jiných podniků. Ukazatel objemu dodávek na všech stupních řízení obsahuje tedy tu část celkové realizace vyrobeného zboží (včetně zboží vedlejších závodů a dílen neprůmyslových organizací) a prodeje obchodního zboží, která zůstane po odečtení odbytově nerealizovaných složek výroby zboží.

(3) Dodávky z jiných zdrojů než z vlastní průmyslové výroby (nejde-li o obchodní zboží z tuzemské výroby nebo z dovozu) se ve zdrojové části celkové bilance objemu dodávek zahrnují do položky „ostatní zdroje“.

Článek 26

Objem dodávek pro vnitřní obchod

(1) Objem dodávek pro vnitřní obchod zahrnuje veškeré dodávky určené pro maloobchodní prodej (včetně obchodního zboží), a to jak dodávky, které jsou výsledkem průmyslové či zemědělské výroby, nebo činností tzv. svobodných povolání (např. tržní produkce výtvarníků) tak i dodávky z dovozu apod., a bez ohledu na to, zda tyto dodávky slouží k zajištění maloobchodního obratu v obchodní síti ministerstva vnitřního obchodu nebo v organizacích jiných resortů.

U potravinářského průmyslu se z praktických důvodů zahrnují do dodávek pro vnitřní obchod i dodávky pro mimotržní spotřebitele realizované v síti vnitřního obchodu.

(2) Dodávky pro vnitřní obchod zahrnuje do svého plánu dodávek organizace (podnik, odbytová organizace, oborové ředitelství, ministerstvo), která v bezprostředním styku s orgány vnitřního obchodu (obchodní podniky, ministerstvo vnitřního obchodu) plánuje dodávky produkce daného oboru pro vnitřní obchod.

(3) Dodávky z dovozu určené pro vnitřní obchod zahrnuje do svého celkového objemu dodávek organizace, která tyto dodávky pro orgány vnitřního obchodu bezprostředně realizuje.

Článek 27

Objem dodávek pro vývoz

Dodávky pro vývoz zahrnují zboží a práce průmyslové povahy dodávané přímo podnikům zahraničního obchodu (popřípadě jejich jménem do zahraničí) a určené k vývozu (včetně dodávek na vývozní sklady, pokud jsou ve správě PZO, a dodávek pro PZO Tuzex). Nepatří sem dodávky zboží vyváženého v rámci výměnných akcí vnitřního obchodu apod.

Článek 28

Objem dodávek pro investiční výstavbu

(1) Do objemu dodávek pro investiční výstavbu se zahrnují dodávky strojů a zařízení určené pro investice včetně montáží, nářadí a inventáře, dodávky pro generální opravy, včetně dodávek pro vlastní organizaci, jakož i náklady na dopravné a skladovací výlohy (u generálních a finálních dodavatelů), pokud jsou hrazeny z investičních prostředků.

(2) Dodávky investičního charakteru, které se realizují prostřednictvím odbytových organizací, zahrnují do ukazatele objemu dodávek pro investiční výstavbu příslušné odbytové organizace. Výrobní podniky dodávající odbytovým organizacím zahrnují tyto dodávky ve svém plánu dodávek do objemu dodávek pro ostatní odběratele.

Článek 29

Plánování hmotné struktury produkce, dodávek a jejich užití

(1) Koncepce rozvoje výroby a její struktury se v plánu vyjadřuje z hlediska proporcionality soustavou ukazatelů a bilancí, která ilustruje a prověřuje jednak celkové dodávkové vztahy (včetně dovozu) k hlavním oblastem užití průmyslové produkce (investiční výstavba, vnitřní obchod a vývoz), jednak i vzájemné proporcionální dodávkové vztahy uvnitř průmyslu, a u vybraných výrobků též oblastní rozložení výroby a spotřeby.

(2) Soustava ukazatelů hmotné struktury produkce, dodávek a jejich užití je určena v seznamu hmotných ukazatelů plánu průmyslové, lesní a zemědělské produkce, dodávek a jejich užití na rok 1966 a na léta 1966–1970.

(3) Ukazatele struktury výroby se uvádějí v plánu jak v peněžních, tak v hmotných jednotkách. Vyjadřují se jednak jako celkový objem výroby daného výrobku (souboru výrobků) a z toho objem výroby pro vývoz, vnitřní obchod a investiční výstavbu, jednak v hmotných jednotkách podle nejvýznamnějších odběratelských ústředních orgánů.

(4) Do plánu výroby v hmotných jednotkách se zahrnuje veškerá výroba daných výrobků bez ohledu na to, zda jde o výrobu určenou k odbytu nebo pro vlastní potřebu.

(5) Plán výroby v ukazatelích struktury se zdůvodňuje rozborem stavu a využití kapacit, technickohospodářskými ukazateli, popřípadě dalšími zvlášť stanovenými propočty, a to jak za ČSSR celkem, tak v územním průřezu za Slovensko; přitom územní průřez za Slovensko se plánuje u všech výrobků podle seznamu hmotných ukazatelů, pokud se tyto výrobky vyrábějí v podnicích a závodech na Slovensku.

(6) Převážná část ukazatelů struktury průmyslové produkce, dodávek a jejich užití má ve státním plánu orientační charakter a jen u omezeného okruhu výrobků se ukládají závazné úkoly výroby a dodávek v rozsahu vymezeném seznamem závazných ukazatelů hmotné struktury produkce, dodávek a jejich užití na rok 1966 a na léta 1966 až 1970.

Tyto závazné úkoly musí být před rozhodováním ústředních orgánů předběžně projednány na úrovni podniků a výrobně hospodářských jednotek.

(7) Závazné úkoly plánu struktury průmyslové produkce a dodávek ve hmotných jednotkách vyjadřují státem určenou preferenci, z níž pro výrobní podnik vyplývá povinnost uzavřít s odběratelskou organizací hospodářskou smlouvu. Tím není omezena povinnost dodavatelů uzavírat hospodářské smlouvy i na další dodávky (pro jmenovitou investiční výstavbu, pro zajištění obranyschopnosti apod.) ve smyslu příslušných ustanovení hospodářského zákoníku.

Článek 30

(1) Ukazatel hrubé výroby a ukazatele struktury výroby v hmotných jednotkách, uváděné v peněžním vyjádření se vyjadřují ve srovnatelných velkoobchodních cenách.

(2) Srovnatelnými cenami se pro sestavení plánu průmyslové produkce rozumějí na léta 1966 až 1970 velkoobchodní ceny platné k 1. lednu 1966. Pro sestavení prováděcího plánu na rok 1966 se použijí jako srovnatelné velkoobchodní ceny platné k 1. lednu 1960, které se přepočtou na nové srovnatelné ceny (tj. ceny platné od 1. ledna 1966) v období předložení návrhu pětiletého plánu. Údaje o skutečném vývoji průmyslové výroby v roce 1966 budou sledovány již v nových srovnatelných cenách.

(3) Srovnatelnými cenami stavebních, důlních, geologických a montážních prací se rozumějí ceny stanovené podle platné rozpočtové soustavy.

Článek 31

(1) Ukazatel výroby zboží a ukazatele hodnoty dodávek se oceňují v běžných velkoobchodních cenách. Pro potřebu výpočtu hrubé výroby se výroba zboží vyjadřuje též ve srovnatelných velkoobchodních cenách.

(2) Běžnými velkoobchodními cenami se pro tyto účely rozumějí tržní ceny, stanovené podle cenových předpisů, platné k 1. lednu plánovaného období.

Článek 32

(1) Ukazatel dodávek pro vnitřní obchod se oceňuje v běžných velkoobchodních cenách a v maloobchodních cenách. Při vypracování a oceňování návrhu plánu dodávek pro vnitřní obchod jsou podniky výrobně hospodářských jednotek, organizace vnitřního obchodu a ústřední orgány povinny běžně zajišťovat vazbu průměrných maloobchodních cen na průměrné velkoobchodní ceny a tím i vazbu na finanční plán (odvod daně z obratu).

(2) Ukazatel objemu dodávek pro vývoz se oceňuje v cenách zahraničního obchodu, stanovených podle zásad uvedených v části XI a v cenách tuzemských.

Článek 33

(1) Ukazatel objemu dodávek pro investiční výstavbu se vyjadřuje tak, že investice vlastní výroby se vyjadřují v běžných velkoobchodních cenách, stavební a montážní práce podle platné rozpočtové soustavy a strojní zařízení podle platných předpisů o oceňování strojního zařízení. Generální opravy prováděné ve vlastní režii se oceňují ve velkoobchodních cenách, pokud jsou stanoveny; nejsou-li stanoveny, oceňují se plánovanými vlastními náklady, tj. bez ziskové přirážky. Stavební a montážní práce se oceňují podle platné rozpočtové soustavy.

(2) Hodnota přírůstku (úbytku) nedokončené výroby se vyjadřuje ve vlastních nákladech nedokončené výroby.

(3) Hodnota přírůstku (úbytku) polotovarů, nástrojů a přípravků vlastní výroby se oceňuje ve velkoobchodních cenách, s výjimkou strojírenství, kde se oceňuje ve vlastních nákladech. Hodnota surovin dodaných zákazníkem se vyjadřuje v běžných velkoobchodních cenách.

Článek 34

(1) Plánovaný dovoz surovin, polotovarů, hotových výrobků, služeb a prací průmyslové povahy se provádí v rámci dovozních objemů (vyjádřených v cenách zahraničního obchodu) stanovených jednotlivým ústředním orgánům v členění na dovoz ze socialistických a kapitalistických států.

(2) Dovozní objemy jsou závazné; jsou určeny k zabezpečení potřeb ústředních orgánů a jim podřízených výrobních hospodářských jednotek, odbytových a ostatních organizací jejich odvětví, včetně těch, které řídí národní výbory. Pokud odvětvové ústřední orgány vykonávají dovozní gesci, slouží dovozní objemy i k zabezpečení potřeb ostatních odvětví u výrobků na něž se vztahuje dovozní gesce.

(3) Dovoz surovin, polotovarů a hotových výrobků důležitých pro zabezpečení potřeb národního hospodářství nebo pro zajištění přijatých mezistátních závazků, na jejichž odběru závisí další rozvoj hospodářské spolupráce a výměny zboží, stanoví se jmenovitě a provádí se rovněž v rámci dovozního objemu.

(4) V rámci dovozního objemu provádí ministerstvo vnitřního obchodu i dovoz spotřebního zboží k zajištění maloobchodního obratu. Objem tohoto dovozu se stanoví obdobně jako celkový dovoz, tj. v teritoriálním rozdělení a v zahraničních a v maloobchodních cenách. Specifikaci a strukturu dodávek spotřebního zboží projednávají navzájem organizace zahraničního obchodu, vnitřního obchodu a Ústřední svaz spotřebních družstev. Dovoz spotřebního zboží pro zabezpečení maloobchodního obratu se realizuje bez souhlasu orgánů, jimž je svěřena pro příslušný druh zboží dovozní gesce. Organizace vnitřního obchodu informují v pětiletém a prováděcím plánu v dostatečném předstihu tuzemskou výrobu o předpokládaném dovozu.

Článek 35

(1) Z celkového objemu dovozu se na základě prověřených návrhů stanoví jednotlivým ústředním orgánům závazný objem na dovoz strojů a zařízení pro investiční výstavbu, včetně montáží, projekce, technické dokumentace, zkoušek apod., v cenách zahraničního obchodu. V rámci tohoto objemu budou dováženy též strojírenské výrobky a kompletní technologická zařízení pro vybrané jmenovité stavby. Neuskuteční-li se z jakýchkoliv důvodů dovoz takového zařízení, nelze devizové prostředky využít nebo převést pro dovoz jiných strojů a zařízení.

(2) Dovoz ostatních strojů, přístrojů, nářadí a náhradních dílů (bez dovozu pro fond vědy a techniky) se uskutečňuje v rámci celkového dovozního objemu. Návrhy na uskutečnění tohoto dovozu dokládají ministerstva a ústřední orgány propočtem užití, v němž zdůvodňují potřebu obchodního zboží (pro odbytové organizace a pro kompletaci vývozních a tuzemských investičních celků) a potřebu ostatního dovozu strojů (pro údržbu a opravy již dříve dovezených strojů, pro kompletaci strojírenské výroby apod.). V propočtu užití zdůvodňují i potřebu strojů a zařízení pro fond vědy a techniky, jejichž dovoz se uskutečňuje v rámci samostatného dovozního objemu Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky. Pro drobné odběratele se stanoví společný objem dovozu, který spravuje a rozděluje ministerstvo zahraničního obchodu.

(3) Dovoz strojů a zařízení určených ke kompletaci vývozních investičních celků zajišťují hlavní dodavatelé, s výjimkou případů, kdy dovoz strojů a zařízení má být uskutečněn na výslovné přání vývozního odběratele.

(4) Dovoz strojů a zařízení pro vývozní investiční celky zajišťuje vždy jen dodavatel (hlavní dodavatel, finální dodavatel, popřípadě i poddodavatel provozní jednotky), jehož dodávka se dováženými stroji a zařízeními kompletuje. Dodavatelé jsou proto povinni do svých nabídek investičních celků vždy výslovně uvést i stroje a zařízení z dovozu a odděleně stroje a zařízení, které ve výjimečných případech bude zajišťovat vývozní odběratel.

Dovoz navrhovaný hlavním dodavatelem musí být v nabídce řádně technicky a ekonomicky odůvodněn (včetně rozboru, proč nemůže být použito dodávky z tuzemských zdrojů).

(5) Dovoz strojů a zařízení pro kompletaci vývozních investičních celků se hradí ze zvláštního dovozního objemu ministerstva zahraničního obchodu, které z něho uvolňuje potřebné prostředky hlavním dodavatelům případ od případu, a to prostřednictvím vývozního odběratele. Nabídky na vývoz investičních celků se podávají bez ohledu na výši směrně stanovených objemů dovozů pro kompletaci vývozních investičních celků stroji a zařízeními.

(6) Podniky zahraničního obchodu potvrzují hlavním dodavatelům (finálním dodavatelům, popř. i subdodavatelům) dovoz strojů a zařízení uvedených v nabídce hlavního dodavatele a řádně uplatněných pro kompletaci vývozních investičních celků, a to ve lhůtách zabezpečujících realizaci vývozu investičních celků v termínech sjednaných se zahraničním odběratelem.

(7) Dovoz jednotlivých strojů a zařízení pro kompletaci tuzemských investičních celků zajišťuje až na další investor a dává je k dispozici vyššímu (generálnímu) dodavateli.

(8) Těmito ustanoveními není dotčena zásada, podle níž dovoz pro kompletaci výrobků v rámci běžné výroby zajišťují dodavatelské resorty ze svých prostředků na dovoz.

Článek 36

Cílem plánování stavebnictví je zabezpečovat potřeby investiční výstavby, generálních oprav a údržby v dané struktuře a územním rozmístění a v souladu s tím rozvíjet kapacitu stavební výroby.

Článek 37

Vymezení stavebních prací

(1) Stavební práce jsou vymezeny předpisy Státní komise pro investiční výstavbu, o dokumentaci staveb. Takto vymezenými stavebními pracemi se rozumějí jak práce pro investiční výstavbu, tak pro generální opravy nebo pro údržbu či práce souvisící s provozem.

Návrh plánu se předkládá (kromě objemu prací prováděných vlastními pracovníky) z důvodů vazby na plán investiční výstavby pouze za práce stavební; jestliže budou stavební organizace na některých stavbách a objektech provádět vedle prací stavebních výjimečně také montáž technologického zařízení, zahrnou se tyto montážní práce v plánu stavebních organizací do objemu prací provedených vlastními pracovníky, avšak bez hodnoty smontovaného zařízení.

Článek 38

Plán výrobního programu

(1) Stavební podniky přednostně zabezpečují jmenovité stavby a stanovené termíny jejich dokončení. Pro jmenovité stavby stanoví generálního dodavatele nadřízený orgán stavebních podniků. Podkladem pro jednání o ostatní investiční výstavbě je rozpis směrných úkolů na investorské a stavební organizace.

Návrh plánu výrobního programu vypracují podniky na základě výsledků jednání s investory, které odpovídají stupni přípravné a projektové dokumentace a v konečné fázi jsou vyjádřeny hospodářskou smlouvou. Hospodářské smlouvy uzavírají stavební podniky s přímými investory, jakož i s projekčně inženýrskými organizacemi, a to jen na stavby projekčně připravené a v rámci svého plynulého kapacitního rozvoje při optimální rozestavěnosti.

(2) Rozpory mezi podniky v oblasti zajištění oborových investic se řeší na úrovni oborových ředitelství. Zajištění podnikových investic závisí na dohodě dodavatele a odběratele.

(3) U jmenovitých staveb dohodnou dodavatelé a investoři termín zahájení v souladu s projektem organizace provádění stavby při dodržení stanoveného termínu dokončení. Nutné změny termínu dokončení rozestavěných jmenovitých staveb po projednání mezi dodavateli a investory schvaluje vláda. Změny termínů dokončení ostatních staveb v souladu s hospodářskou smlouvou řeší s konečnou platností přímý dodavatel s přímým investorem. Pokud by se tím měnily stanovené odvody ze základních fondů, schvaluje změnu orgán, který tyto odvody stanovil.

(4) Celkový postup a termíny projednání dodavatelskoodběratelských vztahů při sestavení návrhu plánu stanoví směrnice ministerstva stavebnictví pro celé odvětví vydané v dohodě se Státní plánovací komisí a Státní komisí pro investiční výstavbu.

Článek 39

(1) K informaci o potřebách odvozených z výrobního programu (pracnost, náklady a materiály) a k propočtům podkladů pro stanovení závazných úkolů a orientačních ukazatelů plánu se zpracovává strukturální analýza.

(2) Struktura výrobního programu se vyjadřuje v souladu se strukturálním modelem v technologických souborech nadskupin objektů (třídicí soustava stavebních objektů je stanovena výnosem ministerstva stavebnictví), a to

1. a) přímým rozdělením celkového objemu stavebních prací prováděných vlastními pracovníky podle jednotlivých objektů staveb, případně pomocí technickoekonomických propočtů (zejména v pětiletém plánu), nebo
2. b) stavební podniky člení objem prací prováděných vlastními pracovníky v hodnotě prací hlavní stavební výroby (Zh) do technologických souborů nadskupin objektů a v hodnotě přidružené stavební výroby (Zp) do řemeslných oborů.

Rozdělení objemu přidružené stavební výroby (Zp) do technologických souborů nadskupin objektů se provádí pomocí technickoekonomických propočtů na úrovni resortu.

(3) Základem členění výrobního programu je zařazení jednotlivých objektů staveb do příslušných nadskupin objektů a technologických souborů v souladu s projektovou dokumentací. Na stavby investičně připravované je investor povinen předat dodavatelské organizaci údaje, umožňující rozčlenění požadovaného objemu prací do nadskupin objektů a technologických souborů.

(4) Případné úpravy objemu stavebních prací po předložení návrhu plánu Státní plánovací komisi, vyplývající z upřesnění jmenovitých staveb, a oborové a nejmenovité investiční výstavby promítnou dodavatelské ústřední orgány ve spolupráci s ústředními investory do nadskupin objektů.

Článek 40

(1) Ministerstvo stavebnictví vypracovává soustavu technickohospodářských ukazatelů, jakož i metodiku jejich tvorby a použití pro celé odvětví stavebnictví a v jeho organizační struktuře, pokud to strukturální model odvětví vyžaduje.

Technickoekonomické ukazatele pro pětiletý plán vyjadřují dynamiku vývoje a v prováděcím plánu odpovídají dosažené technickoekonomické úrovni rozvoje stavební výroby.

(2) Ministerstvo stavebnictví předkládá strukturální analýzu Státní plánovací komisi s návrhem plánu. Postup vypracování a způsob projednání strukturálního modelu stanoví harmonogram těchto prací, vypracovaný ministerstvem stavebnictví v dohodě se Státní plánovací komisí, a to zvlášť pro pětiletý plán a zvlášť pro prováděcí plán.

(3) Ostatní ústřední orgány plánující stavební výrobu a krajské národní výbory strukturální analýzu nepředkládají. Pro vypracování strukturální analýzy odvětví stavebnictví však předloží třídění výrobního programu do technologických souborů nadskupin objektů (kromě stavebních podniků Ústředního svazu výrobních družstev a okresních stavebních podniků) v rozsahu stanoveném ve formulářích.

Článek 41

Pětiletý plán

(1) V návrhu výrobního programu pětiletého plánu se objemy stavebních prací v jednotlivých letech stanoví u staveb, na které byly uzavřeny hospodářské smlouvy, podle schválených projektů organizace stavby a u ostatních staveb a prací podle požadavků projednaných s odběrateli. Náplň výrobního programu odpovídá stupni zpracování přípravné a projektové dokumentace a poptávce investorů a je upřesňována při sestavování prováděcích plánů.

(2) Projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů je třeba účelně diferencovat a zaměřit především na projednávání rozhodující výrobní náplně při přednostním zabezpečení jmenovitých staveb.

(3) Pokud nemá dodavatel reálné předpoklady projednat konkrétní požadavky odběratelů, zejména u drobných akcí, generálních oprav a údržby, stanoví celkový objem a strukturu výrobního programu na základě průzkumu potřeb.

Kapacita stavebních podniků, která nebude naplněna, se uvádí jako rezerva v rozdělení podle předpokládané struktury nadskupin objektů.

(4) Objemy prací prováděných poddodavatelsky se stanoví podle ustálených kooperačních vztahů a při podstatnějších změnách se ověří jejich zabezpečení. V návrhu plánu se předkládá pouze saldo pohledávek.

Článek 42

Prováděcí plán

(1) Roční plán výrobního programu stavebních podniků se sestavuje s výhledem na další jeden až dva roky. Dodavatelské stavební podniky přednostně projednají a kapacitně zabezpečí jmenovité stavby. Dohodnou s investory objemy stavebních prací na ostatních stavbách, včetně nově zahajovaných staveb pro plán prvého roku. Objemy stavebních prací prováděné na všech stavbách v prvém roce dohodnou až do doby dokončení staveb. Přitom se ve výhledu na další jeden až dva roky uvedou pouze objemy prací na stavbách rozestavěných k 31. prosinci prvého roku a celkový kapacitní návrh. Předběžně se projednají i práce a dodávky na celou dobu výstavby pro jmenovité stavby a stavby, jejichž zahájení bude centrálně posuzováno a přichází v úvahu v dalším roce.

(2) U staveb rozestavěných se roční objemy stavebních prací pro plánovaný rok a výhled na další roky stanoví podle platného projektu organizace provádění stavby; u staveb nově zahajovaných se roční objemy stavebních prací stanoví podle dohodnutého kalendářního plánu a projektu organizace provádění stavby. U drobné výstavby a udržovacích prací se roční objemy stavebních prací určí podle zkušeností a průzkumu struktury a rozmístění potřeb stavebních prací; mohou být uvedeny i v globálních položkách, které se případně věcně dohodnou v průběhu roku.

(3) Stavební podniky řízené ministerstvem stavebnictví uvádějí ujednání mezi dodavateli a investory za jednotlivé stavby na plánovacích kartách staveb, které jsou podkladem pro děrnoštítkové zpracování výrobního programu. Ostatním ústředním orgánům řídícím stavební organizace se doporučuje obdobný postup.

(4) Poddodavatelské vztahy se projednávají mezi odběratelskými a dodavatelskými podniky a s konečnou platností se řeší na úrovni oborových ředitelství.

Článek 43

(1) Úkolem plánu rozvoje zemědělství je vytvářet rozhodující předpoklady pro zajištění potravin pro obyvatelstvo a surovin pro zpracovatelský průmysl na základě rozvoje výroby, zvýšení její intenzity a růstu produktivity práce.

(2) Pětiletý a prováděcí plán se zpracovává na základě návrhů plánů zemědělských podniků, které vycházejí z rámcových úkolů v tržní produkci a jejího zabezpečení výrobními a finančními prostředky, rozepisovanými v etapě směrnic. Při vypracování plánu se přihlíží k okresním a krajským generelům rozvoje zemědělské výroby. Plánované úkoly pětiletého plánu se zpřesňují v prováděcích plánech.

(3) Podnikové prováděcí a pětileté plány zpřesňují úkoly na základě hospodářských smluv se zemědělskými podniky. Odběratelské organizace přispívají k vytváření podmínek v zemědělských podnicích pro jejich splnění.

(4) Na všech plánovacích stupních se vychází z důkladné analýzy výrobních podmínek. Poněvadž zemědělská výroba je vystavena povětrnostním vlivům, je nezbytné vytvářet v podnikových plánech přiměřené rezervy. Princip reálnosti a efektivnosti plánování v zemědělství vyžaduje důsledně dodržovat optimální soulad plánu zemědělské výroby a tržní produkce s plánem potřeb.

Článek 44

(1) Hlavní proporce plánu rozvoje zemědělství stanoví vláda formou závazných úkolů dodávek tržní zemědělské produkce do státních fondů.

(2) Ostatní nákupní úkoly se zajišťují podnikovými plány včetně přesunů chovného a užitkového dobytka podle směrnic ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství a Ústřední správy nákupu zemědělských výrobků.

Článek 45

(1) Při sestavování návrhu plánů se vychází z organizace a předpokládané výměry zemědělské a orné půdy k 1. lednu plánovaného období. Na vyšších stupních řízení se však přihlíží i k důsledkům převodu půdy do státního sektoru.

(2) Údaje o výrobě se uvádějí na všech plánovacích stupních pouze jako zdůvodňující podklady pro stanovení nákupních úkolů.

Článek 46

(1) Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství vypracovává návrh plánu z podkladů výrobních zemědělských správ, které se opírají o návrhy plánu, nákupu a potřeb zemědělských podniků i přímo řízených organizací ministerstva i ostatních resortů a předkládá jej Státní plánovací komisi a za Slovensko Slovenské plánovací komisi. Přitom ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství na všech stupních úzce spolupracuje s Ústřední správou nákupu zemědělských výrobků.

Ústřední správa nákupu zemědělských výrobků vypracovává vlastní návrh plánu nákupu a předkládá jej Státní plánovací komisi a za Slovensko Slovenské plánovací komisi.

Článek 47

(1) Ostatní ústřední orgány, které obhospodařují zemědělskou půdu (ministerstva národní obrany, paliv, školství a kultury, potravinářského průmyslu, zdravotnictví, vnitra, Slovenská národní rada a krajské národní výbory) vypracovávají návrh plánu podle těchto zásad:

1. a) vojenské statky, rekultivační statky ministerstva paliv, ministerstvo potravinářského průmyslu za rychlovýkrm drůbeže a za cukrovarnické ekonomie, ministerstvo zdravotnictví za chov laboratorních zvířat a Slovenská národní rada za statek Stálé celostátní zemědělské výstavy v Nitře předloží po organizační linii svých ústředních orgánů souhrnné návrhy nákupu zemědělských výrobků ministerstvu zemědělství, lesního a vodního hospodářství a Ústřední správě nákupu zemědělských výrobků. Oznámí Ústřední správě nákupu zemědělských výrobků rozepsaný plán nákupu jak v období směrnic, tak i po definitivním schválení plánu v členění podle krajů v dohodnutém časovém předstihu k zapracování do souhrnného plánu nákupu. Uvedená ministerstva současně zabezpečí, aby jimi řízené podniky předložily návrhy plánu za organizace se sídlem na Slovensku též Slovenské plánovací komisi. Ministerstva národní obrany, paliv, potravinářského průmyslu, zdravotnictví, Slovenská národní rada a ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství a Ústřední správa nákupu zemědělských výrobků dohodnou podíl uvedených statků na fondech hnojiv a krmiv. Ostatní prostředky a potřeby jsou pro ně vyčleněny v plánech těchto resortů;
2. b) statky řízené ministerstvy školství a kultury, vnitra, krajskými národními výbory (za školní statky) dohodnou s krajskými výrobními zemědělskými správami a zemědělskými nákupními a zásobovacími podniky nákupní úkoly, jakož i fondy hnojiv a krmiv. Uvedená ministerstva a krajské národní výbory promítnou dohodnutý objem nákupu zemědělských výrobků a dohodnuté objemy hnojiv a krmiv do svých resortních plánů. U krajských národních výborů jsou údaje v plánu za školní statky vyčleněny zvlášť.

(2) Naplnění všech rozepsaných úkolů schváleného plánu zajišťují smlouvami zemědělské nákupní a zásobovací podniky v úzké spolupráci s ostatními nákupními organizacemi, výrobními zemědělskými správami a národními výbory.

(3) Působnost národních výborů při plánování zemědělské výroby vymezuje usnesení vlády č. 98 z 10. 3. 1965, o zásadách pro hospodářskoorganizátorskou a kulturně výchovnou činnost národních výborů při uskutečňování nové soustavy plánovitého řízení národního hospodářství.

(4) Způsob vyčlenění nákupních úkolů pro jednotlivě hospodařící rolníky dohodnou krajské výrobní zemědělské správy ve spolupráci se zemědělskými nákupními a zásobovacími podniky a krajskými národními výbory. Nákupní úkoly pro jednotlivě hospodařící rolníky se u pětiletého plánu projednávají jen po úroveň okresních národních výborů. Na místní národní výbory a na jednotlivé závody se rozepisují jen úkoly vyplývající z prováděcích plánů.

Článek 48

(1) Návrh plánu lesního hospodářství vypracovávají podniky ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství, národní obrany a organizace lesního hospodářství řízené ministerstvy školství a kultury, paliv a všeobecného strojírenství, Slovenskou národní radou, Kanceláří presidenta republiky a krajskými národními výbory. Ministerstva, ostatní ústřední orgány a krajské národní výbory předkládají návrh kromě orgánům stanoveným obecnými předpisy též ministerstvu zemědělství, lesního a vodního hospodářství a za Slovensko též Slovenské plánovací komisi.

(2) Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství předkládá Státní plánovací komisi (Slovenské plánovací komisi) své návrhy plánů rozvoje lesního hospodářství a sděluje Státní plánovací komisi (Slovenské plánovací komisi) stanovisko k návrhům, které mu předloží ostatní orgány podle odstavce 1.

Článek 49

(1) Plán lesního hospodářství obsahuje

1. a) plán rozvoje lesní výroby,
2. b) plán těžebních prací,
3. c) plán výkonů podniků řízených správou lesního hospodářství ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství.

(2) Plán rozvoje lesní výroby obsahuje hlavní pěstební úkoly, jejich zdůvodnění a bilanci holin.

(3) Plán těžebních prací obsahuje plán těžby, přibližování a odvozu dřeva a zdůvodnění a potřeby a využití mechanismů.

Účelem tohoto plánu je zajistit, aby těžební úkoly lesního hospodářství byly splněny s vynaložením co nejmenšího množství společenské práce a aby namáhavá ruční práce byla co nejvíce nahrazena prací strojů.

(4) Návrh plánu těžebních prací se vypracovává podle těchto zásad:

1. a) těžba dřeva se navrhuje v takovém rozsahu, aby bylo možno splnit stanovené dodávky dříví a udržet zásoby dřeva na nezbytně nutné výši;
2. b) podíl palivového dříví na těžbě dříví musí být omezen na nejmenší, užitkovými vlastnostmi těženého dřeva danou míru;
3. c) dříví je nutno těžit rovnoměrně ve všech porostech a při umísťování těžeb je třeba považovat za prvořadé pěstební zájmy;
4. d) při vypracování návrhů plánů těžební činnosti je třeba dbát, aby byly vyráběny i tzv. méněhodnotné sortimenty, jako průmyslová kulatina, listnatá tyčovina, nehroubí apod.

(5) Účelem plánování objemu výkonů podniků řízených Správou lesního hospodářství je získat údaje o celkovém rozsahu prací, které provádějí lesní závody vlastními pracovníky a vlastními prostředky a získat tak podklady pro vypracování dalších částí plánů, zejména plánu práce a plánu vlastních nákladů.

(6) Propočet objemu výkonů se provádí závodovou metodou. Do objemů výkonů se však nezahrnují práce prováděné stavebními závody a závody lesnickotechnických meliorací. Za tyto závody se návrh objemu výkonů vypracovává odděleně podle předpisů pro stavebnictví a na příslušných formulářích v ostatních částech státního plánu rozvoje národního hospodářství. Do objemu výkonů vlastními prostředky nesmí se zahrnovat práce prováděné jinými závody nebo podniky; jestliže však jiný závod (podnik) provedl práce jen zčásti, zahrnou se do výkonů práce v celém rozsahu.

(7) Orientační ukazatele hmotné struktury produkce a dodávek jsou uvedeny v Seznamu hmotmotných ukazatelů plánu průmyslové produkce lesní a zemědělské a jejich užití na rok 1966 a na léta 1966–1970. Mimo tyto ukazatele budou orientačně stanoveny ukazatele „zalesňování celkem“, „půdy předané organizacím lesního hospodářství pro zalesňování v příštím roce“ v prováděcích a pětiletých plánech a „objem výkonů vlastními prostředky“, z toho „pěstební činnost“ v pětiletých plánech. Ostatní údaje mají charakter podkladový.