Vyhláška ministra zahraničních věcí o ratifikaci Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích, podepsané v Římě dne 23. listopadu 1933.

§ 1. Ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravu má sídlo v Bernu. Jeho organisací v mezích ustanovení článku 57 Úmluvy, jakož i dohledem na jeho činnost, je pověřena Spolková rada švýcarská.

§ 2. Výdaje Ústředního úřadu budou hrazeny smluvními státy v poměru k délce železničních tratí nebo tratí, které jsou v provozu jiných podniků, připuštěných k účasti při přepravách konaných za podmínek stanovených Mezinárodní úmluvou. Trati, na nichž se provozuje plavební doprava, účastní se při výdajích jen v poměru poloviční délky svých tratí. Příspěvek činí pro každý stát nejvýše 1˙40 franků za kilometr. Částka ročního úvěru, připadající na kilometr železniční sítě, bude stanovena pro každý správní rok Spolkovou radou švýcarskou po vyslechnutí Ústředního úřadu, se zřetelem k nynějším okolnostem a potřebám. Bude vybírána vždy v celku. Nedosáhnou-li skutečné výdaje Ústředního úřadu úvěrové sumy, vypočtené podle této zásady, bude užito zbytku, který nebude vydán, pro provisní a pensijní fondy, jejichž úroky jsou určeny k poskytování podpor nebo náhrad úředníkům a zaměstnancům Ústředního úřadu, kdyby se pro pokročilý věk, nehody nebo nemoc stali trvale neschopnými, aby nadále zastávali svou práci.

Rozesílaje smluvním státům výroční zprávu a každoroční rozpočet výdajů, požádá je Ústřední úřad, aby zapravily příslušný podíl ve výdajích za uplynulý správní rok. Stát, který do 1. října nezaplatí svůj příspěvek, bude po druhé požádán, aby tak učinil. Bude-li toto vyzvání bez výsledku, obnoví je Ústřední úřad na počátku příštího roku při tom, když rozesílá výroční zprávu o uplynulém správním roku. Nebude-li do příštího 1. července vyhověno tomuto vyzvání, zakročí se po čtvrté u státu, který je v prodlení, aby byl přiměn k zaplacení obou prošlých splátek; nebude-li to míti úspěchu, zpraví jej Ústřední úřad tři měsíce později o tom, že, nebude-li očekávané placení do konce roku uskutečněno, bude jeho zdráhání vykládáno jako mlčky vyjádřený projev jeho vůle Úmluvu vypověděti. Nebude-li tomuto poslednímu zákroku vyhověno do 31. prosince, přikročí Ústřední úřad, bera na vědomí mlčky vyjádřenou vůli dlužného státu, že chce Úmluvu vypověděti, k výmazu tratí tohoto státu ze seznamu tratí připuštěných k mezinárodní přepravě.

Částky nezaplacené mají býti, pokud je to možné, uhrazeny řádnými úvěry, kterými Ústřední úřad disponuje, a mohou býti rozvrženy na čtyři správní roky. Část schodku, která nemohla býti tímto způsobem uhrazena, bude převedena ve zvláštním zúčtování na vrub ostatních států v poměru kilometrových vzdáleností tratí, pro něž platí Úmluva v době zúčtování, a pro každý stát do té míry, jak během období dvou let, které se končí vystoupením státu dlužného, byl s ním účasten Úmluvy. Stát, jehož trati budou vymazány za podmínek stanovených v předchozím odstavci, nebude moci dáti je znovu připustiti k mezinárodní přepravě, leč zaplatí-li nejprve částky, které zůstal dlužen za příslušná léta, a to s 5% úroky, které se počítají od konce šestého měsíce, jenž uběhl ode dne, kdy jej Ústřední úřad po prvé vyzval, aby zaplatil příspěvky naň připadající.

§ 1. Ústřední úřad vydává měsíčník, který obsahuje zprávy potřebné k používání Úmluvy, zejména zprávy o seznamu tratí železničních a jiných podniků a o předmětech, které jsou vyloučeny z přepravy nebo k ní připuštěny jen podmínečně, jakož i údaje o rozhodnutích soudních a o statistice, jejichž uveřejnění tam uzná za účelné.

§ 2. Časopis bude vydáván v jazyku francouzském a německém. Jeden výtisk bude zasílán zdarma každému státu a každé ze zúčastněných správ. Další vyžádané výtisky se budou prodávati za cenu, stanovenou Ústředním úřadem.

§ 1. Účty a pohledávky z mezinárodních přeprav, které zůstaly nezaplaceny, může věřitelská správa oznámiti Ústřednímu úřadu, aby usnadnil jejich zaplacení. Za tím účelem požádá Ústřední úřad dlužný přepravní podnik, který jest v prodlení, aby vyrovnal dlužnou částku, nebo aby oznámil důvody, proč se zpěčuje platiti.

§ 2. Uzná-li Ústřední úřad, že důvody pro odmítnutí placení jsou dostatečné, odkáže strany na rozhodnutí příslušného soudce.

§ 3. Uzná-li Ústřední úřad, že celá suma nebo její část je řádným dluhem, může, poradě se se znalcem, prohlásiti, že dlužný přepravní podnik jest povinen zaplatiti Ústřednímu úřadu celou pohledávku nebo její část; částka takto zaplacená zůstane uložena až do věcného rozhodnutí příslušného soudce.

§ 4. Nevyhoví-li přepravní podnik do 14 dnů vyzvání Ústředního úřadu, zašle se mu nová upomínka s upozorněním na důsledky jeho odmítnutí.

§ 5. Deset dní po této nové upomínce, zůstane-li bez účinku, zašle Ústřední úřad státu, kterému podléhá přepravní podnik, odůvodněnou zprávu se žádostí, aby uvážil, jaká opatření třeba učiniti, a zejména, aby zkoumal, má-li dlužný přepravní podnik ponechati v seznamu tratí.

§ 6. Prohlásí-li stát, kterému podléhá dlužný přepravní podnik, že přes to, že nebylo placeno, nepokládá za nutné tento podnik dáti vyškrtnouti ze seznamu, nebo nechá-li zprávu Ústředního úřadu šest neděl bez odpovědi, bude beze všeho platiti o něm právní domněnka, že přejímá záruku za platební schopnost toho podniku, pokud jde o pohledávky z mezinárodních přeprav.

Německo, Francie a Italie jsou zastoupeny stále v komisi znalců. Ostatní smluvní státy mohou, uznávají-li to nutným, dáti se zastupovati ve schůzích komise.

Vlády smluvních států oznámí svá přání a své odůvodněné návrhy, týkající se Přílohy I, Ústřednímu úřadu pro mezinárodní přepravy po železnicích, který o nich ihned uvědomí ostatní smluvní státy. Po každé, kdy toho bude třeba, pozve Ústřední úřad komisi k zasedání. Všechny smluvní státy budou zpraveny dva měsíce předem o schůzích komise. Zpráva musí přesně udávati pořad denního jednání.

Komise je platně ustavena, jakmile jsou zastoupeny tři smluvní státy.

Komise určí pro každé zasedání svého předsedu a náměstka předsedy.

Komise se usnáší většinou hlasů zastoupených států. Při rovnosti rozhoduje hlas předsedy schůze.

Každý stát nese výdaje svých zástupců.

Ústřední úřad obstarává práce sekretariátu a korespondence komise.

Ředitel nebo v jeho zastoupení náměstek ředitele Ústředního úřadu účastní se schůzí komise s hlasem poradním.

Definice soukromých vozů.

§ 1. Soukromé vozy, připuštěné v mezinárodní přepravě, jsou vozy zvláštních typů, vyjmenované v následujícím paragrafu, zařaděné některou železnicí na jméno některého soukromníka (osoby nebo společnosti) a opatřené rozlišovací značkou [P]. Při používání tohoto řádu jest považován za majitele vozu soukromník, který dosáhl jeho zařadění a jehož jméno nebo firma musí býti napsána na voze.

§ 2. Jsou to vozy:

1. a) vozy kotlové (cisternové, jímkové, sudové, nádržkové, nádobové, tankové);
2. b) vozy se strojovým zařízením na výrobu chladu nebo tepla, jejichž prostor je nebo není zcela vyplněn tímto zařízením;
3. c) jiné vozy, zvláště zařízené pro přepravu určitého zboží.

Zvláštními dohodami mezi železnicemi mohou býti připuštěny na určitých tratích též jiné vozy než ty, které shora byly vyjmenovány.

§ 3. Železnice, která vůz zařadila, jest jediné oprávněna rozhodovati, bude-li vůz podle předchozích ustanovení připuštěn k mezinárodní přepravě.

Příkazní právo.

§ 1. Právo rozhodovati o soukromém vozu náleží zásadně majiteli.

§ 2. Odesilatel soukromého vozu prázdného nebo naloženého, který není jeho majitelem, musí odevzdati odesílací stanici zároveň s nákladním listem písemné prohlášení majitele tohoto vozu, obsahující jeho souhlas s přepravou, která má býti vykonána. Železnice nemůže žádati toto písemné prohlášení, náleží-li odesílací stanice prázdného nebo naplněného vozu správě, která zařadila vůz, a souhlasí-li s tím majitel. Tento souhlas musí býti dán železnici zařaďující písemně; může se týkati všech vozů zařaděných jménem zúčastněného majitele nebo jejich části.

Prohlášení majitele není nutné, jestliže příjemce vozu, který poslal majitel prázdný k naložení, podá jej ku přepravě naložený ve stanici, v které přišel vůz prázdný.

Odesilatel prázdného vozu nemůže bez souhlasu majitele nijak pozměniti přepravní smlouvu.

§ 3. Podá-li ku přepravě soukromý vůz prázdný nebo naložený odesilatel, který není zároveň jeho majitelem, staví se příkazní právo majitelovo po dobu přepravy, s výhradou případu stanoveného § 5 článku 3.

§ 4. Není-li opačného příkazu majitelova, je příjemce zboží, které došlo v soukromém vozu, oprávněn poslati prázdný nebo naložený vůz zpět do jeho domovské stanice na adresu majitele.

§ 5. Není-li opačného příkazu majitelova a neužije-li příjemce práva stanoveného § 4, je železnice oprávněna z úředního podnětu poslati vůz po vyložení do jeho domovské stanice na útraty majitele s nákladním listem, napsaným na jeho jméno a adresu.

Ustanovení toto platí i pro vozy, které přišly prázdné k naložení a které příjemce nepodal naložené ku přepravě do osmi dnů po jejich příchodu, jestliže majitel neposlal před uplynutím této lhůty opačných příkazů.

Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozy na soukromých kolejích.

Podmínky pro přepravu soukromých vozů.

§ 1. Prázdné soukromé vozy se podávají ku přepravě mezinárodním nákladním listem.

§ 2. Kromě údajů stanovených Mezinárodní úmluvou o přepravě zboží po železnicích musí odesilatel vepsati do nákladního listu tyto údaje:

1. a) jde-li o prázdný vůz, v sloupci „Označení zboží“ poznámku „prázdný k naložení“ nebo „prázdný zpět“;
2. b) jde-li o vůz prázdný nebo naložený, v sloupci: „Značka a číslo“ železnici, která vůz zařadila, číslo a domovskou stanici vozu.

§ 3. Soukromého vozu nesmí býti užito ku přepravě jiného zboží než toho, pro které byl určen.

§ 4. Jsou-li v soukromém vozu zvláštní zařízení (chladicí přístroje, vodní nádržky, strojní zařízení atd.), přináleží postarati se o jejich obsluhu odesilateli nebo příjemci.

§ 5. Poškodí-li se cestou soukromý vůz poslaný prázdný k naložení tak, že podle úsudku železnice může běžeti jen jako prázdný, zadrží stanice, v které poškození bylo zjištěno, vůz a vyžádá si bez prodlení a přímo soukromým telegramem na útraty majitele jeho příkazů. Není-li majitel zároveň odesilatelem vozu, podá stanice, v které poškození bylo zjištěno, zprávu rovněž odesilateli prostřednictvím stanice odesílací.

Nedá-li majitel do osmi dnů po odeslání telegramu příkazu, je železnice oprávněna poslati vůz z úředního podnětu zpět do jeho domovské stanice s nákladním listem, napsaným na jméno a adresu majitele. Důvody vrácení se vpíší do nákladního listu.

Přepravné a jiné výdaje, vzniklé až do stanice, v které byl vůz zadržen, jakož i ty, které byly způsobeny provedením příkazů majitelových nebo tím, že vůz byl vrácen do jeho domovské stanice z úředního podnětu, zatěžují zásilku.

Práva majitele zůstávají zachována se zřetelem k ustanovením níže uvedeného článku 5, byl-li vůz zadržen zaviněním železnice.

Ustanovení tohoto paragrafu platí rovněž:

1. a) pro vozy prázdné, poslané buď k naložení nebo zpět a které se cestou poškodí tak, že nejsou schopny jízdy. Prázdné vozy poslané zpět, které se poškodí cestou jen tak, že jim to nepřekáží v další jízdě na prázdno, musí býti přepraveny do svého místa určení;
2. b) pro vozy naložené, které pro poškození nejsou jízdy schopny nebo nemohou zajistiti další přepravu. V tom případě železnice, neuzná-li výhodnějším zásilku přeložiti, vyžádá si příkazů odesilatelových o tom, co se má státi se zbožím. Je-li to zboží, které se rychle kazí, je železnice oprávněna beze všech formalit co nejlépe je prodati, ale odesilatele o tom na jeho útraty telegraficky zpraví. Byla-li zásilka přeložena z úředního podnětu nebo na žádost odesilatele, nebo bylo-li zboží prodáno, vyžádá si železnice stran vozu příkazů majitele vozu.

Příkazů majitelových se nežádá, provede-li železnice na vlastní náklad nepatrným celkem zákrokem nutnou opravu, aby vůz byl opět jízdy schopným nebo použitelným.

Vyloučení dobírek, záloh a opovědi zájmu na dodání.

§ 1. Zásilky prázdných soukromých vozů nemohou býti zatíženy dobírkami ani zálohami. Železnice však má právo zatížiti zásilku vozu předchozím dovozným a vůbec všemi výdaji, které jí vzniknou.

§ 2. Opověď zájmu na dodání není dovolena při přepravě prázdných soukromých vozů.

Odpovědnost.

§ 1. Železnice odpovídá za překročení lhůty dodací u prázdného vozu toliko majiteli vozu.

Lhůty dodací se staví po dobu zdržení způsobeného poškozením vozu, které zabraňuje další přepravě.

§ 2. Při překročení lhůty dodací u zboží naloženého do soukromého vozu neodpovídá za opožděné dodání vozu.

§ 3. Železnice odpovídá za ztrátu nebo poškození soukromých vozů nebo za ztrátu součásti těchto vozů jen majiteli vozu.

§ 4. Železnice odpovídá za ztrátu nebo rozbití vozu jen podle ustanovení zařaďovacích smluv nebo reglementárních nebo tarifních ustanovení.

§ 5. Při poškození soukromého vozu nebo při ztrátě součástí tohoto vozu sepíše železnice zápis, o němž je zmínka v prvním paragrafu článku 43 Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích. Dokáže-li majitel, že škoda vznikla zaviněním železnice, a s výhradou níže uvedených ustanovení, budou mu na jeho žádost nahrazeny zařaďující železnicí výdaje, které mu byly způsobeny opravou vozu, s vyloučením každé další náhrady.

§ 6. Ztratí-li se nebo poškodí oddělitelné součásti, odpovídá železnice jen tehdy, jsou-li tyto součásti napsány na obou stranách vozu nebo, jde-li o vůz krytý, uvnitř tohoto vozu. Železnice neodpovídá za ztrátu nebo poškození oddělitelného nářadí.

§ 7. Železnice odpovídá za poškození nádob kamenných, skleněných, z pálené hlíny atd. jen tehdy, jsou-li tato poškození v příčinné souvislosti s jiným poškozením vozu, za které odpovídá podle předcházejících ustanovení.

Rovněž neodpovídá za poškození nádob s vnitřním obalem (smalt, ebonit atd.), jestliže nádoba sama nejeví stopy vnějšího poškození, zaviněného železnicí.

§ 8. Železnice neodpovídá za škody způsobené na voze požárem nebo výbuchem.

§ 9. Majitel odpovídá za všechnu škodu, způsobenou železnici nebo třetím osobám buď zvláštním zařízením (přístroje topné, chladicí atd.) a jeho obsluhou, nebo připuštěním průvodce, nebo látkami, které jsou nutné ku provozu těchto zařízení a které jsou ve voze, nebo nedostatečným utěsněním uzávěr, nebo každou jinou událostí, způsobenou používáním nebo oběhem vozu. Majitel neodpovídá, byly-li tyto škody způsobeny zaviněním železnice.

Železnice je oprávněna žádati od majitele jistotu jako záruku za zaplacení náhrady, kterou by byl majitel povinen zaplatiti železnici podle předcházejících ustanovení.

Pro pohledávky z titulu těchto škod má železnice na soukromý vůz právo zástavního věřitele.

§ 10. Pro zdržení vozu po dobu periodických prací, konaných za účelem jeho udržování, jakož i po dobu opravy poškození, nemůže majitel uplatňovati žádný nárok na náhradu.

§ 11. Reklamace a žaloby, zakládající se na výše uvedených paragrafech, mohou býti podány toliko majitelem vozu; reklamace a žaloby, založené na §§ 4 a 10, mohou býti podány toliko proti železnici, která vůz zařadila.

Ustanovení všeobecná.

Neodporují-li tomu předcházející předpisy, platí pro přepravu soukromých vozů prázdných a naložených ustanovení Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích (M. Ú. Z.).