Příloha I
Řád pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží (RID)
(ve zvláštním svazku)
(ve zvláštním svazku)
Tento řád platí pro všechny přepravy prázdných nebo ložených vozů přepravců připuštěných podle článku 2 k mezinárodní přepravě a podaných k přepravě podle Jednotných právních předpisů CIM.
Nejsou-li v tomto řádu zvláštní ustanovení, platí pro přepravy uvedené v § 1 ostatní ustanovení Jednotných právních předpisů.
Aby mohly být připuštěny k mezinárodní přepravě, musí být vozy zařazeny na jméno soukromníka (fyzické osoby nebo jiného právního subjektu) do vozového parku některé železnice, jejíž tratě podléhají Jednotným právním předpisům a musí být opatřeny touto železniční značkou

V tomto řádu se označuje soukromník (přepravce), jehož jméno musí být napsáno na voze jako „zařaditel“.
Odesílatel smí použít vůz přepravce jen k přepravě těch druhů zboží, pro jejichž přepravu je vůz podle zařaditelské smlouvy způsobilý. Odesílatel je sám odpovědný za následky vyplývající z nedbání tohoto ustanovení.
Je-li vůz opatřen zvláštními zařízeními (chladícími přístroji, nádržemi na vodu, mechanismy atd.), je povinností odesílatele, aby zajistil sám nebo dal zajistit obsluhu těchto zařízení. Tato povinnost přechází na příjemce, jakmile uplatní svá práva podle článků 28 nebo 31 Jednotných právních předpisů.
Právo podat vůz přepravce k přepravě přísluší zařaditeli. Každý jiný odesílatel prázdného nebo loženého vozu přepravce musí předat odesílací stanici současně s nákladním listem zmocnění vydané zařaditelem, které se může týkat více vozů.
Toto zmocnění není nutné, jestliže tento odesílatel byl příjemcem vozu přepravce při předchozí přepravě a pokud stanice neobdrží do uzavření nové přepravní smlouvy písemný, telegrafický nebo dálnopisný zákaz zařaditele odeslat vůz nebo vozy bez jeho souhlasu.
Nepřikáže-li zařaditel jinak, je železnice oprávněna vrátit do domovské stanice na náklady zařaditele s nákladním listem znějícím na jeho jméno a adresu
Nájemce, jehož jméno je se souhlasem zařaditelské železnice napsáno na voze, nastupuje v otázkách uplatnění tohoto článku plnoprávně na místo zařaditele.
Žádá-li odesílatel prázdného vozu přepravce zvláštní záruku dodržení dodací lhůty podle článku 14, musí zapsat do nákladního listu do sloupce určeného pro jeho prohlášení záznam „Zvláštní záruka dodací lhůty“ (německy: „Besondere Gewährleistung der Lieferfrist“).
U zásilek prázdných vozů přepravců není přípustné udávat zájem na dodání.
U ložených vozů přepravců platí udaný zájem na dodání jen pro naložené zboží.
Prázdné vozy přepravců nemohou být zatíženy ani dobírkou ani zálohou.
Ložené vozy přepravců nesmějí být zatíženy dobírkou přesahující hodnotu naloženého zboží.
Dodací lhůta se prodlužuje nejen v případech uvedených v článku 27 § 7 Jednotných právních předpisů, ale též po dobu trvání přerušení přepravy v důsledku poškození vozu, pokud železnice neodpovídá za poškození podle článku 12.
Překládá-li se zboží z poškozeného vozu do jiného vozu, končí pobyt pro zboží v okamžiku, kdy je lze po překládce dále přepravovat.
Zjistí-li železnice poškození vozu přepravce nebo ztrátu jeho součástí, nebo se domnívá, že taková škoda vznikla nebo tvrdí-li to oprávněný, je železnice povinna bezodkladně sepsat v souladu s článkem 52 Jednotných právních předpisů komerční zápis konstatující druh poškození nebo ztráty a pokud možno jejich příčinu a dobu vzniku.
Komerční zápis se musí bezodkladně zaslat zařaditelské železnici, která dodá zařaditeli jeho kopii. Jedná-li se o vůz, na němž je napsáno se souhlasem zařaditelské železnice jméno nájemce, dodá se kopie komerčního zápisu přímo tomuto nájemci.
Je-li vůz přepravce naložen, vyhotoví se popřípadě zvláštní komerční zápis podle článku 52 Jednotných právních předpisů pro zboží.
Poškodí-li se prázdný vůz přepravce tak, že nelze pokračovat v jeho přepravě, nebo tak, že do něj nelze nakládat zboží, musí stanice, v níž bylo poškození zjištěno, vyrozumět o tom bezodkladně telegraficky nebo dálnopisně odesílatele a uvést přitom, pokud možno, druh poškození.
Každý prázdný vůz vyřazený z oběhu musí železnice uvést do provozuschopného stavu, pokud není poškozen tak těžce, aby musel být naložen na jiný vůz.
Po uvedení vozu do stavu použitelnosti, může železnice provést bez souhlasu opravy do částky stanovené v zařaditelské smlouvě.
Tato ustanovení se uplatní, aniž by tím byla jakkoliv dotčena otázka odpovědnosti.
Provádí-li železnice opravy v souladu s § 2 a je-li třeba předpokládat jejich trvání po dobu delší 4 dnů, požádá železnice telegraficky nebo dálnopisně odesílatele o sdělení návrhu, má-li se po skončení prací pokračovat v plnění přepravní smlouvy nebo má-li se tato změnit. Nedá-li odesílatel do skončení prací návrh, pokračuje se v plnění přepravní smlouvy.
Neprovádí-li železnice opravu sama, požádá stanice, v níž bylo poškození zjištěno, bezodkladně telegraficky nebo dálnopisně přímo odesílatele o návrhy. Není-li odesílatel současně zařaditelem, zašle se kopie této žádosti bezodkladně telegraficky nebo dálnopisně zařaditeli. Neobdrží-li železnice návrh odesílatele během 8 dnů po odeslání telegramu nebo dálnopisu, je oprávněna, uvedla-li popřípadě vůz do provozuschopného stavu, vrátit jej bez souhlasu zpět do jeho domovské stanice s nákladním listem vyhotoveným na jméno a adresu zařaditele.
Důvody vrácení vozu se musí zapsat do nákladního listu za slova „P-vůz, prázdný“ (německy: „P-Wagen, leer“).
Poškodí-li se ložený vůz přepravce tak, že není možné pokračovat v přepravě a je nutné zboží vyložit, uplatní se tento článek na vyložený vůz.
Lze-li vůz opravit bez vyložení zboží, platí ustanovení § 1, 2, 3, 6 a 7 tohoto článku.
Přepravné a jiné výdaje vzniklé až do stanice zadržení vozu, výdaje za odeslání zprávy odesílateli a zařaditeli, jakož i výdaje vzniklé popřípadě při plnění návrhů nebo při odeslání vozu z vlastního podnětu do domovské stanice, váznou na zásilce.
Nájemce, jehož jméno je se souhlasem zařaditelské železnice napsáno na voze, přejímá při uplatňování ustanovení tohoto článku veškerá práva zařaditele.
V případě ztráty nebo poškození vozu přepravce nebo jeho součástí, které vznikly od převzetí k přepravě až do dodání, odpovídá železnice, neprokáže-li, že škoda nevznikla její vinou.
Při ztrátě vozu přepravce je náhrada limitována výší hodnoty vozu; zásady pro výpočet této hodnoty se stanoví v zařaditelské smlouvě. V případě poškození vozu přepravce se náhrada vypočítá podle ustanovení zařaditelské smlouvy.
Při ztrátě nebo poškození oddělitelných vozových doplňků odpovídá železnice jen tehdy, jsou-li doplňky napsány po obou podélných stranách vozu. Železnice nenese žádnou odpovědnost za ztrátu nebo poškození oddělitelného nářadí.
Jde-li o náhradu za ztrátu nebo poškození vozu přepravce nebo jeho součástí, zařaditel nastupuje na místo odesílatele nebo příjemce. Reklamace mohou být podány jen u zařaditelské železnice a nároky mohou být uplatněny jen vůči té železnici, která nastupuje po právu na místo odpovědné železnice.
Nároky železnice vůči zařaditeli za škody způsobené vozem přepravce během přepravy se řídí zařaditelskou smlouvou. Jedině zařaditelská železnice může uplatnit práva jiných železnic vůči zařaditeli.
Oprávněný může považovat vůz přepravce za ztracený bez dalších důkazů, nebyl-li během tří měsíců po uplynutí dodací lhůty dodán příjemci nebo mu nebyl dán k dispozici.
Tato lhůta se prodlužuje o dobu vyřazení vozu z provozu pro příčinu nezaviněnou železnicí nebo pro poškození vozu.
Jestliže vůz přepravce považovaný za ztracený se nalezne po výplatě náhrady, může zařaditel během šesti měsíců po obdržení zprávy od zařaditelské železnice vrátit náhradu a žádat, aby mu byl vůz bezplatně přichystán v domovské stanici.
Odpovídá-li železnice za překročení dodací lhůty u prázdného nebo loženého vozu přepravce, musí zaplatit oprávněnému pevné odškodné za každý i jen započatý den zpoždění, nezávisle na případné náhradě za překročení dodací lhůty u naloženého zboží.
Toto odškodné činí:
Je-li překročení dodací lhůty způsobeno zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí železnice, zvyšuje se pevné odškodné na 9,00 zúčtovacích jednotek za každý den pro vozy jmenované v § 1a) a na 6,50 zúčtovacích jednotek za každý den pro vozy jmenované v § 1 b).
Odesílatel prázdného vozu přepravce může požadovat zvláštní záruku dodací lhůty. Vybírá se za to poplatek 1,00 zúčtovací jednotky za každých i jen započatých 100 km, avšak nejméně 10,00 zúčtovacích jednotek. Při placení přepravného podle článku 15 § 2a) číslice 4 Jednotných právních předpisů, zaplatí tento poplatek vždy plně odesílatel.
Při překročení dodací lhůty je železnice povinna zaplatit pevné odškodné 9,00 zúčtovacích jednotek za každý den pro vozy jmenované v § 1a) a 6,50 zúčtovacích jednotek za každý den pro vozy jmenované v § 1b), avšak nejméně 20,00 zúčtovacích jednotek.
Tento řád platí pro kontejnery podávané k přepravě podle podmínek Jednotných právních předpisů CIM.
Tyto kontejnery musí patřit železnici nebo soukromníkům (fyzickým osobám nebo jiným právním subjektům), přičemž musí být v posledním případě schváleny železnicí nebo odpovídat platným mezinárodním předpisům pro stavbu velkých kontejnerů.
Podle tohoto řádu se považuje za „kontejner“ přepravní prostředek (schrána, nádrž nebo podobné zařízení), který
Nestanoví-li tarify jinak, může být obsah kontejneru předmětem jen jediné přepravní smlouvy.
Neobsahuje-li tento řád zvláštní ustanovení, platí pro přepravu prázdných nebo naplněných kontejnerů ostatní ustanovení Jednotných právních předpisů.
U kontejnerů svážených železnicí z domu přepravce se uzavírá přepravní smlouva v domě odesílatele. U kontejnerů dodávaných v domě přepravce končí přepravní smlouva v domě příjemce.
Za použití kontejneru lze vybírat poplatek, jehož výši stanoví tarify. Tarify dále stanoví podmínky, za kterých se kontejnery přichystávají, lhůtu pro jejich vracení, jakož i poplatky vybírané při nedodržení této lhůty.
Kromě zápisů předvídaných Jednotnými právními předpisy musí odesílatel zapsat na předepsaných místech nákladního listu druh (kategorii), znaky, číslo, vlastní hmotnost v kilogramech a popř. jiné charakteristiky kontejneru.
Do vlastní hmotnosti se nesmí zahrnovat hmotnost zvláštních vnitřních a oddělitelných zařízení, která mají charakter obalu nebo upevňovadel.
Tarify stanoví podmínky pro nakládání a vykládání kontejnerů. Nakládkou se nerozumí jen uložení kontejnerů na vůz, ale i doplňující úkony, především upevnění kontejnerů.
Příjemce je povinen vrátit kontejnery v čistém stavu. Není-li tomu tak, může železnice požadovat zaplacení poplatku, jehož výši stanoví tarify.
Dodané naplněné kontejnery smí příjemce použít k nové přepravě jen se souhlasem železnice určení.
Ten, kdo přijímá od železnice prázdný nebo naplněný kontejner, je povinen zjistit stav kontejneru v okamžiku jeho převzetí; on je odpovědný za všechny škody, které se zjistí při vracení kontejneru železnici, a které jím nebyly hlášeny při přejímce, leč by prokázal, že škoda existovala již při přejímce, nebo že vyplynula z okolností, jimž nemohl zabránit a jejichž následkům předejít nebylo v jeho moci.
Odesílatel odpovídá za ztráty nebo poškození kontejnerů, které vznikly během plnění přepravní smlouvy, jestliže to vyplynulo z jeho jednání nebo z jednání jeho pracovníků.
Není-li kontejner vrácen železnici během 30 dnů počítáno ode dne následujícího po dnu jeho předávky odesílateli nebo příjemci, může jej železnice považovat za ztracený a požadovat zaplacení jeho hodnoty.
Kontejnery přepravců (soukromé) mohou být schváleny některou železnicí, jejíž tratě podléhají Jednotným právním předpisům, vyhovují-li svou konstrukcí a nápisy předpisům pro tento účel vydaným. Schválené kontejnery, mimo velké kontejnery, opatří železnice zvláštní značkou

Kromě zápisů předvídaných Jednotnými právními předpisy musí odesílatel zapsat do nákladního listu do sloupců k tomu vyhrazených tyto údaje:

Prázdné kontejnery nemohou být zatíženy dobírkou.
Jsou-li kontejnery opatřeny zvláštními zařízeními (chladícími přístroji, nádržemi na vodu, mechanismy atd.), přísluší odesílateli zajistit nebo nechat zajistit jejich obsluhu. Tato povinnost přechází na příjemce, jakmile uplatní svá práva podle článku 28 nebo článku 31 Jednotných právních předpisů.
Po dodání kontejneru, pokud není zvlášť dohodnuto jinak, není železnice povinna se starat o zpětnou přepravu prázdného kontejneru nebo o jeho nové použití k přepravě.
Náhrada placená podle článku 40 Jednotných právních předpisů za ztrátu kontejneru se vypočítá podle hodnoty kontejneru.
Náhrada placená podle článku 42 Jednotných právních předpisů za poškození kontejneru se vypočítá podle výdajů za opravu.
Nezávisle na ustanoveních Jednotných právních předpisů může železnice sjednat ve zvláštních dohodách s vlastníky nebo nájemci kontejnerů přepravců (soukromých), že jim poskytne při překročení dodací lhůty zvláštní náhradu.
Za spěšninu se považuje jen zboží přepravované zvlášť rychle podle podmínek mezinárodního tarifu.
Jako spěšnina může být připuštěno k přepravě pouze zboží, které může být bez obtíží naloženo do zavazadlového vozu vlaků osobní přepravy. Mezinárodní tarify mohou stanovit výjimky z tohoto pravidla.
Z přepravy jako spěšnina jsou vyloučeny předměty v článku 4 Jednotných právních předpisů. Látky a předměty uvedené v RID nebo ty, na které se vztahují tarifní dohody a doložky sjednané podle článku 5 § 2 Jednotných právních předpisů, jsou připuštěny k přepravě jako spěšnina pouze v případě, kdy je tento způsob přepravy výslovně povolen RID nebo uvedenými dohodami nebo tarifními ustanoveními. Mezinárodní tarify stanoví, zda ostatní zboží je rovněž vyloučeno z přepravy nebo k ní může být připuštěno za zvláštních podmínek.
Spěšniny mohou být podávány k přepravě s jinou přepravní listinou než je nákladní list podle článku 12 § 2 Jednotných právních předpisů. Vzor, jehož se použije a zápisy, které musí nebo mohou být v něm obsaženy, stanoví mezinárodní tarify. Tento doklad musí povinně obsahovat:
Spěšniny musí být přepravovány rychlými prostředky ve lhůtách stanovených mezinárodními tarify. Dodací lhůty musí být ve všech případech kratší než lhůty platné pro rychlé zboží.
Mezinárodní tarify mohou také předvídat jiné odchylky od Jednotných právních předpisů, než které jsou uvedeny výše. Nelze se však odchýlit od článků 35 až 38, 40 až 42, 44 a 47 až 58 Jednotných právních předpisů.
Pro přepravu spěšnin se použijí Jednotné právní předpisy, pokud tomu neodporují předcházející ustanovení a ustanovení mezinárodních tarifů