COTIF

Zjistí-li nebo předpokládá-li železnice částečnou ztrátu nebo poškození cestovního zavazadla, či tvrdí-li to oprávněný, je železnice povinna bez průtahu, a je-li to možné v přítomnosti oprávněného, sepsat zápis, v němž se podle povahy škody zjistí stav cestovního zavazadla, jeho hmotnost, a pokud je to možné, rozsah škody, její příčina a doba, kdy vznikla.

Opis tohoto zápisu se vydá bezplatně oprávněnému.

Neuzná-li oprávněný zjištění uvedená v zápise, může požadovat, aby stav a hmotnost cestovního zavazadla, jakož i příčina a rozsah škody byly zjištěny znalcem určeným stranami nebo soudem. Pro toto řízení platí zákony a předpisy státu, v němž se zjištění koná.

Při ztrátě jednotlivých kusů cestovního zavazadla je oprávněný povinen pro usnadnění pátrání železnice popsat ztracené kusy tak přesně, jak je to jen možné.

Reklamace, týkající se odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění cestujícího, je třeba podat písemně u některé z dále uvedených železnic:

1. a) u odpovědné železnice; jestliže podle článku 26 § 4 jsou odpovědné dvě železnice, u jedné z nich;
2. b) u výchozí železnice;
3. c) u železnice určení;
4. d) u železnice, v jejímž obvodu má cestující trvalé bydliště nebo obvyklý pobyt, pokud je sídlo této železnice na území smluvního státu.

Ostatní reklamace z přepravní smlouvy musí být podány písemně u železnice uvedené v článku 51 § 2 a 3.

Pro vyřízení reklamace může železnice žádat vrácení jízdenek nebo zavazadlových lístků.

K podání reklamace jsou oprávněny osoby, které mohou podle článku 50 soudně uplatňovat nároky vůči železnici.

Jízdenky, zavazadlové lístky a jiné doklady, které chce oprávněný připojit k reklamaci, musí být předloženy v originále nebo v opise náležitě ověřeném, pokud to železnice požaduje.

Nároky na náhradu škody na základě odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění cestujícího mohou být soudně uplatňovány jen vůči odpovědné železnici ve smyslu článku 26 § 4. Při společném provozu dvou železnic má žalobce právo volby mezi těmito železnicemi.

Nároky na vrácení částek, které byly zaplaceny na základě přepravní smlouvy, mohou být soudně uplatněny vůči železnici, která je vybrala, nebo vůči železnici, v jejíž prospěch byla částka vybrána.

Ostatní nároky z přepravní smlouvy mohou být soudně uplatněny vůči výchozí železnici, železnici určení nebo vůči té železnici, na níž došlo k události, která je důvodem pro uplatnění nároku.

Vůči železnici určení může být soudně uplatňován nárok i v případě, že cestovní zavazadla neobdržela.

Má-li žalobce volbu mezi několika železnicemi, zaniká jeho právo volby, jakmile je podána žaloba proti jedné z těchto železnic.

Cestou protižaloby nebo námitky mohou být nároky soudně uplatňovány také proti jiné železnici, než která je uvedena v § 2 a 3, jestliže žaloba spočívá na téže přepravní smlouvě.

Není-li v mezistátních smlouvách nebo koncesích stanoveno něco jiného, mohou být nároky založené na odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění cestujícího soudně uplatněny jen před příslušnými soudy státu, na jehož území došlo k úrazu cestujícího.

Není-li v mezistátních smlouvách nebo koncesích stanoveno něco jiného, mohou být ostatní nároky na základě Jednotných právních předpisů uplatněny jen před příslušnými soudy státu, jemuž náleží železnice, vůči níž se uplatňuje nárok.

Má-li železnice v provozu samostatné železniční sítě v různých státech, považuje se pro použití tohoto paragrafu každá z těchto sítí za zvláštní železnici.

Všechny nároky oprávněného z odpovědnosti železnice při usmrcení a zranění cestujícího zanikají, jestliže oprávněný neoznámí úraz nejpozději do tří měsíců po tom, kdy se dověděl o škodě, některé ze železnic, u níž může být podána reklamace podle článku 49 § 1.

Jestliže oprávněný oznámí železnici úraz ústně, musí železnice vystavit potvrzení o tomto ústním oznámení.

Nároky však nezanikají, jestliže

1. a) oprávněný podal během lhůty stanovené v § 1 reklamaci u některé z železnic uvedených v článku 49 § 1;
2. b) odpovědná železnice – nebo, jsou-li podle článku 26 § 4 odpovědny dvě železnice, jedna z nich – se dověděla během lhůty stanovené v § 1 o úraze cestujícího jiným způsobem;
3. c) opomenutí nebo opoždění oznámení bylo vyvoláno okolnostmi, které nelze přičíst k tíži oprávněnému;
4. d) oprávněný prokáže, že úraz byl způsoben zaviněním železnice.

Odběrem cestovního zavazadla oprávněným zanikají všechny nároky z přepravní smlouvy vůči železnici pro částečnou ztrátu, poškození nebo zpožděný výdej.

1. Nároky však nezanikají:
   1. a) při částečné ztrátě nebo poškození, jestliže
      1. 1. ztráta nebo poškození byly zjištěny podle článku 48 oprávněným před převzetím cestovního zavazadla;
      2. 2. bylo zjištění, k němuž mělo dojít podle článku 48, opomenuto pouze zaviněním železnice;
   1. b) při zjevně neznatelné škodě, která byla zjištěna oprávněným teprve po odběru cestovního zavazadla, jestliže
      1. 1. požádá o zjištění podle článku 48 ihned po objevení škody a nejpozději tři dny po odběru cestovního zavazadla;
      2. 2. dokáže, že škoda vznikla v době od přijetí cestovního zavazadla k přepravě do jeho výdeje;
   1. c) při opožděném výdeji, uplatní-li oprávněný svá práva u některé železnice uvedené v článku 51 § 3 během jedenadvaceti dnů;
   2. d) dokáže-li oprávněný, že škoda vyplynula ze zlého úmyslu nebo hrubé nedbalosti železnice.

1. Nároky na náhradu škody vyplývající ze zodpovědnosti železnice při usmrcení a zranění cestujícího se promlčují takto:
   1. a) nároky cestujícího po třech letech, počítáno od prvého dne po úraze;
   2. b) nároky ostatních oprávněných po třech letech, počítáno od prvého dne po úmrtí cestujícího, nejpozději však po pěti letech, počítáno od prvého dne po úraze.

Jiné nároky z přepravní smlouvy se promlčují po jednom roce.

Promlčecí lhůta však činí dva roky

1. a) u nároků na náhradu škody způsobené zlým úmyslem,
2. b) v případě podvodu.

Promlčecí lhůta podle § 2 začíná u nároků

1. a) na odškodnění za úplnou ztrátu čtrnáctým dnem po uplynutí lhůty stanovené v článku 23 § 3;
2. b) na odškodnění za částečnou ztrátu, poškození nebo zpožděný výdej dnem výdeje;
3. c) na zaplacení nebo na vrácení jízdného a dovozného, poplatků nebo přirážek, nebo u nároků na opravu při nesprávném použití tarifu, chybném výpočtu anebo inkasu dnem zaplacení, nebo bylo-li placeno, dnem, kdy mělo být placeno;
4. d) na doplacení částky požadované celními nebo jinými orgány státní správy dnem, kdy příslušný úřad nárok uplatnil;
5. e) ve všech ostatních případech týkajících se přepravy cestujících dnem, kdy uplynula platnost jízdenky.

Den označený jako počátek promlčecí lhůty se do ní nikdy nepočítá.

Při podání reklamace železnici s potřebnými doklady podle článku 49 staví se běh promlčecí lhůty až do dne, kdy železnice reklamaci písemně zamítne a vrátí doklady k ní přiložené. Je-li reklamaci vyhověno částečně, počne promlčecí lhůta znovu běžet pro tu část reklamace, která zůstala sporná. Předložit důkazy o podání reklamace nebo o odpovědi, jakož i o vrácení dokladů přísluší tomu, kdo se na tyto skutečnosti odvolává.

Další reklamace týkající se téhož nároku, nemají za následek stavění promlčecí lhůty.

Promlčené nároky nemohou být již uplatněny ani protižalobou, ani námitkou.

S výhradou předchozího ustanovení platí pro stavění a přerušení promlčecí lhůty vnitrostátní právo.

Železnice, která podle Jednotných právních předpisů zaplatila náhradu za úplnou nebo částečnou ztrátu nebo za poškození cestovního zavazadla, má právo postihu proti železnicím zúčastněným na přepravě podle těchto ustanovení:

1. a) železnice, která škodu způsobila, odpovídá za ni sama;
2. b) je-li škoda způsobena několika železnicemi, odpovídá každá z nich za škodu, kterou způsobila; není-li takové rozlišení možné, rozdělí se náhrada mezi železnice podle písmene c);
3. c) nemůže-li se dokázat, že škoda byla způsobena jednou nebo několika železnicemi, rozdělí se náhrada mezi všechny železnice zúčastněné na přepravě s výjimkou těch, které dokáží, že na jejich tratích škoda způsobena nebyla; náhrada se rozdělí v poměru tarifních kilometrů.

Je-li některá železnice neschopná placení, rozdělí se podíl na ni připadající, avšak jí nezaplacený, na všechny ostatní železnice zúčastněné na přepravě v poměru tarifních kilometrů.

Železnice, proti které je uplatňován postih podle článků 57 nebo 58, nemá právo popírat platnost platby železnicí, která postih uplatňuje, bylo-li odškodnění určeno soudem a spor jí byl řádně odpověděn a měla-li možnost do něj vstoupit. Soud, který vede hlavní spor, určí lhůty pro opovědění sporu a pro vstup do tohoto sporu.

Železnice uplatňující postih musí podat jedinou žalobu proti všem železnicím, s nimiž se nedohodla; jinak ztrácí právo postihu proti těm železnicím, které nežalovala.

Soud je povinen rozhodnout v jednom rozsudku o všech postizích, jimiž se zabývá.

Žalované železnice nemohou uplatňovat další postih.

Řízení o postihu nesmí být zatahováno do řízení o náhradu škody, k němuž dal podnět oprávněný z přepravní smlouvy.

Soud sídla železnice, vůči níž je postih uplatňován, je výlučně příslušný pro všechny žaloby z postihu.

Má-li se podat žaloba na několik železnic, má žalující železnice právo volby mezi soudy příslušnými podle § 1.